6 Cmo 54/2023 - 208

Rubrum

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Františka Švantnera a soudců JUDr. Josefa Holejšovského, Ph.D. a JUDr. Ing. Dušana Hrabánka ve věci žalobce: [Jméno žalobce]. v likvidaci, IČO [IČO žalobce] sídlem [Adresa žalobce] zastoupen advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] zastoupený advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o zaplacení částky 2 000 000 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 74 Cm 31/2017-175 ze dne 7. září 2022 takto:

Výrok

I. Rozsudek Městského soudu v Praze č. j. 74 Cm 31/2017-175 ze dne 7. září 2022 se potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady odvolacího řízení ve výši 43 347 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.

Odůvodnění

1. Shora uvedeným rozsudkem Městský soud v Praze jako soud I. stupně ve výroku I. žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci z titulu náhrady škody částku ve výši 2 000 000 Kč a ve výroku II. žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladu řízení částku ve výši 169 688 Kč.

2. Soud I. stupně vyšel ze skutečnosti, že se žalobce domáhal zaplacení částky 2 000 000 Kč z titulu náhrady škody, když žalovaný, jakožto předseda představenstva žalobce, měl uvedenou částku odeslat dne 28. 6. 2013 z účtu žalobce na účet společnosti [právnická osoba]., IČ [IČO], sídlem [adresa], a to bez právního důvodu, čímž měl porušit právní povinnost jednat jako statutární orgán žalobce s péčí řádného hospodáře a v důsledku toho měla žalobci vzniknout škoda v nyní uplatňované výši.

3. Podle soudu I. stupně byla prokázána žalobní tvrzení, podle nichž žalovaný dne 28. 6. 2013, jakožto osoba s dispozičním právem k účtu žalobce č. [č. účtu], odeslal z tohoto účtu částku ve výši 2 000 000 Kč společnosti [právnická osoba]. Za této situace bylo podle soudu I. stupně na žalovaném, vzhledem k jeho povinnosti jednat v postavení člen statutárního orgánu s péčí řádného hospodáře, aby tvrdil a prokázal, že odesláním této částky z účtu žalobce skutečně jednal s péčí řádného hospodáře. To se však podle soudu I. stupně žalovanému prokázat nepodařilo. Podle soudu I. stupně bylo dokazováním prokázáno, že uvedeným jednáním žalovaného byla zmenšena majetková podstata žalobce o odeslanou částku 2 000 000 Kč a žalobci tak jednáním žalovaného podle soudu I. stupně vznikla škoda ve smyslu nového občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (NOZ), již je žalovaný povinen žalobci nahradit.

4. Před soudem I. stupně neobstála obrana žalovaného, že s uvedenou částkou popsaným způsobem naložil v souladu se smlouvou o podmínkách poskytnutí půjčky ze dne 21. 6. 2013, již se žalobce zavázal poskytnout uvedenou částku společnosti [právnická osoba]. Stejně tak před soudem I. stupně neobstála obrana žalovaného, že tato půjčka byla schválena valnou hromadou žalobce dne 20. 6. 2013. Důvodem neúspěchu těchto obranných tvrzení žalovaného mělo být podle soudu I. stupně to, že žalovaný sice předložil soudu úředně ověřené kopie listin, které měly tato jeho tvrzení prokazovat, konkrétně zápis z jednání mimořádné valné hromady obchodní společnosti ze dne 20. 6. 2013 a smlouvu o podmínkách poskytnutí půjčky ze dne 21. 6. 2013, avšak žalobce pravost těchto listin podle soudu I. stupně zpochybnil. Na základě zpochybnění těchto soukromých listin žalobcem, soud I. stupně vyslechl svědky [Anonymizováno] a [tituly před jménem] [jméno FO], kteří měli být jak na tvrzené valné hromadě žalobce ze dne 20. 6. 2013, tak i u podpisu smlouvy o půjčce dne 21. 6. 2013, avšak tito si při výslechu nevzpomněli na danou valnou hromadu, ani na danou smlouvu o půjčce.

5. Podle soudu I. stupně na důvodnost vyplacení uvedené peněžní částky z majetku žalobce nemůže být usuzováno ani s ohledem na případný řetězec nepřímých důkazů majících dokládat plánovaný kapitálový vstup do společnosti [právnická osoba]. podnikatelského seskupení představovaného žalobcem a dalšími samostatnými společnostmi skrze společnost [právnická osoba]., jež měla samostatně nakoupit akcie společnosti [právnická osoba]. To mělo být zjistitelné též z účetnictví žalobce a společnosti [právnická osoba].

6. Soud I. stupně učinil komplexní závěr, podle něhož žalovaný neprokázal, že dne 28. 6. 2013 při odeslání částky 2 000 000 Kč z účtu žalobce jednal s péčí řádného hospodáře, přičemž odlivem tohoto majetku z účtu žalobce tomuto měla vzniknout újma soudem I. stupně klasifikovaná jako škoda, jež by měla být uhrazena v souladu se shora uvedenou právní úpravou. O nákladech řízení soud I. stupně rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř.

7. Proti tomuto rozsudku se odvolal žalovaný (odvolatel) z důvodů daných § 205 odst. 2 písm. b), c), d), e) a g) o. s. ř. a navrhl rozsudek soudu I. stupně změnit a žalobu zamítnout, případně jej zrušit a věc vrátit prvoinstančnímu soudu k dalšímu řízení.

8. Odvolatel podle svého názoru, vzdor argumentaci soudu I. stupně, prokázal existenci zápisu z jednání valné hromady žalobce ze dne 20. 6. 2013, jakož i existenci smlouvy o podmínkách poskytnutí půjčky ze dne 21. 6. 2013, a to především předložením jejich ověřených kopií. Navíc odvolatel navrhl i výslechy dalších osob (např. svědka [Anonymizováno]), jež mohly potvrdit existenci právních skutečností dokládaných uvedenými listinami.

9. Podle odvolatele soud I. stupně nesprávně zamítl provedení žalovaným nabízených důkazů a již z toho důvodů nemůže obstát napadený rozsudek vycházející ze skutečnosti, že žalovaný neunesl důkazní břemeno v otázce prokázání postupu s péčí řádného hospodáře.

10. Žalovaný s žalobou nesouhlasil, když zdůraznil, že uvedená částka byla společnosti [právnická osoba]. poskytnuta z titulu půjčky, která dosud není splatná. Půjčka byla podle odvolatele poskytnuta na základě schválení valnou hromadou žalobce a na základě písemné smlouvy o půjčce. Podle odvolatele půjčka byla [právnická osoba]., jako propojené osobě, poskytnuta z důvodu plánovaného kapitálového vstupu do společnosti [právnická osoba].

11. Odvolatel soudu I. stupně rovněž vytkl nesprávné zhodnocení ostatních provedených listinných důkazů svědčících o časových, personálních a majetkových souvislostech mezi jednotlivými zúčastněnými subjekty, když se dne 24. 5. 2012 stal žalovaný členem a dne 25. 5. 2012 předsedou představenstva společnosti [Anonymizováno] (předchozí firma žalobce), a to v souvislosti s jeho vstupem do uvedené společnosti v rozsahu 100 ks akcií (50 % základního kapitálu společnosti) a dne 6. 6. 2013 se stal žalovaný rovněž členem (a dne 7. 6. 2013 předsedou představenstva) společnosti [právnická osoba]., a to v souvislosti s jeho vstupem do uvedené společnosti v rozsahu 100 ks akcií (50 % základního kapitálu společnosti). V této souvislosti odvolatel poukázal na skutečnost, že obě společnosti náležely do téhož podnikatelského seskupení, když žalovaný do nich vstupoval jako investor, jenž býval 25 % akcionář a člen představenstva sázkové společnosti [Anonymizováno]. Je osobou znalou problematiky loterií a sázkových her, schopnou realizace plánových podnikatelských aktivit.

12. Úkoly jednotlivých společností podnikatelského seskupení měly podle odvolatele spočívat v tom, že společnost [Anonymizováno] (původní obchodní firma žalobce) měla provozovat herní a loterijní aplikace a portály. Společnost [právnická osoba]. - se zaměřovala na databázi projektů a měla pracovat v závislosti na společnosti [právnická osoba]. (držitel licence na prodej energií) zastřešující síť retailových prodejen [Anonymizováno], které měly sloužit jako kontaktní místa jak ve věci obchodování s energiemi, tak ohledně projektu [právnická osoba]. Společnost [právnická osoba]. a [právnická osoba]. měly vykonávat servisní činnosti pro plánovaný projekt [právnická osoba]. Proto se podle odvolatele dalším subjektem v rámci téhož podnikatelského seskupení měla stát v rozhodné době společnost [právnická osoba]. za účelem rozvoje podnikatelského záměru spočívajícího v obchodování s energiemi prostřednictvím sítě retailových prodejen skupiny [Anonymizováno] a také za účelem připravovaného projektu [Anonymizováno], coby virtuálního operátora. Tyto aktivity měly být realizovány společně se sítí družstev v rámci skupiny [Anonymizováno] a financovány dalšími společnostmi ve skupině, včetně žalobce a také i žalovaným a jím zajištěnou společností [Anonymizováno], spravující osobní finance žalovaného získané z prodeje jeho 25 % podílu v sázkové společnosti [Anonymizováno] ze skupiny [Anonymizováno].

13. Realizace vstupu do společnosti [právnická osoba]. se podle odvolatele v rámci dohody akcionářské skupiny měla provést právě prostřednictvím společnosti [právnická osoba]. a završila se uzavřením smlouvy o koupi celkem 70 % akcií společnosti [právnická osoba]. dne 30. 7. 2013 za cenu 5 476 000 Kč a právě na tento nákup potřebovala společnost [právnická osoba]. finanční prostředky, které byly získány v rámci skupinového financování, mimo jiné na základě předmětné půjčky žalobce ve výši 2 000 000 Kč podle smlouvy o podmínkách poskytnutí půjčky ze dne 21. 6. 2013.

14. Podle odvolatele, pokud za popsané situace došlo k poskytnutí půjčky společnosti [právnická osoba]. ze strany žalobce (a současně i samotného žalovaného, jenž navíc poskytl společnosti [právnická osoba] další půjčku ve výši 3 000 000 Kč), byl tento postup veden korektním podnikatelským záměrem a vírou v jeho smysluplnost ze strany žalovaného. Navíc, když finanční prostředky takto poskytnuté pocházely podle odvolatele v konečném důsledku z jeho prostředků, byl v dobré víře v existenci smlouvy o půjčce i jejím schválení valnou hromadou žalobce, a vše bylo v souladu s vůlí akcionářské základny žalobce, jenž nyní disponuje pohledávkou za společností [právnická osoba]. z titulu poskytnuté půjčky.

15. Odvolatel v této souvislosti poukázal i na ustálenou soudní judikaturu Nejvyššího soudu ČR např.ve věci sp. zn. 27 Cdo 3994/2018, 27 Cdo 2724/2017 či 29 Cdo 5036/2015. podle níž pro posouzení, zda rozhodnutí, která statutární orgán či člen statutárního orgánu společnosti přijal při výkonu své funkce, byla učiněna v souladu s požadavkem péče řádného hospodáře, není významné, k jakým následkům taková rozhodnutí vedla, jakkoli by byla pro společnost negativní.

16. Odvolatel zdůraznil, že podle Nejvyššího soudu platí, že pokud bylo určité rozhodnutí přijato korektně, s patřičnou pečlivostí a s potřebnými znalostmi (v daném případě v rámci výkonu podnikatelských aktivit celého podnikatelského seskupení a v rámci potřeb vnitroskupinového financování), není z pohledu péče řádného hospodáře významné, zda uvedený postup byl pro společnost výhodný, nevýhodný, či zda společnosti přivodil újmu, neboť každý manažer je při svém rozhodování vystaven nebezpečí chybných úsudků a odhadů, byť by jednal sebeodpovědněji pohledem ex ante, prizmatem skutečností, které byly známy v okamžiku, v němž dotčená podnikatelská rozhodnutí byla učiněna, nikoliv podle skutečností vyšlých najevo teprve ex post.

17. V řízení provedené důkazy mají podle odvolatele prokázat, že tvoří ucelenou řadu a vzájemně spolu souvisejí. Soud I. stupně podle odvolatele pochybil, když se s těmito důkazy nevypořádal a nezjistil, že řetězec uvedených důkazů a skutečností může vést i k jiným závěrům než k závěrům přijatým soudem I. stupně. I z těchto důvodů je podle odvolatele napadený rozsudek nepřezkoumatelný a nepřezkoumatelný je rovněž v části, kde prvoinstanční soud dospívá k závěru o způsobení škody, aniž by se zabýval esenciálními náležitostmi nároku na náhradu škody.

18. Žalobce navrhl napadený rozsudek potvrdit, když zdůraznil, že pokud skutečně byla uzavřena předmětná smlouva o půjčce, měl žalovaný při jejím uzavírání dodržovat kogentní ustanovení zákona. Zvlášť poukázal na skutečnost, že částka 2 000 000 Kč z majetku žalobce byla převedena na pokyn žalovaného za nestandardních podmínek desetileté splatnosti při nulovém úroku, přičemž žalobce penězi na půjčování nedisponoval a musel si je proto půjčit sám za 10% p.a. úrok.

19. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal dle § 212 a § 212a o. s. ř. v napadené rozhodnutí, a to včetně řízení, jež jeho vydání předcházelo a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům.

20. Odvolací soud zastává právní názor, odlišný od soudu I. stupně, podle něhož je nutno projednávaný případ posuzovat ve smyslu § 3079 zák. č. 89/2012 Sb. podle dosavadních právních předpisů, tedy podle zákona č. 513/1991 Sb. (obchod. zák.), když k vytýkanému převodu částky 2 000 000 Kč z majetku žalobce došlo na pokyn žalovaného za účinnosti obchod. zák. dne 28. 6. 2013 na účet společnosti [právnická osoba]., přičemž případnou újmu vzniklou žalobci je nutno vztahovat právě k tomuto převodu peněz z majetku žalobce.

21. V projednávaném případě tak odvolací soud skutkově vychází z nesporné skutečnosti, že žalovaný jakožto předseda představenstva žalobce nechal odeslat dne 28. 6. 2013 z účtu žalobce žalovanou částku, a to na účet společnosti [právnická osoba]., kde rovněž vykonával funkci předsedy představenstva.

22. Stejně tak odvolací soud vychází z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 č. j. 15 C 175/2017-161 ze dne 22. října 2019 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze č. j. 17 Co 114/2020-341 ze dne 9 září 2021 ukládajícím společnosti [právnická osoba]. vydat společnosti [Jméno žalobce]. v likvidaci shora uvedené bezdůvodné obohacení ve výši 2 000 000 Kč z neplatné smlouvy o podmínkách poskytnutí půjčky ze dne 21. 6. 2013 (č.l. 113 a násl. spisu). Odvolací soud přitom nemá s ohledem na obsah spisu a shodně s uvedenými rozhodnutími důvodu pro pochybnost o existenci a pravosti zápisu z valné hromady žalobce ze dne 20. 6. 2013, vyjadřujícím souhlas s poskytnutím půjčky společnosti [právnická osoba]. v uvedené výši 2 000 000 Kč, a to bez bližších podmínek půjčky, a tedy za omezujících podmínek stanovených pouze zákonem.

23. S přihlédnutím k obsahu spisu a k uvedeným pravomocným rozhodnutím shora uvedených soudů odvolací soud nemá rovněž důvodu pochybovat ani o existenci a pravosti písemné smlouvy ze dne 21. 6. 2013 o podmínkách poskytnutí půjčky 2 000 000 Kč žalobcem společnosti [právnická osoba]., stanovící podmínky půjčky tak, že jde o bezúročnou půjčku, žádným způsobem nezajištěnou a splatnou po 10 letech.

24. Z hlediska skutkového odvolací soud rovněž nemá důvodu nevěřit žalobci v tom, že mu doposud nebyla uhrazena dlužníkem (společností [právnická osoba].) částka 2 000 000 Kč, představující bezdůvodné obohacení z neplatné smlouvy, přiznaná rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 č. j. 15 C 175/2017-161 ze dne 22. října 2019 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze č. j. 17 Co 114/2020-341 ze dne 9. září 2021.

25. Konečně odvolací soud nemá důvodu nevěřit ani tvrzením žalovaného o záměrech a struktuře podnikatelské skupiny představované rovněž žalobcem v době před uzavření smlouvy o podmínkách poskytnutí půjčky ze dne 21. 6. 2013, byť tyto záměry a struktura uvedené podnikatelské skupiny nemohly zvrátit právní názor odvolacího soudu, podle něhož veškeré podnikatelské záměry vyžadují při své realizaci soulad postupu podnikatele s kogentními ustanoveními zákona pod sankcí neplatnosti příslušných právních jednání, jak ostatně i v projednávaném případě Obvodní soud pro Prahu 4 v rozsudku č. j. 15 C 175/2017-161 ze dne 22. října 2019 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze č. j. 17 Co 114/2020- 341 ze dne 9. září 2021 konstatoval neplatnost smlouvy ze dne 21. 6. 2013 o podmínkách poskytnutí půjčky.

26. Z hlediska právního odvolací soud věc posoudil zejména dle § 66 obchod. zák., § 194 a násl. obchod. zák., § 373 obchod. zák. a § 757 obchod. zák. a konstatoval, že z § 66 odst. 2 obchod. zák. vyplývá, že vztah mezi společností a osobou, která je statutárním orgánem nebo členem statutárního či jiného orgánu společnosti anebo společníkem při zařizování záležitostí společnosti, se řídí přiměřeně ustanoveními o mandátní smlouvě, přičemž vlastní závazek k výkonu funkce je závazkem osobní povahy.

27. Podle § 757 obchod. zák. pro odpovědnost za škodu způsobenou porušením povinností stanovených tímto zákonem platí obdobně ustanovení § 373 a násl.

28. Z § 373 obchod. zák. vyplývá, že kdo poruší svou povinnost ze závazkového vztahu, je povinen nahradit škodu tím způsobenou druhé straně, ledaže prokáže, že porušení povinností bylo způsobeno okolnostmi vylučujícími odpovědnost.

29. Podle § 194 odst. 5 obchod. zák. jsou členové představenstva povinni vykonávat svou působnost s péčí řádného hospodáře a zachovávat mlčenlivost o důvěrných informacích a skutečnostech, jejichž prozrazení třetím osobám by mohlo společnosti způsobit škodu.

30. Z § 196a odst. 1 obchod. zák. je zřejmé, že společnost může uzavřít smlouvu o úvěru nebo půjčce s členem představenstva, dozorčí rady, prokuristou nebo jinou osobou, která je oprávněna jménem společnosti takovou smlouvu uzavřít, nebo osobami jim blízkými, nebo na ně bezplatně převést majetek společnosti jen s předchozím souhlasem valné hromady a jen za podmínek obvyklých v obchodním styku. Podle odst. 2 téhož ustanovení obchod. zák. pokud jsou osoby uvedené v odstavci 1 oprávněny jednat i jménem jiné osoby, použije se ustanovení odstavce 1 obdobně i na plnění tam uvedené ve prospěch této jiné osoby.

31. Z § 39 OZ je zřejmé, že neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

32. Z § 451 odst. 2 zák. č. 40/1964 Sb. (OZ) je zřejmé, že bezdůvodným obohacením je rovněž majetkový prospěch získaný plněním z neplatného právního úkonu.

33. Ve vztahu k porušování povinností statutárními orgány obchodních společností a specificky ve vztahu ke statutárním orgánům akciových společností z uvedeného podle právního názoru odvolacího soudu vyplývá, že poruší-li člen představenstva akciové společnosti svou (primární) povinnost vykonávat funkci s péčí řádného hospodáře a způsobí-li tím společnosti škodu, vzniká mu (sekundární) povinnost k její náhradě a odpovědnost za škodu se v takovém případě řídí pravidly stanovenými v § 373 a násl. obchod. zák. Takovéto způsobení škody je přitom samostatným právním důvodem vzniku závazku, jak lze dovodit z § 489 v rozhodné době platného OZ, když jde o právní skutečnost zakládající závazkový (odpovědnostní) vztah.

34. V případě porušení povinnosti podle § 194 odst. 5 věty první obchod. zák. vzniká odpovědnostní vztah vedle původního právního vztahu existujícího mezi akciovou společností a členem jejího představenstva. Členu představenstva tak vzniká závazek k náhradě škody, jenž je odlišný od závazku osobní povahy k výkonu funkci člena představenstva.

35. Obecně odvolací soud vychází ze skutečnosti, že k základním předpokladům vzniku odpovědnosti za škodu podle § 373 a násl. obch. zák. patří: 1) porušení právní povinnosti (protiprávní úkon), 2) vznik škody, 3) příčinná souvislost mezi porušením právní povinnosti a vznikem škody (kausální nexus) a 4) předvídatelnost vzniku škody. Tyto předpoklady jsou objektivního charakteru a důkazní břemeno ohledně nich leží na poškozeném: 1) Porušení povinnosti žalovaného jako člena představenstva (předsedy představenstva žalobce) odvolací soud ve shodě s rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 č. j. 15 C 175/2017-161 ze dne 22. října 2019 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze č. j. 17 Co 114/2020-341 ze dne 9. září 2021 spatřuje v tom, že žalovaný z majetku žalobce uvolnil pro potřebu společnosti [právnická osoba]. částku 2 000 000 Kč, ačkoli musel již od počátku vědět, že smlouva o podmínkách poskytnutí půjčky ze dne 21. 6. 2013 je v rozporu se zákonem s ohledem na její nerespektování § 196a odst. 1, odst. 2 obchod. zák a jeho ustanovení o nutnosti uzavírat smlouvy, jako v projednávaném případě, s předchozím souhlasem valné hromady a jen za podmínek obvyklých v obchodním styku, když půjčka podle smlouvy o podmínkách poskytnutí půjčky ze dne 21. 6. 2013 byla poskytnuta za zcela netržních podmínek na nezvykle dlouhou dobu 10 let, bezúročně a bez zajištění. Navíc žalovanému muselo být z požadované desetileté doby na vrácení půjčky nad jakoukoli pochybnost zřejmé, že příjemce peněz společnost [právnická osoba]. nebude schopna bezprostředně vydat k výzvě žalobce bezdůvodné obohacení z neplatné smlouvy o podmínkách poskytnutí půjčky ze dne 21. 6. 2013. Zcela nad rámec uvedeného odvolací soud konstatuje, že peněžní prostředky, jež byly z žalobce uvedeným způsobem vyvedeny a žalobce je postrádal, si musel následně obstarat na peněžním trhu za vysoký 10% úrok, aniž z popsané finanční operace měl nějaký hospodářský profit. Podle právního názoru odvolacího soudu za situace nulového hospodářského profitu z předmětné finanční operace je v rozporu s povinností postupovat s péčí řádného hospodáře již samo nepoužití předmětných finančních prostředků (s nimiž žalovaný měl právo disponovat v rámci obchodního vedení žalobce) pro podnikatelskou činnost a rozvoj žalobce. Pro případ, že by žalobce v rozhodné době neměl vizi svého dalšího rozvoje, byl by na sestupu podnikatelských aktivit a neměl by sám využití pro peníze odeslané do společnosti [právnická osoba]., bylo by tím spíše pro žalobce existenčně ohrožující půjčovat si peníze za tržních podmínek na peněžním trhu a sám bezúročně půjčovat peníze jiné společnosti, byť ze stejného podnikatelského seskupení. Již provádění takováto finanční operace nepochybně nebylo ze strany tehdejšího předsedy představenstva (žalovaného) loajální ve vztahu k žalobci. 2) Škodou ve shodě se soudní praxí odvolací soud rozumí újmu, jež nastala (projevila se) v majetkové sféře poškozeného (tj. majetková újma) a je objektivně vyjádřitelná v penězích. Skutečnou škodou je nastalé zmenšení majetku poškozeného. Také v projednávaném případě měl vznik skutečně škody podobu peněžních prostředků odeslaných z účtu žalobce za podmínek zjevně poručujících kogentní ustanovení zákona a skutečná škoda vzniklá již odesláním těchto prostředků ve výši 2 000 000 Kč spočívá ve faktickém zmenšení žalobcova majetku, aniž k tomuto snížení majetku existoval platný právní důvod, když smlouva o půjčce peněz společnosti [právnická osoba]. byla od samého počátku zcela zjevně neplatná pro porušení podmínek výslovně stanovených zákonem (§ 196a odst. 1, odst. 2 obchod. zák. obchod. zák.). 3) Příčinnou souvislost mezi porušením povinnosti jednat s péčí řádného hospodáře a vznikem škody, kdy žalovaný musel vědět, že poskytuje bezúročně, bez zajištění a na nestandardně (v obchodním styku) dlouhou dobu za zjevně netržních podmínek v rozporu se zákonem značné prostředky v rozsahu 2 000 000 z účtu žalobce, jemuž samotnému se peněz nedostávalo a sám si musel peníze půjčovat za tržních podmínek a na vysoký (10%) úrok. 4) Předvídatelnost vzniku škody. Odvolací soud zastává názor, podle něhož při hodnocení, zda v konkrétním případě jde o případ nepředvídatelné škody je nutno vzít v úvahu znalost, kterou škůdce měl vzhledem ke své situaci a okolnostem při hrozícím vzniku škody. Podle odvolacího soudu je přitom třeba vždy posuzovat to, co v dané situaci mohl předvídat dbalý podnikatel.

36. Z hlediska projednávané věci shora uvedené znamená, že odvolací soud v rámci posuzování věcné správnosti napadeného rozhodnutí hodnotil i to, zda žalovaný, který byl z pozice statutárního orgánu žalobce zavázán jednat s péčí řádného hospodáře, mohl v rámci této své povinnosti předpokládat vznik újmy žalobci, jako následek svého jednání, kdy poskytl bezúročně, bez zajištění a na nestandardně dlouhou dobu peníze z majetku žalobce řádově v milionech Kč na základě právního jednání od počátku zjevně porušujícího zákon, a to v době, kdy si žalobce musel sám půjčovat peníze za přísných tržních podmínek 10 % úročení.

37. Podle právního názoru odvolacího soudu je nad jakoukoli pochybnost, že žalovaný v projednávaném případě závažně porušil své povinnosti dané § 194 odst. 5 obchod. zák. ve vztahu k nutnosti hospodařit se svěřeným majetkem s péčí řádného hospodáře poskytnutím z majetku žalobce vysoké peněžní částky 2 000 000 Kč společnosti [právnická osoba]., v níž žalovaný zastával rovněž funkci ve statutárním orgánu, a to bezúročně, bez zajištění a na nestandardně dlouhou dobu, přičemž se tak stalo na základě právního jednání od počátku zjevně (z pohledu běžného podnikatele) porušujícího zákon. Žalovaný tak již ve chvíli poskytování peněz uvedené společnosti musel vědět, že se na úkor žalobce z neplatné smlouvy o půjčce bezdůvodně obohacuje společnost [právnická osoba]., přičemž tato společnost (především vzhledem k jí požadované 10 leté splatnosti peněz) s nejvyšší pravděpodobností nebude schopna uvedené bezdůvodné obohacení v souladu se zákonem na výzvu žalobci vrátit a žalobce tak přijde s pravděpodobností rovnající se jistotě o část peněz, případně o všechny takto poskytnuté prostředky. To se také stalo, když společnost [právnická osoba]. nevydala předmětné obohacení ani na základě rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 č. j. 15 C 175/2017-161 ze dne 22. října 2019 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze č. j. 17 Co 114/2020-341 ze dne 9. září 2021.

38. Hledisko předvídatelnosti přitom v projednávaném případě nevyžadovalo, aby si škůdce byl vědom toho, v jakém přesném rozsahu bude žalobci vydáno bezdůvodné obohacení získané z neplatné smlouvy, když žalovaný porušil své povinnosti postupovat s péčí řádného hospodáře již tím, že vydal z majetku žalobce peníze na základě smlouvy o půjčce, zcela zjevně neplatné z důvodu jejího zjevného rozporu se zákonem. Jde již zcela navíc zjištění uváděné shora v tom směru, že půjčka byla pro žalobce na první pohled nevýhodná a nepředpokládala pro něho žádná protiplnění významná z podnikatelského hlediska.

39. Ze shora uvedených důvodů před odvolacím soudem neobstála odvolací argumentace žalovaného poukazujícího na jím tvrzený podnikatelský záměr neformálního podnikatelského seskupení obchodních společností, mezi něž měl patřit i žalobce, neboť podle právního názoru odvolacího soudu jakékoliv podnikatelské aktivity musí za účelem ochrany majetku podnikající společnosti, jakož i za účelem ochrany věřitelů dodržovat ta nejzákladnější regulativní opatření (kogentní ustanovení) zakotvená v zákonech upravujících podnikání.

40. Stejně tak ze shora uvedených důvodů před odvolacím soudem neobstála odvolací argumentace žalovaného poukazujícího na jím tvrzené riziko podnikání a neodpovědnost za výsledek podnikatelských aktivit.

41. Přestože se obecně lze s obdobnými názory ztotožnit, lze tak učinit pouze za předpokladu, že podnikatelské aktivity probíhají v souladu se zákonem. To však není projednávaný případ, kdy se žalovaný od počátku snažil odůvodnit odeslání značné peněžní částky v objemu 2 000 000 Kč z majetku žalobce poukazem na uzavřenou smlouvu o půjčce, o níž však již při uzavírání smlouvy žalovaný musel vědět, že porušuje kogentní ustanovení zákona a je proto neplatná. Žalovaný si musel být vědom toho, že peníze, jichž se smlouva týká, by neměly opustit dispoziční sféru žalobce a jestliže ji již opustily, měly by být neprodleně vráceny na účet žalobce, nikoliv až po 10 letech, jak ve zjevně netržních podmínkách o bezúročném poskytnutí uvedené peněžní částky stanovila smlouva o půjčce.

42. Konečně, odvolací soud se neztotožnil ani s argumentací poukazující na nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí, když rozsudek soudu I. stupně obsahuje všechny náležitosti, přičemž část, v rámci nichž se odvolací soud s názory soudu I. stupně neztotožnil, odvolací soud uvedl sám na správnou míru tímto svým rozhodnutím, jež je nutno chápat jako nedílnou součást rozhodnutí v dané věci, když se odvolací ve shodě s dovolacím soudem snaží zásadně ustupovat od zákonodárcem kritizovaného nadužívání procesních instrumentů rušících rozhodnutí soudů nižších stupňů a vracejících rozhodnutí těmto soudům.

43. Ze všech shora uvedených důvodů je napadený rozsudek věcně správný a odvolací soud jej proto podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

44. O nákladech odvolacího řízení odvolací soud rozhodl ve výroku II. tohoto rozsudku podle § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř.

45. Žalobce byl v odvolacím řízení úspěšný a podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., jakož i v souladu s § 7, 11 a 13 vyhl. č. 117/ 1996 Sb. (advokátní tarif - AT) mu náleží proti neúspěšnému žalovanému právo na náhradu nákladů odvolacího řízení v celkové výši 43 347 Kč představovaných náhradou nákladů na zastoupení advokátem za jím v odvolacím řízení vykonané 2 úkony právní služby, a to vyjádření se k odvolání žalovaného a účast při jednání odvolacího soudu dne 27. 2. 2022, kdy výše odměny advokáta za každý úkon činí 16 300 Kč. Advokátovi žalobce náleží i 2 režijní paušály po 300 Kč. Advokátovi žalobce odvolací soud nepřiznal právo na odměnu za repliku v rámci polemiky o důvodnosti odvolání žalovaného, když obdobná četnost podání v takovýchto případech představuje pouze vyjádření k odvolání bez ohledu na skutečnost, v kolika podáních je tak činěno.

46. Advokát žalobce má rovněž právo na náhradu za promeškaný čas za 8 půlhodin po 100 Kč podle § 14 vyhl. č. 177/1996 Sb. a dále na náhradu cestovného ve výši 1 824 Kč vynaloženého substitučním advokátem dne 27. 2. 2024 cestou z [adresa] a zpět osobním automobilem [jméno FO] reg. zn. [Anonymizováno] při ujetých 2x 120 km při průměrné spotřebě 7,5 l benzinu natural na 100 km.

47. Zástupce žalobce má rovněž podle § 137 odst. 3, odst. 4 o. s. ř. právo na náhradu za advokátem odvedenou DPH ve výši 7 523 Kč.

48. Proto bylo rozhodnuto v bodu II. výroku tohoto rozsudku tak, že žalovaný je povinen nahradit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku na nákladech odvolacího řízení částku 10 857 Kč k rukám zástupkyně žalovaného.

Poučení