6 Cmo 90/2021 - 60

Rubrum

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Švantnera a soudců JUDr. Stanislava Bernarda a JUDr. Ing. Dušana Hrabánka ve věci navrhovatele: [Jméno navrhovatele], narozený [Datum narození navrhovatele] bytem [Adresa navrhovatele] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] za účasti: [právnická osoba], IČO [IČO advokáta] sídlem [Adresa advokáta] zastoupené advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] o neplatnost usnesení shromáždění vlastníků per rollam ze dne 28. 2. 2020, o odvolání navrhovatele proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. listopadu 2020, č. j. 78 Cm 27/2020-34 takto:

Výrok

I. Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. listopadu 2020, č. j. 78 Cm 27/2020-34, se potvrzuje.

II. Navrhovatel je povinen zaplatit účastníku na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 6 800 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám [Anonymizováno], advokátky.

Odůvodnění

1. Návrhem doručeným soudu prvního stupně dne 21. 5. 2020 se navrhovatel vůči [právnická osoba] (dále jen „společenství“) domáhal, aby soud rozhodl, že usnesení shromáždění společenství, přijaté mimo zasedání podle návrhu ze dne 7. 2. 2020, kterým bylo schváleno „zabezpečení domu pomocí přístupového systému a to v cenové relaci 400 000 Kč“ (dále také „sporné usnesení“), je neplatné.

2. Navrhovatel uvedl, že je členem společenství, neboť vlastní bytovou jednotku v domě, který společenství spravuje. Návrh sporného usnesení byl rozeslán vlastníkům 7. 2. 2020 a vyjádření člena mělo být doručeno 28. 2. 2020. S návrhem byli vlastníci poučeni, že nevyjádří-li se, bude se mít za to, že s návrhem nesouhlasí. Navrhovatel nehlasoval, a má se proto za to, že hlasoval proti. Usnesení bylo podle oznámení o výsledku hlasování přijato většinou 76,92 % vlastníků. Navrhovatel má za to, že sporné usnesení je třeba posuzovat v kontextu s navazujícím usnesením výboru společenství ze dne 12. 3. 2020, kterým bylo schváleno podání žádosti o dotaci Městské části [adresa] na instalaci vstupního systému, založeného na identifikaci vstupujících podle jejich biologických údajů. Takový vstupní systém považuje navrhovatel za rozporný s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 2016/679 o ochraně osobních údajů (dále jen „GDPR“). Sporné usnesení považuje navrhovatel za rozporné také s § 1012 občanského zákoníku, neboť zasahuje do práva vlastníka volně nakládat se svým vlastnictvím a povinnosti ostatních jej v tom nerušit. Podle navrhovatele nelze vlastníkům jednotek přístupovým systémem omezit nebo ztížit přístup do společných prostor domu či dvora. Sporné usnesení je dále v rozporu s povinností společenství pečovat o svěřený majetek jako řádný hospodář - ze sporného usnesení ani podkladů k němu přiložených není zřejmé, jaké náklady si vyžádá provoz a údržba takového systému v budoucnosti. Posledně pak navrhovatel uváděl, že pro přijetí sporného usnesení nebyly splněny podmínky stanov pro rozhodnutí mimo zasedání, neboť takový způsob hlasování je přípustný jen tehdy, není-li shromáždění způsobilé se usnášet, hrozí-li nedostatek usnášeníschopnosti, nebo nesnese-li projednávaná záležitost odkladu. Shromáždění k projednání sporného návrhu svoláno nebylo, nedostatek usnášeníschopnosti nehrozí a nehrozí ani nebezpečí z prodlení, protože zabezpečení domu je stejné po mnoho let a v poslední době se na něm nic nezměnilo.

3. Společenství ve svém vyjádření uvedlo, že stanovy mu umožňují rozhodnout v projednávané věci mimo zasedání shromáždění, neboť výčet případů, kdy tak může činit, je příkladmý. Navíc projednávané usnesení nesneslo odkladu, neboť v době před jeho přijetím se zhoršila bezpečnostní situace v domě, kam vnikali bezdomovci a drogově závislí a přespávali v průjezdu, na dvoře a chodbě před půdou. Společenství nesouhlasilo ani se závěrem, že by sporné usnesení bylo nehospodárné. Sporné usnesení nehovoří o přístupovém systému na bázi biologických údajů. Navíc Městská část [adresa] zrušila dotační výzvu na pořízení biologických přístupových systémů právě pro jejich rozpor s GDPR, pročež vstupní systém na biologických údajích založen nebude. Způsob zabezpečení schválilo shromáždění dne 29. 7. 2020 v rámci plánu oprav na rok 2020 tak, že přístupový systém bude čipový.

4. Soud prvního stupně napadeným usnesením návrh zamítl (výrok I) a společenství přiznal náhradu nákladů řízení (výrok II.).

5. Soud prvního stupně dokazováním zjistil, že navrhovatel v domě spravovaném společenstvím vlastní bytovou jednotku, že vlastníkům byl 7. 2. 2020 rozeslán návrh na přijetí sporného usnesení s odůvodněním, proč se hlasuje per rollam a s určením lhůty k vyjádření, že společenství dne 17. 3. 2020 oznámilo vlastníkům výsledek hlasování, že výbor dne 12. 3. 2020 rozhodl o podání žádosti o dotaci na instalaci biologického přístupového systému, že dotační program na takové biologické systémy byl zrušen, a že ve společných prostorách domu je neúnosný nepořádek, provizorní matrace a podivně vypadající osoby.

6. Po právní stránce soud prvního stupně dospěl k závěru, že k porušení navrhovatelova vlastnického práva k jednotce nedošlo, neboť členové společenství mohou přijmout rozhodnutí o zabezpečení svého majetku. Usnesení nepovažoval ani za nehospodárné za situace, kdy je třeba přihlédnout k nákladům na úklid společných prostor. Rozhodnutí také není v rozporu se stanovami, které neobsahují taxativní výčet případů, kdy lze rozhodnout mimo zasedání. Nesouhlasil ani s tvrzením navrhovatele, že existuje důležitý důvod pro přezkum napadeného rozhodnutí.

7. Proti tomuto usnesení podal navrhovatel odvolání, ve kterém rozvedl argumenty, které uváděl již před soudem prvního stupně. Má za to, že jakýkoli vstupní systém bude nutně nakládat s osobními údaji vstupujících, včetně navrhovatele, např. uchovávat čas průchodu a zjišťovat četnost vstupů. Rozsah uchovávaných údajů navíc nebyl při schvalování sporného usnesení znám. I v emailu předsedkyně společenství ze 7. 2. 2020 se hovoří o čtečkách, tj. o snímačích karet. Navrhovatel má za to, že sporné usnesení vážně zasahuje do vlastnických i osobnostních práv vlastníků, a proto mělo být podrobeno náležité diskusi a zodpovězeny všechny otázky se systémem související, což není při rozhodování mimo zasedání možné. Podle navrhovatele je sporné usnesení v rozporu se zákonem, jmenovitě s právem vlastníka nakládat s předmětem svého vlastnictví ve smyslu § 1012 občanského zákoníku. V tomto nakládání mu nikdo nemůže bránit, a to ani omezením vstupu do domu osobám, kterým to umožní vlastník. Soud prvního stupně se přitom tímto argumentem podle navrhovatele nezabýval. Zásah zavedený sporným usnesením přitom není nezbytný. Sporné usnesení je dále rozporné s povinností společenství pečovat o jeho majetek jako řádný hospodář, neboť při schvalování sporného systému nebylo a není zřejmé, jaké náklady na správu, provoz a údržbu si systém vyžádá. Bez těchto informací je sporné usnesení v rozporu se stanovami. Navrhovatel považoval dosavadní systém zabezpečení vstupu do domu za dostatečný, vstupy nežádoucích osob za ojedinělé. Navíc tyto osoby byly buď do domu vpuštěny, nebo tam vnikly po násilném překonání vstupních dveří, čemuž sporný vstupní systém nezabrání. Tato situace navíc trvá již od privatizace domu před 15 lety, pročež nebyl důvod rozhodovat o zabezpečení domu mimo zasedání. I přesto, že výčet důvodů pro rozhodnutí per rollam je ve stanovách příkladmý, mělo by tak být rozhodováno jen tehdy, je-li pro to podstatný důvod. Tuto argumentaci soud prvního stupně zcela pominul, a proto je jeho rozhodnutí nepřezkoumatelné. Navrhovatel rovněž namítal, že mu nebylo umožněno se k věci osobně svými slovy vyjádřit při soudním jednání, neboť soud takové vyjádření umožnil jen jeho právnímu zástupci. Bylo tak porušeno jeho ústavní právo se vyjádřit podle čl. 38 odst. 2 Listiny. Navrhovatel proto navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

8. Společenství ve svém vyjádření považuje napadené rozhodnutí za věcně správné. Návrh považuje za šikanózní. Jediný věcný argument navrhovatele odpadl zrušením dotačního programu Městské části [adresa] na biometrické přístupové systémy. Společenství nebude při provozu vstupního systému zpracovávat osobní údaje, nebude kontrolovat ani evidovat navrhovatelovy vstupy do domu. Nová podoba přístupového systému byla schválena v rámci plánu oprav na rok 2020 shromážděním dne 29. 7. 2020. Proti tomuto usnesení navrhovatel nebrojil. Cílem systému je, aby vstupní dveře nebyly odemykány na klíč, protože zejména osoby využívající služby [Anonymizováno] nechávaly dveře odemčené, což zjednodušovalo přístup do domu bezdomovcům a drogově závislým. Ti potom působili značný nepořádek v domě, nehledě na nebezpečí spojené s kontaktem s osobami pod vlivem drog. Navrhovatel v domě sám nebydlí. Podle společenství vedl soud prvního stupně jednání standardně, navrhovateli dal osobně možnost se vyjádřit, namísto toho se však navrhovatel pokoušel o vlastní právní hodnocení věci, což od něj soudkyně nechtěla slyšet, neboť za tím účelem byl u jednání přítomen navrhovatelův právní zástupce. U jednání odvolacího soudu potom společenství doplnilo, že v domě již funguje přístupový systém, který je založen na čipech a údaje z nich jsou přiřazovány k jednotce, nikoli k osobám. Společenství navrhlo rozsudek soudu prvního stupně potvrdit.

9. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

10. Řízení o přezkoumání usnesení shromáždění společenství vlastníků je řízením ve statusové věci právnické osoby podle § 85 písm. a) zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“), a má charakter řízení nesporného.

11. Pro projednávanou věc je rozhodné znění občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., účinné ke dni skončení hlasování (28. 2. 2020), tj. před novelou č. 163/2020 Sb. (dále jen o. z.). V té době zněl § 1209 odst. 1 o. z. takto: Je-li pro to důležitý důvod, může přehlasovaný vlastník jednotky nebo i společenství vlastníků, pokud je vlastníkem jednotky, navrhnout soudu, aby o záležitosti rozhodl; v rámci toho může též navrhnout, aby soud dočasně zakázal jednat podle napadeného rozhodnutí. Není-li návrh podán do tří měsíců ode dne, kdy se vlastník jednotky o rozhodnutí dozvěděl nebo dozvědět mohl, jeho právo zaniká.

12. Aby mohl být navrhovatel s návrhem na vyslovení neplatnosti usnesení shromáždění vlastníků úspěšný, musí být přehlasovaným vlastníkem a mít k napadení sporného usnesení důležitý důvod. Obě podmínky stanovené § 1209 odst. 1 o. z. musí být splněny kumulativně.

13. Přehlasovaným vlastníkem je potom podle ustálené judikatury „takový vlastník, který se zúčastnil hlasování o zpochybňovaném rozhodnutí společenství a neuspěl, tedy - řečeno jinak - hlasoval proti, byl však přehlasován (překonán) většinou tvořenou jinými vlastníky“ (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 2. 2018, sp. zn. 26 Cdo 5883/2017). Přehlasovaným vlastníkem však může být výjimečně i vlastník, který se shromáždění neúčastnil (např. z vážných zdravotních či jiných obdobných důvodů) a s rozhodnutím nesouhlasí (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 2. 2020, sp. zn. 26 Cdo 1051/2019). Podle odvolacího soudu tak (v intencích uvedeného výkladu) nelze za přehlasovaného považovat vlastníka, kterému byla řádně doručena pozvánka na shromáždění a který přesto bez vážného důvodu nehlasoval. Pro úplnost odvolací soud doplňuje, že pro společenství vlastníků neplatí bez dalšího (tj. bez obdobné úpravy ve stanovách) právní úprava hlasování per rollam u kapitálových společností (§ 176 odst. 1 z. o. k., § 419 odst. 1 z. o. k.), která u nehlasujícího společníka zakládá fikci jeho nesouhlasu s návrhem). I v případě hlasování per rollam tak vlastník musí hlasovat proti, jinak není aktivně legitimován k podání návrhu na vyslovení neplatnosti usnesení. V projednávané věci však byl navrhovatel výborem společenství ve výzvě k hlasování nesprávně poučen, že „v souladu s § 419 zákona o korporacích“ v případě nedoručení hlasovacího lístku platí, že hlasoval proti. Přestože stanovy společenství takové ustanovení neobsahují, nelze klást navrhovateli k tíži, že postupoval podle poučení výborem, a je třeba jej tedy považovat za přehlasovaného vlastníka.

14. K otázce, zda je pro přezkum napadeného usnesení dán důležitý důvod, se Nejvyšší soud vyjádřil v usnesení ze dne 15. 3. 2017, sp. zn. 26 Cdo 4567/2016, podle kterého je třeba „přípustnost soudního přezkumu usnesení shromáždění nadále hodnotit podle závažnosti obsahu napadeného usnesení, tedy řečeno jinak - podle významu záležitosti, o níž bylo rozhodnuto dotčeným usnesením (objektivní přístup). V opačném případě by věcné omezení takového přezkumu ztrácelo jakýkoli smysl. […] důležitý důvod pro přezkoumání usnesení přijatého shromážděním je dán tehdy, jestliže dotčeným usnesením bylo rozhodnuto o záležitosti, která přímo zasahuje buď do samotného právního postavení vlastníků jednotek, nebo do podstaty předmětu jejich vlastnictví z hlediska účelu jeho využití.“ 15. Odvolací soud se neztotožňuje s (nijak neodůvodněným) názorem soudu prvního stupně, že v projednávané věci důležitý důvod dán není. Přístupový systém domu představuje způsob zabezpečení nejen společných částí domu a pozemku (chodeb, dvora apod.), ale zprostředkovaně i samotné jednotky, a zároveň se vždy jedná o určité omezení přístupu vlastníka a osob, které právo vstupu do domu od něj odvozují (členové společné domácnosti, nájemce, návštěvy apod.) k jeho jednotce. Přístupový systém tak zasahuje do podstaty předmětu vlastnictví jednotky z hlediska účelu jeho využití, a otázka instalace takového systému v domě představuje závažnou záležitost. Odvolací soud proto uzavírá, že navrhovatel měl k napadení sporného usnesení důležitý důvod.

16. Vzhledem k shora popsanému právnímu názoru doplnil odvolací soud dokazování emailem předsedkyně výboru [Anonymizováno] vlastníkům ze 7. 2. 2020, ve kterém jsou popsány detaily navrženého přístupového systému tak, že vstupní vrata budou mít vlastní pohon, otevírání bude na čtečku a při odchodu na čidlo a tlačítko, pro návštěvy bude zřízen domovní telefon a na vratech bude zvenku koule. Dveře z průjezdu do chodby budou také ovládány na čtečku a pro návštěvy domovním telefonem, vrata do dvora budou také otevírána na čtečku, totéž přivolání výtahu a otevření dveří v suterénu. Budou zřízena nová zvonková tabla a domovní telefony. Společenství očekávalo cenovou nabídku. Předsedkyně výboru odůvodňuje i potřebu hlasovat per rollam tak, že v posledních 14 dnech volala na bezdomovce a drogově závislé 3x policii, poslední návštěva vnikla do domu vypáčením vchodových dveří.

17. Podle zápisu se dne 29. 7. 2020 konalo shromáždění, které schválilo plán oprav pro rok 2020, jehož součástí měl být i čipový přístupový systém; návrh a nabídka dodavatele [právnická osoba]. měla být vlastníkům k nahlédnutí. Za příplatek bude možné pořídit i videotelefon.

18. Podle § 1210 o. z. není-li svolané shromáždění způsobilé usnášet se, může osoba, která je oprávněna shromáždění svolat, navrhnout v písemné formě do jednoho měsíce ode dne, na který bylo zasedání svoláno, aby vlastníci jednotek rozhodli o týchž záležitostech mimo zasedání (odstavec 1). V jiných případech lze mimo zasedání rozhodnout, pokud to připustí stanovy (odstavec 2).

19. Stanovy společenství, jimiž provedl důkaz soud prvního stupně, v čl. VII odst. 2 uvádějí, že mimo zasedání lze rozhodnout „i v jiných případech, zejména kdy projednávaná záležitost nesnese odklad nebo by vznikly obavy, že se na jednání shromáždění nedostaví potřebný počet vlastníků jednotek“. Uvedený výčet je tedy příkladmý, a neomezuje tak rozhodování mimo zasedání na vyjmenované otázky. Odvolací soud souhlasí s argumentem navrhovatele, že má-li příkladmý výčet plnit svou funkci, měl by důvod pro hlasování per rollam odpovídat závažností důvodům ve výčtu uvedeným. Výčet uvedený ve stanovách, zejména pokud jde o „obavu z nedostatku usnášeníschopnosti“, však přísný není a navíc bylo v projednávané věci prokázáno, že v době předcházející hlasování došlo opakovaně k neoprávněnému vniknutí nežádoucích osob do domu, což výbor společenství oprávněně vyhodnotil jako ohrožení bezpečnosti domu. Navrhovatelem tvrzená skutečnost, že tyto případy se vyskytly i v minulosti, na naléhavosti zlepšení zabezpečení domu nic nemění. Odvolací soud tak uzavírá, že rozhodnutí o sporném návrhu mimo zasedání nebylo v rozporu se stanovami.

20. Podle § 1211 o. z. věty první návrh musí obsahovat alespoň návrh usnesení, podklady potřebné pro jeho posouzení nebo údaj, kde jsou uveřejněny, a údaj o lhůtě, ve které se má vlastník jednotky vyjádřit. Stejné ustanovení obsahuje i čl. VII odst. 3 stanov společenství.

21. Odvolací soud má za to, že vlastníci obdrželi pro své rozhodnutí dostatečné podklady v emailu ze 7. 2. 2020, ve kterém byly popsány důvody pro instalaci přístupového systému i jeho popis. Skutečnost, že součástí podkladů nebyl odhad nákladů na správu a údržbu systému v budoucnosti nepovažuje odvolací soud za významnou za situace, kdy takové přístupové systémy jsou v současné době obvyklé a náklady na jejich údržbu společenství vlastníků podstatně nezatěžují. Soud prvního stupně ostatně správně podotkl, že tyto náklady je třeba porovnat se zvýšenými náklady na úklid a opravy po neoprávněně vniknuvších osobách a přihlédnout třeba i k většímu pocitu bezpečí na straně vlastníků. Popsaný přístupový systém by měl nežádoucím osobám ztížit vniknutí do domu, neboť jeho součástí neměla být jen pouhá náhrada zámků čtečkami čipů, ale také nové ovládání vrat, přístupu do výtahu atd. S ohledem na rozsah investic nepovažuje odvolací soud za přemrštěnou ani schválenou cenovou relaci. Odvolací soud se tak neztotožňuje s námitkami navrhovatele, pokud jde o údajný nedostatek podkladů, nehospodárnost a nepotřebnost přístupového systému.

22. K argumentaci zásahem do vlastnického práva poukazuje odvolací soud na úpravu postavení vlastníka jednotky, která je vůči § 1012 o. z. speciální a která se nachází v § 1175 a násl. o. z. Podle § 1175 odst. 1 o. z. vlastník jednotky má právo svobodně spravovat, výlučně užívat a uvnitř stavebně upravovat svůj byt jakož i užívat společné části, nesmí však ztížit jinému vlastníku jednotky výkon stejných práv ani ohrozit, změnit nebo poškodit společné části. Podle § 1176 o. z. vznikem vlastnického práva k jednotce vzniká vlastníku jednotky povinnost řídit se pravidly pro správu domu a pro užívání společných částí, pokud byl s těmito pravidly seznámen nebo pokud je měl a mohl znát, jakož i zajistit jejich dodržování osobami, jimž umožnil přístup do domu nebo bytu.

23. Ze zákonné úpravy tak vyplývá, že vlastník jednotky je už z povahy svého vlastnictví (které je zároveň spoluvlastnictvím společných částí domu a pozemku) ve výkonu svého vlastnického práva omezen právy ostatních vlastníků jednotek v domě a je povinen se podrobit rozhodnutí příslušného orgánu společenství vlastníků, přijatému v mezích jeho působnosti. Zavedení přístupového systému tak zajisté omezuje vlastníka jednotky v přístupu k jeho jednotce, má-li však takové omezení za účel zajistit bezpečnost v domě a je tomuto účelu přiměřené, musí se vlastník jednotky takovému omezení podrobit. Takové omezení není v rozporu se zákonem ani s právem vlastnit majetek podle čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

24. Podle čl. 4 bodu 1 GDPR se rozumí „osobními údaji“ veškeré informace o identifikované nebo identifikovatelné fyzické osobě (dále jen „subjekt údajů“); identifikovatelnou fyzickou osobou je fyzická osoba, kterou lze přímo či nepřímo identifikovat, zejména odkazem na určitý identifikátor, například jméno, identifikační číslo, lokační údaje, síťový identifikátor nebo na jeden či více zvláštních prvků fyzické, fyziologické, genetické, psychické, ekonomické, kulturní nebo společenské identity této fyzické osoby. Osobním údajem je tak i informace o tom, kde se určitá osoba nachází nebo nacházela.

25. Ze sporného usnesení však neplyne, že by součástí přístupového systému musela být identifikace vstupujících osob. Přístupový systém může být zařízen i tak, že každé jednotce je přidělen určitý počet vstupních čipů, kterými lze dveře do domu otevřít, a systém sleduje pouze to, zda do domu vstupuje osoba takovým čipem vybavená. Je potom na vlastníkovi jednotky, komu daný čip svěří. Takový systém neumožňuje identifikovat přicházející osoby, protože provozovatel systému neví, komu vlastník jednotky svěřil použitý čip, a proto provozovatel systému nenakládá s osobními údaji vstupujících; nepotřebuje proto jejich souhlas podle čl. 7 GDPR. Je přitom na společenství, aby postupovalo v souladu s GDPR; podle jeho vyjádření tomu tak je. Sporné usnesení tak v rozporu s pravidly pro ochranu osobních údajů není. Stejně tak takto fungující přístupový systém nepřiměřeně neomezuje vlastníka jednotky v nakládání s jeho vlastnictvím, neboť mu umožňuje svěřit čip opravňující k přístupu do budovy v zásadě komukoli.

26. K námitce navrhovatele, že mu nebylo soudem prvního stupně umožněno osobně se k věci vyjádřit, odvolací soud uvádí, že z protokolu o jednání se nic takového nepodává; tuto skutečnost nepotvrzuje ani vyjádření společenství. Součástí práva se k věci vyjádřit není právo hovořit neomezeně, předseda senátu je tak oprávněn odejmout účastníkovi slovo, jestliže nemluví k věci, opakuje již řečené apod. (§ 117 odst. 1 o. s. ř.). Podle protokolu bylo navrhovateli umožněno navrhovat důkazy i vyjádřit se k důkazům soudem provedeným ve smyslu § 123 o. s. ř. a čl. 38 odst. 2 Listiny. Navrhovatel tak rozhodně nebyl na svých procesních právech poškozen do té míry, že by to mohlo mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. K jednání odvolacího soudu se ostatně navrhovatel osobně nedostavil.

27. Odvolací soud proto usnesení soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. potvrdil, neboť je věcně správné.

28. O nákladech řízení odvolací soud rozhodl podle § 1 odst. 3 z. ř. s. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že jejich náhradu přiznal plně úspěšnému společenství. Náklady společenství sestávají z a. odměny za zastupování advokátem spočívajícím ve 2 úkonech právní služby (sepis odvolání a účast u jednání odvolacího soudu) ze základu 50 000 Kč, podle § 9 odst. 4 písm. c) advokátního tarifu, vypočtené podle § 7 advokátního tarifu, ve výši 6 200 Kč, b. 2 režijních paušálů podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu ve výši 600 Kč.

Poučení