6 Cmo 344/2020 - 169

Rubrum

Vrchní soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Josefa Holejšovského, Ph.D. a soudců JUDr. Stanislava Bernarda a JUDr. Františka Švantnera ve věci navrhovatelů: a) [Jméno navrhovatele A] bytem [Adresa navrhovatele A] b) [Jméno navrhovatele B] bytem [Adresa navrhovatele B] c) [Jméno navrhovatele C] bytem [Adresa navrhovatele C] d) [Jméno navrhovatele D] bytem [Adresa navrhovatele C] e) [Jméno navrhovatele E] bytem [Adresa navrhovatele C] f) [Jméno navrhovatele F]., IČO [IČO navrhovatele F] sídlem [Adresa navrhovatele F] g) [Jméno navrhovatele G], narozený [Datum narození navrhovatele G] bytem [Adresa navrhovatele A] všichni zastoupeni advokátkou [Jméno advokátky A] sídlem [Adresa advokátky A] za účasti: [Jméno advokátky B], IČO [IČO advokátky B] sídlem [Adresa advokátky B] zastoupené advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] o vyslovení neplatnosti usnesení shromáždění společenství vlastníků ze dne 3. října 2018, k odvolání všech navrhovatelů proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. září 2020 č. j. 75 Cm 100/2018-141, takto:

Výrok

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. září 2020 č. j. 75 Cm 100/2018-141 se zrušuje a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Odůvodnění

1. Navrhovatelé se návrhem došlým soudu prvního stupně (dále též jen „soud“) dne 19. 12. 2018 domáhají neplatnosti rozhodnutí přijatých na shromáždění účastníka - [právnická osoba] (dále též jen „účastník“ či „společenství“) konaného dne 3. 10. 2018 (dále též „předmětné shromáždění“), a to rozhodnutí, specifikovaných ve výroku I. odvoláním napadeného usnesení (viz níže) pod č. 1., 2. a 3. (dále též „1. 2. a 3. předmětné rozhodnutí“). Navrhovatel f) nebyl řádně obeslán pozvánkou na předmětné shromáždění, která obsahovala jen velmi obecné formulace nazvané plánované opravy (dále též „předmětná pozvánka“), pokud jde o program shromáždění, a nikoliv avizování o tom, že by mělo být o takto závažných věcech rozhodováno. Navrhovatelé nedisponovali žádným konkrétním materiálem, který by si mohli prostudovat, neboť na eDomovníkovi žádné takové materiály nebyly (míněno tím výběrová řízení, studie či posouzení potřebnosti oprav, případné dokumentování havarijního stavu, cenové nabídky, celkové náklady na nutné rekonstrukce či rozpočet nákladů, koncepty smluv o dílo, nabídky týkající se dálkových ovladačů vrat a pohonu výtahových dveří apod.). Navrhovatelé se domnívali, že na předmětném shromáždění dojde k projednání záměrů případných stavebních prací a s tím spojených výstupů směřujících k nastavení podmínek případného výběrového řízení, k projednání cenových možností, nutnosti oprav apod. Na předmětném shromáždění však nebyly ze strany účastníka předloženy jediné konkrétní dokumenty potřebné pro projednávání záměru plánovaných oprav. Předmětné shromáždění nemělo k dispozici ani přesný rozpočet vynaložených nákladů, ale ani žádné cenové nabídky. Povinností účastníka bylo připravit shromáždění a jeho program precizně, což se nestalo. Navrhovatelé komunikovali s kontrolní komisí a v tomto rámci vyjadřovali zájem o podklady. Dále uvedli, že usnesení shromáždění týkající se modernizace, rekonstrukce a stavebních úprav jsou ve smyslu soudní rozhodovací praxe vždy důležitou záležitostí a z povahy věci vždy významným rozhodnutím se zásadním dopadem do postavení společenství a jeho členů.

2. Městský soud v Praze coby soud prvního stupně rozhodl v záhlaví označeným usnesením tak, že „Návrh, aby bylo rozhodnuto, že rozhodnutí shromáždění účastníka [právnická osoba] ze dne 3. 10. 2018, jímž: 1. bylo schváleno provedení III. etapy opravy balkonů /teras/ lodžií ve 2c,2b,2a a pověřen výbor, aby uzavřel rámcovou smlouvu na dokončení oprav dle cenové nabídky společnosti [právnická osoba]. a dále pověřen výbor, aby najal nezávislý stavební dozor, 2. byl pověřen výbor, aby zajistil změnu stávajícího vjezdového systému na systém s dálkovým ovládáním garážových vrat s tím, že k jednomu podzemnímu parkovacímu stání přísluší 1 ks čipu/2 kanál ovladače, který hradí SVJ a 3. bylo schváleno provedení výměny pohonu výtahových dveří ve 2b, 2c a 2d, jsou neplatná, se zamítá.“(výrok I.), „Navrhovatelé jsou povinni zaplatit účastníku [právnická osoba] na nákladech řízení 32 912 Kč rovným dílem k rukám advokáta [Anonymizováno] do tří dnů od právní moci usnesení.“ (výrok II.).

3. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že předpokladem přezkumu každého z předmětných rozhodnutí přijatých na předmětném shromáždění je existence důležitého důvodu ve smyslu § 1209 odst. 1 o. z., což znamená, že pokud takový důležitý důvod dán není, tzn. buď není bez dalšího zřejmý (per se) nebo není tvrzen, pak podmínky k jeho přezkumu dány nejsou a návrh je třeba pokládat za nedůvodný (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 3. 2017, sp. zn. 26 Cdo 4567/2016). To přeneseno do konkrétních poměrů posuzované věci u 2. předmětného rozhodnutí a 3. předmětného rozhodnutí takový důležitý důvod pro přezkum zřejmý není a nebyl navrhovateli ani tvrzen (navzdory poskytnutému poučení dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3 z. ř. s.).

4. Obsahem 2. předmětného rozhodnutí je schválení plnění v rozsahu částky cca 70 000 Kč a 3. předmětného rozhodnutí v rozsahu cca 100 000 Kč, což při počtu jednotek v účastníku a spoluvlastnických podílů na ně připadajících vede ke zřejmému závěru, že při poměrném rozpočítání těchto částek na spoluvlastnické podíly jednotek ve vlastnictví všech navrhovatelů připadá na každou z nich částka velmi nízká. Z takto nízkých částek je evidentní, že v době přijetí 2. a 3. předmětného rozhodnutí byly vnímány jako částky bagatelní. I kdyby snad měly být vynaloženy bezdůvodně, nenaplňuje tato skutečnost důležitý důvod jako nutný předpoklad pro přezkum ve smyslu § 1209 odst. 1 o. z. [mutatis mutanids odkázal např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 3. 2017, sp. zn. 26 Cdo 4567/2016 (v němž byla jako částka neopodstatňující existenci důležitého důvodu posouzena v poměrech roku 2013 částka ve výši 1 550 Kč), nebo rozsudek ze dne 12. července 2016, sp. zn. 26 Cdo 5024/2015]. Při přijetí těchto závěrů pak již není významné ani to, že plnění dle 2. předmětného rozhodnutí vůbec realizováno nebylo. Tento závěr dle soudu odpovídá „principu proporcionality, vyjádřenému např. v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 3. 2017, sp. zn. 26 Cdo 4567/2016, dle něhož soudy mohou zasahovat do vnitřních poměrů korporací, jakož i účastníka, jen v zákonem stanovených případech a za zákonem stanovených podmínek (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2015, sp. zn. 29 Odo 442/2004, shodně též Šuk, P., Ingerence soudů do vnitřních poměrů obchodních korporací, Bulletin advokacie 11/2017, s. 21), či závěru, že vlastnictví bytu nebo nebytového prostoru je z podstaty věci omezeno v rozsahu, ve kterém je třeba respektovat nutnost hospodaření s budovou jako celkem. Práva jednotlivých vlastníků jsou přitom omezena stejným vlastnickým právem ostatních vlastníků jednotek (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 3. 2014, sp. zn. 26 Cdo 421/2014).“ 5. Dále soud prvního stupně k obsahu 1. předmětného rozhodnutí „předeslal“, že „výklad obsahu předmětného rozhodnutí stejně jako např. výklad stanov účastníka je nutno provádět zásadně objektivně, neboť rozhodnutí přijatá na shromáždění, resp. práva a povinnosti z nich vyplývající, se mohou týkat práv a povinností osob, jež se členy účastníka mohou stát (stanou) v budoucnu v důsledku nabytí jednotky, což toto členství zakládá (§ 1194 odst. 2 o. z.), nebo osob, které nebyly účastny jeho přijetí (členů orgánů účastníka, stávajících či budoucích či nepřítomných členů účastníka). To znamená, že může být vykládán jen dle v něm vyjádřeném projevu vůle, tedy dle významu, jaký by mu zpravidla přikládala osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen, nikoliv dle úmyslu osob, které rozhodnutí přijaly, resp. hlasovaly pro jeho přijetí, pokud tento úmysl neodpovídá tomuto významu (§ 556 odst. 1 o. z.), neboť takový výklad by byl v rozporu s § 2 odst. 1 o. z., čímž by neodpovídal účelu (smyslu) § 556 odst. 1 o. z. v těchto případech [k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 12. 2019, sp. zn. 27 Cdo 5749/2017, a přiměřeně též např. Ronovská, K., Havel, B., Povaha a pravidla výkladu (nejen) zakladatelských právních jednání soukromých korporací, Právní rozhledy 18/2016]. Při tomto výkladu tak platí, že určitost obsahu projevu vůle musí vyplývat z textu listiny, na níž je projev vůle zaznamenán (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2005, sp. zn. 26 Cdo 404/2005, mutatis mutandis). Nestačí proto, je-li osobám usnesení schvalujícím jasné, co je jeho předmětem, není-li to objektivně seznatelné osobám, které v tomto postavení nejsou (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2002, sp. zn. 33 Odo 311/2001, nebo ze dne 27. 3. 2002, sp. zn. 33 Odo 512/2000, mutatis mutandis)“. Tyto závěry o metodě výkladu v poměrech posuzované věci soud prvního stupně vztáhl i na výklad předmětné pozvánky na předmětné shromáždění, neboť je s obsahem předmětného rozhodnutí nedílně spjata a na jejím podkladě členové účastníka činí rozhodnutí, zda se na předmětné shromáždění dostaví či nedostaví (dostavili se členové s 57 % hlasy; § 1206 odst. 1 o. z.). Z obsahu předmětné pozvánky pak dle soudu lze dovodit, že „plánované opravy v sobě zahrnují i možnost hlasování o nich (tj. o jejich realizaci)“, neboť v poměrech společenství vlastníků by mu takový význam přikládala osoba v postavení jeho člena (§ 556 odst. 1 o. z.). Tento závěr je dle soudu umocněn obsaženým poučením o usnášeníschopnosti shromáždění v rámci téže pozvánky, z čehož je případné dovodit, že „programem shromáždění nebude jen projednání záměrů, nýbrž hlasování, protože k pouhému projednání (probrání) záměrů nemusí být shromáždění usnášeníschopné (což odpovídá výsledku standardního prostředku výkladu, dle kterého je namístě právní jednání vykládat jako jednání směřujícímu k logickému následku; k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 2010, sp. zn. 30 Cdo 2218/2009)“. Žádná pochybnosti o tomto posouzení pak nejsou dány proto, že společně s emailovou cestou zaslanou předmětnou pozvánky všem navrhovatelům, kteří byli vlastníky jednotek v účastníku (v době jejího odeslání) a tudíž i jeho členy (§ 1194 odst. 2 o. z.), vyjma navrhovatele f), jim byla zaslána a doručena i Příloha, v níž je zřetelně popsán stav provedených oprav balkonů/lodžií/teras v letech 2014-2018 a obsaženo jasné konstatování, že výbor předloží shromáždění dne 3. 10. 2018 (tj. shromáždění předmětnému) vybranou cenovou nabídku (na provedení oprav balkonů/teras/lodžií, což je zřejmé z celého obsahu a kontextu Přílohy) pro odhlasování a pokračování oprav v r. 2019 -2a a 2b a s tím, že obsahuje cenové nabídky 2018 za plánovaní opravy ve 2a-2b - 15 balkonů, 12 lodžií, terasy 2. a [Anonymizováno] NP, a to [Anonymizováno] ve výši 3 866 884 Kč, [Anonymizováno] ve výši 4 015 042 Kč a [Anonymizováno] ve výši 3 423 575 Kč, vždy včetně DPH. Neboli, z této Přílohy muselo být každému z navrhovatelů, kterým tento materiál došel, zřejmé, že předmětem programu může být (bude) i hlasování o realizaci této opravy. Shromáždění vlastníků pak neslouží (zásadně) k tomu, aby na něm byly detailně a zevrubně probírány partikulární informace stran opravy (jež se týkají 1. předmětného rozhodnutí). Základní informace o potřebě oprav, konkrétních cenových nabídkách či popsání potřebnosti oprav byly vymezeny v Příloze doručené spolu s předmětnou pozvánkou (pročež není pravdou, že by nebyly včas před konáním předmětného shromáždění k dispozici). Povinnost k předložení tyto informace zachycujících listin (poskytnutí informací) na shromáždění není zákonem stanovena a účastník nemohl to, že jejich předložení bude navrhovateli až v jejím průběhu požadováno, přepokládat.

6. Pokud jde o nedoručení pozvánky na předmětné shromáždění navrhovateli f/ (který se jej však přesto účastnil), ten na opakovaně poskytnuté poučení o tom, jakou újmu na svých právech ve vztahu k předmětnému shromáždění utrpěl tím, že nebyl předmětnou pozvánkou řádně obeslán, uvedl, že se nemohl obeznámit s poklady, pročež byl ve stejném postavení jako ostatní navrhovatelé. Pokud jde o nedoručení předmětné pozvánky pak dle soudu platí, že účelem úpravy svolání shromáždění je zajistit, aby mohl člen účastníka realizovat své právo účastnit se jeho jednání a mohl si vytvořit předpoklady pro účast na něm, které však relevantně porušeno nebylo tak, aby navrhovatel f) nemohl tato práva realizovat, pročež tímto (možným) drobným pochybením k porušení práv navrhovatele f) nedošlo (§ 2 odst. 3 o. z.)

7. Po úvaze o důsledcích unesení, resp. neunesení břemene tvrzení a břemene důkazního soud uzavřel, že pro rozsah soudního přezkumu jsou určující důvody tvrzené neplatnosti tak, jak je navrhovatelé skutkově vymezili a odkázal na např. Holejšovský, J. Vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady, Soudní rozhledy 12/2011, s. 437, část VI., s tím, že tvrzení (skutek) týkající se např. předraženosti opravy předestřen nebyl. Není tedy dle soudu dán důvod pro to, aby byla rozhodnutí shromáždění účastníka posouzena jako neplatná.

8. Proti usnesení soudu prvního stupně podali všichni navrhovatelé včasná odvolání shodného obsahu. V odvolání vznesli tyto stěžejní odvolací námitky: 1) Odvolatelé nesouhlasí s názorem Městského soudu v Praze prezentovaném pod body 24 a 25 odůvodnění napadeného rozhodnutí, že veškeré potřebné informace stran takto finančně náročné opravy byly vymezeny v Příloze doručené spolu s pozvánkou. 2) Neztotožňují se s názorem soudu prvého stupně, že shromáždění vlastníků neslouží zásadně k tomu, aby na něm byly zevrubně probírány partikulární informace stran opravy a že tudíž postačí poskytování potřebných informací základních. 3) Shromáždění jakožto nejvyšší orgán společenství vlastníků má rozhodovat o nejzásadnějších otázkách společenství vlastníků. Tedy o otázkách, které mají či mohou mít nepochybně podstatný vliv na ekonomické postavení vlastníků jednotek v domě spravovaném předmětným společenstvím vlastníků jednotek. Zpravidla již proto by pořad zasedání měl být v pozvánce popsán takovým způsobem, aby nebylo pochyb, o čem bude na shromáždění konkrétně rozhodováno. Každý bod programu by tedy měl být specifikován do té míry, aby mohl vlastník jednotky posoudit význam ohlašovaného bodu programu. To znamená, že nestačí uvést pouze schválení nezbytných podkladů, ale je nutné tyto konkrétní podklady, které mají být schvalovány, vyjmenovat. V případě rozhodování o provádění oprav či stavebních úprav je naprosto nezbytné uvést rozsah v jakém budou opravy či úpravy provedeny, jejich ocenění a podmínky za kterých budou prováděny. Žádoucím je též připravit návrhy usnesení, která mají být na shromáždění přijata či nepřijata. To se však v daném případě nestalo. 4) Příloha pozvánky nazvaná SVJ [adresa] - Balkony/Lodžie/Terasy je podkladem naprosto nedostačujícím po všech stránkách. Jde o fotodokument mapující vývoj oprav balkónů a teras od roku 2014 do roku 2018, avšak v žádném případě o dokument poskytující objektivní, ucelené a kompletní podklady pro rozhodování shromáždění o celé další etapě oprav ve výši několika miliónů korun. Navíc, např. pokud jde o lodžie, jsou jim v tomto souboru věnovány pouze 2 fotografie z celku. Není tudíž možné, aby členové společenství, kterých se rozhodnutí jednoznačně dotýká, nedisponovali pro svá rozhodnutí potřebnými informacemi týkajícími se nutností, potřebností oprav, ale především pak informacemi týkajícími se rozsahu oprav, podmínkami oprav, informacemi o cenových nabídkách tak, aby každý člen měl možnost posoudit cenovou přiměřenost nabídky či dokonce její předraženost. U rozhodnutích, která skutečně velmi intenzivně zasahují do ekonomického postavení vlastníků jednotek, není možno zastávat názor, jaký vyjádřil soud prvého stupně, že postačí pouze základní informace pro shromáždění, neboť není účelem, aby na shromáždění byly detailně informace probírány. 5) Nelze přijmout ani názor soudu prvého stupně o tom, že většina vlastníků byla pro přijetí rozhodnutí. Pakliže by rozhodování soudu mělo být ovlivněno tím, jak každý z vlastníků hlasoval, šlo by dle navrhovatelů o popření práva přehlasovaného vlastníka obrátit se na soud s návrhem na určení neplatnosti usnesení shromáždění a prakticky takřka každý návrh, který zpochybňuje platnost rozhodnutí přijatého většinou vlastníků, by byl předem již odsouzen k neúspěšnosti. 6) Názor soudu vyřčený pod bodem 32 odůvodnění, v rámci kterého soud prvého stupně sděluje, že například nebyla tvrzena předraženost opravy, je v rozporu s postojem, který soud v rozhodnutí prezentuje, neboť sám naznačuje, že postačí jako podkladový materiál základní, ze kterého rozhodně předraženost oprav poznat nelze. Takovéto úvahy činí rozhodnutí soudu prvého stupně nepřezkoumatelným.

9. Odvolatelé navrhli, aby Vrchní soud v Praze jako soud odvolací napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání.

10. K odvolání se vyjádřil účastník. Namítl, že navrhovatelé měli podklady k hlasování, jak bylo v řízení prokázáno provedenými důkazy, po celou dobu zveřejněny na portálu e-Domovník, k němuž měli přístup. Jejich tvrzení o údajné nevědomosti či neinformovanosti o této problematice či nedostatku podkladů tak nelze označit jinak než za účelové a nemající oporu ve skutkovém stavu věci ani v provedeném dokazování. K navrhovateli napadaným bodům 24 a 25 odůvodnění usnesení účastník uvedl, že v řízení bylo prokázáno provedenými důkazy, že všechny podklady a detailní informace, včetně cenových nabídek dodavatelů prací, obdrželi navrhovatelé jednak na předchozích schůzích účastníka, kterých se osobně účastnili, ale zejména je měli po celou dobu přístupné na portálu e-Domovník. Navíc sami navrhovatelé v řízení učinili nesporným (potvrdili), že žádné dodatečné informace či dotazy ohledně stavebního záměru a podmínek rekonstrukce vůči účastníkovi před shromážděním, v den shromáždění 3. 10. 2018, případně po něm, nevznášeli. Dále uvedl, že zákonné náležitosti pozvánky byly splněny. Účastník navrhl, aby odvolací soud potvrdil odvoláním napadené usnesení jako formálně i věcně správné a přiznal mu náklady odvolacího řízení.

11. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací dospěl k závěru, že odvolání je důvodné, protože rozhodnutí soudu je nepřezkoumatelné.

12. Odvolací soud vzhledem k datu konání shromáždění - dne 3. října 2018 věc posuzoval podle občanského zákoníku (zák.č. 89/2012 Sb.) ve znění účinnému k tomuto dni.

13. V prvé řadě platí, že shromáždění coby nejvyšší orgán společenství vlastníků (dále i jen „SV“) rozhoduje v působnosti, jež je mu dána zákonem (viz. § 1208 písm. a) - h) o.z.), stanovami (§ 1200 odst. 2 písm. d) a i) o.z.) případně rozhoduje ve věcech, které si k rozhodování vyhradilo (§ 1208 písm. i) o.z.). K tomuto vyhrazení si působnosti musí přijmout primárně rozhodnutí, jímž si určitou otázku k rozhodnutí vyhrazuje. Soud prvního stupně se vůbec nezabýval tím, zda předmětné shromáždění konané dne 3. 10. 2018 rozhodující o věcech reflektovaných návrhem na prohlášení jeho neplatnosti, rozhodovalo o věcech, jež byly v jeho působnosti na základě přinejmenším jednoho ze tří výše jmenovaných titulů. Kdyby tomu tak totiž nebylo, šlo by o situaci nepřijatého rozhodnutí dle § 245 ve spojení s § 1221 o. z., k níž by byl soud povinen přihlédnout i bez návrhu a vyslovit, že usnesení shromáždění není rozhodnutím shromáždění, ve smyslu § 90 odst. 1 z. ř. s. Soudu prvního stupně však hodnocení věci z výše uvedeného hlediska neprovedl.

14. Další nesrozumitelností je usnesení soudu prvního stupně postiženo tím, že soud aplikoval judikaturu viz. rozhodnutí Nejvyššího soudu 29 Odo 442/2004, jež je pro danou věc zcela nepřípadná, dopadá jen na obchodní korporace. Aplikoval ovšem i judikaturu NS (viz. rozhodnutí 26 Cdo 4567/2016 a 26 Cdo 421/2014), jež sice na společenství vlastníků (jednotek) dopadá, je však zcela nepřípadná na danou věc či soud prvního stupně nijak nevysvětlil, proč tato rozhodnutí cituje a odkazuje na ně v předmětné věci. Z usnesení soudu prvního stupně není patrná souvislost se soudem prvního stupně odkazovanými rozhodnutími Nejvyššího soudu. Navíc je nutné konstatovat, že postavení člena ve vztahu ke korporaci, jíž je i společenství, a korporace ke svému členovi je sice z ústavně právního hlediska dáno principem proporcionality, nicméně z hlediska zákona je dáno především principy uvedenými v ust. § 212 odst. 1 o. z., tedy principy loajality a šetření práv člena korporace a korporace. Úvaha soudu o proporcionalitě tak není na místě /rozpor s ústavností nedovozoval/, stejně tak jako úvaha o objektivním výkladu obsahu stanov, když nikdo z účastníků jiný výklad nenamítal ani neprováděl. Zcela nepřípadná je opět judikatura Nejvyššího soudu viz. soudem prvního stupně citované rozhodnutí 27 Cdo 5749/2017. Nejvyšší soudem posuzovaná věc byla dle obchodního zákoníku (zák.č. 513/1991 Sb.), zatímco daná věc je posuzována dle občanského zákoníku (zák.č. 89/2012 Sb.) A právě občanský zákoník je založen na zcela odlišných principech, než byl zákoník obchodní, pročež potud není judikatura vycházející z obchodního zákoníku pro společenství vlastníků použitelná, tím spíše pak ohledně posuzování stanov společenství /obchodní zákoník takovouto právnickou osobu vůbec nenormoval, to činil zák.č. 72/1994 Sb. O vlastnictví bytů/.

15. Soud prvního stupně se sice zřejmě snažil zabývat i jednotlivými tvrzenými důvody neplatnosti napadeného rozhodnutí shromáždění, nicméně jeho argumentace je nesrozumitelná ((viz. např. odstavec 23 … ,,z obsahu předmětné pozvánky (citovaného výše) pak lze dovodit, že plánované opravy v sobě zahrnují i možnost hlasování o nich (tj. jejich realizaci)“…)). Z celého odůvodnění usnesení není jednoznačně patrné, jaké měly být důležité důvody ve smyslu § 1209 odst. 1 o. z. a proč jimi konkrétní skutečnosti byly či nebyly. Chybně je v této souvislosti citována i literatura, viz. odstavec 32 rozhodnutí, když článek „Holejšovský J. Vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady“ se dotýkal kapitálových společností dle úpravy v obchodním zákoníku, nikoli společenství vlastníků dle občanského zákoníku, pročež závěry tam uvedené nejsou pro danou věc potud použitelné. Z rozhodnutí tedy není vůbec zřejmé, zda byl naplněn důležitý důvod dle § 1209 odst. 1 o. z. či nikoli, a pokud byl dle soudu naplněn, proč k takovému závěru soud dospěl. Teprve následně, tedy bylo-li rozhodnuto v působnosti shromáždění, návrh na prohlášení neplatnosti usnesení shromáždění soudem byl podán v příslušné prekluzivní lhůtě, byl dán důležitý důvod ve smyslu § 1209 odst. 1 o. z., se soud prvního stupně mohl zabývat tím, zda přijaté usnesení bylo v rozporu se zákonem či stanovami. V daném případě z usnesení soudu prvního stupně není vůbec seznatelné, zda řečené zákonné podmínky přezkumu byly naplněny a jak, potud je nesrozumitelné a nepřezkoumatelné.

16. Z výše uvedených důvodů odvolací soud podle § 219a odst. 1 písm. b) a odst. 2 o. s. ř. usnesení soudu prvního stupně zrušil v celém rozsahu a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§ 221 písm. a/ o. s. ř.).

Poučení