6 Cmo 223/2019 - 424

Rubrum

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Švantnera a soudců JUDr. Stanislava Bernarda a JUDr. Ondřeje Kubáta v právní věci žalobce: [Jméno žalobce], IČO [IČO žalobce] sídlem [Adresa žalobce] zastoupeného advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalovaným: 1. [Jméno žalované A], narozený [Datum narození žalované A] bytem [Adresa žalované A] 2. [Jméno žalované B], narozená [Datum narození žalované B] bytem [Adresa žalované B] oba zastoupeni advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] o vyklizení bytu, o odvolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. června 2019, č. j. 71 Cm 226/2014-377, takto:

Výrok

I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 4. června 2019, č. j. 71 Cm 226/2014-377, se ve výroku I. mění jen tak, že 1. žalovaný je povinen vyklidit a vyklizený předat žalobci byt č. [Anonymizováno], [Anonymizováno] s příslušenstvím, umístěný v [Anonymizováno]. nadzemním podlaží domu č. p. [adresa], v katastrálním území [Anonymizováno], a to do 6 měsíců od právní moci tohoto rozsudku, jinak se v tomto výroku potvrzuje. II. 1. žalovaný je povinen zaplatit žalobci na nákladech řízení před soudy obou stupňů částku 78 800 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

III. Žalobce je povinen zaplatit 2. žalované na nákladech řízení před soudy obou stupňů částku 5 566 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právní zástupkyně 2. žalované.

IV. Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 9. února 2021, sp. zn. 6 Cmo 223/2019, se ve výroku III. opravuje tak, že namísto výrazu „řízení před soudy obou stupňů“ správně výrok v této části zní „odvolacího řízení“.

Odůvodnění

1. Shora označeným rozsudkem (dále též „předmětný rozsudek“) Městský soud v Praze (dále též „soud prvního stupně“) žalobu s návrhem, že žalovaní jsou povinni vyklidit a vyklizený předat žalobci byt č. [Anonymizováno], [Anonymizováno] s příslušenstvím, nacházející se v [Anonymizováno]. NP domu čp. [adresa], [Anonymizováno] (dále též „předmětný byt“), zamítl (výrokem I.) a žalobci uložil povinnost nahradit žalovaným společně a nerozdílně náklady řízení v celkové výši 81 675 Kč (výrokem II.).

2. Vznik členství [Anonymizováno] v družstvu (tedy v žalobci) posoudil podle § 227 odst. 2 písm. b) a § 223 odst. 3 obchodního zákoníku a dovodil, že [Anonymizováno] zaplatil základní, další a mimořádný členský vklad, jakož i to, že byl přijat představenstvem žalobce za člena na základě písemné přihlášky na jednání konaném dne 19. 5. 2005 s tím, že bylo postupováno podle části II., článku 6, odstavce 3 stanov žalobce datovaných dnem 28. 4. 2005, dle něhož o vzniku členství rozhoduje představenstvo. [Anonymizováno] tak vzniklo členství v družstvu. Soud prvního stupně nepovažoval za podstatné, zda [Anonymizováno] realizoval členská práva a povinnosti v žalobci, včetně užívání předmětného bytu, s tím, že jeho neužívání bylo pochopitelné i proto, že byt byl obsazen přiděleným nájemcem [Anonymizováno] až do jeho smrti v roce [Anonymizováno]. Členství [Anonymizováno] v družstvu tak nelze zpochybnit. Dne 24. 5. 2012 byla uzavřena mezi [Anonymizováno] jako převodcem a 1. žalovaným jako nabyvatelem dohoda o převodu členských práv a povinností, jejímž předmětem byl předmětný byt, což bylo žalobci písemně oznámeno. Jelikož tato dohoda byla uzavřena platně a zákonem předpokládané podmínky ve vztahu k družstvu byly splněny, nemohl soud žalobě na vyklizení bytu vyhovět. O nákladech řízení bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř.

3. Proti oběma výrokům tohoto rozsudku podal žalobce včasné odvolání. Namítá, že veškeré důkazy, jimiž je prokazováno, že se [Anonymizováno] v roce 2005 nemohl stát členem družstva, soud předem považuje za nevěrohodné a naopak veškeré doklady a důkazy žalovaných, i když jsou předkládány jen v ověřených kopiích a zásadně postupně, pokládá za věrohodné, a tuto argumentaci konkrétně rozvádí. Představenstvo družstva nebylo dle odvolatele nikdy oprávněno určit výši dalšího členského vkladu zájemce o členství družstvu, neboť tak byla oprávněna učinit jen členská schůze, jež tak ale nikdy neučinila. Článek 6 stanov žalobce nemá pro přijetí členů za trvání družstva vyšší platnost, než jejich článek 26. V účetnictví družstva není dohledatelné, že by [Anonymizováno] zaplatil alespoň základní členský vklad a vstupní vklad, resp. od roku 2003 do současnosti není v účetnictví družstva zaevidována jakákoliv platba [Anonymizováno] ve prospěch družstva. [Anonymizováno] nikdy nevykonával činnost člena družstva a ani družstvo jeho členství neevidovalo. V článku 6 odst. 1, 2 stanov žalobce je jednoznačně uvedeno, kdo se mohl stát členem družstva, [Anonymizováno] však nebyl nikdy nájemcem jakéhokoliv bytu v domě a již jen na základě této skutečnosti se nikdy nemohl stát členem žalobce. Ani členská schůze družstva nikdy nerozhodla o přijetí [Anonymizováno] za člena. Nebyly tak splněny podmínky pro vznik členství dle § 227 odst. 2 písm. b) obchodního zákoníku. Dohoda o převodu členských práv a povinností, podle které žalovaní hodlají obhajovat své právo užívat předmětný byt, je proto absolutně neplatná. Navrhuje proto, aby byl rozsudek soudu prvního stupně změněn tak, jak zněla žaloba a aby bylo žalovaným uloženo zaplatit žalobci náklady řízení.

4. Žalovaní shledávají v rámci svého vyjádření odvolání nedůvodným, protože rozsudek soudu prvního stupně je věcně správný. Zdůrazňují, že článek 6 stanov žalobce má přednost před článkem 26 těchto stanov. O přijetí nových členů tak rozhodovalo představenstvo. Navrhují proto potvrzení rozsudku soudu prvního stupně jako správného a přiznání nákladů odvolacího řízení.

5. Žaloba byla u soudu podána dne 21. 12. 2012, což znamená, že řízení se vede podle zákona č. 99/1963 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2013, občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), jak vyplývá z aplikace čl. II odst. 2 zákona č. 292/2013 Sb., jímž byl s účinností k 1. 1. 2014 zákon č. 99/1963 Sb. novelizován. Účastníci řízení jsou označováni jako žalobce a žalovaný, neboť k projednání žaloby na vyklizení družstevního bytu v poměru mezi družstvem a jeho tvrzeným členem jsou (dle v současné době již ustálené judikatury) věcně příslušné okresní soudy (není-li rozhodnuto jinak dle § 11 odst. 1, věta třetí, o. s. ř.; k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 2016, sp. zn. 26 Cdo 4808/2015).

6. Odvolací soud přezkoumal předmětný rozsudek, včetně řízení, které předcházelo jeho vydání [§ 212 a § 212a o. s. ř.], a odvolání shledal částečné opodstatněným, neboť je důvodné v poměru mezi žalobcem a 1. žalovaným.

7. Odvolací soud doplnil dokazování čtením informací o stavbě (§ 213a odst. 1 o. s. ř.), jakož i zjistil, jaké skutečnosti jsou mezi účastníky nesporné či doznané a takto má (nad rámec skutkového stavu, správně zjištěného soudem prvního stupně, z něhož odvolací soud vychází) za zjištěné tyto další dílčí, rozhodné skutečnosti: z informací o stavbě (opatřených z webové aplikace nahlizenidokn.cuzk.cz dne 8. 2. 2021), má odvolací soud za zjištěné, že budova s číslem popisným č. p. [Anonymizováno] stojí na pozemku p. č. [Anonymizováno] v katastrálním území [adresa]. Na základě shodných tvrzení účastníků má odvolací soud za zjištěné, že [Anonymizováno] byl nájemcem předmětného bytu nejpozději od roku [Anonymizováno] do roku [Anonymizováno], kdy zemřel, jakož i to, že tento byt byl od 5. 8. 2002 nejprve v nájmu třetí osoby, která za jeho užívání neplatila, posléze byl volný a následně byt užíval [Anonymizováno], jakož i to, že kupní smlouvou dle článku 6 odst. 2 stanov je míněna kupní smlouva, k jejímuž uzavření došlo 5. 8. 2002 mezi žalobcem jako kupujícím a Městskou částí [adresa] jako prodávajícím. Na základě shodných tvrzení účastníků má soud dále za zjištěné, že 2. žalovaná předmětný byt neužívá a nemá tam ani své věci. Z doznání žalovaných má soud za zjištěné, že 1. žalovaný má předmětný byt k dispozici.

8. K obsahu uvedeného listinného důkazu nebylo vzneseno žádných připomínek v rozsahu, který by uvedené zjištění neumožňoval. Ve vztahu k doznání žalovaných platí, že na základě tohoto jednostranného úkonu je zcela případné, svědčí-li v neprospěch účastníka, z pohledu břemene tvrzení vyvodit závěr, že dokazovaná skutečnost je považována za zjištěnou a nepotřebuje dalšího důkazu (k tomu srov. např. s. 454-455, v: Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z., Mazanec, M. Občanský soudní řád. Komentář. I. díl. 6. vydání. C. H. Beck, 2003).

9. Podle § 227 odst. 2 písm. b) zákona č. 513/1991 Sb. v kterémkoliv účinném znění, obchodního zákoníku, po splnění podmínek vyplývajících ze zákona a stanov vzniká členství za trvání družstva přijetím za člena na základě písemné přihlášky.

10. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb. ve znění účinném do 29. 2. 2008 (dále jen „obch. zák.“), tento zákon upravuje postavení podnikatelů, obchodní závazkové vztahy, jakož i některé jiné vztahy s podnikáním související, a zapracovává příslušné předpisy Evropských společenství. Podle § 1 odst. 2 obch. zák. právní vztahy uvedené v odstavci 1 se řídí ustanoveními tohoto zákona. Nelze-li některé otázky řešit podle těchto ustanovení, řeší se podle předpisů práva občanského. Nelze-li je řešit ani podle těchto předpisů, posoudí se podle obchodních zvyklostí, a není-li jich, podle zásad, na kterých spočívá tento zákon. Podle § 227 odst. 2 písm. a) obch. zák. po splnění podmínek vyplývajících ze zákona a stanov vzniká členství: při založení družstva dnem vzniku družstva.

11. Podle § 1012 zákona č. 89/2012 Sb. v platném znění, občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), vlastník má právo se svým vlastnictvím v mezích právního řádu libovolně nakládat a jiné osoby z toho vyloučit. Vlastníku se zakazuje nad míru přiměřenou poměrům závažně rušit práva jiných osob, jakož i vykonávat takové činy, jejichž hlavním účelem je jiné osoby obtěžovat nebo poškodit. Podle § 3028 odst. 2 o. z. není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Podle § 3028 odst. 3 o. z. není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

12. Podle ustálených závěrů soudní praxe platí, že i v případě přijetí za člena na základě písemné přihlášky vzniká členství v družstvu (žalobci) až po splnění všech podmínek vyplývajících ze zákona a stanov (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 8. 2014, sp. zn. 29 Cdo 4271/2013).

13. Stanovy žalobce představují smlouvu svého druhu, a pokud jde o výklad jejich obsahu, který upravuje podmínky vzniku členství v žalobci, ten je nutno provádět objektivně, a to z důvodu, že stanovy upravují práva a povinnosti osob, jež se členy družstva mohou stát (stanou) v budoucnu, nebo osob, které se neúčastnily jejich přijetí (budoucí členové orgánů žalobce, nepřítomní členové žalobce atd.; k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2005, sp. zn. 29 Odo 701/2004). Jejich obsah je proto nutno vykládat jen dle v nich vyjádřeného projevu vůle tak, že určitost obsahu projevu vůle musí vyplývat z textu listiny, na níž je projev vůle zaznamenán (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2005, sp. zn. 26 Cdo 404/2005, nebo ze dne 5. 12. 2019, sp. zn. 27 Cdo 5749/2017). Nestačí tedy, je-li členům žalobce tyto stanovy přijímajícím jasné, co je jejich předmětem, není-li to objektivně seznatelné osobám, které jejich přijetí přítomny nebyly (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2002, sp. zn. 33 Odo 311/2001, nebo ze dne 27. 3. 2002, sp. zn. 33 Odo 512/2000).

14. Jinak řečeno, výklad, dle něhož bude obsah stanov vyložen dle úmyslu osob, které stanovy přijaly, pokud tento úmysl neodpovídá zachycenému jazykovému projevu [který se neuplatňuje ani v poměrech § 556 o. z., neboť takový výklad by byl v rozporu s § 2 odst. 3 o. z. /k tomu srov. např. Ronovská, K., Havel, B., Povaha a pravidla výkladu (nejen) zakladatelských právních jednání soukromých korporací, Právní rozhledy 18/2016/], se neuplatní ani v poměrech obch. zák. (kterým se výklad stanov s ohledem na dobu jeho vzniku dle § 3028 odst. 3 o. z. řídí).

15. Při výkladu právních úkonů je nepsaným pravidlem právní předpoklad, podle něhož žádný normotvůrce nezamýšlí dát jím tvořenému aktu absurdní nebo nerozumné důsledky. Soud by se měl proto při výkladu smlouvy (stanov jako smlouvy svého druhu) vyhnout především takovému výkladu, který je pochybný, zejména s ohledem na absurdní či problematické důsledky, k nimž vede (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 12. 6. 2020, sp. zn. I. ÚS 331/98, cit v: Švestka, J., Spáčil, J., Škárová, M., Hulmák, M. a kol. Občanský zákoník I. § 1 až 459. Komentář.

2. Vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 328), což odpovídá standardnímu prostředku výkladu, dle kterého je záměrem smluvních stran je ujednat něco logického (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 2010, sp. zn. 30 Cdo 2218/2009).

16. Odvolací soud provedl výklad stanov v souladu s těmito východisky, jakož dále i prostředky gramatickými (z hlediska možného významu jednotlivých použitých pojmů), logickými (z hlediska vzájemné návaznosti použitých pojmů) a systematickými (z hlediska řazení pojmů ve struktuře celého právního úkonu), plně v souladu s ustálenými závěry soudní praxe (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. listopadu 1998, sp. zn. 25 Cdo 1650/98, uveřejněném v: Právní rozhledy č. 7, ročník 1999, s. 386).

17. Takto bylo zjištěno, že členem družstva se mohl originárně stát pouze oprávněný nájemce bytu ve specifikovaných domech (jak je sjednáno v článku 6 nazvanému vznik členství, odst. 1 stanov), kterým ale [Anonymizováno] ke dni přijetí přihlášky do družstva nebyl, protože předmětný byt užívala nebo mohla užívat jiná osoba, včetně pana Louckého. [Anonymizováno] nikdy nebyl ani nájemcem nějakého jiného bytu v těchto domech (což žalovaní uvedli po poučení poskytnutém dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř.).

18. Ujednání článku 6 odst. 1 stanov totiž upravuje vznik členství při účasti na ustanovující schůzi družstva [§ 227 odst. 2 písm. a) obch. zák.]. Článek 6 odst. 2 stanov pak upravuje vznik členství v případech, v nichž oprávněný nájemce bytu podá přihlášku do družstva (žalobce) do podpisu kupní smlouvy, jež byla nesporně uzavřena dne 5. 8. 2002 [pak se členem družstva stal ke dni jeho vzniku; § 227 odst. 2 písm. a) obch. zák.]. Článek 6 odst. 3 stanov však nezakládá neomezené (absolutní) oprávnění představenstva rozhodovat o tom, kdo se stane členem žalobce. Pro výklad, že se členem družstva (žalobce) takto může stát na základě podané přihlášky i osoba, jež není nájemcem bytu v domě, totiž není nikde v rámci stanov opory.

19. Je tomu tak proto, že článek 6 odst. 3 stanov upravuje rozhodování představenstva o členství v případě derivativního (odvozeného) nabytí členských práv a povinností, tj. v případě výměny bytových jednotek, při převodu práv a povinností člena družstva a při dědění (článek 11 odst. 2 stanov), a dále v případě, v němž jsou splněny podmínky dle článku 6 odst. 1, 2 stanov. Nevymezuje ale další podmínky členství, tj. atributy uchazeče o členství (což je zřejmé ze systematického, gramatického i logického výkladu stanov).

20. Názor žalovaných, že představenstvo žalobce mohlo rozhodnout na základě své neomezené (absolutní) úvahy o tom, kdo se stane členem družstva, tedy na podkladě článku 6 odstavce 3 stanov (tj. na podkladě úpravy „o vzniku členství rozhoduje představenstvo“), by znamenal, že vymezené podmínky pro vznik členství (tj. včetně podmínky postavení oprávněného nájemce bytu v domech dle článku 1 odst. 1, 2 stanov) jsou stanoveny zcela nadbytečně, protože by jimi představenstvo nebylo nijak vázáno, což nedává žádný logický smysl. Možnost představenstva takto rozhodnout z citované formulace článku 6 odst. 3 stanov, při absenci bližší úpravy vazby na podmínky vzniku členství (dle článku 6 odst. 1, 2 stanov), nevyplývá, pročež nemá oporu ve výkladu provedeném prostředky gramatickými. Stejný závěr dopadá i na výklad, že představenstvo takto mohlo rozhodnout o vzniku členství až po podpisu kupní smlouvy (ve smyslu článku 6 odst. 2 stanov).

21. Názor žalovaných nemá oporu ani ve výkladu systematickém. Článek 26 stanov (kterým žalovaní argumentují) se nachází v části V., Hospodaření družstva vklady a fondy, upravuje ale aspekty finanční, nikoliv úpravu toho, kdo se může stát členem družstva (tj. vedle podmínek členství uvedených v článku 6 odst. 1 stanov).

22. Článek 26 odst. 3 stanov je proto v tomto kontextu na místě vyložit tak, že představenstvo rozhoduje o vzniku členství v případech dle článků 6, odst. 1 a 2 stanov a v případech derivativního nabytí členství [přičemž o odvoláních proti zamítavému rozhodnutí rozhoduje členská schůze dle článku 17 odst. 1 písm. h) stanov], zatímco v případě originárního vzniku (včetně případu, kdy se někdo stane nájemcem až po vzniku družstva a po podpisu kupní smlouvy ve smyslu čl. 6 odst. 2 stanov), tak rozhoduje členská schůze. I kdyby snad bylo možné tento článek vyložit tak, že zde existuje rozpor v ujednáních o tom, kdo rozhoduje o vzniku členství - zda představenstvo nebo členská schůze - pak by šlo o částečnou neplatnost a uplatnila by se úprava zákonná, pročež by rozhodovalo představenstvo (§ 239 odst. 5, § 243 odst. 1 obch. zák.). Pro posouzení věci to ale není podstatné, protože podmínky originárního vzniku členství vyžadují postavení oprávněného nájemce bytu, jímž však [Anonymizováno] nebyl a členem žalobce se tudíž nestal.

23. Jestliže se [Anonymizováno] členem žalobce platně nestal, nemohl ani platně na žalované převést členská práva a povinnosti (která nikdy nebyla jeho majetkem), s nimiž bylo spojeno právo na užívání předmětného bytu.

24. Uzavírá se proto, že pokud 1. žalovaný předmětný byt užívá (neboť, jak doznává, jej má k dispozici) neoprávněně (neboť nemá žádný zjištěný nebo tvrzený titul pro jeho užívání) a žalobce jako vlastník domu, kde se předmětný byt nachází, se domáhá jeho vyklizení, resp. toho, aby byl 1. žalovaný vyloučen z jeho užívání [§ 1012 o. z. ve spojení s § 3028 odst. 2 o. z. (neboť není dále o. z. stanoveno jinak)], je žaloba podána vůči tomuto žalovanému důvodně (§ 154 odst. 1 o. s. ř.). Odvolací soud proto odvolání (žalobě) vyhověl s tím, že provedl doplnění specifikace bytu o katastrální území, v němž se nachází. Při stanovení lhůty k vyklizení byla zohledněna současná nepříznivá společenská situace vyvolaná opatřeními v souvislosti s výskytem koronaviru (označovaného jako SARS CoV-2), která objektivně ztěžuje možnost opatření si náhradního bydlení a vykonání úkonů s tím souvisejících (§ 121 o. s. ř.) tak, aby rozhodnutí bylo možno vnímat jako spravedlivé. 25. 1. žalovaný je tedy povinen vyklidit a vyklizený předat žalobci byt č. [Anonymizováno], [Anonymizováno] s příslušenstvím, umístěný v [Anonymizováno]. nadzemním podlaží domu č. p. [adresa], v katastrálním území [adresa], neboť jej užívá neoprávněně.

26. V poměru mezi žalobcem a 2. žalovanou však odvolání důvodné není, neboť pro rozhodnutí o této vlastnické žalobě je určující stav v době vyhlášení rozsudku (§ 154 odst. 1 o. s. ř.), a jestliže bylo zjištěno, že 2. žalovaná předmětný byt neužívá (a nemá tam ani své věci), není žaloba vůči ní podána důvodně [§ 1012 o. z. ve spojení s § 3028 odst. 2 o. z. (neboť není dále o. z. stanoveno jinak)].

27. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. v rozsahu výroku I. předmětného rozsudku v poměru mezi žalobcem a 1. žalovaným změnil (výrok I. tohoto rozsudku) a současně rozhodl o povinnosti k úhradě nákladů řízení v poměru mezi těmito účastníky před soudy obou stupňů (§ 224 odst. 2 o. s. ř.; výrok II. tohoto rozsudku). V poměru mezi žalobcem a 1. žalovanou odvolací soud předmětný rozsudek ve výroku I. podle § 219 o. s. ř. potvrdil jako věcně správný (výrok I. tohoto rozsudku).

28. O nákladech řízení v poměru mezi žalobcem a 1. žalovaným (výrok II. tohoto rozsudku) bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., protože žalobce byl v řízení před oběma stupni plně úspěšný. 1. žalovaný je proto povinen zaplatit žalobci náklady řízení spočívající v nákladech jeho právního zastoupení za 2 úkony právní služby vykonané do 31. 12. 2012 částku určenou podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2012, o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (ve spojení s čl. II. vyhlášky č. 390/2013 Sb., kterou byl tento předpis novelizován s účinností k 1. 1. 2013; dále jen „AT2012“), a za 25 úkonů právní služby vykonaných poté částku určenou podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. v platném znění, o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „AT“).

29. Takto náleží žalobci 1x za převzetí a přípravu zastoupení podle § 11 odst. 1 písm. a) AT2012 a 1x za podání žaloby podle § 11 odst. 1 písm. d) AT2012 částka 2x 2 100 Kč [určená podle § 9 odst. 3 písm. e) AT2012 ve spojení s § 7 bodem 5 AT2012 z tarifní hodnoty 25 000 Kč], jakož i paušální náhrada za tyto úkony právní služby ve výši 2x 300 Kč (dle § 13 odst. 3 AT2012). Dále náleží žalobci 1x za účast na přípravném jednání (23. 8. 2013) podle § 11 odst. 2 písm. g) AT, 8x za podaná vyjádření (16. 9. 2013, 24. 1. 2016, 18. 2. 2016, 23. 5. 2016, 9. 8. 2016, 3. 11. 2016, 19. 6. 2018 a 30. 5. 2019) podle § 11 odst. 1 písm. d), 13x za účast na jednání před soudem (10. 11. 2015, 2. 2. 2016, 26. 4. 2016, 9. 6. 2016, 23. 8. 2016, 4. 10. 2016, 15. 11. 2016, 10. 5. 2018, 28. 6. 2018, 15. 11. 2018, 4. 4. 2019, 4. 6. 2019 a 9. 2. 2021) podle § 11 odst. 1 písm. g) AT, 2x za podané odvolání (15. 12. 2016, 3. 7. 2019) podle § 11 odst. 1 písm. k) AT, a 1x za návrh na opravu protokolu (19. 9. 2016) podle § 11 odst. 2 písm. b), odst. 3 AT, 2x 1 250 Kč (za první a poslední zde zmíněný úkon) a 23x 2 500 Kč [určená podle § 9 odst. 3 písm. e) AT ve spojení s § 7 bodem 5 AT z tarifní hodnoty 35 000 Kč], a dále paušální náhrada za těchto 25 úkonů právní služby ve výši 300 Kč za každý z nich (dle § 13 odst. 3 AT). Celkem náleží žalobci 78 800 Kč [(2x 2 100 Kč + 23x 2 500 Kč + 2x 1 250 Kč + 27x 600 Kč + soudní poplatek zaplacený za podání žaloby a odvolání vždy ve výši 2000 Kč).

30. O nákladech odvolacího řízení v poměru mezi žalobcem a 2. žalovanou bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., protože 2. žalovaná byla v tomto řízení plně úspěšná (výrok III. tohoto rozsudku). Žalobce je proto povinen zaplatit 2. žalované náklady řízení spočívající v nákladech jejího právního zastoupení za 2 úkony právní služby, a to za podané vyjádření k odvolání (29. 7. 2019) podle § 11 odst. 1 písm. k) AT a za účast na jednání soudu (9. 2. 2021) podle § 11 odst. 1 písm. g) AT, ve výši 2 500 Kč za každý z úkonů (snížených o 20% na podkladě § 12 odst. 4 AT, neboť oba žalovaní jsou zastoupeni stejným zástupcem a jde o společné úkony při jejich zastoupení), určených na podkladě § 9 odst. 3 písm. e) AT ve spojení s § 7 bodem 4 AT (z tarifní hodnoty 35 000 Kč), a dále v paušální náhradě za tyto úkony právní služby ve výši 300 Kč za každý z nich (dle § 13 odst. 3 AT). Celkem náleží 2. žalované 5 566 Kč [(2x 2 500 Kč) - 20% + 600 Kč) + 21 % DPH, neboť právní zástupkyně 2. žalované je plátcem této daně, s účinností registrace k datu 1. 4. 1995 (zjištěno z údajů o subjektech DPH ze dne 2. 3. 2021, opatřených z webové databáze ARES)].

31. Při vyhlášení výroku III. však došlo ke zjevné nesprávnosti v rozsahu uložení povinnosti k zaplacení nákladů řízení před soudy obou stupňů, neboť, byl-li rozsudek v poměru mezi žalobcem a 2. žalovanou potvrzen jako věcně správný, je žalobce povinen zaplatit 2. žalované pouze náklady odvolacího řízení. Podle § 164 o. s. ř. předseda senátu opraví v rozsudku kdykoliv i bez návrhu chyby v psaní a v počtech, jakož i jiné zjevné nesprávnosti. Týká-li se oprava výroku rozhodnutí nebo není-li možné provést opravu ve stejnopisech rozhodnutí, vydá o tom opravné usnesení, které doručí účastníkům. Jelikož jde o opravu výroku rozhodnutí, provedl soud opravu prostřednictvím usnesení, které učinil součástí výroku rozsudku (výrok IV.), což je postup přípustný. Je tedy zřejmé, že na nákladech odvolacího řízení je žalobce povinen zaplatit 2. žalované částku 5 566 Kč.

Poučení