6 Cmo 51/2023 - 80

Rubrum

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Švantnera a soudců JUDr. Stanislava Bernarda a JUDr. Ing. Dušana Hrabánka ve věci navrhovatele: [Jméno navrhovatele], narozený [Datum narození navrhovatele] bytem [Adresa navrhovatele] zastoupený advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] za účasti: 1. [Jméno advokáta B], narozený [Datum narození advokáta B] bytem [Adresa advokáta B] 2. [Jméno advokáta C]., IČO [IČO advokáta C] sídlem [Adresa advokáta C] 3. [Jméno advokáta D]., IČO [IČO advokáta D] sídlem [Adresa advokáta C] 4. [Jméno advokáta E]., IČO [IČO advokáta E] sídlem [Adresa advokáta B] všichni zastoupeni advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] o vyloučení člena statutárního orgánu z výkonu funkce, o odvolání navrhovatele proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. 1. 2023, č. j. 67 Cm 3/2022-56 takto:

Výrok

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. ledna 2023, č. j. 67 Cm 3/2022-56, se ruší a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Odůvodnění

1. Návrhem doručeným soudu prvního stupně dne 22. 8. 2022 se navrhovatel domáhal, aby soud zakázal účastníkovi 1) (dále jen „jednatel“) vykonávat funkci člena statutárního orgánu jakékoli obchodní korporace nebo být osobou v obdobném postavení po dobu 3 let od právní moci rozhodnutí soudu.

2. Navrhovatel uvedl, že je společníkem 2. účastníka, ve které drží 50% podíl a v minulosti byl také jednatelem. Z funkce však byl po roztržce společníků odvolán. Jednatel je jednatelem 2. účastníka a současně jediným společníkem 4. účastníka, který drží druhý 50% podíl v 2. účastníkovi. Jednatel při výkonu své funkce soustavně upřednostňuje zájmy své a 4. účastníka před zájmy 2. účastníka, čímž porušuje svou povinnost jednat v zájmu druhého účastníka. Jmenovitě jednatel a. nastolil stav, kdy 4. účastník působí ve stejném předmětu podnikání jak 2. účastník, a dokonce se ve stejných výběrových řízeních uchází o totožné zakázky, b. podepsal deklaraci o koncernu z 13. 11. 2020, kterým 2. účastníka podřídil jednotnému řízení s 4. účastníkem, aniž o tom informoval navrhovatele. Navrhovatel o tom byl informován až 12. 1. 2022. Jednatel záměrně vede 2. účastníka ve prospěch koncernu, bez ohledu na zájmy navrhovatele, c. porušil svou povinnost svolat valnou hromadu 2. účastníka. Valnou hromadu ke schválení hospodářského výsledku společnosti za rok 2019 svolal po urgencích až na 10. 1. 2022, d. nepředložil navrhovateli zprávu o vztazích 2. účastníka, která byla opět předložena až po urgenci 12. 1. 2022, e. pobírá od 2. účastníka finanční plnění, přestože valná hromada nikdy neschválila smlouvu o výkonu jeho funkce, ani poskytnutí jiného finančního plnění, f. soustavně porušuje práva navrhovatele na informace o činnosti 2. účastníka do té míry, že se navrhovatel musel domáhat splnění této povinnosti u soudu, g. porušil zákaz konkurenčního jednání vůči společnosti tím, že jako jednatel 4. účastníka uzavřel s [Anonymizováno]., smlouvu o poskytování úklidových služeb, což je činnost totožná s předmětem podnikání společnosti. O střetu zájmů neinformoval nejvyšší orgán 2. účastníka. Účastník 4) podle poznatků navrhovatele provozuje úklidové služby nejméně v 6 dalších objektech v Praze.

3. Jednatel považoval návrh za neodůvodněný a tvrzení navrhovatele označil za nepravdivá. K tvrzení sub c) uvedl, že valnou hromadu 2. účastníka k projednání účetní závěrky za rok 2019 svolal již na 2. 12. 2020, navrhovatel se na ni dostavil, avšak odešel ještě před projednáním účetní závěrky, pročež valná hromada nebyla usnášeníschopná. Další valnou hromadu svolal jednatel na 10. 1. 2022, navrhovatel hlasoval proti všem návrhům usnesení. K tvrzení sub e) uvedl, že nepobírá žádné plnění od žádného z účastníků z titulu funkce jednatele. Ostatní tvrzení potom směřují jen proti jednotlivým společnostem. Upozornil, že proti navrhovateli je podána obžaloba z trestných činů zpronevěry a zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění, kterých se měl dopustit proti účastníkovi 2).

4. K návrhu se vyjádřili i ostatní účastníci, zastoupeni stejnou právní zástupkyní jako jednatel. Účastník 2) uvedl, že 2. účastníka založili navrhovatel a jednatel, přičemž původně jednatel působil v roli investora a navrhovatel zajišťoval její každodenní chod. Navrhovatel později přiznal jednateli falšování účetních dokladů a souhlasil s odvoláním z funkce jednatele 2. účastníka. Přes příslib spolupráce na nápravě chybného účetnictví se snažil 2. účastníkovi škodit, což vyústilo v podání trestního oznámení. K tvrzení sub a)

2. účastník uvedl, že se s 4. účastníkem zúčastnil pouze jediného výběrového řízení, a to z důvodu požadavku zadavatele, aby zhotovitel díla zaměstnával alespoň 50 % osob se zdravotním postižením, což 2. účastník nesplňuje, zatímco 4. účastník ano. Obě společnosti nabídly stejnou cenu. Nelze předpokládat, že 2. účastník by ve výběrovém řízení uspěl, pokud by se ho 4. účastník nezúčastnil. K tvrzení sub b)

2. účastník uvedl, že zapojení do koncernu je pro něj výhodné, neboť mu 4. účastník vypomáhá personálně, poskytnutím kancelářských prostor a firemního automobilu. Bez zapojení do koncernu by 2. účastník neustál poškození dobré pověsti ze strany navrhovatele. Informaci o koncernu zveřejnili účastníci 2) i 4) na svých internetových stránkách. K tvrzení sub d)

2. účastník uvedl, že jednatel zprávu o vztazích řádně vypracoval a založil do sbírky listin. K tvrzení sub f) dodal, že řízení o poskytnutí informací, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 72 Cm 23/2021, bylo zastaveno pro zpětvzetí žaloby, neboť 2. účastník informace poskytl. Poskytnutí informací předtím bránila skutečnost, že 2. účastník poskytl veškeré účetnictví orgánům činným v trestním řízení. Po vrácení dokumentů druhý účastník nabídl navrhovateli, aby do nich nahlédl.

5. Účastník 3) se ztotožnil s podáními ostatních účastníků. Účastník 4) se ztotožnil s vyjádřením účastníka 2) a k tvrzení sub g) doplnil, že v případě klientů uvedených v návrhu se nejedná o bývalé klienty účastníka 2), v některých případech u uvedených klientů účastník 4) neuklízí vůbec. Jindy 4. účastník přijal klienty účastníka 2) z důvodu, že s účastníkem 2) již nechtějí mít nic společného. Navrhovatel naváděl pracovníky 2. účastníka, aby nechodili do práce, zadržoval klíče od objektů klientů a přetahoval klienty do vlastních úklidových firem. Účastnice 4) má navíc status chráněné dílny, tedy výraznou konkurenční výhodu.

6. Soud prvního stupně napadeným usnesením návrh zamítl (výrok I.) a navrhovateli uložil zaplatit účastníkům náklady řízení (výroky II. až V.).

7. Soud prvního stupně zjistil, že účastníci č. 2) až 4) uzavřeli dne 13. 11. 2020 smlouvu o koncernu, přičemž 4. účastník je ovládající osobou. Zpráva o vztazích mezi propojenými osobami za rok 2020 byla zpracována 31. 3. 2021. Účastníci 2) a 4) podali do výběrového řízení vyhlášeného [právnická osoba]. nabídky se stejnou nabídkovou cenou. Při hodnocení nabídek mělo 30% váhu zaměstnávání alespoň 50 % osob na chráněných pracovních místech. Zakázku získal účastník 4). Na výzvu Policie ČR předal 2. účastník dne 1. 2. 2021 kompletní účetnictví za rok 2018 a částečně 2019. Dokumenty byly vráceny 15. 2. 2022. Navrhovatel nahlížel do účetnictví 2. účastníka 20. 7. 2022. Dne 26. 7. 2022 zastavil Městský soud v Praze řízení o žalobě z 23. 12. 2020 o splnění práva na informace. Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 11. 2022, č. j. 14 Cmo 215/2022-54, byl změněn výrok o nákladech řízení tak, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně s odůvodněním, že nelze mít za zjištěné, že by 2. účastník odmítl podat navrhovateli požadované informace. Proti navrhovateli byla podána obžaloba, která ho viní z toho, že jako jednatel 2. účastníka neoprávněně odesílal platby z jeho účtů a vybíral z nich peníze. Dne 3. 12. 2020 se konala valná hromada účastníků 2) a 3), na které nebyla schválena účetní závěrka za rok 2019; stejný výsledek měla i valná hromada z 10. 1. 2022. Jednatel uzavřel dne 15. 4. 2020 s 2. účastníkem pracovní smlouvu na pozici finančního ředitele se sjednanou mzdou 35 000 Kč měsíčně. Z účastnického výslechu jednatele vyplynulo, že navrhovatel a jednatel podnikali na základě smlouvy o investici, jednatel původně v pozici investora. Když jednatel pojal podezření, že dokumenty částečně neodpovídají realitě, byl navrhovatel odvolán z funkce jednatele. Valné hromady 2. účastníka jsou fakticky zablokovány v důsledku postoje navrhovatele, který drží poloviční podíl.

8. Po právní stránce soud prvního stupně upozornil na to, že zákon o obchodních korporacích je ve znění účinném od 1. 1. 2021 fakticky přísnější, neboť pro vyloučení člena statutárního orgánu z výkonu funkce postačí opakované nebo závažné porušení povinností, zatímco před tímto datem se požadovalo opakované a závažné porušení. Upozornil však na judikaturu, podle které by o rozhodném znění zákona o obchodních korporacích mělo rozhodnout datum zahájení řízení. Dále uvedl, že ustanovení o vyloučení člena statutárního orgánu z výkonu funkce obsahuje podstatné veřejnoprávní prvky, neboť řízení lze zahájit i bez návrhu a důsledkem je vyloučení člena orgánu z funkce člena statutárního orgánu jakékoli obchodní korporace. Hypotézu § 63 z. o. k. tak naplní zejména jednání nejzávažnější, které společnost zásadně poškodí nebo jí přivádí k úpadku, zejména jednání trestněprávní nebo jiné úmyslné jednání proti společnosti nebo jejím zájmům. Zákaz výkonu funkce je prostředkem ultima ratio; musí jít o jednání, jehož závaznost přesahuje hranice jedné obchodní korporace a je natolik významné, že opravňuje soud k vyloučení člena orgánu ze všech obchodních korporací.

9. K jednotlivým tvrzeným porušením pak soud prvního stupně uvedl, že odvolací soud již v pravomocném rozhodnutí konstatoval, že žaloba o poskytnutí informací nebyla podána důvodně. Jednatel tedy své povinnosti neporušil. Zpráva o vztazích potom nemusí být společníkům doručována; společníci mají právo se s ní seznámit jako s účetní závěrkou. Přitom pozdní založení zprávy do sbírky listin nezakládá tak zásadní vztah do práv společníka, který by odůvodnil vyloučení jednatele z výkonu funkce. Sama skutečnost, že společnost je podrobena jednotnému řízení, ještě nepředstavuje poškození jejích zájmů. Pokud by došlo k podstatnému zásahu do práv navrhovatele, má možnost bránit se cestou práv, která mu přiznává právní úprava podnikatelských seskupení. Rozhodování valné hromady 2. účastníka je paralyzováno pro rozpory mezi navrhovatelem a jednatelem, kteří oba drží 50% podíl. Pozdní svolání valné hromady za situace, kdy svolání žádný společník neurguje, není důvodem vyloučení. Navrhovatel si v době uzavření smlouvy o investici byl vědom, že jednatel vykonává i jinou podnikatelskou činnost a je také jednatelem 4. účastníka. Navrhovatel s tím tedy souhlasil. Kromě toho se zákaz konkurence neuplatní v případě koncernu, přičemž účastníci 2) až 4) koncern tvoří. Soud prvního stupně dal za pravdu navrhovateli v tom, že jednatel potřeboval souhlas valné hromady, aby si vyplácel mzdu, a to i bez zkoumání toho, zda se jednalo o zastřenou smlouvu o výkonu funkce. Navrhovatel se však může domáhat náhrady společnickou žalobou. Při uplatnění principu proporcionality však neshledal toto porušení péče natolik závažným, aby bylo důvodem vyhovění návrhu. O nákladech řízení rozhodl podle úspěchu ve věci.

10. Proti tomuto usnesení podal navrhovatel odvolání, ve kterém upozorňuje na to, že v době založení účastníků 2) a 3) nešlo o koncern, naopak se navrhovatel a jednatel dohodli, že se jednatel zdrží konkurenčního jednání. Účastník 4) se zabýval investicemi do dceřiných společností a neprovozoval úklidové služby. Koncern vznikl až důsledkem jednostranného jednání jednatele po 8. 4. 2020. Účastníci řízení potvrdili, že 4. účastník převzal některé zakázky od 2. účastníka. Neexistovala přitom pravidla, podle kterých by se určilo, která ze společností převezme jaké zakázky. Navrhovatel se nicméně domnívá, že lukrativní zakázky převzal 4. účastník. Soud prvního stupně přitom nevyhověl důkazním návrhům k otázce, zda účastníci č. 2) a 3) mají z účasti v koncernu prospěch. Soud prvního stupně měl ve vztahu k trestnímu stíhání navrhovatele respektovat presumpci neviny. Domnělá stabilizace poměrů 2. účastníka vedla k soustavnému poklesu provozního zisku. Účastník 4) dosud nezveřejnil účetní závěrku za rok 2021. Soud prvního stupně si měl vyžádat účetnictví 4. účastníka, aby ověřil, zda v rámci koncernu nedošlo ke kanibalizaci 2. a 3. účastníka. Navrhovatel byl z uvedených společností fakticky vytlačen, navíc zcela netransparentně, neboť jednatel včas nevypracoval zprávu o vztazích a řádně ji nepředložil navrhovateli. To podle navrhovatele představuje flagrantní porušení zásady loajality.

11. Navrhovatel upozorňuje, že od 1. 1. 2021 je právní úprava vyloučení z výkonu funkce přísnější. Vědomé inkasování finančních prostředků společnosti bez schválení valné hromady představuje mimořádně závažné porušení povinnosti jednatele. Poté, co jednatel převzal kontrolu nad společností, nechal se u ní zaměstnat jako finanční ředitel, zatímco pro 4. účastníka i nadále vykonával funkci bezplatně. Soud by neměl přehlížet jednotlivé skutky se zdůvodněním nedostatečnou intenzitou právního jednání. K porušení práva na informace potom navrhovatel poukázal na to, že Vrchní soud v Praze se k této otázce vyjadřoval pouze v procesní rovině, nikoli v rozhodnutí o věci samé. Takové rozhodnutí není pro soud prvního stupně závazné. Navrhovateli bylo jednatelem odepřeny i další informace, nikoli jen nahlédnutí do účetnictví. K tomu navrhovatel předložil i videozáznam. Své rozhodnutí změnil jednatel až po prvním jednání u Městského soudu v Praze, kde mu byl nastíněn předběžný právní názor soudu o důvodnosti návrhu a strany byly vyzvány k smírnému řešení. K nákladům řízení potom navrhovatel uvedl, že nelze uvažovat o úspěchu účastníků 2) až 4). Jejich vyjádření sledovala spíš zájem jednatele. Navrhovatel pochybuje, zda v řízení vůbec byly hájeny jejich zájmy; ve skutečnosti byly zájmy účastníků 2) a 3) v rozporu se zájmy jednatele a 4. účastníka. Navrhovatel navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

12. Účastníci 1) až 4) se k odvolání vyjádřili společně. Jednatel popřel, že by měl z funkce člena statutárních orgánů osobní prospěch, jakož i to, že by zneužíval svého postavení nebo porušoval své povinnosti při výkonu funkce jednatele. Upozornil na to, že to byl navrhovatel, kdo si v roce 2020 založil vlastní úklidovou společnost [právnická osoba] a jehož sestra provozuje společnost [právnická osoba] Na obě společnosti navrhovatel „přehazoval“ zakázky účastníka 2). Účastníky 2) a 3) navrhovatel tuneloval a když se doznal k falšování účetnictví, souhlasil se svým odvoláním z funkce jednatele. Jako finanční ředitel se jednatel nechal zaměstnat proto, že se o účastníka musel někdo administrativně a provozně starat. Navrhovatel totiž nabádal uklízečky, aby přestaly pracovat, a na jeho popud ukončili svou činnost dva manažeři. Vztahy v rámci koncernu popsali účastníci již ve svých předchozích vyjádřeních. Společnost vykazovala v letech 2016-2018 zisk v řádu desítek tisíc Kč a za rok 2019 vykázala zisk ve výši 1 400 000 Kč jen proto, že navrhovatel nedoložil velké množství účetních dokladů. Provozní zisk za rok 2021 pak činil již 513 000 Kč při řádném vedení účetnictví. Jednatel navrhovatele nikam nevytlačuje. Navrhovatelův nezájem o chod společnosti jde jen k jeho tíži. Jednatel připustil, že do 31. 12. 2020 dostával mzdu bez schválení valnou hromadou, přičemž od 1. 1. 2021 již zákon schválení valnou hromadou nevyžaduje. Účastníci upozornili, že člen voleného orgánu korporace odpovídá za řádný výkon své funkce, nikoli za výsledek. Za závažná jednání odůvodňující vyloučení z výkonu funkce by měla být považována jen jednání hrubě nedbalá. Jednatel se takového jednání nedopustil, proti účastníci navrhli potvrzení napadeného usnesení.

13. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

14. Podle § 63 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích, ve znění zákona č. 33/2020 Sb., účinném od 1. 1. 2021, soud může i bez návrhu rozhodnout, že člen statutárního orgánu obchodní korporace, který v posledních 3 letech před zahájením řízení opakovaně nebo závažně porušil své povinnosti při výkonu funkce, nesmí až po dobu 3 let od právní moci rozhodnutí o vyloučení vykonávat funkci člena statutárního orgánu jakékoli obchodní korporace (dále jen "vyloučení člena statutárního orgánu" - odstavec 1). Návrh na vydání rozhodnutí o vyloučení člena statutárního orgánu může podat každý, kdo na něm má důležitý zájem (odstavec 3).

15. Podle § 65 odst. 1 zákona o obchodních korporacích, ve znění před 1. 1. 2021, mimo případy uvedené v § 63 a 64 může soud i bez návrhu rozhodnout o vyloučení, vyjde-li najevo, že člen statutárního orgánu v posledních 3 letech opakovaně a závažně porušoval péči řádného hospodáře, případně jinou péči spojenou podle jiného právního předpisu s výkonem jeho funkce; ustanovení § 63 odst. 3 se použije obdobně. Znění § 63 odst. 3 z. o. k. se novelizací nezměnilo.

16. Výkladem přechodných ustanovení zákona č. 33/2020 Sb. se Nejvyšší soud zabýval v usnesení z 30. 3. 2022, sp. zn. 27 Cdo 1831/2021, v němž uzavřel: „Mají-li být legitimní očekávání a právní jistota chráněny, musí být důvod, pro nějž má být dotčená osoba vyloučena z výkonu funkce člena statutárního orgánu, posouzen podle zákona účinného v době, kdy k (tvrzenému) porušení povinností při výkonu funkce došlo. […] To ostatně odpovídá i sankční povaze institutu diskvalifikace člena statutárního orgánu z výkonu funkce, a to dokonce i včetně obecného pravidla, které stanoví, že se skutek posuzuje podle pozdějšího zákona jen tehdy, jestliže to je pro dotčenou osobu příznivější. Nově se totiž nevyžaduje, aby došlo současně (kumulativně) jak k opakovanému, tak k závažnému porušování péče řádného hospodáře (jak to stanovil § 65 odst. 1 z. o. k. ve znění do 31. 12. 2020). Možnost diskvalifikace se připouští (alternativně) jednak při opakovaném porušení povinností při výkonu funkce statutárního orgánu obchodní korporace a jednak při závažném porušení těchto povinností (§ 63 odst. 1 z. o. k. ve znění od 1. 1. 2021) [srov. důvodová zpráva k návrhu zákona č. 33/2020 Sb., sněmovní tisk číslo 207, Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, 8. volební období 2017-2021, s. 125]. Právní úprava účinná od 1. 1. 2021 je tak - co do vymezení pojmových znaků obecné skutkové podstaty diskvalifikace člena statutárního orgánu z výkonu funkce - přísnější než právní úprava účinná do 31. 12. 2020.“ 17. Jinak řečeno, pro určení rozhodného znění zákona není podstatné, kdy bylo zahájeno řízení o vyloučení jednatele z výkonu funkce, nýbrž, kdy se jednatel dopustil porušení povinností, která jsou mu v návrhu vytýkána. V projednávané věci se některá tvrzená porušení měla odehrát před 1. 1. 2021, zatímco část z nich až po tomto datu.

18. Vedle toho se soud prvního stupně vůbec nezabýval otázkou, zda navrhovatel má na vyloučení jednatele z výkonu funkce důležitý zájem, přestože mu k tomu navrhovatel nabídl v návrhu určitá tvrzení (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2018, sp. zn. 29 Cdo 2227/2016, uveřejněné pod R 53/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

19. Uvedené nedostatky napadeného usnesení by bylo možné v odvolacím řízení překlenout. O následujícím pochybení to však říci nelze.

20. Podle § 21 odst. 4 o. s. ř. za právnickou osobu nemůže jednat ten, jehož zájmy jsou v rozporu se zájmy právnické osoby. Podle § 32 odst. 2 o. s. ř. zástupcem účastníka nemůže být ten, jehož zájmy jsou v rozporu se zájmy zastoupeného.

21. V usnesení ze dne 9. 2. 2022, sp. zn. 27 Cdo 2286/2021, uveřejněném pod R 1/2023 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, Nejvyšší soud dovodil následující: „Fyzická osoba, která je členem statutárního orgánu právnické osoby, nemá právo jednat jménem této právnické osoby ve sporu, který s ní vede. […] Ve zvláštních řízeních soudních je ovšem situace odlišná právě v tom, že účastníci těchto řízení nevystupují v kontradiktorním postavení. Proto zde na střet zájmů, který je přirozeně přítomný mezi stranami sporných řízení, nelze usuzovat jen s odkazem na procesní postavení účastníků. Otázku, zda mezi účastníky řízení, která nemají spornou povahu, dochází ke střetu zájmů, jenž je imanentní mezi účastníky řízení vystupujícími v kontradiktorním postavení, je nutné řešit s odkazem na povahu (hmotně)právního vztahu, který má být v řízení vypořádán. V poměrech řízení o vyloučení člena statutárního orgánu z výkonu funkce, je klíčové, jak je vymezen (tvrzený) důvod, pro který má být z výkonu funkce vyloučen. Toto řízení totiž - v obecné poloze - směřuje k vyloučení dotčené osoby z výkonu funkce člena statutárního orgánu ve všech obchodních korporacích, v nichž tuto funkci vykonává (§ 66 odst. 1 z. o. k.). Z tohoto důvodu jsou účastnicemi řízení vedle navrhovatele a toho, kdo má být z funkce člena statutárního orgánu vyloučen, i všechny obchodní korporace, v nichž dotyčná osoba vykonává funkci člena statutárního orgánu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2018, sp. zn. 29 Cdo 2227/2016, uveřejněné pod číslem 53/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Důvod, kvůli kterému je řízení vedeno (například tvrzené opakované a závažné porušení péče řádného hospodáře), se ovšem může týkat jen některé z obchodních korporací, v nichž ten, kdo má být vyloučen, vykonává funkci člena statutárního orgánu. Proto je namístě vycházet z toho, že ke střetu zájmů, jenž je přirozeně přítomný mezi účastníky řízení vystupujícími v kontradiktorním postavení, dochází v řízení o vyloučení člena statutárního orgánu z výkonu funkce pouze ve vztahu mezi osobou, která má být vyloučena z výkonu funkce člena statutárního orgánu, a obchodní korporací, které se týká důvod, pro nějž má být dotčená osoba vyloučena. Za tuto obchodní korporaci proto v řízení o vyloučení člena statutárního orgánu z výkonu funkce nesmí jednat ten, kdo má být z výkonu funkce jednatele vyloučen. Naproti tomu u obchodní korporace, které se důvod, pro nějž má být dotčená osoba vyloučena z výkonu funkce člena statutárního orgánu, netýká, již tato překážka bez dalšího nenastupuje. Případný střet zájmů - a z něj plynoucí následky (§ 21 odst. 4, resp. § 32 odst. 2 o. s. ř.) - je u nich namístě zkoumat vždy v závislosti na (konkrétních) skutečnostech, které vyšly (v daném řízení) najevo (ke střetu zájmů nedochází automaticky).“ Podle citovaného rozhodnutí není člen orgánu společnosti, který má být vyloučen z výkonu funkce, ani oprávněn udělit v řízení plnou moc k zastupování korporace, které se týká důvod vyloučení. Procesní úkony učiněné takovým členem orgánu za právnickou osobu jsou od počátku neúčinné a soud k nim nesmí přihlížet.

22. V projednávané věci se důvody, pro které má být jednatel vyloučen z výkonu funkce, týkají účastníka 2) a zčásti (zejména ohledně koncernu) také účastníka 3), v němž je struktura společníků stejná jako v případě účastníka 2). Naopak za současného stavu věci zde podle odvolacího soudu není podklad pro závěr, že by tvrzeným jednáním jednatele byly jakkoli poškozeny zájmy účastníka 4). Odvolací soud tedy dospívá k závěru, že jednatel nemůže pro střet zájmů jednat v projednávané věci za účastníky 2) a 3); za účastníka 4) zřejmě jednat může.

23. Plnou moc za účastníky 2) a 3) advokátce [Jméno advokátky], však v projednávané věci udělil právě jednatel. Z uvedeného tedy plyne, že plná moc udělená jednatelem za účastníky 2) a 3) [Jméno advokátky], je od počátku neúčinná a nelze k ní v tomto rozsahu přihlížet. Neúčinné jsou potom i procesní úkony, které [Jméno advokátky], v zastoupení účastníků 2) a 3) učinila.

24. Jestliže soud prvního stupně jednal s [Jméno advokátky], jako se zástupkyní účastníků 2) a 3), zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Nápravu tohoto pochybení nelze zjednat v odvolacím řízení. Odvolací soud proto napadené usnesení podle § 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř. zrušil a podle § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. mu věc vrátil k dalšímu řízení. K projednání odvolání nebylo třeba nařídit jednání (§ 214 odst. 2 písm. d/ o. s. ř.).

25. K shora uvedenému odvolací soud doplňuje, že účastníci 2) a 3) mají podle stavu zápisu v obchodním rejstříku vedle účastníka 1) ještě dalšího jednatele, jehož se návrh na vyloučení z výkonu funkce netýká a který může za tyto účastníky před soudem jednat, případně udělit plnou moc právnímu zástupci. Není však přípustné, aby účastníky, jejichž zájmy jsou v rozporu, zastupoval v soudním řízení stejný právní zástupce (srov. § 32 odst. 2 o. s. ř. a také § 19 odst. 1 písm. a/ zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii; srov. také nález Ústavního soudu ze dne 10. 8. 2016, sp. zn. II. ÚS 863/16).

26. Pro úplnost odvolací soud dodává, že souhlasí s právním názorem soudu prvního stupně, vysloveným ostatně i Nejvyšším soudem v shora citovaném R 53/2019, podle kterých s v § 63 a násl. z. o. k. „promítá veřejný zájem na tom, aby funkci členů statutárních orgánů obchodních korporací nevykonávaly (alespoň po určitou dobu) osoby, které kvalifikovaným způsobem […] porušily povinnosti s touto funkcí spojené“. V usnesení ze dne 30. 3. 2022, sp. zn. 27 Cdo 1831/2021, potom Nejvyšší soud doplnil, že předpokladem aplikace současného § 63 odst. 1 z. o. k. není vznik újmy na straně společnosti (jedná se o tzv. ohrožovací delikt). Z uvedeného tak podle odvolacího soudu plyne, že k vyloučení z výkonu funkce statutárního orgánu všech obchodních korporací nelze přistoupit pouze za účelem řešení sporů mezi společníky určité obchodní korporace.

27. Vyloučení z výkonu funkce člena statutárního orgánu všech obchodních korporací je přísnou sankcí. Stejně jako u jakékoli jiné sankce, musí být její udělení přiměřené významu povinnosti, kterou člen statutárního orgánu porušil, míře jeho zavinění, jakož i všem dalším v úvahu připadajícím okolnostem (k podobné sankci nevyplacení odměny za výkon funkce podle § 61 odst. 2 z. o. k. viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 10. 2019, sp. zn. 27 Cdo 2426/2018). Zjištěná porušení povinností je třeba z uvedených hledisek posuzovat nejen odděleně, ale i v jejich souhrnu. K vyloučení by soud prvního stupně měl přistoupit tehdy, jestliže na základě zjištěných porušení povinností dojde k závěru, že je ve veřejném zájmu, aby jednatel nevykonával alespoň po určitou dobu funkci člena statutárního orgánu jakékoli obchodní korporace.

28. K závěru soudu prvního stupně o nákladech řízení pak třeba uvést, že řízení o vyloučení z výkonu funkce lze podle § 63 odst. 1 z. o. k. zahájit i bez návrhu. Náhradu nákladů řízení lze tedy některému z účastníků přiznat podle § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, jen jestliže to odůvodňují okolnosti případu.

29. Právní názor vyslovený v tomto usnesení je pro soud prvního stupně závazný (§ 226 odst. 1 o. s. ř.). O nákladech řízení rozhodne soud prvního stupně v konečném rozhodnutí ve věci (§ 224 odst. 3 o. s. ř.).

Poučení