6 Cmo 310/2020 - 1649

Rubrum

Vrchní soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Františka Švantnera a soudců JUDr. Stanislava Bernarda a JUDr. Ing. Dušana Hrabánka ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] proti žalovanému: [Jméno žalovaného A], narozený [Datum narození žalovaného A] bytem [Adresa žalovaného A] zastoupený advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] za účasti: [Jméno advokáta B], advokát sídlem [adresa] zastoupený advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] o zaplacení 40 837 687 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaného a účastníka [Anonymizováno]. proti usnesení Krajského soudu v Plzni č. j. 45 Cm 216/2013-1519 ze dne 21. srpna 2020 takto:

Výrok

I. Usnesení Krajského soudu v Plzni č. j. 45 Cm 216/2013-1519 ze dne 21. srpna 2020 se: 1. ve výroku I. mění tak, že [Anonymizováno]., advokátu, sídlem [adresa], se povinnost nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 703 005,70 Kč neukládá, 2. ve výroku III. mění tak, že [Anonymizováno]., advokátu, sídlem [adresa] se povinnost nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 139 004,80 Kč neukládá.

II. Žalovaný je povinen nahradit [Anonymizováno]., advokátu, sídlem [adresa], náklady odvolacího řízení ve výši 187 412 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupkyně.

Odůvodnění

1. Shora uvedeným usnesením Krajský soud v Plzni jako soudu I. stupně rozhodl v řízení vedeném již pouze o nákladech řízení tak, že ve výroku I. uložil podle § 147 o. s. ř. [Anonymizováno]., advokátu, sídlem [adresa], aby nahradil žalovanému náklady řízení ve výši 703 005,70 Kč, vzniklé žalovanému v řízení o věci samé (o zaplacení 40 837 687 Kč s přísl.). Ve výroku II. rozhodl o tom, že v zastaveném řízení o věci samé žalobce a žalovaný vůči sobě nemají právo na náhradu nákladů řízení. Ve výroku III. uložil podle § 147 o. s. ř. [Anonymizováno]., povinnost nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 139 004,80 Kč, vzniklé žalovanému v průběhu další části řízení, kdy předmětem řízení bylo již pouze příslušenství (náklady řízení v uplatňované výši 1 439 839,50 Kč). Konečně ve výroku IV. rozhodl tak, že ve vztahu k nákladům řízení případně vzniklým žalobci a [Anonymizováno]. v uvedeném řízení o zaplacení již pouze nákladů řízení (ve výši 1 439 839,50 Kč) nemají žalobce ani [Anonymizováno]. vůči sobě právo na náhradu nákladů řízení.

2. Soud I. stupně vyšel ze skutečnosti, že usnesením Krajského soudu v Plzni č. j. 45 Cm 216/2013-973 ze dne 9. prosince 2016 bylo zastaveno řízení o zaplacení sporné částky 40 837 687 Kč. O nákladech řízení vůči advokátovi [Anonymizováno]. soud I. stupně rozhodl podle § 147 odst. 1 o. s. ř., když jmenovaný účastník měl zavinit zastavení řízení nedoložením zastoupení v řízení. Soud I. stupně proto [Anonymizováno]. ve výrocích I. a III. zavázal k náhradě nákladů ve výši uvedené shora ve prospěch žalovaného.

3. Soud I. stupně rovněž posuzoval, zda jsou v případě [Anonymizováno]. splněna kritéria pro aplikaci § 150 o. s. ř. Zkoumal a porovnával, jakým způsobem se případné uložení povinnosti k náhradě nákladů řízení promítne do majetkové sféry jak [Anonymizováno]., tak žalovaného, avšak podmínky pro aplikaci § 150 o. s. ř. neshledal.

4. Proti tomuto usnesení se v rozsahu výroků I. a III. odvolal žalovaný a navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení změnil tak, aby [Anonymizováno]. byl v řízení o zaplacení 40 837 687 Kč zavázán nahradit žalovanému na nákladech řízení částku 888 335,35 Kč společně s částkou 139 004,80 Kč v řízení o zaplacení nákladů řízení ve výši 1 439 839,50 Kč.

5. Argumentoval takto: a) Podle žalovaného nebyla správně určena výše náhrady nákladů řízení, když soud I. stupně nesprávně označil za neúčelné návrhy žalovaného na částečné zrušení nařízených předběžných opatření, i když předběžná opatření byla nakonec zrušena. Množství návrhů týkajících se předběžného opatření bylo dáno jejich nepříznivým dopadem na podnikání žalovaného a žádný z úkonů zástupce žalovaného nebyl neúčelný. Proto by žalovanému měla být přiznána náhrada nákladů i za 5 dalších návrhů na částečné zrušení předběžných opatření, a to ve výši jedné poloviny úkonu za každý návrh. Celkem by výsledná částka nákladů řízení dle výroku I. usnesení měla činit 888 335,35 Kč, z čehož částka 185 329,65 Kč odpovídá výše uvedeným úkonům a je vypočtena následovně: 5 úkonů, za které žalovanému náleží náhrada nákladů ve výši jedné poloviny odměny za úkon ve výši 30 333 Kč (celkem tedy 151 665 Kč) + 5krát režijní paušál ve výši 300 Kč (celkem tedy 1 500 Kč) + DPH (ve výši 32 164,65 Kč). b) Podle žalovaného soud I. stupně nesprávně určil též pariční lhůtu do 31. 12. 2021 a v případě výroku III. do 3 měsíců od právní moci usnesení, ačkoli své rozhodnutí v tomto směru řádně neodůvodnil tím, že by ke dni vyhlášení rozhodnutí soudu neměl povinný, schopnost toto plnění splatit v zákonné třídenní lhůtě pro své osobní, majetkové či jiné opodstatněné důvody. c) Podle žalovaného svá tvrzení ohledně majetkové situace [Anonymizováno]. neprokázal. d) Podle žalovaného, jestliže jmenovanému byla v jiném řízení uložena povinnost uhradit žalovanému náklady řízení v celkové výši 186 084 Kč, a tato částka byla ze strany [Anonymizováno]. uhrazena obratem, svědčí to podle žalovaného o schopnosti jmenovaného plnit i v tomto případě. e) Podle žalovaného může délka paričních lhůt zvýhodňovat dlužníka na úkor věřitele. f) Podle názoru žalovaného k zavinění vzniku nákladů řízení došlo ze strany osoby, která vykonává advokacii, a jde o osobu v postavení obdobném postavení podnikatele. V případě advokáta proto jde o obdobu podnikatelského rizika, jež by nemělo být přenášeno na žalovaného v podobě prodloužené lhůty k plnění za současného přímého zavinění ze strany [Anonymizováno]. Podle žalovaného služby poskytované [Anonymizováno]. v souvislosti s tímto řízením, byly poskytnuty za úplatu inkasovanou od advokátní kanceláře [Anonymizováno] g) Podle žalovaného soud I. stupně rezignoval na sankční povahu uložení povinnosti k náhradě nákladů v souladu se zásadou zavinění.

6. Dále se žalovaný ve vyjádření k odvolání [Anonymizováno]. neztotožnil s jeho argumentací, když konstatoval, že uvedený účastník nebyl zkrácen na svých procesních právech, když s ním soud I. stupně podle názoru [Anonymizováno]. nejednal jako s účastníkem. Podle žalovaného tato argumentace nemůže uspět, byť by měl být jmenovaný ve spise chybně označen jako svědek, neboť [Anonymizováno]. byl podle žalovaného poskytnut dostatečný prostor k vyjádření se, k předložení důkazů a k jeho žádosti mu bylo umožněno nahlížet do spisu.

7. Shora uvedené usnesení soudu I. stupně o nákladech řízení napadl ve výrocích I. a III. včas podaným odvoláním rovněž [Anonymizováno]., jenž se domáhal v této části jeho zrušení a vrácení věci soudu I. stupně k dalšímu řízení.

8. Podle [fyzická osoba] napadené usnesení soudu I. stupně trpí vadami podle § 205 odst. 2 písm. c), d), e) a g) o. s. ř. Dále argumentoval: 1) Podle [Anonymizováno]. byl v předvolání č. j. 45 Cm 216/2013-1059 označen jako svědek a nebylo mu vyplaceno svědečné, byť mu po zahájení jednání soudu dne 2. 10. 2019 bylo soudem sděleno, že je účastníkem řízení. Byl sice jako účastník poučován o povinnosti dotvrdit, jakým způsobem se uložení či neuložení povinnosti zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení projeví v jeho majetkové sféře, avšak podle [Anonymizováno]. byl zkrácen na právu brojit proti rozhodnutí o ustanovení opatrovníka žalobci. Stejně tak neměl právo se na jednání nařízené na 2. 10. 2019 řádně připravit a nechat se zastoupit. Neměl ani právo na doručování listin nebo na nahlížení do soudního spisu. Nebyl poučen o meritu věci, o fázi, v níž se řízení nachází, o důvodech zastavení řízení ani k separaci nákladů řízení. Byl poučen pouze v tom smyslu, že je povinen dotvrdit, jakým způsobem se uložení či neuložení povinnosti zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení projeví, mimo jiné, i v jeho majetkové sféře. 2) Podle [Anonymizováno]. soud zamítl všechny jím navržené důkazy. Podle [Anonymizováno]. shora uvedeným způsobem byla porušena základní práva zaručená advokátovi ústavními předpisy. 3) Podle [Anonymizováno]. soud I. stupně rezignoval na zjišťování potřebného skutkového stavu, když nezjišťoval, kdo svým zaviněním způsobil vznik nákladů řízení. 4) [Anonymizováno]. zdůraznil, že existovala vůle plnou moc [Anonymizováno]. za společnost udělit, když [fyzická osoba] byl v okamžiku udělení plné moci jako jednatel zapsán v obchodním rejstříku a [Anonymizováno]. vycházel ze zásady materiální publicity, když mu nebyly známy okolnosti, které by jí vyvracely. 5) Klíčové je, že v době rozhodování Nejvyššího soudu o dovolání žalované nebyly ve spisu založeny četné, pro řízení o náhradě nákladů řízení zcela zásadní, dokumenty, a to včetně komunikace mezi [Anonymizováno]. a opatrovníkem ohledně zastupování společnosti v řízení po ustanovení opatrovníka do funkce opatrovníka společnosti. Nejvyšší soud proto mj. nevěděl, že opatrovník po svém ustanovení do funkce schválil úkony učiněné advokátem v řízení za společnost, o čemž však neinformoval soud. 6) Podle [Anonymizováno]. tehdejší opatrovník žalobce potvrdil rozsah práce advokáta a udělil advokátovi pokyn, aby advokát žalobce [Anonymizováno]. v řízení nadále zastupoval, jak je podle [Anonymizováno]. zřejmé z emailu opatrovníka ze dne 24. 5. 2016 Podle [Anonymizováno]. nebyl vyzván soudem, aby své oprávnění k zastupování žalobce v řízení doložil a byl tak odstraněn nedostatek podmínky řízení. 7) Dále soudu I. stupně vytkl, že se nezabýval vztahy ve společnosti ani souvisejícími trestními řízeními ve věci vyvedení nemovitostí z majetku žalobce a ve věci porušování povinnosti při správě cizího majetku a další. Jestliže by soudy došly v trestních řízeních k závěru, že žalovaný poškozoval zájmy žalobce, potom by nemohlo jednání žalovaného požívat právní ochrany a nebylo by možno hovořit o účelných a oprávněných nákladech žalovaného v dané věci a soud by měl projednávání této věci přerušit do pravomocného skončení trestního řízení vedeného u Okresního soudu v Chebu pod sp.zn. 5 T 119/2015 a do pravomocného skončení trestního řízení vedeného u Krajského soudu v Plzni pod sp.zn. 3 T 10/2018. 8) Podle [Anonymizováno]. by se měl soud zabývat rovněž podílem žalovaného na vzniku sporu a zejména převodem finančních prostředků žalobce na soukromé účty. 9) Podle [Anonymizováno]. nemohl jinak postupovat a byl vázán pokyny klienta. Zdůraznil, že mu opatrovník neposkytl informace o tom, že finanční prostředky byly společnosti vráceny, nedal mu pokyn ke zpětvzetí žaloby, ačkoli mu dal pokyn, aby žalobce nadále zastupoval, jak je zřejmé z jeho emailů ze dne 24. 5. 2016 a ze dne 8. 6. 2016, byť opatrovník následně v říjnu 2016 změnil názor v emailu ze dne 31. 10. 2016. 10) Dále uvedený odvolatel soudu vytkl, že se nezbýval ani související valnou hromadou společnosti ze dne 22. 8. 2013, jež byla podle [tituly za jménem] zjevně nicotná a soud rezignoval na zkoumání toho, zda existuje zavinění na straně advokáta. 11) Dle [Anonymizováno]. existují důvody pro použití moderačního práva v plném rozsahu, byť se soud I. stupně odmítl zabývat jakýmikoliv jinými důkazy a skutečnostmi než osobními a majetkovými poměry odvolatele a žalovaného. 12) Podle [Anonymizováno]. byly významné z hlediska aplikace § 150 o. s. ř. skutečnosti, jež vedly k soudnímu uplatnění nároku, postoj účastníků v průběhu řízení a další. Podle jeho názoru je povinnost k hrazení nákladů řízení nepřiměřeně tvrdá, když zastavení řízení zavinil opatrovník (byly vráceny peníze) a prvostupňový soud ani opatrovník s ním nekomunikovali a neposkytovali mu součinnost. Nebyl vzat v úvahu podíl žalovaného na vzniku a průběhu sporu vyznačující se absencí komunikace a trestními řízeními vedenými vůči žalovanému a jeho manželce. [Anonymizováno]. dále zdůraznil, že jeho čistý měsíční příjem za poslední dva roky činí měsíčně asi 50 tis. Kč a čistý měsíční příjem v roce 2020 činil asi 25 tis. Kč, když pouze v souvislosti s bydlením hradí měsíčně více než 29 tis. Kč a povinnost platit náklady řízení je pro něho likvidační. Soud I. stupně se podle [Anonymizováno]. spokojil pouze s tím, že dle tvrzení žalovaného, inkasuje pouze mzdu jako zaměstnanec společnosti, ačkoli žalovaný značnou část majetku v rozsahu desítek milionů Kč (především nemovitého a kapitálového) převedl na svou manželku [Anonymizováno]. 13) Podle [Anonymizováno]. byly nesprávně vyčísleny náklady řízení, a to při určení sazby za úkon právní služby a dále s tím, že některé úkony jsou počítány v plné sazbě, na místo v poloviční sazbě a odměna je přiznána za úkony neúčelné a neposkytnuté. Tak neměla být přiznána odměna za vyjádření k odvolání žalobce ze dne 9. 12. 2013, za vyjádření k odvolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 27. 2. 2014, za návrh na částečné zrušení usnesení o nařízení předběžného opatření ze dne 21. 10. 2013 a za další návrh na zrušení téhož usnesení, jakož i za vyjádření ze dne 10. 10. 2020. Podle [Anonymizováno]. neměla být přiznána odměna za doplnění odvolání proti rozhodnutí o nařízení předběžného opatření ze dne 12. 12. 2013. [Anonymizováno]. nesouhlasil s tím, že by pro druhou fázi řízení měla tarifní hodnotu činit žalovaným určená částka 1 439 839,50 Kč. 14) [Anonymizováno]. ohledně porad mezi žalovaným a jeho právním zástupcem poukázal na skutečnost, že vyjádření žalovaného ze dne 30. 11. 2015 obsahuje i vyúčtování úkonů žalobce a k tomuto datu se žádné porady mezi žalovaným jako klientem a advokátem nekonaly. 15) Podle [Anonymizováno]. soud I. stupně nevzal v úvahu zásadu úspěchu ve věci, když žalovaný nebyl zcela úspěšný v rozsahu jím vyčíslených nákladů řízení, účelově snižoval žádanou náhradu nákladů řízení z částky 2 250 273,30 Kč až na částku 1 439 839,50 Kč a žalovaný podle [Anonymizováno]. nebyl úspěšný ani v jedné čtvrtině toho, co požadoval a neměla mu být přiznána žádná náhrada nákladů řízení co do změněného předmětu řízení. 16) Podle [Anonymizováno]. nezpůsobil zastavení řízení a není tak splněna základní podmínka pro rozhodnutí o separaci nákladů řízení.

9. Podáním ze dne 4. 11. 2020 se [Anonymizováno]. vyjádřil k odvolání žalovaného a navrhl, aby na argumenty žalovaného nebyl brán zřetel a naopak, a by bylo vyhověno jeho odvolání. [Anonymizováno]. poukázal na skutečnost, že pokud by existovaly důvody pro to, aby mu soud uložil nahradit náklady řízení žalovanému, pak by argumentace žalovaného o neúměrném zvýhodňování dlužníka na úkor věřitele byla zcela lichá, když účastník finanční prostředky k úhradě nákladů řízení nemá. Odkázal přitom na svá předchozí podání a na své odvolání ze dne 17. 9. 2020. Podle [Anonymizováno]. se však soud I. stupně nezabýval finanční situací žalovaného, jenž má majetek v řádu desítek milionů Kč a neobstojí ani jeho další argumentace poukazující na jiná řízení.

10. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací podle § 212 a násl. o. s. ř. přezkoumal napadené usnesení ve vztahu k výrokům I. a III., a to včetně řízení, jež tomuto rozhodnutí předcházelo a dospěl k závěru, že odvolání [Anonymizováno] je důvodné.

11. Odvolací soud vyšel ze skutečnosti, že přezkoumávané rozhodnutí soudu I. stupně ukládající advokátovi [Anonymizováno]. v rámci separace nákladů řízení zaplatit shora uvedené částky, jež v minulosti potvrdil odvolací soud usnesením č. j. 6 Cmo 310/2020-1560 ze dne 25. ledna 2021 nevyhovělo testu ústavnosti, přičemž Ústavní soud svým nálezem sp.zn.

IV. ÚS 1109/21 ze dne

19. října 2021 zrušil uvedené usnesení odvolacího soudu s tím, aby v souladu s právními názory Ústavního soudu odvolací soud o odvolání účastníka [Anonymizováno]., opakovaně rozhodl. Zejména, aby odvolací soud vzal v úvahu všechny právně významné okolnosti podstatné pro aplikaci § 150 o. s. ř.

12. Odvolací soud vyšel rovněž ze skutečnosti, že Nejvyšší soud ve svém rozsudku č. j. 23 Cdo 3093/2020-499 ze dne 30. 5. 2022 řešil jako předběžnou otázku to, zda žalobce udělil účastníkovi advokátu [Anonymizováno] plnou moc k zastupování a dospěl k jednoznačnému závěru, že ze strany opatrovníka žalobce došlo k (dodatečnému) odstranění nedostatku zmocnění [Anonymizováno] jednat za žalobce ve vztahu k udělení plné moci advokátu [Anonymizováno] pro zastupování žalobce ve vybraných soudních řízeních, mimo jiné též v projednávané věci vedené pod sp.zn. 45 Cm 216/2013. Z tohoto důvodu jmenovaný byl zmocněn na základě plné moci jako advokát k zastupování žalobce. V této souvislosti odvolací soud konstatuje, že spis obsahuje na č.l. 1413 a násl. korespondenci [Anonymizováno]. s opatrovníkem [Anonymizováno] z níž je zřejmé, že [Anonymizováno] považuje [Anonymizováno] za zástupce opatrované právnické osoby (žalobce).

13. Z hlediska právního odvolací soud vycházel z § 147 odst. 1 o. s. ř., z něhož je zřejmé, že účastníku nebo jeho zástupci může soud uložit, aby hradili náklady řízení, které by jinak nebyly vznikly, jestliže je způsobili svým zaviněním nebo jestliže tyto náklady vznikly náhodou, která se jim přihodila.

14. Jak je zřejmé z § 150 o. s. ř. jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nebo odmítne-li se účastník bez vážného důvodu zúčastnit prvního setkání s mediátorem nařízeného soudem, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat.

15. Podle právního názoru odvolacího soudu (obecně) je základní zásadou, jež ovládá rozhodování náhradě nákladů sporného řízení, zásada úspěchu ve věci (§ 142 odst. 1 o. s. ř.), jež je doplněna zásadou zavinění (§ 146 odst. 2 a § 147 odst. 1 a 2 o. s. ř.). Smyslem zákonem stanovené povinnosti posuzovat otázky nákladů řízení též z hlediska zásady zavinění je sankční postih účastníka, případně osoby zúčastněné na řízení cestou povinnosti hradit náklady řízení, jež by při řádném průběhu řízení nevznikly. Takovou sankční povinnost (s reparačními dopady především pro účastníka řízení, jenž vynakládal v průběhu řízení náklady, jež by mu nebyly vznikly) ukládá v souladu s § 146 a násl. o. s. ř. soud tomu, kdo jejich vznik zavinil.

16. Na základě uvedeného není pochyb o tom, že jestliže soud zastavuje řízení, zabývá se tak při rozhodování o nákladech řízení nejprve otázkou, zda některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno.

17. V projednávaném případě je odvolací soud vázán právním názorem dovolacího soudu vysloveném v usnesení Nejvyššího soudu č. j. 27 Cdo 3260/2017-1035 ze dne 10. dubna 2019, podle něhož [Anonymizováno] zavinil, že řízení muselo být zastaveno a z tohoto pohledu není překvapivá a nesprávná úvaha soudu I. stupně o možné aplikaci § 147 o. s. ř. Na tomto místě však odvolací soud konstatuje, že v projednávané věci se rozhodující měrou na sporech týkajících se jednatelství a oprávnění udělovat plnou moc k zastoupení žalobce, a tedy i na okolnostech zastavení řízení, podílely spory společníků, což nebylo možno přehlédnout v rámci posouzení otázky nákladů řízení z hlediska § 150 o. s. ř., což také bylo odvolacím soudem vzato v úvahu.

18. Podle odvolacího soudu, jak bylo naznačeno, zásady posuzování úspěchu ve věci a zavinění doplňuje posouzení rozhodování o nákladech řízení z hlediska § 150 o. s. ř., byť aplikovatelnost tohoto ustanovení je podle právního názoru odvolacího soudu velmi omezená, a to až na výjimečné případy hodné zvláštního zřetele, což je právě projednávaný případ, jak je uvedeno níže.

19. Jak je zřejmé z § 150 o. s. ř., jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat.

20. Výkladem tohoto procesního ustanovení je třeba dovodit, že při zkoumání, zda tu jsou důvody hodné zvláštního zřetele, soud přihlíží k majetkovým, sociálním, osobním a dalším poměrům účastníků řízení, k okolnostem, které vedly k soudnímu uplatnění nároku, k postoji účastníků v průběhu řízení apod.

21. Soud I. stupně v dostatečném rozsahu posuzoval to, jak by aplikace § 150 o. s. ř. v projednávaném případě dopadla do majetkových poměrů účastníků. Na druhé straně, zejména s ohledem na závěry Nejvyššího soudu vyjádřené v rozsudku č. j. 23 Cdo 3093/2020-499 ze dne 30. května 2022 a dále s ohledem na závěry Ústavního soudu uvedené v jeho nálezu sp.zn.

IV. ÚS 1109/21 ze dne

19. října 2021, soud I. stupně podle odvolacího soudu v tomto zcela specifickém případě nedostatečně zohlednil okolností, jež vedly k soudnímu uplatnění nároku. Soud I. stupně podle odvolacího soudu měl v tomto specifickém případě přihlédnout také k příčinám neutěšené situace v žalující společnosti, jež přímo ovlivnily situaci, v níž se zástupce [Anonymizováno] nacházel. Rovněž správná identifikace příčin neutěšené situace v žalující společnosti podle odvolacího soudu měla význam pro rozhodnutí o aplikaci § 150 o. s. ř.

22. Jak bylo uvedeno, soud I. stupně v dostatečném rozsahu posuzoval to, jak by aplikace § 150 o. s. ř. v projednávaném případě dopadla do majetkových poměrů účastníků, proto i odvolací soud vycházel ze skutečnosti toho, že [Anonymizováno] ke svým majetkovým poměrům uvedl, že je jako samostatný advokát zahrnut do hromadného pojištění profesní odpovědnosti advokátů dle rámcové pojistné smlouvy č. [Anonymizováno] (dále jen „pojistná smlouva“), avšak v tomto případě by se nejednalo o událost krytou pojištěním dle pojistné smlouvy. Odvolací soud rovněž vycházel ze skutečnosti, že jmenovaný advokát je spoluvlastníkem nemovitosti - bytu v Praze, jenž má v podílovém spoluvlastnictví se svou manželkou a v němž vede společnou domácnost s manželkou a jejich dvěma dětmi. Splátky hypotečního úvěru činí 22 125,42 Kč měsíčně. Hradí též poplatky spojené s užíváním bytu, v roční výši 84 046 Kč. Vyživuje dvě nezletilé děti ve věku sedm let a čtyři roky. Jeho manželka pobírá průměrný plat jako účetní. Kromě 8 let starého osobního automobilu advokát nevlastní žádné věci větší majetkové hodnoty. [Anonymizováno] má advokát dlužit rodičům, již mu půjčili na koupi bytu 1 386 521 Kč a dluží i za automobil 150 000 Kč. Advokát rovněž doložil, že měl závazek založený rozsudkem Okresního soudu v Chebu č. j. 12 C 385/2018-386 ze dne 12. 2. 2020 k zaplacení nákladů řízení ve výši 186 084 Kč a 31 218 Kč, jež uhradil. Advokát je plátcem daně z přidané hodnoty.

23. Ve vztahu k žalovanému, není důvodu k pochybnostem o závěrech soudu I. stupně, že majetková situace žalovaného je dobrá, když ten má být vlastníkem luxusního domu na adrese [adresa]. Žalovaný měl ze svých prostředků rovněž zakoupit byt v Praze, a to jednotku č. [Anonymizováno], nacházející se v budově č. p. [Anonymizováno], postavené na pozemku p. č. [Anonymizováno] v k.ú. [adresa].

24. Odvolací soud, nad rámec okolností zvažovaných soudem I. stupně, posuzoval dále pro možnou aplikace § 150 o. s. ř. z hlediska okolností vedoucích k soudnímu uplatnění nároku také příčiny neutěšené situace v žalující společnosti. Tato neutěšené situace v žalující společnosti podle odvolacího soudu přímo vedla k nejasnostem ohledně zmocnění advokáta k zastupování žalobce a nedůvodně nepříznivě a nesprávně ovlivnila nesprávnost závěrů přezkoumávaného rozhodnutí ve výroku o povinnosti [Anonymizováno] hradit náklady zastavovaného řízení.

25. Především odvolací soud nemohl přehlédnout skutečnost, že advokát [Anonymizováno]. postupoval v souladu se zápisem v obchodním rejstříku. Odvolací soud nemohl z hlediska okolností vedoucích k soudnímu uplatnění nároku dále přehlédnout skutečnost, že [Anonymizováno] nemohl vědět, že může existovat pochybnost ohledně platnosti plné moci, již mu společník a domnělý jednatel žalobce udělil, a to s ohledem na tvrzené konání valné hromady, na níž měl být uvedený jednatel z funkce jednatele odvolán, když o konání valné hromady tento jednatel ani nevěděl. Nebyl totiž pozván na uvedenou odvolávající valnou hromadu. Ostatně i shora jmenovaný opatrovník podle korespondence založené ve spise považoval [Anonymizováno] za zástupce žalobce na základě plné moci a v souladu s tím nepochybně v dobré víře [Anonymizováno] postupoval.

26. Z hlediska okolností zmocnění advokáta [Anonymizováno] k zastupování žalobce s dopady do rozhodnutí o nákladech řízení odvolací soud nemohl dále nevzít v úvahu skutečnosti zřejmé ze soudního spisu, a[Anonymizováno]to, že společníci žalobce měli mezi sebou mnohaletý spor, přičemž mj. svolávali valné hromady, kde jeden společník odvolával druhého společníka z funkce jednatele, aniž by o tom tento druhý společník věděl, a sami se do této funkce jmenovali, což vedlo mj. právě k tomu, že plná moc udělená [Anonymizováno] nebyla považována za platnou, až do právního názoru vyjádřeného ve shora uvedeném rozsudku Nejvyššího soudu č. j. 23 Cdo 3093/2020-499 ze dne 30. 5. 2022. Podle právního názoru odvolacího soudu tak rozhodující příčina nejasných a nepřehledných poměrů v žalující společnosti s uvedenými dopady, na základě nichž bylo usuzováno na zavinění zastavení řízení [Anonymizováno], spočívala především v nesmiřitelném soupeření společníků žalobce a tedy i v aktivním postupu žalovaného.

27. Uvedené zcela specifické a svým způsobem výjimečné okolnosti vedoucí k soudnímu uplatnění nároku společně s příčinami neutěšené situace v žalující společnosti, jež přímo vedly k nejasnostem ohledně zmocnění advokáta k zastupování žalobce s dopady do rozhodnutí o nákladech řízení podle právního názoru odvolacího soudu odůvodňují aplikaci § 150 o. s. ř. a nepřiznání v celém rozsahu žalovanému práva na náhradu nákladů řízení, když takovýto postup při aplikaci § 150 o. s. ř. je akceptovatelný i z hledisek jednoduchého práva a ústavní rozhodovací praxe, jak se podává v nálezu sp.zn.

IV. ÚS 1109/21 ze dne

19. října 2021. Ještě výrazněji tento závěr o nepřiznání žalovanému práva na náhradu nákladů řízení za použití § 150 o. s. ř. vyznívá vedle shora uvedeného rozsudku Nejvyššího soudu č. j. 23 Cdo 3093/2020-499 ze dne 30. 5. 2022.

28. Ze všech těchto důvodů odvolací soud změnil napadené usnesení soudu I. stupně tak, že se [Anonymizováno] povinnost nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 703 005,70 Kč a ve výši 139 004,80 Kč neukládá.

29. O nákladech tohoto odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. a úspěšnému účastníkovi [Anonymizováno] přiznal právo na náhradu nákladů tohoto odvolacího řízení ve výši 187 412 Kč, představovaných náklady na právní zastoupení, kdy advokát uvedeného účastníka provedl v jeho prospěch 5 úkonů honorovaných dle ustanovení § 6, § 7, § 11 odst. 2 písm. c), § 13 vyhl. č. 177/1996 Sb. každý částkou 30 330 Kč (převzetí právního zastoupení [Anonymizováno] 19. 12. 2019, ústavní stížnost 23. 12. 2019, převzetí právního zastoupení dne 15. 9. 2020 [Anonymizováno], odvolání 17. 9. 2020, ústavní stížnost 28. 4. 2021). K tomu advokátu náleží i 300 Kč režijní paušál za každý z provedených úkonů společně s odvedenou DPH.

30. V případě, že v jiných částech řízení vystupoval [Anonymizováno] sám bez zastoupení, náleží mu podle vyhl. č. 254/2015 Sb. 300 Kč za každý z následujících 7 úkonů: vyjádření z 2. 10. 2019, účast při jednání 2. 10. 2019, vyjádření z 16. 10. 2019, č.l. 1105, vyjádření z 12. 11. 2019, vyjádření z 2. 12. 2019, vyjádření z 9. 3. 2020, č.l. 1376, účast na jednání 8. 7. 2020.

31. Celkem náleží [Anonymizováno] na náhradě tohoto odvolacího řízení částka 187 412 Kč, jak o výši této náhrady ve prospěch uvedeného účastníka bylo rozhodnuto ve výroku II. tohoto usnesení.