60 A 7/2022 – 63

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudcem JUDr. Michalem Hájkem, Ph.D., ve věci žalobce: M.C., narozen dne X bytem X zastoupen advokátem Mgr. Jaromírem Noskem se sídlem Furchova 373, 588 56 Telč proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje se sídlem U Zimního stadionu 1952/2, 370 76 České Budějovice o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 3. 2022, sp. zn. OPZU správ. 32140/2022/pevac SO 2, čj. KUJCK 37048/2022 takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Městský úřad Dačice (dále jen „správní orgán prvního stupně“) rozhodnutím ze dne 4. 2. 2022, sp. zn. 1906–2021/URBP, čj. DACI/3513/22/ODO, shledal žalobce vinným z přestupku dle § 125c odst. 1 písm. a) bod 2. zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu). Tohoto přestupku se dle správního orgánu prvního stupně žalobce z nedbalosti dopustil tím, že dne 16. 3. 2021 v 18:00 hod. řídil minimálně po pozemní komunikaci v obci Dačice, Palackého nám., nákladní automobil Volkswagen Caddy, registrační značky X, u kterého byla přední registrační značka zakryta doplňkovým kovovým rámem. Řídil tedy vozidlo, jehož tabulka registrační značky byla v rozporu se zákonem č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích a o změně zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění zákona č. 307/1999 Sb. (dále jen „zákon o podmínkách provozu na pozemních komunikacích“), a vyhlášky č. 343/2014 Sb., o registraci vozidel, zakryta tak, že byla znemožněna nebo podstatně ztížena její čitelnost. Dále shledal žalobce vinným z přestupku dle § 16 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla). Žalobce totiž při kontrole nepředložil doklad o pojištění vozidla (tzv. zelenou kartu).

2. Za tyto přestupky uložil správní orgán prvního stupně žalobci pokutu ve výši 8 000 Kč, zákaz řízení všech motorových vozidel na 6 měsíců a povinnost uhradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč.

3. Žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím snížil uloženou pokutu na 7 000 Kč a ve zbytku prvoinstanční rozhodnutí potvrdil.

II. Shrnutí žaloby

4. Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce dne 14. 4. 2022 blanketní žalobu u Krajského soudu v Českých Budějovicích.

5. V doplnění žaloby žalobce uvedl, že žalovaný nezkoumal podané odvolání řádně. Pokud by tak činil, musel by se vypořádat z úřední povinnosti se zmatečnostmi a nepřezkoumatelností, které vyplývaly ze zjištěných právních vad a způsobily nezákonnost vydaného rozhodnutí. Žalovaný nevzal v potaz skutkově i právně podobnou judikaturu, přestože na ni žalobce odkazoval.

6. Žalovaný ze samotného zjištění po provedené kontrole vozidla dne 16. 3. 2021 zcela nesprávně dovodil, že žalobce se k uvedenému přestupku doznal. Z toho pak mylně dovodil žalobcovu odpovědnost za porušení § 5 odst. 1 písm. a) zákona o silničním provozu, § 36 odst. 1 zákona o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, § 32 vyhlášky o registraci vozidel a přílohy č. 1 k vyhlášce č. 211/2018 Sb., o technických prohlídkách vozidel.

7. Žalovaný dovodil technickou nezpůsobilost vozidla, aniž by se zabýval tím, zda vozidlo bylo na počátku jízdy technický způsobilé či nikoli. Vycházel z toho, že stav zjištěný při kontrole byl totožný se stavem na počátku jízdy. Přestože ve svém rozhodnutí uvedl, že žalobce nevěděl o tom, že rám zakrývá registrační značku vozidla, nepovažoval tuto skutečnost za rozhodnou pro posouzení žalobcovy odpovědnosti. Žalovaný tak nesprávně stanovuje kritéria platná pro objektivní odpovědnost (za výsledek) nikoli pro odpovědnost subjektivní (zavinění).

8. Dle komentářové literatury spočívá skutková podstata posuzovaného přestupku v zajištění identifikovatelnosti vozidel užívaných v provozu na pozemních komunikacích, která je podstatná především k případnému zjištění totožnosti provozovatele vozidla pro účely stanovení odpovědnosti za škodu či veřejnoprávní delikty. O tento přestupek půjde především tehdy, pokud na vozidle bude zcela absentovat tabulka státní poznávací značky, ač na něm povinně musí být umístěna. V případě vozidel označovaných dvěma tabulkami státní poznávací značky (vpředu a vzadu) ke spáchání přestupku postačuje, aby na něm chyběla, byť i jen jediná tabulka. S ohledem na skutečnost, že tabulka státní poznávací značky může za jistých okolností odpadnout i v průběhu jízdy, je vždy nutné velmi důkladně zkoumat, zda je v každém konkrétním případě naplněn předpoklad zavinění alespoň ve formě nevědomé nedbalosti. Nečitelnost tabulky může být způsobena i provozními podmínkami, a je proto nutné zkoumat naplnění subjektivní stránky přestupku. Tato kritéria nebyla v předcházejícím řízení vůbec zohledněna.

9. Žalobce poukázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 2. 2016, čj. 1 As 204/2015–33 (žalobce patrně omylem uvedl sp. zn. 1 As 2014/2015) s tím, že pokud správní orgány neprovedenou ve věci dostatečné dokazování, pak obviněnému z přestupku k úspěchu před soudem postačí, aby poukázal na jiné reálné varianty rozhodného skutkového děje, jež nebyly provedeným dokazováním vyvráceny. Žalobce byl ve věci aktivní a uvedl všechny rozhodné okolnosti. I přesto žalovaný reálně pouze přejal stanoviska správního orgánu prvního stupně. Skutečnost, že mohlo dojít k poškození rámu v době, kdy byl žalobce mimo vozidlo (nákup v Penny marketu), nebyla vůbec hodnocena.

10. Žalobce prokazoval, že přední ochranný rám nezakrývala registrační značka tak, jak se nalézací správní orgán snažil dovodit. Tabulka registrační značky nebyla zakryta, nebyla nečitelná nebo upravena, že by znemožňovala nebo podstatně ztěžovala její čitelnost. Ohnutý rám sice částečně clonil pohledu na registrační značku, avšak nikoli do té míry, aby byla znemožněna identifikace vozidla. Fotografie založená ve spisu je pořízena pouze z jednoho místa, přičemž pod jiným úhlem a v jiné vzdálenosti je čitelnost zcela jiná. Z toho důvodu žalobce požadoval výslech zasahujících policistů a opraváře M.P.. Správní orgán prvního stupně tyto důkazní návrhy odmítl pro nadbytečnost, přestože skrze ně bylo možné zjistit, nakolik ohnutý rám registrační značku zakrýval.

11. Žalobce poukázal na dikci § 36 (pozn.: patrně měl na mysli § 37) zákona o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích s tím, že žádný z tam uvedených případů technické nezpůsobilosti vozidla v nynějším případě nebyl naplněn. Odkazy správních orgánů na prováděcí předpisy nejsou případné, jelikož tyto předpisy dopadají na kontroly vozidel na stanicích technické kontroly jako úkony a závady. Žalobce použil vozidlo, které splňovalo technické podmínky provozu, avšak během provozu došlo k závadě, o které nevěděl.

12. Oba správní orgány shodně dovozují, že se žalobce přestupku dopustil nevědomou nedbalostí. Nezohledňují však žalobcovu argumentaci, dle níž s vozidlem zapadl při cestě z lesa a po práci se ještě zastavil v Dačicích v Penny. Až následně došlo k policejní kontrole. Správní orgány vycházely jednoduše z toho, že se žalobce měl před jízdou o stavu vozidla přesvědčit. Dále žalobce shrnul právní úpravu zavinění obsaženou v § 13 a § 15 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „přestupkový zákon“).

13. Správní orgány se měly vypořádat se závěry obsaženými v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 9. 2016, čj. 6 As 65/2016–31, který se taktéž týkal povinnosti řídit vozidlo s umístěnou tabulkou registrační značky. Nejvyšší správní soud mimo jiné dovodil, že v případě zjištění, že na řízeném vozidle absentuje registrační značka, je třeba věnovat náležitou pozornost okolnostem absence této značky, a to tím spíše, pokud má být z této skutečnosti dovozována odpovědnost za předmětný přestupek a specifikováno zavinění žalobce. Aby žalobce mohl být uznán vinným z přestupku, muselo by být jeho zavinění jednoznačně prokázáno. V případě nevědomé nedbalosti to znamená, zda, ač o protiprávním stavu nevěděl, o něm vědět měl a mohl.

14. Správní orgány dle žalobce nezjistily skutkový stav bez důvodných pochybností. Zároveň se dopustily porušení zásady, dle níž je možné postihovat jen takové jednání, které je označeno jako protiprávní a trestné, a dále zásady nullum crimen sine lege a zásady in dubio pro reo.

15. Došlo k celému řetězení vad řízení, nepřezkoumatelnosti pro nedostatek důvodů, nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky, porušení zásady legality, materiální pravdy a zákazu zneužití správního uvážení. Žalobce v tom spatřuje porušení práva na spravedlivý proces, které vedlo k tomu, že byl uznán vinným z přestupku.

16. Žalobce navrhl, aby krajský soud rozhodnutí žalovaného zrušil.

III. Shrnutí vyjádření žalovaného

17. Žalovaný ve vyjádření k žalobě odmítl, že by hodnotil technickou nezpůsobilost vozidla, aniž by se zabýval tím, zda vozidlo bylo na počátku jízdy technicky způsobilé, či nikoli a vyšel z principu, kdy stav kontrolou zjištěný musel být totožný se stavem na začátku jízdy.

18. Dle žalovaného bylo nepochybně prokázáno, že při dopravní kontrole byla přední registrační značka zakryta kovovým rámem upevněným na přední částí vozidla. Co se týče poškození rámu při zapadnutí na lesní cestě, tak tato skutečnost nebyla v řízení ani prokázána ani vyloučena. Jedná se pouze o žalobcovu domněnku, avšak ani on, ani svědek P. poškození rámu neviděli. Lze však konstatovat, že žalobce nevěděl o tom, že rám zakrývá registrační značku vozidla. To však není pro odpovědnost za přestupek rozhodné.

19. Dle žalovaného bylo splněno subjektivní kritérium nedbalosti, které spočívá v míře opatrnosti, kterou je schopen vynaložit pachatel v konkrétním případě. V nynějším případě lze jednoznačně konstatovat, že žalobce svou povinnost zcela zanedbal, ačkoli věděl, že v minulosti k ohnutí rámu již došlo, a vozidlo proto nesplňovalo technické podmínky. Přesto neprovedl kontrolu vozidla, aby případné ohnutí rámu zjistil. Nelze přitom konstatovat, že by ohnutí rámu představovalo neočekávanou a nepředvídatelnou skutečnost, neboť žalobce byl na tuto závadu upozorněn, a to výstupem z státní technické kontroly, která musela právě pro tuto závadu po sejmutí rámu opakována. Tvrdí–li žalobce, že o této skutečnosti nevěděl, pak se opět jedná jen o jeho nedbalost, neboť se měl zajímat o důvod, pro který vozidlo při státní technické kontrole získalo pouze dočasnou technickou způsobilost k provozu. Žalobce na ohnutý rám taktéž upozornila policejní hlídka dne 9. 3. 2021, tj. týden před spácháním posuzovaného přestupku. Žalobce tedy měl a mohl vědět, že k ohýbání rámu docházelo opakovaně. Žalovaný proto odmítl, že by se v řízení nezabýval případnými okolnosti zakrytí přední registrační značky rámem ve vztahu k naplnění subjektivní stránky přestupku.

20. Skutková podstata uvedeného přestupku spočívá v jízdě s vozidlem, jehož tabulka registrační značky je zakrytá, čímž je znemožněna či zhoršena její čitelnost. Tuto skutkovou podstatu žalobce svým jednáním naplnil. Přední registrační značka byla zakryta ochranným rámem, což značně ztížilo její čitelnost. Je přitom lhostejno, zda by případně z určitého úhlu bylo možné registrační značku přečíst.

21. Žalobce se po celou dobu řízení snaží správnímu orgánu předestřít možné varianty poškození rámu bez vědomí řidiče. Žádnou z těchto svých variant však nedokázal doložit. Nelze tedy přijmout skutečnost, že k zakrytí značky došlo bez vědomí žalobce, respektive že žalobce nemohl před jízdou provést kontrolu svého vozidla, aby případnou závadu zjistil.

22. K navrhovaným výslechům žalovaný uvedl, že případní svědci měli prokázat stav rámu a čitelnost značky před dopravní kontrolou. To je však nepodstatné, jelikož stav rámu je řádně zdokumentován pořízenou fotodokumentací.

23. Žalovaný uvedl, že žalobce nebyl shledán vinným z přestupku dle § 37 zákona o podmínkách provozu na pozemních komunikacích, tj. že by jeho vozidlo bylo technicky nezpůsobilé, nýbrž dle § 125c odst. 1 písm. a) bod 2. zákona o silničním provozu. K naplnění této skutkové podstaty je zapotřebí porušení konkrétního ustanovení upravujícího technickou způsobilost vozidla. V této souvislosti žalovaný poukázal na dikci § 5 odst. 1 písm. a) zákona o silničním provozu, § 36 zákona o podmínkách provozu na pozemních komunikacích, § 32 vyhlášky o registraci vozidel a přílohu č. 1 k vyhlášce o technických prohlídkách vozidel.

24. Pro posouzení věci není podstatné, co bylo příčinou ohnutí rámu, nýbrž to, zda žalobce měl a mohl vědět o zakrytí registrační značky. Žalovaný shledal kritéria zavinění ve formě nevědomé nedbalosti, k čemuž poukázal také na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 3. 2012, čj. 1 As 22/2012–55, dle něhož je třeba zkoumat, zda obviněný z přestupku dodržel potřebnou míru opatrnosti. Žalovaný s ohledem na okolnosti ve věci dospěl k závěru, že tomu tak v nynější věci nebylo.

25. Jedná se zároveň o skutkově odlišný případ, než jaký řešil Nejvyšší správní soud v žalobcem citovaném rozsudku čj. 6 As 65/2016–31, tj. jízdu bez registrační značky. V nyní posuzované věci došlo k zakrytí značky ohnutým předním rámem.

26. Žalovaný navrhl, aby krajský soud žalobu zamítl.

IV. Právní hodnocení krajského soudu

27. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.). Ve věci rozhodl bez jednání dle § 51 s. ř. s.

28. Žaloba není důvodná.

29. K důkazním návrhům žalobce krajský soud poznamenává, že se jedná převážně o listiny obsažené ve správním spisu, kterým se však zpravidla dokazování neprovádí (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 1. 2009, čj. 9 Afs 8/2008–117, č. 2383/2011 Sb. NSS). Krajský soud pak neshledal ani důvod provádět dokazování výslechem svědka M.P. k okolnostem opravy rámu či výslech policistů Obvodního oddělení policie České republiky Nová Bystřice k okolnostem dřívější kontroly dne 9. 3. 2021. Skutkový stav věci je ve správním spisu zachycen dostatečně. Zároveň se však jedná o důkazní návrhy, které jsou pro posouzení věci nerozhodné. Klíčové jsou pouze okolnosti zjištěné v průběhu silniční kontroly dne 16. 3. 2021, popřípadě události, které této kontrole bezprostředně předcházely. IV.A K námitce nepřezkoumatelnosti 30. Krajský soud se nejprve zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti, jejíž důvodnost by sama o sobě postačovala ke zrušení žalobou napadeného rozhodnutí; této námitce nepřisvědčil.

31. V otázce požadavků na kvalitu odůvodnění správního rozhodnutí lze poukázat například na rozsudek ze dne 16. 6. 2006, čj. 4 As 58/2005–65, v němž Nejvyšší správní soud konstatoval, že z rozhodnutí správního orgánu musí být mimo jiné patrno, „proč správní orgán považuje námitky účastníka za liché, mylné, nebo vyvrácené, které skutečnosti vzal za podklad svého rozhodnutí, proč považuje skutečnosti předestírané účastníkem za nerozhodné, nesprávné, nebo jinými řádně provedenými důkazy vyvrácené, podle které právní normy rozhodl, jakými úvahami se řídil při hodnocení důkazů“. Jinými slovy z rozhodnutí správního orgánu musí plynout, jaký skutkový stav vzal správní orgán za rozhodný, jak uvážil o pro věc podstatných skutečnostech, resp. jakým způsobem rozhodné skutečnosti posoudil. Povinnost odůvodnit rozhodnutí však z druhé strany nemůže být chápána tak, že vyžaduje podrobnou odpověď na každý argument účastníků řízení (srov. obdobně například nález Ústavního soudu ze dne 27. 3. 2012, sp. zn. IV. ÚS 3441/11). Rozhodnutí správních orgánů obou stupňů tvoří z hlediska soudního přezkumu jeden celek a není proto vyloučeno, aby případné mezery odůvodnění tato rozhodnutí vzájemně zaplňovala (srov. například rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 10. 2014, čj. 6 As 161/2013–25).

32. Nutno podotknout, že žalobce výslovně nekonkretizuje, v čem vlastně nepřezkoumatelnost rozhodnutí žalovaného spatřuje, přičemž v žalobě vzájemně prolíná argumentaci, kterou lze jako námitky nepřezkoumatelnosti hodnotit podle jejího obsahu, s námitkami nedostatečně zjištěného skutkového stavu a nesprávného právního posouzení věci.

33. V úvodu doplnění žaloby žalobce namítl, že žalovaný nezkoumal řádně jeho odvolání, což však dále nerozvíjí. Krajský soud k tomu proto ve stejné míře obecnosti pouze uvádí, že takovéto pochybení neshledal. Žalovaný na stranách 2 a 3 svého rozhodnutí shrnul odvolací námitky, které se do značné míry obsahově kryjí s podanou žalobou. Na stranách 4 až 8 pak žalovaný tyto námitky vypořádal. Krajský soud na jeho úvahách nic nepřezkoumatelného neshledal.

34. Uvádí–li žalobce, že se měl žalovaný z úřední povinnosti vypořádat z údajnými zmatečnostmi a nepřezkoumatelností, pak ani v této souvislosti není zřejmé, co tím má žalobce na mysli. Jak již krajský soud shora uvedl, odůvodnění rozhodnutí správních orgánů obou stupňů se z pohledu jejich přezkoumatelnosti vzájemně doplňují. Sám žalovaný přitom ve svém rozhodnutí předestřel dostatek důvodů, pro které bylo odvolání žalobce nedůvodné.

35. Jako námitku nepřezkoumatelnosti krajský soud vyhodnotil argumentaci, dle které se měl žalovaný zabývat tím, zda vozidlo bylo na počátku jízdy technicky způsobilé či nikoli. Žalobce sám však v průběhu správního řízení poukázal na to, že dříve téhož dne, kdy došlo k silniční kontrole, zapadl s vozidlem v lese a později s vozidlem zastavil u supermarketu Penny. Až poté jej po cestě domů zastavili policisté. Z toho ovšem vyplývá, že jízdu přerušil a opětovně započal hned dvakrát, a to jako po vyproštění vozidla, tak při odjezdu od supermarketu. Představa, že k ohnutí ocelového (sic!) rámu došlo samovolně (žalobce žádný konkrétní myslitelný důvod neuvádí) v průběhu jízdy, je z pohledu soudu zcela absurdní. Správní orgány tudíž nepochybily, pokud v této souvislosti pouze uzavřely, že –stručně řečeno – bylo žalobcovou povinností vozidlo před jízdou zkontrolovat, a pokud by tak učinil, musel by uvedenou závadu zjistit. Takový závěr požadavku přezkoumatelnosti odpovídá.

36. Jako další námitku nepřezkoumatelnosti krajský soud vyhodnotil žalobcovo konstatování, že správní orgány v předcházejícím řízení nezhodnotily kritéria pro naplnění subjektivní stránky přestupku. Správní orgány se však otázkou formy zavinění zabývaly poměrně obsáhle (správní orgán prvního stupně na stranách 13 a 14 svého rozhodnutí a žalovaný na stranách 6 a 7 svého rozhodnutí). Správní orgány popsaly kritéria, z nichž v daném ohledu vycházely a aplikovaly je na konkrétní skutkový stav posuzované věci. Žalobce dle jejich názoru nedostál své povinnosti jednat s potřebnou míry opatrnosti, a to zejména vzhledem ke skutečnosti, že na poškození rámu byl žalobce již v minulosti opakovaně upozorněn. Z odůvodnění rozhodnutí správních orgánů zároveň plyne, že není rozhodné, že žalobce s vozidlem zapadl při cestě z lesa a po práci se ještě zastavil v Dačicích v Penny. Nic z toho jej nezbavovalo povinnosti vozidlo před jízdou zkontrolovat.

37. Námitku nepřezkoumatelnosti pak dle svého obsahu představuje i argumentace, dle níž se správní orgány měly vypořádat se závěry obsaženými v rozsudku Nejvyššího správního soudu čj. 6 As 65/2016–31. Krajskému soudu však není zřejmé, z čeho by tato údajná povinnost správních orgánů měla plynout. Žalobce odkazem na citovaný rozsudek v průběhu správního řízení neargumentoval (opak ostatně v žalobě ani netvrdí). Správní orgány přitom zcela dostatečným způsobem popsaly, z jakých důvodů a na základě jakých skutečností žalobce dle jejich mínění posuzovaný přestupek ve formě nevědomé nedbalosti spáchal. Žalovaný navíc ve vyjádření k žalobě správně upozornil na to, že skutkový stav věci byl v případě řešeném Nejvyšším správním soudem v podstatných rysech odlišný. V tehdejší věci se jednalo o možné upadnutí registrační značky za jízdy, což nelze bez dalšího předvídat. V nyní posuzované věci však jde o zakrytí registrační značky rámem, který byl již v minulosti opakovaně poškozený tak, že registrační značku zakrýval. IV.B K námitce nesprávného právního hodnocení a porušení zásady nullum crimen sine lege 38. Žalobce namítl, že správní orgány věc po právní stránce nesprávně hodnotily a porušily též zásadu nullum crimen sine lege (není trestu bez zákona). Ani tyto námitky však nejsou opodstatněné.

39. Dle § 125c odst. 1 písm. a) bod 2. zákona o silničním provozu se fyzická osoba dopustí přestupku tím, že v provozu na pozemních komunikacích řídí vozidlo, „jehož tabulka registrační značky je zakryta, nečitelná nebo upravena anebo umístěna tak, že je znemožněna nebo podstatně ztížena její čitelnost“.

40. Skutkovou podstatu tohoto přestupku v (takřka) totožném znění vnesla do českého právního řádu novela č. 215/2007 Sb., zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích (do zákona o silničním provozu ji z technických důvodů přesunula až novela č. 133/2011 Sb.). Smyslem této úpravy bylo dle důvodové zprávy reagovat „na v současnosti velmi častý jev, kdy zejména řidiči motocyklů ve snaze vyhnout se postihu za spáchaný přestupek (nejčastěji překročení maximální povolené rychlosti) deformují nebo zakrývají tabulku státní poznávací značky tak, aby byla policistům znemožněna identifikace vozidla. Novelizačním bodem 1 je tedy doplněna skutková podstata přestupku, který toto nežádoucí chování umožní postihnout“ (důvodová zpráva ze dne 22. 3. 2007, sněmovní tisk č. 174/0).

41. Z uvedeného je zřejmé, že pro naplnění uvedené skutkové podstaty není technická způsobilost vozidla vůbec podstatná. Jakkoli se v případě žalobce samozřejmě nejedná o řidiče motocyklu, princip je stejný. Smyslem citované právní úpravy je sankcionovat případné zamezení identifikace vozidla. Klíčové je tedy v zásadě pouze to, zda je registrační značka pro účely možné identifikace vozidla dostatečně čitelná či nikoli. Správní orgány proto věc správně vyhodnotily tak, že v důsledku ohnutí ochranného rámu byla čitelnost registrační značky znemožněna či alespoň významně ztížena, čímž se žalobce dopustil přestupku.

42. Technická nezpůsobilost vozidla k provozu na pozemních komunikacích je pouze možným důsledkem nesprávného umístění registrační značky či jejího (částečného) zakrytí. Úvahy žalovaného týkající se technické způsobilosti žalobcova vozidla jsou v této souvislosti z pohledu krajského soudu pouze druhotné a nemají na naplnění skutkové podstaty posuzovaného přestupku bezprostřední vliv.

43. Krajský soud k tomu proto pouze nad rámec nutného poznamenává, že dle přílohy č. 1 k vyhlášce o technických prohlídkách vozidel může zhoršená čitelnost registrační značky představovat lehkou či dokonce vážnou závadu (viz kontrolní úkony č. 0.1.3 a č. 0.1.5). Vážnou závadu ovšem v tomto ohledu představovala i samotná instalace ochranného rámu, který v době silniční kontroly nebyl zapsán v technickém průkazu vozidla (viz kontrolní úkon č. 0.3.1). Nutno však podotknout, že citovaná vyhláška neslouží k provedení § 37 odst. 1 písm. a) zákona o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích (srov. § 91 téhož zákona a obdobně též rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 12. 2016, čj. 3 As 221/2014–46). IV.C K námitkám nedostatečně zjištěného skutkového stavu věci 44. Nedůvodné jsou též námitky, dle nichž správní orgány údajně nedostatečně zjistily skutkový stav věci.

45. Žalobní argumentace, dle níž registrační značka mohla být viditelná z jiného úhlu, než který je zachycen na fotografii pořízené při silniční kontrole dne 16. 3. 2021, což dle žalobcova názoru měly správní orgány blíže zkoumat, je zcela lichá. Na zmíněné fotografii, která je přílohou oznámení o přestupku, je zachycen čelní pohled na žalobcovo vozidlo, u něhož ochranný rám registrační značku zcela překrývá. Je naprosto zřejmé, že za běžných okolností je to právě čelní pohled, z něhož má být registrační značka vozidla vidět nejlépe. Skutková podstata posuzovaného přestupku přitom spočívá v tom, že řidič řídí vozidlo s registrační značkou, jejíž čitelnost je znemožněna či podstatně ztížena. Není–li registrační značka čitelná ani při čelním pohledu na vozidlo, pak je samozřejmé, že to její čitelnost podstatně snižuje.

46. Čitelnost registrační značky je třeba posuzovat z pohledu ostatních účastníků silničního provozu za jízdy, a nikoliv z pohledu osoby, která má k vozidlu neomezený přístup tak, aby jej mohla zkoumat z různých úhlů. Jen tehdy může registrační značka plnit svou úlohu stran identifikace vozidla pro účely případných přestupkových řízení či uplatňování nároků na náhradu škody apod. Za této situace postrádalo smysl provádět v daném ohledu jakékoli další dokazování.

47. Krajský soud neshledal, že by správní orgány provedly ve věci nedostatečné dokazování. Nicméně i kdyby tomu tak bylo, pak není pravda, že by žalobce předkládal jiné myslitelné varianty skutkového děje, které by nebylo možné považovat za přestupek. Žalobce poukázal na možné scénáře, kdy k ohnutí rámu došlo (při zapadnutí na lesní cestě či na parkovišti u supermarketu). Ani jedna z těchto variant by však neznamenala, že se žalobce vytýkaného přestupku nedopustil. V obou případech by se i tak ze strany žalobce jednalo přinejmenším o nevědomou nedbalost (viz dále část IV.D tohoto rozsudku).

48. Naznačuje–li snad žalobce, že k zakrytí registrační značky mohlo dojít za jízdy bez jeho vědomí (tj. nejpozději po odjezdu z parkoviště supermarketu a před samotnou silniční kontrolou), pak nelze přehlédnout, že závada v nynějším případě spočívala v ohnutí ocelového rámu. Nelze rozumně předpokládat, že by se tento poměrně masivní ocelový rám ohnul za jízdy samovolně bez působení výrazných vnějších mechanických sil (typicky v důsledku nárazu). Správní orgán prvního stupně k tomu přiléhavě na straně 13 svého rozhodnutí uvedl, že „[r]ám je konstruovaný tak, aby vydržel nárazy vozidla, a proto tedy se muselo jednat o významný a zaznamenatelný náraz, který by způsobil ohnutí či posunutí rámu.“ Opačnému závěru v posuzované věci nenasvědčuje vůbec nic. Tím méně pak lze usoudit, že by k takové události mohlo dojít bez vědomí řidiče. Tuto variantu nelze vůbec považovat za reálnou. Nejedná se tak ani o situaci připodobitelnou případu upadnutí registrační značky (upevněné na vozidle zpravidla na plastovém rámečku), který ve shora citovaném rozsudku čj. 6 As 65/2016–31 řešil Nejvyšší správní soud. V nynější věci naopak pro uplatnění zásady in dubio pro reo (v pochybnostech ve prospěch) nebyl žádný prostor.

49. S ohledem na okolnosti věci je zcela irelevantní, zda se žalobce ke spáchání přestupku doznal či nikoli. Správní orgány zjistily skutkový stav věci v duchu zásady materiální pravdy zcela dostatečně. IV.D K námitce nenaplnění subjektivní stránky přestupku 50. Žalobce značnou část své argumentace směřuje k tomu, že v jeho případě nedošlo k naplnění subjektivní stránky přestupku, a to ani formou zavinění v podobě nevědomé nedbalosti. S těmito námitkami se krajský soud neztotožnil.

51. Dle § 15 odst. 3 písm. b) přestupkového zákona je přestupek spáchán z nedbalosti nevědomé, jestliže pachatel „nevěděl, že svým jednáním může porušit nebo ohrozit zájem chráněný zákonem, ač to vzhledem k okolnostem a svým osobním poměrům vědět měl a mohl.“ 52. Jelikož z obsahu správního spisu skutečně neplyne, že by žalobce o poškození rámu a zakrytí registrační značky věděl, pak je zapotřebí zkoumat, zda konkrétní okolnosti věci odůvodňují závěr, že o této skutečnosti vědět měl a mohl.

53. Žalovaný v této souvislosti zcela správně poukázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu čj. 1 As 22/2012–55, dle něhož „[p]ro naplnění zavinění formou nevědomé nedbalosti musí být naplněny kumulativně dva znaky (srov. rozsudek NSS ze dne 7. 8. 2008, č. j. 1 As 56/2008–66). Prvním z nich je, že pachatel přestupku nevěděl, že svým jednáním může porušit nebo ohrozit zájem chráněný zákonem – mezi stranami není sporu, že v nyní řešené věci je tento znak naplněn. Druhým znakem je skutečnost, že pachatel o tomto vzhledem k okolnostem a svým osobním poměrům vědět měl a mohl. V rámci naplnění tohoto druhého znaku nevědomé nedbalosti se tedy vychází z možnosti znalosti, která se zkoumá na základě objektivních okolností spojených se skutkem a subjektivních dispozic konkrétního pachatele, neboť přestupkový zákon zakládá odpovědnost za přestupky spáchané z nevědomé nedbalosti na povinnosti, ale současně i možnosti předvídat způsobení poruchy nebo ohrožení zájmu chráněného zákonem. Kritériem nedbalosti v obou jejích formách je zachovávání potřebné míry opatrnosti pachatelem. Míra opatrnosti je dána spojením objektivního a subjektivního hlediska při předvídání způsobení poruchy nebo ohrožení zájmu chráněného zákonem“. Tyto závěry jsou již součástí ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu (srov. například rozsudky ze dne 6. 5. 2015, čj. 6 As 239/2014–39, ze dne 13. 7. 2017, čj. 1 As 60/2017–33, či ze dne 18. 11. 2020, čj. 8 As 119/2019–24).

54. Z pohledu krajského soudu přitom žalobce nenaplnil potřebnou míru opatrnosti ani z pohledu objektivního, ani s ohledem na subjektivní hledisko věci.

55. Za běžných okolností lze konstatovat, že požadovaná míra opatrnosti zahrnuje toliko zběžnou kontrolu před jízdou zaměřenou na zjevné či snadno rozpoznatelné vady vozidla. Pokud však žalobce tvrdí, že se s vozidlem v den silniční kontroly nejen pohyboval v terénu, ale dokonce s ním zapadl na lesní cestě (a musel následně vozidlo vyprošťovat), pak se samozřejmě jedná o objektivní okolnost, která potřebnou míru opatrnosti značně zvyšuje. Žalobce tak měl kontrole vozidla věnovat větší než běžnou pozornost. Pokud by došlo k ohnutí rámu právě při zapadnutí v lese (nebo ostatně i kdykoli před ním), pak by s vynaložením dostatečné opatrnosti takovouto závadu nepochybně po vyproštění vozidla odhalil.

56. Lze připustit, že došlo–li k ohnutí rámu až později na parkovišti před supermarketem, pak by na žalobce z objektivního pohledu nebylo možné zvýšené nároky na opatrnost klást. Nicméně i při běžné míře opatrnosti by žalobce jistě mohl závadu na vozidle v podobě ohnutého rámu zjistit. Z fotodokumentace pořízené při silniční kontrole dne 16. 3. 2021 je totiž patrno, že horní část rámu se nachází přímo v úrovni registrační značky. Tato skutečnost by musela být stejně tak zřetelná i při zběžném pohledu zepředu či z boku vozidla. I z hlediska běžného řidiče je tak evidentní, že horní část rámu musela registrační značku buď úplně či alespoň zčásti zakrývat. Z toho ovšem plyne, že žalobce ani této minimální míře opatrnosti nedostál.

57. Velmi významné jsou ovšem i subjektivní okolnosti posuzované věci spočívající především v tom, že žalobce byl na problém s ohnutým rámem zakrývajícím registrační značku opakovaně upozorněn. Sám žalobce například ve svém vyjádření ze dne 17. 1. 2022 uvedl, že z důvodu častého průjezdu nezpevněnými lesními cestami musel opakovaně provádět rovnání rámu. Jednalo se tedy o závadu, která se u vozidla vyskytovala častěji. Podle sdělení Policie České republiky ze dne 10. 12. 2021 pak policejní hlídka Obvodního oddělení Nová Bystřice dne 9. 3. 2021 (tj. týden před silniční kontrolou v nyní posuzované věci) žalobce na ochranný rám zakrývající registrační značku upozornila. Právě kvůli špatné poloze rámu zakrývajícího registrační značku pak vozidlo žalobce neprošlo dne 29. 10. 2020 státní technickou kontrolou a vozidlo získalo pouze dočasnou způsobilost k provozu. Neobstojí přitom tvrzení, že žalobce o této skutečnosti nevěděl, neboť z velkého technického průkazu mu muselo být zřejmé, že ochranný rám, který na vozidlo nechal umístit až dodatečně po jeho pořízení, v něm zapsaný není (k tomu došlo až 30. 8. 2021). Žalobce se nemůže vyvinit z nedbalostního jednání tím, že poukáže na nedbalost jinou spočívající v tom, že si obsah velkého technického průkazu po opakované státní technické kontrole nepřečetl. Všechny uvedené skutečnosti jsou pak jednoznačně zachyceny v obsahu správního spisu.

58. Za těchto okolností ovšem bylo nezbytné po žalobci vyžadovat nikoli běžnou míru opatrnosti, nýbrž naopak opatrnost velmi vysokou. K poškození ochranného rámu a zakrytí registrační značky došlo v minulosti již opakovaně a stejně tak byl žalobce opakovaně na tuto skutečnost upozorněn. V žádném případě se proto nejedná o aplikaci objektivní odpovědnosti, jak žalobce namítá. Správní orgány naopak správně, s ohledem na neprokázání vědomého porušení zákonem stanovené povinnosti, dospěly k závěru, že žalobce se vytýkaného přestupku dopustil zaviněně formou nevědomé nedbalosti. IV.E Ke zbylým námitkám 59. V závěrečném shrnutí žalobce vedle již shora vypořádaných námitek (nepřezkoumatelnost, nesprávné právní hodnocení, porušení zásady legality a materiální pravdy) taktéž uvedl, že došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces a že se správní orgány dopustily porušení zákazu zneužití správního uvážení. Ani jednu z těchto námitek blíže nekonkretizoval.

60. K namítanému porušení práva na spravedlivý proces krajský soud pouze ve stejné míře obecnosti poznamenává, že takovéto pochybení ze strany správních orgánů v posuzované věci neshledal.

61. K otázce údajného porušení zákazu zneužití správního uvážení je pak třeba uvést, že správní uvážení se v nynějším případě uplatnilo pouze v otázce výměry sankce (k odlišení správního uvážení od výkladu a aplikace neurčitých právních pojmů viz například rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 7. 2004, čj. 5 Azs 105/2004–72, č. 375/2004 Sb. NSS). K tomu však žalobce nic bližšího nenamítl.

V. Závěr a náklady řízení

62. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji dle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

63. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobce nebyl ve věci úspěšný, a nemá proto právo na náhradu nákladů řízení. V případě procesně úspěšného žalovaného nevyšlo najevo, že by vynaložil náklady nad rámec své běžné činnosti, proto mu soud náhradu nákladů nepřiznal.