6 Cmo 183/2021 - 72

Rubrum

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Holejšovského, Ph.D. a soudců JUDr. Františka Švantnera a JUDr. Ing. Dušana Hrabánka ve věci žalobců: a) [Jméno žalobce A], narozená [Datum narození žalobce A] b) [Jméno žalobce B], narozený [Datum narození žalobce B] oba bytem [Adresa žalobce B] oba zastoupeni advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], IČO [IČO žalovaného] sídlem [Adresa žalovaného] o zaplacení 436 000 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. května 2021, č. j. 74 Cm 153/2020-48, ve znění usnesení ze dne 11. 5. 2021, č. j. 74 Cm 153/2020-56 takto:

Výrok

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 7. května 2021, č. j. 74 Cm 153/2020-48, ve znění usnesení ze dne 11. května 2021, č. j. 74 Cm 153/2020-56, se ve výrocích II. a III. ruší a věc se mu vrací k dalšímu řízení.

Odůvodnění

1. Žalobou doručenou Obvodnímu soudu pro Prahu 7 dne 24. 3. 2020 domáhali se žalobci, aby žalovaný byl uznán povinným zaplatit jim částku 436 000 Kč s příslušenstvím jako vypořádací podíl, který jim náleží poté, co dopisy ze dne 6. 10. 2016 vystoupili z žalovaného družstva pro nesouhlas se změnou stanov, přijatých členskou schůzí dne 12. 9. 2016. Žalobci uvedli, že byli zakládajícími členy žalovaného, který smlouvou ze dne 7. 2. 2004 koupil od Městské části [adresa] dům č. p. [Anonymizováno] na pozemku parc. č. [Anonymizováno] v kat. území [adresa] (dále jen „dům“) za cenu 5 408 775 Kč placenou ve splátkách. Na úhradě kupní ceny se podílelo všech 25 členů družstva. Ne všichni tehdejší nájemci bytů v domě se podíleli na založení družstva; proto byla kupní cena rozpočítána na ty nájemce, kteří se stali členy družstva. Později družstvo učinilo prohlášení vlastníka budovy a převedlo jednotlivé byty do vlastnictví nájemců-členů družstva. Po převodech zůstaly ve vlastnictví družstva bytové jednotky č. [Anonymizováno] a [Anonymizováno] a nebytové prostory č. [Anonymizováno], [Anonymizováno] a [Anonymizováno]. Hodnotu tohoto nemovitého majetku odhadují žalobci na 12 664 000 Kč, z čehož na ně (při 29 členech družstva) připadá 436 000 Kč. Navíc mělo družstvo v roce 2016 na účtech přes 2 837 000 Kč nerozděleného zisku.

2. Žalovaný ve svých vyjádřeních potvrdil, že žalobci byli zakládajícími členy žalovaného a že se podle podlahové plochy bytu, jehož byli nájemci, podíleli na úhradě kupní ceny domu. Později připustil, že se podíleli i na úhradě ceny, která by připadla na nájemce, kteří neměli o privatizaci zájem. Upozornil, že v domě byla provedena půdní vestavba, kterou vznikly 3 nové bytové jednotky, čímž do družstva přistoupili další 3 členové, kteří se však nepodíleli na úhradě kupní ceny; stejně tak se žalobci nepodíleli na nákladech vestavby. Současné jednotky č. [Anonymizováno], [Anonymizováno] a [Anonymizováno] právně vznikly až prohlášením vlastníka budovy, do té doby byly součástí budovy, v době koupě domu byly pronajaty třetí osobám a na žalovaného prodejem přešlo postavení pronajímatele. Žalovaný upozornil, že pro určení vypořádacího podílu platí pro žalobce stanovy z 27. 11. 2007 (dále jen „původní stanovy“), podle kterých se vypořádací podíl rovná výplatě majetkové účasti člena. U nájemce družstevního bytu se potom vypořádací podíl rovná výplatě členského podílu (členského vkladu), zhodnoceného o další členský vklad. Podle původních stanov činil základní členský vklad 2 000 Kč a další členský vklad se určoval součinem podlahové plochy bytu (v případě žalobců č. [Anonymizováno]) a ceny [Anonymizováno] v domě, která se určovala jako podíl kupní ceny domu a součtu podlahových ploch všech bytů v domě. Protože však byt č. [Anonymizováno] byl již převeden do vlastnictví žalobců, došlo tím k vypořádání jejich dalšího členského vkladu. Náleželo by jim tak jen vrácení základního členského vkladu, které se však nemůže stát splatným, neboť je podle stanov vázáno na vyklizení bytu člena družstva.

3. Usnesením ze dne 5. 8. 2020, č. j. Ncp 501/2020-13, rozhodl Vrchní soud v Praze, že k projednání věci jsou příslušné v prvním stupni krajské soudy, a věc postoupil Městskému soudu v Praze.

4. Soud prvního stupně napadeným rozsudkem uznal žalovaného povinným zaplatit žalobcům částku 2 000 Kč s příslušenstvím (výrok I.), zatímco ve zbytku návrh zamítl (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok III.).

5. Soud prvního stupně po skutkové stránce zjistil, že žalobci vystoupili z žalovaného družstva dopisem z 6. 10. 2016 pro nesouhlas se změnou stanov schválenou členskou schůzí dne 12. 9. 2016. Ve vlastnictví žalovaného jsou v domě jednotky č. [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno]. Žalobcům byla při vzniku družstva stanovena výše splátky družstevního podílu podle plochy jejich bytu [Anonymizováno], včetně podílu na dalších bytech [Anonymizováno], ve výši 52 907,40 Kč (první splátka) a 3 889,40 Kč (měsíční splátka po dobu 5 let). Žalovaný dům koupil smlouvou ze 7. 4. 2004 a prohlášením vlastníka budovy z 31. 5. 2010 jej rozdělil na jednotky. Podle čl. 11 původních stanov žalovaného se vypořádací podíl rovná výplatě majetkové účasti dosavadního člena v družstvu. U nájemce družstevního bytu se vypořádací podíl rovná výplatě členského podílu, zhodnoceného o splacený úvěr (další členský vklad). Nárok na výplatu vypořádacího podílu vzniká uplynutím 3 měsíců po schválení účetní závěrky za rok, ve kterém členství zaniklo. Výplata členského vkladu je vázána vždy na uvolnění bytu. Podle čl. 6 původních stanov byl základní členský vklad pro všechny členy družstva stejný a činil 2 000 Kč. Další členský vklad se vypočítával součinem podlahové plochy bytu, k němuž členovi svědčilo právo nájmu, a ceny jednoho metru čtverečního v domě, která se vypočetla podílem ceny domu a součtu podlahových ploch všech bytů v domě. Základní členský vklad a další členský vklad tvořily dohromady členský vklad (členský podíl).

6. Po právní stránce soud prvního stupně citoval rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 3 2018, sp. zn. 27 Cdo 5168/2017 (uveřejněný pod [Anonymizováno] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), který akcentuje zásadu poctivosti vypořádacího podílu. U bytových družstev má být přihlédnuto tržní hodnotě členského podílu, o který bývalý člen přišel, a která obvykle odpovídá cenám, za které jsou v daném místě a čase převáděny bytové jednotky. Soud prvního stupně konstatoval, že za situace, kdy žalobcům již byl do vlastnictví převeden byt, na který se složili svým dalším členským vkladem, se nejedná o případ popsaný v [Anonymizováno] a žalobcům zůstala v družstvu jen majetková účast v podobě základního členského vkladu ve výši 2 000 Kč. Soud prvního stupně dále poukázal na to, že podle [Anonymizováno] se má vypořádací podíl člena družstva odvíjet od ceny bytu, který měl právo si pronajmout, a že do této ceny se nezahrnuje další majetek družstva (např. jiné byty nebo nebytové prostory); pokud by tomu tak bylo, stoupla by cena takového bytu nad úroveň ceny bytů v osobním vlastnictví a takový družstevní podíl by se stal neprodejným. Pokud by měl být při vypořádání zohledněn i majetek družstva, se kterým není spojeno právo nájmu, mohlo by to družstvo donutit i k prodeji majetku, a to i proti vůli členské základny - to soud prvního stupně neviděl jako přijatelné. Nehledě na to, že při vypořádání navrhovaném žalobci by mohl kdokoli koupit na trhu podíl v bytovém družstvu, z družstva vystoupit a domáhat se vedle hodnoty bytu ještě podílu na majetku družstva. Takové vypořádání nepovažoval soud prvního stupně za spravedlivé. Soud prvního stupně tak uzavřel, že po převedení bytu do vlastnictví žalobců zůstala žalobcům v družstvu již jen majetková účast představovaná základním členským vkladem, který proto žalovanému uložil vyplatit žalobcům.

7. Proti tomuto rozsudku podali žalobci včasné odvolání. Za nesprávný považovali závěr soudu prvního stupně, že převodem bytu do jejich vlastnictví byl beze zbytku vypořádán jejich další členský vklad, neboť ve vlastnictví družstva zůstaly i jednotky č. [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno] a [Anonymizováno], na jejichž pořízení se žalobci podíleli v poměru 1/25 (s ostatními zakládajícími členy družstva). Žalobci se dále nepodíleli na nákladech na půdní vestavbu, nicméně členům družstva, kteří užívali vestavěné jednotky, byly tyto jednotky převedeny i s podílem na pozemku. Přestože soud prvního stupně citoval judikaturu Nejvyššího soudu o zásadě poctivého vypořádání, přiznal žalobcům jen vrácení základního členského vkladu ve výši 2 000 Kč.

8. Žalovaný odvolání nepodal. Výrok I. napadeného rozsudku zůstal odvoláním nedotčen, a nabyl tak samostatně právní moci.

9. Ve vyjádření k odvolání opakoval žalovaný teze svého vyjádření k žalobě.

10. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné. Ve věci rozhodl podle § 214 odst. 3 o. s. ř. bez jednání, neboť odvolací důvody se týkají jen právního posouzení věci (kam spadá i výklad stanov) a žalovaný s projednáním odvolání bez ústního jednání souhlasil. Žalobci nereagovali na řádně doručenou výzvu odvolacího soudu, aby se vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím odvolacího soudu bez jednání, přestože součástí výzvy bylo upozornění, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že souhlasí s rozhodnutím bez jednání.

11. Pro projednávanou věc je rozhodné znění zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích, účinné v době vystoupení žalobců ze žalovaného družstva, tj. před novelou č. 163/2020 Sb. (dále jen „z. o. k.“).

12. Podle § 613 odst. 1 z. o. k. vystupuje-li člen z družstva proto, že nesouhlasí se změnou stanov, (a) změna stanov není pro vystupujícího člena účinná a vztah mezi členem a družstvem se řídí dosavadními stanovami, (b) uvede důvod vystoupení v oznámení o vystoupení, jinak se nejedná o vystoupení z důvodu nesouhlasu se změnou stanov, (c) doručí oznámení o vystoupení družstvu ve lhůtě 30 dnů ode dne, kdy bylo usnesení členské schůze o změně stanov přijato, jinak se k právu člena vystoupit z družstva z důvodu nesouhlasu se změnou stanov nepřihlíží, a (d) členství vystupujícího člena zaniká uplynutím kalendářního měsíce, v němž bylo oznámení o vystoupení doručeno družstvu.

13. Podle § 623 z. o. k. vypořádací podíl se určí poměrem splněné vkladové povinnosti člena, kterému v daném účetním období zaniklo členství, k členskému vkladu vůči souhrnu splněných vkladových povinností všech členů k členským vkladům k poslednímu dni tohoto účetního období (odstavec 2). Při výpočtu vypořádacího podílu se poměr podle odstavce 1 násobí výší vlastního kapitálu družstva po odečtení rezervního fondu, je-li podle jiného právního předpisu nebo stanov zřízen, a to v rozsahu, v jakém podle jiného právního předpisu nebo stanov nelze rezervní fond rozdělit mezi členy družstva, zjištěného z účetní závěrky sestavené k poslednímu dni účetního období, v němž členství zaniklo. Zanikne-li členství do 30. června daného účetního období, určí se vypořádací podíl z vlastního kapitálu družstva k poslednímu dni předcházejícího účetního období, je-li takto zjištěný vypořádací podíl vyšší (odstavec 3).

14. Podle § 625 z. o. k. ustanovení § 623 a 624 se použijí, jestliže stanovy neurčí něco jiného; stanovy nemohou určit lhůtu pro vyplacení vypořádacího podílu delší než 2 roky ode dne zániku členství.

15. Podle § 727 odst. 1 z. o. k. bytové družstvo může být založeno jen za účelem zajišťování bytových potřeb svých členů. Podle § 730 z. o. k. bytové družstvo nemůže změnit předmět své činnosti a stát se jiným než bytovým družstvem, ledaže ani jediný jeho člen není nájemcem družstevního bytu ve vlastnictví tohoto bytového družstva, ani podle stanov žádnému členovi nevznikne po splnění všech podmínek právo na uzavření smlouvy o nájmu družstevního bytu.

16. Podle § 748 odst. 2 z. o. k. pro bytová družstva platí, že neurčují-li stanovy způsob výpočtu vypořádacího podílu, je vypořádací podíl roven výši splněného členského vkladu.

17. V [Anonymizováno] argumentoval Nejvyšší soud takto: „V poměrech společnosti s ručením omezeným (v režimu právní úpravy účinné do 31. prosince 2013) Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 21. března 2007, sp. zn. 29 Odo 513/2005, formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož neurčí-li společenská smlouva způsob vypořádání, musí být vypořádání mezi společníky poctivé v tom smyslu, aby hodnota vypořádacího podílu společníka, jehož účast ve společnosti skončila (popřípadě právního nástupce takového společníka) odpovídala hodnotě majetku, připadajícího na jeho obchodní podíl. Spolu s tím Nejvyšší soud uvedl, že plyne-li z účetní závěrky (anebo by z ní mělo při řádném zpracování plynout), že účetní hodnota čistého obchodního jmění společnosti je v hrubém nepoměru ke skutečné (tržní) hodnotě majetku společnosti, je k tomu třeba při stanovení vypořádacího podílu přihlédnout (srov. např. i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. července 2011, sp. zn. 29 Cdo 752/2011). V usnesení ze dne 29. dubna 2014, sp. zn. 29 Cdo 3610/2013, Nejvyšší soud doplnil, že poctivé vypořádání mezi společníky je obecným kritériem, jímž je soud povinen poměřovat všechny případy, ve kterých má být základem pro určení vypořádacího podílu hodnota vycházející z účetnictví společnosti (srov. např. i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2015, sp. zn. 29 Cdo 2533/2014). Uvedené závěry Nejvyšší soud vztáhl i na poměry (jiných než bytových) družstev, když v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. února 2009, sp. zn. 29 Cdo 2285/2008, uzavřel, že i vypořádání mezi družstvem a členem družstva (jehož členství za trvání družstva zaniklo) má být poctivé tak, aby hodnota vypořádacího podílu (vycházející z účetnictví) odpovídala hodnotě majetku připadajícího na jeho členský vklad.“ 18. V [Anonymizováno] Nejvyšší soud dále odkázal na svou předchozí judikaturu, podle které „práva a povinnosti spojené s členstvím v bytovém družstvu, označované též jako členský podíl, představují souhrn práv a povinností člena vůči bytovému družstvu vyplývajících z jeho majetkové účasti v bytovém družstvu. U členů družstev, s jejichž členskými podíly je spojeno i právo nájmu družstevního bytu, jsou členskými právy a povinnostmi jednak individuální práva a povinnosti určené stanovami vztahující se ke konkrétnímu bytu, a jednak práva, která příslušejí každému členu bytového družstva a nepřipínají se ke konkrétnímu bytu či nebytovému prostoru (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. října 2006, sp. zn. 29 Odo 1378/2006, ze dne 26. února 2008, sp. zn. 29 Odo 1101/2006, ze dne 10. května 2012, sp. zn. 29 Cdo 1989/2011, ze dne 17. května 2012, sp. zn. 29 Cdo 3038/2011, ze dne 23. května 2012, sp. zn. 29 Cdo 2398/2010, ze dne 17. dubna 2014, sp. zn. 29 Cdo 801/2013, nebo ze dne 10. září 2014, sp. zn. 31 Cdo 1147/2012, uveřejněné pod číslem 7/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). V praxi přitom platí, že s členským podílem v bytovém družstvu je zpravidla spojeno právo nájmu družstevního bytu (většina členů bytových družstev je tzv. bydlícími členy).“ 19. Podle Nejvyššího soudu „členský podíl v bytovém družstvu je neomezeně převoditelný (§ 230 věta první obch. zák.). Členský podíl, s nímž je spojeno právo nájmu družstevního bytu, představuje majetkovou hodnotu, se kterou se na „bytovém trhu“ běžně obchoduje, a je vnímán jako plnohodnotná alternativa k vlastnictví bytových jednotek (k povaze členství bydlících členů v bytovém družstvu srov. například nález Ústavního soudu ze dne 28. března 2006, sp. zn. Pl. ÚS 42/03). Proto zásadně platí, že (tržní) cena, kterou musí zájemce uhradit za převod členského podílu, s nímž je spojeno právo nájmu družstevního bytu, řádově odpovídá cenám, za něž jsou v téže lokalitě převáděny bytové jednotky, které svými vlastnostmi odpovídají pronajímanému družstevnímu bytu. Při zániku členství za trvání bytového družstva jinak než převodem nebo příklepem v řízení o výkonu rozhodnutí (či exekuci) má dosavadní člen nárok na výplatu vypořádacího podílu (§ 233 odst. 1 obch. zák.), který je stanoven podle § 233 odst. 2 až 4 obch. zák., ledaže stanovy určují jinak (§ 233 odst. 5 obch. zák.).

20. Nejvyšší soud v [Anonymizováno] dále uvedl: „S ohledem na základní účel bytových družstev a podstatu účasti v nich (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. července 1999, sp. zn. 21 Cdo 327/99, uveřejněné pod číslem 12/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. června 2010, sp. zn. 29 Cdo 2004/2009, či opět usnesení sp. zn. 29 Cdo 2398/2010) má Nejvyšší soud za to, že požadavek poctivosti (spravedlnosti) vypořádání [dovozený judikaturou v případě zániku účasti společníka (člena) bez právního nástupce jak pro poměry společností s ručením omezeným, tak i pro poměry (jiného než bytového) družstva] se musí prosadit i v poměrech bytových družstev. Jinak řečeno, ustanovení § 233 obch. zák. (jakož i příslušná ujednání stanov) je třeba vykládat tak, aby výsledná výše vypořádacího podílu odpovídala požadavku poctivosti (spravedlnosti). V poměrech společnosti s ručením omezeným Nejvyšší soud dovodil, že požadavku poctivosti odpovídá, aby v případě výrazného nepoměru mezi výší vlastního kapitálu podle účetní závěrky a skutečnou (tržní) hodnotou čistého obchodního majetku bylo k této skutečnosti při výpočtu vypořádacího podílu přihlédnuto. Stejný závěr pak učinil i pro jiná než bytová družstva (srov. judikaturu citovanou výše). Pro poměry bytových družstev však s ohledem na rozdílnou tržní hodnotu jednotlivých členských podílů (zohledňující nejen aktuální majetkové poměry bytového družstva, ale i – a to zejména – stav, velikost a další vlastnosti konkrétního družstevního bytu, jehož nájem je spjat s daným členským podílem), jakož i s ohledem na některé okolnosti ovlivňující hodnotu majetku družstva (zejm. právo členů družstva na bezúplatný převod družstevního bytu do jejich vlastnictví dle § 23 a § 24 zákona č. 72/1994 Sb.) není podle přesvědčení Nejvyššího soudu vhodné poměřovat poctivost vypořádání mezi (bývalým) členem bytového družstva a tímto družstvem skutečnou (tržní) hodnotou čistého obchodního majetku družstva. Povaze bytového družstva a účasti v něm naopak odpovídá, aby při posuzování poctivosti (spravedlnosti) vypořádání mezi bytovým družstvem a jeho bývalým členem bylo přihlédnuto ke skutečné (tržní) hodnotě členského podílu, o který bývalý člen družstva (v důsledku zániku jeho účasti) „přišel“.

21. Nejvyšší soud proto v [Anonymizováno] uzavřel, že „zanikne-li totiž členu bytového družstva účast, přijde o majetkovou hodnotu v podobě členského podílu, přičemž tuto hodnotu fakticky získá družstvo tím, že může s „uvolněným“ bytem volně (v souladu se zákonem a stanovami) nakládat – pronajmout jej jinému členovi družstva, přijmout nového člena družstva či byt za podmínek stanovených v § 239 odst. 4 písm. i) obch. zák. prodat (jak tomu ostatně bylo i v projednávané věci). V této souvislosti Nejvyšší soud opětovně zdůrazňuje, že jde o majetkovou hodnotu, s níž se na „bytovém trhu“ obchoduje za ceny řádově odpovídající cenám, za něž jsou v téže lokalitě převáděny bytové jednotky. Výklad umožňující bytovému družstvu vyplatit členovi, jehož účast v družstvu zanikla, na vypořádací podíl částku představující zlomek skutečné (tržní) hodnoty jeho členského podílu a současně fakticky tuto hodnotu získat, považuje Nejvyšší soud za nepřijatelný (vedoucí ke zjevně nespravedlivým důsledkům). Zájmy bytového družstva jsou přitom dostatečně chráněny tím, že s „uvolněným“ bytem může volně (v souladu se zákonem a stanovami) nakládat. Přitom platí, že stanovy družstva mohou podmínit vznik nájemního vztahu k „uvolněnému“ bytu splacením dalšího členského vkladu v odpovídající výši. Nejvyšší soud proto uzavírá, že při určení výše vypořádacího podílu bytové družstvo zásadně musí přihlédnout ke skutečné (tržní) hodnotě členského podílu bývalého člena družstva tak, aby mezi touto tržní hodnotou a výší vypořádacího podílu nebyly neodůvodněné rozdíly.“ 22. K vypořádacímu podílu v bytovém družstvu podle zákona o obchodních korporacích se potom Nejvyšší soud vyjádřil v rozsudku ze dne 22. 6. 2021, sp. zn. 27 Cdo 2711/2019: „Oproti režimu obchodního zákoníku však obecná úprava vypořádacího podílu v zákoně o obchodních korporacích nebrání tomu, aby se členové (společníci) dohodli na odchylné úpravě vypořádacího podílu, a to i takové, jež povede k nižší než zákonem upravené výši vypořádacího podílu (srov. § 36 z. o. k.). Například ve společnosti s ručením omezeným je možné sjednat (se souhlasem dotčeného společníka) i nulovou výši vypořádacího podílu. Zákon o obchodních korporacích (na rozdíl od obchodního zákoníku) tudíž neomezuje společníky při sjednávání výše vypořádacího podílu a respektuje jejich smluvní volnost sjednat ji odchylně od zákona, a to i v neprospěch společníka, o jehož vypořádací podíl jde; zákonná úprava se prosadí pouze v případě, že společenská smlouva výši vypořádacího podílu neupravuje. Z řečeného se podává, že výklad právní úpravy vypořádacího podílu člena bytového družstva účinné od 1. 1. 2014 nelze založit na principu popsaném [shora]. Přesto se podle přesvědčení Nejvyššího soudu shora vyložené závěry (přijaté při výkladu § 233 obch. zák.) prosadí i nyní.“ 23. Nejvyšší soud vzal v rozsudku sp. zn. 27 Cdo 2711/2019 „v potaz specifickou povahu bytového družstva. Základním účelem tohoto typu obchodní korporace je (a bylo i dříve) zajištění bytových potřeb svých členů (§ 221 odst. 2 obch. zák., § 727 odst. 1 z. o. k.). Práva a povinnosti člena bytového družstva z nájemního vztahu mezi ním a družstvem patří mezi členská práva a povinnosti plynoucí z členství v bytovém družstvu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2017, sp. zn. 29 Cdo 1603/2016, a s účinností od 1. 1. 2014 ustanovení § 731 odst. 1 z. o. k.), přičemž družstevní podíl v bytovém družstvu je neomezeně převoditelný (§ 230 obch. zák., § 736 z. o. k.). Důvodem (smyslem) nabytí družstevního podílu v bytovém družstvu zpravidla je - na rozdíl od nabývání účastí v jiných typech obchodních korporací – zajištění bydlení jakožto jedné ze základních životních potřeb. Obecně přitom jde o základní životní potřebu jednotlivce, jíž zákonodárce poskytuje ve veřejném zájmu zvýšenou ochranu (viz například zvláštní ustanovení o nájmu bytu a nájmu domu v občanském zákoníku, poskytující vyšší míru ochrany nájemci, či § 24 a násl. zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře). Družstevní podíl, s nímž je spojeno právo nájmu družstevního bytu, je věcí v právním smyslu (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 9. 2017, sp. zn. 29 Cdo 5719/2016, uveřejněné pod číslem 152/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 3. 2020, sp. zn. 27 Cdo 2025/2019, odst. 20, a ze dne 17. 3. 2020, sp. zn. 27 Cdo 4550/2018), se kterou se na „bytovém trhu“ běžně obchoduje, a je vnímán jako plnohodnotná alternativa k vlastnictví bytových jednotek. Tržní cena, kterou musí zájemce uhradit za převod družstevního podílu, s nímž je spojeno právo nájmu družstevního bytu, zpravidla řádově odpovídá cenám, za něž jsou v téže lokalitě převáděny bytové jednotky, které svými vlastnostmi odpovídají pronajímanému družstevnímu bytu. Zánik účasti v bytovém družstvu bez právního nástupce znamená ztrátu vlastnictví družstevního podílu; ten jako věc zaniká, přičemž jeho hodnotu fakticky získává bytové družstvo tím, že může s „uvolněným“ bytem volně (v souladu se zákonem a stanovami) nakládat. Může jej pronajmout jinému členovi družstva, přijmout nového člena družstva (za adekvátní členský vklad – viz § 733 z. o. k.) či byt (bytovou jednotku) prodat.“ 24. Podle Nejvyššího soudu proto „s ohledem na výše popsaný základní důvod nabývání účasti v bytových družstvech by měl mít nabyvatel družstevního podílu rozumnou míru jistoty, že investice, již do zajištění bydlení vložil, zůstane zachována. A to bez ohledu na to, zda účast v bytovém družstvu nabývá originárně (za členský vklad) či derivativně (zpravidla za úplatu zaplacenou za nabývaný družstevní podíl). Tedy, že o tuto investici nebude připraven ani tehdy, zanikne-li jeho účast v bytovém družstvu bez právního nástupce. Zachování této rozumné míry jistoty je přitom i ve veřejném zájmu, neboť má význam pro stabilitu a transparentnost trhu s byty. Současně platí, že není rozumného (spravedlivého) důvodu, pro který by mělo bytové družstvo na zániku účasti svého člena profitovat. Opačný výklad by – právě s ohledem na účel účasti v bytovém družstvu – vedl k nepřípustnému zásahu do vlastnického práva k družstevnímu podílu, jež je chráněno článkem 11 Listiny základních práv a svobod. Řečené platí i obráceně; člen bytového družstva by neměl na zániku své účasti bez právního nástupce profitovat na úkor družstva (a tím i ostatních členů bytového družstva). Nejvyšší soud proto uzavírá, že právní úprava vypořádání mezi členem bytového družstva, jehož účast zanikla bez právního nástupce, a bytovým družstvem je založena na principu zvýšené ochrany členů bytového družstva, z něhož plyne, že vypořádací podíl člena bytového družstva musí být určen vždy s ohledem na skutečnou (tržní) hodnotu družstevního podílu bývalého člena družstva (určenou ke dni zániku členství) tak, aby mezi touto tržní hodnotou a výší vypořádacího podílu nebyly neodůvodněné rozdíly.“ 25. Pro poměry projednávané věci je podle odvolacího soudu především podstatné, že v době vystoupení žalobců ze žalovaného družstva již žalované družstvo nevlastnilo žádné byty ani nebytové prostory, které by byly v nájmu člena družstva. Nezajišťovalo již ani bytové potřeby žalobců, které byly saturovány tím, že jim žalovaný převedl byt do vlastnictví. Žalovaný tak fakticky pozbyl charakteru bytového družstva (srov. citovaný § 730 z. o. k.). Na určení vypořádacího podílu žalobců tak nelze bez dalšího použít shora citovanou judikaturu Nejvyššího soudu, a to z toho jednoduchého důvodu, že zánikem členství nepozbyli žalobci práva užívat družstevní byt. Obecně by tak přicházela v úvahu aplikace závěru Nejvyššího soudu citovaného shora, podle něhož v právních poměrech zákona o obchodních korporacích je v případě jiného než bytového družstva možné v podstatě jakékoli určení vypořádacího podílu ve stanovách, dokonce včetně podílu nulového. Potud jsou závěry soudu prvního stupně správné.

26. V projednávané věci je však situace složitější. Především nutno přihlédnout k tomu, že v době koncipování původních stanov byli všichni členové žalovaného (ještě) nájemci družstevních bytů, pročež tehdy platné stanovy vůbec nepočítaly s variantou, že by bylo třeba vyplácet vypořádací podíl členovi, jemuž se zánikem členství současně nezaniklo právo nájmu družstevního bytu (viz žalovaným akcentované ustanovení, které výplatu vypořádacího podílu vázalo na vyklizení bytu). Odvolací soud tedy uzavírá, že původní stanovy neupravují určení vypořádacího podílu člena, který v době zániku členství nebyl nájemcem družstevního bytu, pročež je pro takového člena třeba použít obecné úpravy.

27. Tato obecná úprava se nachází v § 623 z. o. k. a odvolací soud ji citoval shora. K tomu nutno (v souladu s literaturou - zejm. Cileček, F. in Štenglová a kol. Zákon o obchodních korporacích. Komentář. Praha: C. H. Beck 2020, § 623 marg. č. 1) přihlédnout i k pravidlu § 36 odst. 3 z. o. k., podle kterého liší-li se podstatně reálná hodnota majetku společnosti od jeho ocenění v účetnictví […] se při určení výše vypořádacího podílu vychází z reálné hodnoty majetku snížené o výši dluhů vykázaných v účetní závěrce.

28. Za situace, kdy v projednávané věci již žalovaný nevlastní žádný byt, který by byl pronajat členovi družstva, by tak vypořádací podíl měl být určen postupem podle § 623 z. o. k. Pokud žalobci požadují vypořádací podíl vyšší, než který plyne z uvedeného ustanovení, je na nich, aby tvrdili, že reálná hodnota majetku družstva je vyšší, než jeho hodnota účetní, a navrhli k tomu důkazy.

29. K tomu odvolací soud doplňuje, že shora uvedený závěr o přípustnosti nulového (resp. v případě žalobců téměř nulového) vypořádacího podílu je postaven na předpokladu souhlasu člena družstva s takto formulovaným ustanovením stanov. Žalobci však z žalovaného družstva vystupovali právě pro nesouhlas se změnou stanov oproti stanovám přijatým ještě za předchozí právní úpravy, která jim v případě zániku členství zaručovala spravedlivé vypořádání. Přechodná ustanovení k zákonu o obchodních korporacích jsou přitom postavena na zásadě, že práva členů obchodních korporací by neměla být omezena tím, že nová právní úprava poskytuje širší možnosti jejich úpravy oproti obchodnímu zákoníku (srov. § 777 odst. 4 z. o. k. a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2020, sp. zn. 27 Cdo 4460/2018: „Ustanovení § 777 odst. 4 z. o. k. upravuje výjimku z pravidla zakotveného v § 775 z. o. k. (podle něhož se obchodní korporace a jejich vnitřní poměry s účinností od 1. 1. 2014 řídí zákonem o obchodních korporacích), a to pro práva a povinnosti společníků obchodních korporací vzniklých před 1. 1. 2014. Označené ustanovení je projevem respektu zákonodárce ke smluvní autonomii společníků. Práva a povinnosti společníků těch obchodních korporací, které do zakladatelských právních jednání „neopsaly“ zákonnou úpravu práv a povinností společníků ze zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“) [bez ohledu na to, zda se společníci od ní odchýlit nechtěli či nemohli], spoléhajíce se na znění zákona, se tak i nadále řídí stejnými pravidly, která pro ně platila do 31. 12. 2013. Nově však již nejde o pravidla zákonná, ale – díky právní domněnce upravené v § 777 odst. 4 z. o. k. – o pravidla smluvní. Předpokladem je, že tato pravidla neodporují donucujícím ustanovením zákona o obchodních korporacích (viz § 777 odst. 1 z. o. k.).“ I proto mají žalobci právo na poctivé vypořádání.

30. Ze shora uvedeného plyne, že úvahy soudu prvního stupně o cenách družstevních bytů jsou pro projednávanou věc zcela nerozhodné. Rozhodné by byly jen tehdy, pokud by žalobci byli ke dni zániku jejich členství nájemci družstevního bytu. I potom by se však při určení obvyklé ceny jejich podílu přihlíželo k tomu, že družstvo vlastní i další majetek kromě bytů pronajatých členům a výnosy z tohoto majetku může použít např. na opravy domů, pročež s členstvím jsou spojeny nižší náklady na příspěvky do fondu oprav.

31. Za nesprávný potom odvolací soud považuje i závěr soudu prvního stupně, že by se členové družstva neměli při vypořádání podílet na majetku družstva, který není pronajat členům. Členové družstva (včetně žalobců) totiž při jeho založení přispěli i na pořízení takového majetku a soud nevidí důvod, proč by při skončení členství neměli být vypořádáni i s ohledem na jejich podíl na takovém majetku. Závěr, že člen družstva s majetkem v hodnotě v řádu milionů korun obdrží na vypořádacím podílu částku 2 000 Kč, uráží obyčejné lidské cítění (§ 2 odst. 3 občanského zákoníku). Skutečnost, že takové vypořádání může mít za následek i nucenou dispozici s částí majetku družstva (např. jeho prodej či zatížení za účelem výplaty vypořádacího podílu), je pouze důsledkem práva členů na vypořádací podíl, a ostatní členy na hodnotě jejich podílu nepoškozuje. Za situace, kdy družstvo nevlastní žádné byty, které by byly v nájmu jeho členů, je totiž členský podíl v družstvu z ekonomického hlediska (pouhou) investicí.

32. Právní závěry soudu prvního stupně, týkající se určení vypořádacího podílu žalobců, tak odvolací soud považuje za nesprávné. Za situace, kdy k výši vypořádacího podílu určeného postupem shora popsaným neprovedl soud prvního stupně téměř žádné dokazování, odvolací soud jeho rozsudek podle § 219a odst. 2 o. s. ř. zrušil a věc mu podle § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. vrátil k dalšímu řízení.

33. V dalším řízení soud prvního stupně poučí žalobce podle § 118a odst. 1, 2 a 3 o. s. ř., aby doplnili svá tvrzení a důkazní návrhy k určení vypořádacího podílu postupem podle § 623 z. o. k. (tedy na základě účetní závěrky) a, budou-li žalobci tvrdit, že skutečná hodnota majetku žalovaného neodpovídá jeho hodnotě vedené v účetnictví, k aplikaci § 36 odst. 3 z. o. k. v rozhodném znění. Rozhodná je v takovém případě samozřejmě hodnota majetku žalovaného (a výše jeho dluhů) v době, kdy žalobci z žalovaného vystoupili.

34. Právní názor vyslovený v tomto usnesení je pro soud prvního stupně závazný (§ 226 odst. 1 o. s. ř.). O náhradě nákladů řízení rozhodne soud prvního stupně v konečném rozhodnutí o věci (§ 224 odst. 3 o. s. ř.).

Poučení