6 Cmo 81/2021 - 148

Rubrum

Vrchní soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Josefa Holejšovského, Ph.D. a soudců JUDr. Františka Švantnera a JUDr. Ing. Dušana Hrabánka ve věci navrhovatelů: a) [Jméno navrhovatele A], narozený [Datum narození navrhovatele A] bytem [Adresa navrhovatele A] b) [Jméno navrhovatele B], narozený [Datum narození navrhovatele B] bytem [Adresa navrhovatele B] c) [Jméno navrhovatele C], narozená [Datum narození navrhovatele C] bytem [Adresa navrhovatele B] d) [Jméno navrhovatele D], narozená [Datum narození navrhovatele D] bytem [Adresa navrhovatele D] e) [Anonymizováno]., IČO [IČO navrhovatele D] sídlem [Adresa navrhovatele D] všichni zastoupeni advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] za účasti: [Jméno advokáta B], IČO [IČO advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] zastoupené advokátem [Jméno advokáta C] sídlem [Adresa advokáta C] o vyslovení neplatnosti rozhodnutí přijatého mimo zasedání shromáždění vlastníků, k odvolání navrhovatelů proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. listopadu 2020 č. j. 75 Cm 37/2019-109, takto:

Výrok

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. listopadu 2020 č. j. 75 Cm 37/2019-109 se zrušuje a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Odůvodnění

1. Návrhem došlým soudu prvního stupně (dále též jen „soud“) dne 3. 7. 2018 se navrhovatelé domáhali vyslovení neplatnosti rozhodnutí přijatého mimo zasedání shromáždění účastníka (dále také též jen „společenství“) uvedeného ve výroku I. v záhlaví označeného usnesení (specifikováno níže). Uvedli, že již dne 29. 11. 2017 se mělo konat shromáždění, které se neuskutečnilo z důvodu nízké účasti vlastníků jednotek. Náhradní shromáždění bylo svoláno na 11. 1. 2018, které se neuskutečnilo proto, že statutární orgán nechtěl, aby byl z průběhu jednání pořízen audiozáznam a přes jeho usnášeníschopnost bylo účastníkem rozpuštěno. Dopisem ze dne 13. 3. 2018 byli navrhovatelé účastníkem informováni, že pro hlasování zvolil „formu per rollam podle čl. 12 stanov“. Předmětem rozhodnutí měly být tři body programu: 1) schválení pravidel pro rozúčtování nákladů na dodávku tepelné energie, studené vody a odvádění odpadních vod - příloha č. 1, 2) schválení výše, způsobu tvorby a rozúčtování záloh na služby spojené s užíváním jednotek - příloha 2, a 3) schválení výše, způsobu tvorby a rozúčtování příspěvku na správu domu a pozemku - příloha 2. Navrhovatel a) hlasoval proti všem bodům návrhu, navrhovatelé b) a c) nehlasovali, ,,tudíž se vyjádřili proti návrhu (ve smyslu čl. 12 odst. 3 stanov)“. Navrhovatelky d) a e) hlasovaly proti všem bodům návrhu. Podle podkladů účastníka mělo být hlasování ukončeno ke dni 12. 4. 2018, neboť tento den uplynula 30denní lhůta dle stanov účastníka. I za použití § 573 o.z. (domněnka doby dojití) měla lhůta skončit nejpozději 15. 4. 2018. K velkému překvapení účastník dne 19. 4. 2018 zaslal všem vlastníkům email označený jako „úřední oznámení“, v němž vlastníky jednotek informoval, že doposud (tedy za 37 dní od rozeslání výzev) „hlasovalo ze 101 lístků pouze 56“, přičemž pouze 47 vlastníků souhlasilo, aniž by byly uvedeny poměry. Účastník v rozporu se stanovami i samotným o.z. „prodloužil“ lhůtu k „vyjádření“ o dalších 8 dní, a to do 27. 4. 2018. Lhůta tedy trvala 45 dní na místo stanovami povolené nejzazší lhůty 30 dní, načež dne 3. 5. 2018 (tedy až 52 dní „po vyhlášení“) vypracoval účastník rozhodnutí, kterým byla údajně všechna 3 usnesení přijata. Shrnuto, účastník postupoval v rozporu s čl. 10 odst. 7 stanov a čl. 12 stanov, kdy samotné hlasování trvalo déle než 30 dní, přičemž účastník nikdy neprokázal transparentnost hlasování. A konečně změny byly schváleny zcela nepřípustně retroaktivně i za rok 2017, to vše v rozporu se zákonem č. 67/2013 Sb. Přijatá rozhodnutí jsou dle navrhovatelů „nepřijatelná“ i proto, že jsou v rozporu s hmotným právem, zejména zákonem č. 67/2013 Sb., což dále rozváděli.

2. Dle vyjádření účastníka předmětné rozhodnutí bylo přijato za předchozího předsedy společenství, dále se ztotožnil s tvrzením v návrhu, že „lhůta k vyjádření vlastníků jednotek činí 30 dnů a uplynula dne 12. 4. 2018, jelikož se návrh usnesení dostal do dispozice „žalobců“ dne 13. 3. 2018, tedy že „prodlužování“ lhůty není souladné se stanovami. Neztotožnil se však s tím, že korespondenční hlasování nemohlo být vůbec svoláno.

3. Městský soud v Praze coby soud prvního stupně rozhodl v záhlaví označeným usnesením tak, že „Návrh, aby soud vyslovil neplatnost rozhodnutí učiněné mimo zasedání shromáždění účastníka, oznámené dne 3. 5. 2018, o schválení pravidel pro rozúčtování nákladů na dodávku tepelné energie studené vody a odvádění odpadních vod dle přílohy č. 1, o výši, způsobu a rozúčtování záloh na služby spojené s užíváním jednotek dle přílohy č. 2 a o výši, způsobu, tvorby a rozúčtování příspěvku na správu domu a pozemku společenství dle přílohy č. 2, se zamítá.“ (výrok I.), „Navrhovatelé jsou povinni zaplatit účastníkovi společně a nerozdílně náhradu nákladů řízení ve výši 3 300 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení.“ (výrok II.).

4. V odůvodnění uvedl, že po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Navrhovatelé jsou členy účastníka. Dne 13. 3. 2018 zaslal statutární orgán účastníka členům účastníka návrh usnesení - rozhodnutí mimo zasedání shromáždění o schválení pravidel pro rozúčtování nákladů na dodávku tepelné energie studené vody a odvádění odpadních vod dle přílohy č. 1, o schválení výše způsob tvorby a rozúčtování záloh na služby spojených s užíváním jednotek dle přílohy č. 2 a o schválení výše, způsobu tvorby a rozúčtování příspěvků na správu domu a pozemku dle přílohy č.

2. Součástí návrhu usnesení byla příloha č. 1 - pravidla pro rozúčtování nákladů na dodávku tepelné energie studené vody a odvádění odpadních vod a příloha č. 2 - způsob tvorby, stanovení výše a způsobu rozúčtování příspěvku na správu domu a pozemku a záloh na služby od 1. 1. 2018 a dále byl přílohou návrhu usnesení hlasovací lístek včetně návrhu úplného znění usnesení, a to ve shodné znění jako v přijatém usnesení. Otázky, které byly obsaženy v přijatém usnesení ze dne 3. 5. 2018 patřily do působnosti shromáždění účastníka dle čl. 12 odst. 1 stanov. Navrhovatel a) hlasoval proti všem bodům návrhu usnesení, navrhovatelé b) a c) nehlasovali a navrhovatelky d) a e) hlasovaly proti všem bodům návrhu usnesení. Dne 3. 5. 2018 oznámil účastník výsledek hlasování tak, že bylo přijato usnesení (1. Schvaluji pravidla pro rozúčtování nákladů na dodávku tepelné energie studené vody a odvádění odpadních vod, která jsou uvedena v příloze č. 1 s účinností od 1. 1. 2018. Schvaluji použití těchto pravidel pro rozúčtování služeb i za zúčtovací období roku 2017; 2. Schvaluji výši, způsob tvorby a rozúčtování záloh na služby spojených s užíváním jednotek a způsob jejich rozúčtování dle přílohy č. 2 s účinností od 1. 1. 2018. Schvaluji použití těchto pravidel pro rozúčtování služeb i za zúčtovací období roku 2017; 3. Schvaluji výši, způsob tvorby a rozúčtování příspěvku na správu domu a pozemku společenství podle tabulky dle přílohy č. 2 s účinností od 1. 1. 2018. Schvaluji použití těchto pravidel pro rozúčtování příspěvku na správu domu a pozemku i za zúčtovací období roku 2017). Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že nebyla dodržena třicetidenní lhůta k vyjádření vlastníků jednotek dle čl. 12 odst. 1 stanov, resp. lhůta byla prodloužena do 27. 4. 2018.

5. Ve svých právních závěrech dospěl k tomu, že návrh je ze strany navrhovatelů a), d) a e) podán osobami aktivně legitimovanými. Navrhovatelé b) a c) nejsou aktivně věcně legitimovanými k podání návrhu podle § 1209 odst. 1 o. z., neboť za situace, že nehlasovali o návrhu usnesení, resp. se zdrželi hlasování, nelze je považovat za přehlasované vlastníky jednotek. Rozhodnutí mimo zasedání shromáždění mohlo být v daném případě uskutečněno, neboť dle čl. 12 odst. 1 stanov, o záležitostech spadajících do působnosti shromáždění může být rozhodováno mimo zasedání. Důležitý důvod pro přezkoumání usnesení přijatého shromážděním je dle soudu dán tehdy, jestliže dotčeným usnesením bylo rozhodnuto o záležitosti, která přímo zasahuje buď do samotného právního postavení vlastníků jednotek, nebo do podstaty předmětu jejich vlastnictví z hlediska účelu jeho využití (a odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 3. 2017, sp. zn. 26 Cdo 4567/2016). Pod bodem 1. přijatého usnesení bylo rozhodnuto o přijetí pravidel pro rozúčtování nákladů na dodávku tepelné energie studené vody a odvádění odpadních vod. Přijetí pravidel pro rozúčtování nákladů na dodávku tepelné energie studené vody a odvádění odpadních vod nelze dle soudu považovat za záležitost, která přímo zasahuje do právního postavení vlastníků jednotek nebo do podstaty předmětu jejich vlastnictví z hlediska účelu jeho využití. Navrhovatelé žádné konkrétní skutečnosti, z nichž by byla zřejmá existence důležitého důvodu pro přezkoumání přijatého rozhodnutí, netvrdili, stejně jako netvrdili žádné konkrétní skutečnosti, že pod bodem 1. přijatého usnesení došlo k zásahu do jejich právního postavení nebo do podstaty jejich vlastnictví z hlediska účelu jeho využití včetně případného finančního dopadu do jejich majetkové sféry. Pokud navrhovatelé zpochybňovali metodiku použitou při rozúčtování nákladů na dodávku tepelné energie studené vody a odvádění odpadních vod, pak se soud věcnou správností zvolené metodiky nezabýval právě z důvodu absence konkrétního důležitého důvodu pro přezkoumání bodu 1. přijatého usnesení. Za důležitý důvod pro přezkoumání napadeného usnesení nelze spatřovat ani v tom, že dotčené usnesení zakládalo členům účastníka platební povinnost se zpětnou účinností, a to s ohledem na to, že se jedná o pravidla. Pod bodem 2. přijatého usnesení bylo rozhodnuto o výši, způsobu tvorby a rozúčtování záloh na služby spojených s užíváním jednotek a způsob jejich rozúčtování. Navrhovatelé uvedli, že je pro ně výše, způsob tvorby a rozúčtování záloh na služby spojených s užíváním jednotek znevýhodňující, neboť není zřejmé, jak budou platit vodné a stočné nebytové prostory a proč má být vodné a stočné podle počtu osob. Soud prvního stupně dovodil, že ze strany navrhovatelů není dán důležitý důvod pro přezkoumání pod bodem 2. přijatého usnesení. Napadené rozhodnutí v této části stanoví výši záloh a způsob jejich rozúčtování. Otázka stanovení záloh nemůže sama o sobě zasáhnout do právního postavení vlastníků jednotek nebo do podstaty předmětu jejich vlastnictví z hlediska účelu jeho využití, neboť záloha je závazek a po jeho úhradě, po úhradě stanovené zálohy dojde posléze k vyúčtování dle konkrétní spotřeby. Navrhovatelé ani netvrdili, jakým způsobem by stanovení výše zálohy mělo zasáhnout do jejich právního postavení jakožto vlastníka jednotky. Jelikož navrhovatelé netvrdili, jak výše, způsob tvorby a rozúčtování záloh na služby spojených s užíváním jednotek zasáhl do jejich právního postavení jakožto vlastníků jednotek, nebo do podstaty předmětu jejich vlastnictví z hlediska účelu jeho využití, nezabýval se věcnou správností pod bodem 2. přijatého usnesení. Za důležitý důvod pro přezkoumání napadeného usnesení nelze spatřovat ani v tom, že dotčené usnesení zakládalo členům účastníka platební povinnost se zpětnou účinností, neboť se jedná o zálohy. Pod bodem 3. přijatého usnesení bylo rozhodnuto o výši, způsobu tvorby a rozúčtování příspěvku na správu domu a pozemku společenství. Navrhovatelé opět namítli věcnou nesprávnost přijatého usnesení v této části, aniž by konkrétně tvrdili, jak bylo zasaženo do jejich právního postavení jakožto vlastníků jednotek nebo do podstaty předmětu jejich vlastnictví z hlediska účelu jeho využití. Pro absenci konkrétních tvrzení soud nepřezkoumával věcnou správnost přijatého usnesení. Možné výdaje z takto vybraných prostředků budou moci vlastníci jednotek ovlivnit hlasováním o konkrétních akcích souvisejících s domem, které budou projednávány na budoucích shromážděních a u kterých nelze případně ani vyloučit úvahu o důležitém důvodu ve smyslu § 1209 odst. 1 o. z. S ohledem na shora uvedené dospěl soud k závěru o nedůvodnosti návrhu. Navrhovatelé a), d) a e) netvrdili žádný důležitý důvod pro přezkoumání napadeného usnesení. Jelikož nebyla splněna podmínka, že k přezkumu napadeného usnesení existuje důležitý důvod ve smyslu § 1209 odst. 1 o. z., nezabýval se soud tím, zdali bylo přijaté usnesení přijato v rozporu se zákonem nebo stanovami a ve výroku I. tohoto usnesení návrh zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř.

6. Proti usnesení soudu prvního stupně podali všichni navrhovatelé včasná odvolání shodného obsahu. V odvolání vznesli tyto stěžejní odvolací námitky: 1) V posuzovaném případě šlo o hlasování per rollam a účastník všechny navrhovatele výslovně upozornil, že pokud nebudou hlasovat, znamená to, že hlasují proti. Bylo tedy pouze a jenom na vůli jakéhokoliv „účastníka“ hlasování, zda-li bude aktivně hlasovat proti, aneb se vzdá hlasování, ale s týmž účinkem. Ve zvoleném režimu dle čl. 12 odst. 3 stanov nebylo možné se zdržet hlasování, protože to zaslaná listina neumožňovala (zaškrtnout „zdržuji se“), naopak stanovy jasně uvádí, že kdo se nevyjádří do 30 dnů kladně, „platí, že s návrhem nesouhlasí.“ Dle čl. 12 odst. 3 stanov i navrhovatelé b) a c) jsou aktivně legitimováni, protože svojí pasivitou vyjádřili nesouhlas se všemi třemi rozhodnutími. 2) Dle čl. 12 odst. 3 stanov účastníka maximální lhůta je 30 dní, přičemž se jedná o lhůtu propadnou, jejíž marné uplynutí nevyvratitelně konstituuje nesouhlas každého jednoho člena SV, tedy že tento nesouhlas nelze zvrátit nějakým prodlužováním lhůty. Podle podkladů samotného účastníka mělo být hlasování ukončeno ke dni 12. 4. 2018, neboť tento den uplynula 30denní lhůta dle stanov. I za použití § 573 o.z. měla lhůta skončit nejpozději 15. 4. 2018. Účastník dne 19. 4. 2018 všem vlastníkům zaslal emailem „úřední oznámení“, ve kterém všechny vlastníky informuje, že doposud (tedy za 37 dní od rozeslání výzev) hlasovalo ze 101 lístků pouze 56, přičemž pouze 47 vlastníků souhlasilo. Zároveň v rozporu se stanovami i samotným o.z. účastník „prodloužil“ lhůtu k vyjádření o dalších 8 dní do 27. 4. 2018, lhůta tedy trvala 45 dní namísto stanovami povolené nejzazší lhůty 30 dní, načež dne 3. 5. 2018 (tedy až 52 dní po vyhlášení) vypracoval účastník rozhodnutí, kterým byla údajně všechna tři usnesení přijata. Dle vyjádření účastníka ze dne 4. 9. 2020 účastník sám potvrzuje, že do konce lhůty 30 dnů nebyl přijat ani jeden návrh. Jelikož účastník následně zcela v rozporu se zákonem a stanovami jednotlivé vlastníky doslova „pobízel“ k hlasování, ačkoliv lhůta uplynula, musí být takové rozhodnutí neplatné. Poukázáno bylo i na to, že stanovisko účastníka z 4. 9. 2020 ad 1) vyjádření uvádí, že první hlas byl odevzdán už 10. 3. 2018, ačkoliv samotná listina je datována až dnem 13. 3. 2018 s tím, že s těmito skutkovými závěry se soud prvního stupně vůbec nijak nevypořádal a jeho rozhodnutí je v tomto nepřezkoumatelné, když v odst. 9 bez dalšího uvede, že z lístků zjistil, že návrhy byly přijaty. 3) V čl. II.2. přílohy č. 1 se uvádí, že při rozúčtování tepelné energie se nepoužijí žádné korekce, ani koeficienty, což je zcela jasně v rozporu s právním předpisem, a to vyhláškou 269/2015 Sb. Použití koeficientů je obligatorní náležitost, kterou musí každé vyúčtování mít, neboť je v taxativním výčtu § 6 vyhlášky, a to v písm. f). Judikatura Nejvyššího soudu (sp.zn. 27 Cdo 4404/2017) je v tomto ohledu již konstantní a nerozporná, že každé vyúčtování musí mít všechny vyhláškou taxativně stanovené náležitosti, a pokud je nemá, není schopné přivodit splatnost nedoplatku. Pokud účastník zamýšlel koeficienty zcela pominout, pak se zcela jednoznačně neobjeví ve vyúčtování a jakékoliv takové vyúčtování bude s odkazem na zákonnou úpravu a citovanou judikaturu neplatné. Všechna taková vyúčtování tedy nepřivodí splatnost doplatků, a proto je nikdo nebude hradit, což je závažný důvod dle § 1209 odst. 1 o.z. 4) Závěr soudu prvního stupně, že přílohou č. 1 nebylo zasaženo do právního postavení vlastníka, ani do jeho vlastnického práva, je nesprávný, neboť pokud kogentní předpis stanoví, jak se má správně vypočítat spotřeba tepla, avšak účastník tyto předpisy neuvede (aby si ulehčil práci, protože to zřejmě neumí správně vypočítat), pak to logicky někoho poškodí a někoho zvýhodní. 5) Pokud jde o usnesení 2), tak pro všechny navrhovatele je znevýhodňující, že není zřejmé, jak budou platit vodné a stočné nebytové prostory, proč má být vodné a stočné dle počtu osob, což by znamenalo, že nebytové prostory tuto zálohu platit nemusí. 6) V příloze č. 2, která byla podkladem pro rozhodování o bodu č. 2) je uvedeno, že některé jednotky neplatí určitá média, a to jednotka č. 101 neplatí odpad, jednotky … neplatí náklady na výtah, mimo oprav, které jsou spojeny s jeho funkčností, jednotka č. 501 neplatí odpad a jednotky … neplatí úklid. Není vůbec jasné, proč právě tyto mají být od čehokoliv osvobozeny a tento algoritmus navrhovatele zcela jednoznačně poškozuje. Od pravidla daného zákonem (přispívat musí všichni) se nelze odchýlit, aniž by byla nejprve uzavřena dohoda jakožto souhlasný projev vůle všech vlastníků jednotek. Jde o dispozitivní ustanovení, jehož aplikaci může vyloučit jen shodná vůle všech vlastníků jednotek. Většinové hlasování nelze aplikovat (rozsudek velkého senátu NS sp.zn. 31 Cdo 4294/ 2011). 7) Příspěvek na správu domu a pozemku má charakter zálohy, proto není možné odhlasovat, že nejedná o zálohu, ale o kumulovaný příspěvek.

7. Z odvolání plyne požadavek na vyhovění návrhu.

8. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal odvoláním napadené usnesení a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné, neboť rozhodnutí soudu prvního stupně je vzhledem k níže uvedeným důvodů částečně nepřezkoumatelné.

9. Vzhledem k datu rozhodování shromáždění tzv. per rollam resp. k datu, kdy jim bylo dle navrhovatelů toto rozhodnutí oznámeno - den 3. 5. 2018, rozhodoval odvolací soud podle zák.č. 89/2012 Sb. Občanský zákoník (dále i jen „o.z.“) ve znění k tomuto datu. Podle § 1209 odst. 1 o.z. je-li pro to důležitý důvod, může přehlasovaný vlastník jednotky navrhnout soudu, aby o záležitosti týkající se správy domu a pozemku rozhodl; v rámci toho může též navrhnout, aby soud dočasně zakázal jednat podle napadeného rozhodnutí. Není-li návrh podán do tří měsíců ode dne, kdy se vlastník jednotky o rozhodnutí dozvěděl nebo dozvědět mohl, jeho právo zaniká. Podle § 1210 odst. 1 o.z. (ve znění účinném do 30. 6. 2020) není-li svolané shromáždění způsobilé usnášet se, může osoba, která je oprávněna shromáždění svolat, navrhnout v písemné formě do jednoho měsíce ode dne, na který bylo zasedání svoláno, aby vlastníci jednotek rozhodli o týchž záležitostech mimo zasedání. Podle odstavce 2 téhož ustanovení zákona v jiných případech lze mimo zasedání rozhodnout, pokud to připustí stanovy. Podle § 1221 o.z. nevyplývá-li z ustanovení o společenství vlastníků něco jiného, použijí se přiměřeně ustanovení o spolku. Nepoužijí se však ustanovení o shromáždění delegátů, dílčích členských schůzích ani o náhradní členské schůzi. Podle § 258 o. z. každý člen spolku nebo ten, kdo na tom má zájem hodný právní ochrany, může navrhnout soudu, aby rozhodl o neplatnosti rozhodnutí orgánu spolku pro jeho rozpor se zákonem nebo se stanovami, pokud se neplatnosti nelze dovolat u orgánů spolku. Podle § 259 o. z. právo dovolat se neplatnosti rozhodnutí zaniká do tří měsíců ode dne, kdy se navrhovatel o rozhodnutí dozvěděl nebo mohl dozvědět, nejpozději však do jednoho roku od přijetí rozhodnutí.

10. První rozhodující skutečností, jíž je v daném případě nutné vyřešit, je otázka, zda byli navrhovatelé b) a c) aktivně věcně legitimováni k podání předmětného návrhu z titulu osob členů společenství, hlasujících ve smyslu § 1209 odst. 1 o.z. proti usnesení shromáždění. Tedy zda byli ze zákona osobami oprávněnými tento návrh podat. Koná-li se zasedání shromáždění a hlasování přítomných členů na tomto zasedání, je situace jednoznačná a jasná, je-li někdo na zasedání přítomen, musí hlasovat proti přijímanému usnesení, aby jej bylo možné považovat za přehlasovaného vlastníka ve smyslu výše uvedeného zákonného ustanovení. Při rozhodování per rollam není tato otázka výslovně zákonem řešena a neexistuje ani odpovídající judikatura. Podle odvolatelů nebylo ve zvoleném režimu dle čl. 12 odst. 3 stanov možné zdržet se hlasování, protože to zaslaná listina neumožňovala (zaškrtnout „zdržuji se“), naopak stanovy jasně uváděly, že kdo se nevyjádří do 30 dnů kladně, „platí, že s návrhem nesouhlasí.“ Odvolací soud s odvolateli v této otázce souhlasí. Zákon neupravuje způsob hlasování členů společenství a potažmo tak členů shromáždění při jeho rozhodování per rollam potud, že by určoval, které hlasy se považují za hlasy hlasující proti návrhu a které pro návrh za situace, že k hlasování oprávněný člen shromáždění (společenství) se ve stanovené lhůtě k návrhu usnesení shromáždění nevyjádří (viz. § 1211 o.z.). Úprava této otázky ve stanovách společenství je tedy zcela legitimní, zákonná a pro členy i společenství v daném případě závazná. Stanoví-li tedy čl. 12 odst. 3 Stanov společenství, že „nedoručí-li člen SV ve lhůtě třiceti dnů od doručení návrhu členu SV statutárnímu orgánu svůj souhlas s návrhem usnesení, platí, že s návrhem nesouhlasí“, pak členové předmětného společenství, kteří tak učinili, hlasovali proti navrženému usnesení. Učinili-li tak též navrhovatelé b) a c), je nutné je ve smyslu § 1209 odst. 1 o.z. považovat za přehlasované vlastníky a mají potud aktivní věcnou legitimaci k podání předmětného návrhu na vyslovení neplatnosti rozhodnutí shromáždění učiněného mimo zasedání oznámeného dne 3. 5. 2018. Dle čl. 12 odst. 3 stanov i navrhovatelé b) a c) jsou tedy ve věci aktivně legitimováni, protože svojí pasivitou vyjádřili (dle stanov společenství) nesouhlas se všemi třemi rozhodnutími.

11. Další zásadní skutečností je otázka tzv. „důležité záležitosti“ ve smyslu § 1209 odst. 1 o.z., tedy naplnění další zákonné podmínky pro to, aby mohlo být soudem rozhodnuto resp. posouzena platnost rozhodnutí přijatých mimo zasedání shromáždění. Soud prvního stupně pochybil, když dovodil, že navrhovatelé a), d) a e) netvrdili žádný důležitý důvod pro přezkoumání napadeného usnesení. Zákonnou podmínku „důležité záležitosti“ je totiž třeba posuzovat ve vztahu k přijatému rozhodnutí, ve vztahu k obsahu tohoto rozhodnutí. V této otázce lze plně souhlasit s argumenty uvedenými odvolateli viz. výše uvedené body 3 až 7 odvolání. Navíc, i jen z obsahu napadených rozhodnutí „o schválení pravidel pro rozúčtování nákladů na dodávku tepelné energie studené vody a odvádění odpadních vod dle přílohy č. 1, o výši, způsobu a rozúčtování záloh na služby spojené s užíváním jednotek dle přílohy č. 2 a o výši, způsobu, tvorby a rozúčtování příspěvku na správu domu a pozemku společenství dle přílohy č. 2“ je zjevné, že právě rozhodování o těchto otázkách se přímo a jednoznačně dotýká základních práv a povinností vlastníků jednotek - členů společenství. Že tyto otázky přímo souvisí s jejich vlastnictvím jednotek. Se závěrem soudu prvního stupně o tom, že ani jedno z napadených usnesení shromáždění přijatých per rollam není rozhodnutím o důležité záležitosti ve smyslu § 1209 odst. 1 o.z. je tudíž nesprávný.

12. V zájmu toho, aby bylo možné v řízení před soudem věc posoudit po právní stránce správně, uvádí odvolací soud, aniž by tím jakkoli předjímal rozhodnutí soudu ve věci samé, svůj právní názor na výklad rozhodování shromáždění per rollam dle právní úpravy účinné do 30. 6. 2020. Pro danou věc je rozhodné, zda je či není možné prodloužit ze strany osoby navrhující přijetí usnesení shromáždění per rollam lhůtu, určenou zákonem případě stanovami, pro vyjádření se členů shromáždění k navrženému usnesení. Podle § 1211 o.z. věta druhá „neurčí-li stanovy delší lhůtu, platí, že lhůta činí patnáct dní“. V daném případě podle čl. 12 odst. 1 věta poslední stanov předmětného společenství „lhůta k vyjádření VJ činí třicet dní od doručení návrhu členu SV“. Stanovy společenství tak zcela konkrétním způsobem lhůtu pro vyjádření stanovily. Stanovy nijak neupravily, tím pádem ani nepřipustily, aby tato lhůta mohla být jakkoli prodlužována či opakována pro případ, že by v ní nebylo odevzdáno příslušné kvorum hlasů. Absence takové úpravy je zcela logická v souvislosti s jejich úpravou domněnky hlasování proti navrženému usnesení shromáždění v čl. 12 odst. 3 stanov (citováno viz výše). Jestliže byl tedy podle stanov důsledek toho, že nedoručí-li člen SV svůj souhlas s návrhem usnesení ve lhůtě třiceti dnů od doručení návrhu členu SV statutárnímu orgánu, že platí, že s návrhem nesouhlasí, pak nebylo v žádném případě možné lhůtu pro hlasování jakkoli prodlužovat. Jinak řečeno, nejdéle uplynutím lhůty pro vyjádření se členů shromáždění k navrženému usnesení shromáždění, nedošlo-li by k dosažení potřebné většiny dříve, lze zjistit, bylo-li navržené usnesení shromáždění per rollam přijato či nikoli. Není-li dosaženo potřebného kvora hlasů, pak přijato není.

13. Ze všech výše uvedených důvodů odvolací soud podle § 219a odst. 1 písm. b) a odst. 2 o. s. ř. usnesení soudu prvního stupně zrušil v celém rozsahu a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§ 221 písm. a/ o. s. ř.). Vzhledem k tomu, že soud prvního stupně vyšel z chybného závěru o legitimaci navrhovatelů b) a c) coby přehlasovaných vlastníků a především vzhledem k tomu, že soud prvního stupně učinil nesprávný závěr ohledně důležité záležitosti ve smyslu § 1209 odst. 1 o.z. a nezabýval se tedy již posuzováním obsahu přijatých usnesení shromáždění z hlediska jejich souladu se zákonem, stanovami a dobrými mravy, ani procesním postupem k přijetí usnesení vedoucím, je potud jeho rozhodnutí nepřezkoumatelné a odvolací soud nemohl jeho rozhodnutí změnit a sám věcně rozhodnout. Bude nyní na soudu prvního stupně, aby se zabýval primárně otázkou řádností průběhu hlasování shromáždění per rollam.

14. Ve vztahu ke společenství odvolací soud, nekonav jednání, pročež touto cestou, upozorňuje, že samo společenství uvedlo, že předmětné rozhodování per rollam je důsledkem působení jeho orgánů v dřívějším složení. Je tedy na společenství, aby ve světle dosavadního průběhu řízení a názorů soudů obou stupňů zhodnotilo efektivitu dalšího vedení tohoto řízení a případně zvážilo možnost vyřešení věci smírným způsobem. Ten lze v dané věci spatřovat především v případné revokaci přijatých rozhodnutí na řádně svolaném zasedání shromáždění případně v řádně provedeném rozhodování per rollam. Odvolací soud upozorňuje též i na novelizaci ust. § 1211 a násl. o.z. dotýkající se rozhodování shromáždění per rollam.

Poučení