60 Ad 10/2016 - 30

Rubrum

Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií Trejbalovou v právní věci žalobkyně J.N., nar. XX, bytem X, proti žalované České správě sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, 1450 00 Praha 5, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 30. 6. 2016, č. j. 45000/05880/16/010/KM, takto:

Výrok

I. Žaloba proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 30. 6. 2016, č. j. 45000/05880/16/010/KM, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Žalobou podanou v zákonné lhůtě se žalobkyně domáhá přezkumu rozhodnutí žalované, kterým bylo zamítnuto její odvolání a potvrzeno rozhodnutí Okresní správy sociálního zabezpečení Liberec (dále jen „OSSZ“) ze dne 1. 4. 2016, č. j. 45005/015503/16/110/JPO. Uvedeným prvostupňovým rozhodnutím bylo podle § 27 zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, v platném znění, rozhodnuto o nepřiznání výplaty nemocenského po uplynutí podpůrčí doby dnem 31. 1. 2016 při dočasné pracovní neschopnosti v trvání od 30. 10. 2015 do 6. 3. 2016. Žalobkyně upozornila na to, že v dočasné pracovní neschopnosti vystavené ošetřujícím lékařem byla od 30. 10. 2015 do 6. 3. 2016. Od 1. 12. 2015 do 21. 12. 1015 byla hospitalizována ve FN Královské Vinohrady, poté byla v domácím léčení. Ke dni, kdy jí byla ukončena výplata nemocenského, tj. ke dni 31. 1. 2016, nebyla schopna vykonávat žádnou pojištěnou činnost. Přitom při pokračování léčby bylo reálné očekávat, že v krátké době po uplynutí podpůrčí doby nabude pracovní schopnost, a prodloužení výplaty nemocenského by tak mělo smysl. To se také stalo, práce schopnou byla žalobkyně uznána od 7. 3. 2016. Žalobkyně nesouhlasila se závěry posudkového lékaře OSSZ MUDr. J.K.. Podle žalobkyně je hodnocení tohoto posudkového lékaře, že postačí přibližně 1 měsíc na rekonvalescenci, normativní, v rozporu s vyšetřením jejího ošetřujícího lékaře, který zjistil, že její zdravotní stav je stabilizovaný a pracovní schopnost žalobkyně opětovně nabude ke dni 6. 3. 2016. Poté žalobkyně namítala, že její zdravotní stav nebyl stabilizovaný, byl jí vystaven poukaz na pravidelnou rehabilitaci. Upozornila na fakt, že nebyla schopna delší dobu držet tužku, musí absolvovat dlouhodobou léčbu, aby se její zdravotní stav nezhoršoval. Prodloužení výplaty nemocenského podle ní mělo smysl i s ohledem na závěry lékařů v propouštěcí zprávě z FN Královské Vinohrady ze dne 21. 12. 2015, ve které doporučili pokračování pracovní neschopnosti, a dále ze dne 5. 4. 2016, a to i s ohledem na náklady cílené léčby. Žalobkyně opětovně zmínila neprofesionální přístup posudkového lékaře MUDr. J.K., který je vůči ní zaujatý, neboť na něj podala trestní oznámení pro podezření z několika trestných činů. Pro uvedené skutečnosti byla napadené rozhodnutí neobjektivní a vydaná na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu. Žalobkyně proto navrhovala, aby soud zrušil jak rozhodnutí žalované, tak rozhodnutí OSSZ a žalované nařídil, aby o její žádosti rozhodla znovu. V písemném vyjádření k žalobě žalovaná uvedla, že zdravotní stav žalobkyně byl shodně posouzen i v rámci odvolacího řízení posudkovou lékařkou žalované. Dále poukázala na to, že žalobkyně byla v dočasné pracovní neschopnosti již od 30. 10. 2015 a podpůrčí dobu vyčerpala již dne 31. 10. 2015. K její žádosti jí pak byla přiznána výplata nemocenského od 1. 11. 2015 do 31. 1. 2016, i právě na základě doložených nálezů. Ze zprávy FN Královské Vinohrady vyplývá, že během hospitalizace došlo ke zlepšení zdravotního stavu, žalobkyni bylo doporučeno ergodiagnostické i psychologické vyšetření. Aby dozněl efekt hospitalizace a došlo ke stabilizaci zdravotního stavu, bylo nemocenské přiznáno i po uplynutí podpůrčí doby až do 31. 1. 2016. Ze zdravotnické dokumentace vyplynulo, že žalobkyně doporučená vyšetření neabsolvovala, další odborné vyšetření proběhlo až dne 5. 4. 2016. V dokumentaci ošetřujícího lékaře nebyly doloženy žádné odborné nálezy, které by mohly být důvodem pro přiznání výplaty nemocenského i po 31. 1. 2016. Skutečnost, že žalobkyně absolvovala rehabilitaci, není důvodem pro dočasnou pracovní neschopnost. Že k ukončení pracovní neschopnosti nedošlo a že nebyly splněny podmínky pro její trvání, bylo OSSZ zjištěno až při dalším posouzení zdravotního stavu žalobkyně dne 10., resp. 30. 3. 2016. Protože v té době již pracovní neschopnost ukončena byla, nedošlo k postupu dle § 75 zákona o nemocenském pojištění, ale k nepřiznání výplaty nemocenského po uplynutí podpůrčí doby. K námitkám k osobě posudkového lékaře OSSZ žalovaná upozornila na to, že tohoto lékaře v minulosti žalobkyně napadala, nikdy ale neuváděla relevantní důvody svědčící o podjatosti či neprofesionalitě. Z jednání žalobkyně naopak vyplývá nedůvodná averze vůči OSSZ i žalované, kterou přenáší na všechny úřední osoby. Žalovaná navrhovala žalobu jako nedůvodnou zamítnout. Ze správního spisu předloženého žalovanou zjistil soud následující rozhodné skutečnosti: V dočasné pracovní neschopnosti byla žalobkyně znovu od 30. 10. 2015. Z rozhodnutí OSSZ ze dne 11. 3. 2016, č. j. 45005/012295/16/110/JKO, vyplývá, že k žádosti byla žalobkyni přiznána výplata nemocenského i po uplynutí podpůrčí doby ke dni 31. 10. 2015, při dočasné pracovní neschopnosti od 30. 10. 2015, a to za dobu od 31. 10. 2015 do 31. 1. 2016. OSSZ v tomto rozhodnutí odkázala na výsledky posouzení zdravotního stavu žalobkyně posudkovým lékařem OSSZ ze dne 10. 3. 2016, ze kterého vyplývá, že žalobkyně je pojištencem, u kterého lze očekávat, že v krátké době po uplynutí podpůrčí doby nabude pracovní schopnost, a to i k jiné než dosavadní pojištěné činnosti, a to ode dne 1. 2. 2016. Jak plyne ze spisu OSSZ, již k posouzení zdravotního stavu žalobkyně dne 10. 3. 2016 měl posudkový lékař OSSZ k dispozici celkem 38 podkladů, včetně propouštěcí zprávy z FN Královské Vinohrady ze dne 21. 12. 2015. S ohledem na její závěry reflektoval prodloužení dlouhodobé pracovní neschopnosti o 3 měsíce, s předpokladem opětovného nabytí pracovní schopnosti ke dni 1. 2. 2016. Dne 14. 3. 2016 žalobkyně podala další žádost o výplatu nemocenského po uplynutí podpůrčí doby z důvodu plánovaných vyšetření a probíhající rehabilitační léčby od konce září. Rozhodnutím ze dne 1. 4. 2016, č. j. 45005/015503/16/110/JKO, OSSZ o této žádosti rozhodla tak, že podle § 27 zákona o nemocenském pojištění se výplata nemocenského po uplynutí podpůrčí doby dnem 31. 1. 2016 nepřiznává. OSSZ vyšla ze záznamu o jednání ze dne 30. 3. 2016 zpracovaného posudkovým lékařem MUDr. J.K., MBA, podle něhož v případu žalobkyně nejde o pojištěnce, u něhož ve smyslu § 27 a § 66 odst. 1 zákona o nemocenském pojištění lze očekávat, že v krátké době po uplynutí podpůrčí doby nabude pracovní schopnost, a to i k jiné než dosavadní pojištěné činnosti. Podle učiněného posouzení zdravotní stav žalobkyně odůvodňuje předpoklad opětovného nabytí pracovní schopnosti nejpozději dnem uplynutí podpůrčí doby. V rámci odvolacího řízení si žalovaná vyžádala posouzení zdravotního stavu žalobkyně vlastní lékařskou posudkovou službu. Posudková lékařka MUDr. D.H. dospěla na základě jednání ze dne 29. 6. 2016 k závěru, že u žalobkyně nejsou splněny podmínky dle § 27 a § 66 odst. 1 zákona o nemocenském pojištění, nejde o pojištěnce, u něhož lze očekávat, že v krátké době po uplynutí podpůrčí doby nabude pracovní schopnost, a to i k jiné než dosavadní pojištěné činnosti. Zdravotní stav žalobkyně odůvodnil předpoklad opětovného nabytí pracovní schopnosti nejpozději dnem uplynutím podpůrčí doby. Po zhodnocení odborných lékařských zpráv, včetně doporučení z FN Královské Vinohrady, kompletní zdravotní dokumentace ošetřujícího lékaře za období od 1. 2. 2016 do 6. 3. 2016, lékařské zprávy MUDr. P. z ortopedicko - traumatologické ambulance ze dne 5. 4. 2016, posudková lékařka žalované konstatovala, že rehabilitace byla plánovaná dlouhodobě, z medicínského hlediska nebyla pro její pokračování nutná dlouhodobá pracovní neschopnost. Zdravotní nález, který by podmiňoval pracovní neschopnost v období od 1. 2. 2016 do 6. 3. 2016, nebyl k dispozici. Ani další komorbidity podle posudkové lékařky nepodmiňují dočasnou pracovní neschopnost. Žalobkyně je limitována ve výkonu práce s omezením nadměrné zátěže pravého ramenu. V napadeném rozhodnutí ze dne 30. 6. 2016, č. j. 45000/05880/16/010/KM, jímž bylo odvolání žalobkyně zamítnuto a rozhodnutí OSSZ ze dne 1. 4. 2016 potvrzeno, žalovaná vyšla ze shora konstatovaného posouzení zdravotního stavu žalobkyně, které akceptovala. Uvedla, že zdravotní stav posudková lékařka posoudila po podrobném prostudování zdravotnické dokumentace a doložení odborných lékařských nálezů. Po zjištění, že k období od 1. 2. 2016 do 6. 3. 2016, kdy byla ukončena dlouhodobá pracovní neschopnost žalobkyně, nebyly doloženy žádné nálezy, vyžádala si posudková lékařka doplnění zdravotnické dokumentace od ošetřujícího lékaře. Po vyžádání této dokumentace byl pak potvrzen závěr lékařské posudkové služby OSSZ, že v případu žalobkyně nejde o pojištěnce, u něhož lze dle § 27 a § 66 odst. 1 zákona o nemocenském pojištění očekávat, že v krátké době po uplynutí podpůrčí doby nabude pracovní schopnost, a to i k jiné než dosavadní pojištěné činnosti. Zdravotní stav žalobkyně odůvodnil předpoklad opětovného nabytí pracovní schopnosti nejpozději dnem uplynutím podpůrčí doby, tj. 31. 1. 2016. Žalovaná k požadavku žalobkyně na posouzení jejího zdravotního stavu posudkovým lékařem – ortopedem uvedla, že kompetence k posouzení zdravotního stavu pojištěnce má v souladu s § 53 odst. 1 písm. b) zákona o nemocenském pojištění posudkový lékař, který vychází z výsledků funkčního vyšetření. Žalovaná na závěr svého rozhodnutí uvedla, že OSSZ rozhodla na základě posudkového zhodnocení zdravotního stavu žalobkyně v souladu se zákonem. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v řízení dle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), v rozsahu a mezích uplatněných žalobních, na základě skutkového a právního stavu v době rozhodování správního orgánu v souladu s § 75 odst. 1, odst. 2 s. ř. s. K projednání žaloby nařídil soud k požadavku žalobkyně ústní jednání. Při ústním jednání žalobkyně setrvala na podané žalobě a zopakovala důvody, pro které považuje posouzení pracovní schopnosti ze strany MUDr. K. za neetické, formální a zaujaté. Zdůraznila, že tento posudkový lékař nezdůvodnil, proč neuznává další dobu výplaty nemocenského po uplynutí podpůrčí doby, ačkoli žalobkyně při jednání předložila lékařské zprávy. S odkazem na žádost MUDr. K. ze dne 5. 2. 2016 žalobkyně uváděla, že posudkový lékař činil na jejího ošetřujícího lékaře nátlak ohledně ukončení dočasné pracovní neschopnosti, když ho žádal, aby další trvání její pracovní neschopnosti zdůvodnil. Zaujatost MUDr. K., který šéfuje lékařské posudkové službě OSSZ, se odráží i na rodinných příslušnících - těžce nemocné matce i otci, kterým nebyl v předchozích dvou letech přiznán příspěvek na péči a průkazka ZTP, resp. nakonec došlo k přiznání příspěvku na péči v I. stupni. Dále žalobkyně uvedla, že není zdraví prospěšné, aby pacient v dočasné pracovní neschopnosti v průběhu měsíce ledna 5 - 6krát chodil ke kontrole, jak o tom svědčí výměnný poukaz ze dne 11. 1. 2017, kterým chtěla žalobkyně provést důkaz. Poté ještě doplnila, že v té době brala silná analgetika. V době v pracovní neschopnosti si hájila právo na důstojný život, které zahrnuje i právo na výplatu nemocenského po uplynutí podpůrčí doby, aby měla finanční prostředky na léky a cílenou léčbu. Nakonec konstatovala, že pokud MUDr. K. ukončil pracovní neschopnost ke dni 27. 10. 2015, opět toto nezdůvodnil. V současné době pak pracovní neschopnost neukončil, neboť by to nezdůvodnil, a proto vyvíjel tlak na ošetřujícího lékaře. Důvodem jeho zaujatosti je skutečnosti, že na něj žalobkyně podala trestní oznámení. Žalovaná setrvala na svém stanovisku. K tomu, co žalobkyně uvedla nad rámec žaloby, žalovaná upozornila na to, že není úkolem posudkového lékaře plnit doporučení odborných lékařů a vyžadovat další vyšetření. Úkolem posudkového lékaře je posoudit zdravotní stav a pracovní schopnost, na základě dostupné zdravotní dokumentace, je-li dostačující. Zdůraznila, že závěry posudkového lékaře MUDr. K. byly potvrzeny v odvolacím řízení. Jeho postup není nátlakem, jak žalobkyně popisuje, ale naopak plněním funkcí posudkového lékaře ve smyslu § 74 a § 75 zákona o nemocenském pojištění. Po projednání žaloby při ústním jednání dospěl soud k následujícím závěrům: Soudní přezkumu rozhodnutí o poskytování nemocenského po uplynutí podpůrčí doby nemá dlouhou historii. Správní soudy k němu přistoupily teprve po zrušení § 158 písm. a) zákona o nemocenském pojištění, ve znění účinném do 28. 1. 2015, které rozhodnutí tohoto typu ze soudního přezkumu vylučovalo. Uvedené ustanovení bylo jako protiústavní zrušeno nálezem Ústavního soudu ze dne 16. 12. 2014, sp. zn. Pl. ÚS 9/14, vyhlášeným pod č. 14/2015 Sb., tato skutečnost pak nalezla odraz v rozhodování správních soudů (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 1. 2015, č. j. 4 Ads 116/2013-73, všechny rozsudky Nejvyššího správního soudu dostupné na www.nssoud.cz). Podmínky vyplácení nemocenského upravuje zákon o nemocenském pojištění. Podle § 23 zákona o nemocenském pojištění má nárok na nemocenské pojištěnec, který byl uznán dočasně práce neschopným nebo kterému byla nařízena karanténa podle zvláštního právního předpisu, trvá-li dočasná pracovní neschopnost nebo nařízená karanténa déle než 14 dnů. Podle § 26 odst. 1 zákona o nemocenském pojištění podpůrčí doba u nemocenského začíná 15. kalendářním dnem trváním dočasné pracovní neschopnosti nebo 15. kalendářním dnem nařízené karantény a končí dnem, jímž končí dočasná pracovní neschopnost nebo nařízená karanténa, pokud nárok na nemocenské trvá až do tohoto dne; podpůrčí doba však trvá nejdéle 380 kalendářních dnů ode dne vzniku dočasné pracovní neschopnosti nebo nařízení karantény, pokud se dále nestanoví jinak. Podle § 27 zákona o nemocenském pojištění po uplynutí podpůrčí doby stanovené podle § 26 se nemocenské vyplácí na základě žádosti pojištěnce po dobu stanovenou v rozhodnutí orgánu nemocenského pojištění podle vyjádření lékaře orgánu nemocenského pojištění, který vyplácí nemocenské, pokud lze očekávat, že pojištěnec v krátké době, nejdéle však v době 350 kalendářních dnů od uplynutí podpůrčí doby stanovené podle § 26 nabude pracovní schopnost, a to i k jiné, než dosavadní pojištěné činnosti; takto lze postupovat opakovaně, přičemž při jednotlivém prodloužení výplaty nemocenského nesmí být doba tohoto prodloužení delší než 3 měsíce. Nemocenské lze podle věty první vyplácet nejdéle po dobu 350 kalendářních dnů od uplynutí podpůrčí doby stanovené podle § 26. Z citovaných ustanovení zákona o nemocenském pojištění vyplývá, že vyplácení nemocenského je omezeno podpůrčí dobou. Po uplynutí zákonem stanovené maximální podpůrčí doby není nárok na nemocenské obligatorní, jde o dávku fakultativní vyplácenou na základě rozhodnutí správního orgánu, kterému musí předcházet žádost pojištěnce. Rozhodnutí je závislé na vyjádření posudkového lékaře orgánu nemocenského pojištění. Zároveň musí být splněno, že lze očekávat, že pojištěnec v krátké době, nejdéle však 350 dnů od uplynutí podpůrčí doby, nabude pracovní schopnosti, a to i k jiné než dosavadní pojištěné činnosti. Na základě každé nové žádosti pojištěnce o výplatu nemocenského po uplynutí podpůrčí doby (podle § 27 zákona o nemocenském pojištění lze prodloužit výplatu nemocenského nejdéle na dobu 3 měsíců, nejdéle po dobu 350 dnů) je třeba znovu posoudit zdravotní stav a pracovní schopnost pojištěnce. Pro účely správního řízení vedeného o žádosti pojištěnce o výplatu nemocenského po uplynutí podpůrčí doby posuzují okresní správy sociálního zabezpečení pracovní schopnost dočasně práce neschopných pojištěnců, a to v souladu s § 84 odst. 3 písm. i) ve spojení s § 53 odst. 2 písm. b) zákona o nemocenském pojištění svými lékaři. V řízení o odvolání proti rozhodnutí ve věci výplaty nemocenského po uplynutí podpůrčí doby pak lékaři žalované posuzují pracovní schopnost dočasně práce neschopných pojištěnců v souladu s § 85 odst. 2 ve spojení s § 53 odst. 2 písm. b) zákona o nemocenském pojištění. Z právě uvedeného vyplývá, že rozhodnutí orgánů nemocenského pojištění o výplatě nemocenského po uplynutí podpůrčí doby, resp. prodloužení výplaty nemocenského po uplynutí podpůrčí doby je závislé na posouzení pracovní schopnosti dočasně práce neschopných pojištěnců. Orgány sociálního zabezpečení jsou povinny z tohoto posouzení posudkových lékařů vycházet, neboť právě svými posudkovými službami plní úkoly svěřené jim dle § 84 odst. 3 písm. i), § 85 odst. 2 zákona o nemocenském pojištění. Vychází-li orgán nemocenského pojištění z posouzení, které je nedostatečné, neúplné a nereaguje na skutečnosti, které ke svému zdravotnímu stavu a schopnosti vykonávat pojištěnou, případně i jinou pracovní činnost uvádí pojištěnec, rozhoduje na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu. Úkolem správního soudu pak není nahrazovat činnost orgánů nemocenského pojištění a jejich lékařských posudkových služeb, ale přezkoumat závěry žalované a zákonnost správních rozhodnutí ve věci. Takto danou problematiku a výklad uvedených ustanovení zdejší soud prezentoval již ve svém rozsudku ze dne 2. 6. 2016, č. j. 60 Ad 1/2016-65. V souzeném případu směřují konkrétní výtky žalobkyně v podstatěnvýhradně do posouzení zdravotního stavu a dočasné pracovní neschopnosti ze strany MUDr. J. K., MBA, jako posudkového lékaře OSSZ, která o žádosti žalobkyně rozhodovala v prvním stupni řízení. Žalobkyně v žalobě nijak nereflektovala skutečnost, že v rámci odvolacího řízení postupovala žalovaná v souladu s § 89 odst. 1 a § 85 odst. 2 ve spojení s § 53 odst. 2 písm. b) zákona o nemocenském pojištění si pro účely přezkumu rozhodnutí OSSZ vyžádala posudek vlastní lékařské posudkové služby žalované. Konkrétně MUDr. D.H. vypracovala dne 29. 6. 2016 posudek ohledně zdravotního stavu žalobkyně a její pracovní schopnosti, který žalovaná zhodnotila a následně z něj vycházela v žalobou napadeném rozhodnutí. Ze zmíněného posudku přitom vyplývá, že lékařská posudková služba žalované posoudila zdravotní stav a dočasnou pracovní neschopnost žalobkyně nezávisle, na základě dostupné zdravotnické dokumentace. Dospěla přitom ke shodným závěrům jako předtím MUDr. J.K., MBA, v posudku ze dne 30. 3. 2016. K četným námitkám žalobkyně ohledně postupu posudkového lékaře OSSZ MUDr. J.K., MBA, uvádí soud, že z vlastního záznamu o jednání ze dne 30. 3. 2016 vyplývá, že posudkový lékař OSSZ měl pro účely posouzení zdravotního stavu žalobkyně a její pracovní schopnosti kompletní zdravotnickou dokumentaci ošetřujícího lékaře MUDr. F., včetně jeho zprávy ze dne 22. 2. 2016, a veškeré odborné lékařské nálezy dostatečně objektivizující zdravotní stav žalobkyně již od roku 2014 do doby vypracování posudku, včetně žalobkyní akcentované propouštěcí zprávy z FZ Královské Vinohrady ze dne 21. 12. 2015. Tato skutečnost nijak tvrzení o formálním postupu nesvědčí. Z vlastního záznamu pak nevyplývají skutečnosti, pro které by se dal postup lékaře OSSZ označit jako neetický, neprofesionální a zaujatý, žalobkyni jednostranně poškozující. Soud uvádí, že posudkové závěry zmíněného posudkového lékaře jsou konzistentní, navazující na předchozí posouzení zdravotního stavu a dočasné pracovní neschopnosti žalobkyně ze dne 10. 3. 2016, učiněné mj. již na základě závěrů propouštěcí lékařské zprávy z FN Královské Vinohrady ze dne 21. 12. 2015. Již při posouzení zdravotního stavu a její pracovní schopnosti dne 10. 3. 2016 posudkový lékař OSSZ konstatoval, že zdravotní stav žalobkyni umožňoval opětovné nabytí pracovní schopnosti ode dne 1. 2. 2013. Za rozhodné ovšem soud považuje, že správnost jeho posudkových závěrů byla žalovanou prostřednictvím vlastní posudkové lékařské služby přezkoumána a potvrzena posudkem MUDr. D.H. ze dne 29. 6. 2016. Shodně jako žalovaná nenalezl soud po prostudování obsahu předloženého spisového materiálu (který obsahuje i listiny – jednotlivá správní rozhodnutí a odborné lékařské nálezy, které žalobkyně soudu dokládala a označila je jako důkazy) důvody, pro něž by nebylo možné ze závěrů tohoto posouzení vycházet. Z posudku MUDr. D.H. ze dne 29. 6. 2016 je zřejmé, že posudková lékařka podrobně znala předchozí průběh a trvání dočasných pracovních neschopností žalobkyně a jejich důvody i její profesní zařazení. O snaze posudkové lékařky zajistit kompletní podklady pro posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti žalobkyně pak svědčí i odložení vyhotovení posudku za účelem doplnění zdravotnické dokumentace ošetřujícího lékaře. Posouzení tak bylo vypracováno na základě veškeré dostupné lékařské dokumentace. Z té posudková lékařka při rekapitulaci vývoje zdravotního stavu žalobkyně vycházela. Zdravotní stav žalobkyně byl tedy dostatečně objektivizován odbornými lékařskými zprávami a také výsledky vyšetření magnetickou rezonancí a elektromyografií, jejichž závěry byly konkrétně zmíněny. Posudek rovněž vycházel z propouštěcí zprávy FZ Královské Vinohrady ze dne 21. 12. 2015 a reflektuje jeho závěry o zlepšení zdravotního stavu žalobkyně a potřebě pokračovat v rehabilitaci. Tato propouštěcí zpráva zmiňovala pokračování pracovní neschopnosti, nelze z ní však vyčíst, že by lékaři žalobkyni doporučovali delší trvání pracovní neschopnost pro stabilizaci zdravotního stavu, než jaké konstatovaly posudky posudkových lékařů. Posudková lékařka naopak ve shodě s obsahem této zprávy konstatovala, že doporučená vyšetření (na ergodiagnostickém pracovišti a zevrubné psychologické vyšetření vzhledem k suspektnímu podílu psychické nadstavby na etiologii bolestivosti pravého ramene) žalobkyně nepodstoupila a v období od 31. 1. 2016 do 6. 3. 2016 není k jejímu zdravotnímu stavu objektivní lékařský nález, který by podmiňoval dočasnou pracovní neschopnost i v tomto období. Posudková lékařka vycházela ze závěrů lékařů FN Královské Vinohrady, podle nichž byl po hospitalizaci zdravotní stav žalobkyně zlepšen (konkrétně uvedeny objektivní zjištěné hodnoty), s tím, že žalobkyně je schopna sebeobsluhy i lehké manuální zátěže. Posudková lékařka se pak neztotožnila se závěry ošetřujícího lékaře a odůvodnila, že rehabilitace byla dlouhodobě plánovaná a z medicínského hlediska při ní nebyla již nutná dočasná pracovní neschopnost. Posudkovou lékařskou nebyly pak opomenuty ani závěry MUDr. P.z nálezu ze dne 5. 4. 2016, který konstatoval zlepšení hybnosti ramene a pouze doporučil pokračovat v rehabilitaci. Posudek tak obsahuje řádné zdůvodnění závěru, že zdravotní stav je stabilizovaný a nejde proto o pojištěnce ve smyslu § 27 zákona o nemocenském pojištění, u něhož lze očekávat, že by v krátké době po uplynutí podpůrčí doby nabyl pracovní schopnost, a to i jiné než dosavadní pojištěné činnosti, neboť zdravotní stav žalobkyně odůvodňoval předpoklad opětovného nabytí pracovní schopnosti nejpozději dnem uplynutí podpůrčí doby. Žalovaná se pak v napadeném rozhodnutí řádně vypořádala s požadavkem žalobkyně na posouzení jejího zdravotního stavu posudkovým lékařem – ortopedem. Přijaté závěry plně odpovídají konstantní judikatuře správních soudů, podle které to jsou právě posudkoví lékaři, kteří jsou povoláni k tomu, aby na základě dostatečně objektivizovaného zdravotního stavu pojištěnce lékařskými zprávami odborných a ošetřujících lékařů posoudili jeho pracovní schopnost. Soud připomíná, že součástí zdravotnické dokumentace žalobkyně byl lékařský nález z ortopedicko – traumatologické ambulance (krom lékařských zpráv staršího data), z něhož posudek MUDr. d.h. rovněž vycházel. Nebyl tedy důvod vyžadovat si v rámci vypracování posouzení ještě další odborné vyšetření ortopeda. Posudkoví lékaři také neměli povinnost vyčkávat s posouzením zdravotního stavu žalobkyně až po dalších vyšetřeních, ať už na ergodiagnostickém či pracovišti, které žalobkyně přes doporučení v propouštěcí zprávě ze dne 21. 12. 2015 neabsolvovala. Soud pro úplnost uvádí, že mu žádný právní předpis nepředepisuje vyžádat si pro účely soudního přezkumu rozhodnutí ve věcech nemocenského pojištění, na rozdíl od věcí důchodového pojištění (§ 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení), vlastní posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti, resp. neschopnosti pojištěnce. Soud tedy postupuje tak, že vychází ze skutkového stavu v době rozhodování správního orgánu v souladu s § 75 odst. 1 s. ř. s. a zákonnost žalobou napadeného rozhodnutí přezkoumá na podkladě předloženého správního spisu, pokud neshledá potřebu doplnit skutková zjištění učiněná v průběhu správního řízení. V souzeném případu potřebu doplnit dokazování ve smyslu § 77 odst. 2 s. ř. s. soud neshledal. Posouzení pracovní schopnosti žalobkyně pro účely rozhodnutí o výplatě nemocenského po uplynutí podpůrčí doby shledal ze shora uvedených důvodů zcela úplnými a přesvědčivými. Dokazování rozhodnutími a lékařskými nálezy žalobkyní označenými jako důkazy soud neprováděl, neboť byly součástí obsáhlého spisového materiálu žalované, kterým soud dokazování neprovádí. Skutečnost, že žalobkyně docházela i po 31. 1. 2016 na rehabilitaci nebyla sporná, posudek lékařské posudkové služby žalované tuto skutečnost hodnotil, soud proto nedoplnil dokazování poukazy na rehabilitaci a docházkou na ni. Soud pro účely posouzení důvodnosti žaloby nedokazoval ani skutečnosti týkající se trestního oznámení žalobkyně na MUDr. J.K., MBA, ani jeho tvrzené zaujatosti a nátlaku na ošetřujícího lékaře žalobkyně, proto ani důkazy listinami předloženými při jednání soudu. V tomto směru soud zdůrazňuje, že žalobou napadené rozhodnutí vychází z podrobného a přesvědčivého posudku MUDr. D.H. ze dne 29. 6. 2016. Pokud se žalobkyně odvolává na ukončení dočasné pracovní neschopnosti jejím ošetřujícím lékařem až ke dni 6. 3. 2016 a dovozuje z této skutečnosti nesprávnost posudkových závěrů, uvádí soud, že uznáním, resp. okamžikem ukončení dočasné pracovní neschopnosti ošetřujícím lékařem nejsou orgány nemocenského pojištění při posuzování zdravotního stavu pojištěnce a jeho pracovní schopnosti vázány. Ukončit dočasnou pracovní schopnost náleží podle § 59 odst. 1 zákona o nemocenském pojištění primárně ošetřujícímu lékaři. Nicméně zákon umožnuje orgánům nemocenského pojištění rozhodnout o ukončení dočasné pracovní neschopnosti vlastním rozhodnutím, zjistí-li se v rámci posouzení zdravotního stavu pojištěnce a jeho pracovní schopnosti, že nebyly dány nebo již nejsou důvody pro trvání dočasné pracovní neschopnosti. V daném případu žalovaná vysvětlila, že postup dle § 75 zákona o nemocenském pojištění, který upravuje tzv. administrativní ukončení dočasné pracovní neschopnosti, nebyl možný, protože před posouzením zdravotního stavu a pracovní schopnosti žalobkyně pro účely její žádosti o výplatu nemocenského po uplynutí podpůrčí doby v březnu 2016 byla pracovní neschopnost ošetřujícím lékařem ke dni 6. 3. 2016 ukončena. Tolik k poznámce žalobkyně, že ačkoli v minulosti posudkový lékař přikročil k ukončení dočasné pracovní neschopnosti, v tomto případu tak neučinil, protože by si takové rozhodnutí neobhájil Vzhledem k důvodům uvedeným shora dospěl soud k závěru, že žalovaná rozhodovala na základě správně zjištěného skutkového stavu a její rozhodnutí bylo vydáno v souladu s § 27 zákona o nemocenském pojištění. Žaloba směřující proti rozhodnutí žalované a prvostupňovému rozhodnutí OSSZ ve věci nepřiznání výplaty nemocenského po uplynutí podpůrčí doby je nedůvodná a soud ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 1 věta první s. ř. s., neboť neúspěšné žalobkyni náhrada nákladů řízení nepřísluší a žalovaná na ni nemá podle § 60 odst. 2 s. ř. s. nárok.

Poučení