6 Cmo 183/2023 - 353

Rubrum

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Dušana Hrabánka a soudců JUDr. Blanky Trávníkové a JUDr. Františka Švantnera ve věci navrhovatele: [Jméno navrhovatele], narozený [Datum narození navrhovatele] bytem [Adresa navrhovatele] zastoupený advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] za účasti: [Jméno advokáta B]., IČO [IČO advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] zastoupená advokátem [Jméno advokáta C] sídlem [Adresa advokáta C] o neplatnost usnesení valné hromady ze dne 29. 6. 2020, o odvolání navrhovatele proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 31. května 2023, č. j. 41 Cm 84/2020-264 takto:

Výrok

I. Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 31. května 2023, č. j. 41 Cm 84/2020-264, se potvrzuje i v části výroku I., kterým byl zamítnut návrh na vyslovení neplatnosti části usnesení valné hromady účastníka ze dne 29. června 2020 pod bodem 4 pořadu jednání, kterým bylo schváleno vypořádání hospodářského výsledku za rok 2019 tak, že akcionářům budou vyplaceny podíly na zisku v celkové výši 3 121 140 Kč a budou jim rozděleny podle jejich podílu na základním kapitálu a že členům orgánu společnosti budou vyplaceny podíly na zisku v celkové výši 380 000 Kč, přičemž podíl na zisku každého člena orgánu bude stanoven procentuálním poměrem dle minulých let.

II. Navrhovatel je povinen zaplatit účastníkovi na náhradě nákladů řízení před odvolacím a dovolacím soudem částku 29 054,80 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám [Jméno advokáta C], advokáta.

Odůvodnění

1. Návrhem doručeným soudu dne 25. 9. 2020 se navrhovatel vůči společnosti [Jméno advokáta B]. (dále jen „společnost“) domáhal vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady společnosti ze dne 29. 6. 2020, přijatého pod bodem 4. programu jednání ve znění „Valná hromada schvaluje roční účetní závěrku za rok 2019. Valná hromada schvaluje vypořádání hospodářského výsledku za rok 2019, tj. zisku ve výši 11 324 468,46 Kč. Podíl na zisku akcionářům 3 121 140 Kč. Podíl na zisku členům orgánu společnosti 380 000 Kč. Podíl na zisku akcionářům bude rozdělen na základě jejich podílu na základním kapitálu. Podíl na zisku každého člena orgánu bude stanoven procentuálním poměrem dle minulých let.“ (dále také „unesení o rozdělení zisku za rok 2019“)

2. Dále se navrhovatel domáhal vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady společnosti konané dne 29. 6. 2020, přijatého pod bodem 4. (správně 6. - poznámka odvolacího soudu) programu jednání ve znění „Valná hromada bere na vědomí usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 11. 2019, č.j. 14 Cmo 201/2018-189 a podání dovolání proti tomuto usnesení ze strany společnosti. Valná hromada dále schvaluje, že společnost ve vztahu k rozdělování zisku společnosti za rok 2015 vyčká na rozhodnutí Nejvyššího soudu o dovolání společnosti proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 11. 2019, č. j. 14 Cmo 201/2018-189.“ 3. Navrhovatel uvedl, že proti usnesení o rozdělení zisku za rok 2019 podal předem protest, ve kterém namítl, že v pozvánce na valnou hromadu zcela chybí odůvodnění návrhu na rozdělení zisku a že z něj není zřejmé, podle jakého algoritmu budou vypláceny tantiémy jednotlivým členům orgánů společnosti.

4. Společnost ve svém vyjádření považovala návrh usnesení o rozdělení zisku za rok 2019 za dostatečně odůvodněný v pozvánce a ve výroční zprávě. Prognózu hospodářského vývoje společnosti v roce 2020, zejména očekávaný propad tržeb, vysvětlil přímo na valné hromadě místopředseda představenstva. Dále byla společnost přesvědčena, že rozhodnutí valné hromady o tantiémách nemusí být činěno ad personam a že postačí, pokud valná hromada rozhodne o celkové výši tantiém.

5. Soud prvního stupně usnesením ze dne 25. 10. 2021, č. j. 41 Cm 84/2020-146, vyslovil neplatnost usnesení pod bodem 4 pořadu jednání valné hromady o vypořádání hospodářského výsledku za rok 2019 (výrok I.), ve zbytku usnesení pod bodem 4 návrh zamítl (výrok II.), rozhodl, že usnesení přijaté pod bodem 6 pořadu jednání není rozhodnutím orgánu společnosti (výrok III.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok IV. - dále jen „první usnesení soudu prvního stupně“).

6. K odvolání společnosti Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 10. 2. 2023, č. j. 8 Cmo 25/2022-192, zčásti změnil výrok III. prvního usnesení soudu prvního stupně tak, že návrh na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady přijetého pod bodem 6 pořadu jednání zamítl ohledně jeho části ve znění „Valná hromada bere na vědomí usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 11. 2019, č. j. 14 Cmo 201/2018-189“ (výrok I.), zbývající část výrok III. potvrdil (výrok II.) a ve výrocích I., II. a IV. první usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Důvodem zrušení výroků I. a II. bylo podle odvolacího soudu přeformulování návrhu takovým způsobem, že z uvedených výroků není zřejmé, v jaké části návrhu soud prvního stupně navrhovateli vyhověl a v které nikoli. Odvolací soud proto shledal výroky I. a II. nepřezkoumatelnými pro neurčitost. Soudu prvního stupně uložil, aby napadené usnesení o rozdělení zisku za rok 2019 opět přezkoumal z důvodů uvedených v protestu s tím, že na daný případ nelze aplikovat právní úpravu společnosti s ručením omezeným, dále aby se zabýval námitkou společnosti, že návrh usnesení byl odůvodněn dodatečně na valné hromadě, a aby posoudil, zda bylo usnesení přijato ve znění totožném s návrhem uvedeným v pozvánce.

7. Soud prvního stupně napadeným usnesením návrh zamítl (výroky I.) a společnosti přiznal náhradu nákladů řízení (výrok II.). Soud prvního stupně zjistil, že navrhovatel vlastní akcie, které představují 21,53% podíl na základním kapitálu společnosti. Ze stanov společnosti vyplývá, že valná hromada může rozhodnout, že část zisku bude rozdělena mezi orgány společnosti. Představenstvo svolalo na 29. 6. 2020 valnou hromadu, na jejímž programu bylo mj. pod bodem 4 schválení účetní závěrky a návrhu na vypořádání zisku za rok 2019. Návrh usnesení odpovídal usnesení uvedenému shora v odstavci 1 a byl odůvodněn jen tak, že valná hromada je povinna schválit účetní závěrku a rozhodnout o vypořádání hospodářského výsledku, a že předložený návrh je v souladu s podnikatelským záměrem společnosti. Valné hromady se zúčastnili akcionáři disponující 83,07 % hlasů, včetně navrhovatele, který vznesl protest proti návrhu usnesení o rozdělení zisku za rok 2019. Namítal, že návrh není řádně odůvodněn a že je v rozporu s právem akcionářů na rozdělení zisku a dále, že není zřejmé, podle jakého algoritmu budou vypláceny tantiémy členům orgánů společnosti. Předsedající po zaznění protestu konstatoval, že judikáty, na něž navrhovatel odkazoval, budou prostudovány, a že podle návrhu představenstva se mezi akcionáře rozdělí 30 % zisku, neboť společnost očekává za rok 2020 nevyhnutelně ztrátu. K tantiémám uvedl, že jsou mezi jednotlivé členy orgánů rozděleny adekvátně podle schválených měsíčních odměn a tvoří tak jakýsi 13. a 14. plat, jak jej zná podnikatelská sféra. Návrh byl schválen 83,07 % hlasů. Z čestného prohlášení členů představenstva a dozorčí rady vyplynulo, že jmenovaní členové souhlasí s rozdělením tantiém za rok 2019 tak, že předseda, místopředseda a člen představenstva obdrží pod 90 000 Kč, předseda dozorčí rady 50 000 a členové dozorčí rady po 30 000 Kč. Za rok 2020 utrpěla společnost značnou ztrátu ve výši 11 817 000 Kč, a proto bylo ponechání části zisku za rok 2019 ve výši 7,8 mil Kč namístě.

8. Po právní stránce soud prvního stupně uzavřel, že návrh bylo podán včas osobou k tomu aktivně legitimovanou. Navrhovatel podal proti napadenému usnesení o rozdělení zisku za rok 2019 protest. Protest i návrh na zahájení řízení směřovaly i proti usnesení valné hromady o schválení účetní závěrky, avšak ani v protestu, ani v návrhu navrhovatel neuvedl důvody, proč by mělo být usnesení o schválení účetní závěrky shledáno neplatným. Soud prvního stupně dále citoval ustálenou judikaturu k náležitostem odůvodnění návrhu usnesení valné hromady, ze kterého má být akcionářům bez vynaložení nepřiměřeného úsilí a času zřejmé, proč představenstvo navrhuje, aby valná hromada o dané náležitosti rozhodla, a proč se tak má stát navrhovaným způsobem. Dodatečné vysvětlení nezdůvodněného návrhu na valné hromadě nedostatek náležitosti pozvánky nenapraví, avšak může být důvodem nevyslovení neplatnosti usnesení valné hromady podle § 260 o. z. Soud prvního stupně konstatoval, že na valné hromadě bylo předsedajícím poskytnuto vysvětlení jak k otázce důvodů, pro které není mezi akcionáře rozdělen zisk, tak k otázce rozdělení tantiém mezi jednotlivé členy orgánů společnosti. Způsob rozdělení tantiém byl navíc odůvodněn již v pozvánce. Stanovené odměny členů orgánů byly odsouhlaseny a schválená celková výše tantiém byla od roku 2016 vždy stejná. Návrh, o němž valná hromada hlasovala, se shodoval s návrhem uvedeným v pozvánce. Nemohl tedy nastat případ, že by valná hromada rozhodovala o záležitosti nezařazené na její program.

9. Proti tomuto usnesení (v celém jeho rozsahu) podal navrhovatel odvolání, ve kterém upozornil na to, že na valných hromadách v letech 2017, 2018 a 2019 nebyla nikdy schválena výplata konkrétní výše tantiém ani explicitně schválen algoritmus jejich výplaty konkrétním členům volených orgánů společnosti. Přesto podle navrhovatele dospěl soud prvního stupně k závěru, že se tak stalo, a to způsobem pro akcionáře dostatečně jasným, srozumitelným a určitým. Vysvětlení problematiky tantiém bylo podle navrhovatele dáno pouze obecně a neurčitě. Navrhovateli nebyl znám žádný princip rozdělení podílů na zisku člena orgánu daný procentuálním poměrem podle minulých let. Návrh usnesení byl podle navrhovatele neurčitý a nesrozumitelný. Navrhovatel upozornil na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 1159/2010, podle kterého valná hromada nemůže pouze stanovit souhrnnou částku tantiém připadajících na představenstvo a členy dozorčí rady a ponechat na představenstvu, jak tuto částku rozdělí mezi oba orgány. Valná hromada musí určit alespoň pravidla rozdělení tantiém mezi jednotlivé členy orgánů. O výši odměn členů volených orgánů společnosti přitom podle navrhovatele nikdy nerozhodovala valná hromada. Navrhovatel navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení změnil tak, že vysloví neplatnost usnesení o rozdělení zisku alespoň ohledně tantiém.

10. Společnost se ve svém vyjádření uvedla, že napadené usnesení považuje i v rozsahu tantiém za věcně správné a řádně odůvodněné a odvolání navrhovatele za projev kverulantství. Výši tantiém nepovažuje za přemrštěnou. Pokud bylo v pozvánce na valnou hromadu uvedeno, že tantiémy budou rozděleny procentuálním poměrem podle minulých let, pak tím bylo myšleno, že členům orgánů bude tantiéma rozdělena ve stejném procentuálním poměru, jako to bylo v minulých letech. Ohledně tantiém obdržel navrhovatel na valné hromadě vysvětlení, které nezpochybnil a nežádal jeho doplnění. Společnost je i nadále přesvědčena, že valná hromada nemusí rozhodnout o tantiémách osobně pro každého člena orgánu, nýbrž je přípustné, aby valná hromada rozhodla pouze o celkové výši tantiém. Tuto námitku vznášel navrhovatel již dříve a Vrchní soud v Praze ji v rozhodnutí ze dne 11. 11. 2019, č. j. 14 Cmo 201/2018-189, neshledal důvodnou. Tantiémy jsou od roku 2016 rozdělovány stále stejným způsobem. Je logické, že členové představenstva a dozorčí rady mají nárok na odměnu za výkon svých funkcí a nemohou pracovat zadarmo. Podle společnosti je dán legitimní důvod, aby neplatnost napadeného usnesení nebyla vyslovena ani podle § 260 o. z.

11. Vrchní soud v Praze usnesením z 9. 4. 2024, č. j. 6 Cmo 183/2023-289 (dále jen „druhé rozhodnutí odvolacího soudu“), napadené usnesení a. potvrdil v části výroku I., kterým byl zamítnut návrh na vyslovení neplatnosti části usnesení valné hromady účastníka ze dne 29. června 2020 pod bodem 4 pořadu jednání, kterým byla schválena účetní závěrka za rok 2019, b. ve zbytku výroku I. změnil tak, že vyslovil neplatnost usnesení valné hromady účastníka ze dne 29. června 2020 pod bodem 4 pořadu jednání, kterým bylo schváleno vypořádání hospodářského výsledku za rok 2019 tak, že akcionářům budou vyplaceny podíly na zisku v celkové výši 3 121 140 Kč a budou jim rozděleny podle jejich podílu na základním kapitálu a že členům orgánu společnosti budou vyplaceny podíly na zisku v celkové výši 380 000 Kč, přičemž podíl na zisku každého člena orgánu bude stanoven procentuálním poměrem dle minulých let.

12. Odvolací soud doplnil dokazování a z níže uvedených listinných důkazů zjistil, že v pozvánce na valnou hromadě byl návrh usnesení o rozdělení zisku za rok 2019 odůvodněn lakonicky tak, že valná hromada je povinna podle právních předpisů i stanov schválit účetní závěrku a rozhodnout o vypořádání zisku, a že předložený návrh je v souladu s podnikatelským záměrem společnosti. Ze zápisu z valné hromady se podává, že pod bodem 2 projednávala valná hromada zprávu představenstva o hospodaření a majetku společnosti a výroční zprávu za rok 2019. Přitom byli akcionáři upozorněni, že hospodaření společnosti v roce 2020 bude zásadně ovlivněno opatřeními v boji s nemocí Covid-19, společnost v současné době žije z pojištěnců a movitější klientela se vrací velmi pomalu. Očekává se za rok 2020 propad tržeb o 50-70 mil. Kč. Podobné údaje obsahuje i výroční zpráva společnosti za rok 2019. Na toto vysvětlení potom zjevně odkazoval předsedající při odůvodňování nerozdělení části zisku za rok 2019 tím, že společnost očekává v roce 2020 nevyhnutelně ztrátu. Ze zápisu z valné hromady z 30. 6. 2016 se podává, že tehdy byly tantiémy zvýšeny na celkovou výši 380 000 Kč s tím, že na dotaz akcionáře bylo předsedou představenstva odpovězeno, že rozdělení tantiém je v kompetenci představenstva a rozdělují se mezi 3 členy představenstva a 3 členy dozorčí rady. Na stejné valné hromadě byli zvoleni členové představenstva. Na následujících valných hromadách se schválila stejná celková výše tantiém, avšak jejich rozdělení mezi jednotlivé členy probíráno nebylo. Odměny členů představenstva byly schvalovány na valné hromadě dne 28. 6. 2019. Ze zápisu však není zřejmá výše odměn za výkon funkce, pouze se z něj podává, že částky jsou nerovnoměrně rozloženy s ohledem na to, že dva členové představenstva jsou v exekutivní funkci. Z usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 11. 2019, č. j. 14 Cmo 201/2018-189, se nepodává, že by předmětem zkoumání soudu byl způsob rozdělení tantiém.

13. Z uvedeného dokazování tedy podle odvolacího soudu nevyplynul žádný způsob, kterým by společnost před přijetím usnesení o rozdělení zisku za rok 2019 informovala akcionáře o pravidlech, podle kterých má být schválená suma tantiém rozdělena mezi jednotlivé členy volených orgánů společnosti. Tato pravidla ani nemohla být akcionářům známa z valných hromad z předchozích let, neboť ani předcházející valné hromady o těchto pravidlech nerozhodovaly. Pravdivé potom zřejmě není ani tvrzení společnosti, že tantiémy se rozdělují členům orgánů v poměru jejich schválených měsíčních odměn jako další plat, neboť podle zápisu z valné hromady z 28. 6. 2019 měly být schváleny odměny nerovnoměrně rozložené mezi členy představenstva, zatímco podle čestného prohlášení členů představenstva a dozorčí rady byly tantiémy rozděleny mezi členy představenstva rovnoměrně.

14. Po právní stránce odvolací soud ve svém druhém rozhodnutí konstatoval, že vzhledem ke dni konání sporné valné hromady je pro právní posouzení věci rozhodné znění zákona č. 90/2012, o obchodních korporacích, před 1. 1. 2021 (dále jen „z. o. k.“). Odvolací soud souhlasil se závěrem soudu prvního stupně o tom, že navrhovatel sice napadl celé usnesení sporné valné hromady pod bodem 4, avšak žádné důvody, proč by usnesení valné hromady o schválení účetní závěrky mělo být v rozporu se zákonem nebo stanovami, neuvedl ani v protestu, ani v návrhu na zahájení řízení. Soud prvního stupně proto postupoval správně, zamítl-li návrh na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady o schválení účetní závěrky. Navrhovatel napadl usnesení soudu prvního stupně opět v plném rozsahu, avšak ani v odvolání neuvedl žádné důvody, proč by mělo být nesprávné usnesení soudu prvního stupně v části zamítající jeho návrh na vyslovení neplatnosti usnesení o schválení účetní závěrky. Odvolací soud takové důvody rovněž neshledal, a proto napadené usnesení podle § 219 o. s. ř. potvrdil v části, kterou byl zamítnut návrh na vyslovení neplatnosti usnesení o schválení účetní závěrky.

15. Odvolací soud vyšel z ustálené judikatury Nejvyššího soudu k odůvodnění návrhu usnesení valné hromady (zejm. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2019, sp. zn. 27 Cdo 3885/2017, uveřejněné pod R 9/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek): „Důvody, pro které je navrhováno přijetí určitého usnesení, by zásadně měly být uvedeny stručně, jasně a výstižně. Ze zdůvodnění by akcionářům mělo být (bez vynaložení nepřiměřeného úsilí a času) zřejmé, proč představenstvo (popř. jiná osoba svolávající valnou hromadu) navrhuje, aby valná hromada o dané záležitosti rozhodla, a proč se tak má stát navrhovaným způsobem. Jeví-li se s ohledem na konkrétní okolnosti jako vhodné, či dokonce nezbytné, aby tyto důvody byly rozvedeny podrobněji, lze - obdobně jako v případě návrhů usnesení příkladmo uvedených výše - tyto důvody uvést v textu pozvánky stručně a dále je rozvést v samostatné příloze (jež bude součástí pozvánky a na niž se odkáže v textu pozvánky, v části zdůvodnění návrhu usnesení). […] V poměrech projednávané věci společnost zdůvodnila návrh usnesení o rozdělení zisku tím, že daná záležitost spadá do působnosti valné hromady. Uvedené sdělení nelze považovat za zdůvodnění návrhu usnesení o rozdělení zisku ve smyslu § 407 odst. 1 písm. f) z. o. k. V jiných záležitostech, než které spadají do její působnosti, valná hromada rozhodovat nemůže (§ 45 odst. 1 z. o. k. a § 245 in fine zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník). To, že valné hromadě svědčí působnost rozhodnout, je tudíž samozřejmým předpokladem, bez kterého by představenstvo nemohlo navrhovat přijetí jakéhokoliv usnesení. Tato skutečnost však ničeho nevypovídá o důvodech, pro které představenstvo společnosti navrhuje přijetí konkrétního usnesení. […] Zbývá dodat, že dodatečné vysvětlení nezdůvodněného návrhu usnesení poskytnuté akcionářům na valné hromadě - již s ohledem na výše vyložený účel právní úpravy svolání valné hromady a pozvánky - nedostatek náležitostí pozvánky nenapraví. Může však být důvodem pro nevyslovení neplatnosti usnesení valné hromady podle § 260 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“).“ 16. Nejvyšší soud v citovaném usnesení dále dovodil: „I po 1. 1. 2014 však platí, že právo podílet se na zisku společnosti je jedním ze základních práv akcionáře (srov. § 256 odst. 1 z. o. k.); vytvoří-li akciová společnost zisk, může valná hromada rozhodnout o tom, že zisk nebude rozdělen mezi akcionáře, pouze z důležitých důvodů a při respektování zákazu zneužití většiny hlasů (§ 212 o. z.). […] Určují-li stanovy, že zisk či jeho část bude rozdělována mezi jiné osoby než akcionáře (např. mezi členy volených orgánů v podobě tzv. tantiém), je (zpravidla) takové ujednání důležitým důvodem pro to, aby tento zisk či jeho část nebyl rozdělen mezi akcionáře. […] Důležité důvody, pro které představenstvo (popř. jiný svolavatel) navrhuje, aby zisk nebyl rozdělen mezi akcionáře (včetně důvodů, které se podávají ze stanov společnosti), musí být uvedeny v pozvánce na valnou hromadu.“ 17. Odvolací soud ve svém druhém rozhodnutí vysvětlil, že v projednávané věci stanovy společnosti umožňují valné hromadě, aby část zisku rozdělila mezi členy volených orgánů jako tantiémy. Pozvánka na valnou hromadu neobsahuje žádné odůvodnění, proč nebude mezi akcionáře rozdělen i zbytek zisku za rok 2019, snad kromě poznámky, že návrh je v souladu s podnikatelským záměrem společnosti. Z pozvánky však není zřejmé, jaký podnikatelský záměr společnost má a proč je pro jeho uskutečnění potřeba ponechat ve společnosti zisk ve výši téměř 8 milionů Kč, ani v ní není odkázáno na žádný dokument přiložený v pozvánce nebo akcionářům jinak jednoduše dostupný, ze kterého by důvod nevyplácet zisk srozumitelně vyplynul. Odvolací soud musí uzavřít, že pozvánka na valnou hromadu postrádá u návrhu na rozdělení zisku za rok 2019 odůvodnění, a proto je v rozporu se zákonem.

18. Odvolací soud byl nicméně toho názoru, že navrhovateli (i ostatním přítomným akcionářům) se na valné hromadě dostalo přiměřeně konkrétního vysvětlení důvodů, proč představenstvo navrhlo část zisku nerozdělit. Skutečnost, že společnost zabývající se lázeňstvím utrpěla na jaře roku 2020 značné ztráty vinou omezení přijatých vládou za účelem boje s pandemií nemoci Covid-19 a že v uvedeném roce nutně utrpí značnou ztrátu, představovala podle odvolacího soudu důležitý důvod nerozdělit část dosaženého zisku a ponechat jej ve společnosti za účelem úhrady budoucí ztráty. Byl by tedy dán důvod nevyslovit neplatnost napadeného usnesení.

19. Usnesení o rozdělení zisku za rok 2019 však podle druhého rozhodnutí odvolacího soudu trpí ještě další vadou. Odvolací soud považoval za správný odkaz navrhovatele na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2011, sp. zn. 29 Cdo 1159/2010, podle kterého vzhledem k tomu, že podle ustanovení § 187 odst. 1 písm. g) obch. zák. patří rozhodování o odměňování členů představenstva a dozorčí rady do působnosti valné hromady, nemůže valná hromada stanovit souhrnnou částkou výši tantiém připadajících na představenstvo a členy dozorčí rady, a ponechat na představenstvu, jakým způsobem stanovenou částku rozdělí mezi oba orgány. Nelze totiž ponechat na členech představenstva, aby rozhodovali bez jakéhokoli omezení o tantiémách členů orgánů akciové společnosti, když tantiémy představují jednu z forem odměňování členů orgánů. Rozhodnutím ponechat na představenstvu, jakým způsobem rozdělí valnou hromadou stanovenou částku mezi představenstvo a dozorčí radu, by valná hromada přenesla na představenstvo rozhodování o tom, jaký podíl na tantiémách má připadnout na členy dozorčí rady a jaký na členy představenstva, což je s citovaným ustanovením, a to jak s jeho dikcí, tak s jeho účelem, v rozporu. K tomu je třeba dodat, že valná hromada nemusí určit přímo výši tantiémy jednotlivých členů orgánů; postačí, když stanoví pravidla pro jejich určení. Taková pravidla však musí být stanovena tak, aby naplňovala účel ustanovení § 187 odst. 1 písm. g) obch. zák., kterým je kontrola akcionářů nad odměňováním členů představenstva. Má-li tedy o konkrétní výši tantiémy rozhodovat někdo jiný než valná hromada, musí rozhodnutí valné hromady stanovit objektivní kriteria, na jejichž základě bude tantiéma určena tak, aby určení výše tantiémy nezáleželo na libovůli toho, kdo odměnu určuje.“ 20. Uvedené závěry přijal sice Nejvyšší soud při výkladu obchodního zákoníku, avšak s ohledem na znění § 59 až 61 z. o. k. se podle druhého rozhodnutí odvolacího soudu uplatní i za rozhodné právní úpravy. I zákon o obchodních korporacích stojí na zásadě, že „členové představenstva akciové společnosti si nemohou určit výši odměny či jiných plnění poskytovaných v souvislosti s výkonem funkce sami (na základě své představy); členům představenstva náleží v souvislosti s výkonem funkce pouze taková plnění, jež schválila valná hromada či - určují-li tak stanovy - dozorčí rada,“ a že „účelem pravidla, podle něhož členu orgánu náleží za výkon funkce toliko plnění, jež mu schválí valná hromada (nejde-li o plnění, na něž plyne právo z právního předpisu), je zabezpečit kontrolu společníků nad odměňováním členů orgánů a zamezit tomu, aby zejména členové statutárního orgánu určovali odměny sami sobě bez ohledu na majetkové poměry společnosti a na kvalitu výkonu funkce odměňovanými členy orgánů (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2023, sp. zn. 27 Cdo 634/2023, a judikaturu tam citovanou).

21. Pokud tedy valná hromada akciové společnosti přidělí část zisku členům orgánů společnosti, musí také podle druhého rozhodnutí odvolacího soudu rozhodnout, jak bude celková částka tantiém rozdělena mezi jednotlivé členy orgánů. Tato pravidla mohou být určena různými způsoby tak, aby byla zachována kontrola akcionářů nad takto stanovenými podíly, tj. aby si členové orgánů nerozdělovali sumu tantiém mezi sebe sami. Představit si tak (vedle jmenovitého určení podílů jednotlivých členů) lze např. podílové rozdělení, které může vyplývat přímo ze stanov, z jiného vnitřního předpisu schváleného valnou hromadou i pro více účetních období, ze smluv o výkonu funkce apod.

22. V projednávané věci však podle druhého rozhodnutí odvolacího soudu ze schváleného usnesení neplynul srozumitelný postup, jak se představenstvo při výplatě podílů na zisku (§ 34 odst. 3 z. o. k.) dopočítá částky, která má být vyplacena jednotlivým členům volených orgánů, a tento postup neplynul ani z vysvětlení, kterého se navrhovateli dostalo přímo na valné hromadě. Odvolacímu soudu se ani na základě provedených důkazů nepodařilo dopátrat toho, z čeho členové orgánů dovodili rozdělení tantiém, s nímž podle svého čestného prohlášení souhlasí. Konkrétní tvrzení v tomto směru neuvedla společnost ani na dotaz odvolacího soudu u odvolacího jednání. Mezi členy volených orgánů společnosti zřejmě existuje určitý úzus, podle kterého si mezi sebou tantiémy rozdělují; tato pravidla však nebyla schválena valnou hromadou. Odvolací soud proto ve svém druhém rozhodnutí dovodil rozpor napadeného usnesení se zákonem spočívající v tom, že přiděluje členům orgánů společnosti podíl na zisku, aniž by existovalo valnou hromadou schválené pravidlo, podle kterého se stanovená suma tantiém rozdělí mezi jednotlivé členy orgánů.

23. Nejvyšší soud k dovolání společnosti druhé rozhodnutí odvolacího soudu zrušil ve výroku I. písm. b. (tj. ohledně vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady o rozdělení zisku za rok 2019; viz shora odstavec 11) a ve výroku o nákladech řízení a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Nejvyšší soud poukázal na svou dosavadní judikaturu, podle které si členové představenstva nemohou určovat výši své odměny či jiných plnění poskytovaných v souvislosti s výkonem funkce sami, na základě své představy. Jakékoli plnění související s výkonem funkce, na které členovi představenstva akciové společnosti neplyne nárok ze zákona, musí být schváleno valnou hromadou, případně, spadá-li to do její působnosti, dozorčí radou. Valná hromada přitom nemusí stanovit přímo výši úplaty, nýbrž postačí, pokud stanoví pravidla pro její určení.

24. Nejvyšší soud uvedl: „V poměrech projednávané věci se ze skutkových zjištění soudů podává, že podle usnesení valné hromady celková částka podílu členů volených orgánů společnosti na zisku určená valnou hromadou měla být mezi členy orgánů rozdělena „procentuálním poměrem dle minulých let“, což se také následně stalo, jak plyne ze shora citovaného čestného prohlášení členů představenstva a dozorčí rady společnosti. Lze proto uzavřít, že usnesení valné hromady stanovilo konkrétní pravidlo pro určení tantiémy jako jedné z forem odměňování členů volených orgánů společnosti pro každého člena představenstva a dozorčí rady společnosti. Dospěl-li odvolací soud k opačnému závěru, spočívá jeho rozhodnutí na nesprávném právním posouzení věci.“ 25. Tímto právním názorem je odvolací soud vázán (§ 243g odst. 1 část věty první za středníkem, § 226 odst. 1 o. s. ř.). Za situace, kdy druhé rozhodnutí odvolacího soudu bylo postaveno jedině na závěru, že ze sporného usnesení valné hromady nelze konkrétní pravidlo pro rozdělení tantiém mezi členy představenstva a dozorčí rady dovodit, a na základě jiných námitek navrhovatele nelze (podle dovoláním nezpochybněných závěrů druhého rozhodnutí odvolacího soudu) neplatnost sporného usnesení valné hromady o rozdělení zisku dovodit, nezbylo odvolacímu soudu, než napadené usnesení soudu prvního stupně potvrdit i ve zbývající části, tj. v části, kterou byl zamítnut návrh na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady o rozdělení zisku za rok 2019 (§ 219 o. s. ř.). Závazný právní názor Nejvyššího soudu totiž odvolacímu soudu neposkytuje žádný prostor pro vlastní uvážení.

26. Odvolací soud přitom rozhodl podle § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků, kteří se z nařízeného jednání omluvili a souhlasili s projednáním věci v jejich nepřítomnosti.

27. Pro úplnost odvolací soud dodává, že pokud by bylo prokázáno tvrzení navrhovatele z jeho omluvy z jednání, podle kterých své akcie společnosti prodal, a proto již nemá zájem na vyslovení neplatnosti napadeného usnesení valné hromady, pozbyl by tím navrhovatel postavení akcionáře společnosti, a tím i aktivní legitimaci k podání návrhu na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady ve smyslu § 428 odst. 1 z. o. k. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 8. 2002, sp. zn. 29 Odo 11/2002, uveřejněné pod R 55/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Ani za takové situace by proto nemohlo být jeho návrhu vyhověno.

28. O nákladech řízení odvolací soud rozhodl podle § 1 odst. 3 z. ř. s. ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. podle úspěchu ve věci tak, že jejich náhradu přiznal plně úspěšné společnosti. Náklady společnosti sestávají z a. odměny za zastupování advokátem spočívajícím v 3 úkonech právní služby (vyjádření k odvolání z 26. 7. 2023, účast u jednání odvolacího soudu dne 9. 4. 2024, dovolání z 26. 6. 2025) ze základu 50 000 Kč, podle § 9 odst. 4 písm. c) advokátního tarifu ve znění před 1. 1. 2025, vypočtené podle § 7 advokátního tarifu, ve výši 9 300 Kč, b. 3 režijních paušálů podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu ve znění před 1. 1. 2025 ve výši 900 Kč, c. cestovného k jednání odvolacího soudu dne 9. 4. 2024 na trase Plzeň - Praha (2 x 97 km, 1:09 hod, www.mapy.cz) osobním automobilem [Anonymizováno] s kombinovanou spotřebou 7,4 l nafty/100 km (vyhláška č. 398/2023 Sb.), v částce 1 642 Kč, d. náhrady za promeškaný čas v rozsahu dvakrát tří půlhodin po 100 Kč podle § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 advokátního tarifu, ve výši 600 Kč, e. náhrady za 21 % DPH ve výši 2 612,80 Kč, f. soudní poplatek z dovolání ve výši 14 000 Kč.

Poučení