60 A 8/2024–86

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudcem JUDr. Michalem Hájkem, Ph.D., ve věci žalobce: I. B., narozen dne státní příslušnost pobytem proti žalovanému: Ministerstvo vnitra se sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha za účasti: I) I.B., narozena dne státní příslušnost pobytem II) A.A., narozena dne bytem o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 5. 2024, čj. OAM–1632–17/ZR–2024, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 5. 2024, čj. OAM–1632–17/ZR–2024, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalobci se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

III. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Osoby zúčastněné nemají právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím zrušil žalobcův trvalý pobyt dle § 87l odst. 1 písm. a) a f) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“). Důvodem pro tento postup bylo to, že žalobce opakovaně a závažně narušuje veřejný pořádek a byl čtyřikrát pravomocně odsouzen za trestný čin, což dokládá ve správním spisu založený: trestní příkaz Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 6. 6. 2017, sp. zn. 3T 49/2017, který nabyl právní moci dne 15. 6. 2017, jímž byl žalobce odsouzen za přečin poškozování cizí věci dle § 228 odst. 2 trestního zákoníku (dne 3. 6. 2017 v době kolem 9:00 hod. bílým lihovým fixem pomaloval různými nápisy a obrazci vůz pražského metra na trase B, čímž způsobil škodu 590 Kč) k peněžitému trestu 500 Kč a propadnutí věci – lihového fixu; trestní příkaz Okresního soudu Český Krumlov ze dne 9. 2. 2022, čj. 4T 16/2022–48, který nabyl právní moci dne 9. 4. 2022, jímž byl žalobce odsouzen za přečin poškozování cizí věci dle § 228 odst. 2 trestního zákoníku k peněžitému trestu ve výši 8 400 Kč a náhradě škody ve výši 13 000 Kč (dne 17. 1. 2022 kolem 21:40 hod. fixou a lakem na nehty pomaloval různá místa autobusového nádraží v Českém Krumlově, čímž způsobil škodu nejméně 13 000 Kč); rozsudek Okresního soudu pro Prahu 1 ze dne 20. 6. 2023, čj. 44T 24/2023–206, který nabyl právní moci dne 20. 6. 2023, jímž byl žalobce odsouzen za přečin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy dle § 283 odst. 1 trestního zákoníku ve spolupachatelství s A.A. [osobou zúčastněnou na řízení II)] k podmíněnému trestu odnětí svobody na 9 měsíců s odkladem na zkušební dobu 18 měsíců a dále k peněžitému trestu ve výši 25 000 Kč a propadnutí věci – mobilního telefonu (dne 6. 10. 2022 v 11:55 hod. v Praze 1 prodal příslušníkovi Policie České republiky za částku 3 000 Kč bílou krystalickou látku o celkové hmotnosti 1g, která obsahovala 0,396 g kokainu, a dne 6. 12. 2022 ve 14:16 hod. v Praze 1 prodal za částku 250 Kč V. S. sáček obsahující 0,910 g konopí); rozsudek Okresního soudu pro Prahu 9 ze dne 12. 10. 2023, čj. 3T 122/2023–211, který nabyl právní moci dne 12. 10. 2023, jímž byl žalobce odsouzen za zločin padělání a pozměňování peněz dle § 233 odst. 2 alinea 1 trestního zákoníku ve spolupachatelství s A. A. k podmíněnému trestu odnětí svobody v délce 3 roky s odkladem na zkušební dobu 5 let (dne 28. 3. 2022 v době od 17:33 hod. do 20:23 hod. v Praze 4 vytiskli na běžný kancelářský papír nejméně 82 kusů bankovek tuzemské měny, konkrétně 67 ks bankovek nominální hodnoty 2 000 Kč a 15 ks bankovek nominální hodnoty 1 000 Kč, z nichž si část ponechali a 16 ks bankovek nominální hodnoty 2 000 Kč předali Davidu Kučerovi, který je následně udal do oběhu); příkaz Úřadu městské části Praha 2 ze dne 5. 10. 2023, sp. zn. R–257/2023/OSA–OPR/Kir, který nabyl právní moci dne 1. 11. 2023, jímž byl žalobce shledán vinným z přestupku dle § 39 odst. 2 písm. a) zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, za což mu správní orgán uložil pokutu 5 000 Kč (dne 28. 12. 2022 okolo 16:00 hod. hlídka Policie České republiky u žalobce při prohlídce na zbraň nalezla více než 1,149 g metamfetaminu neboli tzv. pervitinu).

II. Shrnutí žaloby

2. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce dne 17. 6. 2024 žalobu u Krajského soudu v Českých Budějovicích.

3. Žalobce nejprve popsal povahu institutu trvalého pobytu, skrze který si cizinec vybere místo pro celý svůj život a z něhož plyne řada práv, která mají občané České republiky. Již z toho je dle žalobce patrný zásah do soukromého a rodinného života. Dle názoru žalobce je tak k osobám s trvalým pobytem třeba přistupovat jinak než k cizincům, kteří v České republice žijí na základě víza či povolení k dlouhodobému pobytu. Žalobce poukázal na to, že dle § 87l zákona o pobytu cizinců lze zrušit povolení k trvalému pobytu „za podmínky, že rozhodnutí bude přiměřené z hlediska zásahu do jeho soukromého nebo rodinného života.“ To žalovaný nezohlednil.

4. Žalobce se pozastavil nad tím, že žalovaný otázkám žalobcových provinění věnoval deset stran, zatímco otázce soukromého a rodinného života pouze jednu stranu. Žalovaný nesprávně posoudil důkazy a nesnažil se v nich najít žádná pozitiva. K tomu žalobce poukázal na dikci § 50 odst. 4 správního řádu.

5. Nesprávný je závěr žalovaného, že žalobce nedoložil, že by jiné osoby nebyly závislé na jeho péči. Ze žalobcova vyjádření je zřejmé, že se stará o babičku, které je 81 let a před níž ztrátu trvalého pobytu tají, jelikož by mohla dostat infarkt. Žalobce pomáhá matce v podnikání a vydělává peníze pro sebe, rodinu a svou snoubenku.

6. Konstatování žalovaného, že ztráta trvalého pobytu nijak nezasáhne do pobytového statusu jiných osob, neboť na něj nejsou navázány, označil žalobce za směšné. V této souvislosti žalovaný nevzal v potaz žalobcovo vyjádření, dle něhož v roce 2016 koupil byt na hypotéku, kterou splácí, a dále česné prohlášení jeho matky [osoba zúčastněná na řízení I)], dle něhož nyní rodina žije ve strachu a neví, co bude dělat v případě, že by žalobce byl nucen opustit Českou republiku. Rozhodnutí žalovaného je proto nepřezkoumatelné.

7. O formálním přístupu žalovaného svědčí i jeho konstatování, že žalobce neuvedl konkrétní informace o své snoubence a nebylo tak možné ověřit, že bude mít odebrání trvalého pobytu žalobci na tuto osobu další vliv. Dle žalobce si žalovaný neprohlédl rozsudky soudů, kde jsou s A. A. vždy spolu.

8. Žalovaný měl dle žalobce zohlednit, že žalobce se vždy k trestné činnosti přiznal, což mluví v jeho prospěch, neboť to státu ušetřilo peníze. Žalobce uvedl, že dnes už svůj život změnil a se svou snoubenkou uvažuje o uzavření manželství.

9. Žalobce vyjádřil nesouhlas s tím, že dle žalovaného neuvedl nic, co by svědčilo o nepřiměřeném zásahu do jeho soukromého a rodinného života. Žalobce předložil písemné důkazy, které žalovaný nevyvrátil. K otázce zjišťování skutkového stavu bez důvodných pochybností žalobce citoval z komentářové literatury.

10. Konstatování žalovaného, dle něhož žalobce může pro návštěvu přátel a známých potřeby nalézt k tomu vhodnou právní formu, neboť mu není vysloven zákaz pobytu, označil žalobce za pokrytecké a jako černý humor, neboť vláda České republiky už dva roky zakazuje vstup občanům Běloruska se schengenským vízem.

11. Žalobce uvedl, že v Bělorusku strávil pouze dětská léta a již tam nemá žádné zázemí. Obecně pak žalobce konstatoval, že dle (konkrétně žalobcem nespecifikované) judikatury Ústavního soudu a Nejvyššího správního soudu obecná vázanost správních orgánů právním řádem nesmí vést k mechanické a formalistické aplikaci právních předpisů. Je zapotřebí dávat přednost takovému výkladu právních předpisů, který je rozumný a odpovídá obecnému smyslu pro spravedlnost.

12. Žalobce závěrem odkázal na zásadu obsaženou v § 4 odst. 1 správního řádu, k čemuž opět připojil citaci komentářové literatury.

13. Žalobce navrhl, aby krajský soud rozhodnutí žalovaného zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

III. Shrnutí vyjádření žalovaného

14. Žalovaný ve svém vyjádření nejprve zrekapituloval podstatný obsah správního spisu a žalobní argumentaci.

15. Žalovaný uvedl, že vydání žalobou napadeného rozhodnutí vyvolal žalobce sám svou trestnou činností, z níž je patrný žalobcův nulový respekt českému právnímu řádu a kulturním zvyklostem. Žalobcův domnělý nárok na pobyt v České republice není nadřazen právu většinové společnosti, která dodržuje zákony. Tato společnost má právo sama sebe chránit. Poukazuje–li žalobce na to, že v trestních řízeních spolupracoval při vyšetřování vlastní trestné činnosti, pak toto činil především s ohledem na docílení nižšího trestu.

16. Žalovaný poukázal na ustálenou judikaturu Ústavního soudu, dle které neexistuje veřejné subjektivní právo cizince na pobyt v České republice (nálezy ze dne 9. 12. 2008, sp. zn. Pl. ÚS 26/07, č. 47/2009 Sb., a ze dne 27. 11. 2018, sp. zn. Pl. ÚS 41/17). Dále připomněl judikaturu Nejvyššího správního soudu, dle níž si cizinec před pácháním trestné činnosti musí být vědom, že její případné odhalení může negativně postihnout nejen jeho samotného ale i osoby jemu blízké (z recentních rozhodnutí například rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2021, čj. 1 Azs 485/2020–32).

17. Žalobce v průběhu celého řízení, ani v podané žalobě, neprojevil žádnou sebereflexi či lítost nad svým protiprávním jednáním. Namísto toho poučuje žalovaného o jeho povinnostech. K tomu pouze obecně odkazuje na zákonná ustanovení, což dle žalovaného nepředstavuje řádně uplatněné žalobní body (k tomu žalovaný citoval rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 22. 10. 2019, čj. 3 A 184/2017–54).

18. Žalovaný se pozastavil nad tím, že z jednotlivých soudních rozhodnutí měl dovodit negativní dopady svého rozhodnutí do života údajné žalobcovy družky. Pokud by odebrání žalobcova pobytového titulu vedlo k zamezení páchání další trestné činnosti žalobcovou družkou, pak lze s nadsázkou říci, že na ní může mít do budoucna naopak pozitivní efekt.

19. K otázce nemožnosti pobývat na území České republiky žalobce používá zkreslené argumenty, neboť zrušení povolení k trvalému pobytu klade naroveň vyhoštění. Pokud by žalobce prokázal, že jeho vycestování je z opodstatněných důvodů nemožné, má možnost požádat o speciální pobytový status.

20. Stanovení lhůty pro vycestování a vydání výjezdního příkazu nepředstavují nucené vycestování (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 10. 2021, čj. 8 Azs 303/2019–49, č. 4281/2022 Sb. NSS). Je na žalobci, zda si pobyt v České republice zařídí jinými způsobem, případně kam vycestuje apod. (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 11. 2022, čj. 3 Azs 235/2022–27).

21. Žalobce dne 1. 7. 2024 podal žádost o udělení přechodného pobytu za účelem společného soužití s občanem České republiky a je zde oprávněn pobývat až do pravomocného rozhodnutí o této žádosti.

22. Žalovaný navrhl, aby krajský soud žalobu zamítl.

IV. Shrnutí doplnění žaloby

23. Žalobce v podání ze dne 17. 9. 2024 uvedl, že usilovně pracuje na nápravě současné situace. Zabývá se marketingem a získal status Star Seller na Etsy, což zvyšuje důvěru kupujících i prodeje. Žalobce rozvíjí design výrobků, které vyrábí firemní zlatník a sám již ovládá základy výroby šperků. Žalobcův společenský okruh se téměř úplně změnil a objevilo se v něm mnoho zajímavých lidí, kteří se věnují sebezdokonalování. Taktéž styl jeho oblékání je formálnější. Žalobce začal trávit více času s rodinou, pro kterou chce být oporou. Bohužel již nebude moci komunikovat s babičkou, neboť toto rozhodnutí učinil pozdě. Žalobce uvedl, že dobrovolně nabídl svou pomoc s odstraňováním následků povodní.

V. Shrnutí vyjádření osoby zúčastněné na řízení II)

24. Žalobce k podání ze dne 17. 9. 2024 přiložil též listinu ze dne 16. 9. 2024 označenou jako čestné prohlášení a podepsanou osobou zúčastněnou na řízení II). Toto podání krajský soud vyhodnotil jako prosté vyjádření osoby zúčastněné na řízení II), která se do řízení přihlásila podáním ze dne 10. 9. 2024 a nikoli jako důkazní prostředek.

25. Osoba zúčastněná na řízení II) uvedla, že je žalobcova snoubenka, zná se s ním pět let a z toho čtyři roky jsou ve vztahu. Plánují spolu další život v České republice. Minulost je již za nimi, trest si však zaslouží a snaží se své skutky napravit tím, že zcela změnili životní přístup. Žalobce se přestěhoval ke své matce, aby jí pomáhal s obchodem. Založil internetový obchod tvořící jejich hlavní příjem, který celou rodinu živí. Osoba zúčastněná na řízení II) pak usiluje o nalezení práce v okolí Českých Budějovic. Žalobce se snaží vést zcela jiný život než doposud a změnil okruh lidí, kterými se obklopoval a kteří ho vystavovali problémovým situacím. Tráví mnohem více času s rodinou. Bohužel mu nedávno zemřela babička. Je pro něj proto důležité zde zůstat a podporovat matku psychicky i v podnikání. Žalobce se taktéž dobrovolně přihlásil na pomoc záchranným složkám v době dešťů a uvažuje o tom stát se dobrovolným hasičem.

VI. Shrnutí žalobcovy repliky k vyjádření žalovaného

26. Žalobce v replice k vyjádření žalovaného uvedl, že žalovaný nevysvětlil splnění podmínky přiměřenosti dopadů rozhodnutí do žalobcova soukromého a rodinného života.

27. Nesprávné je tvrzení žalovaného, že žalobce zaměňuje příčinu a následek. Uvedené tvrzení žalovaný nikterak nedokládá a je nepřezkoumatelné. Žalobce nic nezaměnil. Příčinou je žalobcovo trestní stíhání a následkem řízení o zrušení jeho trvalého pobytu. Žalobce nesouhlasí s tvrzením žalovaného, že se svou trestnou činnost snaží zlehčovat či omlouvat.

28. Žalobce uvedl, že všechny případy byly ukončeny dohodou o vině a trestu dle § 175a trestního řádu. Svůj trest si odpykává a spáchané trestné činnosti žalobce lituje.

29. K poznámce žalovaného, dle něhož zamezení kontaktu se žalobcovou snoubenkou na ni může mít pozitivní dopad, žalobce uvedl, že toto může napsat pouze někdo, kdo necítil lásku.

30. Žalobce v reakci na vyjádření žalovaného zopakoval, že vláda České republiky vstup občanů z Ruska a Běloruska zakazuje.

31. K argumentaci, že žalobci nic nebrání, aby se v době nepřítomnosti nechal na území České republiky zastupovat zástupcem, který bude hájit jeho zájmy, žalobce uvedl, že zde má hlavní pracovní poměr jakožto zaměstnanec. Takovému člověku by musel zaplatit, avšak s matkou vydělává na zaplacení hypotéky.

VII. Průběh jednání

32. Účastníci řízení v průběhu jednání konaném dne 30. 9. 2024 setrvali na svých procesních stanoviscích i shora uvedené argumentaci. Žalobce, jeho matka i snoubenka ve svých ústních přednesech v podstatě pouze shrnuli již dříve uplatněné námitky. Žalobcova matka pouze konkrétněji přiblížila ekonomicky tíživou situaci, která v době covidové pandemie zasáhla její rodinu. Taktéž žalovaný uvedl v zásadě to samé, co v podaném vyjádření a žalobou napadeném rozhodnutí, přičemž více akcentoval povahu žalobcovy trestné činnosti a poukázal na negativní sekundární aspekty prodeje drog.

33. Krajský soud při jednání provedl důkaz hypoteční smlouvou ze dne 11. 4. 2026 uzavřenou mezi Hypoteční bankou, a. s., coby věřitelem a žalobcem a jeho matkou coby dlužníky na částku 1 250 000 Kč se splatností do 24 let a 10 měsíců s měsíčními splátkami 5 948 Kč za účelem pořízení bytové jednotky v Hluboké nad Vltavou. Dále krajský soud provedl důkaz úvěrovou smlouvou ze dne 27. 4. 2022 uzavřenou mezi Českou spořitelnou, a. s., coby věřitelem a žalobcem coby dlužníkem na částku 405 356 Kč se splatností do 17. 3. 2021 s měsíčními splátkami 5 770 Kč. K dotazu soudu žalobce a jeho matka uvedli, že tento úvěr sloužil k pokrytí nákladů podnikání v době po covidové pandemii.

34. Účastníci řízení žádné další důkazní prostředky nevznesli.

VIII. Právní hodnocení krajského soudu

35. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.).

36. Žaloba je důvodná. VIII.A K námitce nepřezkoumatelnosti 37. Krajský soud se předně zabýval namítanou nepřezkoumatelností, která by sama o sobě byla důvodem pro zrušení žalobou napadeného rozhodnutí. Těmto námitkám nepřisvědčil.

38. V otázce požadavků na kvalitu odůvodnění správního rozhodnutí lze poukázat například na rozsudek ze dne 16. 6. 2006, čj. 4 As 58/2005–65, v němž Nejvyšší správní soud konstatoval, že z rozhodnutí správního orgánu musí být mimo jiné patrno, „proč správní orgán považuje námitky účastníka za liché, mylné, nebo vyvrácené, které skutečnosti vzal za podklad svého rozhodnutí, proč považuje skutečnosti předestírané účastníkem za nerozhodné, nesprávné, nebo jinými řádně provedenými důkazy vyvrácené, podle které právní normy rozhodl, jakými úvahami se řídil při hodnocení důkazů“. Jinými slovy z rozhodnutí správního orgánu musí plynout, jaký skutkový stav vzal správní orgán za rozhodný, jak uvážil o pro věc podstatných skutečnostech, resp. jakým způsobem rozhodné skutečnosti posoudil. Povinnost odůvodnit rozhodnutí však z druhé strany nemůže být chápána tak, že vyžaduje podrobnou odpověď na každý argument účastníků řízení (srov. obdobně například nález Ústavního soudu ze dne 27. 3. 2012, sp. zn. IV. ÚS 3441/11). Rozhodnutí správních orgánů obou stupňů tvoří z hlediska soudního přezkumu jeden celek a není proto vyloučeno, aby případné mezery odůvodnění tato rozhodnutí vzájemně zaplňovala (srov. například rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 10. 2014, čj. 6 As 161/2013–25).

39. Žalobce výslovně namítl nepřezkoumatelnost spočívající v tom, že žalovaný v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že ztráta trvalého pobytu nijak nezasáhne do pobytového statusu jiných osob, neboť na něj nejsou navázány. Takovéto konstatování však přezkoumatelné není. Žalovaný hovoří o pobytovém statusu, tj. oprávnění osoby pobývat na území České republiky. V případě žalobcovy snoubenky je takovýto zásah vyloučen z povahy věci, neboť se jedná o českou občanku. V případě jeho matky pak z ničeho neplyne, že by její pobytové oprávnění zánikem pobytového oprávnění žalobce bylo jakkoli ovlivněno.

40. Jako námitku nepřezkoumatelnosti krajský soud vyhodnotil též argumentaci, dle které se žalovaný blíže nevyjádřil k zásahu do soukromého a rodinného života žalobce v souvislosti s jeho snoubenkou. Žalovaný k tomu na straně 6 svého rozhodnutí uvedl, že takovýto zásah nemůže posoudit, neboť žalobce k osobě snoubenky nic bližšího neuvedl. Takovéto konstatování zcela odpovídá obsahu spisu. Žalobce ve svém vyjádření k podkladům rozhodnutí ze dne 10. 4. 2024 v této souvislosti skutečně pouze stroze konstatoval, že má v České republice snoubenku, s níž chce založit rodinu. Žalobcova poznámka, dle které měl žalovaný bližší informace jaksi dovodit z obsahu trestních rozhodnutí, je zcela neopodstatněná. Osoba zúčastněná na řízení II) skutečně ve dvou případech vystupuje coby spoluobviněná, avšak všechna tato rozhodnutí postrádají bližší odůvodnění a povaha vztahu této osoby se žalobcem (nad rámec toho, že společně páchali trestnou činnost) z nich neplyne.

41. Z obsahu žaloby lze dovodit, že žalobce považuje za nedostatečné (a proto patrně i nepřezkoumatelné) celkové hodnocení přiměřenosti dopadů rozhodnutí do jeho soukromého a rodinného života. Žalovaný se však touto otázkou zabýval poměrně podrobně na stranách 6–11 žalobou napadeného rozhodnutí. Žalobce se pozastavuje nad rozsahem, v jakém se žalovaný zabýval žalobcovou trestnou činností, avšak to je zcela přirozené, neboť při posuzování přiměřenosti dochází k poměřování proti sobě stojících práv a zájmů. Stojí–li tak na straně jedné veřejný zájem na ochraně veřejného pořádku a na straně druhé žalobcovo právo na ochranu soukromého a rodinného života, pak žalovaný nemůže ani jednu stranu pomyslných vah opomenout. Takové pochybení krajský soud neshledal. Žalovaný při svém rozhodování zohlednil jak informace, které plynuly z rozhodnutí trestních soudů, tak i informace, které mu předložil sám žalobce. Skutečnost, že žalobce s výsledným posouzením nesouhlasí, sama o sobě nepřezkoumatelnost žalobou napadeného rozhodnutí nezakládá. VIII.B K námitkám nepřiměřenosti dopadů rozhodnutí do žalobcova soukromého a rodinného života 42. Důvodné jsou naopak námitky směřující k nepřiměřenosti dopadů rozhodnutí do žalobcova soukromého a rodinného života.

43. Dle § 87l odst. 1 zákona o pobytu cizinců platí, že „[m]inisterstvo rozhodnutím zruší povolení k trvalému pobytu, jestliže držitel tohoto povolení a) ohrožuje bezpečnost státu nebo závažným způsobem narušuje veřejný pořádek, není–li zahájeno řízení o správním vyhoštění, […] f) byl soudem České republiky v nejméně 3 případech pravomocně odsouzen za spáchání úmyslného trestného činu, za podmínky, že od právní moci posledního odsouzení do zahájení řízení o zrušení povolení k trvalému pobytu neuplynula doba delší než 1 rok, za podmínky, že rozhodnutí bude přiměřené z hlediska zásahu do jeho soukromého nebo rodinného života.“ 44. Žalobce nikterak nezpochybnil naplnění důvodů pro zrušení jeho povolení k trvalému pobytu dle § 87l odst. 1 písm. a) a f) zákona o pobytu cizinců, avšak rozporuje splnění obecné podmínky přiměřenosti takového postupu z hlediska zásahu do jeho soukromého nebo rodinného života.

45. Dle § 174a odst. 1 zákona o pobytu cizinců „[p]ři posuzování přiměřenosti dopadů rozhodnutí podle tohoto zákona správní orgán zohlední zejména závažnost nebo druh protiprávního jednání cizince, délku pobytu cizince na území, jeho věk, zdravotní stav, povahu a pevnost rodinných vztahů, ekonomické poměry, společenské a kulturní vazby navázané na území a intenzitu vazeb ke státu, jehož je cizinec státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, ke státu jeho posledního trvalého bydliště. Účastník řízení je povinen v rámci řízení poskytnout ministerstvu veškeré relevantní informace potřebné k posouzení přiměřenosti vydaného rozhodnutí.“ 46. Krajský soud pro úplnost připomíná demonstrativní výčet kritérií, která pro posuzování obdobných případů stanovil ve své judikatuře Evropský soud pro lidská práva (srov. například rozsudek ze dne 31. 1. 2006, Rodrigues da Silva a Hoogkamer proti Nizozemsku, č. 50435/99, rozsudek velkého senátu ze dne 18. 10. 2006, Üner proti Nizozemsku, č. 46410/99, či rozsudek ze dne 28. 6. 2011, Nunez proti Norsku, č. 55597/09), z níž vychází i následná judikatura Nejvyššího správního soudu (viz nejen shora citovaný rozsudek 5 Azs 383/2019–40, ale též například rozsudek ze dne 8. 8. 2018, čj. 3 Azs 350/2017–29, ze dne 13. 12. 2019, čj. 10 Azs 108/2019–37, či ze dne 18. 5. 2020, čj. 5 Azs 28/2020–38, a řadu dalších): povaha a závažnost dotčeného veřejného zájmu, délka pobytu cizince v hostitelském státě, doba, jež uplynula od porušení veřejného pořádku či spáchání trestného činu a chování cizince v průběhu této doby, rodinná situaci cizince, počet dětí a jejich věk, rozsah, v jakém by byl soukromý nebo rodinný život cizince narušen, rozsah sociálních a kulturních vazeb na hostitelský stát, „imigrační historii“ dotčené osoby a věk a zdravotní stav cizince.

47. Krajský soud předesílá, že je na žalobci, aby dotčení svého soukromého a rodinného života řádně tvrdil a doložil. Krajský soud proto na základě obsahu správního i soudního spisu, jakož i průběhu ústního jednání, dospěl k závěru, že v žalobcův prospěch svědčí následující skutečnosti.

48. Předně je to délka žalobcova pobytu na území České republiky přesahující 10 let (od 21. 7. 2013), s čímž souvisí i rozsah, v jakém by byl soukromý nebo rodinný život žalobce narušen. V průběhu řízení vyšlo najevo, že žalobce v podstatě celý svůj rodinný a soukromý život přesunul z Běloruska do České republiky. Z ničeho neplyne, že by měl žalobce k Bělorusku (či jiné zemi) jakékoli stále existující vazby (žalovaný nic takového ani netvrdí). Naopak v České republice žije s matkou a snoubenkou (v době rozhodnutí žalovaného též s nyní již zesnulou babičkou). Tyto vazby se přitom jeví jako velmi silné, a to jak po citové, tak i ekonomické stránce, neboť žalobce se podílí na podnikání své matky a na jeho příjmu je aktuálně závislá i jeho snoubenka. Spolu s matkou pak žalobce splácí hypoteční úvěr na byt, v němž všichni společně bydlí. Pro posouzení přiměřenosti dle § 174a odst. 1 zákona o pobytu cizinců je přitom třeba vzít v potaz i „ekonomické poměry“ cizince.

49. Nelze spoléhat na to, že by si žalobce mohl v České republice zajistit pobyt jiným způsobem, neboť tato možnost je pro běloruské občany značně omezená (viz nařízení vlády č. 55/2024 Sb., o nepřijatelnosti žádostí občanů třetích zemí o udělení oprávnění k pobytu na území České republiky podávaných na zastupitelských úřadech). Krajský soud nehodlá o možném úspěchu žalobcovy případné pobytové žádosti spekulovat, neboť ten se odvíjí jak od splnění příslušných procesních, tak i hmotněprávních podmínek pro ten který pobytový titul. Je tak třeba spíše předpokládat, že žalobce bude muset z České republiky vycestovat, což by mělo pro žalobce značné negativní důsledky jak v rovině emocionální, tak i ekonomické, neboť vedle ztráty obživy by žalobce i nadále byl coby spoludlužník povinen splácet hypoteční úvěr.

50. Pro posouzení věci jsou naopak nevýznamná kritéria počtu dětí, žalobcova věku či jeho zdravotního stavu. Žalobce je bezdětný mladý muž, přičemž ani netvrdí, že by měl nějaké zdravotní obtíže.

51. Naproti uvedenému pak stojí žalobcova poměrně bohatá trestní minulost. Tu krajský soud stejně jako žalovaný hodnotí jako podstatnou okolnost, neboť žalobce byl odsouzen celkem čtyřikrát, přičemž závažnost této trestné činnosti se postupně zvyšovala. Tím se žalobce samozřejmě vystavil riziku zrušení pobytového oprávnění.

52. K tomu lze poukázat například Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2021, čj. 1 Azs 485/2020–32, dle něhož „[j]ak vyplývá z ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu (rozsudky ze dne 18. 6. 2015, č. j. 7 Azs 75/2015–34, ze dne 29. 6. 2017, č. j. 2 Azs 65/2017–31, a ze dne 14. 3. 2017, č. j. 5 Azs 274/2016–42), stěžovatel mohl s ohledem na své protiprávní jednání a trestnou činnost předvídat, že takové jednání může vést ke zrušení jeho povolení k trvalému pobytu. Při páchání úmyslné trestné činnosti si mohl a měl být vědom důsledků, které s sebou odhalení jeho trestné činnosti ponese, a to jak v rovině trestněprávní, tak v rovině pobytové (nález Ústavního soudu ze dne 18. 2. 1999, sp. zn. IV. ÚS 108/97). Žije–li cizinec na území státu, jehož není občanem, musí počítat s tím, že zavrženíhodné jednání směřující proti závažným právem chráněným zájmům tohoto státu, jehož se dopustí, může s velkou pravděpodobností vyústit v zánik jeho práva na území daného státu nadále pobývat (rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 10. 2016, č. j. 2 Azs 147/2016–30, a ze dne 6. 9. 2018, č. j. 7 Azs 279/2018–44).“ 53. Žádný ze shora uvedených trestných činů nelze bagatelizovat, neboť se stále jedná o skutky, které zákonodárce považoval za nezbytné postihovat v rovině trestního práva. Přesto však přinejmenším první dva lze řadit do kategorie lehčích trestných činů (tzv. sprejerství). Nepoměrně závažnější jsou však další trestné činy spočívající v prodeji (byť menšího množství) drog a padělání peněz. Doba, která v době rozhodnutí žalovaného uplynula od posledního odsouzení, je pak poměrně krátká a žalobce je stále ve zkušební době. Krajský soud shodně se žalovaným nepovažuje pro účely nynějšího řízení za jakousi „polehčující okolnost“, že žalobce svou vinu nerozporoval (v prvních dvou případech nepodal proti trestnímu příkazu odpor, proti rozsudku ze dne 20. 6. 2023 se vzdal odvolání a v posledním případě souhlasil s dohodou o vině a trestu). Z ničeho neplyne, že tak činil za jakýmkoli jiným účelem než dosažení nižšího trestu.

54. Z druhé strany však nelze přehlédnout, že jelikož žádné ze shora uvedených rozhodnutí trestních soudů neobsahuje odůvodnění, které by se detaily žalobcovy trestné činnosti včetně konkrétních přitěžujících či naopak polehčujících okolností blíže zabývalo, nelze tyto okolnosti v nynější věci jakkoli hodnotit. Naopak je poměrně podstatné, že žádný z trestních soudů neposoudil jednání žalobce jako natolik závažné, aby přistoupil k uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody, a to ani s ohledem na žalobcovu recidivu. Nutno dodat, že trestní zákoník takovýto trest u všech žalobcem spáchaných trestných činů umožňuje. Stejně tak žádný z trestních soudů nepovažoval za nutné uložit žalobci trest vyhoštění, který potenciálně také připadal v úvahu (§ 53 odst. 2 trestního zákoníku).

55. Krajský soud po zvážení všech shora uvedených skutečností dospěl k závěru, že zrušení žalobcova povolení k trvalému pobytu je vůči dopadům do jeho soukromého a rodinného života nepřiměřeně tvrdé. Žalobcův soukromý a rodinný život je v podstatě celý vázán k České republice a při vycestování do kterékoli jiné země by v tomto ohledu začínal prakticky zcela od nuly. Takový zásah by byl pro každého v podstatě devastující. Krajský soud rozumí žalovanému v tom, že nechce nečinně přihlížet situaci, kdy cizinec páchá v České republice trestnou činnost. S ohledem na čtyřnásobné odsouzení dokonce krajský soud hodnotí nynější situaci jako zcela krajní.

56. Přesto je s ohledem na shora uvedené namístě dát žalobci šanci, aby si své pobytové oprávnění udržel. Je pak na žalobci, jak s takovýmto dobrodiním naloží. Žalobce vyjádřil vůči své trestní minulosti značnou lítost, což ostatně odpovídá i vyjádřením jeho matky a snoubenky. To je jistě chvályhodné, nicméně pokud by žalobce v budoucnu pokračoval ve svém dřívějším způsobu života, snadno by se mohl vystavit situaci, kdy by již pro žádnou shovívavost nebyl prostor.

IX. Závěr a náklady řízení

57. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba je důvodná, a proto podle § 78 odst. 1 s. ř. s., napadené rozhodnutí, jakož i rozhodnutí správního orgánu prvního stupně zrušil (§ 78 odst. 3 s. ř. s.) a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení (§ 78 odst. 4 s. ř. s.). Žalovaný je právním názorem krajského soudu vázán (§ 78 odst. 5 s. ř. s.).

58. O náhradě nákladů řízení krajský soud rozhodl dle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s., podle kterého nestanoví–li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu důvodně vynaložených nákladů řízení před soudem proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl.

59. Žalobce sice byl úspěšný, avšak při jednání k dotazu soudu uvedl, že žádné náklady řízení neuplatňuje. Krajský soud mu proto jejich náhradu nepřiznal.

60. Žalovaný, který neměl v soudním řízení úspěch, nemá na náhradu nákladů řízení právo.

61. Osoby zúčastněné na řízení nemají na náhradu nákladů řízení právo, neboť jim nevznikly žádné náklady spojené s plněním povinnosti, kterou jim uložil soud (§ 60 odst. 5 s. ř. s.).