6 Cmo 9/2021 - 282

Rubrum

Vrchní soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Josefa Holejšovského, Ph.D. a soudců JUDr. Stanislava Bernarda a JUDr. Františka Švantnera ve věci žalobce: [Jméno žalobce A], narozený [Datum narození žalobce A] bytem [Adresa žalobce A] zastoupený ustanoveným zástupcem [Jméno žalobce B], advokátem sídlem [Anonymizováno] proti žalovaným: 1. [Jméno žalované A], narozený [Datum narození žalované A] bytem [Adresa žalované A] 2. [Jméno žalované B], narozená [Datum narození žalované B] bytem [Adresa žalované A] oba zastoupeni advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] 3. [Jméno advokáta B], IČO [IČO advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o určení členství v bytovém družstvu, k odvolání žalovaných 1) a 2) proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 9. října 2020 č. j. 49 Cm 232/2016-246, takto:

Výrok

I. Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 9. října 2020 č. j. 49 Cm 232/2016-246 se ve výrocích I., II., IV. a V. potvrzuje, ve výroku III. mění tak, že a) žalovaní [Jméno žalované A], narozený [Datum narození žalované A] a [Jméno žalované B] narozená [Datum narození žalované B] jsou povinni společně a nerozdílně nahradit žalobci náhradu nákladů dosavadního řízení částku ve výši 10 466,50 Kč, a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozhodnutí k rukám jeho zástupce - [Jméno žalobce B], advokáta, b) ustanovenému zástupci - [Anonymizováno], advokátovi, se za zastupování v dosavadním řízení přiznává odměna ve výši 17 360 Kč a dále náhrada hotových výdajů ve výši 3 393,32 Kč, náhrada za promeškaný čas ve výši 1 200 Kč, daně z přidané hodnoty ve výši 4 610,20 Kč, tedy celkem 26 563,52 Kč, jež mu bude vyplacena Krajským soudem v Praze do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, c) žalovaní [Jméno žalované A], narozený [Datum narození žalované A] a [Jméno žalované B] narozená [Datum narození žalované B] jsou povinni společně a nerozdílně povinni zaplatit České republice na náhradu nákladů dosavadního řízení za zastupování ustanoveným zástupcem - advokátem částku ve výši 26 563,52 Kč na účet Krajského soudu v Praze, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. II. a) ustanovenému zástupci - [Anonymizováno], advokátovi, se za zastupování žalobce v tomto odvolacím řízení přiznává odměna a dále náhrada hotových výdajů, náhrada za promeškaný čas a DPH v celkové výši 3 974,97 Kč, a jež mu bude vyplacena Krajským soudem v Praze do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, b) žalovaní [Jméno žalované A], narozený [Datum narození žalované A] a [Jméno žalované B] narozená [Datum narození žalované B] jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit České republice na náhradu nákladů tohoto odvolacího řízení za zastupování žalobce ustanoveným zástupcem - advokátem částku 3 974,97 Kč, a to na účet Krajského soudu v Praze, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobce nemá vůči žalovanému 3) právo na náhradu nákladů tohoto odvolacího řízení.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou domáhal vůči žalovaným, aby soud určil, že je členem žalovaného 3) a nájemcem předmětného bytu, přičemž tvrdil, že podepsal na žádost [Anonymizováno] v sídle žalovaného 3) ve prospěch žalovaných 1) a 2) smlouvu o převodu družstevního podílu s přechodem členských práv a povinností, ačkoliv jeho úmyslem bylo pouze poskytnutí družstevního podílu jako zástavy za úvěr, který požadovala [Anonymizováno], že následně podepsal dne 26. 3. 2015 i notářský zápis, že vznesl vůči žalovaným 1) a 2) námitku neplatnosti smlouvy o převodu obchodního podílu, neboť byl ze strany [Anonymizováno] a žalovaných 1) a 2) úmyslně uveden v omyl. Naléhavý právní zájem spatřuje v možnosti nabýt práva spojená s členstvím v bytovém družstvu, když se marně dovolal relativní neplatnosti převodu svého družstevního podílu. Žalovaní 1) a 2) uvedli, že cenu za převod družstevního podílu uhradili, že o omluvitelný omyl nejde. Žalovaný 3) uvedl, že se žalobce s žalovanými 1) a 2) dostavil dne 10. 7. 2014 do kanceláře družstva a došlo k podepsání smlouvy o převodu družstevního podílu a prohlášení o uzavření smlouvy a rovněž tak i smlouvy o podnájmu družstevního bytu a že vzal převod družstevního podílu na vědomí.

2. Krajský soud v Praze coby soud prvního stupně rozhodl rozsudkem ze dne 9. října 2020 č. j. 49 Cm 232/2016-246 (v záhlaví označeným) tak, že „Určuje se, že žalobce je členem [Anonymizováno], IČO: [IČO] se sídlem [adresa].“ (výrok I.), „Určuje se, že žalobce je z titulu členství [Anonymizováno], IČO: [IČO], se sídlem [adresa], nájemce bytu č. [Anonymizováno] nacházejícím se v budově č. p. [Anonymizováno], bytový dům, stojící na pozemku parcelní číslo [Anonymizováno], zastavěna plocha a nádvoří, jak je byt zapsán v katastru nemovitostí na LV č. [Anonymizováno] pro okres obec a katastrální území [adresa], katastrální úřad pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště [adresa].“ (výrok II.), „Žalovaní [Jméno žalované A], narozený [Datum narození žalované A] a [Jméno žalované B] narozená [Datum narození žalované B] jsou povinni společně a nerozdílně uhradit žalobci náhradu nákladů řízení, a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci ve výši 24 684 Kč k rukám jeho právního zástupce, k rukám ČR Krajského soudu v Praze za náklad zastoupení soudem ustanoveným právním zástupcem, ve výše 51 295,92 Kč.“ (výrok III.), „Žalovaní [Jméno žalované A], narozený [Datum narození žalované A] a [Jméno žalované B] narozená [Datum narození žalované B] jsou povinni společně a nerozdílně uhradit ČR - Krajskému soudu v Praze náhradu nákladů řízení, které v tomto řízení nesl stát, a to podle § 148 odst. 1 o. s. ř., ve výši 17 367 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.“ (výrok IV.), „Ve vztahu mezi žalobcem a žalovanou 3), jakož i mezi státem a žalovanou 3) se náhrada nákladu řízení nestanovuje.“ (výrok V.).

3. Jednalo se již o druhé rozhodnutí ve věci samé, když předchozí rozhodnutí bylo Vrchním soudem V Praze zrušeno (usnesení ze dne 21. června 2018 č. j. 6 Cmo 76/2018-137) pro nepřezkoumatelnost s tím, že „v dalším řízení soud prvního stupně provede navržené důkazy, a to zejména výslechem [Anonymizováno] a znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, kterými žalobce hodlal prokázat, že žalobce uvěřil ujištění žalovaných 1) a 2) a [Anonymizováno], že jde o dočasnou zástavu a že tedy byl ze strany žalovaných 1) a 2) uveden v omyl a že nebyl schopen rozpoznat důsledky svého jednání.“ 4. V odůvodnění soud prvního stupně (dále též jen „soud“) uvedl, že ze znaleckého posudku a doplňující výpovědi znalce zjistil, že žalobce trpí trvalou duševní poruchou, pro kterou nebyl v době uzavření smlouvy o zastavení podílu v bytovém družstvu a smlouvy o převodu podílu v bytovém družstvu, tj. k 10. 7. 2014 a k 26. 3. 2015 schopen posoudit význam uzavřených smluv a nebyl schopen vnímat ani rozdíl mezi zastavením podílu a jeho převodem. Znalec konstatoval, že žalobce v inkriminované době netrpěl a ani poté netrpí duševní poruchou ve smyslu psychózy, tedy posuzovaná právní jednání nečinil pod vlivem přechodných jevů, jako jsou halucinace či bludy, ale u žalobce jde o psychické postižení, které trvale snižuje rozpoznávací a ovládací schopnosti. Uvedené dle znalce vylučuje, aby se jeho stav přechodně zlepšoval, tedy tzv. „světlé chvilky“ jsou vyloučeny. Znalec zároveň vyloučil, že by se u žalobce při vyšetření projevily znaky demence. Demencí se rozumí závažná mozková choroba zapříčiněná degenerativními změnami v mozkové tkáni. Tedy v případě žalobcovy duševní poruchy nejde o stav, který by prodělal vývoj jako následek postupného degenerativního procesu. Psychická porucha je u žalobce stabilně přítomná ve stejném rozsahu. Vedle toho znalec hodnotil žalobce jako anomální osobnost, a to v tom smyslu, že je lehce manipulovatelný. Znalec uvedl, že ač je zcela přesvědčen, že žalobce, z důvodu snížené schopnosti abstraktního myšlení, rozdíl mezi zastavením a převodem družstevního podílu nevnímá, má rovněž snížené ovládací schopnosti, sníženou frustrační toleranci (anomální osobnost), což se projevuje tak, že neunáší dlouhodobě tlak „chce mít věci za sebou“ a přistoupí na ně jen, aby to již bylo za ním. Přitom vůbec není schopen si v dané chvíli uvědomit dlouhodobé následky, ty začne vnímat, až když již existují. Znalec se zároveň vyjádřil tak, že skutečnost, že je žalobce osobou s duševní poruchou je jednoznačně zřejmá během několika minut a museli ji nutně vnímat všichni zúčastnění tj. žalovaný 1) a 2) úředníci žalované 3) i notářka. Znalec uzavřel, že žalovaný měl být pro svou duševní poruchu již dávno omezen ve svéprávnosti. Pokud jde o schopnost k právním jednáním a nakládáním s majetkem, znalec uvedl, že jeho mentálním a duševním schopnostem odpovídá nakládání s cca 8 000Kč měsíčně a měl by být omezen 100% ve všech právních jednáních, jež zakládají nějaký následek.

5. Soud prvního stupně se nejdříve zabýval existencí naléhavého právního zájmu na podané žalobě a dospěl k závěru, že žalobce má naléhavý právní zájem na určení, že je členem žalovaného 3), když případné rozhodnutí jen o neplatnosti právní jednání, kterými pozbyl družstevní podíl spojený s právem nájmu k bytu, nemůže samo o sobě způsobit žalobcem žádaný následek, a to obnovení jeho členství v družstvu a s tím související nájem družstevního bytu. Tím je odůvodněna i aktivní legitimace žalobce k podání této žaloby. Žalovaní 1) a 2) jsou pasivně legitimovaní, neboť byly účastníky smlouvy o převodu družstevního podílu, přičemž na posouzení platnosti tohoto právního jednání (jako předběžné otázky) závisí závěr o tom, zda družstevní podíl přešel do vlastnictví žalovaných 1) a 2) či zda je pro neplatnost tohoto hmotněprávního úkonu stále v držení žalobce. Aktivní legitimace žalované 3) je dána předmětem řízení, tedy tím, že je rozhodováno o členství v bytovém družstvu. O právech a povinnostech žalovaného 3) vyplývajících z rozhodnutí o členství v ní tedy nemůže být rozhodováno bez její účasti. Z listinných důkazů provedených v prvé fázi řízení před soudem prvního stupně vyplynulo, že žalobce byl členem žalovaného 3), a že žalovaní 1) a 2) uzavřeli formálně bezvadným právním jednáním (předepsaná forma a podstatné náležitosti vyžadované zákonem) smlouvu o převodu družstevního podílu na ně a následně došlo na základě tohoto právního jednání k přijetí žalovaných 1) a 2) za členy žalovaného 3). Z provedeného znaleckého posudku doplněného výslechem znalce měl soud za nepochybně prokázané, že žalobce v době, kdy činil předmětné právní jednání, trpěl duševní poruchou, a to trvalou, která mu bránila v tom, aby si dostatečně uvědomoval význam a následky svého právního jednání. Jeho duševní porucha navíc způsobuje to, že je lehce manipulovatelný i pro neschopnost unášet na něj vyvíjený tlak a tlačí-li na něj kdokoli, aby určitým způsobem jednal, učiní tak bez uvědomění si významu takového jednání a následků. Uvedené aspekty duševní poruchy (neschopnost pochopit význam jednání, lehká manipulace žalobcem) tak žalobce činily neschopným k právnímu jednání smlouvě o převodu družstevního podílu, ale i k souvisejícím právním jednáním (dohoda o finančním vypořádání, notářský zápis s přímou vykonatelností). Znalec schopnost žalobce uzavírat právní jednání, z nichž plynou následky (v majetkové rovině nad 8 000 Kč měsíčně) zcela vyloučil. Zároveň bylo výslechem znalce bez pochyb prokázané, že duševní porucha je u žalobce velmi zřetelně manifestována a je tedy vyloučeno, že by osoba jednající s péčí vyžadovanou § 4 o. z. toto přehlédla. Soud proto dospěl k závěru, že byla zcela naplněna hypotéza věty druhé § 581 o. z. a z toho důvodu je právní jednání, převod družstevního podílu, absolutně neplatné s účinky ex tunc, tedy se na něj hledí, jako by nikdy nevzniklo. Na podkladě tohoto závěru pak soud žalobě zcela vyhověl a určil, že žalobce je členem žalovaného 3) - bytového družstva. Jeho členství tak fakticky nikdy nezaniklo a má stále stejný obsah. S ohledem na jednoznačný závěr o tom, že právní jednání - převod družstevního podílu je absolutně neplatné, soud neměl důvod provádět další navržené důkazy k přiměřenosti ceny za převod podílu, nekonkretizovaný důkaz k zjištění toku finančních částek poskytnutých žalobci žalovanými, výslech Lenky Vohradské. Soud tyto důkazy zamítl. Dále soud odůvodnil náhradově nákladové výroky.

6. Proti rozsudku soudu prvního stupně podali žalovaní 1) a 2) včasná odvolání shodného obsahu. V odvolání vznesli tyto 4 stěžejní odvolací námitky: 1) Žalobce neosvědčil a ani nemohl osvědčit naléhavý právní zájem na věci, když přijal od žalovaných finanční plnění - kupní cenu za převod členského podílu v družstvu a tuto cenu žalovaným nevrátil a ani neučinil žádné kroky k vrácení přijaté ceny (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 12. 2003 sp.zn. 22 Cdo 534/2002). 2) Rozhodnutí je založeno výlučně na zohlednění znaleckého posudku, s nímž se odvolatelé neztotožňují, když znalecký posudek neodráží reálný psychický stav žalobce, nýbrž je důsledkem cíleného jednání žalobce, který znalci poskytoval (pravděpodobně ovlivněn a instruován svým právním zástupcem) nepravdivé informace a reakce tak, aby vzbudil dojem, že je osobou s psychickým postižením, které trvale snižuje jeho rozpoznávací a ovládací schopnosti. 3) Žalobce již dříve úmyslně dříve vypovídal nepravdivě a účelově zkresloval fakta, přičemž z jeho dřívějších výpovědí je zřejmé, že jeho tvrzení sloužící jako východisko posudku jsou v rozporu s jeho dřívějšími tvrzeními, což dovozovali mj. z výpovědi žalobce v lednu 2018, obsažené ve spisu PČR, čj. KRPS 387 162-8/TČ či z toho, že žalobce několik měsíců po převodu družstevního podílu uzavřel s žalovanými podnájemní smlouvu a s ní současně i dohodu o splnění závazku se svolením k vykonatelnosti ve formě notářského zápisu. Při vlastním převodu jednal s paní [Anonymizováno], pověřenou zaměstnankyní družstva, která mu opakovaně vysvětlila podstatu a význam právního jednání a dle svých slov je přesvědčena, že si je vědom toho, co dělá. 4) Soud prvního stupně upřel žalovaným 1) a 2) možnost uplatnit své námitky až při samotném jednání, aby se na ně žalobce nemohl předem připravit a připravit si případně zkreslené či nepravdivé vysvětlení, když žádost právního zástupce o odročení jednání konaného dne 9. 10. 2020 zamítl, přičemž se jednalo o zcela důvodnou žádost (účast na svatbě osobního přítele, na které byl zástupce žalovaných vázán jako svědek). Tím soud porušil práva odvolatelů na spravedlivý proces a znemožnil jim hájit řádně svá práva.

7. Odvolatelé navrhli zrušit odvoláním napadený rozsudek a vrátit věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

8. Vrchní soud v Praze jako odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné ve věci samé důvodné - výroky I. a II., a důvodné není ani v části akcesorických výroků - výroky IV. a V. Důvodné je odvolání jen ohledně akcesorického náhradově nákladového výroku III.

9. Podle odvolacího soudu soud prvního stupně provedl dokazování ve zcela odpovídajícím rozsahu, způsobem jsoucím v souladu se zákonem. Z provedených důkazů zjistil všechny pro rozhodnutí věci relevantní skutečnosti. Jeho skutkové hodnocení věci bylo správné. Rovněž věc posoudil zcela správně po stránce právní.

10. Námitka odvolatelů o tom, že žalobce neosvědčil a ani nemohl osvědčit naléhavý právní zájem na věci, když přijal od žalovaných finanční plnění - kupní cenu za převod členského podílu v družstvu a tuto cenu žalovaným nevrátil a ani neučinil žádné kroky k vrácení přijaté ceny, není důvodná. Žalobce má naléhavý právní zájem na určení svého členství v předmětném bytovém družstvu, protože toto družstvo jej za člena neuznává a žaloba na neplatnost smlouvy o převodu družstevního podílu ze dne 10. 7. 2014 by jeho právní postavení jistým neučinila. To učiní jen určení toho, zda je či není členem daného družstva. Jen tím je možné jeho právní postavení položit na odpovídající jistý, obecně platný a závazný základ. Z jeho naléhavého právního zájmu na určení členství v družstvu vyplývá i jeho aktivní věcná legitimace v daném sporu, když ta je dána vedle toho i na základě jmenované smlouvy o převodu družstevního podílu, jíž byl účastníkem.

11. Důvodná není ani námitka odvolatelů, že rozhodnutí soudu je založeno výlučně na zohlednění znaleckého posudku, s nímž se odvolatelé neztotožňují, když znalecký posudek neodráží reálný psychický stav žalobce, nýbrž je důsledkem cíleného jednání žalobce, který znalci poskytoval (pravděpodobně ovlivněn a instruován svým právním zástupcem) nepravdivé informace a reakce tak, aby vzbudil dojem, že je osobou s psychickým postižením, které trvale snižuje jeho rozpoznávací a ovládací schopnosti. Ve věci soud provedl všechny nutné důkazy viz. Smlouva mezi žalobce a žalovanými 1) a 2) ze dne 10. 7. 2014, dohoda o finančním vypořádání z téhož dne, smlouva o podnájmu bytu z téhož dne, notářský zápis [Anonymizováno] a další. Zásadní pro danou věc nicméně byla míra způsobilosti k právnímu jednání žalobce resp. převodce ze jmenované smlouvy, míra v jaké byl schopen chápat právní jednání, jichž se zúčastnil a potažmo tak jeho vůle těchto právních jednání se zúčastnit resp. jeho vůle ve vztahu k těmto právním jednáním a především k jejich následkům a důsledkům. Závěry znaleckého posudku byly jednoznačné v tom, že v rozhodné době - 10. 7. 2014 a 26. 3. 2015, byl žalobce ve stavu, v němž nebyl schopen posoudit význam uzavřených smluv a nebyl schopen snímat ani rozdíl mezi zastavením podílu a jeho převodem. U žalobce jde dle znalce o psychické postižení, které trvale snižuje rozpoznávací a ovládací schopnosti. Jde o lehce manipulovatelnou, anomální osobnost. Má sníženou frustrační toleranci, neunáší dlouhodobý psychický tlak, „chce mít věci za sebou“. Závěr soudu prvního stupně je potud zcela správný, když uzavřel, že v rozhodné době si žalobce dostatečně neuvědomoval význam a následky svého právního jednání. Znalec [Anonymizováno] činil znalecké zkoumání s přizvaným konzultantem [Anonymizováno], z čehož je patrné, že navrhovatel byl zkoumán jak z psychiatrického, tak i psychologického hlediska. Znalci zkoumali jeho stav k rozhodné době, přičemž bylo na nich určit, zda je takové zkoumání možné či nikoli, možnost zkoumání nenegovali. Naopak, posoudili žalobce z hlediska jeho dlouhodobého psychického a fyzického stavu s tím, že z posudku nevyplývá, že by měl být tento stav zásadně odlišný od stavu v době zkoumání, naopak, dle posudku je tento stav dán nikoli momentální psychickou poruchou, leč trvalým psychickým postižením. Soud prvního stupně posoudil všechny důkazy a z nich zjištěné skutečnosti v jejich souhrnu a vzájemných souvislostech, pročež i dle odvolacího soudu je z nich zřejmé, že na žalobce bylo působeno [Anonymizováno] ve směru uzavření předmětných smluv resp. činění právních jednání s tím, že žalobce již tlak neunesl a nevnímaje a nerozlišuje o jaké právní jednání se vlastně jedná ani jaké může mít důsledky a konsekvence, učinil je. Tyto skutečnosti vyvracejí i další námitku odvolatelů, tedy že ze strany pracovnice družstva bylo žalobci vysvětleno, o jaké právní jednání se jedná resp. že na Policii ČR v roce 2018 vypověděl žalobce o tom, že s odvolateli uzavřel podnájemní smlouvu. Protože šlo, resp. jde o trvalý stav žalobce, kdy není schopen plně chápat obsah ani důsledky právních jednání typu převodu družstevního podílu, nájemní či podnájemní smlouvy, a především rozdíly v takovýchto jednáních, je logické a zřejmé, že jakékoli upozorňování na to, že jde o určité právní jednání, nemá na jeho rozhodování zásadní vliv resp. že je není schopen odpovídajícím způsobem vyhodnotit. Tím spíše pak v situaci tlaku okolí, jenž vůči jeho osobě působí jako tlak psychický.

12. Za nedůvodné považuje odvolací soud též námitku odvolatelů, že soud prvního stupně upřel žalovaným 1) a 2) možnost uplatnit jejich námitky při samotném jednání, aby se na ně žalobce nemohl předem připravit a připravit si případně zkreslené či nepravdivé vysvětlení, když žádost právního zástupce o odročení jednání konaného dne 9. 10. 2020 zamítl, přičemž se jednalo o zcela důvodnou žádost (účast na svatbě osobního přítele, na které byl zástupce žalovaných vázán jako svědek). Již soud prvního stupně uvedenou žádost o odročení jednání na dne 9. 10. 2020 reflektoval ve svém rozsudku, odvolací soud je s jeho závěry v plné shodě. Důvodem žádosti zástupce žalovaných - odvolatelů o odročení jednání bylo nedoložení tvrzení, že jejich zástupce má být v době konání jednání svědkem na svatebním obřadu svého přítele. Zástupce odvolatelů přitom obdržel předvolání na jednání soudu již dne 23. 9. 2020, pročež měl dostatek času jednak na dřívější - včasnou omluvu z jednání resp. žádost o jeho odročení (učinil tak až 7. 10. 2020 v 16.47 hodin), především však dle odvolacího soudu nejde o omluvitelný důvod. Pominout nejde ani to, že nedoložil, že by jím tvrzený důvod - svědectví na svatbě přítele, skutečně existoval, a i jen proto nebyl soud povinen tento důvod akceptovat resp. vůbec jej reflektovat. Coby advokát zástupce odvolatelů jednal v rozporu s § 16 odst.1 zák.č. 85/1996 Sb. /též i jen „advok.zák.“/ i s čl. 6 Etického kodexu advokáta. Jde o typickou situaci, kdy bylo na zástupci odvolatelů, advokátovi, aby zajistil substituční zastoupení na předmětném jednání soudu (viz. § 25 o. s. ř.). Soud prvního stupně jednání ze dne 9. 10. 2020 správně neodročil, neboť takové odročení je možné jen z důležitých důvodů, které musí být soud sděleny viz. § 119 odst. 1 o. s. ř. V daném případě se nejednalo o důležitý důvod na straně žalovaných - odvolatelů, dále pak tento důvod nebyl soudu doložen, žádost o odročení lze hodnotit vzhledem k důvodu v ní uvedenému jako opožděnou. Navíc absence důležitosti důvodu byla dána i tím, že zástupce žalovaných - odvolatelů coby advokát měl možnost zajistit svou substituci na jednání, k čemuž měl vzhledem k datu předvolání dostatek času.

13. Ze všech uvedených důvodů odvolací soud podle § 219 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně potvrdil jako věcně správné ve výrocích I. a II., včetně akcesorických výroků IV. a V. Ohledně zbývajícího výroku III. však nebyly splněny zákonné předpoklady pro potvrzení rozhodnutí soudu prvního stupně z níže uvedených důvodů, pročež jej odvolací soud změnil podle § 220 odst. 1 o. s. ř. tak, je uvedeno ve výroku rozsudku.

14. Na posuzovaný případ je třeba správně aplikovat ustanovení § 9 odst. 4 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále též jen „vyhláška“), dle něhož částka 50 000 Kč se považuje za tarifní hodnotu ve věcech rozhodovaných v řízení v otázkách .. družstev, … ve spojení s § 7 bodem 5. a po ustanovení zástupce - advokáta též ve spojení s § 12a odst. 1 této vyhlášky. Advokát a soud - vycházeje z vyúčtování advokáta, totiž na posuzovaný případ aplikovali zcela nesprávná ustanovení právního předpisu. Správnost odvolacím soudem aplikovaného ustanovení ostatně vyplývá i z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. prosince 2016 sp.zn. 29 Cdo 542/2016, v němž Nejvyšší soud výslovně uvedl: „Dovolatelka VH přehlíží, že se podle ustanovení § 8 odst. 1 advokátního tarifu považuje za tarifní hodnotu výše peněžitého plnění nebo cena věci anebo práva v době započetí úkonu právní služby, jichž se právní služba týká, jen v případě, není-li stanoveno jinak. Ustanovení § 9 odst. 4 písm. c) advokátního tarifu (zavedené do advokátního tarifu s účinností od 1. ledna 2013 vyhláškou č. 486/2012 Sb.) je právě onou zvláštní úpravou, kterou předvídá § 8 odst. 1 advokátního tarifu a jež se na projednávanou věc aplikuje bez dalšího [na rozdíl od § 9 odst. 1, § 9 odst. 3 písm. a), písm. b) a dalších advokátního tarifu není její použití omezeno žádnými podmínkami], neboť řízení o určení členství v družstvu je řízením v otázkách obchodních společností, družstev a jiných právnických osob [viz § 200e odst. 1 a § 9 odst. 3 písm. g) o. s. ř.; srov. např. usnesení ze dne 28. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 1766/2013, či usnesení ze dne 27. listopadu 2014, sp. zn. 29 Cdo 3702/2014].“ 15. Ohledně náhrady účelně vynaložených nákladů dosavadního řízení, v souladu se zásadou úspěchu ve věci (§ 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení) platí, že jejich náhrada náleží úspěšnému žalobci. Žalovaní [Jméno žalované A] a [Jméno žalované B] jsou tudíž povinni společně a nerozdílně nahradit žalobci náhradu nákladů dosavadního řízení. Ty sestávají z odměny advokáta za 3 úkony právní služby v celkové výši 7 750 Kč, když sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby činí 3 100 Kč dle § 7 bod 5 vyhlášky, a to za převzetí a příprava zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) vyhlášky, žaloba dle § 11 odst. 1 písm. d) vyhlášky á 3 100 Kč, žádost o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce coby pouze procesní návrh á 1 550 Kč dle § 11 odst. 3 ve spojení s odst. 2 vyhlášky, náhrady hotových výdajů ve výši 900 Kč (přičemž náhrada hotových výdajů činí za jeden úkon právní služby dle ust. § 13 odst. 3 vyhlášky 300 Kč), náhrady za daně z přidané hodnoty 21% ve výši 1 816,50 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.), celkem se jedná o částku ve výši 10 466,50 Kč, jež jsou žalovaní [Jméno žalované A] a [Jméno žalované B] společně a nerozdílně povinni zaplatit k rukám advokáta coby zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

16. Podle § 140 odst. 2 o. s. ř. byl-li ustanoven účastníku zástupcem nebo opatrovníkem advokát, platí jeho hotové výdaje a odměnu za zastupování, popřípadě též náhradu za daň z přidané hodnoty, stát; při určení náhrady hotových výdajů a odměny za zastupování se postupuje podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně … 17. Dle § 148 odst. 1 o. s. ř. stát má podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků.

18. Ohledně dalších úkonů právní služby v dosavadním řízení už byl žalobce zastoupen soudem ustanoveným zástupcem - advokátem, tudíž odměna 3 100 Kč je snížená dle § 12a odst. 1 vyhlášky o 20 %, tedy na částku 2 480 Kč, jež mu náleží za 7 úkonů právní služby (porada s klientem dne 28. 6. 2017, porada s klientem dne 20. 12. 2017 dle § 11 odst. 1 písm. c) vyhlášky, účast na jednání před soudem prvního stupně dne 4. 1. 2018 dle § 11 odst. 1 písm. g) vyhlášky, odvolání dle § 11 odst. 1 písm. c) vyhlášky, jednání před odvolacím soudem dne 21. 6. 2018 dle § 11 odst. 1 písm. g) vyhlášky, návrh žalobce na položení otázek znalci dle § 11 odst. 1 písm. d) vyhlášky, účast na jednání před soudem prvního stupně dne 9. 10. 2020 dle § 11 odst. 1 písm. g) vyhlášky) - tedy 17 360 Kč, a dále mu náleží náhrada hotových výdajů ve výši 2 100 Kč, náhrada za promeškaný čas ve výši 1 200 Kč (12 x 100 Kč dle § 14 vyhlášky), náhrada cestovného ve výši 1 217 Kč, náhrada parkovného ve výši 76,32 Kč, náhrady za daň z přidané hodnoty 21% ve výši 4 610,19 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.), celkem 26 563,52 Kč, jež se přiznává dle § 140 odst. 2 o. s. ř. ustanovenému zástupci za zastupování v dosavadním řízení a jež jsou neúspěšní žalovaní [Jméno žalované A] a [Jméno žalované B] dle § 148 odst. 1 o. s. ř. povinni společně a nerozdílně zaplatit České republice na náhradu nákladů dosavadního řízení za zastupování ustanoveným zástupcem - advokátem, a to na účet Krajského soudu v Praze.

19. Dále bylo nezbytné dle § 140 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. rozhodnout o přiznání odměny a náhrady hotových výdajů ustanovenému zástupci - [Anonymizováno], advokátovi, za zastupování žalobce v tomto odvolacím řízení. Přiznává se mu odměna ve výše dovozené výši 2 480 Kč za 1 úkon právní služby, a to za jednání před odvolacím soudem dne 10. 11. 2021 dle § 11 odst. 1 písm. g) vyhlášky, dále se mu přiznává náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč, náhrada za promeškaný čas ve výši 400 Kč, náhrada požadovaného cestovného ve výši 105,10 Kč, náhrada za daň z přidané hodnoty 21% ve výši 689,87 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.), celkem 3 974,97 Kč, jež se přiznává dle § 140 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. ustanovenému zástupci za zastupování v tomto odvolacím řízení a jež jsou neúspěšní žalovaní [Jméno žalované A] a [Jméno žalované B] dle § 148 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. povinni společně a nerozdílně zaplatit České republice na náhradu nákladů tohoto odvolacího řízení za zastupování ustanoveným zástupcem - advokátem, a to na účet Krajského soudu v Praze.

20. K náhradě nákladů řízení (dosavadního i odvolacího) odvolací soud - shodně s názorem soudu prvního stupně, nezavázal též neúspěšného žalovaného 3) v důsledku aplikace § 150 o. s. ř., tj. existence důvodů hodných zvláštního zřetele spočívajících v pouhé skutečnosti, že družstvo muselo být zažalováno de facto jen proto, aby se stalo účastníkem řízení, a tudíž bylo pro něj předmětné rozhodnutí o určení, kdo je jeho členem, právně závazné.

21. Náhradově nákladový výrok III. je odůvodněn tím, že úspěšnému žalobci v souvislosti s tímto odvolacím řízením nevznikly žádné náklady řízení.