6 Cmo 186/2021 - 342

Rubrum

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Holejšovského, Ph.D., a soudců JUDr. Františka Švantnera a JUDr. Ing. Dušana Hrabánka ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], IČO [IČO žalovaného] sídlem [Adresa žalovaného] zastoupený advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o zaplacení 1 361 812 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 10. února 2021, č. j. 41 Cm 109/2020-296, takto:

Výrok

Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 10. února 2021, č. j. 41 Cm 109/2020-296, se ruší a věc se tomuto soudu vrací k dalšímu řízení.

Odůvodnění

1. Žalobou doručenou Okresnímu soudu Plzeň – město dne 3. 7. 2020 domáhala se žalobkyně, aby žalovaný byl uznán povinným zaplatit jí částku 1 316 812 Kč s příslušenstvím jako vypořádací podíl, který jí náleží poté, co byla z žalovaného družstva vyloučena rozhodnutím ze dne 16. 4. 2018. Žalobkyně byla na základě smlouvy o převodu členských práv a povinností ze dne 10. 12. 2007 členkou žalovaného s právem nájmu k družstevnímu bytu č. [Anonymizováno] v 5. podlaží domu na adrese [adresa] v [Anonymizováno] (dále jen „byt“). Na koupi družstevního bytu vynaložila 1 290 000 Kč. Její návrh na vyslovení neplatnosti vyloučení byl zamítnut Krajským soudem v Plzni rozsudkem ze dne 8. 10. 2019, č. j. 49 Cm 13/2019-119. Vypořádací podíl byl podle stanov družstva splatný v jejím případě uplynutím 3 měsíců od právní moci rozhodnutí soudu, kterým bylo skončeno řízení o neplatnost jejího vyloučení. Právní moci nabyl označený rozsudek 30. 11. 2019, pročež lhůta k výplatě podílu uplynula dne 29. 2. 2020. Žalovaná v uvedené lhůtě vyplatila žalobkyni na vypořádacím podílu jen 138 188 Kč. Žalobkyně považovala vypořádací podíl v uvedené výši za nepoctivý ve smyslu rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2018, sp. zn. 27 Cdo 5168/2017 (dále jen „R 67/2019“ – jde o rozsudek uveřejněný pod uvedeným číslem ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek). Žalobkyně si nechala určit obvyklou cenu bytu znaleckým posudkem [tituly před jménem], který dospěl k obvyklé ceně ve výši 1 830 000 Kč. Žalovaný v době podání žaloby inzeroval byt v dražbě za vyvolávací cenu 1 135 000 Kč. Žalobkyně s ohledem na všechny okolnosti požaduje vypořádací podíl v celkové výši 1 500 000 Kč a domáhá se doplatku ve výši žalované částky.

2. Žalovaný ve svém vyjádření poukazoval na stanovy družstva, podle kterých se vypořádací podíl člena stanoví poměrem počtu let členství bývalého člena k počtu let členství všech členů, přičemž se započítávají i léta členství právních předchůdců bývalého člena. Tento poměr se potom násobí vlastním kapitálem družstva k poslednímu dni účetního období, v němž členství zaniklo, po odečtení rezervního fondu a kapitálových fondů k obytným budovám, pokud skončí členství člena, jemuž byl byt převeden do vlastnictví, nebydlícího člena nebo v souvislosti s uvolněním bytu, na jehož pořízení byl použit další členský vklad. Stanovy z roku 2014 nebyly napadeny žalobou, pročež jejich platnost nelze přezkoumávat. Stanovy ostatně respektují zákonnou úpravu. K R 67/2019 žalovaný uvedl, že projednávaná věc se v podstatných znacích neshoduje se situací řešenou uvedeným rozhodnutím, které se týkalo právní úpravy účinné před 1. 1. 2014, jednalo se o stavební bytové družstvo, výpočet vypořádacího podílu neměl podklad ve vlastním kapitálu družstva a členství žalobce nezaniklo sankčním vyloučením. Rozdíl mezi stavebními a lidovými bytovými družstvy spočíval podle žalovaného v tom, že členové lidových bytových družstev se finančně nepodíleli na pořízení družstevního bytu, který jim byl přidělen administrativně příslušným národním výborem, a měli svou majetkovou účast omezenu na základní členský vklad v minimální výši. Žalovaný poukázal i na to, že původní návrh novely zákona o obchodních korporacích reflektoval zásadu poctivosti vypořádacího podílu, avšak uvedené ustanovení bylo po projednání v ústavně-právním výboru Poslanecké sněmovny vypuštěno a novela č. 33/2020 Sb. ustanovení § 748 z. o. k. nezměnila. Žalobkyně tak podle žalovaného obdržela úplný vypořádací podíl, který jí po právu náleží.

3. Usnesením ze dne 7. 10. 2020, č. j. Ncp 647/2020-73, rozhodl Vrchní soud v Praze, že k projednání věci jsou příslušné v prvním stupni krajské soudy, a věc postoupil Krajskému soudu v Plzni (dále jen „soud prvního stupně“).

4. Soud prvního stupně napadeným rozsudkem návrh zamítl (výrok I) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II). Po skutkové stránce zjistil, že žalobkyně se stala členkou žalovaného a nájemkyní bytu převodem členských práv a povinností (dohodou ze dne 10. 12. 2007) za cenu 1 290 000 Kč. Pro neplacení nájemného a záloh na služby spojené s užíváním bytu ji žalovaný vyloučil, a to dnem 30. 11. 2019, kdy nabyl právní moci rozsudek soudu prvního stupně o zamítnutí návrhu na vyslovení neplatnosti jejího vyloučení. Ze stanov družstva zjistil, že vypořádací podíl se vypočítává tak, jak uváděl žalovaný. Žalobkyni byl žalovaným vyplacen vypořádací podíl ve výši 138 188 Kč, vypočtený podle stanov. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě doplatku v žalované výši. Znalec Ing. [Anonymizováno] určil obvyklou cenu bytu částkou 1 830 000 Kč ke dni 27. 5. 2020. Žalovaný nabídl uvolněný byt k přidělení za 1 135 000 Kč. Byt byl přidělen [právnická osoba] jako nebydlící člence družstva.

5. Po právní stránce se soud prvního stupně ztotožnil s argumentací žalovaného, podle kterého odkaz žalobce na R 67/2019 není přiléhavý, neboť uvedené rozhodnutí se týkalo právní úpravy před 1. 1. 2014. Nejvyšší soud se nezabýval otázkou dopadu nové právní úpravy, která pro bytová družstva změnila úpravu vypořádacího podílu podle obchodního zákoníku. Je nutno vzít v úvahu i skutečnost, že výsledná podoba novely č. 33/2020 Sb. nezohlednila závěry uvedené v R 67/2019. Úprava vypořádacího podílu se tak ponechává na vůli bytových družstev s omezením, že vypořádací podíl nesmí klesnout pod základní a případně další členský vklad. Autonomii vůle právnických osob je třeba respektovat. Žalobkyni byl vyplacen vypořádací podíl podle stanov, které respektují uvedené zákonné omezení.

6. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně odvolání. Citovala F. Cilečka (in: Štenglová, Havel a kol. Zákon o obchodních korporacích. Komentář. Praha: C.H. Beck 2020, s. 1276), který dovozuje, že i v poměrech právní úpravy po 1. 1. 2014 musí být vypořádání poctivé (spravedlivé) a to jak ve vztahu k bývalému členovi, tak k bytovému družstvu. Ztotožnila se s právním názorem vysloveným v R 67/2019, podle kterého je nepřijatelným výklad, který umožňuje bytovému družstvu vyplatit bývalému členovi vypořádací podíl představující zlomek skutečné tržní hodnoty jeho členského podílu a současně fakticky tuto hodnotu získat. I žalovaný tak žalobkyni, který byt (resp. členský podíl) v roce 2007 zakoupila za 1 290 000 Kč, vyplatil pouhých 138 188 Kč, což představuje podle žalobkyně zjevnou nespravedlnost. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud zrušil rozsudek soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení, případně aby sám rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobě vyhověl.

7. Žalovaný se ve svém vyjádření ztotožnil s napadeným rozsudkem a opakoval teze svého vyjádření k žalobě.

8. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné. Ve věci rozhodl podle § 214 odst. 3 o. s. ř. bez jednání, neboť odvolací důvody se týkají jen právního posouzení věci a účastníci s projednáním odvolání bez ústního jednání souhlasili.

9. Pro projednávanou věc je rozhodné znění zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích, účinné v době vyloučení žalobkyně ze žalovaného družstva, tj. před novelou č. 163/2020 Sb. (dále jen „z. o. k.“).

10. Podle § 623 z. o. k. vypořádací podíl se určí poměrem splněné vkladové povinnosti člena, kterému v daném účetním období zaniklo členství, k členskému vkladu vůči souhrnu splněných vkladových povinností všech členů k členským vkladům k poslednímu dni tohoto účetního období (odstavec 2). Při výpočtu vypořádacího podílu se poměr podle odstavce 1 násobí výší vlastního kapitálu družstva po odečtení rezervního fondu, je-li podle jiného právního předpisu nebo stanov zřízen, a to v rozsahu, v jakém podle jiného právního předpisu nebo stanov nelze rezervní fond rozdělit mezi členy družstva, zjištěného z účetní závěrky sestavené k poslednímu dni účetního období, v němž členství zaniklo. Zanikne-li členství do 30. června daného účetního období, určí se vypořádací podíl z vlastního kapitálu družstva k poslednímu dni předcházejícího účetního období, je-li takto zjištěný vypořádací podíl vyšší (odstavec 3).

11. Podle § 625 z. o. k. ustanovení § 623 a 624 se použijí, jestliže stanovy neurčí něco jiného; stanovy nemohou určit lhůtu pro vyplacení vypořádacího podílu delší než 2 roky ode dne zániku členství.

12. Podle § 748 odst. 2 z. o. k. pro bytová družstva platí, že neurčují-li stanovy způsob výpočtu vypořádacího podílu, je vypořádací podíl roven výši splněného členského vkladu.

13. Podle § 749 z. o. k. vypořádací podíl člena, který byl nájemcem družstevního bytu a tento nevyklidil, je splatný uplynutím 3 měsíců ode dne vyklizení družstevního bytu, jehož byl bývalý člen nájemcem, nebo uplynutím 3 měsíců poté, kdy byla nebo mohla být zjištěna výše vypořádacího podílu podle § 623, a to tím dnem, který nastane později (odstavec 1 věta první). Byl-li člen z bytového družstva vyloučen, počítá se lhůta podle odstavce 1 až ode dne marného uplynutí lhůty pro podání návrhu na prohlášení neplatnosti vyloučení nebo ode dne, v němž nabylo právní moci rozhodnutí soudu, kterým bylo řízení ve věci určení neplatnosti rozhodnutí o vyloučení skončeno (odstavec 2).

14. V R 67/2019 argumentoval Nejvyšší soud takto: „V poměrech společnosti s ručením omezeným (v režimu právní úpravy účinné do 31. prosince 2013) Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 21. března 2007, sp. zn. 29 Odo 513/2005, formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož neurčí-li společenská smlouva způsob vypořádání, musí být vypořádání mezi společníky poctivé v tom smyslu, aby hodnota vypořádacího podílu společníka, jehož účast ve společnosti skončila (popřípadě právního nástupce takového společníka) odpovídala hodnotě majetku, připadajícího na jeho obchodní podíl. Spolu s tím Nejvyšší soud uvedl, že plyne-li z účetní závěrky (anebo by z ní mělo při řádném zpracování plynout), že účetní hodnota čistého obchodního jmění společnosti je v hrubém nepoměru ke skutečné (tržní) hodnotě majetku společnosti, je k tomu třeba při stanovení vypořádacího podílu přihlédnout (srov. např. i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. července 2011, sp. zn. 29 Cdo 752/2011). V usnesení ze dne 29. dubna 2014, sp. zn. 29 Cdo 3610/2013, Nejvyšší soud doplnil, že poctivé vypořádání mezi společníky je obecným kriteriem, jímž je soud povinen poměřovat všechny případy, ve kterých má být základem pro určení vypořádacího podílu hodnota vycházející z účetnictví společnosti (srov. např. i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2015, sp. zn. 29 Cdo 2533/2014). Uvedené závěry Nejvyšší soud vztáhl i na poměry (jiných než bytových) družstev, když v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. února 2009, sp. zn. 29 Cdo 2285/2008, uzavřel, že i vypořádání mezi družstvem a členem družstva (jehož členství za trvání družstva zaniklo) má být poctivé tak, aby hodnota vypořádacího podílu (vycházející z účetnictví) odpovídala hodnotě majetku připadajícího na jeho členský vklad.“ 15. V R 67/2019 Nejvyšší soud dále odkázal na svou předchozí judikaturu, podle které „práva a povinnosti spojené s členstvím v bytovém družstvu, označované též jako členský podíl, představují souhrn práv a povinností člena vůči bytovému družstvu vyplývajících z jeho majetkové účasti v bytovém družstvu. U členů družstev, s jejichž členskými podíly je spojeno i právo nájmu družstevního bytu, jsou členskými právy a povinnostmi jednak individuální práva a povinnosti určené stanovami vztahující se ke konkrétnímu bytu, a jednak práva, která příslušejí každému členu bytového družstva a nepřipínají se ke konkrétnímu bytu či nebytovému prostoru (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. října 2006, sp. zn. 29 Odo 1378/2006, ze dne 26. února 2008, sp. zn. 29 Odo 1101/2006, ze dne 10. května 2012, sp. zn. 29 Cdo 1989/2011, ze dne 17. května 2012, sp. zn. 29 Cdo 3038/2011, ze dne 23. května 2012, sp. zn. 29 Cdo 2398/2010, ze dne 17. dubna 2014, sp. zn. 29 Cdo 801/2013, nebo ze dne 10. září 2014, sp. zn. 31 Cdo 1147/2012, uveřejněné pod číslem 7/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). V praxi přitom platí, že s členským podílem v bytovém družstvu je zpravidla spojeno právo nájmu družstevního bytu (většina členů bytových družstev je tzv. bydlícími členy).“ 16. Podle Nejvyššího soudu „členský podíl v bytovém družstvu je neomezeně převoditelný (§ 230 věta první obch. zák.). Členský podíl, s nímž je spojeno právo nájmu družstevního bytu, představuje majetkovou hodnotu, se kterou se na „bytovém trhu“ běžně obchoduje, a je vnímán jako plnohodnotná alternativa k vlastnictví bytových jednotek (k povaze členství bydlících členů v bytovém družstvu srov. například nález Ústavního soudu ze dne 28. března 2006, sp. zn. Pl. ÚS 42/03). Proto zásadně platí, že (tržní) cena, kterou musí zájemce uhradit za převod členského podílu, s nímž je spojeno právo nájmu družstevního bytu, řádově odpovídá cenám, za něž jsou v téže lokalitě převáděny bytové jednotky, které svými vlastnostmi odpovídají pronajímanému družstevnímu bytu. Při zániku členství za trvání bytového družstva jinak než převodem nebo příklepem v řízení o výkonu rozhodnutí (či exekuci) má dosavadní člen nárok na výplatu vypořádacího podílu (§ 233 odst. 1 obch. zák.), který je stanoven podle § 233 odst. 2 až 4 obch. zák., ledaže stanovy určují jinak (§ 233 odst. 5 obch. zák.).

17. Nejvyšší soud v R 67/2019 dále uvedl: „S ohledem na základní účel bytových družstev a podstatu účasti v nich (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. července 1999, sp. zn. 21 Cdo 327/99, uveřejněné pod číslem 12/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. června 2010, sp. zn. 29 Cdo 2004/2009, či opět usnesení sp. zn. 29 Cdo 2398/2010) má Nejvyšší soud za to, že požadavek poctivosti (spravedlnosti) vypořádání [dovozený judikaturou v případě zániku účasti společníka (člena) bez právního nástupce jak pro poměry společností s ručením omezeným, tak i pro poměry (jiného než bytového) družstva] se musí prosadit i v poměrech bytových družstev. Jinak řečeno, ustanovení § 233 obch. zák. (jakož i příslušná ujednání stanov) je třeba vykládat tak, aby výsledná výše vypořádacího podílu odpovídala požadavku poctivosti (spravedlnosti). V poměrech společnosti s ručením omezeným Nejvyšší soud dovodil, že požadavku poctivosti odpovídá, aby v případě výrazného nepoměru mezi výší vlastního kapitálu podle účetní závěrky a skutečnou (tržní) hodnotou čistého obchodního majetku bylo k této skutečnosti při výpočtu vypořádacího podílu přihlédnuto. Stejný závěr pak učinil i pro jiná než bytová družstva (srov. judikaturu citovanou výše). Pro poměry bytových družstev však s ohledem na rozdílnou tržní hodnotu jednotlivých členských podílů (zohledňující nejen aktuální majetkové poměry bytového družstva, ale i – a to zejména – stav, velikost a další vlastnosti konkrétního družstevního bytu, jehož nájem je spjat s daným členským podílem), jakož i s ohledem na některé okolnosti ovlivňující hodnotu majetku družstva (zejm. právo členů družstva na bezúplatný převod družstevního bytu do jejich vlastnictví dle § 23 a § 24 zákona č. 72/1994 Sb.) není podle přesvědčení Nejvyššího soudu vhodné poměřovat poctivost vypořádání mezi (bývalým) členem bytového družstva a tímto družstvem skutečnou (tržní) hodnotou čistého obchodního majetku družstva. Povaze bytového družstva a účasti v něm naopak odpovídá, aby při posuzování poctivosti (spravedlnosti) vypořádání mezi bytovým družstvem a jeho bývalým členem bylo přihlédnuto ke skutečné (tržní) hodnotě členského podílu, o který bývalý člen družstva (v důsledku zániku jeho účasti) „přišel“.

18. Nejvyšší soud proto v R 67/2019 uzavřel, že „zanikne-li totiž členu bytového družstva účast, přijde o majetkovou hodnotu v podobě členského podílu, přičemž tuto hodnotu fakticky získá družstvo tím, že může s „uvolněným“ bytem volně (v souladu se zákonem a stanovami) nakládat – pronajmout jej jinému členovi družstva, přijmout nového člena družstva či byt za podmínek stanovených v § 239 odst. 4 písm. i) obch. zák. prodat (jak tomu ostatně bylo i v projednávané věci). V této souvislosti Nejvyšší soud opětovně zdůrazňuje, že jde o majetkovou hodnotu, s níž se na „bytovém trhu“ obchoduje za ceny řádově odpovídající cenám, za něž jsou v téže lokalitě převáděny bytové jednotky. Výklad umožňující bytovému družstvu vyplatit členovi, jehož účast v družstvu zanikla, na vypořádací podíl částku představující zlomek skutečné (tržní) hodnoty jeho členského podílu a současně fakticky tuto hodnotu získat, považuje Nejvyšší soud za nepřijatelný (vedoucí ke zjevně nespravedlivým důsledkům). Zájmy bytového družstva jsou přitom dostatečně chráněny tím, že s „uvolněným“ bytem může volně (v souladu se zákonem a stanovami) nakládat. Přitom platí, že stanovy družstva mohou podmínit vznik nájemního vztahu k „uvolněnému“ bytu splacením dalšího členského vkladu v odpovídající výši. Nejvyšší soud proto uzavírá, že při určení výše vypořádacího podílu bytové družstvo zásadně musí přihlédnout ke skutečné (tržní) hodnotě členského podílu bývalého člena družstva tak, aby mezi touto tržní hodnotou a výší vypořádacího podílu nebyly neodůvodněné rozdíly.“ 19. K vypořádacímu podílu v bytovém družstvu podle zákona o obchodních korporacích se potom Nejvyšší soud vyjádřil v rozsudku ze dne 22. 6. 2021, sp. zn. 27 Cdo 2711/2019: „Oproti režimu obchodního zákoníku však obecná úprava vypořádacího podílu v zákoně o obchodních korporacích nebrání tomu, aby se členové (společníci) dohodli na odchylné úpravě vypořádacího podílu, a to i takové, jež povede k nižší než zákonem upravené výši vypořádacího podílu (srov. § 36 z. o. k.). Například ve společnosti s ručením omezeným je možné sjednat (se souhlasem dotčeného společníka) i nulovou výši vypořádacího podílu. Zákon o obchodních korporacích (na rozdíl od obchodního zákoníku) tudíž neomezuje společníky při sjednávání výše vypořádacího podílu a respektuje jejich smluvní volnost sjednat ji odchylně od zákona, a to i v neprospěch společníka, o jehož vypořádací podíl jde; zákonná úprava se prosadí pouze v případě, že společenská smlouva výši vypořádacího podílu neupravuje. Z řečeného se podává, že výklad právní úpravy vypořádacího podílu člena bytového družstva účinné od 1. 1. 2014 nelze založit na principu popsaném [shora]. Přesto se podle přesvědčení Nejvyššího soudu shora vyložené závěry (přijaté při výkladu § 233 obch. zák.) prosadí i nyní.“ 20. Nejvyšší soud vzal v rozsudku sp. zn. 27 Cdo 2711/2019 „v potaz specifickou povahu bytového družstva. Základním účelem tohoto typu obchodní korporace je (a bylo i dříve) zajištění bytových potřeb svých členů (§ 221 odst. 2 obch. zák., § 727 odst. 1 z. o. k.). Práva a povinnosti člena bytového družstva z nájemního vztahu mezi ním a družstvem patří mezi členská práva a povinnosti plynoucí z členství v bytovém družstvu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2017, sp. zn. 29 Cdo 1603/2016, a s účinností od 1. 1. 2014 ustanovení § 731 odst. 1 z. o. k.), přičemž družstevní podíl v bytovém družstvu je neomezeně převoditelný (§ 230 obch. zák., § 736 z. o. k.). Důvodem (smyslem) nabytí družstevního podílu v bytovém družstvu zpravidla je – na rozdíl od nabývání účastí v jiných typech obchodních korporací – zajištění bydlení jakožto jedné ze základních životních potřeb. Obecně přitom jde o základní životní potřebu jednotlivce, jíž zákonodárce poskytuje ve veřejném zájmu zvýšenou ochranu (viz například zvláštní ustanovení o nájmu bytu a nájmu domu v občanském zákoníku, poskytující vyšší míru ochrany nájemci, či § 24 a násl. zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře). Družstevní podíl, s nímž je spojeno právo nájmu družstevního bytu, je věcí v právním smyslu (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 9. 2017, sp. zn. 29 Cdo 5719/2016, uveřejněné pod číslem 152/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 3. 2020, sp. zn. 27 Cdo 2025/2019, odst. 20, a ze dne 17. 3. 2020, sp. zn. 27 Cdo 4550/2018), se kterou se na „bytovém trhu“ běžně obchoduje, a je vnímán jako plnohodnotná alternativa k vlastnictví bytových jednotek. Tržní cena, kterou musí zájemce uhradit za převod družstevního podílu, s nímž je spojeno právo nájmu družstevního bytu, zpravidla řádově odpovídá cenám, za něž jsou v téže lokalitě převáděny bytové jednotky, které svými vlastnostmi odpovídají pronajímanému družstevnímu bytu. Zánik účasti v bytovém družstvu bez právního nástupce znamená ztrátu vlastnictví družstevního podílu; ten jako věc zaniká, přičemž jeho hodnotu fakticky získává bytové družstvo tím, že může s „uvolněným“ bytem volně (v souladu se zákonem a stanovami) nakládat. Může jej pronajmout jinému členovi družstva, přijmout nového člena družstva (za adekvátní členský vklad – viz § 733 z. o. k.) či byt (bytovou jednotku) prodat.“ 21. Podle Nejvyššího soudu proto „s ohledem na výše popsaný základní důvod nabývání účasti v bytových družstvech by měl mít nabyvatel družstevního podílu rozumnou míru jistoty, že investice, již do zajištění bydlení vložil, zůstane zachována. A to bez ohledu na to, zda účast v bytovém družstvu nabývá originárně (za členský vklad) či derivativně (zpravidla za úplatu zaplacenou za nabývaný družstevní podíl). Tedy, že o tuto investici nebude připraven ani tehdy, zanikne-li jeho účast v bytovém družstvu bez právního nástupce. Zachování této rozumné míry jistoty je přitom i ve veřejném zájmu, neboť má význam pro stabilitu a transparentnost trhu s byty. Současně platí, že není rozumného (spravedlivého) důvodu, pro který by mělo bytové družstvo na zániku účasti svého člena profitovat. Opačný výklad by – právě s ohledem na účel účasti v bytovém družstvu – vedl k nepřípustnému zásahu do vlastnického práva k družstevnímu podílu, jež je chráněno článkem 11 Listiny základních práv a svobod. Řečené platí i obráceně; člen bytového družstva by neměl na zániku své účasti bez právního nástupce profitovat na úkor družstva (a tím i ostatních členů bytového družstva). Nejvyšší soud proto uzavírá, že právní úprava vypořádání mezi členem bytového družstva, jehož účast zanikla bez právního nástupce, a bytovým družstvem je založena na principu zvýšené ochrany členů bytového družstva, z něhož plyne, že vypořádací podíl člena bytového družstva musí být určen vždy s ohledem na skutečnou (tržní) hodnotu družstevního podílu bývalého člena družstva (určenou ke dni zániku členství) tak, aby mezi touto tržní hodnotou a výší vypořádacího podílu nebyly neodůvodněné rozdíly.“ 22. Otázku, zda se závěry R 67/2019 uplatní i za účinnosti zákona o obchodních korporacích, tedy Nejvyšší soud již vyřešil, a to přesně opačně, než soud prvního stupně. Nejvyšší soud přitom byl zajisté informován o legislativním postupu při přijímání novely č. 33/2020 Sb., neboť rozsudek sp. zn. 27 Cdo 2711/2019 byl vydán až po jejím vyhlášení a Nejvyšší soud je tzv. připomínkovým místem pro novely právních předpisů. Odvolací soud se s právním názorem Nejvyššího soudu ztotožňuje. Přitom je toho názoru, že pro otázku poctivosti vypořádacího podílu je nerozhodné, že žalovaný byl historicky tzv. lidovým bytovým družstvem a nikoli stavebním bytovým družstvem, jakož i to, že žalobkyně byla z družstva vyloučena pro neplnění svých členských povinností. Má-li žalovaný vůči žalobkyni ještě splatné pohledávky (např. na nájemném nebo vyúčtování služeb spojených s užíváním bytu), nic mu nebrání tyto pohledávky započíst proti vypořádacímu podílu (viz čl. 25 odst. 4 stanov družstva).

23. Právní závěry soudu prvního stupně, týkající se určení vypořádacího podílu žalobkyně, tak odvolací soud považuje za nesprávné. K výši vypořádacího podílu provedl sice soud prvního stupně důkaz znalečným posudkem, avšak vzhledem k svému právnímu názoru tento posudek nehodnotil. Navíc znalecký posudek [Anonymizováno] oceňuje byt ke dni 27. 5. 2020, zatímco při určení vypořádacího podílu je třeba vyjít z hodnoty členského podílu žalobkyně ke dni zániku jejího členství. Podle § 619 z. o. k. členství vylučované osoby zaniká marným uplynutím lhůty pro podání námitek nebo dnem, kdy bylo vylučované osobě doručeno rozhodnutí členské schůze o zamítnutí námitek. Nesprávný je tak i závěr soudu prvního stupně, že k zániku členství došlo až právní mocí rozsudku, kterým byl zamítnut návrh žalobkyně na vyslovení neplatnosti jejího vyloučení.

24. V dalším řízení je tak zapotřebí zjistit, kdy zaniklo členství žalobkyně v žalovaném družstvu, a rovněž určit hodnotu jejího družstevního podílu k uvedenému datu (nabízí se možnost požádat znalce o doplnění jeho posudku); z této hodnoty se potom vyjde při určení výše vypořádacího podílu. Dokazování v uvedeném rozsahu nelze provést v odvolacím řízení. Odvolací soud proto napadený rozsudek podle § 219a odst. 2 o. s. ř. zrušil a věc podle § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

25. Právní názor vyslovený v tomto usnesení je pro soud prvního stupně závazný (§ 226 odst. 1 o. s. ř.). O náhradě nákladů řízení rozhodne soud prvního stupně v konečném rozhodnutí o věci (§ 224 odst. 3 o. s. ř.).

Poučení