60 A 2/2014 - 43

Rubrum

Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Barborou Berkovou, ve věci žalobce F. L., bytem B., N. Z. 898, zastoupeného Mgr. Jaroslavem Topolem, advokátem se sídlem Praha, Na Zlatnici 301/2, proti žalovanému Generální ředitelství cel, se sídlem Praha 4, Budějovická 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 6. 2014, č. j. 30544-2/2014-900000-304.4, ve věci přestupku, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí Krajského úřadu Olomouckého kraje ze dne 17. 6. 2014, č. j. 30544-2/2014-900000-304.4 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 15.342 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám Mgr. Jaroslava Topola, advokáta se sídlem Na Zlatnici 301/2, Praha 4.

Odůvodnění

Rozhodnutím Celního úřadu pro Olomoucký kraj (dále jen „CÚ“) ze dne 2. 4. 2014, č. j. 15556-2/2014-580000-12 byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku podle § 42a odst. 2 písm. a) zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pozemních komunikacích“), jehož se měl dopustit porušením povinnosti stanovené v § 21e odst. 1 písm. a) zákona o pozemních komunikacích, a to tím, že dne 5. 8. 2013 jako řidič vozidla tov. zn. Škoda Felicie, reg. zn. X užil zpoplatněnou pozemní komunikaci - silnici I. třídy R35 - na kilometru 233 ve směru Mohelnice – Olomouc, aniž by měl uhrazen časový (tzv. dálniční známku). Za tento přestupek CÚ žalobci uložil pokutu ve výši 2.000 Kč a povinnost uhradit náklady řízení ve výši 1.000 Kč. Žalovaný žalobou napadeným rozhodnutím změnil popis skutku ve výroku rozhodnutí CÚ tak, že slova „na kilometru 233“ nahradil slovy „na jejím 259 km“. Ve zbytku rozhodnutí potvrdil. Žalobce žalobou podanou v zákonné lhůtě navrhoval zrušení žalobou napadeného rozhodnutí. V žalobě namítal, že: 1) CÚ nedostatečně zjistil skutkový stav. Skutek je ve výrokové části rozhodnutí CÚ popsán nedostatečně, neboť chybí jakékoliv časové určení spáchání přestupku; 2) v řízení se nekonalo ústní jednání a nebylo provedeno dokazování. Pokud by správní orgán provedl ústní jednání, kde by umožnil žalobci přednést jeho skutkovou verzi, zjistil by, že byl průběh skutku jiný, než si CÚ domyslel; 3) v řízení nebylo prokázáno, že by hlídka celního orgánu měla vozidlo po celou dobu 26 km jízdy na dohled, aby se vyloučila záměna řidičů vozidla. Z fotodokumentace je zřejmé, že ve vozidle byla další osoba, přičemž z úředního záznamu ani jiné části podkladů pro vydání rozhodnutí neplyne, že by hlídka viděla přímo žalobce, jak vozidlo řídí. Skutečný stav byl takový, že na 233. km silnice R35 řídila vozidlo přítelkyně žalobce, která z důvodu únavy předala na odpočívadle na 259. km řízení žalobci. V okamžiku, kdy si vyměnili místa a žalobce chtěl pokračovat v jízdě, byl kontrolován hlídkou. Přiznává, že měl v úmyslu s vozidlem jet, avšak pouhý úmysl spáchat přestupek trestný není. Na výzvu příslušníků celní správy těmto předal doklady a dále se k věci nevyjádřil, neboť využil právo nevypovídat vůči své přítelkyni, jakožto osobě blízké; 4) vozidlo se v době kontroly nacházelo mimo těleso dálnice, na účelové komunikaci, která nepodléhá zpoplatnění; 5) úřední záznam ani protokol o kontrole, s nimiž se CÚ spokojil jako s jedinými důkazy, nejsou použitelné (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 95-2008). Správní orgán pochybil, když nevyslechl svědky – hlídku celního orgánu (nstrm. H. a K.) a přítelkyni žalobce Z. H.; 6) žalovaný neumožnil žalobci realizaci jeho ústavně zaručeného práva na veřejné projednání věci, v jeho přítomnosti se zaručením práva na vyjádření se ke všem prováděným důkazům ve smyslu čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Žalovaný v odvolacím řízení ve věci prováděl dokazování, na jehož základě dospěl k novému skutkovému zjištění, že žalobce spáchal přestupek na 259. km, nikoliv na 233. km. Dle oznámení však hlídka viděla vozidlo užít zpoplatněnou komunikaci právě v kilometru 233, přičemž v protokolu o důvodném podezření z porušení právních předpisů ze dne 5. 8. 2013 je uvedeno, že vozidlo bylo zastaveno v kilometru 239. Rozhodnutí je tedy nepřezkoumatelné, neboť není zřejmé, kde mělo k protiprávnímu jednání dojít. Žalovaný požadoval zamítnutí žaloby. V písemném vyjádření k žalobním bodům uvedl, že: Ad 1) výrok rozhodnutí CÚ uvádí v popisu skutku čas jeho spáchání - dne 5. 8. 2013; Ad 2) CÚ postupoval v souladu s § 74 odst. 1 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o přestupcích“), neboť ve věci opakovaně nařídil ústní jednání, přičemž o termínu jeho konání vyrozuměl jak zástupce žalobce, tak i žalobce, kteří se však bez omluvy k jednání nedostavili; Ad 3) z úředního záznamu ze dne 5. 8.2013 a z protokolu z téhož dne vyplývá, že žalobce užil zpoplatněnou pozemní komunikaci R35 na jejím 259. km ve směru jízdy na Olomouc, nikoli na 233. km, tudíž žalovaný tuto nesprávnost odstranil změnou výrokové části rozhodnutí CÚ. Seznam pozemních komunikací, jejichž užití podléhá časovému poplatku, stanoví příloha č. 2 k vyhlášce č. 435/2012 Sb., podle níž podléhá časovému poplatku mj. také pozemní komunikace označená jako R35, úsek Mohelnice, jih – Křelov (exity 235-261), v délce 25,8 km. Z uvedeného vyplývá, že pozemní komunikace R35 je zpoplatněnou pozemní komunikací na jejím 235. až 261. km, a nikoliv na 233. km. Ke skutkovým okolnostem žalovaný uvedl, že z úředního záznamu ze dne 5. 8. 2013 vyplývá, že toho dne v 15:15 hodin hlídka CÚ přijela služebním vozidlem na parkoviště čerpací stanice Pap Oil, které se nachází u pozemní komunikace R35 (na 253. km a nikoliv na 233. km, jak nesprávně uvedl CÚ), zde zastavila vozidlo a prováděla vizuální kontrolu, zda jsou vozidla projíždějící po silnici R35 opatřené kupóny prokazující zaplacení časového poplatku. Přibližně v čase 15:17 hod. spatřila hlídka CÚ projíždět motorové vozidlo tov. zn. Škoda Felicie, reg. zn. X, které nebylo opatřeno kupónem prokazujícím zaplacení časového poplatku. Hlídka CÚ toto vozidlo následovala a zastavila na odstavném parkovišti na 259. km pozemní komunikace R35, nacházejícím se naproti čerpací stanice Slovnaft (tj. 6 km jízdy, nikoli 26 km, jak dovozuje žalobce). V protokolu o podezření ze dne 5. 8. 2013 je pak uvedeno, že se tak stalo v čase 15:23 hod., tedy 6 minut po té, co hlídka CÚ jmenované vozidlo spatřila. Hlídka CÚ tak měla kontrolované vozidlo stále na dohled po celou dobu jízdy od místa zjištění do místa zastavení (přibližně 6 km, po dobu přibližně 6 min), k výměně řidičů proto nemohlo dojít, a tudíž jde o účelové a nevěrohodné tvrzení. Pokud by došlo během jízdy, případně při zastavení kontrolovaného vozidla k výměně řidičů, tak by tuto výměnu řidičů hlídka CÚ zjistila a tato skutečnost by se promítla do protokolu a úředního záznamu. Teprve v žalobě žalobce poprvé uvedl, že kontrolované vozidlo neřídil on, nýbrž jeho přítelkyně, a navrhl na podporu tohoto tvrzení provedení jejího výslechu. Správní orgány se tudíž touto námitkou nemohly zabývat, a proto nepochybily, když považovaly skutkový stav zjištěný na základě podkladů ve spise za dostatečný. Žalobce byl s podklady seznámen přípisem ze dne 13. 5. 2014, a protože proti jejich obsahu nic nenamítal, bylo těmito listinami hodnověrně prokázáno, že se události seběhly tak, jak je v nich popsáno. CÚ žalobce poučil o jeho právech, a to, že jich žalobce nevyužil, nelze klást k tíži žalovanému; Ad 5) úřední záznam ze dne 5. 8. 2013, protokol o podezření ze dne 5. 8. 2013 a fotodokumentace kontrolovaného vozidla představují dle žalovaného dostatečné důkazy, prokazující skutečný stav věci, proto CÚ neprovedením výslechu zasahujících příslušníků CÚ a přítelkyně žalobce nepochybil, neboť by se jednalo o důkazy nadbytečné; Ad 6) CÚ v protokolu o podezření nesprávně uvedl, že k zastavení kontrolovaného vozidlo došlo na 239. km silnice R35, správně měl uvést 259. km (jak je již správně uvedeno v úředním záznamu ze dne 5. 8. 2013). Z napadeného rozhodnutí a z obsahu spisu lze určit, kde k protiprávnímu jednání žalobce došlo. Žalovaný uvedeným postupem nedospěl k novému skutkovému zjištění, jak se domnívá žalobce, nýbrž uvedl na správnou míru skutkové zjištění hlídky CÚ, které bylo CÚ nesprávně interpretováno do výroku jeho rozhodnutí. V replice k vyjádření žalovaného žalobce zdůraznil, že žalovaný zaměňuje čas a datum vydání rozhodnutí. Ve vymezení skutku chybí uvedení hodiny a minuty spáchání skutku. V posuzované věci nadto chybějící údaj o času spáchání přestupku souvisí s nepřesně stanoveným místem spáchání přestupku. Nejasně uvedené místo spáchání přestupku tudíž nelze dovodit ani z časového údaje o jeho spáchání. Žalovaný nemohl změnit místo spáchání přestupku v souladu s protokolem CÚ ze dne 5. 8. 2013, neboť tento protokol se o místu spáchání přestupku nezmiňuje, nýbrž uvádí toliko místo, kde bylo vozidlo zastaveno, a to 239. km silnice R35. Žalovaný dezinterpretuje úřední záznam ze dne 5. 8. 2013, neboť se z něj pouze podává, že řidič byl orgány státní moci na kilometru č. 259 po zastavení vozidla osloven za účelem projednání přestupku. CÚ odsoudil žalobce pro skutek, že se dopustil přestupku na kilometru č. 233, z úředního záznamu CÚ ze dne 5. 8. 2013 se zase podává, že vozidlo bylo zastaveno na kilometru č. 239, podle úředního záznamu CÚ z 5. 8. 2013 se jednoznačně podává, že řidič motorového vozidla byl na kilometru č. 259 zastaven a do toho vstoupí žalovaný jako odvolací správní orgán bez jakéhokoliv dokazování (dokonce aniž by před změnou výroku rozhodnutí vyzval žalobce k seznámení s podklady pro vydání rozhodnutí dle § 36 odst. 3 správního řádu) s názorem, že přestupek byl spáchán na 259. km. Posunutí místa přestupku žalovaným o 26 km bez jakéhokoli dokazování a upozornění žalobce na změnu formulace skutku, v němž je spatřován správní orgánem přestupek, je závažným porušením práva na řádné řízení a obhajobu, nehledě k tomu, že neexistuje ve správním spise jediný důkaz, který by odůvodňoval jako nové určení místa přestupku 259. km. Je proto možné, že žalovaný účelově posunul místo přestupku z důvodu, že 233. km silnice R35 není zpoplatněným úsekem. Dále žalobce namítl, že ústní jednání musí být dle § 74 odst. 1 zákona o přestupcích konáno vždy, tj. i bez přítomnosti obviněného z přestupku. Nebylo tedy možné vydat rozhodnutí bez jednání. K absenci skutkových námitek v samotném správním řízení žalobce uvedl, že byl plně pracovně vytížen a neměl na obhajobu čas, přičemž spoléhal na to, že podezření z přestupku bude vyvráceno samotným správním orgánem. Žalovaný ve vyjádření k replice ze dne 15. 9. 2014 uvedl, že CÚ vymezené časové období „dne 5. 8. 2013“ neumožňuje, ve spojení s vymezeným místem „silnice I. třídy R35 na kilometru 259 ve směru Mohelnice - Olomouc“, aby byl předmětný skutek zaměněn se skutkem jiným. Dále žalovaný uvedl, že lze žalobci přisvědčit v tom, že v kontrolním protokolu CÚ není zmínka o čísle kilometru, kde měl být přestupek spáchán; jako místo zjištění je zde uvedeno „Odstavné parkoviště ve směru Mohelnice – Olomouc“, jako datum a čas zjištění „5. 8. 2013 15:23“ a jako kontrolní zjištění „Celní úřad (..) zastavil za účelem kontroly na 239 km dálnice/rychlostní silnice R-35 silniční motorové vozidlo tovární značky Škoda Felicie registrační značky X, osoba řidiče vozidla (…) F. L.“. Dále je v kontrolním protokolu uvedeno, že „kontrolou bylo zjištěno, že výše jmenovaný řidič vozidla v systému časového zpoplatnění v rozporu s § 21e zákona o pozemních komunikacích užil vozidlo v systému časového zpoplatnění, aniž byl uhrazen časový poplatek“ a dále, že „Výše uvedené porušení právních předpisů řidičem vozidla v systému časového zpoplatnění bylo kvalifikováno jako přestupek dle § 42a odst. 2 písm. a) zákona o pozemních komunikacích“. Žalobce se do kontrolního protokolu nevyjádřil. Dle názoru žalovaného nelze vykládat a hodnotit obsah kontrolního protokolu samostatně bez toho, aniž by byl proveden a hodnocen současně i obsah úředního záznamu, resp. postavit do vzájemných souvislostí skutková zjištění zde uvedená. Přestože v kontrolním protokolu není uveden kilometr 259 pozemní komunikace R35 jakožto místo spáchání přestupku, je z jeho obsahu nepochybné, kde proběhla kontrola, že parkoviště se nachází ve směru jízdy po zpoplatněné pozemní komunikaci R35 Mohelnice-Olomouc, že se jedná o parkoviště odstavné, nacházející se u zpoplatněné pozemní komunikace. Jak kontrolní vozidlo celní správy, tak i vozidlo žalobce na toto odstavné parkoviště přijelo ze zpoplatněné pozemní komunikace, což žalobce nesporuje. Toto odstavné parkoviště se nachází na km 259 pozemní komunikace R 35, naproti čerpací stanici Slovnaft. Pokud tedy vozidlo žalobce, které řídil nadevší pochybnost rovněž žalobce, a to od okamžiku, kdy byl spatřen hlídkou celního úřadu (na km 253), do okamžiku zastavení (na km 259), muselo toto vozidlo přijet na odstavné parkoviště tak, že před samotným vjezdem na toto odstavné parkoviště muselo užít zpoplatněnou pozemní komunikaci R35 na km 259, neboť na tomto místě pozemní komunikace R 35 se odstavné parkoviště nachází. Rovněž žalovaný zdůraznil, že nijak nezpochybnil úřední záznam ze dne 5. 8. 2013, pouze uvedl, že z jeho obsahu vyplývá, že dne 5. 8. 2013 (v čase 15:15 hodin) hlídka CÚ přijela služebním vozidlem na parkoviště čerpací stanice Pap Oil, které se nachází u pozemní komunikace R35 (na km 253 a nikoliv na km 233, jak nesprávně uvedl CÚ). Uvedením údaje - parkoviště čerpací stanice Pap Oil, které se nachází u zpoplatněné pozemní komunikace R35, je dostatečně přesným prostorovým určením místa, a chybné uvedení km 233 (namísto správného km 253) na tom nemůže nic změnit. Žalovaný tak žádným způsobem nezpochybnil tuto listinu, pouze korigoval nesprávné označení km 233 pozemní komunikace R35. Dále žalovaný uvedl, že sice souhlasí s žalobcem v tom, že dle § 74 odst. 1 zákona o přestupcích koná správní orgán v prvním stupni ústní jednání, avšak dle žalovaného toto neznamená, že by nekonání jednání automaticky způsobovalo vadu, která musí v posuzovaném případě činit celé řízení nezákonným (shodně viz rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 3 As 46/2004). V posuzované věci proto neprovedení ústního jednání CÚ je sice vadou řízení, avšak nikoli vadou, která by mohla ovlivnit zákonnost rozhodnutí CÚ nebo žalovaného. Ke zkrácení práv obviněného z přestupku nedošlo, neboť správní orgán prvního stupně umožnil obviněnému z přestupku jeho práva dne 2. 4. 2014 realizovat a on sám se o tuto možnost připravil, když se k tomuto jednání nedostavil bez náležité omluvy. Krajský soud přezkoumal v mezích žalobních bodů [§ 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“)] napadené rozhodnutí, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). Z obsahu správního spisu soud zjistil, že 18. 9. 2013 byl Celním úřadem pro Olomoucký kraj (dále jen „správní orgán I. stupně“) vydán příkaz č. j. 42005- 5/2013-580000-12, kterým byl žalobce uznán vinným z přestupku podle § 42a zákona o pozemních komunikacích, kterého se měl dopustit tím, že dne 5. 8. 2013, jako řidič užil zpoplatněnou pozemní komunikaci, silnici I. třídy R 35 na kilometru 233 ve směru Mohelnice – Olomouc, motorovým vozidlem Škoda Felicie, RZ X, aniž by byl uhrazen údaj časový poplatek. Tímto jednáním obviněný z přestupku dle CÚ jako řidič vozidla v systému časového zpoplatnění nesplnil povinnost danou ustanovením § 21e odst. 1 písm. a) zákona o pozemních komunikacích. Správní orgán I. stupně uložil tímto příkazem žalobci pokutu ve výši 2.000 Kč. Uvedený příkaz byl žalobci doručen dne 25. 9. 2013 do vlastních rukou. Žalobce podal proti uvedenému příkazu odpor dne 10. 10. 2013 a v rámci dalšího správního řízení žalobce zmocnil k zastupování Ing. M. J. K podanému odporu byla doložena plná moc ze dne 3. 10. 2013. Dne 22. 10. 2013 nařídil CÚ ústní jednání na den 12. 11. 2013, přičemž předvolání k němu doručil žalobci i jeho zmocněnci Ing. M. J. Z nařízeného jednání se zástupce žalobce omluvil pro dočasnou pracovní neschopnost. Dne 14. 11. 2013 zástupce žalobce doložil CÚ rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti, vystavené dne 11. 11. 2013 MUDr. Z. S.. Termín ukončení pracovní neschopnosti poté zástupce žalobce ani výzvě CÚ nepředložil. Dne 20. 2. 2014 sdělila MUDr. S. k výzvě CÚ, že dočasná pracovní neschopnost žalobce skončila dne 20. 11. 2013. CÚ proto dne 12. 3. 2014 nařídil další ústní jednání, a to první termín (primární) na den 28. 3. 2014, druhý na den 2. 4. 2014 a třetí na den 7. 4. 2014. Předvolání opětovně doručil žalobci i jeho zástupci. Zástupce žalobce ani žalobce sám se však k ústnímu jednání ani v jednom z uvedených termínů nedostavili, a z jednání se neomluvili. Dne 2. 4. 2014 vydal CÚ rozhodnutí, kterým žalobce uznal z přestupku popsaného v příkazu vinným a uložil mu pokutu ve výši 2.000 Kč. V odůvodnění rozhodnutí uvedl, že jeho podklady byly (kromě listin dokumentující průběh řízení) protokol o důvodném podezření z porušení právních předpisů č. j. 4205/2013- 580000-63 (580604M-1308/2013), úřední záznam č. j. 4205-2/2013-580000-63 (580604M-1308/2013) a fotodokumentace. Uvedené rozhodnutí bylo zmocněnci žalobce doručeno dne 10. 4. 2014. Žalobce podal proti uvedenému rozhodnutí dne 25. 4. 2014 blanketní odvolání, které ani přes výzvu CÚ nedoplnil. Dne 17. 6. 2014 vydal žalovaný žalobou napadené rozhodnutí, jímž změnil popis skutku ve výroku rozhodnutí CÚ tak, že slova „na kilometru 233“ nahradil slovy „na jejím 259 km“, což odůvodnil tím, že z úředního záznamu ze dne 5. 8. 2013 a z protokolu ze dne 5. 8. 2013 vyplývá, že odvolatel užil zpoplatněnou pozemní komunikaci R35 na jejím 259. km ve směru jízdy na Olomouc a nikoliv na jejím 233. km. Jinak žalovaný dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí je správné a řízení, které mu předcházelo, je v souladu s právními předpisy. Za stěžejní žalobní námitku považuje krajský soud námitku nedostatečně zjištěného skutkového stavu. Otázkou povinnosti prokazovat skutkový stav v případě řízení o přestupku se soudy rozhodující ve správním soudnictví pravidelně zabývají. Shrnujícím způsobem pojednal o této problematice rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v usnesení ze dne 14. 1. 2014, č. j. 5 As 126/2011-68. Mimo jiné vyslovil názor, že povinnost prokázat přestupek obviněnému má správní orgán. Z hlediska rozsahu zjišťování skutkového stavu postupuje v řízení o přestupku správní orgán tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu potřebném pro rozhodnutí o přestupku (§ 3 s. ř.). Obviněnému přitom stačí k tomu, aby nemohl být za přestupek postižen, rozumná pochybnost o otázce, kdo se předmětného jednání dopustil. Obviněný se nemusí vyviňovat, tedy prokazovat, že se deliktního jednání nedopustil, není povinen uvádět na svou obhajobu jakákoliv tvrzení, ani o nich nabízet a předkládat správnímu orgánu důkazy (ustanovení § 52 věta první s. ř. o povinnosti účastníka řízení označit důkazy na podporu svých tvrzení se v řízení o přestupku neuplatní). Námitku nedostatečně zjištěného skutkového stavu konkretizoval žalobce jako výtku, že správní orgány neurčily přesný čas spáchání přestupku, a že s ohledem na chybějící časový údaj a zejména nesrovnalosti v jednotlivých podkladech rozhodnutí nebylo možné jednoznačně určit ani místo spáchání přestupku. Podle § 77 zákona o přestupcích musí výrok rozhodnutí o přestupku, jímž je obviněný z přestupku uznán vinným, obsahovat též popis skutku s označením místa a času jeho spáchání, vyslovení viny, formu zavinění, druh a výměru sankce, popřípadě rozhodnutí o upuštění od uložení sankce (§ 11 odst. 3), o započtení doby do doby zákazu činnosti (§ 14 odst. 2), o uložení ochranného opatření (§ 16), o nároku na náhradu škody (§ 70 odst. 2) a o náhradě nákladů řízení (§ 79 odst. 1). Z judikatury Nejvyššího správního soudu týkající se vymezení přestupku, kterou sám tento soud přehledně shrnul v rozsudku ze dne 11. 3. 2016, č. j. 4 As 270/2015- 42, vyplývá, že v „rozhodnutí trestního charakteru (…) je nezbytné postavit najisto, za jaké konkrétní jednání je subjekt postižen – to lze zaručit jen konkretizací údajů obsahující popis skutku uvedením místa, času a způsobu spáchání, popřípadě i uvedením jiných skutečností, jichž je třeba k tomu, aby nemohl být zaměněn s jiným (…), jednotlivé skutkové údaje jsou rozhodné pro určení totožnosti skutku, vylučují pro další období možnost záměny skutku a možnost opakovaného postihu za týž skutek a současně umožňují posouzení, zda nedošlo k prekluzi možnosti postihu v daném konkrétním případě“ (usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 1. 2008, č. j. 2 As 34/2006 – 73, publ. pod č. 1546/2008 Sb.). Následně pak v rozsudku ze dne 8. 1. 2015, č. j. 9 As 214/2014 – 48, Nejvyšší správní soud vyslovil, že „dle § 77 zákona o přestupcích platí, že výrok rozhodnutí o přestupku, jímž je obviněný z přestupku uznán vinným, musí obsahovat též popis skutku s označením místa a času jeho spáchání, vyslovení viny, druh a výměru sankce. Smyslem přesného vymezení skutku ve výroku rozhodnutí je to, aby sankcionované jednání nebylo zaměnitelné s jiným jednáním. V rozhodnutí, jímž se trestá za spáchaný přestupek, je nezbytné postavit najisto, za jaké konkrétní jednání je subjekt postižen. To lze zajistit jen dostatečnou konkretizací údajů, které skutek charakterizují. Taková míra podrobnosti je nezbytná pro celé řízení, a to zejména pro vyloučení překážky litispendence, dvojího postihu pro týž skutek, pro vyloučení překážky věci rozhodnuté, pro určení rozsahu dokazování a pro zajištění řádného práva na obhajobu. Při tom je třeba vycházet z významu výrokové části rozhodnutí, která je schopna zasáhnout práva a povinnosti účastníků řízení a jako taková pouze ona může nabýt právní moci. Pouze z řádně formulovaného výroku lze zjistit, zda a jaká povinnost byla porušena a jaká sankce byla uložena, pouze porovnáním výroku lze usuzovat na existenci překážky věci rozhodnuté, jen výrok rozhodnutí (a nikoli odůvodnění) může být vynucen správní exekucí.“ Zda je určení místa spáchání přestupku dostatečně konkrétní, je otázkou posouzení okolností každého jednotlivého případu, přičemž závěry vyslovené v rozsudcích správních soudů nelze prezentovat odtrženě od kontextu případů, které byly těmito soudy rozhodovány. Z judikatury Nejvyššího správního soudu však jednoznačně vyplývá, že vymezení místa a času spáchání přestupku je obligatorní náležitostí výroku rozhodnutí správního orgánu a jeho nedostatečná specifikace ve výroku nemůže být nahrazena tím, že je místo spáchání přestupku zjistitelné z odůvodnění rozhodnutí, případně ze spisu správního orgánu (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 1. 2008, č. j. 2 As 34/2006 - 73). V posuzované věci však shora uvedeným požadavkům § 77 zákona o přestupcích CÚ ani žalovaný nedostáli. CÚ ve výroku svého rozhodnutí vymezil čas a místo spáchání přestupku tak, že žalobce dne 5. 8. 2013 jako řidič vozidla…užil zpoplatněnou pozemní komunikaci - silnici I. třídy R35 - na kilometru 233 ve směru Mohelnice – Olomouc. Uvedené vymezení by dle názoru krajského soudu samo osobě nepochybně obstálo z hlediska určení místa spáchání přestupku, a pokud by nevyvstaly další okolnosti, jimž se bude soud níže věnovat, pak limitně i z hlediska určení času spáchání přestupku, neboť krajskému soudu není známo, že by na kterémkoli úseku některé z dálnic nebo silnic pro motorová vozidla, jejichž užití je zpoplatněno časovým poplatkem, docházelo ke změnám zpoplatnění v závislosti na denní době, a jelikož byl žalobce v průběhu správního řízení zcela pasivní, nevyvstaly v řízení žádné pochybnosti o tom, že by některá denní doba byla ze spáchání přestupku žalobcem vyloučena. Uvedení přesného času spáchání přestupku tak nemělo zásadní význam z hlediska nezaměnitelnosti popsaného jednání s jiným. Okolností, která mohla žalobce poškodit z hlediska jeho práv na obhajobu, však byly zásadní nesrovnalosti ohledně místa spáchání přestupku plynoucí z podkladů, které CÚ k vydání rozhodnutí použil, a dále způsob, jímž se žalovaný s uvedenými nesrovnalostmi vypořádal. CÚ označil jako podklady svého rozhodnutí úřední záznam ze dne 5. 8. 2013, protokol o důvodném podezření z porušení právních předpisů z téhož dne a fotodokumentaci. V odůvodnění rozhodnutí pak uvedl, že tyto důkazy hodnotil každý zvlášť i ve vzájemné souvislosti, což však zjevně neodpovídá skutečnosti, neboť by si jinak musel všimnout nesrovnalosti ve vymezení místa, kde mělo být příslušníky hlídky vozidlo žalobce zastaveno. Zatímco totiž v úředním záznamu ze dne 5. 8. 2013 popsal nstržm. H. skutkový děj tak, že poté, co (na neuvedeném kilometru silnice R 35) hlídka spatřila, že vozidlo žalobce není opatřeno časovým kuponem, následovala je a zastavila na odstavném parkovišti na 259. km této silnice, tentýž příslušník CÚ v protokolu z téhož dne uvedl, že vozidlo žalobce bylo zastaveno za účelem kontroly na 239. km silnice R 35. CÚ však uvedený rozpor nijak neokomentoval a do výroku svého rozhodnutí z uvedených podkladů uzavřel, že žalobce užil zpoplatněnou pozemní komunikaci - silnici I. třídy R35 - na kilometru 233 ve směru Mohelnice – Olomouc, tedy uvedl třetí kilometráž předmětné silnice, která byla použita v úředním záznamu jako vymezení místa, kde měla hlídka CÚ své stanoviště. Žalovaný následně v odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí uvedl, že CÚ místo spáchání přestupku vymezil nesprávně a v rozporu s úředním záznamem ze dne 5. 8. 2013 a z protokolu ze dne 5. 8. 2013, z nichž dle žalovaného vyplývá, že odvolatel užil zpoplatněnou pozemní komunikaci R35 na jejím 259. km ve směru jízdy na Olomouc. I žalovaný tedy nechal bez povšimnutí rozpor mezi předmětným úředním záznamem a protokolem a označil je bez dalšího oba shodně jako zdroj zjištění, že ke spáchání přestupku došlo na 259. km. Tento závěr však s ohledem na uvedenou rozpornost obou podkladů nemůže bez dalšího obstát, neboť úřední záznam se o 259. km předmětné komunikace nezmiňuje. Žalovaný se poté obsáhlou argumentací uvedenou ve vyjádření k žalobě a replice k vyjádření žalobce snažil chybějící důvody rozhodnutí doplňovat, což však není dle ustálené judikatury správních soudů přípustné. Zejména je však třeba vytknout žalovanému, že učinil od CÚ odlišné skutkové zjištění z týchž podkladů bez doplnění dokazování či zopakování dokazování za účelem odstranění uvedeného rozporu v podkladech,. K uvedené změně tak neměl žalobce jinou možnost vyjádření, než podání předmětné žaloby. Dále nelze než žalobci přisvědčit, že za popsané situace bylo povinností správních orgánů pokusit se odstranit rozpory v obou listinách uvedené pomocí výslechu policistů, kteří předmětný úřední záznam a protokol sepsali, když ani fotodokumentace, která je součástí spisu, nemohla sama o sobě k osvětlení toho, kdy a kde byl přestupek spáchán přispět, neboť z fotografií lze mít za prokázané pouze to, že na čelním skle vozidla Škoda Felicie, RZ X není vylepen časový kupon pro zpoplatnění pozemních komunikací. Rovněž ke zpochybnění správnosti údaje uvedeného v úředním záznamu ze dne 5. 8. 2013 o tom, kde se hlídka CÚ ve skutečnosti nacházela, nepostačuje poukázat na označení názvu čerpací stanice, v jejíž blízkosti se měla hlídka nacházet, bez doplnění spisu o příslušné mapové podklady, z nichž by bylo možné umístění čerpací stanice určit. Lokalizac čerpacích stanic na silnici R35 nelze označit za skutečnost obecně známou. V případě posuzování naplnění skutkové podstaty přestupku dle § 42a odst. 2 písm. a) zákona o pozemních komunikacích, spočívající v užití vozidla v systému časového zpoplatnění bez uhrazení časového poplatku v rozporu s § 21e téhož zákona, má přitom jednoznačné a nerozporné uvedení místa spáchání přestupku zásadní význam, neboť pozemní komunikace zpravidla nejsou zařazeny do systému časového zpoplatnění v celé své délce, nýbrž toliko v úseku, vymezeném příslušnými dopravními značkami. Jelikož v posuzované věci dle odkazu žalovaného na přílohu č. 2 k vyhlášce č. 435/2012 Sb., jenž uvedl ve vyjádření k žalobě, podléhá časovému poplatku pozemní komunikace označená jako R35, úsek Mohelnice, jih – Křelov toliko mezi 235. a 261. km, bylo nezbytné spolehlivě prokázat, že k přestupkovému jednání došlo vskutku na zpoplatněném úseku této komunikace a nikoli na jejím (nezpoplatněném) 233. km, jak uvedl ve výroku rozhodnutí CÚ. S ohledem na výše uvedené krajský soud žalobě vyhověl a napadené rozhodnutí zrušil pro vadu řízení uvedenou v § 76 odst. 1 písm. b) s. ř. s. Krajský soud věc dle § 78 odst. 4 s. ř. s. vrací žalovanému k dalšímu řízení, který je právním názorem soudu vysloveným ve zrušujícím rozsudku dle § 78 odst. 5 s. ř. s. vázán. Výrokem II. soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s. o tom, že v řízení procesně úspěšný žalobce má právo vůči žalovanému na náhradu nákladů řízení. Náklady žalobce ve výši 15.342 Kč tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 3.000,- Kč, a dále náklady za zastupování žalobce advokátem, stanovené dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „AT“) jako odměna za zastupování ve výši 9.300 Kč za 3 provedené úkony právní služby dle § 11 odst. 1 písm. a) a d) AT, tj. převzetí zastoupení, sepis žaloby a sepis repliky k žalobě [odměna za 1 úkon právní služby ve výši 3.100 Kč byla stanovena dle § 9 odst. 4 písm. d) a § 7 bod 5 AT], a dále náhrada hotových výdajů za provedené úkony ve výši 900 Kč, tj. 3 x 300 Kč dle § 13 odst. 3 AT, to vše zvýšené o DPH z odměny a náhrad ve výši 2.142 Kč (tj. 21 % z částky 10.200 Kč), neboť zástupce žalobce je plátcem uvedené daně. Vzhledem k odlišné úpravě s. ř. s. a o. s. ř., týkající se nabytí právní moci rozhodnutí (srov. § 54 odst. 5 s. ř. s., § 159, § 160 odst. 1 o. s. ř.), uložil soud žalovanému povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení ve lhůtě 30 dnů od právní moci rozsudku. Místo plnění určil soud dle § 149 o. s. ř.

Poučení