6 Cmo 67/2021 - 81

Rubrum

Vrchní soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Josefa Holejšovského, Ph.D. a soudců JUDr. Stanislava Bernarda a JUDr. Františka Švantnera ve věci navrhovatele: [Jméno navrhovatele], narozený [Datum narození navrhovatele] bytem [Adresa navrhovatele] zastoupený advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] za účasti: [právnická osoba], IČO [IČO advokátky] sídlem [Adresa advokátky] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] o vyslovení neplatnosti usnesení shromáždění vlastníků ze dne 14. listopadu 2019, k odvolání navrhovatele proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. listopadu 2020 č. j. 73 Cm 4/2020-56, takto:

Výrok

I. Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. listopadu 2020 č. j. 73 Cm 4/2020-56 se potvrzuje.

II. Navrhovatel je povinen zaplatit účastníkovi na náhradu nákladů odvolacího řízení částku ve výši 8 228 Kč, a to k rukám jeho zástupce [Jméno advokáta], advokáta, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění

1. Návrhem doručeným soudu prvního stupně dne 15. ledna 2020 se navrhovatel domáhá vyslovení neplatnosti usnesení shromáždění účastníka přijatých na zasedání konaném dne 14. listopadu 2019. Uvedl, že je vlastníkem bytové jednotky č. [Anonymizováno] v domě č. p. [Anonymizováno] nacházejícím se v katastrálním území [adresa] v obci [adresa]. Dále uvedl, že důvody neplatnosti všech usnesení spatřuje (i) ve skutečnosti, že organizování shromáždění a sčítání hlasů prováděla společnost [právnická osoba]. a několik naprosto cizích lidí, kteří nemají nic společného s účastníkem a (ii) ve skutečnosti, že „správcovská firma“ [právnická osoba]., která má zajišťovat i konání shromáždění, nebyla vůbec přítomná, byl tam pouze zástupce „firmy“ [právnická osoba]. a ten byl na shromáždění přítomen jako host. Účastník navrhl, aby byl návrh zamítnut.

2. Městský soud v Praze coby soud prvního stupně rozhodl usnesením ze dne 10. listopadu 2020 č. j. 73 Cm 4/2020-56 tak, že „Návrh na určení, že usnesení shromáždění účastníka přijatá na zasedání konaném 14. listopadu 2019 jsou neplatná, se zamítá“ (výrok I.), „Navrhovatel je povinen uhradit účastníkovi k rukám jeho zástupce náhradu nákladů řízení ve výši 12.342 Kč, a to do tří dnů od první moci tohoto rozhodnutí.“(výrok II.).

3. V odůvodnění uvedl, že se nejdříve zabýval, zda navrhovateli svědčí právo domáhat se určení neplatnosti napadených usnesení. Jak se přitom podává z § 1209 odst. 1 o.z., domáhat se určení neplatnosti usnesení shromáždění společenství vlastníků jednotek lze jen za splnění několika zákonem stanovených předpokladů, a to (a) navrhovatel je přehlasovaným členem společenství vlastníků jednotek, (b) je dán důležitý důvod a (c) právo na určení neplatnosti daného usnesení nezaniklo uplynutím lhůty, na kterou bylo omezeno. Tyto předpoklady přitom musí být naplněny u každého napadeného usnesení. Pokud se týká prvního uvedeného předpokladu, tj. že navrhovatel je přehlasovaným členem účastníka, dospěl soud prvního stupně (dále též jen „soud“) k závěru, že v posuzovaném případě tento předpoklad není u jednoho napadeného usnesení naplněn, a to u usnesení o schválení pořizování zvukového a obrazového záznamu. Jak totiž bylo v rámci dokazování zjištěno, u tohoto napadeného usnesení není navrhovatel přehlasovaným členem, když nehlasoval proti jeho přijetí (u tohoto napadeného usnesení nehlasoval nikdo proti jeho přijetí). Z ustálené soudní judikatury se přitom podává, že za přehlasovaného se považuje pouze ten, kdo se zasedání shromáždění účastnil a hlasoval proti přijetí napadeného usnesení, ledaže se zasedání shromáždění neúčastnil z vážných, například zdravotních důvodů (kupříkladu usnesení Nejvyššího soudu vydané 18. dubna 2018 pod sp. zn. 26 Cdo 781/2018 nebo rozsudek Nejvyššího soudu vydaný 25. května 2011 pod sp. zn. 22 Cdo 1423/2009; k tomu soud s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu vydané 15. března 2017 pod sp. zn. 26 Cdo 4567/2016 poznamenal, že tato rozhodnutí jsou plně použitelná i za právní úpravy platné od 1. ledna 2014). V případě všech ostatních napadených usnesení pak bylo zjištěno, že navrhovatel je přehlasovaným členem. Pokud se týká druhého uvedeného předpokladu, tj. existence důležitého důvodu, potom soud dospěl k závěru, že tento předpoklad je naplněn pouze u několika napadených usnesení, a to u usnesení o volbě [Anonymizováno] zapisovatelem, usnesení o nezvolení navrhovatele zapisovatelem, usnesení o volbě [fyzická osoba] ověřovatelem zápisu, usnesení o nezvolení navrhovatele ověřovatelem zápisu, usnesení o volbě [Anonymizováno], [Anonymizováno] a [Anonymizováno] skrutátory, usnesení o schválení účetní závěrky účastníka za rok 2018, usnesení o schválení návrhu rozpočtu účastníka pro rok 2020, usnesení o neschválení návrhu na odpojení komor od společného rozvodu elektřiny, usnesení o schválení nabídky vybrané výběrovou komisí na opravu elektrické instalace, usnesení o schválení nabídky vybrané výběrovou komisí na opravu zateplení boků domu, usnesení o volbě [fyzická osoba] členem výboru účastníka, usnesení o volbě [Anonymizováno] členem výboru účastníka, usnesení o volbě [Anonymizováno] členem výboru účastníka a usnesení o odepsání pohledávek účastníka za svými členy v celkové výši 4 895 Kč. Jak se totiž podává z ustálené soudní judikatury, důležitým důvodem se rozumí taková skutečnost, která přímo zasahuje buď do samotného právního postavení vlastníků jednotek, nebo do podstaty předmětu jejich vlastnictví z hlediska účelu jeho využití (usnesení Nejvyššího soudu vydané 22. října 2008 pod sp. zn. 28 Cdo 3246/2007; k tomu soud s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu vydané 15. března 2017 pod sp. zn. 26 Cdo 4567/2016 poznamenal, že toto rozhodnutí je plně použitelné i za právní úpravy platný od 1. ledna 2014). Dále z ustálené soudní judikatury plyne, že důležitý důvod je dán například u usnesení, kterým bylo rozhodnuto o rekonstrukci domu nebo kterým byli zvoleni noví členové výboru (rozsudek Nejvyššího soudu vydaný 25. ledna 2012 pod sp. zn. 29 Cdo 3706/2010; k tomu zdejší soud s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu vydané 15. března 2017 pod sp. zn. 26 Cdo 4567/2016 poznamenal, že toto rozhodnutí je plně použitelné i za právní úpravy platný od 1. ledna 2014). U zbývajících napadených usnesení, tj. u usnesení o způsobu hlasování, usnesení o schválení pořadu jednání a usnesení schválení přítomnosti hostů, tento předpoklad není naplněn, když se jimi nezasahuje ani do samotného právního postavení vlastníků jednotek, ani do podstaty předmětu jejich vlastnictví z hlediska účelu jeho využití. Pokud se týká třetího uvedeného předpokladu, tj. podání návrhu na určení neplatnosti před zánikem práva domáhat se určení neplatnosti, potom soud dospěl k závěru, že tento předpoklad je u napadených usnesení, naplněn, když napadená usnesení byla přijata 14. listopadu 2019 a když návrh na určení jejich neplatnosti byl podán 15. ledna 2020, tj. v rámci tříměsíční lhůty.

4. Dále se soud prvního stupně zabýval otázkou, je-li u napadených usnesení, u nichž je dána navrhovatelova aktivní věcná legitimace, tj. u usnesení uvedených v rámci odůvodnění v odstavci 8. pod písm. (v), (vi), (vii), (viii), (ix), (x), (xi), (xii), (xiii), (xiv), (xv), (xvi), (xvii a (xviii), dána skutečnost, pro kterou lze určit jejich neplatnost. Pokud jde o první navrhovatelem tvrzený důvod jejich neplatnosti, tj. skutečnost, že sčitatelem byly zvoleny třetí osoby, potom soud dospěl k závěru, že tento důvod není v posuzovaném případě dán. Sčitatel je vedle předsedy, zapisovatele a ověřovatele zápisu jedním z orgánů nejvyššího orgánu korporace, tj. v posuzovaném případě shromáždění účastníka, přičemž jeho úkolem je zorganizovat řádný průběh hlasování a řádně sečíst hlasy u každého hlasování. O tom, kdo bude vykonávat funkci sčitatele, rozhoduje nejvyšší orgán korporace, tj. v posuzovaném případě shromáždění účastníka, vždy na svém zasedání (funkce orgánů nejvyššího orgánu korporace je omezena pouze na dobu trvání zasedání). Je přitom výrazem jeho vnitřní svobody, kterou osobu do této funkce zvolí. I když se jedná o orgán nejvyššího orgánu korporace, neznamená to, že sčitatelem lze zvolit pouze osobu, která je členem nejvyššího orgánu, tj. v posuzovaném případě pouze osobu, která je členem účastníka. Platná právní úprava takové omezení neobsahuje; ostatně, šlo by o nedůvodné omezení možnosti volby, když cílem právní úpravy je zvolit do orgánů nejvyššího orgánu korporace osoby, ve které má nejvyšší orgán korporace důvěru, že budou tuto funkci vykonávat řádně a svědomitě, a podle soudu neexistuje žádný důvod, proč by nemělo být umožněno, aby si nejvyšší orgán korporace zvolil do funkce svého sčitatele osobu, která není jeho členem, když v něj má tuto důvěru. Stejně tak nebylo soudem zjištěno, že by možnost zvolení třetí osoby do funkce sčitatele shromáždění omezovaly stanovy účastníka. Proto soudu nezbylo než uzavřít, že zvolením třetí osoby do funkce sčitatele nedošlo k porušení ani platné právní úpravy, ani stanov účastníka. Pokud jde o druhý navrhovatelem tvrzený důvod jejich neplatnosti, tj. skutečnost, že zasedání shromáždění se neúčastnil správce domu, tj. společnost [právnická osoba]., potom soud dospěl k závěru, že ani tento důvod není v posuzovaném případě dán. Jak totiž sám navrhovatel již ve svém návrhu uvedl, za tuto společnost byl na posuzovaném zasedání shromáždění účastníka přítomen její zástupce. Již na základě této skutečnosti tak soudu nezbylo než uzavřít, že správce domu, společnost [právnická osoba]. na zasedání přítomna byla, a to prostřednictvím zástupce. Případná nepřítomnost správce domu na zasedání shromáždění nepředstavuje důvod neplatnosti jakéhokoliv usnesení na daném zasedání shromáždění přijatého. K tomu soud ještě poznamenal, že současně neshledal existenci ani jiné skutečnosti, která by naplňovala důvod neplatnosti kteréhokoliv z napadených usnesení, když nebylo zjištěno, že by zasedání shromáždění nebylo svoláno řádně nebo že by v rámci samotného zasedání došlo k porušení práv členů účastníka.

5. Soud prvního stupně se též vyjádřil k tvrzení, kterým navrhovatel dovozoval neplatnost napadených usnesení i ze skutečnosti, že účastník dosud nepřizpůsobil své stanovy právní úpravě platné od 1. ledna 2014. V § 3041 odst. 2 o.z. ve spojení s § 3081 o.z. je stanovena lhůta, v rámci které má účastník přizpůsobit své stanovy právní úpravě platné od 1. ledna 2014, nedodržení této lhůty je stíháno vlastní sankcí v podobě možného zrušení účastníka rozhodnutím soudu. Nicméně skutečnost, že dosud k tomuto přizpůsobení stanov účastníka nedošlo, sama o sobě nezakládá důvod neplatnosti kteréhokoliv z napadených usnesení, neboť ani nepřizpůsobené stanovy účastníka nemohou být v rozporu s platnou právní úpravou. Podle § 3041 odst. 2 o.z. ve spojení s § 3081 o.z. totiž současně platí, že obsahovaly-li by stanovy účastníka nějaká ujednání, která by byla v rozporu s právní úpravou účinnou od 1. ledna 2014, pak by tato ujednání pozbyla k 1. lednu 2014 pozbyla závaznosti. K tomu soud podotknul, že žádné z relevantních ujednání stanov účastníka není v rozporu s právní úpravou účinnou od 1. ledna 2014, a to ani ujednání o tom, o kolik dnů předem má být zasedání shromáždění svoláno, když stanovy účastníka určují, že to má být nejméně 15 dnů předem, a podle § 1221 o.z. ve spojení s § 24 odst. 1 o.z. to má být ve lhůtě určené stanovami, jinak třicet dnů předem, uzavřel soud prvního stupně.

6. Proti usnesení soudu prvního stupně podal navrhovatel včasné odvolání. V odvolání vznesl tyto stěžejní odvolací námitky: 1) Městský soud v Praze vůbec nezajímalo, přestože ho na to navrhovatel upozorňoval, že účastník nerespektoval § 3041 o.z. a nepřizpůsobil do tří let stanovy společenství kogentním ustanovením zákona č. 89/2012 Sb., především § 1200 o.z. a nedoručil je orgánu veřejné moci, který vede veřejný rejstřík společenství. Ustanovení odporující kogentním ustanovením zákona č. 89/2012 Sb. sice pozbývají dnem nabytí jeho účinnosti, ale některá ustanovení nelze nahradit zákonem. Neobsahují pravidla pro správu domu a pozemku a užívání společných částí a pravidla pro tvorbu rozpočtu společenství, pro příspěvky na správu domu a úhradu cen, což jsou velice podstatné náležitosti stanov. Není proto správný závěr Městského soudu v Praze, že účastník v době konání předmětného shromáždění neměl platné stanovy, je nepodstatné, tento závěr neobstojí před zákonem. Předmětné shromáždění tvoří většina starých lidí - důchodců, kteří nevědí, že má být již několik let nové znění stanov. Znění stanov je uvádí v omyl. Například stanovy uvádějí, že neplatnost usnesení shromáždění lze napadnout ve lhůtě 6 měsíců, přestože zákon určuje do 3 měsíců, nebo že výbor má nejméně 3 členy, i když je podle zákona je nutné uvést přesný počet členů výboru, atd. 2) Městský soud v Praze neprovedl navrhovatelem navržené důkazy, které prokazují manipulaci s hlasováním. Svědci prokáží, jak hlasování probíhalo, že nebylo možné hlasování zkontrolovat, že mnoho lidí během shromáždění odcházelo pryč a že hlasování je neplatné. Procenta přítomných členů, z kterých vycházel soud prvního stupně a jsou uvedena v zápise, jsou nesprávná a uzpůsobena tak, aby byla usnesení přijata. V průběhu shromáždění mnoho členů odcházelo, nebylo to však správně v procentech promítnuto před každým hlasováním do zápisu ze shromáždění ze dne 14. listopadu 2019. Hlasování zpracovávala firma, která je ve vlastnictví jednoho člena výboru. Prokazatelně se jedná o kolisi zájmů. Zpracování měla provádět správcovská firma, [právnická osoba]., která podle smlouvy má zajišťovat konání shromáždění účastníka a kterou si členové SVJ platí. Výbor si pozval pro sčítání hlasování hlasů na shromáždění firmu člena výboru [právnická osoba]. a několik naprosto cizích lidí, kteří na shromáždění nemají být. Sčítání bylo prováděno elektronicky, takže nebylo možné sčítání překontrolovat. Navrhovatel požadoval, že procenta hlasů přítomných překontroluje, byl však předsedou výboru umlčen. 3) Na shromáždění někteří členové měli plné moci k zastupování jiných členů společenství, dokonce i 25 plných mocí, ale shromáždění nebylo informováno o tom, jak má zástupce za zastupované členy k jednotlivým bodům hlasovat. 4) Není správný závěr Městského soudu v Praze, že před každým hlasováním byl zjišťován aktuální počet přítomných členů. Na zápis, na který se soud prvního stupně odvolává, byl vypracován výborem, který hlasování upravil tak, jak to potřeboval. Důkazem toho je, že navrhovatel byl po celou dobu na shromáždění konaného dne 14. listopadu 2019 a chtěl soudu podat účastnickou výpověď. Soud prvního stupně však účastnickou výpověď neprovedl. 5) Zápis neodpovídá skutečnosti. Městský soud v Praze v bodě 10. vychází ze stanov účastníka, které však nejsou platné. 6) Navrhovatel Městskému soudu v Praze prokázal, že má důležitý důvod k podám návrhu, tak jak to vyplývá z § 1209 o.z., který jako přehlasovaný vlastník jednotky má. Navrhovatel soudu prokázal, že je neoprávněně zasahováno do právního postavení vlastníka jednotky, a to finančním dopadem do jeho majetkové sféry. Je prokázáno, že výbor nejedná s péčí řádného hospodáře. Ze svěřenými finančními prostředky výbor nakládá nehospodárně a navrhovatele i ostatní důchodce zbytečně finančně zatěžuje. 7) Jedním z bodů programu shromáždění je bod 7, nazvaný „Schválení výsledků výběrového řízení na opravu elektro“. Předsedající si nechal bod 7 odsouhlasit shromážděním v době, kdy již nebylo shromáždění usnášení schopné. Přestože není uzavřena smlouva o dílo na elektro, [právnická osoba] s prací započal. Účastník nemůže zahájit dílo před uzavřením smlouvy o dílo, ve které bude jednoznačně uvedeno, co je předmětem smlouvy o dílo, rozsah, cena, lhůty atd. To že firma nemá kapacity na provedení díla je zjevné, když se jedná o firmu, která má pět zaměstnanců. Není pravdivé tvrzení předsedy výboru na schůzi vlastníků a zástupců vchodu dne 6. 1. 2020, že smlouva na opravu elektro byla schválena na shromáždění vlastníků 14. 11. 2019. 8) Podle směrnice pro zadávání zakázek [právnická osoba] smluvní vztah u zakázek přesahujících 500 000 Kč uzavírá předseda výboru. Nad 500 000 Kč může být smlouva uzavřena, jen po schválení shromáždění. Odvolatel tvrdí, že se tak nestalo. Podle bodu 5.2. směrnice Podmínky zadávání zakázky je podmínkou zajištění dostatečného finančního krytí. To že Společenství vlastníků nemá dostatečné krytí, vyplývá ze zápisu ze shromáždění ze dne 14. 11. 2019. Výběrové řízení lze konat výhradně po předchozím schválení záměru, který má být předmětem zakázky výhradně po schválení na shromáždění. Odvolatel namítl, že tato podmínka pro zadávání zakázky není splněna. Rovněž není zajištěno dostatečné finanční krytí a výběrové řízení na firmu nebylo konáno po předchozím schválení záměru shromážděním, který má být předmětem zakázky. Městský soud v Praze neučinil důkaz směrnicí o zadávání veřejných zakázek. 9) Sčitatelem nemohly být cizí osoby. Cizí osoby nejsou jedním z orgánu nejvyššího orgánu shromáždění, tak jak dovozuje Městský soud v Praze. Je zarážející, že se soud prvního stupně nezabýval navrženými důkazy, které bylo nutné provést a bez dalšího je zamítl. Navržené výslechy svědků, důkazy na prokázání toho, že shromáždění spoluvlastníků nebylo usnášení schopné a že uváděná procenta jsou nepravdivá. 10) Společenství vlastníků jednotek mělo správcovskou firmu [právnická osoba], která vykonávala svoji činnost včetně organizování shromáždění, to vše za cca 40 000 Kč měsíčně. Předseda výboru tuto firmu „vyhodil“, aniž by to projednalo shromáždění vlastníků, jak mu to ukládají neplatné stanovy a nechal si záhadným způsobem odsouhlasit správcovskou firmu [Anonymizováno], opět za přítomnosti naprosto cizích lidí, kteří organizovali a sčítali hlasy na shromáždění. Této firmě předseda výboru vyplácí měsíční odměnu cca 70 000 Kč, o 30 000 Kč více než se platilo firmě [právnická osoba], která dělala kvalitně vše, což se o [Anonymizováno] říci nedá a další peníze se vyplácejí firmě [právnická osoba], která je ve vlastnictví členky výboru, a to za organizování shromáždění, což dříve dělala správcovská firma. 11) Výbor nehospodaří tak, jak by měl a porušuje tak § 159 o.z. a § 212 o.z. kdy se má chovat čestně ve prospěch členů společenství, kterým je ve většině případů více jak 70 let. 12) Závěr soudu o nepřizpůsobení stanovy právní úpravě platné od 1. ledna 2014 není správný. Je v rozporu se zákonem, když účastník nerespektuje zákony. Pokud soud ve svém rozhodnutí legalizuje protiprávní jednání účastníka, pak legalizuje nehospodárnost voleného orgánu účastníka, který jedná v rozporu § 159 odst. 1 o.z.

7. Odvolatel navrhl, aby Vrchní soud v Praze zrušil odvoláním napadené usnesení a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

8. K odvolání se vyjádřil účastník s tím, že odvolání mělo být odmítnuto pro opožděnost. Dále vyvracel jednotlivé odvolací námitky s tím, že žalobci nesvědčí žádný z tvrzených odvolacích důvodů a navrhl potvrzení odvoláním napadeného usnesení a přiznání náhrady nákladů odvolacího řízení ve výši 4 114 Kč, případně navýšenou o účast na jednání před odvolacím soudem.

9. Vrchní soud v Praze jako odvolací soud přezkoumal usnesení soudu prvního stupně a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

10. Předně odvolací soud uvádí, že odvolání nebylo podáno opožděně, jak namítl další účastník, když bylo doručeno odvolateli dne 11. prosince 2020 a podáno k poštovní přepravě dne 23. 12. 2020 (viz podací razítko na obálce od podaného odvolání), tedy 3 dny před uplynutím odvolací lhůty. Den doručení odvolání soudu prvního stupně (30. 12. 2020) není z hlediska včasnosti podání odvolání vůbec právně relevantní, což vyplývá přímo ze zákona - viz § 57 odst. 3 o. s. ř., dle něhož lhůta je zachována, je-li posledního dne lhůty učiněn úkon u soudu nebo podání odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit (tj. jednomu z orgánů uvedených v § 48 o. s. ř., tedy i provozovateli poštovních služeb).

11. Podle odvolacího soudu soud prvního stupně provedl dokazování v potřebném rozsahu (ostatně v rámci odvolacího jednání nebylo jeho doplnění výslovně navrženo), důkazy správně vyhodnotil a přijal odpovídající skutkové závěry. Věc posoudil správně též po právní stránce. Odvolací námitky jsou nedůvodné.

12. K jednotlivým odvolacím námitkám odvolatele uvádí odvolací soud následující: Předmětem daného řízení bylo posouzení platnosti resp. neplatnosti usnesení shromáždění dalšího účastníka konaného dne 15. ledna 2020, a to toliko z důvodů odvolatelem tvrzených v rámci jeho návrhu resp. v řízení před soudem prvního stupně uvedeným toliko v tříměsíční lhůtě dle § 1209 odst. 1 o.z. Není tedy na soudu, aby v takovém řízení zkoumal vnitřní právní režim předmětného společenství vlastníků z hlediska ust. § 3041 o.z. Lze souhlasit s tím, že dle § 3041 odst. 1 o.z. pozbyla platnosti ustanovení stanov, jsoucí v rozporu s kogentními ustanovení zákona, což se ovšem na posuzování dané věci nijak konkrétně neprojevilo. Z hlediska obsahu ust. § 1209 o.z. je zásadní ustanovení zákona, a jsou-li stanovy s jeho kogentním zněním v rozporu, neplatí. Soud prvního stupně i odvolací soud potud posuzoval návrh navrhovatele v dané věci a lhůtu pro jeho podání dle tohoto ustanovení ve znění platném ke dni konání shromáždění - 14. 11. 2019. Manipulaci s hlasováním navrhovatel jako důvod neplatnosti předmětných usnesení předmětného shromáždění vlastníků jednotek v řízení před soudem prvního stupně neuváděl, když uváděl toliko neoprávněnost sčítání hlasů resp. jejich sčitatele, čímž se soud prvního stupně zabýval a odvolací soud je s ním zajedno v jeho závěrech, viz. níže. Jinými důvody neplatnosti usnesení shromáždění, než uvedenými navrhovatelem v tříměsíční lhůtě od konání shromáždění, se soud již zabývat nemohl a nemůže tak činit ani soud odvolací. Navíc z provedených důkazů je zjevné, že nešlo o manipulaci hlasů, když navrhovatel tvrdil nedostatky v zápise ze shromáždění, jež by ani za situace, že by byla jeho tvrzení prokázána, neměly věcný dopad na přijatá rozhodnutí shromáždění vlastníků. Pokud jde o navrhovatelem tvrzený důvod neplatnosti, tedy že sčitatelem byly zvoleny třetí osoby, je odvolací soud ve své podstatě zajedno se závěry soudu prvního stupně. Ze stanov ani ze zákona nevyplývá, že by tomu tak být nemohlo, tedy že by technickou realizaci sčítání hlasů na shromáždění nemohly provádět osoby odlišné od členů shromáždění resp. společenství. Naopak, u shromáždění společenství majícího 448 členů je logické, že sami tito členové nebudou způsobilí či ani ochotní takovouto činnost provádět. V daném případě navíc shromáždění samo odsouhlasilo tento způsob sčítání hlasů i subjekt, jenž tak bude činit. Námitky navrhovatele - odvolatele proti způsobu, formě či subjektu sčitatele hlasů tak nejsou důvodné, když tyto skutečnosti nebyly ani v rozporu se zákonem ani v rozporu se stanovami společenství, pročež jejich neplatnost dána být nemohla. Provádění sčítání hlasů elektronicky rovněž nebylo v rozporu se zákonem ani se stanovami, naopak při výše uvedeném počtu členů shromáždění je logickým způsobem. Bylo následně na funkcionářích shromáždění, aby tento způsob a výsledky sčítání verifikovali, učinili-li tak, není na tom nic nezákonného ani jsoucího v rozporu se stanovami. Zcela absurdní je pak již samozřejmě nedůvodná odvolací námitka, že „shromáždění nebylo informováno o tom, jak má zástupce za zastupované členy k jednotlivým bodům hlasovat“, když toto je věcí mezi zmocněncem a zmocnitelem, jakož i platí, že zástupce jedná za zastoupeného navenek ve všech věcech, k němuž je dle právní skutečnosti toto zastoupení konstituující oprávněn. K další nedůvodné námitce, že odvolatel „chtěl soudu podat účastnickou výpověď. Soud prvního stupně však účastnickou výpověď neprovedl“ odvolací soud uvádí, že je zcela a plně na soudu, které důkazy provede a které nikoli. Účastnický výslech resp. výslech účastníka řízení je vzhledem k jeho postavení „osoby zaujaté v řízení“ na místě tehdy, jestliže nelze vyjít z ostatních, objektivních a zkoumanou skutkovou situace objektivizovaných důkazů. V daném případě, jak již odvolací soud výše uvedl, soud prvního stupně provedl dokazování v potřebném rozsahu a dostatečně zjistil skutkovou situaci, pročež účastnický výslech navrhovatele coby důkaz již nebyl třeba. V řízení nebylo zjištěno, že by „zápis ze shromáždění neodpovídal skutečnosti“, když toho příčinou nemohlo být, že soud vyšel ze stanov společenství, jež jsou dle něj i odvolacího soudu platné, pročež námitku odvolatele o jejich neplatnosti je nutné odmítnout. Pokud jde o tzv. důležitý důvod podání návrhu podle § 1209 odst. 1 o.z. ve znění ke dni 14. 11. 2019, pak tento důvod odvolací soud shledal ve stejném rozsahu, jako soud prvního stupně. Náklady spojené s užíváním bytů a správou domu resp. společných částí domu jsou náklady jednotlivých vlastníků jednotek, nejde o finanční prostředky, s nimiž výbor nakládá nehospodárně a navrhovatele i ostatní důchodce zbytečně finančně zatěžuje, jak se domnívá odvolatel. Je povinností každého člena společenství přispívat ve výši určené příslušnými právními předpisy, jakož i smluvními ujednáními případně rozhodnutími orgánů společenství, přičemž v rámci zásady proporcionality a spravedlnosti nelze činit rozdílu mezi vlastníky jednotek, tedy zohledňovat, kdo je důchodce, kdo pracující či kolik kdo vydělává. Vlastnictví nemovité věci, kterou je jednotka - byt či nebytový prostor, s sebou nese i povinnosti, a je zcela na vlastníkovi, zda tyto povinnosti unese či nikoli, a když nikoli, jak situaci vyřeší. Irelevantní je i další námitka odvolatele ohledně realizace projektových prací na opravu elektro v domech, v nichž je společenství, na platnost napadených usnesení shromáždění nemůže mít vliv, kdy bylo zahájeno dílo či co tvrdil předseda výboru v roce 2020. Stejně irelevantní je míra finančního krytí oprav elektro. Irelevantní je též tvrzení odvolatele, že „společenství vlastníků jednotek mělo správcovskou firmu [právnická osoba], která vykonávala svoji činnost včetně organizování shromáždění, to vše za cca 40.000,- Kč měsíčně. Předseda výboru tuto firmu „vyhodil“, aniž by to projednalo shromáždění vlastníků, jak mu to ukládají neplatné stanovy a nechal si záhadným způsobem odsouhlasit správcovskou firmu [Anonymizováno], opět za přítomnosti naprosto cizích lidí, kteří organizovali a sčítali hlasy na shromáždění. Této firmě předseda výboru vyplácí měsíční odměnu cca 70.000,- Kč, o 30.000,- Kč více než se platilo firmě [právnická osoba], která dělala kvalitně vše, což se o [Anonymizováno] říci nedá a další peníze se vyplácejí firmě [právnická osoba], která je ve vlastnictví členky výboru, a to za organizování shromáždění, což dříve dělala správcovská firma“. Obecně lze konstatovat, že výběr tzv. správcovského subjektu resp. subjektu vykonávající operativní správu a jeho způsobem je dán na základě zákona stanovami společenství případně prohlášením vlastníků, pročež byl-li učiněn v souladu se tam uvedenými předpoklady, není z hlediska platnosti rozhodnutí shromáždění rozhodná částka, za jakou správcovská firma správu realizuje. Odvolací námitka, že „výbor nehospodaří tak, jak by měl a porušuje tak § 159 o.z. a § 212 o.z. kdy se má chovat čestně ve prospěch členů společenství, kterým je ve většině případů více jak 70 let“ je kromě své irelevantnosti námitkou nesměřující k rozhodnutí shromáždění. Důvodná není ani námitka odvolatele, že „závěr soudu o nepřizpůsobení stanovy právní úpravě platné od 1. ledna 2014 není správný. Je v rozporu se zákonem, když účastník nerespektuje zákony. Pokud soud ve svém rozhodnutí legalizuje protiprávní jednání účastníka, pak legalizuje nehospodárnost voleného orgánu účastníka, který jedná v rozporu § 159 odst. 1 o.z.“, protože je otázkou rozboru konkrétních ustanovení stanov společenství, zda je to které ustanovení stanov v rozporu s kogentním ustanovením zákona, a pokud ano, pak je neplatné přímo ze zákona. Nejde-li o neplatnost obligatorního ustanovení stanov, pak je z hlediska existence společenství plně akceptovatelné, že i když neproběhlo tzv. generální přizpůsobení právní úpravě účinné od 1. 1. 2014, je právní režim společenství v souladu se zákonem. Jinak řečeno, chybí-li vzhledem k rozporu s kogentním ustanovení se zákonem (§ 3041 odst. 1 o.z.) ve stanovách některé ustanovení, jež je úpravou toliko dispozitivní, je toliko a jen na společenství, zda toto ze zákona neplatné ustanovení stanov jejich změnou nahradí, či nikoli.

13. Posuzování z hlediska navrhovatelem (odvolatelem) uvedených důvodů neplatnosti předmětného usnesení shromáždění vlastníků, žádný z těchto důvodů nečiní rozhodnutí jsoucím v rozporu se zákonem či stanovami společenství. Jak bylo správně rozebráno již soudem prvního stupně a soudem odvolacím (viz. výše), není v rozporu se zákonem ani s tehdy platnými stanovami společenství, pakliže technické sčítání hlasů zajišťovala ve vztahu ke společenství a jejím členům třetí osoba. Tím píše pak, bylo-li to schváleno tímto shromážděním. Důvodem neplatnosti usnesení shromáždění by nebylo ani to, nebyl-li by přítomen tzv. operativní správce daného společenství, v daném případě společnost [právnická osoba]. Navíc v daném případě jeho zástupce přítomen shromáždění byl.

14. Ze všech výše uvedených důvodů odvolací soud podle § 219 o. s. ř. usnesení soudu prvního stupně potvrdil jako věcně správné, včetně akcesorického nákladového výroku.

15. Ohledně náhrady účelně vynaložených nákladů odvolacího řízení, v souladu se zásadou úspěchu ve věci (§ 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. a § 1 odst. 3 z.ř.s.) platí, že jejich náhrada náleží úspěšnému účastníkovi (společenství). Navrhovatel je tudíž povinen nahradit náklady odvolacího řízení účastníkovi. Ty sestávají z odměny advokáta za 2 úkony právní služby v celkové výši 6 200 Kč (vyjádření k odvolání ze dne 4. února 2021 a účast na jednání odvolacího soudu dne 11. 11. 2021, přičemž za jeden úkon právní služby dle § 7 ve spojení s § 9 odst. 4, písm. c) vyhl.č. 177/1996 Sb. /dále jen „vyhláška“/ náleží odměna 3 100 Kč) a náhrady hotových výdajů ve výši 600 Kč (přičemž náhrada hotových výdajů činí za jeden úkon právní služby dle ust. § 13 odst. 3 vyhlášky 300 Kč). K tomu je třeba přičíst náhradu za daň z přidané hodnoty 21% ve výši 1 428 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.), celkem se jedná o částku ve výši 8 228 Kč, jež je navrhovatel povinen zaplatit k rukám advokáta coby zástupce účastníka - společenství (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

Poučení