60 Ad 12-2021-28

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudcem JUDr. Michalem Hájkem, Ph.D., ve věci žalobce: nezl. X bytem zastoupený advokátem Mgr. Ondřejem Šimánkem se sídlem Masarykova 186, 399 01 Milevsko proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí se sídlem Na Poříčním právu 376/1, 128 01 Praha 2 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 6. 2021, sp. zn. SZ/MPSV-2020/244301-913, čj. MPSV-2021/103051-913, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne ze dne 14. 6. 2021, sp. zn. SZ/MPSV-2020/244301-913, čj. MPSV-2021/103051-913, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 3 146 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Úřad práce - krajské pobočka v Českých Budějovicích (dále jen „správní orgán prvního stupně“) zahájil na základě žádosti žalobce dne 12. 6. 2020 řízení ve věci příspěvku na péči. Následně dne 30. 6. 2020 provedl správní orgán prvního stupně telefonicky sociální šetření, jímž zjišťoval schopnost nezletilého žalobce zvládat základní životní potřeby vymezené v § 9 odst. 1 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách.

2. Dne 24. 9. 2020 provedla Okresní správa sociálního zabezpečení Písek (dále jen „OSSZ“) posouzení zdravotního stavu žalobce pro účely příspěvku na péči. V rámci posouzení dospěla posudková lékařka k závěru, že žalobce je osobou do 18 let věku, kterou lze považovat za závislou na pomoci jiné osoby ve II. stupni, neboť není z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu schopen zvládat pět základních životních potřeb, a to orientaci, komunikaci, stravování, péči o zdraví a osobní aktivity.

3. Dne 7. 10. 2020 uplatnil žalobce námitky a předložil lékařské zprávy. Na základě uvedeného si správní orgán prvního stupně vyžádal doplnění posudku OSSZ. Ve vyjádření k námitkám ze dne 19. 10. 2020 posudková lékařka uvedla, že neshledala důvody ke změně posudkového závěru. Na podkladě posudku a jeho doplnění vydal správní orgán prvního stupně rozhodnutí ze dne 18. 11. 2020, sp. zn. UP/30623/2020/SS, čj. 11173/2020/MIL, jímž přiznal žalobci příspěvek na péči ve výši 6 600 Kč od června 2020.

4. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání. V rámci odvolacího řízení si žalovaný nechal vyhotovit nový posudek Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen „posudková komise“) ze dne 16. 2. 2021, přičemž tento byl posudkovou komisí následně ve dnech 12. 3. 2021 a 20. 5. 2021 doplněn. Z posledního posudku posudkové komise vyplývá, že žalobce není schopen zvládat samostatně pouze jednu základní životní potřebu, a to osobní aktivity.

5. Na základě odvolání žalobce žalovaný žalobou napadeným rozhodnutím rozhodnutí ze dne 18. 11. 2020 zcela změnil, a to tak, že žalobci příspěvek na péči nepřiznal.

II. Shrnutí žaloby

6. Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce dne 16. 8. 2021 žalobu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích.

7. Žalobce se předně domnívá, že žalobou napadené rozhodnutí není procesně správné. Dle žalobce měl žalovaný zrušit prvostupňové rozhodnutí a věc mu vrátit k novému projednání. K uvedenému odkázal na rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 10. 2013, čj. 4 Ads 42/2013-43 a ze dne 28. 7. 2010, čj. 5 Afs 89/2009-120.

8. Žalobce namítl porušení zásady reformatio in peius a povinnost umožnit účastníkovi řízení vyjádřit se k podkladům rozhodnutí v souladu s § 36 odst. 3 správního řádu. Dodal, že pokud má být vyloučena libovůle správního orgánu a má být dodržena zásada předvídatelnosti postupu správního orgánu, je nutné trvat na důsledném respektování zásady dvojinstančnosti správního řízení. Žalovaný v nyní posuzovaném případě v průběhu námitkového řízení zcela změnil v neprospěch žalobce skutková zjištění oproti skutkovému stavu zjištěnému v rámci řízení před správním orgánem prvního stupně. Žalobce tak reálně neměl možnost podat námitky proti rozhodnutí o tom, že se příspěvek na péči nepřiznává.

9. Žalobce dále s odkazem na zákonná ustanovení uvedl, že posudek posudkové komise musí být pravdivý a úplný. Dle žalobce se závěry posudku rozcházejí s podklady, kterými správní orgány disponují.

10. Žalobce vyžaduje každodenní mimořádnou péči, neboť nezvládá většinu základních životních potřeb a velmi často je na pomoc jiné fyzické osoby zcela odkázaný. Při afektivním raptu by si bez pomoci jiné osoby mohl velmi ublížit. Doma pomoc zajišťuje matka, ve školce musí mít žalobce asistenta pedagoga. Má problémy spojené se závislostí na pečovateli a je nutná pomoc při osobní péči. Z této diagnózy je dle žalobce zřejmé, že pomoc jiné fyzické osoby nutně potřebuje.

11. Dále žalobce rozsáhle citoval posudek X ze dne 24. 9. 2020, v němž posudková lékařka dospěla k závěru, že žalobce nezvládá pět základních životních potřeb. Z následně doložených zpráv je dle žalobce zřejmé, že se jeho zdravotní stav nezlepšil, ba právě naopak. Správní orgány sice matku žalobce opakovaně vyzývaly k doložení dalších podkladů, následně však předložené zprávy v posudcích nikterak nezohledňovaly.

12. Žalobce dodal, že má velké problémy s výkonem fyziologické potřeby, orientací, komunikací, stravováním, péčí o zdraví, osobními aktivitami a tělesnou hygienou. Dlouhodobě vykazuje problémy i při oblékání a obouvání. Obléct ani obout se sám nezvládá. Oblékání u žalobce vyvolává velké záchvaty vzteku, kterým je nutné předcházet, neboť při záchvatech žalobce ubližuje sobě i svému okolí. Žalobce nereaguje na pokyny a nezvládá se ani svléknout. Zejména pokud je unavený, přetažený nebo chce zrovna dělat něco jiného. Žalobce bez pomoci není schopen se dostat do vany, učesat se ani si vyčistit zuby. Ze sprchy má obrovský strach a tudíž není možné tuto formu hygieny využívat. Ve školce či cizím prostředí si žalobce nedojde na stolici a často se počůrá. Orientační schopnosti žalobce zcela jistě nejsou přiměřené věku. Není orientován v čase, místě, ani situaci. Má sníženou schopnost rozpoznat nebezpečí. Pokud by utekl, stoupne si doprostřed silnice i před jedoucí auto. Nepozná ani dům, ve kterém bydlí. Dalším problémem je stravování a pitný režim. Lžíci používá pod dohledem druhé osoby, jinak má snahu krmit se rukama. V čaji si myje ruce nebo ho nalévá do polévky či hlavního jídla. Pečivem i hlavním jídlem je krmen. Jinak si dává do pusy velká sousta a pak se dusí. Bez vyzvání se nenapije.

13. Dále žalobce rozvedl polemiku stran poruchy autistického spektra. Žalobce dodal, že vývoji situace nepomohla ani současná epidemická situace, neboť došlo ke zhoršení jeho zdravotního stavu. Žalobce ráno nechce odejít z domu, často zvrací, vzteká se, není možné jej dostat z auta. V červnu se ho dvakrát vůbec nepodařilo dostat do školky. Matka žalobce dostala doporučení s umístěním žalobce do mateřské školy pouze na 4 hodiny denně, tj. do oběda. Matka žalobce pracuje pouze na částečný úvazek, aby se mohla žalobci dostatečně věnovat. Léčba je velmi náročná nejen časově, ale i finančně.

14. Žalobce za důkazy označil rozhodnutí správních orgánů a dále uvedl, že některé lékařské zprávy posudková komise vůbec nezohlednila. Jednalo se o zprávu X z dětské psychiatrické nemocnice v Opařanech ze dne 3. 3. 2021, zprávu dětské lékařky X ze dne 3. 3. 2021, zpráva MUDr. K. z neurologie ze dne 13. 4. 2021, zpráva X z rehabilitace ze dne 15. 4. 2021, zpráva X z psychologie ze dne 30. 4. 2021 a zpráva X z klinické psychologie ze dne 3. 5. 2021. Těmito zprávami zároveň žalobce navrhl provést dokazování.

15. Žalobce k žalobě dále doložil zprávu X z psychologie ze dne 25. 6. 2021, zprávu z dětského oddělení Nemocnice Písek, a. s. ze dne 30. 6. 2021 a zprávu X z psychiatrie ze dne 13. 7. 2021. K těmto žalobce uvedl, že si je vědom jejich datování až po datu žalobou napadeného rozhodnutí.

16. Žalobce navrhl, aby krajský soud žalobou napadené rozhodnutí jakož i rozhodnutí správního orgánu prvního stupně zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.

III. Shrnutí vyjádření žalovaného

17. Žalovaný ve svém vyjádření stručně shrnul dosavadní průběh řízení a konstatoval, že příslušné závěry posudkové komise jsou v návaznosti na objektivizaci zdravotního stavu žalobce odůvodněny zejména v posudcích ze dne 16. 2. 2021 a ze dne 20. 3. 2021. K samotným posudkům žalovaný uvedl, že tyto posudky dle jeho názoru splňují požadavek úplnosti a přesvědčivosti na ně kladený. Podklady, z nichž posudková komise vycházela, jsou dle žalované jednoznačné.

18. Dále žalovaný připomněl právní rámec hodnocení zvládání základních životních potřeb. Dodal, že závěry týkající se stupně závislosti, uvedené jinými než posudkovými lékaři, nemůže posudková komise bez dalšího převzít, neboť posouzení stupně závislosti může učinit pouze lékař se specializací v oboru posudkového lékařství, a to jako člen posudkové komise.

19. Žalovaný dále konstatoval, že zdravotní stav žalobce byl v řízení před žalovaným přezkoumán celkem třikrát se shodným výsledkem, přičemž posudková komise vždy zohlednila předloženou zdravotnickou dokumentaci v možném zákonném rozsahu.

20. K matkou žalobce tvrzeným okolnostem péče o žalobce žalovaný uvedl, že v rámci řízení o příspěvku na péči nelze zohlednit jiná než zákonná kritéria dle zákona o sociálních službách a dle vyhlášek. Z toho vyplývá, že lze zohlednit pouze zdravotní postižení a jeho funkční dopad na schopnost zvládat základní životní potřeby.

21. Žalovaný navrhl, aby krajský soud žalobu zamítl.

IV. Právní hodnocení krajského soudu

22. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.). Ve věci přitom rozhodl bez jednání dle § 51 s. ř. s.

23. Žaloba je důvodná.

24. K důkazním návrhům žalobce obsaženým v textu žaloby krajský soud předně uvádí, že veškeré jím označené listiny jsou již založeny ve správním spisu, který má krajský soud k dispozici. Jakékoliv dokazování proto v tomto ohledu nebylo zapotřebí (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 1. 2009, čj. 9 Afs 8/2008-117, č. 2383/2011 Sb. NSS). Ze správního spisu, respektive z jednotlivých posudků a doplnění posudku posudkové komise je zřejmé, že i posudková komise z žalobcem namítaných podkladů vycházela a zohlednila je při svém posouzení.

25. K žalobcem doloženým zprávám a výsledkům vyšetření v rámci řízení o žalobě krajský soud uvádí, že nemohou posloužit jakožto relevantní podklady pro přezkum rozhodnutí žalovaného, resp. správního orgánu prvního stupně, neboť jsou datovány až po vydání žalobou napadeného rozhodnutí. Správní orgány tudíž uvedené zprávy neměly k dispozici v době svého rozhodování, pročež z uvedených podkladů nemohla následně vycházet ani posudková komise. Krajský soud opětovně připomíná, že vychází ze skutkového a právního stavu ke dni rozhodnutí žalovaného.

26. K námitce porušení dvojinstančnosti řízení krajský soud uvádí, že obecně lze konstatovat, že tato zásada zaručuje, že proběhne-li řízení před správním orgánem prvního stupně, je zpravidla možné, aby prvoinstanční meritorní rozhodnutí přezkoumal orgán odvolací (žalovaný). Proti rozhodnutí správního orgánu prvního stupně se tak lze odvolat, tj. podat řádný opravný prostředek (nestanoví-li zákon jinak). Této možnosti ostatně žalobce využil. Uvedená zásada však nezakotvuje, jak se žalobce nesprávně domnívá, že žalovaný nemůže „zhojit“ vady prvostupňového rozhodnutí ve svém rozhodnutí, popřípadě jej zcela změnit za situace, kdy dospěje k závěru, že rozhodnutí správního orgánu prvního stupně je nezákonné. Judikatura správních soudů naopak preferuje, aby – je-li to možné – odvolací orgán sám napravil případná pochybení orgánu rozhodujícího v první instanci změnou jeho rozhodnutí, neboť zrušení prvoinstančního rozhodnutí představuje toliko krajní možnost (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 12. 2018, čj. 6 As 286/2018-34; č. 3837/2019 Sb. NSS). S touto námitkou se pro uvedené krajský soud neztotožnil.

27. K žalobcem namítané nemožnosti vyjádřit se k podkladům rozhodnutí v souladu s § 36 odst. 3 správního řádu krajský soud uvádí, že uvedenou námitku považuje za lichou. Jak totiž vyplývá ze správního spisu, žalobce byl v průběhu správního řízení správními orgány opakovaně vyrozuměn o právu vyjádřit se k podkladům pro rozhodnutí, přičemž byl i poučen, kdy a jakým způsobem tak může učinit. Ve správním spisu jsou založena poučení žalobce ze dne 1. 10. 2020, ze dne 22. 10. 2020, 25. 2. 2021, 19. 3. 2021 a ze dne 28. 5. 2021. Naposledy žalovaný žalobce k vyjádření k podkladům vyzval usnesením ze dne 1. 6. 2021. Ze správního spisu je dále zřejmé, že žalobce svého práva vyjádřit se opakovaně využíval a na výzvy správních orgánů v podstatě vždy reagoval. Součástí žalobcových podání byly často i lékařské zprávy a další odborné nálezy, o něž správní orgány následně vždy rozšířily podklady pro rozhodnutí, resp. je poskytly posudkové komisi k revizi posudkových závěrů.

28. K porušení zásady reformatio in peius krajský soud uvádí, že § 90 odst. 3 správního řádu se neuplatní, je-li napadené rozhodnutí v rozporu s právními předpisy. Pokud žalovaný na základě výsledku posouzení posudkové komise dospěl k závěru, že rozhodnutí správního orgánu prvního stupně neobstojí, přičemž se z povahy shledaného pochybení nejednalo o pouhou aplikační nepřesnost, nýbrž o jednoznačný a příkrý rozpor s jednoznačným ustanovením zákona (§ 8 zákona o sociálních službách nepřipouští pro stanovení výše příspěvku na péči jakoukoli pochybnost, neboť se jednoznačně odvíjí od počtu nezvládnutých základních životních potřeb), pak se o porušení zákazu obsaženého v § 90 odst. 3 správního řádu nejedná. Tento zákaz se obecně uplatní vždy tam, kde má správní orgán prostor pro uvážení, a nikoli v případech, kdy právní úprava připouští na základě zjištěného skutkového stavu toliko jediný možný výsledek.

29. V nyní posuzované věci je ovšem také sporné, zda zjištění žalovaného ohledně schopností žalobce zvládat základní životní potřeby měla oporu v podkladech pro posouzení stupně závislosti osoby, případně zda žalovaný své závěry dostatečně odůvodnil.

30. Podle § 7 odst. 1 zákona o sociálních službách se příspěvek na péči poskytuje osobám závislým na pomoci jiné fyzické osoby.

31. Podle § 8 odst. 1 zákona o sociálních službách „[o]soba do 18 let věku se považuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve a) stupni I (lehká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat tři základní životní potřeby, b) stupni II (středně těžká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat čtyři nebo pět základních životních potřeb, c) stupni III (těžká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat šest nebo sedm základních životních potřeb, d) stupni IV (úplná závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat osm nebo devět základních životních potřeb, a vyžaduje každodenní mimořádnou péči jiné fyzické osoby.“ 32. Při posuzování stupně závislosti se hodnotí schopnost zvládat tyto základní životní potřeby stanovené v § 9 odst. 1 zákona o sociálních službách: mobilita, orientace, komunikace, stravování, oblékání a obouvání, tělesná hygiena, výkon fyziologické potřeby, péče o zdraví, osobní aktivity a péče o domácnost, přičemž dle odst. 3 uvedeného ustanovení se u osob mladších 18 let věku základní životní potřeba péče o domácnost nehodnotí.

33. Dle § 9 odst. 4 zákona o sociálních službách dále „[p]ři hodnocení schopnosti zvládat základní životní potřeby se hodnotí funkční dopad dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu na schopnost zvládat základní životní potřeby; přitom se nepřihlíží k pomoci, dohledu nebo péči, která nevyplývá z funkčního dopadu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu.“ 34. Dle § 9 odst. 5 zákona o sociálních službách „[p]ro uznání závislosti v příslušné základní životní potřebě musí existovat příčinná souvislost mezi poruchou funkčních schopností z důvodu nepříznivého zdravotního stavu a pozbytím schopnosti zvládat základní životní potřebu v přijatelném standardu. Funkční schopnosti se hodnotí s využíváním zachovaných potenciálů a kompetencí fyzické osoby a využíváním běžně dostupných pomůcek, prostředků, předmětů denní potřeby nebo vybavení v domácnosti, veřejných prostor nebo s využitím zdravotnického prostředku.“ 35. Dle § 10 zákona o sociálních službách platí, že „[u] osoby do 18 let věku se při hodnocení schopnosti zvládat základní životní potřeby podle § 9 odst. 1 a při hodnocení potřeby mimořádné péče porovnává rozsah, intenzita a náročnost péče, kterou je třeba věnovat posuzované osobě se zdravotním postižením, s péčí, kterou je třeba věnovat zdravé fyzické osobě téhož věku. Při stanovení stupně závislosti u osoby do 18 let věku se nepřihlíží k potřebě péče, která vyplývá z věku osoby a tomu odpovídajícímu stupni biopsychosociálního vývoje. Mimořádnou péčí se rozumí péče, která svým rozsahem, intenzitou nebo náročností podstatně přesahuje péči poskytovanou osobě téhož věku.“ 36. Podle § 25 odst. 3 zákona o sociálních službách „[p]ři posuzování stupně závislosti osoby vychází okresní správa sociálního zabezpečení ze zdravotního stavu osoby doloženého nálezem vydaným poskytovatelem zdravotních služeb, z výsledku sociálního šetření a zjištění potřeb osoby, popřípadě z výsledků funkčních vyšetření a z výsledku vlastního vyšetření posuzujícího lékaře.“ Ze stejných kritérií při posuzování vychází i posudková komise.

37. Při hodnocení žalobou napadeného rozhodnutí, jakož i procesu, který vydání tohoto rozhodnutí předcházel, dospěl krajský soud k závěru, že žalovaný nerozhodoval na základě dostatečného zjištění skutkového stavu. Závěry, které žalovaný učinil na základě použitých podkladů, dostatečně neodůvodnil. Stejně tak považuje krajský soud za nedostatečné závěry posudkové komise stran zvládání některých základních životních potřeb.

38. Kritérii pro posouzení zdravotního stavu se zabýval i Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 31. 7. 2015, čj. 8 Ads 138/2014-73, v němž konstatoval, že „[p]ro posouzení zdravotního stavu je třeba odborných medicínských znalostí, kterými disponují speciální posudkové komise. Bylo-li rozhodnutí správního orgánu prvního stupně vydáno na základě posudku okresní správy sociálního zabezpečení, pro účely odvolacího správního řízení posuzuje zdravotní stav osoby posudková komise zřízená žalovaným na základě § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů. V řízeních o žalobách proti rozhodnutím založeným na zmíněných posudcích správní soudy podrobují posudky testu jednoznačnosti, úplnosti a přesvědčivosti (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 12. 2013, čj. 3 Ads 24/2013 – 34, ze dne ze dne 27. 6. 2014, čj. 4 Ads 68/2014 – 37, ze dne 26. 3. 2015, čj. 4 Ads 263/2014 – 60 nebo ze dne 15. 4. 2015, čj. 6 Ads 217/2014 – 23). Aby byl posudek jednoznačný, úplný a přesvědčivý, je třeba, aby se vypořádal se všemi relevantními podklady (viz § 25 odst. 3 zákona o sociálních službách) a přezkoumatelnou úvahou z nich vyvodil závěry podstatné pro posouzení zdravotního stavu osoby (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 2. 2015, čj. 1 Ads 156/2014 – 28). V souladu s § 2a vyhlášky Ministerstva práce a sociálních věcí č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ‚vyhláška‘), posudková komise musí posoudit zvládnutí dané životní potřeby skrze dílčí aktivity vymezené pro jednotlivé potřeby v příloze č. 1 vyhlášky (rozsudek čj. 4 Ads 68/2014 – 37). Nezvládnutí byť jen jedné z vymezených aktivit znamená nezvládnutí dané životní potřeby (§ 2a vyhlášky). Opačný závěr musí posudková komise dostatečně a přesvědčivě zdůvodnit (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 4. 2014, čj. 3 Ads 50/2013 – 32). Vyplývají-li z jednotlivých podkladů rozporné závěry, posudková komise musí tyto rozpory přesvědčivě vysvětlit (srov. např. rozsudek čj. 4 Ads 68/2014 – 37). Postaví-li posudková komise své hodnocení na rozporných základech, aniž by rozpory odstranila či vysvětlila, je povinností žalovaného žádat doplnění posudku (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 4. 2013, čj. 6 Ads 17/2013 – 25)“ (důraz doplněn).

39. Předně krajský soud uvádí, že zdravotní stav žalobce byl lékařsky posouzen celkem pětkrát (nejdříve posudkovou lékařkou dne 24. 9. 2020 a dne 19. 10. 2020 a následně třikrát posudkovou komisí). Posudek ze dne 16. 2. 2021 byl následně dvakrát doplněn a to dne 12. 3. 2021 a 20. 5. 2021.

40. Posudek posudkové lékařky ze dne 24. 9. 2020 považuje krajský soud za nedostatečný, neboť z posudku není nikterak zřejmé, na základě jakých závěrů rozhodla posudková lékařka o nezvládnutí pěti základních životních potřeb (orientace, komunikace, stravování, péče o zdraví a osobní aktivity). Posudek pouze shrnuje obsah lékařské dokumentace a bez dalšího uzavírá, že uvedené základní životní potřeby žalobce nezvládá. Stejně hodnotí krajský soud i doplnění tohoto posouzení ze dne 19. 10. 2020, v němž posudková lékařka pouze konstatuje, že „nebyly shledány důvody ke změně posudkového závěru.“ Posudek i jeho doplnění vyhotovila posudková lékařka bez přítomnosti žalobce. Uvedená zdravotní posouzení považuje krajský soud za neúplná a nepřesvědčivá.

41. V případě posudku o zdravotním stavu žalobce ze dne 16. 2. 2021 (následně doplněného dne 12. 3. 2021 a 20. 5. 2021) vycházela posudková komise (složená z předsedkyně posudkové komise a z psychiatričky MUDr. D. v prvním případě, z psychiatra MUDr. T. v druhém případě a z dětské psychiatričky MUDr. J. v třetím případě) z posudkového spisu OSSZ, ze zdravotní dokumentace (včetně veškerých žalobcem předložených lékařských zpráv), z dokumentace praktického ošetřujícího lékaře a z další zdravotní dokumentace. Žalobce nebyl jednání posudkové komise přítomen, a to ani v jednom případě.

42. Nejvyšší správní soud se již v minulosti otázkou účasti posuzovaného na jednání posudkové komise zabýval ve svém rozsudku ze dne 14. 9. 2011, čj. 4 Ads 82/2011-44. V právní větě k tomuto rozsudku Nejvyšší správní soud shrnul, že „[p]římé osobní vyšetření posuzované osoby lékařem okresní správy sociálního zabezpečení a posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí by v řízení o příspěvku na péči podle zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, mělo být pravidlem. Takové pravidlo však nemůže platit bezvýjimečně a vždy musí být náležitě zohledněny konkrétní okolnosti projednávaného případu.“ 43. Obdobně se touto problematikou zabýval Nejvyšší správní soud i ve svém rozsudku ze dne 2. 4. 2014, čj. 3 Ads 50/2013-32, ve kterém dospěl k závěru, že „i podle další judikatury Nejvyššího správního soudu je vyšetření posuzovaného při jednání komise základním prostředkem pro odstraňování rozporů mezi závěry sociálního šetření a posudkovým hodnocením posudkové komise. V takovém případě je povinností odvolacího správního orgánu žádat po posudkové komisi doplnění posudku, pokud posudková komise postavila své hodnocení na rozporných podkladech, aniž by rozpory sama odstranila nebo vysvětlila (viz k tomu rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 4. 2013, čj. 6 Ads 17/2013-25, přístupný na www.nssoud.cz).“ 44. Krajský soud na základě shora uvedeného dospěl k závěru, že v daném případě bylo na místě žalobce k jednání posudkové komise přizvat, neboť pro opačný postup nebyly dány žádné relevantní důvody. Nelze přehlédnout, že v posuzované věci bylo za účelem posouzení zdravotního stavu žalobce v souvislosti s příspěvkem na péči vydáno celkem pět posudků, z nichž posouzení posudkovou lékařkou v prvním případě a následně posouzení posudkovou komisí obsahuje značně rozdílné závěry. Jak posudková lékařka, tak posudková komise, dospěly ke svým závěrům, aniž by žalobcův stav byť jedinkrát přímo (fyzicky) zjišťovaly. Obdobným způsobem proběhlo i sociální šetření, které s ohledem na epidemiologickou situaci bylo pouze telefonické. Za této situace je třeba klást na odůvodnění posudkových závěrů zvýšené požadavky, neboť dle názoru krajského soudu není možné si učinit o značném množství dílčích aktivit, které musí posuzovaný jedinec zvládnout pro zvládnutí základní životní potřeby jako celku, jednoznačnou představu bez posouzení některých aktivit přímo v reálném čase a místě.

45. Posudková komise ke zdravotnímu stavu žalobce uvedla následující: „[j]e nutno vzít na vědomí, že se posuzuje dítě ve věkovém rozmezí 4 – 5 let, s normálním intelektem, se syndromem ADHD – porucha pozornosti a aktivity spolu s dyspraxií a dalšími poruchami chování, efektivní dysregulace, disruptivní (rušivé) chování, distraktibilita (nestálost, která se projevuje neschopností organizovat si samostatně činnosti a dokončit úkol při rušivém podnětu. Pozornost je snadno odkloněna a zcela pohlcena pouze rušivým podnětem). Vývoj řeči a intelekt v normě. Takové děti vyžadují jistě individuální přístup, jsou náročnější na výchovu a zvýšený dohled. Nejde však o takovou míru péče, která by odůvodňovala neschopností základní životní potřeby zvládat bez každodenní pomoci nebo dohledu s ohledem na věk. Nebo by šlo o péči mimořádnou. Mimořádná péče je taková, která svým rozsahem, intenzitou a náročností přesahuje péči oproti zdravému dítěti více jak o jednu třetinu.“ 46. K jednotlivým základním životním potřebám uvedla posudková komise následující: - Orientace: orientační schopnosti jsou věku přiměřené – za nezvládané se považuje, když nepoznávají osoby blízké, nerozeznají den a noc, neorientují se doma a v okolí domu. - Komunikace: komunikace je přiměřená věku, porucha řeči, krom špatné výslovnosti zmiňována není. Dle psychiatrické zprávy kontakt reciproční, na otázky odpoví jednoslovně, či pokývnutím, vynucuje si pozornost. Za nezvládané se považuje, pokud nerozumí mluvené řeči a nemluví ani v jednotlivých větách. - Stravování: stravování adekvátně věku. Samostatně jí a pije. Za nezvládané se považuje, pokud nepoužívá ani lžíci a samostatně nejí ani nepije. - Oblékání a obouvání: za nezvládané se považuje jen v případě, že nespolupracuje při svlékání a oblékání ani na pokyn. Rozptyl v jednotlivých dovednostech dětí bývá širší. Pokud je v těchto činnostech vzhledem k dyspraxii neobratný a pak se vzteká, neznamená to nezvládnutí uvedené základní životní potřeby. - Tělesná hygiena: i zde platí, že rozptyl v získání dovedností je širší. Za nezvládané se považuje, když si neumyje obličej ani ruce ani na pokyn. Že znečistí koupelnu apod., neznamená nezvládnutí této základní životní potřeby. - Výkon fyziologické potřeby: za nezvládané se považuje, když neudrží moč ani stolici, že potřebuje dohled nad provedením, nebo provedení očisty je věku přiměřené. - Péče o zdraví: Dítě v tomto věku není schopno samo pečovat o své zdraví, není schopno samostatně užívat potřebnou medikaci a provádět ošetření nařízené ošetřujícím lékařem. Podání jednoho léku denně nemá charakter péče mimořádné. - Osobní aktivity: jsou považovány za nezvládané – nutnost asistenta v MŠ, obtížné navazování kontaktů, navazováním kontaktu s vrstevníky, narušení kolektivní hry, proto jde o aktivitu nezvládanou - Mobilita: K mobilitě se posudek nevyjadřuje.

47. Nad rámec uvedené posudková komise dodala, že vyžadovat určité, klinickými odborníky uvedené schopnosti je u dítěte v tomto věku (5 let) absurdní.

48. Krajský soud není oprávněn zdravotní stav žalobce samostatně posoudit. V zásadě tedy musí vycházet ze závěrů posudkových lékařů. Závěry v posudcích obsažené, zejména pak v jejich posledním doplnění, však nepovažuje krajský soud za úplné a přesvědčivé, a to ve vztahu k následujícím základním životním potřebám.

49. Dle přílohy č. 1 k vyhlášce č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách (dále jen „vyhláška č. 505/2006 Sb.“) vyplývá, že v případě stravování musí posuzovaná osoba zvládat jakožto dílčí aktivitu pro celkové zvládnutí základní životní potřeby i „rozdělit stravu na menší kousky a naservírovat ji“ a „najíst se a napít“. Dle posudkové komise uvedenou základní životní potřebu s ohledem na svůj věk žalobce zvládá, a to i přes to, že z výsledků sociálního šetření je zřejmé, že „[s]travu J. připravuje matka. Snaží se lžící nebo vidličkou podat stravu do úst. Matka musí kontrolovat teplotu stravy i její množství. Pokud si vezme do úst velké množství stravy, začne se dusit. Jídlo má nakrájené na kousky a je matkou při konzumaci stravy slovně pobízen. Příbor nezvládá použít. V případě potřeby matka syna dokrmí lžící. Nepořádek po konzumaci stravy uklidí matka nebo ve školce asistentka. Tekutiny připravuje matka, napije se z láhve i ze skleničky. Odmítá pít, proto musí být slovně pobízen“ (důraz doplněn). Z výsledku sociálního šetření tedy nevyplývá, že by žalobce byl schopen jíst a pít samostatně, potažmo že by byl schopen při jídle použít alespoň lžíci (žalobce se o použití lžíce dle sociálního šetření pouze pokouší, což není totéž), jak uvádí posudková komise.

50. Obdobně příloha č. 1 vyhlášky č. 505/2006 Sb., požaduje pro zvládnutí základní životní potřeby tělesné hygieny mimo jiné „použít hygienické zařízení“, „dodržovat tělesnou hygienu, mýt si a osušovat si jednotlivé části těla“ a „provádět ústní hygienu“. Posudková komise uvedenou základní životní potřeb opět považuje za zvládnutou, ačkoliv ze sociálního šetření se podává, že „[m]atka J. umyje, vyčistí mu zuby (odmítá otevřít ústa). Vlasy mu stříhá mužova sestřenice, ostříhala mu pouze půl hlavy a druhou část odmítal, matka nebo otec ho musí přinutit (krátký sestřih). J. se odmítá koupat. Hygiena je provedena s pomocí a pod dohledem jedné osoby“ (důraz doplněn). Z výsledku sociálního šetření tedy vyplývá, že žalobce při výkonu osobní hygieny nespolupracuje.

51. Dle názoru krajského soudu posudková komise přesvědčivým způsobem nezdůvodnila, proč považuje v rozporu se závěry uvedenými v sociálním šetření základní životní potřeby stravování a tělesné hygieny za zvládnuté.

52. Je zřejmé, že u žalobce, kterému bylo v době posuzování pouhých 5 let, dochází nepochybně k neustálým změnám, a to jak vývojovým, tak psychickým a sociálním. Krajský soud si neumí představit posouzení zdravotního stavu dítěte a zvládání základních životních potřeb bez jediné příležitosti se s dítětem setkat a mít možnost pozorovat jeho chování, schopnosti a dovednosti v reálném čase a místě. Sociální šetření provedené telefonicky nemůže dle názoru krajského soudu v nynějším případě poskytnout dostatečné informace o zvládání základních životních potřeb žalobce. Totéž ovšem platí i o posudcích posudkových lékařů či posudkové komise.

53. V dalším řízení žalovaný ve světle výše uvedeného mimo jiné zváží, zda ve věci opětovně provede sociální šetření, aby bylo možné posoudit žalobcův zdravotní stav a jeho důsledky v jeho přirozeném prostředí.

V. Závěr a náklady řízení

54. S ohledem na konstatovanou vadu napadeného rozhodnutí krajský soud rozhodnutí žalovaného zrušil (§ 78 odst. 1 s. ř. s.) a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení (§ 78 odst. 4 s. ř. s.). Žalovaný je v dalším řízení právním názorem krajského soudu vázán (§ 78 odst. 5 s. ř. s.).

55. O náhradě nákladů řízení krajský soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s., podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl.

56. Žalovaný, který neměl v soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení.

57. Pokud jde o procesně úspěšného žalobce, v jeho případě jsou náklady řízení představovány odměnou advokáta za zastupování v řízení o žalobě za dva úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení a sepsání žaloby) ve výši 2 × 1 000 Kč dle [§ 9 odst. 2, § 7 bod 3 a § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů] a v náhradě hotových výdajů za dva úkony právní služby v částce 2 x 300 Kč (§ 13 odst. 3 a 4 téže vyhlášky), celkem tedy 2 600 Kč. Jelikož je zástupce žalobce plátcem DPH, je nutno navýšit odměnu a náhradu hotových výdajů o sazbu této daně. Celkem jde tedy o částku 3 146 Kč, kterou je žalovaný povinen zaplatit žalobci do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce. Při stanovení odměny advokáta dle advokátního tarifu vycházel krajský soud z usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 11. 2020, čj. 6 Ads 209/2019-62.