60 A 2/2024–51

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudcem JUDr. Michalem Hájkem, Ph.D., ve věci žalobce: M. J., narozen dne bytem zastoupený advokátem JUDr. Emilem Flegelem se sídlem K Chaloupkám 3170/2, 106 00 Praha proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje se sídlem U Zimního stadionu 1952/2, 370 76 České Budějovice o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 2. 2024, sp. zn. OPZU–správ. 5900/2024/jary1 SO 3, čj. KUJCK 11494/2024, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 2. 2024, sp. zn. OPZU–správ. 5900/2024/jary1 SO 3, čj. KUJCK 11494/2024, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 12 228 Kč do 30 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce.

III. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Magistrát města České Budějovice (dále jen „správní orgán prvního stupně“) rozhodnutím ze dne 27. 11. 2023, sp. zn. Spr. př. 8630/2023/Ure, čj. SO/31276/2023, shledal žalobce vinným z a) přestupku dle § 125c odst. 1 písm. e) bodu 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), kterého se dopustil z nedbalosti porušením § 3 odst. 3 písm. a) zákona o silničním provozu, b) přestupků § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu, kterých se dopustil z nedbalosti porušením § 6 odst. 7 písm. a) a b) a § 5 odst. 1 písm. a) zákona o silničním provozu, a c) přestupku podle § 16 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), kterého se dopustil z nedbalosti porušením § 17 odst. 1 téhož zákona.

2. Těchto přestupků se žalobce dle správního orgánu prvního stupně dopustil tím, že dne 6. 9. 2023 v době kolem 15:46 hodin, řídil motocykl X, registrační značky X, po pozemní komunikaci II. třídy č. 603 v obci Chotýčany, poblíž domu č. 70, ve směru jízdy od obce Borek, ačkoliv nebyl držitelem příslušného řidičského oprávnění. Řidič byl hlídkou Policie České republiky zastaven na autobusové zastávce Chotýčany a při silniční kontrole na výzvu nepředložil řidičský průkaz, osvědčení o registraci vozidla ani zelenou kartu. Dále hlídka policie zjistila, že řídil motocykl, na němž platnost technické prohlídky skončila dne 13. 6. 2023.

3. Žalovaný výrokem I. v záhlaví označeného rozhodnutí zastavil řízení ve vztahu k porušení povinností dle § 6 odst. 7 písm. a) a b) zákona o silničním provozu, dle nichž u sebe řidič musel mít při řízení řidičský vždy průkaz a osvědčení o registraci vozidla. Žalovaný zohlednil, že s účinností novely zákona o silničním provozu účinné od 1. 1. 2024 již povinnost mít u sebe uvedené doklady neplatí, pokud je řidič držitelem platného řidičského průkazu České republiky, resp. pokud je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel podle zvláštního právního předpisu (v těchto případech lze uvedené doklady nahradit prokázáním totožnosti).

4. Výrokem II. žalovaný dále změnil rozhodnutí správního orgánu prvního stupně tak, že k právní kvalifikaci přestupku uvedenému shora pod písm. b) doplnil text: „ve spojení s ust. § 38 odst. 1 písm. e) zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích“.

5. Výrokem III. žalovaný snížil uloženou pokutu na 25 800 Kč.

6. Výrokem IV. žalovaný ve zbytku rozhodnutí správního orgánu prvního stupně potvrdil.

II. Shrnutí žaloby

7. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce dne 15. 2. 2024 žalobu u Krajského soudu v Českých Budějovicích.

8. Žalobce namítl, že žalovaný se dostatečně nevypořádal s jeho odvolací námitkou týkající se předložení tzv. zelené karty. Tvrdí, že zelenou kartu sice nepředložil ve fyzické podobě, ale umožnil nahlédnutí na její elektronickou podobu prostřednictvím mobilního telefonu, což je podle rozhodovací praxe správních orgánů a soudů akceptovatelný způsob. Žalovaný tuto námitku ignoroval a opřel se pouze o úřední záznam, který uvádí, že žalobce nepředložil žádný doklad. Tím žalovaný nezohlednil podstatnou část odvolání, čímž podle žalobce zatížil své rozhodnutí vadou nepřezkoumatelnosti z důvodu nedostatku odůvodnění.

9. Žalobce namítá, že postup žalovaného je ve vztahu k nepředložení zelené karty v rozporu s dosavadní rozhodovací praxí. V rozhodnutí ze dne 3. 8. 2021, čj. KUJCK 86868/2021, žalovaný výslovně uvedl, že úřední záznam a oznámení o přestupku samy o sobě nemohou sloužit jako důkaz, a zdůraznil potřebu svědeckých výpovědí zasahujících policistů. V nyní napadeném rozhodnutí však žalovaný dospěl k opačnému závěru, když za důkaz považoval pouze úřední záznam policisty, aniž by prováděl další dokazování nebo zohlednil odvolací námitky žalobce. Tento postup je v rozporu s § 2 odst. 4 správního řádu, který ukládá správním orgánům povinnost rozhodovat obdobné případy obdobně a zamezit libovůli v rozhodování.

10. Rozhodnutí žalovaného je v rozporu s ustálenou judikaturou, podle níž úřední záznamy a oznámení o přestupku nemohou samy o sobě sloužit jako rozhodující důkazy, pokud jsou ve správním řízení zpochybněny. Přesto žalovaný uznal žalobce vinným ze spáchání přestupku spočívajícího v nepředložení zelené karty pouze na základě úředního záznamu, ačkoliv žalobce tento záznam rozporoval a předestřel odlišnou skutkovou verzi. K tomu žalobce obsáhle citoval z rozsudků Krajského soudu v Praze ze dne 12. 9. 2022, čj. 56 A 2/2022–31, a Městského soudu v Praze ze dne 31. 8. 2022, čj. 13 A 37/2021–51.

11. Žalobce namítl, že žalovaný neuvedl, jak zněly výroky před změnou a není jasné co, proč a z jakého důvodu ve výrocích prvoinstančního rozhodnutí změnil. Žalovaný v napadeném rozhodnutí upravil právní kvalifikaci přestupků a uložil pokutu ve výši 25 800 Kč spolu se zákazem řízení na dobu 12 měsíců a náhradou nákladů řízení ve výši 1 000 Kč. Tato část trestu však byla již součástí prvoinstančního rozhodnutí, přičemž žalovaný neuvedl, co a proč mění, a jeho rozhodnutí tak neobsahuje srozumitelné odůvodnění.

12. Přestože žalovaný zrušil dva z původně čtyř přestupků a snížil pokutu o pouhých 200 Kč (tj. 0,76 %), neuvedl dostatečné důvody pro snížení tak malé částky a ignoroval skutečnost, že žalobci nebyl prokázán přestupek nepředložení zelené karty. Tím, že žalovaný přestupek hodnotil jako souběh s jiným jednáním, k němuž však nedošlo, zatížil své rozhodnutí vadou nepřezkoumatelnosti.

13. Žalobce navrhl, aby krajský soud rozhodnutí žalovaného, jakož i správního orgánu prvního stupně, zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

III. Shrnutí vyjádření žalovaného

14. Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že si je vědom judikatury, podle níž nelze oznámení přestupku policistou použít jako rozhodující důkaz bez dalšího, pokud nebyly provedeny další důkazy.

15. Žalovaný zdůraznil, že žalobce řídil motorové vozidlo bez příslušného řidičského oprávnění, což je typově závažnější přestupek než nepředložení zelené karty. Motocykl nadto již 3 měsíce neměl platnou technickou kontrolu.

16. K přestupku nepředložení zelené karty žalovaný poukázal na obsah spisu, a to především úřední záznam policie ze dne 6. 9. 2023. Policejní hlídka žalobce ztotožnila za pomoci fotografie v lustračním zařízení a vyfotila také samotného žalobce v místě kontroly.

17. Žalovaný uvedl, že spáchání přestupku zjistili policisté během výkonu služby, při níž jsou vázáni závazkem, aby případný zásah do práv a svobod osob, jimž by v souvislosti s jejich činností mohla vzniknout újma, nepřekročil míru nezbytnou k dosažení účelu sledovaného služebním úkonem. Zároveň nebyl zjištěn žádný důvod, pro který by příslušníci policie v této věci uvedené zásady překročili. Sám žalobce nevyužil možnosti vyjádřit se a nedostavil se ani k ústnímu jednání. Výslech zasahujících policistů by pouze potvrdil, že je pravdou, co policista zapsal do úředního záznamu. K podpoře své argumentace žalovaný odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 3. 2017, čj. 7 As 332/2016–44. Výslech zasahujících policistů lze případně provést v řízení před soudem.

18. Rozhodnutí bylo vydáno v souladu s dosavadní praxí, přičemž každé rozhodnutí musí být posuzováno individuálně. Není možné paušálně vyžadovat stejné postupy pro všechny případy.

19. K námitce nepřezkoumatelnosti změny výroku rozhodnutí žalovaný uvádí, že změna byla provedena v souladu s právními předpisy (§ 90 odst. 5 správního řádu) a že důvody a konkrétní právní ustanovení byly přesně popsány. O doplnění právní kvalifikace žalovaný žalobce vyrozuměl.

20. Žalovaný navrhl, aby krajský soud žalobu zamítl.

IV. Právní hodnocení krajského soudu

21. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.). Krajský soud ve věci rozhodl bez jednání dle § 76 odst. 1 písm. b) s. ř. s.

22. Žaloba je důvodná. IV.A K námitce nepřezkoumatelnosti 23. Krajský soud se předně zabýval namítanou nepřezkoumatelností, která by sama o sobě byla důvodem pro zrušení žalobou napadeného rozhodnutí. Této námitce nepřisvědčil.

24. V otázce požadavků na kvalitu odůvodnění správního rozhodnutí lze poukázat například na rozsudek ze dne 16. 6. 2006, čj. 4 As 58/2005–65, v němž Nejvyšší správní soud konstatoval, že z rozhodnutí správního orgánu musí být mimo jiné patrno, „proč správní orgán považuje námitky účastníka za liché, mylné, nebo vyvrácené, které skutečnosti vzal za podklad svého rozhodnutí, proč považuje skutečnosti předestírané účastníkem za nerozhodné, nesprávné, nebo jinými řádně provedenými důkazy vyvrácené, podle které právní normy rozhodl, jakými úvahami se řídil při hodnocení důkazů“. Jinými slovy z rozhodnutí správního orgánu musí plynout, jaký skutkový stav vzal správní orgán za rozhodný, jak uvážil o pro věc podstatných skutečnostech, resp. jakým způsobem rozhodné skutečnosti posoudil. Povinnost odůvodnit rozhodnutí však z druhé strany nemůže být chápána tak, že vyžaduje podrobnou odpověď na každý argument účastníků řízení (srov. obdobně například nález Ústavního soudu ze dne 27. 3. 2012, sp. zn. IV. ÚS 3441/11). Rozhodnutí správních orgánů obou stupňů tvoří z hlediska soudního přezkumu jeden celek a není proto vyloučeno, aby případné mezery odůvodnění tato rozhodnutí vzájemně zaplňovala (srov. například rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 10. 2014, čj. 6 As 161/2013–25).

25. Pokud jde o otázku nepřezkoumatelnosti rozhodnutí pro nesrozumitelnost, lze poukázat na rozsudek ze dne 25. 4. 2013, čj. 6 Ads 17/2013–25, v němž Nejvyšší správní soud dovodil, „že rozsudek by byl nepřezkoumatelný pro nesrozumitelnost, pokud by z něj nebylo lze jednoznačně dovodit, jakým právním názorem je správní orgán po zrušení svého rozhodnutí vázán a jak má v dalším řízení postupovat (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 3 Ads 80/2009–132 ze dne 22. září 2010), nebo pokud by z něj nevyplývalo, podle kterých ustanovení a podle jakých právních předpisů byla v kontextu podané správní žaloby posuzována zákonnost napadeného správního rozhodnutí (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 7 As 28/2008–76 ze dne 21. srpna 2008), pokud by jeho odůvodnění bylo vystavěno na rozdílných a vnitřně rozporných právních hodnoceních téhož skutkového stavu (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 4 Azs 94/2007–107 ze dne 31. ledna 2008), či pokud by jeho výrok byl vnitřně rozporný nebo by z něj nebylo možno zjistit, jak vlastně soud rozhodl (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 2 Ads 58/2003 ze dne 4. prosince 2003, 133/2004 Sb. NSS) a v některých jiných speciálních případech. Nicméně, s tímto kasačním důvodem je nutno zacházet obezřetně, neboť zrušením rozhodnutí soudu pro nepřezkoumatelnost se oddaluje okamžik, kdy základ sporu bude správními soudy uchopen a s konečnou platností vyřešen, což není v zájmu ani účastníků řízení (v případě nositelů veřejných subjektivních práv je ve hře též jejich základní právo na rozhodnutí věci bez zbytečných průtahů podle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, resp. na projednání věci v přiměřené lhůtě podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod), a koneckonců ani ve veřejném zájmu na hospodárnosti řízení před správními soudy, nemluvě o nákladech, jež jsou se soudním přezkumem spojeny.“ Jakkoli uvedené závěry Nejvyšší správní soud vyslovil v souvislosti s rozsudkem soudu, lze je nepochybně vztáhnout též na rozhodnutí správního orgánu.

26. Žalobce spatřoval nepřezkoumatelnost žalobou napadeného rozhodnutí v tom, že se žalovaný údajně nevypořádal s jeho odvolací námitkou týkající se předložení tzv. zelené karty. Tato námitka není důvodná.

27. K této námitce žalovaný uvedl následující: „K přestupku nepředložení zelené karty podle ust. § 16 odst. 2 zákona o pojištění odpovědnosti odvolací orgán sděluje, že zjištěný skutkový stav je v této věci rovněž na základě spisového materiálu, konkrétně úředního záznamu ze dne 6.9.2023 sepsaného prap. Bc. B., který byl členem hlídky provádějící kontrolu odvolatele. V úředním záznamu je jasně uvedeno, že: ‚…Řidič byl vyzván k předložení dokladů potřebných k řízení a provozu vozidla, kdy řidič nepředložil žádný z potřebných dokladů.‘, přičemž po poučení o podání vysvětlení dle § 61 zákona č. 278/2008 Sb. o Policii ČR odvolatel uvedl, že: … ‚Nemůže předložit žádný z dokladů, jelikož si veškeré doklady včetně dokladů od této motorky zanechal ve svém vozidle v obci Vitín.‘ Spáchání přestupku zjistili policisté během výkonu služby, při níž jsou vázáni závazkem, aby případný zásah do práv a svobod osob, jimž by v souvislosti s jejich činností mohla vzniknout újma, nepřekročil míru nezbytnou k dosažení účelu sledovaného služebním úkonem. Dále nebyl zjištěn žádný důvod, pro který by příslušníci Policie ČR v této věci uvedené zásady překročili. Dále nelze odhlédnout od skutečnosti, že odvolatel nevyužil možnosti vyjádřit se a nedostavil se ani k ústnímu jednání, takže sám se zbavil možnosti se k jednání jakkoli vyjádřit. Předmětný přestupek je přitom v dané chvíli spáchán prostým nekonáním, nelze jej tedy prokázat dalšími listinami či fotografiemi. Bylo by možno jej prokazovat výslechem zasahujících policistů prap. Bc. B. a prap. J., jeho obsahem by však bylo pouze potvrzení, že je pravdou, co policista zapsal do úředního záznamu. Ve skutečnosti, že tento výslech nebyl učiněn v rámci jednání, ke kterému se odvolatel nedostavil, nelze spatřovat důvod nezákonnosti napadených správních rozhodnutí viz. rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. 7 As 332/2016–44 ze dne 2. 3. 2017.“ 28. Z uvedeného je zcela jednoznačně patrno, jakým způsobem a na základě jakých důvodů žalovaný věc posoudil. To však neznamená, že se krajský soud s uvedenými závěry ztotožňuje.

29. Žalobce dále považuje rozhodnutí žalovaného za nepřezkoumatelné, resp. nesrozumitelné v souvislosti s tím, jak žalovaný změnil rozhodnutí správního orgánu prvního stupně. Ani s touto námitkou se krajský soud neztotožnil.

30. Žalovaný formuloval výroky II. a III. svého rozhodnutí tak, že převzal původní text výroků prvoinstančního rozhodnutí a tučně vyznačil změny, které v nich učinil. Z toho je patrné, že změny spočívají právě v takto zvýrazněných částech. Konkrétní formulace výroku, jímž odvolací orgán mění odvoláním napadené rozhodnutí, je vždy závislá na povaze změny, kterou provádí. V nynějším případě žalovaný zvolil ve vztahu k provedeným změnám vhodný a zcela přehledný postup, kterému krajský soud nemá co vytknout.

31. Žalovaný pak tento poustup i náležitě zdůvodnil. K výroku II. se vyjádřil na straně 5 svého rozhodnutí, kde poukázal i na samostatný přípis ze dne 22. 1. 2024, který žalobci v této souvislosti zaslal a jímž ho na změnu právní kvalifikace upozornil.

32. K otázce snížení výše uložené pokuty v návaznosti na částečné zastavení řízení žalovaný na straně 7 svého rozhodnutí uvedl, že „změnou napadeného rozhodnutí snížil uložený správní trest pokuty o 200 Kč, a to z důvodu, že nabytím účinnosti zákona č. 271/2023 Sb., kterým se změnil zákon o silničním provozu, je tato nová právní úprava pro odvolatele výhodnější, neboť nepředložení řidičského průkazu a osvědčení o registraci vozidla, již není přestupkem. Proto odvolací orgán řízení v této části zastavil. Ke snížení pokuty na samotnou dolní hranici nebyl důvod, jelikož byl hodnocen souběh přestupků nepředložení zelené karty a jízdě s vozidlem, resp. motocyklem bez platné technické kontroly.“ 33. Není pravda, že by žalovaný ignoroval, že žalobci nebyl prokázán přestupek spočívající v nepředložení zelené karty. Ze shora uvedeného naopak jednoznačně plyne, že žalovaný tento přestupek považoval za prokázaný. IV.B K námitce nedostatečně zjištěného skutkového stavu 34. Důvodná je naopak námitka nedostatečně zjištěného skutkového stavu spočívající v tom, že správní orgány vycházely v případě přestupku nepředložení zelené karty pouze z úředního záznamu policie ze dne 6. 9. 2023.

35. Judikatura správních soud obecně vzato připouští, aby takovýto úřední záznam představoval podklad rozhodnutí, jedná–li se o jeden z řetězce dalších podkladů, a to typicky v případech překročení nejvyšší povolené rychlosti, kdy mají správní orgány obvykle k dispozici též záznam z rychloměru, ověřovací list takového rychloměru či osvědčení o proškolení zasahujících policistů. Například v rozsudku ze dne 15. 5. 2024, čj. 60 A 5/2023–47, k tomu zdejší soud uvedl, že „[ú]řední záznam je podkladem pro vydání rozhodnutí ve smyslu § 50 správního řádu a jako k takovému k němu může správní orgán přiměřeně přihlížet (srov. například rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2013, čj. 4 As 17/2012–36 nebo ze dne 25. 3. 2015, čj. 8 As 152/2014–30). Podstatné je, že se nejedná o jediný podklad rozhodnutí, z něhož by správní orgány vycházely.“ 36. Pokud se však ve vztahu přestupku nepředložení zelené karty jedná o podklad jediný, přičemž žalobce údaje uvedené v úředním záznamu zpochybňuje, nelze mu přisoudit rozhodující důkazní váhu. Žalovaný zároveň nepřípustným způsobem předběžně hodnotí důkazní prostředek výslechem zasahujících policistů. Nelze automaticky předpokládat, že zasahující policisté při výslechu pouze potvrdí to, co je u úředním záznamu uvedeno (nelze například vyloučit ani variantu, že při zpracování úředního záznamu došlo k omylu). Nejedná se pak ani o jediný možný důkazní prostředek (typicky tehdy, pokud by policisté ze silniční kontroly pořídili videozáznam).

37. Krajský soud nepřikročil k výslechu zasahujících policistů sám, neboť není jeho úkolem nahrazovat činnost správních orgánů v případě jakéhokoli jejich pochybení.

V. Závěr a náklady řízení

38. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba je důvodná, a proto podle § 76 odst. 1 písm. b) s. ř. s. napadené rozhodnutí a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení (§ 78 odst. 4 s. ř. s.). Žalovaný je právním názorem krajského soudu vázán (§ 78 odst. 5 s. ř. s.).

39. O náhradě nákladů řízení krajský soud rozhodl dle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s., podle kterého nestanoví–li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu důvodně vynaložených nákladů řízení před soudem proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl.

40. Pokud jde o procesně úspěšného žalobce, v jeho případě jsou náklady řízení představovány zaplaceným soudními poplatky za žalobu a návrh na přiznání jejího odkladného účinku ve výši 3 000 Kč a 1 000 Kč a odměnou advokáta za zastupování v řízení o žalobě ve výši 2 × 3 100 Kč za dva úkony právní služby (převzetí a příprava věci a sepsání žaloby) dle § 7 bodu 5., § 9 odst. 4 písm. d) a § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), a paušální náhradou hotových výdajů 2 × 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, celkem tedy 6 800 Kč. Jelikož je zástupce žalobce plátcem DPH, je nutno navýšit odměnu a náhradu hotových výdajů o sazbu této daně na částku 8 228 Kč. Celkové žalobcovy náklady řízení tedy činí 12 228 Kč. Tuto částku je žalovaný povinen zaplatit žalobci do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce.

41. Žalovaný, který neměl v soudním řízení úspěch, nemá na náhradu nákladů řízení právo.

Poučení

I. Vymezení věci II. Shrnutí žaloby III. Shrnutí vyjádření žalovaného IV. Právní hodnocení krajského soudu IV.A K námitce nepřezkoumatelnosti IV.B K námitce nedostatečně zjištěného skutkového stavu V. Závěr a náklady řízení