60 A 15/2024– 32

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudcem JUDr. Michalem Hájkem, Ph.D., ve věci žalobce: L. J. zastoupen advokátkou Mgr. Rebekou Moťovskou Židuliakovou sídlem Husovo náměstí 139, 58401 Ledeč nad Sázavou proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje sídlem U Zimního stadionu 1952/2, 370 76 České Budějovice o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 1. 2024, sp. zn. OPZU–správ. 138849/2022/jary1 SO 13, čj. KUJCK 9830/2024, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 1. 2024, sp. zn. OPZU–správ. 138849/2022/jary1 SO 13, čj. KUJCK 9830/2024, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 17 362,70 Kč do 30 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupkyně.

III. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Městský úřad Vodňany (dále jen „správní orgán prvního stupně“) rozhodnutím ze dne 12. 7. 2022, sp. zn. MUVO 62/2022/MT, čj. MUVO 56/2022, shledal žalobce vinným z přestupku dle § 125c odst. 1 písm. k) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu). Tohoto přestupku se dle správního orgánu prvního stupně žalobce dopustil z nedbalosti tím, že dne 14. 3. 2022 v době kolem 13:05 hodin na pozemní komunikaci č. II/141 v ulici Prachatická v zastavěné části obce Bavorov ve směru jízdy od centra obce směrem na obec Prachatice jako řidič nákladního motorového vozidla tovární značky Mercedes Benz, registrační značky X0, nebyl za jízdy připoután bezpečnostním pásem a při řízení neměl u sebe platný řidičský průkaz, neboť jeho platnost uplynula dne 15. 2. 2022.

2. Žalovaný rozhodnutím ze dne 15. 8. 2022, sp. zn. OPZU–správ. 97371/2022/jary1 SO 2, čj. KUJCK 100269/2022, uvedené rozhodnutí správního orgánu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Správní orgán prvního stupně dle žalovaného pochybil tím, že ačkoli vyhověl žalobcově omluvě z nařízeného jednání, nový termín stanovil pouze telefonicky, aniž by zároveň vyhotovil písemné předvolání.

3. Správní orgán prvního stupně vytýkanou vadu odstranil a následně vydal rozhodnutí ze dne 26. 10. 2022, sp. zn. MUVO 62/2022/MT, čj. MUVO 10382/2022, jímž rozhodl shodně jako v rozhodnutí ze dne 12. 7. 2022.

4. Žalovaný rozhodnutím ze dne 28. 11. 2022, sp. zn. OPZU správ. 138849/2022/jary1 SO 2, čj. KUJCK 140676/2022, odvolání žalobce proti druhému rozhodnutí správního orgánu prvního stupně zamítl a jeho rozhodnutí potvrdil.

5. Žalobce rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 11. 2022 napadl žalobou u krajského soudu, který je rozsudkem ze dne 30. 11. 2023, čj. 60 A 2/2023–26, zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Krajský soud se ztotožnil s námitkou žalobce, že žalovaný rozhodl na základě změny právního posouzení, o čemž však žalobce předem neinformoval a nedal mu tak možnost se ke změněnému právnímu názoru vyjádřit. Rozhodnutí bylo proto pro žalobce překvapivé, nepředvídatelné, což je v rozporu s ustálenou judikaturou Ústavního soudu, jež tzv. překvapivá rozhodnutí zakazuje.

6. Žalovaný následně v záhlaví označeným rozhodnutím odvolání žalobce proti druhému rozhodnutí správního orgánu prvního stupně opětovně zamítl a jeho rozhodnutí potvrdil.

II. Shrnutí žaloby

7. Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce dne 16. 12. 2024 žalobu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích.

8. Žalobce spatřuje nezákonnost napadeného rozhodnutí v jeho doručení po zániku odpovědnosti za přestupek.

9. Žalobce poukazuje na skutečnost, že promlčecí doba odpovědnosti za přestupek činí dle § 30 písm. a) zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „přestupkový zákon“), 1 rok. Promlčecí doba se přerušuje na základě skutečností uvedených v § 32 odst. 2 přestupkového zákona, přičemž za poslední relevantní skutečnost, která měla vliv na přerušení promlčecí doby, považuje žalobce vydání rozhodnutí správního orgánu prvního stupně ze dne 26. 10. 2022. Jednoletá promlčecí doba by tak uplynula dnem 26. 10. 2023. Jelikož bylo v roce 2023 vedeno v dané věci soudní řízení před správním úsekem krajského soudu, promlčecí doba se v souladu s § 32 odst. 1 písm. c) přestupkového zákona stavěla.

10. Žalobce má za to, že jeho odpovědnost za přestupek zanikla dne 18. 9. 2024. Napadené rozhodnutí však bylo žalobci doručeno dne 26. 10. 2024, tedy až po zániku odpovědnosti za přestupek.

11. Žalobce dále v žalobě uvádí, že podáním ze dne 25. 9. 2024 požádal nadřízený správní orgán žalovaného o uplatnění opatření proti nečinnosti. Žalobce tak učinil, neboť žalovaný ve lhůtě pro projednání přestupku žalobci rozhodnutí o přestupku nedoručil. Ministerstvo dopravy jakožto nadřízený správní orgán žalovaného žalobcovu žádost usnesením ze dne 3. 10. 2024 zamítlo s odůvodněním, že žalovaný nebyl nečinný, když rozhodnutí o přestupku zaslal advokátovi JUDr. Petrovi Doležalovi. Ministerstvo dopravy přitom vycházelo ze skutečnosti, že na dotaz správního orgánu ohledně trvání zastoupení žalobce odpověděl advokát JUDr. Doležal tak, že „zmocnění je nadále platné“.

12. Žalobce od advokáta JUDr. Doležala žádné rozhodnutí neobdržel. Žalobce nezmocnil JUDr. Doležala pro zastupování ve správním řízení, pouze pro řízení „ve věci žaloby proti rozhodnutí Krajského úřadu Jihočeského kraje, ze dne 28. listopadu 2022, č. j. KUJCK 140676/2022, sp. zn.: OPZU–správ. 138849/2022/jary1 SO2.“ Vzhledem k tomu, že plná moc byla udělena specificky pro zastupování v řízení o žalobě, je v ní jasně vymezeno, že je udělena v rozsahu práv a povinností dle soudního řádu správního, tak žádné zastoupení žalobce pro řízení před správním orgánem nevzniklo. Žalobce dále uvádí, že s advokátem JUDr. Doležalem zastupování ve správním řízení nikdy nediskutoval, ani mu za něj nehradil žádnou odměnu.

13. Žalobce na základě uvedeného uzavírá, že pokud žalovaný doručoval rozhodnutí advokátovi, pak se nejednalo o doručení účinné. K účinnému doručení došlo až dne 26. 10. 2024, kdy bylo rozhodnutí doručeno žalobci do jeho datové schránky. Žalobce proto tvrdí, že rozhodnutí mu bylo doručeno až po zániku odpovědnosti za přestupek.

14. Žalobce navrhl, aby krajský soud rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

III. Shrnutí vyjádření žalovaného

15. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že ve věci bylo pravomocně rozhodnuto napadeným rozhodnutím ze dne 19. 1. 2024, které bylo téhož dne doručeno datovou zprávou ID 1302452334 zástupci žalobce, advokátu JUDr. Petru Doležalovi, do vlastních rukou. Žalovaný má za to, že žalobce byl zastoupen advokátem JUDr. Petrem Doležalem, který na výzvu správního orgánu k prokázání zmocnění ze dne 2. 1. 2024 reagoval dne 16. 1. 2024 sdělením, že právní zastoupení trvá do skončení věci, a proto je jeho zmocnění i nadále platné. Platnost zmocnění potvrdilo i Ministerstvo dopravy usnesením ze dne 3. 10. 2024.

16. Žalobce dne 18. 10. 2024 požádal o zaslání napadeného rozhodnutí. Žalovaný dne 23. 10. 2024 v souladu s § 38 odst. 1 správního řádu žádosti žalobce vyhověl a zaslal napadené rozhodnutí datovou zprávou žalobci na vědomí. Vzhledem k tomu, že rozhodnutí nabylo právní moci již dne 19. 1. 2024, považuje žalovaný podanou žalobu za nepřípustnou, neboť byla podána po uplynutí zákonné lhůty.

17. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu proti napadeném rozhodnutí odmítl.

IV. Shrnutí žalobcovy repliky

18. Dne 5. 2. 2025 obdržel krajský soud podání v němž žalobce reaguje na vyjádření žalovaného, přičemž nesouhlasí s jeho tvrzením, že byl v řízení zastoupen advokátem JUDr. Doležalem. Žalobce v replice opakuje a podrobněji rozvádí svou argumentaci uvedenou v žalobě, a sice že aby byl v přestupkovém řízení řádně zastoupen, muselo by správnímu orgánu být zastoupení prokázáno písemnou plnou mocí, nebo plnou mocí, kterou by žalobce jako zmocnitel udělil ústně do protokolu, jak ustanovuje § 33 odst. 1 správního řádu. Žalobce však žádnou plnou moc advokátu JUDr. Doležalovi ke svému zastupování ve správním řízení neudělil, o převzetí zastoupení s ním nejednal a ani mu za takové zastoupení neplatil. Žalobce rovněž opakuje, že jediná plná moc, kterou JUDr. Doležalovi udělil, byla výslovně omezena pouze na soudní řízení vedené podle soudního řádu správního.

19. Žalobce zdůrazňuje, že plnou moc ve prospěch JUDr. Petra Doležala nikdy neuplatnil před správním orgánem, pouze vůči soudu.

20. Žalobce nesouhlasí s žalovaným, že by skutečnost pouhého sdělení od advokáta o tom, že zastoupení trvá, aniž by správnímu orgánu předložil plnou moc, mohlo založit zmocnění opravňující advokáta kohokoliv zastupovat. Tím spíš, když žalobce nebyl JUDr. Doležalem nijak kontaktován. Naposledy od něj žalobce obdržel rozsudek krajského soudu ze dne 30. 11. 2023. Vyjádření JUDr. Doležela je tak zcela nepřípadné, neboť rozhodující je vůle samotného žalobce. Žalobcovou vůlí bylo zmocnit JUDr. Doležela pouze v rozsahu práv a povinností dle soudního řádu správního. Nelze se tak domnívat, že plná moc byla udělena též pro řízení dle správního řádu či zákona o odpovědnosti za přestupky. Žalobce má proto za to, že jeho vůle byla v plné moci vymezena dostatečně jasně a určitě.

21. Odkaz žalovaného na výzvu k vyjasnění zastoupení je dle žalobce neakceptovatelný, neboť výzvu lze považovat jen za pouhý neformální dotaz, zda nebyla udělena plná moc i pro zastupování ve správním řízení. Nejedná se však o výzvu k odstranění vady, nejasnosti či nejednoznačnosti ve smyslu § 37 odst. 3 právního řádu, jelikož nebyl dán žádný reálný, objektivní důvod žalobce či advokáta JUDr. Doležala k čemukoli vyzývat.

22. K tvrzení, že tatáž výzva jako pro advokáta JUDr. Doležala měla být rovněž zaslána žalobci prostřednictvím poskytovatele poštovních služeb, žalobce uvádí, že mu doručena nebyla.

23. Žalobce repliku uzavírá tím, že rozhodnutí nebylo doručováno JUDr. Doležalovi po právu, a proto nemohlo vyvolat žádné právní účinky. K účinku doručení rozhodnutí došlo až jeho doručením žalobci. Právní moci tak rozhodnutí nabylo až po zániku odpovědnosti za přestupek. Rozhodnutí je proto dle žalobce nezákonné.

V. Právní hodnocení krajského soudu

24. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.). Krajský soud ve věci rozhodl bez jednání dle § 51 odst. 1 s. ř. s.

25. Žaloba je důvodná.

26. Krajský soud se v první řadě zabýval námitkou žalovaného, že byla žaloba podána opožděně.

27. Podle § 72 odst. 1 s. ř. s. „[ž]alobu lze podat do dvou měsíců poté, kdy rozhodnutí bylo žalobci oznámeno doručením písemného vyhotovení nebo jiným zákonem stanoveným způsobem, nestanoví–li zvláštní zákon lhůtu jinou. Pokud se žalobci rozhodnutí neoznamuje, běží tato lhůta ode dne, kdy se žalobce prokazatelně s rozhodnutím seznámil; nejpozději lze však žalobu podat do jednoho roku od právní moci napadeného rozhodnutí.“ 28. Aby bylo možné posoudit, zda byla žaloba podána včas, je nutné určit okamžik, kdy se žalobce s žalobou napadeným rozhodnutím seznámil, resp. s ohledem na okolnosti daného případu kdy mu bylo doručeno písemné vyhotovení rozhodnutí. Žalovaný za tento okamžik považuje den 19. 1. 2024, kdy napadené rozhodnutí doručil do datové schránky advokáta JUDr. Doležala. Žalovaný má za to, že tímto okamžikem nabylo rozhodnutí právní moci, neboť považuje JUDr. Doležala za právního zástupce žalobce. Žalobce však toto zpochybňuje s odkazem na skutečnost, že neexistuje žádná plná moc, která by advokáta JUDr. Doležala opravňovala k jeho zastupování před správními orgány. Z tohoto důvodu má žalobce za to, že napadené rozhodnutí nabylo právní moci až dne 26. 10. 2024, kdy mu bylo doručeno do datové schránky.

29. Krajský soud konstatuje, že ve správním spise se nenachází žádná plná moc, pouze dokument nazvaný Vyrozumění – vyjádření se k věci a výzva k prokázání zmocnění ze dne 2. 1. 2024, jenž byl dle doručenky dne 10. 1. 2024 doručen advokátovi JUDr. Doležalovi do datové schránky a dne 22. 1. 2024 vhozen do poštovní schránky žalobce. Ze správního spisu dále plyne, že na výzvu reagoval pouze advokát JUDr. Doležal přípisem ze dne 16. 1. 2024, kde uvedl: „sděluji, že právní zastoupení advokátem JUDr. Petrem Doležalem, AK Mazovská 476/2, 181 00 Praha 8, trvá do skončení věci, tedy zmocnění je nadále platné.“ Nicméně k přípisu není přiložena žádná právní moc, která by toto tvrzení prokazovala. Krajskému soudu je z úřední činnosti známo, že žalobce byl v řízení před správním soudem vedeným pod sp. zn. 60 A 2/2023 zastoupen advokátem JUDr. Doležalem. Zde se však krajský soud shoduje s žalobcem, že daná plná moc byla omezena pouze na soudní řízení vedené ve věci žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 11. 2022.

30. Z uvedených skutečností je zřejmé, že žalobce byl zastoupen advokátem JUDr. Doležalem pouze pro řízení před soudem. V řízení vedeném u žalovaného žalobce zastoupen nebyl. Na tom ničeho nemění ani skutečnost, že JUDr. Doležal přípisem ze dne 16. 1. 2024 tvrdil, že zastoupení trvá, neboť toto své tvrzení žalovanému nijak nedoložil.

31. Dle § 30 odst. 1 správního řádu platí, že „[ú]častník si může zvolit zmocněnce. Zmocnění k zastoupení se prokazuje písemnou plnou mocí. Plnou moc lze udělit i ústně do protokolu. V téže věci může mít účastník současně pouze jednoho zmocněnce.“ 32. Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v právní větě k rozsudku ze dne 6. 2. 2019, čj. 6 As 405/2017–33, č. 3860/2019 Sb. NSS, konstatoval, že „je zákonnou povinností zmocněnce doložit soudu oprávnění zmocnitele zastupovat.“ Dále pak v odst. 21 odůvodnění uvedl, že „[n]edoložením oprávnění zastupovat vzniká pochybnost, zda zástupce skutečně vykonává v řízení práva osoby, za jejíhož zástupce se označil, a chybí tak jedna z podmínek řízení. Závěr, že doložení plné moci zástupce je nutnou podmínkou řízení i pro oblast správního soudnictví, potvrdil rozšířený senát v usnesení ze dne 16. 12. 2008, č. j. 8 Aps 6/2007–247, č. 1773/2009 Sb. NSS, v němž uvedl, že ‚[v]e správním soudnictví jsou podmínky řízení vnímány jako takové podmínky, za nichž soud může rozhodnout ve věci samé; jejich nedostatek tedy brání soudu vydat meritorní rozhodnutí (srov. § 103 o. s. ř. podpůrně za použití § 64 s. ř. s.). Jsou chápány jako podmínky přípustnosti procesu jakožto celku, přičemž se upínají k procesním úkonům stran či soudu (…) Teorie procesního práva i soudní praxe řadí mezi podmínky řízení na straně soudu především pravomoc, příslušnost, na straně účastníků řízení způsobilost být účastníkem řízení, procesní způsobilost, popřípadě též plná moc zmocněnce v případě zastoupení‘. V soudním řízení správním je totiž stejně jako v řízení civilním třeba zajistit, aby procesní úkony ve věci nečinil někdo, kdo k tomu není oprávněn.“ Tyto závěry lze plně aplikovat i v řízení před správním orgánem.

33. Z uvedeného vyplývá, že žalovaný neměl v první řadě žádné indicie k tomu domnívat se, že by žalobce byl v řízení před správním orgánem zastoupen, neboť nedisponoval žádnou plnou mocí, která by takové zastoupení potvrzovala (srov. rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 3. 2024, čj. 2 As 103/2023–47, č. 4599/2024 Sb. NSS, odst. 33 odůvodnění). Žalovaný tak nebyl povinen možné zastoupení žalobce zjišťovat. Nicméně, když už tak učinil, měl trvat na jeho prokázání předložením plné moci a nespokojit se s pouhým konstatováním advokáta, které nebylo podloženo ani plnou mocí, ani souhlasným vyjádřením žalobce jakožto zmocnitele, tj. zastupované osoby.

34. Vzhledem k tomu, že žalobce nebyl v řízení před správním orgánem zastoupen, krajský soud konstatuje, že zaslání napadeného rozhodnutí advokátovi JUDr. Doležalovi nemá žádné právní účinky. Napadené rozhodnutí tak nabylo právní moci až doručením žalobci dne 26. 10. 2024 (doručenka je přílohou žaloby, přičemž žalovaný toto datum doručení nikterak nerozporoval a lze jej tedy považovat za nespornou skutečnost). Žaloba doručená krajskému soudu dne 16. 12. 2024 tak byla podána včas (§ 72 odst. 1 s. ř. s.), a proto je námitka žalovaného, že byla žaloba podána opožděně, nedůvodná.

35. Krajský soud se dále zabýval námitkou žalobce ohledně nezákonnosti napadeného rozhodnutí, kterou žalobce spatřuje v tom, že napadené rozhodnutí mu bylo doručeno po zániku odpovědnosti za přestupek.

36. Podle § 30 písm. a) přestupkového zákona promlčecí doba činí 1 rok.

37. Dle § 31 odst. 1 věty první přestupkového zákona „[p]romlčecí doba počíná běžet dnem následujícím po dni spáchání přestupku“.

38. Dle § 32 odst. 1 písm. c) platí, se do promlčecí doby nezapočítává doba, „po kterou se o věci vedlo soudní řízení správní“.

39. Dle § 32 odst. 2 písm. b) přestupkového zákona se promlčecí doba přerušuje „vydáním rozhodnutí, jímž je obviněný uznán vinným“, přičemž „přerušením promlčecí doby počíná promlčecí doba nová“.

40. Dle § 32 odst. 3 věty první přestupkového zákona„[o]dpovědnost za přestupek zaniká nejpozději 3 roky od jeho spáchání; […] Do této doby se nezapočítává doba, po kterou trvala některá ze skutečností podle odstavce 1.“ 41. K tomu lze poukázat na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 5. 2012, čj. 9 Afs 72/2011–218, č. 2676/2012 Sb. NSS, který vysvětluje pojmy stavení a přerušení (byť v kontextu přerušení prekluzivní lhůty v daňovém právu) následovně: „Přerušením dochází k přetržení prekluzivní lhůty a k započetí běhu lhůty nové, zatímco stavení znamená pouze její pozastavení s tím, že lhůta po určitou dobu neběží a poté pokračuje její běh dále; tak je tomu např. u některých lhůt spojených se zánikem práva po dobu řízení před správním soudem, během kterého neběží a skončí až po pravomocném ukončení řízení před soudem.“ 42. Pro lepší přehlednost průběhu řízení v dané věci před správními orgány a zdejším soudem při počítání promlčení doby s ohledem na její stavení a přerušení uvádí krajský soud časovou osou celého řízení: – Žalobce dle správního orgánu prvního stupně spáchal přestupek dle § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu dne 14. 3. 2022. – Prvostupňové rozhodnutí ze dne 12. 7. 2022, jímž byl žalobce uznán vinným ze spáchání předmětného přestupku, bylo doručeno žalobci dne 19. 7. 2022. – Rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 8. 2022, jímž bylo prvostupňové rozhodnutí ze dne 12. 7. 2022 zrušeno a věc vrácena správnímu orgánu prvního stupně, bylo žalobci doručeno fikcí ve smyslu § 24 odst. 1 správního řádu dne 26. 8. 2022 a vhozeno do poštovní schránky dne 30. 8. 2022. – Prvostupňové rozhodnutí ze dne 26. 10. 2022, jímž byl žalobce opětovně uznán vinným, bylo doručeno žalobci dne 27. 10. 2022. – Rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 11. 2022, jenž potvrdilo prvostupňové rozhodnutí ze dne 26. 10. 2022, bylo doručeno žalobci dne 13. 12. 2022. – Žalobce proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 11. 2022 podal žalobu ke zdejšímu soudu dne 30. 1. 2023. – Krajský soud vydal dne 30. 11. 2023 rozsudek, jímž zrušil rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 11. 2022. Rozsudek nabyl právní moci dne 5. 12. 2023. – Žalovaný dne 19. 1. 2024 vydal napadené rozhodnutí, které téhož dne doručil do datové schránky advokáta JUDr. Doležala. Žalobci bylo napadené rozhodnutí doručeno dne 26. 10. 2024.

43. Krajský soud se s ohledem na datum, kdy mělo dojít ke spáchání přestupku, v prvé řadě zabýval skutečností, zda ke dni právní moci žalobou napadeného rozhodnutí uběhly tři roky od jeho spáchání ve smyslu § 32 odst. 3 přestupkového zákona. Ke dni doručení žalobou napadeného rozhodnutí uplynulo od spáchání přestupku 957 dní. Do doby tří let od spáchání přestupku se podle § 32 odst. 3 přestupkového zákona nezapočítává doba, po kterou se o věci vedlo řízení před správním soudem, tj. doba od 30. 1. 2023 do 5. 12. 2023, celkem 309 dní. Bez započtení této doby tedy od spáchání přestupku uplynulo pouze 648 dní, což je zcela evidentně méně než 3 roky. Odpovědnost za přestupek ve smyslu § 32 odst. 3 přestupkového zákona tak ke dni právní moci žalobou napadeného rozhodnutí nezanikla.

44. Posléze se krajský soud zaměřil na jednoletou lhůtu ve smyslu § 30 písm. a) přestupkového zákona. Ta počala běžet dnem následujícím po dni spáchání přestupku (§ 31 odst. 1 přestupkového zákona), tj. dnem 15. 3. 2022, a byla přerušena dne 12. 7. 2022 vydáním prvostupňového rozhodnutí, jímž byl žalobce uznán vinným [§ 32 odst. 2 písm. b) přestupkového zákona]. Přerušením počala běžet nová jednoletá promlčecí lhůta.

45. Nejvyšší správní soud v právní větě k rozsudku ze dne 24. 4. 2023, čj. 8 As 295/2021–35, č. 4488/2023 Sb. NSS, konstatoval, že „[ú]činky spočívající v přerušení běhu promlčecí (prekluzivní) doby má rozhodnutí, jímž byl obviněný uznán vinným [§ 32 odst. 2 písm. b) zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich], nehledě na to, že bylo později zrušeno v odvolacím řízení pro nezákonnost. To by neplatilo pouze za situace, že by šlo o rozhodnutí nicotné či rozhodnutí ryze formální, učiněné jen ve snaze zabránit možnému promlčení přestupku bez skutečné ambice aktivně vést řízení proti obviněnému z přestupku.“ 46. Krajský soud neshledal, že by rozhodnutí správního orgánu prvního stupně bylo ryze formální povahy s cílem vyhnout se promlčení přestupku (od jeho spáchání uplynuly necelé čtyři měsíce). Nejednalo se samozřejmě ani o rozhodnutí nicotné. Nová jednoletá promlčecí tak doba počala běžet dnem 12. 7. 2022 (skončila by dne 12. 7. 2023). Nic na tom nemění ani skutečnost, že rozhodnutí bylo následně zrušeno a o věci se vedlo další řízení (viz časová osa v odst. 42 tohoto rozsudku).

47. Krajský soud zvažoval, zda přerušení promlčení doby způsobilo i rozhodnutí správního orgánu prvního stupně ze dne 26. 10. 2022. Dospěl přitom k závěru, že tomu tak bylo, jelikož dikce § 32 odst. 2 písm. b) přestupkového zákona se neomezuje pouze na vydání prvního meritorního rozhodnutí v téže věci. Ani toto rozhodnutí pak zcela jednoznačně není nicotné nebo pouze formální povahy. Správní orgán prvního stupně jej zároveň vydal v průběhu předchozí promlčecí doby, a nedošlo tedy k dřívějšímu promlčení. Nová roční promlčecí doba by tak za skončila 26. 10. 2023.

48. Podáním žaloby dne 30. 1. 2023 se však promlčecí doba stavěla až do právní moci rozsudku, tj. do dne 5. 12. 2023. Od počátku běhu jednoleté promlčecí doby, tj. ode dne 26. 10. 2022, do dne 26. 10. 2024, kdy bylo žalobci doručeno napadené rozhodnutí žalovaného, avšak bez započítání trvání průběhu soudního řízení z roku 2023, uběhlo 422 dní. Z toho je zřejmé, že napadené rozhodnutí bylo žalobci doručeno po uplynutí jednoho roku promlčecí doby, tedy po zániku odpovědnosti za přestupek.

49. Námitka žalobce, že napadené rozhodnutí žalovaného je nezákonné, neboť mu bylo doručeno až po zániku odpovědnosti za přestupek, je tak důvodná.

VI. Závěr a náklady řízení

50. S ohledem na konstatovanou nezákonnost krajský soud rozhodnutí žalovaného zrušil (§ 78 odst. 1 s. ř. s.) a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení (§ 78 odst. 4 s. ř. s.). Správní orgán je v dalším řízení právním názorem krajského soudu vázán (§ 78 odst. 5 s. ř. s.).

51. O náhradě nákladů řízení krajský soud rozhodl ve smyslu § 60 odst. 1 věty první s. ř. s., podle kterého nestanoví–li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl.

52. Pokud jde o procesně úspěšného žalobce, v jeho případě jsou náklady řízení následující: 3 000 Kč za soudní poplatek za žalobu, 2 × 3 100 Kč za dva úkony právní služby (převzetí a příprava věci a sepsání žaloby) dle § 7 bodu 5., § 9 odst. 4 písm. d) a § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném do 31. 12. 2024, 2 × 300 Kč coby paušální náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, ve znění účinném do 31. 12. 2024, 1 × 4 620 Kč za jeden úkon právní služby (podání repliky) dle § 9 odst. 5, § 7 bod 5 a § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu, ve znění platném od 1. 1. 2025, 1 × 450 Kč coby paušální náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, ve znění účinném od 1. 1. 2025, DPH ve výši 2 492,70 Kč.

53. Celkové žalobcovy náklady řízení tedy činí 17 362,70 Kč. Tuto částku je žalovaný povinen zaplatit žalobci do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupkyně.

54. Žalovaný, který neměl v soudním řízení úspěch, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení

I. Vymezení věci II. Shrnutí žaloby III. Shrnutí vyjádření žalovaného IV. Shrnutí žalobcovy repliky V. Právní hodnocení krajského soudu VI. Závěr a náklady řízení