6 Cmo 188/2021 - 590

Rubrum

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Švantnera a soudců JUDr. Stanislava Bernarda a JUDr. Ing. Dušana Hrabánka v právní věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], IČO [IČO žalovaného] sídlem [Adresa žalovaného] zastoupené advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o zaplacení 532 460 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci č. j. 38 Cm 73/2016-548 ze dne 19. dubna 2021 takto:

Výrok

I. Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci č. j. 38 Cm 73/2016-548 ze dne 19. dubna 2021 se v napadené části, tj. v bodu I., III. a V. výroku, potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na nákladech odvolacího řízení částku 37 171 Kč k rukám zástupce žalobkyně.

Odůvodnění

Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci (dále též soud I. stupně) výše specifikovaným rozsudkem ve výroku I. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni vypořádací podíl ve výši 406 785 Kč s přísl., ve výroku II. žalobu ve zbývající části ohledně nároku na zaplacení částky ve výši 125 675 Kč s příslušenstvím, zamítl, ve výroku III. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 88 444,12 Kč, ve výroku IV. uložil žalobkyni povinnost zaplatit státu na náhradě nákladů řízení částku 3,40 Kč a ve výroku V. uložil žalovanému povinnost zaplatit státu na náhradě nákladů řízení částku 33,20 Kč. Soud I. stupně vycházel ze skutečnosti, že se žalobkyně domáhala vyplacení vypořádacího podílu ve výši 532 460 Kč po svém ukončení členství v žalovaném družstvu. Po provedeném dokazování byla pro soud I. stupně východiskem pro rozhodnutí zejména zjištění, že žalobkyně byla od 9. 5. 2008 členkou žalovaného družstva s tím, že měla na základě smlouvy o přidělení družstevní bytové jednotky ze dne 9. 5. 2008 právo užívat družstevní byt č. [Anonymizováno] o velikosti [Anonymizováno], jejž užívala od 1. 8. 2009 do 30. 9. 2014. Na základě smlouvy o přidělení družstevní bytové jednotky se podle soudu I. stupně žalobkyně zavázala zaplatit žalované základní členský vklad ve výši 2 500 Kč, dále další členský vklad ve výši 1 303 174 Kč ve 240 měsíčních splátkách splatných ve výši 9 658 Kč označovaných žalovaným v měsíčních předpisech plateb jako „hypotéka - byt“ Tyto splátky žalobkyně považovala za splátku na další členský vklad, přičemž podle žalovaného platba zahrnovala jak splátku na další členský vklad ve výši 5 429,91 Kč (1 303 178 Kč/240), tj. po zaokrouhlení ve výši 5 430 Kč, tak i platbu na úhradu úroků z úvěru (dluhovou službu) do úvěrového fondu ve výši 4 228 Kč a tato částka se měnila v čase v závislosti na výši úrokové sazby sjednané žalovaným s bankou pro dlouhodobý bankovní úvěr. To podle soudu I. stupně mělo odraz ve změnách výše uvedené pravidelné splátky žalobkyně, o čemž byla žalobkyně informována žalovaným předpisem měsíčních plateb označených „hypotéka - byt“. V období od srpna 2009 do května 2010 podle soudu I. stupně žalobkyně platila měsíčně částku ve výši 8 895 Kč, od června 2010 do května 2011 měsíčně částku ve výši 8 632 Kč, od června 2011 do prosince 2012 měsíčně částku ve výši 8 696 Kč a od ledna 2013 do září 2014 měsíčně částku ve výši 8 462 Kč a tímto způsobem žalobkyně zaplatila žalovanému na pravidelných měsíčních splátkách celkem částku ve výši 535 460 Kč, z čehož na splátky na další členský vklad připadla celkem částka ve výši 336 654 Kč (62 splátek x 5 429,91 Kč) a na platby na úhradu úroků z úvěru do úvěrového fondu celkem částka ve výši 198 806 Kč (535 460 Kč - 336 654 Kč). Po té, co dne 29. 8. 2014 proběhla členská schůze žalovaného, jež schválila přijetí nových stanov žalovaného, žalobkyně podle soudu I. stupně s touto změnou stanov nesouhlasila a vystoupila ze žalovaného družstva, když zaslala žalovanému své rozhodnutí o vystoupení člena z bytového družstva ze dne 16. 9. 2014, jež bylo žalovanému doručeno v zákonné třicetidenní lhůtě dne 22. 9. 2009 a členství žalobkyně v žalovaném družstvu podle soudu I. stupně ve smyslu ustanovení § 613 odst. 1 písm. d) zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zkráceně ZOK), zaniklo dne 30. 9. 2014 a k předání vyklizeného družstevního bytu došlo téhož dne 30. 9. 2014. Na veškeré právní vztahy mezi žalobkyní jako bývalým členem družstva a žalovaným družstvem podle soudu I. stupně dopadají původní stanovy žalovaného ze dne 15. 2. 2006 a žalobkyni v souvislosti s ukončením členství v souladu se stanovami a zákonem podle soudu I. stupně vzniklo právo na vypořádací podíl. K určení výše a splatnosti vypořádacího podílu soud I. stupně vycházel z článku 21 stanov žalovaného ze dne 15. 2. 2006, podle nichž se vypořádací podíl rovná již splacenému dalšímu členskému vkladu, od kterého se odečte jednak manipulační poplatek ve výši 1 000 Kč, dále částka odpovídající souhrnné výši plateb, jež by byl člen povinen zaplatit do fondu členských podílů a do úvěrového fondu, kdyby jeho členství nezaniklo, a jejichž splatnost by nastala v době od zániku členství do dne vzniku nároku na výplatu vypořádacího podílu, a dále také částka odpovídající nájemnému, jež by za užívání jednotky platil nájemce - nečlen družstva, za dobu od převzetí do předání jednotky. Uvedené ujednání stanov žalovaného ze dne 15. 2. 2006 bylo podle soudu I. stupně v rozporu s donucujícím ustanovením § 748 ZOK a na základě § 777 odst. 1 ZOK uvedená část stanov ex lege zanikla dnem 1. 1. 2014. Dále pro stanovení výše vypořádacího podílu pokládal soud I. stupně za významné to, že žalobkyně na základě smlouvy o přidělení družstevní jednotky ze dne 9. 5. 2008 zaplatila na další členský vklad celkem částku ve výši 336 654 Kč a na základní členský vklad částku ve výši 2 500 Kč a splnila svoji vkladovou povinnost vůči žalovanému celkově v částce ve výši 339 154 Kč. Pro rozhodnutí pokládal za významné soud I. stupně dále to, že tržní hodnota družstevního podílu žalobkyně v žalovaném ke dni 30. 9. 2014, kdy zaniklo členství žalobkyně v žalovaném družstvu, odpovídala dle znalkyně částce ve výši 406 785 Kč. Částka ve výši 339 154 Kč, odpovídající splněné vkladové povinnosti žalobkyně jako členy žalovaného bytového družstva, představuje podle soudu I. stupně pouze stanovení minimální výše vypořádacího podílu žalobkyně. Podle soudu I. stupně při posuzování výše vypořádacího podílu spojeného s právem užívání družstevního bytu při zániku členství v bytovém družstvu má být zohledněna i otázka jeho skutečné (tržní) hodnoty na základě ocenění hodnoty daného družstevního podílu vycházejícího z tržních cen srovnatelných družstevních bytů. Proto soud I. stupně doplnil dokazování i ohledně určení skutečné (tržní) hodnoty družstevního podílu ke dni zániku členství, tj. ke dni 30. 9. 2014, z něhož na základě znaleckého posudku podle soudu I. stupně vyplynulo, že ke dni 30. 9. 2014 měl (při zohlednění výše splacení dalšího členského vkladu) družstevní podíl žalobkyně skutečnou (tržní) hodnotu odpovídající částce ve výši 406 785 Kč. Tato částka podle soudu I. stupně odpovídá spravedlivému uspořádání daného vztahu. Ohledně splatnosti vypořádacího podílu dospěl soud I. stupně k závěru, že při aplikaci § 749 odst. 1 ZOK (když žalobkyně vyklidila družstevní byt č. [Anonymizováno] dne 30. 9. 2014 a výše vypořádacího podílu byla nebo mohla být zjištěna dne 31. 12. 2014) počala tříměsíční lhůta splatnosti dle ustanovení § 749 odst. 1 ZOK běžet dnem 31. 12. 2014 a uplynula dnem 31. 3. 2015. Vypořádací podíl žalobkyně tak podle soudu I. stupně byl splatný dne 31. 3. 2015, přičemž žalovaný žalobkyni na vypořádací podíl ve lhůtě splatnosti ani později nezaplatil ničeho a musí proto žalobkyni platit i počínaje dnem 1. 4. 2015 úroky z prodlení. O nákladech řízení soud I. stupně rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Proti rozsudku soudu I. stupně podal v plném rozsahu odvolání žalovaný (odvolatel) a navrhl žalobu zamítnout a tomu přizpůsobit i závislý výrok o nákladech řízení. Nesprávnost napadeného rozsudku odvolatel spatřuje v důvodech podle § 205 odst. 2 písm. b, d), e) a g) o. s. ř., když soud I. stupně především neúplně zjistil skutkový stav věci a podle odvolatele věc nesprávně i posoudil, neboť: 1) Soud I. stupně neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností, dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a věc nesprávně právně posoudil. Odvolatel přitom akceptoval rozhodovací praxi soudů, podle níž při stanovení vypořádacího podílu je nutno upozadit hodnotu vycházející z účetnictví družstva a hodnotu vypočítanou na základě doposud uhrazených plateb. Podle odvolatele je přitom nutno vycházejícího z judikatury Nejvyššího soudu, přičemž žalovaný neměl výhrady vůči závěru, podle něhož musí vypořádací podíl odpovídat skutečné hodnotě příslušného družstevního podílu. 2) Podle odvolatele soud I. stupně nepostupoval správně, jestliže s ohledem na nutnost zjištění skutečné hodnoty příslušného družstevního podílu neprovedl převodní smlouvy navržené žalovaným, když z těchto listin vyplývá, že tržní hodnota družstevního podílu v žalovaném družstvu byla vzhledem k výše uvedeným skutečnostem nulová a žaloba měla být zamítnuta v celém rozsahu. 3) Podle odvolatele jeho stanovy nelze posuzovat jako neplatné, když znění stanov vyhovuje dispozitivním ustanovením zákona. 4) Odvolatel dále argumentoval názorem, že financování bytového družstva funguje na principu průběžného financování a družstvo je tedy zatíženo úvěry z doby výstavby bytových domů a tyto úvěry jsou spláceny anuitními splátkami. Úprava ve stanovách podle odvolatele respektuje práva družstevníka, jenž nepřijde o svůj vypořádací podíl a vystupující člen družstva má možnost získat bytovou jednotku za původní cenu a může realizovat i zisk, byť není zaručeno, že tržní hodnota bytu bude vždy vyšší než výše vypořádacího podílu. 5) Podle odvolatele splácení dalšího členského vkladu představuje splácení úvěru na byt poskytnutého družstevníkovi družstvem, kdy platby na účel „byt - hypotéka“ tak byly určeny na splácení dalšího členského vkladu (jistiny) a část na platby do úvěrového fondu (úroky), když družstvo a výstavba bytových domů je financována pomocí úvěrů. Podle odvolatele však jednotlivé měsíční platby žalobce při tomto anuitním splácení nezahrnovaly vždy stejnou část platby na další členský vklad. Uvedené podle odvolatele znamená, že je sice každý měsíc hrazena pevná platba, avšak poměr splátky jistiny a úroků se mění tak, že na začátku jsou z platby spláceny úroky a postupem času se zvyšuje míra splátek jistiny na úkor snižující se výše úroků. Na rozdíl od rovnoměrného splácení je předčasné ukončení u anuitního splácení pro dlužníka nevýhodné, neboť poměr splacené jistiny je poměrně nižší a většina splátek na začátku splácení jde na splátky úroků. Dle odvolatele v uzavřené smlouvě o přidělení družstevní jednotky jsou jednotlivé celkové splátky fixní, avšak nejsou fixní platby na jistinu, jak podle odvolatele mylně uzavírá soud I. stupně. 6) Podle závěrů soudu I. stupně by bytové družstvo muselo žalobci vracet úroky již uhrazené bance a skončilo by v úpadku. 7) Odvolatel dále poukázal na znalecký posudek č. 2418-053-2020 vypracovaný [právnická osoba]. znalecký ústav, podle něhož výše žalobcem splněné vkladové povinnosti činila 118 822 Kč. 8) Odvolatel poukázal na § 748 ZOK, podle něhož platné stanovy nesmí určit vypořádací podíl nižší, než kolik činí částka vyjadřující rozsah splněné vkladové povinnosti člena, a pokud stanovy takovému požadavku nedostojí, tak je vypořádací podíl roven podle zákona toliko výši splněného členského vkladu, což v daném případě činí 121 322 Kč (118 822 Kč - další členský vklad) + (2 500 Kč - základní členský vklad) bez ohledu na tržní cenu podílu. 9) Podle odvolatele otázka stanovení tržní ceny není v tomto případě relevantní, jelikož stanovy žalovaného určují vypořádací podíl nižší, než je rozsah splněné vkladové povinnosti člena a vypořádací podíl je tedy dle zákona roven výši splněného členského vkladu. 10) Pokud by podle odvolatele bylo stanovení tržní ceny významné, potom posudek č. 160/8/2020/1 [Anonymizováno] a zjištěná hodnota by musela zohledňovat skutečnost, že převod bytu do vlastnictví družstvo nepovolovalo. 11) Podle žalovaného se měl vypočíst poměr doposud splacené povinnosti k dalšímu členskému vkladu a tímto poměrem je nutno následně vynásobit celkovou hodnotu podílu se splacenou anuitou zjištěného znalkyní. 12) Podle odvolatele, vzhledem k textaci zákona má za to, že otázka stanovení tržní ceny není v tomto případě relevantní, jelikož stanovy žalované určují vypořádací podíl nižší, než je rozsah splněné vkladové povinnosti člena. Vypořádací podíl je tedy dle odvolatele v souladu se zákonem roven výši splněného členského vkladu. 13) Přesto podle odvolatele je znalecký posudek č. 160/8/2020/1 [Anonymizováno] nepoužitelný též proto, že se opírá o informace realitních kanceláří, avšak není ani známo, od jakých kanceláří a od jakých osob své informace čerpala a tyto informace nejsou podloženy žádnými podklady, podle nichž by je bylo možné ověřit. 14) Stejně tak podle odvolatele nebylo možné přistoupit ke zvýšení odhadní ceny předmětného bytu v konkrétním bytovém domě proto, že se nachází v městské části [Anonymizováno], aniž by znalkyně odůvodnila zvýšení ceny na nějakém přezkoumatelném základě a aby mohlo dojít ke zvýšení zjištěné tržní ceny z důvodu stáří bytu a umístění v lokalitě, musely by porovnávané byty být v lokalitách horších a jednat se o staré byty, což však ze znaleckého posudku v žádném případě nevyplývá a posudek měl být v tomto směru doplněn. Tak by mohla být zohledněna snížením ceny i skutečnost družstevního vlastnictví. V této souvislosti odvolatel zdůraznil, že pro další vypočet je tedy třeba počítat s tržní hodnotou 1 233 727,74 Kč majetkového práva žalobkyně užívat přidělený byt o celkové ploše [Anonymizováno], jestliže by další členský vklad byl zcela splacen. Upozornil však, že jednorázový doplatek dalšího členského vkladu nebyl podle smlouvy přípustný. Tržní hodnota družstevního podílu tak musí odpovídat nikoliv hodnotě bytů v osobním vlastnictví, ale tato výše musí být určitým způsobem diskontována minimálně 10%, přičemž pro výši tržní hodnoty podílu je významný poměr doposud splacené povinnosti k dalšímu členskému vkladu a tímto poměrem se následně násobí celková hodnota podílu. Navíc podle odvolatele do vypořádacího podílu nelze zahrnovat platby úroků do úvěrového fondu platbu, jak by tomu nasvědčoval správný závěr soudu I. stupně, že část pravidelné měsíční platby byla určena na splácení dalšího členského vkladu (jistiny) a část na platby do úvěrového fondu (úroků). 15) Rovněž není správné do tržní ceny podílu připočítávat základní členský vklad 2 500 Kč, neboť ten je již zohledněn v tržní ceně. 16) Odvolatel nesouhlasil s posudkem jenž nebral ohled na okolnosti související se zánikem členství žalobkyně v družstvu, když posudek nevzal v úvahu skutečnost spočívající v kupování družstevního podílu s nesplacenou anuitou s úrokovou sazbou ve výši cca 6,5 % p.a. s náklady na dluhovou službu, praktickou nemožnost předčasného splacení dalšího členského vkladu a další specifika žalovaného družstva mající vliv na tržní hodnotu družstevního podílu. Podle odvolatele zjištěná tržní hodnota družstevního podílu by tak platila pouze v případě, že by další členský vklad byl zcela splacen nebo by bylo možné jej doplatit jednorázovou částkou. Bylo proto chybou výpočtu znalkyně, jež odečetla rozdíl mezi splacenou vkladovou povinností a celkovou výší dalšího členského vkladu od vypočtené tržní hodnoty družstevního podílu se splacenou anuitou. 17) Dále odvolatel soudu I. stupně v doplnění svého odvolání vytkl, že přiznává žalobkyni větší výplatu vypořádacího podílu než je zákonné a ekonomicky možné a bývalá členka nespravedlivě profituje z odchodu z družstva na úkor ostatních členů družstva, když splácení úvěrů žalované se děje anuitním způsobem. 18) V důsledku vystoupení žalobkyně z družstva by sice žalovanému zbyla bytová jednotka, ale tato jednotka je zatížená zástavním právem, kterému v době vystoupení žalobkyně odpovídalo doplacení splátek ve výši 1 506 236 Kč. Nelze tedy tvrdit, že žalovaný je schopen získat finanční prostředky na vypořádací podíl jednoduše prodejem bytu. To není možné. Naopak žalobkyně mohla svůj členský podíl jednoduše převést na třetí osobu a svým způsobem tak vystoupit z družstva okamžitě za tržní ohodnocení družstevního podílu na trhu s byty. Veškerá rizika se zpeněžením bytové jednotky nebo nalezením nového člena bytového družstva by netížila družstvo. 19) Jestliže soud I. stupně považuje ustanovení čl. 21 stanov žalovaného o výpočtu vypořádacího podílu za neplatné pro rozpor s kogentním ustanovením zákona (§ 748 odst. 1 ZOK), měl postupovat podle zákona, jenž v § 748 odst. 2 ZOK stanoví, jakým způsobem se má postupovat, a to v závislosti na výši splaceného členského vkladu, čemu by odpovídal vypořádací podíl 121 322 Kč. S přihlédnutím k rozhodovací praxi (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 27 Cdo 2711/2019) a k výši splaceného členského vkladu by žalobkyně mohla dosáhnout maximálně na vypořádací podíl ve výši 336 654 Kč, resp. na tržní cenu 267 203,74 Kč. Proto v rámci vypořádání nemělo místo znalecké určení tržní ceny podílu a nešlo aplikovat pouze ta ustanovení zákona, jež se hodí pro určitý výklad, když ustanovení § 748 ZOK je komplexní a nelze aplikovat pouze první odst. uvedeného ustanovení a druhý odst. totožného ustanovení zcela ignorovat. Z tohoto důvodu nelze ani aplikovat rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2018 pod sp.zn. 27 Cdo 5168/2017. Žalobkyně navrhla napadený rozsudek potvrdit a přiznat jí právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, když závěr soudu I. stupně odpovídají rozhodovací soudní praxi. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal dle § 212 a § 212a o. s. ř. napadené rozhodnutí v rozsahu podaného odvolání včetně řízení, jež jeho vydání předcházelo a dospěl k níže uvedeným závěrům. Z hlediska skutkového odvolací soud vychází ze správných skutkových zjištění soudu I. stupně ohledně zániku členství žalobce v žalovaném bytovém družstvu, dále ze správných skutkových zjištění ohledně úpravy vypořádacího podílu ve stanovách žalovaného bytového družstva, rovněž ohledně rozsahu splněné vkladové povinnosti žalobkyní, jakož i ohledně obvyklé (v místě a čase) ceny obdobného podílu v bytovém družstvu. Z hlediska právního odvolací soud v otázce sporné výše vypořádacího podílu náležejícího žalující bývalé člence [Anonymizováno], jejíž účast v žalovaném družstvu zanikla, vychází shodně se soudem I. stupně z § 748 ZOK, z něhož je zřejmé, že stanovy nesmí určit vypořádací podíl nižší, než kolik činí částka vyjadřující rozsah splněné vkladové povinnosti člena v bytovém družstvu (odst. 1). Neurčují-li stanovy způsob výpočtu vypořádacího podílu, je vypořádací podíl roven výši splněného členského vkladu (odst. 2). Vypořádací podíl se vyplácí v penězích, ledaže stanovy určí něco jiného (odst. 3). Podle odvolacího soudu je pro rozhodnutí významné to, že uvedená právní úprava odráží specifickou povahu bytového družstva, kdy základním účelem tohoto typu obchodní korporace je zajištění bytových potřeb svých členů (§ 727 odst. 1 ZOK), přičemž práva a povinnosti člena bytového družstva z nájemního vztahu mezi ním a družstvem přitom patří mezi členská práva a povinnosti plynoucí z členství v bytovém družstvu (§ 731 odst. 1 ZOK). Družstevní podíl v bytovém družstvu je neomezeně převoditelný (§ 736 ZOK). Důvodem nabytí družstevního podílu v bytovém družstvu je potom zpravidla zajištění bydlení jakožto jedné ze základních životních potřeb a jistotu právního prostředí upravující ochranu této základní životní potřeby jednotlivce zákonodárce poskytuje ve veřejném zájmu, a to například prostřednictvím zvláštního ustanovení o nájmu bytu a nájmu domu v občanském zákoníku, poskytující vyšší míru ochrany nájemci. Dále odvolací soud vychází z toho, že práva a povinnosti spojené s členstvím v bytovém družstvu, označované též jako členský podíl, představují souhrn práv a povinností člena vůči bytovému družstvu vyplývajících z jeho majetkové účasti v bytovém družstvu. U členů družstev, s jejichž členskými podíly je spojeno i právo nájmu družstevního bytu (tzv. bydlící členové), jsou členskými právy a povinnostmi jednak individuální práva a povinnosti určené stanovami, vztahující se ke konkrétnímu bytu a jednak práva, která příslušejí každému členu bytového družstva a nevztahují se ke konkrétnímu bytu či nebytovému prostoru. Podle odvolacího soudu lze v návaznosti na uvedené obecně konstatovat, že z hlediska majetkového členský podíl v bytovém družstvu, a to především podíl bydlícího člena, představuje majetkovou hodnotu, s níž se na „bytovém trhu“ běžně obchoduje a členský podíl bydlícího člena je všeobecně vnímán jako alternativa vlastnictví bytové jednotky. Proto lze dovodit, že (tržní) cena členských práv a povinností v družstvu, s nimiž je spojeno právo nájmu v konkrétním bytě v majetku družstva, s odchylkou směrem k nižší ceně, řádově kopíruje ceny, za něž jsou v téže lokalitě převáděny bytové jednotky. Tyto srovnatelné bytové jednotky svými vlastnostmi odpovídají družstevnímu bytu a cenami se bytové jednotky přibližují cenám podílů bydlících členů družstev, byť jsou ceny bytových jednotek mírně vyšší než ceny družstevních podílů bydlících členů družstev. Uvedené znamená, že prodávají-li se bytové jednotky za částky v řádu stovek tisíc Kč, potom i cena členských práv bydlícího člena bytového družstva se pohybuje v těchto řádech na mírně nižší úrovni. Nižší cenová úroveň družstevního podílu bydlícího člena družstva, umožňujícího uspokojovat potřebu bydlení, na rozdíl od ceny bytové jednotky, byť umožňující uspokojovat tutéž potřebu, vyjadřuje právě tu skutečnost, že práva k družstevnímu bytu jsou právy k bytu vlastněnému družstvem, jakož i skutečnost, že nabytí družstevního bytu do vlastnictví člena družstva je často spojeno s časovou prodlevou a s nutností splnění podmínek stanovených družstvem. Proto v podmínkách projednávané věci nemůže obstát argumentace žalovaného pod bobem 10) a 16) jeho odvolání poukazující na složitosti nabytí družstevního bytu do vlastnictví, neboť tato okolnost je na trhu s družstevními podíly bydlících členů družstev brána v úvahu a projevuje se mírně nižší úrovní ceny těchto družstevních podílů, na rozdíl od cen bytových jednotek. Přes nižší úroveň cen družstevních podílů, jejich kopírování cen bytů vyplývá ze skutečnosti, že vlastnická práva k bytové jednotce i práva k bytu ve vlastnictví družstva zajišťují na srovnatelné úrovni uspokojení základní životní potřeby - potřeby bydlení. Na tomto místě odvolací soud konstatuje, že jestliže znalec se znalostí věci stanoví tržní cenu práv (podílu v družstvu) bydlícího člena družstva, nemá ani odvolací soud, ve shodě se soudem I. stupně, důvodu pochybovat o této znalecky stanovené ceně vycházející z cen na trhu družstevních podílů bydlících členů družstev a již zohledňujících administrativní složitosti získání družstevního bytu do vlastnictví člena družstva. Navíc z argumentace odvolatele uvedené pod bodem 16) je zřejmé, že znalkyně neopomenula úvahu vlivu splacené či nesplacené anuity. Nad to, jestliže uvedené závěry znalkyně podle jejích empirických zkušeností a profesních odborných znalostí vede k věrnému obrazu o výši vypořádacího podílu, neshledává odvolací soud důvodů pro nedůvěru vůči výpočtům a závěrům znalkyně. Konkurenční úvahy žalovaného ohledně výpočtu vypořádacího podílu do značné míry zpochybňuje postup samotného žalovaného, jenž sám své výpočty neuznává, když není ochoten dle svých závěrů podložených jeho výpočty postupovat a vyplatit žalobkyni, byť pouze částku, jíž sám vypočetl. Znalkyně [Anonymizováno] ve svém znaleckém posudku č. 160/8/2020/1 stanovila tržní hodnotu družstevního podílu žalobkyně ke dni zániku jejího členství v žalovaném bytovém družstvu ve výši 406 785 Kč, přičemž s ohledem na shora uvedené ani odvolací soud nevidí prostor pro zpochybnění uvedených závěrů znalkyně, jež vychází z nezpochybněných odborných znalostí znalkyně a z podkladů znalkyní získaných v dané konkrétní věci. Závěry znalkyně, hodnotící tržní cenu družstevního podílu, což je cena jiná, než cena zjištěná jakýmkoli výpočtem, tak nemohly být účinně zpochybněny argumenty žalovaného, jenž prostřednictvím jím preferovaného výpočtu ustanovil celkovou hodnotu podílu s ohledem na § 748 odst. 2 ZOK částkou 121 322 Kč a s přihlédnutím k rozhodovací praxi (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 27 Cdo 2711/2019) a s přihlédnutím k výši splaceného členského vkladu by žalobkyně podle něho mohla dosáhnout maximálně na vypořádací podíl ve výši 336 654 Kč, resp. na tržní cenu 267 203,74 Kč. Na tomto místě odvolací soud konstatuje, že pochyby o výpočtech žalovaného přináší již skutečnost, že žalovaný přes svoji prezentaci výše vypořádacího podílu nezaplatil žalobkyni na vypořádacím podílu ničeho, tedy ani žádnou z jím předkládaných částek. Z těchto důvodů před odvolacím soudem neobstála ani další obdobná odvolací argumentace žalovaného uvedená pod bodem 11), 13) a 14) jeho odvolání. Před odvolacím soudem nebyla úspěšná argumentace žalovaného uvedená pod bodem 13), jeho odvolání ani proto, neboť je věcí znalkyně, na základě jakých zdrojů své odborné závěry formuluje, dokáže-li své závěry obhájit, což se znalkyni [Anonymizováno] nepochybně zdařilo, Znalkyně nepochybně odpovídá za své závěry formulované i na základě poznatků získaných konzultacemi a je nevýznamné, jakými komunikačními cestami odborné konzultace vedla. Zda písemně nebo elektronicky, případně telefonicky. Před odvolacím soudem nebyla úspěšná ani argumentace žalovaného uvedená pod bodem 1), 2) a 10) jeho odvolání, neboť znalkyně [Anonymizováno] správně posuzovala tržní cenu předmětného podílu v družstvu s ohledem na ceny družstevních podílů v daném místě a čase, když předmětný podíl se z hlediska skutečností významných pro stanovení jeho ceny nelišil od jiných v místě a čase obchodovaných podílů. V této souvislosti odvolací soud konstatuje, že ani případné převody podílů za symbolickou částku, případně bezúplatné převody podílů v žalovaném družstvu, spojené s právem nájmu k novým bytům (užívaným méně než 10 let od kolaudace) představují spíše darování, nemající vliv na určení tržní ceny družstevního podílu. Proto také dokazování těmito smlouvami nemohlo vést k závěru, že neprovedení těchto důkazů mělo za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. I podle právního názoru odvolacího soudu tržní hodnoty podílů v družstvu spojených s užíváním nových bytů, lze již na první pohled stěží stanovit jako nulové a takové bezúplatné převody ani nejsou podle všeobecně známých zkušeností soudu vůbec inzerovány. Jestliže podle odvolacího soudu kogentní ustanovení § 748 ZOK stanoví, že stanovy nesmí určit vypořádací podíl nižší, než kolik činí částka vyjadřující rozsah splněné vkladové povinnosti člena v bytovém družstvu a v projednávaném případě stanovy žalovaného vypořádací podíl vypočítávají jako nulový, vzdor soudem I. stupně správně zjištěné výši plnění vkladové povinnosti žalobkyní, potom takové znění stanov i podle odvolacího soudu nemůže pro rozpor se zákonem obstát. Ostatně podle odvolacího soudu by znění stanov a jiných ujednání mezi členem družstva a družstvem (např. v daném případě smlouva o přidělení družstevní jednotky ze dne 9. 5. 2008) mělo umožňovat stav, kdy by člen družstva znal výši své povinnosti k úhradě dalšího členského vkladu a mohl si vytvořit představu o rozsahu již uhrazené této povinnosti a nikoli, jako v projednávaném případě, že až v souvislosti se soudním řízením žalovaný přednáší tvrzení ohledně toho, co podle jeho názoru bylo z pravidelné platby uhrazeno na další členský vklad a co z pravidelné platby bylo určeno k jiným účelům (placení útoků) Navíc smluvní ujednáními mezi žalobkyní a žalobcem nedává jednoznačnou odpověď na otázku, zda plnění na úroky, společně s plněním na jistinu lze pokládat za plnění na další členský vklad či nikoliv. Také proto test tržní cenou podílu je v projednávaném případě jedině průkazný a spravedlivý z hlediska vypořádání. Při takovéto družstevní úpravě nedávající možnost přehledu o výši úhrady dalšího členského vkladu podle odvolacího soudu byl důvodně přizván do řízení znalec. Z tohoto důvodu před odvolacím soudem nebyla úspěšná ani další argumentace žalovaného uvedená pod bodem 3) jeho odvolání. Podle obecného právního názoru odvolacího soudu vypořádání mezi družstvem a členem družstva, jehož členství za trvání družstva zaniklo, má být poctivé tak, aby hodnota vypořádacího podílu odpovídala hodnotě majetku připadajícího na jeho členský vklad. Podle názoru odvolacího soudu § 748 ZOK upřednostňuje při určení způsobu výpočtu vypořádacího podílu autonomii vůle družstva a zákonnou úpravu nabízí až jako podpůrné řešení pro případ, kdy členové družstva ve stanovách neurčili jiná pravidla. Přestože však v projednávaném případě stanovy formulovaly určení způsobu výpočtu vypořádacího podílu obdobným způsobem, jak to činí zákon, i v takovém případě podle odvolacího soudu nelze nerespektovat obecný korektiv představovaný zásadou poctivosti (spravedlnosti) vypořádání bývalého člena družstva. Je tomu tak proto, že požadavek poctivého vypořádání platí jako obecný princip, jímž je soud povinen poměřovat všechny případy, ve kterých má být základem pro určení vypořádacího podílu hodnota vycházející z účetnictví společnosti či družstva a jako takový se prosadí nezávisle na tom, zda způsob výpočtu vypořádacího podílu stanoví stanovy, nebo zda je vypořádací podíl určován podle zákonné úpravy. Požadavku poctivosti tak podle názoru odvolacího soudu odpovídá, aby v případě výrazného nepoměru mezi výší vlastního kapitálu podle účetní závěrky a skutečnou (tržní) hodnotou čistého obchodního majetku družstva bylo k této skutečnosti při výpočtu vypořádacího podílu přihlédnuto. Výpočet vypořádacího podílu tak má vycházet z reálné hodnoty majetku družstva odpovídající stavu na trhu v době, k níž družstvo výši vypořádacího podílu určuje. S ohledem na uvedený právní názor odvolacího soudu nemohl obstát další argumentace uvedená pod odvolacími body 12), 17) a 19) shora. Podle shora uvedeného právního názoru odvolacího soudu vycházejícího z uvedených názorů, vypořádací podíl člena bytového družstva musí odrážet skutečnou (tržní) hodnotu družstevního podílu bývalého člena družstva (určenou ke dni zániku členství) tak, aby mezi touto tržní hodnotou a výší vypořádacího podílu nebyly neodůvodněné rozdíly. Jestliže by stanovy takovéto neodůvodněné rozdíly zakládaly ve své úpravě vypořádacího podílu, není vyloučeno, že by na takovéto sui generis právní jednání upravující vypořádací podíl mohlo být nahlíženo, jako na ustanovení nemravné. Proto v návaznosti na původní tvrzení žalovaného o nulové hodnotě vypořádacího podílu žalobkyně, jakož i v návaznosti na správné zjištění soudu I. stupně, v tom smyslu že výpočtem na základě postupu podle stanov žalovaného by vystupující člen družstva nezískal ani minimální vypořádací podíl, před odvolacím soudem nebyla úspěšná argumentace žalovaného uvedená pod bodem 3) jeho odvolání, a to právě s ohledem na správné závěry soudu I. stupně ohledně rozsahu splnění vkladové povinnosti žalobkyní, jakož i s ohledem na správné zjištění soudu I. stupně týkající se skutečné tržní ceny předmětného podílu. Dále v návaznosti na shora uvedené odvolací soud konstatuje, že zánik účasti v bytovém družstvu představuje ztrátu vlastnictví družstevního podílu, jenž jako věc zaniká, přičemž jeho hodnotu fakticky získává bytové družstvo tím, že může s uvolněným bytem v souladu se zákonem, stanovami a se smluvními ujednáními (např. s bankou) nakládat. Může jej tržně pronajímat a krýt tak nutné splátky úvěru, může přijmout nového zájemce o členství, jenž splatí další členský vklad ve výši vyplaceného vypořádacího podílu předchozího člena, může bytovou jednotku prodat, např. pokud splatí bance anuitu připadající na uvedený byt atd. Je přitom věcí pouze smluvní volnosti, zda družstvo má sjednánu s bankou možnost jednorázového splacení anuity týkající se konkrétního bytu. Z tohoto důvodu před odvolacím soudem nebyla úspěšná argumentace žalovaného uvedená pod bodem 18) jeho odvolání. Podle právního názoru odvolacího soudu, s ohledem na základní důvod nabývání účasti v bytových družstvech, by měl mít nabyvatel družstevního podílu rozumnou míru jistoty, že investice, již do zajištění bydlení vložil, mu zůstane zachována, a to bez ohledu na to, zda účast v bytovém družstvu nabývá originárně (za členský vklad) či derivativně (zpravidla za úplatu zaplacenou za nabývaný družstevní podíl). Člen družstva musí mít jistotu, že o tuto investici nebude připraven ani tehdy, zanikne-li jeho účast v bytovém družstvu bez jeho právního nástupce. Zachování této rozumné míry jistoty je přitom i ve veřejném zájmu, neboť má význam pro stabilitu a transparentnost trhu s byty. Podle odvolacího soudu neexistují důvody, pro něž by mělo bytové družstvo na zániku účasti svého člena profitovat. Opačný výklad by, s ohledem na účel účasti v bytovém družstvu, vedl k nepřípustnému zásahu do vlastnického práva k družstevnímu podílu. Proto také právní úprava vypořádání mezi členem bytového družstva, jehož účast zanikla bez právního nástupce a bytovým družstvem je založena na principu zvýšené ochrany členů bytového družstva, z něhož plyne, že vypořádací podíl člena bytového družstva musí vycházet ze skutečné (tržní) hodnoty družstevního podílu bývalého člena družstva (určenou ke dni zániku členství) tak, aby mezi touto tržní hodnotou a výší vypořádacího podílu nebyly neodůvodněné rozdíly. Před odvolacím soudem tak nebyla úspěšná argumentace žalovaného uvedená pod bodem 8), 9) a 10) jeho odvolání. Shora uvedený náhled odvolacího soudu na vypořádací podíl člena bytového družstva má oporu ve skutečnosti, že bytové družstvo v postavení vlastníka bytu, s nímž byla spojena práva bydlícího člena družstva, jehož účast v družstvu zanikla, má možnosti naložit s uvolněným bytem (jak naznačeno shora) tak, aby zánik účasti člena bytového družstva bez jeho právního nástupce mělo zpravidla na toto družstvo hospodářsky neutrální dopad. Jak bylo uvedeno, zákon neumožňuje, aby výše vypořádacího podílu člena družstva, jehož účast v družstvu zanikla, byla určena na základě stanov částkou nižší, než kolik činí částka vyjadřující rozsah splněné vkladové povinnosti člena v bytovém družstvu. V konkrétním projednávaném případě je zřejmé, že se žalovaný domáhá toho, aby výše vypořádacího podílu žalobce byla vypočtena podle č. 21 stanov družstva. Podle těchto se hodnota podílu žalobkyně blíží nule, když stanovy umožňují družstvu se vypořádat jen tak, že si bývalý člen v budoucnu odkoupí od žalovaného družstva byt, a to i v případě, že by např. ukončil svoji účast v družstvu a měl v úmyslu se odstěhovat nebo by byl veden snahou ukončit zcela právní vztahy s žalovaným. Za této situace ani odvolací soud neshledává takovéto ustanovení stanov platným, a to pro rozpor stanov v této části s kogentním ustanovením zákona (§ 748 odst. 1 ZOK). Za těchto podmínek soud I. stupně postupoval správně a ve shodě se shora uvedeným názorem odvolacího soudu, jestliže cenu vypořádacího podílu určil po zjištění rozsahu splnění vkladové povinnosti žalobkyní a po zjištění tržní ceny družstevního podílu tak, že výši vypořádacího podílu stanovil s ohledem na jeho běžnou tržní cenu podílu. Ježto tato tržní cena přesahovala rozsah splněné vkladové povinnosti, správně soud I. stupně vzal za výchozí právě zjištěnou tržní cenu. K tomu odvolací soud doplňuje, že s ohledem na shora uvedené nespatřuje nic zvláštního v tom, že tržní hodnota uvedeného podílu o určitou částku převyšuje rozsah žalobkyní splněné vkladové povinnosti, když tento mírný cenový rozdíl nepřípustným způsobem nezvýhodňuje žalobkyni ani neznevýhodňuje žalovaného, jenž může nakládat s uvolněným bytem, jak bylo uvedeno shora. Proto před odvolacím soudem nebyla úspěšná argumentace žalovaného uvedená pod odvolacími body 8) a 9) shora. Podle právního názoru odvolacího soudu nestanovila-li smlouva o přidělení družstevní jednotky nebo jiná smlouva uzavřená mezi žalobcem a družstvem (včetně stanov jako smlouvy sui generis) něco jiného, soud I. stupně správně vycházel ze skutečnosti, že každá měsíční platba označená v předpisu plateb jako „hypotéka - byt“ byla platbou nejen do fondu členských vkladů jako plnění na další členský vklad, ale ve zbytku i platbou do úvěrového fondu na pokrytí nákladů úvěrového financování (tzv. dluhové služby), kdy platba označená v předpisu plateb jako „hypotéka - byt“ ve stanovené výši zahrnovala částku ve výši přibližně 60% předepsané částky jako pravidelnou měsíční splátku do fondu členských vkladů na další členský vklad vycházející z celkové výše dalšího členského vkladu a počtu pravidelných splátek. Částka podle předpisu plateb označeném jako „hypotéka - byt“ ve zbývající části (nad dílčí splátku dalšího členského vkladu) zahrnovala i zbylou část jako měsíční platbu do úvěrového fondu. Ostatně podle odvolacího soudu by neodpovídalo smluvním ujednáním žalobkyně a žalovaného, jakož i stanovám, jestliže by žalovaný podle své úvahy ze souhrnné platby nazvané „hypotéka - byt“ netransparentně přesunoval částky určené na další členský vklad (mající význam z hlediska plnění základních povinností žalobce vůči družstvu a z hlediska jejího vypořádání v případě zániku členství žalobce) a částky určené na dluhovou službu. Na tomto místě odvolací soud konstatuje, že se neztotožňuje s postupem žalovaného, jenž vůči členům družstva vystupuje jako úvěrující hypoteční banka vyžadující velmi složité (z hlediska výpočtu) anuitní splácení hypotečního úvěru. Podle odvolacího soudu je nutno oddělit smluvní vztahy družstva a úvěrující banky a na druhé straně vztahy družstva a jeho členů, regulovaných zákony a stanovami, a to např., jako v projednávané věci, v otázkách vypořádání bývalého člena družstva, jehož účast v družstvu zanikla. Bez opory ve stanovách nebo v zákoně, nelze vztahy družstva vůči hypoteční úvěrové bance přenášet automaticky na členy družstva, aniž by bylo zřejmé, jaká právní jednání tvoří oporu pro postup družstva vůči svým členům. Z těchto důvodů před odvolacím soudem nemohla obstát ani odvolací argumentace žalovaného uvedená pod bodem 4), 5) a 6) jeho odvolání, poukazující na splácení závazku družstva bance a na přenášení závazku družstva vůči bance na své členy, kdy žalovaný z důvodu svých závazků vůči bance odmítá vyplatit vypořádací podíl žalobci, byť vyplacení vypořádacího podílu má oporu ve shora uvedených ustanoveních zákona. Takovéto nepodložené a zavádějící směšování vztahů vůči bance a vůči členům (bývalým členům) družstva potom stojí i za nedůvodnou argumentací žalovaného v bodě 7) jeho odvolání, kdy znalecký ústav nedůvodně vycházel z žalovaného nesprávného smluvně nepodloženého předpokladu o anuitním splácení dalšího členského vkladu žalobcem. I zde je možno zopakovat, že úvahy žalovaného ohledně výpočtu vypořádacího podílu do značné míry zpochybňuje postup samotného žalovaného, jenž sám své výpočty neuznává, když není ochoten dle svých závěrů podložených jeho výpočty postupovat a vyplatit žalobkyni, byť pouze částku, jíž sám vypočetl. Konečně odvolací soud shledal správnou argumentaci žalovaného uvedenou pod bodem 15) jeho odvolání, když i podle odvolacího soudu do tržní ceny podílu nelze připočítávat základní členský vklad 2 500 Kč, neboť ten je již zohledněn v tržní ceně. S ohledem však na skutečnost, že ze závěrů znalkyně na str. 11 jejího posudku nevyplývá, že by částka 2 500 Kč základního členského vkladu nějak ovlivnila její závěry o výši tržní ceny podílu v družstvu, neodrazil se na rozhodnutí odvolacího soudu uvedený správný názor žalovaného. Z těchto důvodů odvolací soud napadený rozsudek v napadené části podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil. O nákladech odvolacího řízení soud rozhodl podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. a úspěšné žalobkyni přiznal proti neúspěšnému žalovanému právo na plnou náhradu nákladů odvolacího řízení. V odvolacím řízení žalobkyni vznikly náklady ve výši 37 171 Kč představované náklady na právní zastoupení stanovenými podle § 6 odst. 1, § 7, § 11, § 13 odst. 3 a 14 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), když zástupci žalobkyně náleží odměna za 3 úkony právní služby jejího advokáta po 9 940 Kč za vyjádření se k odvolání žalovaného, za vyjádření se k doplnění odvolání žalovaného a za účast právního zástupce při jednání odvolacího soudu dne 28. června 2022. Dále má advokát žalobkyně právo na režijní paušál ve výši 3x 300 Kč. Zástupce žalobkyně uplatnil též právo na náhradu cestovních výdajů ve výši 1 604 Kč a právo na náhradu za promeškaný čas ve výši 600 Kč vynaložených jízdou vozidlem [Anonymizováno] RZ [Anonymizováno] na trase [adresa] a zpět k jednání odvolacího soudu dne 28. června 2022 v 10.00 hod ačkoli to samé jízdné uplatnil též ve věci projednávané odvolacím soudem téhož dne 28. června 2022 v 9.00 hod ve věci vedené pod sp.zn. 6 Cmo 187/2021, přičemž v řízení vedeném pod sp.zn. 6 Cmo 187/2021 odvolací soud témuž zástupci žalující strany právo na náhradu jízdného na trase [adresa] a zpět přiznal. Z tohoto důvodu odvolací soud v této věci sp.zn. 6 Cmo 188/2021 již opakovaně zástupci žalující strany právo na náhradu jízdného na trase [adresa] a zpět a právo na náhradu za promeškaný čas nepřiznal. Zástupce žalobkyně má podle § 137 odst. 3, odst. 4 o. s. ř. právo na náhradu za advokátem odvedenou DPH ve výši 6 451 Kč. Proto bylo rozhodnuto v bodu II. výroku tohoto rozsudku tak, že žalovaný je povinen nahradit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku na nákladech odvolacího řízení částku 37 171 Kč k rukám zástupce žalobkyně.

Poučení