60 Ad 14/2023–68

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudcem JUDr. Michalem Hájkem, Ph.D., ve věci žalobkyně: X, narozena dne X bytem X zastoupena advokátem Mgr. Jiřím Cihlářem se sídlem Klokotská 103/13, 390 01 Tábor proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení se sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 14. 7. 2023, čj. X takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Účastníci nemají právo na náhradu nákladů řízení.

III. Ustanovenému zástupci žalobkyně Mgr. Jiřímu Cihlářovi, advokátu, se přiznává odměna a náhrada hotových výdajů ve výši 4 028 Kč, která bude proplacena z účtu Krajského soudu v Českých Budějovicích do 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Rozhodnutím ze dne 21. 3. 2023, čj. X, žalovaná zamítla žádost žalobkyně o invalidní důchod pro nesplnění podmínek dle § 38 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění. Žalobkyni totiž poklesla její pracovní schopnost z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pouze o 15 %.

2. Námitky proti označenému rozhodnutí žalovaná napadeným rozhodnutím zamítla.

II. Shrnutí žaloby

3. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně dne 16. 9. 2023 žalobu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích.

4. Žalobkyně namítla, že napadené rozhodnutí vychází z lékařského posudku, který byl vypracován bez toho, že by posudkový lékař podrobněji zkoumal zdravotní stav žalobkyně, která nebyla k jednání ani přizvána.

5. Posudkový lékař se zabýval otázkou invalidity žalobkyně ve vztahu k § 39 odst. 2 (právní předpis žalobkyně nekonkretizovala, patrně měla na mysli zákon o důchodovém pojištění, pozn. soudu), nezhodnotil její celkovou výkonnost, pohyblivost a schopnost vykonávat denní aktivity. Nevzal do úvahy zdravotní omezení, s nimiž je denně konfrontována – žalobkyně nezvládá nosit břemena, častěji se předklánět, pracovat v předklonu, delší dobu stát či sedět. Trpí zejména obtížemi v oblasti krční páteře, neustálou bolestí hlavy, zhoršeným soustředěním, problémy se zrakem a stabilitou. Tyto obtíže se zhoršují při zátěži, což se odráží na psychickém stavu žalobkyně.

6. Žalobkyně navrhla, aby krajský soud napadené rozhodnutí zrušil.

III. Shrnutí vyjádření žalované

7. Žalovaná odkázala na relevantní právní úpravu a shrnula dosavadní průběh řízení spolu s obsahem posudkových hodnocení žalobkyně. Ani přezkumem zdravotního stavu žalobkyně nebylo zjištěno funkční postižení takové závažnosti, aby u ní indikovalo invalidizaci, pokles její pracovní schopnosti činí pouze 15 %, nejsou tak splněny podmínky pro vznik invalidity. Žalobkyně rozporuje medicínské posouzení svého zdravotního stavu, žalovaná proto navrhuje, aby soud provedl důkaz posudkem posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí. Nebude–li posudkovou komisí prokázána invalidita žalobkyně, žalovaná navrhuje, aby krajský soud žalobu zamítl.

IV. Podstatný obsah spisu

8. V rozhodnutí ze dne 21. 3. 2023, čj. X, žalovaná vyšla z posudku lékařky Okresní správy sociálního zabezpečení Tábor ze dne 9. 3. 2023, která posudkovým zhodnocením konstatovala, že u žalobkyně se jedná o VAS C páteře na podkladě protruzí C5/6 a C6/7, bez pares, pouze lehká hypestezie mediánů. EMG obou HK je bez patologie. Stav není invalidizující, je otázkou vhodného pracovního zařazení, jak doporučuje neurolog, není vhodné nošení a zdvíhání břemen a protěžování HK. Minimální funkční postižení, které ani s navýšením pro depresivní poruchu invaliditě neodpovídá. Posudkovým závěrem posudková lékařka shrnula, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní činnosti je u žalobkyně zdravotní postižení uvedené v kapitole XIII oddíl E položka 1a přílohy vyhlášky č. 359/2009 Sb., o posuzování invalidity, pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 5 %, vzhledem k dalšímu postižení zdravotního stavu se podle § 3 odst. 1 vyhlášky o posuzování invalidity zvyšuje tato hodnota o 10 %, celkově tedy činí 15 %. Žalobkyně není invalidní.

9. V řízení o námitkách vyšla žalovaná z posudku o invaliditě ze dne 13. 6. 2023. Posudkový lékař ČSSZ Plzeň dospěl k závěru, že z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu u žalobkyně poklesla pracovní schopnost o 15 %, což neodpovídá žádnému stupni invalidity. K námitkovému řízení nebyly doloženy žádné další skutečnosti (lékařské nálezy, zprávy), byť byla žalobkyně vyzvána k doložení podkladů, k čemuž jí byla stanovena lhůta 25 dnů.

10. Posudkový lékař dospěl k závěru, že u žalobkyně je rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní činnosti vertebrogenní algický syndrom C páteře s CB syndromem a cervikovestibulárním syndromem, při norm. nálezu EMG, který omezuje fyzické schopnosti a má vliv na pokles pracovní schopnosti. Procentní míra poklesu pracovní schopnosti stanovená dle rozhodujícího zdravotního postižení byla hodnocena dle kapitoly XIII oddíl E položka 1a přílohy vyhlášky č. 359/2009 Sb., o posuzování invalidity, a činila 10 %; pro hodnocení dle písm. b) a výše není medicínské opodstatnění. Horní hranice byla posudkovým lékařem navýšena o 5 % na celkových 15 % vzhledem k dalšímu postižení (lehké depresivní poruchy). Posudkový lékař poukázal na to, že žalobkyně v námitkách uvádí subjektivní stesky, které jsou důležitou pomůckou pro záměrné objektivní vyšetření, ale nemají samostatný vliv. Celý komplex obtíží byl náležitě zhodnocen. Posudkový lékař dále uvedl, že v případě úplné a dostačující zdravotnické dokumentace lze posudek zpracovat v nepřítomnosti posuzované osoby, byť její žádosti nebude vyhověno. Posudkový lékař uzavřel, že nedochází ke změně posudkového závěru lékaře OSSZ.

11. Krajský soud si dále vyžádal posudek posudkové komise včetně protokolu o jednání (protokol i posudek ze dne 13. 12. 2023 jsou založeny na čl. 32–39 soudního spisu). Jednání posudkové komise proběhlo za přítomnosti žalobkyně. Posudková komise zasedla v řádném složení za přítomnosti předsedy a dvou odborných lékařek (psychiatrie a neurologie). Posudková komise vycházela z dokumentace založené ve správním spise a k žalobě doložených lékařských zpráv (ze dne 28. 8. 2022, 12. 12. 2017, 4. 4. 2023 a 15. 8. 2023). Žalobkyně byla rovněž v průběhu jednání vyšetřena shora uvedenými odbornými lékařkami.

12. Posudková komise dospěla k závěru, že u žalobkyně se jednalo o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav. Posudková komise stanovila jako hlavní příčinu chronický vertebrogenní algický syndrom zejména krčního úseku s cervikobrachiálním, cervikokraniálním a cervikovestibulárním syndromem. Žalobkyně je schopna pracovního zařazení s vyloučením přetěžování páteře, tj. práce spíše sedavého charakteru. Rozhodující příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu odpovídá zdravotnímu postižení uvedenému v kapitole XIII oddíl E položka 1b přílohy vyhlášky o posuzování invalidity s mírou poklesu pracovní schopnosti 10–20 %. Posudková komise tento pokles stanovila na 20 %, neboť přihlédla k tíži uvedeného zdravotního postižení. Nejedná se však rozhodně o středně těžké zdravotní postižení s funkčně významným neurologickým nálezem či postižením nervu. Vzhledem k původní profesi žalobkyně byl využit korekční faktor zvýšením míry poklesu pracovní schopnosti o dalších 5 % na celkovou hodnotu 25 % poklesu míry pracovní schopnosti. Posudková komise závěrem ozřejmila, že pokud by bylo zvoleno za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu jiné zdravotní postižení, bylo by hodnoceno nižší mírou poklesu pracovní schopnosti. Z tohoto důvodu nejsou ostatní zdravotní postižení žalobkyně posudkově tak významná. Posudková komise uzavřela, že u žalobkyně se nejedná o pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nejméně o 35 %, žalobkyně nebyla k datu vydání rozhodnutí invalidní.

V. Průběh jednání

13. Účastníci řízení v průběhu jednání konaném dne 29. 1. 2024 setrvali na svých procesních stanoviscích.

14. Krajský soud při jednání provedl důkaz posudkem posudkové komise včetně protokolu o jednání ze dne 13. 12. 2023, z nichž učinil shora uvedená skutková zjištění.

15. Žalobkyně navrhla provést důkaz účastnickým výslechem žalobkyně, přehledem zaměstnavatelů, u nichž se pokoušela získat zaměstnání a znaleckým posudkem pro zjištění jejího zdravotního stavu. Krajský soud tyto důkazní návrhy usnesením zamítl. Účastnický výslech představuje pouze podpůrný důkazní prostředek, není–li možné zjistit skutkový stav věci jinak. V nynější věci však zdravotní stav žalobkyně dostatečně zachycuje obsah správního spisu a posudek posudkové komise. Z téhož důvodu nebylo zapotřebí provádět důkaz znaleckým posudkem. Přehled zaměstnavatelů, u nichž žalobkyně nezískala zaměstnání, se pak míjí s předmětem tohoto řízení. Případná invalidita žalobkyně se totiž dle zákonné úpravy odvíjí výhradně od jejího zdravotního stavu a nikoli od uplatnění žalobkyně na trhu práce.

16. Žalovaná žádné důkazní návrhy nevznesla.

17. Žalobkyně při jednání předložila krajskému soudu celkem tři písemná podání, z nichž jedno se týkalo jejích výhrad vůči posudku posudkové komise a dvě námitky systémové podjatosti lékařské posudkové služby.

18. V podání týkajícího se samotného posudku žalobkyně obecně namítla jeho nesrozumitelnost a nepřezkoumatelnost. Poukázala též na existenci skutkové podstaty trestného činu padělání a vystavení nepravdivé lékařské zprávy, posudku a nálezu obsaženou v § 350 trestního zákoníku.

19. Ve zbylých dvou podáních žalobkyně uvedla, v čem spatřuje systémovou podjatost lékařské posudkové služby. Tato argumentace je poměrně rozsáhlá, avšak lze ji stručně shrnout následovně.

20. Žalobkyně systémovou podjatost lékařské posudkové služby odvozuje především od propojení lékařské posudkové služby s Ministerstvem práce a sociálních věcí a dále se žalovanou. Ministerstvo má přitom vůči lékařské posudkové službě pravomoc organizační, řídící, kontrolní a koncepční. Nastavení systému lékařské posudkové služby je dle žalobkyně v rozporu se zásadou nemo iudex in causa sua (tj. nikdo nemůže být soudcem ve vlastní věci). Systém vytváří půdu pro korupci a nátlak žalované vůči žalobkyni. Je taktéž popřením dělby moci, o čemž svědčí i to, že správní soud nemůže rozhodnutí žalované sám změnit, nýbrž je případně pouze s výhradami vrátit zpět. Rozhodování žalované pak mohou ovlivňovat i politické tlaky.

21. Žalobkyně poukázala na dikci čl. 36 a čl. 37 Listiny základních práv a svobod a dále znění příslušných ustanovení správního řádu. Na podporu své argumentace odkázala na usnesení Ústavního soudu ze dne 25. 6. 2009, sp. zn. II. ÚS 1062/08, usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 11. 2012, čj. 1 As 89/2010–119, č. 2802/2013 Sb. NSS, a ze dne 26. 3. 2020, čj. Nad 8/2019–65, č. 4062/2020 Sb. NSS (včetně odlišného stanoviska JUDr. Josefa Baxy).

22. Ze soustavného negativního hodnocení žadatelů o invalidní důchod plyne profit žalované i Ministerstvu práce a sociálních věcí.

23. Za tendenční pak žalobkyně označila i rozhodování správních soudů v těchto věcech, neboť mnohdy akceptují nedostatečně odůvodněné posudky. Na jejich kvalitu by přitom měli klást zvýšené požadavky a nemohou je mechanicky přebírat. Posudky posudkových lékařů nemají stejné náležitosti jako posudky znalecké. Posudkoví lékaři pak nejsou ani vázáni stejnými povinnostmi a odpovědností jako znalci. K tomu žalobkyně odkázala na nález Ústavního soudu ze dne 6. 3. 2018, sp. zn. III. ÚS 4160/16, rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 17. 1. 2012, čj. 1 Ad 35/2011–62, a rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 9. 2019, čj. 5 Ads 135/2018–19. Tendenčnost posuzování žadatelů o invalidní důchod mají dle žalobkyně podpořit též vyjádření advokátky JUDr. Samkové, právničky Mgr. Pernové a zakladatele facebookové skupiny „Postižení proti ČSSZ“ pana Bc. P..

24. Žalobkyně poukázala na statistické údaje, z nichž plyne setrvalý pokles počtu osob invalidních v třetím stupni a rostoucí počet osob invalidních ve druhém a prvním stupni po roce 2010. To žalobkyně dává do souvislosti s postoji a vyjádřeními politické reprezentace. Poukázala též na některé medializované kauzy.

VI. Právní hodnocení krajského soudu

25. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.).

26. Žaloba není důvodná.

27. Dle § 39 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění platí, že jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla „a) nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně, b) nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně.“ 28. Krajský soud předně uvádí, že rozhodnutí o přiznání či změně výše invalidního důchodu je závislé na odborném lékařském posouzení. Pro přezkumné soudní řízení je k takovému posouzení povolána podle § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí. Tato komise je oprávněna k celkovému posouzení zdravotního stavu osoby a její pracovní způsobilosti, jakož i k zaujetí posudkových závěrů o invaliditě a jejím stupni. Posudek komise pak krajský soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle zásad obsažených v § 77 odst. 2 s. ř. s. Posudek posudkové komise je úplný a přesvědčivý, jestliže se posudková komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, s žalobkyní udávanými zdravotními potížemi, obsahuje–li posudek náležité zdůvodnění posudkového závěru tak, aby ten byl přesvědčivý též pro krajský soud, který nemá odborné medicínské znalosti a samostatné hodnocení medicínských otázek mu ani nepřísluší.

29. Krajský soud vyšel především ze shora uvedeného posudku posudkové komise, která přezkoumala zdravotní stav žalobkyně v řádném složení za účasti dvou odborných lékařek (neurologie a psychiatrie). Posudková komise stanovila úplnou klinickou diagnózu, a to nejen na základě podkladové dokumentace, ale též vyšetřením žalobkyně při jednání. Na základě těchto podkladů posudková komise označila rozhodující zdravotní postižení způsobující dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jímž je chronický vertebrogenní algický syndrom zejména krčního úseku s cervikobrachiálním, cervikokraniálním a cervikovestibulárním syndromem. Tento dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav odpovídá postižení uvedenému v kapitole XIII oddíl E položka 1b přílohy vyhlášky o posuzování invalidity s mírou poklesu pracovní schopnosti 10–20 %. Posudková komise tento pokles stanovila na 20 %, neboť přihlédla k tíži uvedeného zdravotního postižení. Současně, vzhledem k původní profesi žalobkyně (posuzována jako dělnice), využila korekční faktor zvýšením míry poklesu pracovní schopnosti u žalobkyně o dalších 5 % na celkovou hodnotu 25 % s tím, že další zdravotní postižení nejsou posudkově tak významná.

30. Jestliže posudková komise stanovila úplnou klinickou diagnózu, označila rozhodující zdravotní postižení způsobující dlouhodobě nepříznivý stav, to podřadila příslušné položce vyhlášky o posuzování invalidity a svůj závěr o tom odůvodnila, zabývala se dalšími zdravotními postiženími žalobkyně a možností aplikovat korekční faktory, pak považuje krajský soud posudek posudkové komise za úplný a přesvědčivý, činí–li závěr, dle něhož zdravotní stav žalobkyně je dlouhodobě nepříznivý a způsobuje 25 % pokles její pracovní schopnosti. Za podstatné krajský soud považuje také to, že posudek posudkové komise se z hlediska stanovení diagnózy a podřazení předmětného zdravotního postižení v mnoha ohledech shoduje (kapitola XIII oddíl E) s předcházejícími lékařskými posudky, byť posudková komise na rozdíl od předchozích posudkových hodnocení ohodnotila zdravotní postižení žalobkyně položkou 1b, tedy jako zdravotní postižení nikoli s minimálním funkčním postižením ohodnocené 5 % míry poklesu pracovní schopnosti (položka 1a), ale jako zdravotní postižení s lehkým funkčním postižením hodnocené 10–20 % míry poklesu pracovní schopnosti. Posudková komise však ve shodě s předešlými posudkovými hodnoceními uzavřela, že u žalobkyně nešlo o pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nejméně o 35 %, tedy žalobkyně nebyla k datu vydání rozhodnutí invalidní. Správní orgány proto nepochybily, pokud žádost žalobkyně zamítly.

31. K dílčím námitkám uplatněným žalobkyní uvádí krajský soud následující.

32. Skutečnost, že žalobkyně nebyla při předchozích přezkoumáních zdravotního stavu přítomna, není vadou napadeného rozhodnutí, neboť takovou povinnost zákon nestanovuje. Posudkoví lékaři OSSZ i ČSSZ přitom vycházeli z dostatečné a aktuální zdravotní dokumentace, když uzavřeli, že žalobkyně není invalidní. Jak je uvedeno výše, žalobkyně byla přítomna jednání posudkové komise, z posudkového hodnocení plyne, že žalobkyně byla při jednání přítomnými odbornými lékařkami vyšetřena a byl učiněn objektivní nález, který je součástí posudkového hodnocení. Rovněž posudková komise, i přes výše uvedené, dospěla k závěru, že u žalobkyně se nejedná o žádný stupeň invalidity.

33. K námitce, že posudkový lékař posuzoval otázku invalidity žalobkyně toliko ve vztahu k § 39 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění, krajský soud uvádí následující. Jak lze seznat z posudků posudkových lékařů, již posudková lékařka OSSZ (posudek ze dne 9. 3. 2023) hodnotila zdravotní stav žalobkyně komplexně, když posudkovým zhodnocením konstatovala, že stav žalobkyně sice není invalidizující, nicméně není pro ni vhodné nošení a zdvíhání břemen a přetěžování horních končetin. Obdobně se vyjádřil rovněž posudkový lékař ČSSZ, který (byť stručněji) konstatoval, že zdravotní postižení u žalobkyně omezuje její fyzické schopnosti a má vliv na pracovní schopnost; vzhledem k dalším postižením majícím podíl na zvýšení míry poklesu pracovní schopnosti byl použit korekční faktor (zvýšení o 5 %). Žalobkyně navíc k námitkovému řízení ve stanovené lhůtě nedoložila žádné další podklady pro posouzení svého zdravotního stavu. Z řečeného plyne, že byla hodnocena i namítaná zdravotní omezení promítající se do každodenního života žalobkyně. Uvedené hodnotila odpovídajícím způsobem rovněž posudková komise, která taktéž vytkla, že žalobkyně je schopna pracovního zařazení s vyloučením přetěžování páteře (zvedání břemen apod., viz str. 5 posudku), tj. práce spíše sedavého charakteru. Tuto skutečnost posudková komise ve vztahu k dalším zdravotním postižením, původní (dělnické) profesi a minimální možnosti využití dosaženého vzdělání, zkušeností, znalostí nebo schopnosti rekvalifikace promítla do navýšení horní hranice míry poklesu pracovní schopnosti o 5 % na celkových 25 %. Nicméně ani ona neshledala zdravotní stav žalobkyně invalidizujícím.

34. Jak krajský soud uvedl výše, posudek posudkové komise shledal úplným a přesvědčivým s tím, že sám soud nemá odborné medicínské znalosti a samostatné hodnocení medicínských otázek mu nepřísluší; stejně tak toto hodnocení nepřísluší ani žalobkyni. Přestože soud nezlehčuje její subjektivní zdravotní potíže, nemůže její tvrzení s ohledem na výše uvedené zahrnout do svých závěrů. Posudková komise při hodnocení zdravotního stavu žalobkyně vzala rovněž do úvahy její zaměstnání (dělnická profese) a další zdravotní postižení, což vedlo k užití korekčních faktorů.

35. Žalobkyně neuvedla žádné konkrétní námitky, které by věcné závěry posudkové komise zpochybňovaly, resp. nepoukázala na žádné konkrétní nedostatky jejího posudku (námitky vznesené v tomto ohledu při jednání zůstaly pouze ve zcela obecné rovině). Za této situace nebylo zapotřebí zadávat doplnění posudku či přímo nechat zpracovat posudek revizní. Z týchž důvodů krajský soud nepovažoval za nutné zadávat zpracování znaleckého posudku.

36. Krajský soud s ohledem na výše řečené shrnuje, že žalobou napadené rozhodnutí netrpí vadami vytýkanými žalobkyní, byť je založeno na lékařském posudku, který určil nižší míru poklesu pracovní schopnosti žalobkyně (15 %), než posudek posudkové komise (25 %). Uvedené není vadou, pro kterou by mělo být napadené rozhodnutí soudem zrušeno, neboť, jak je šířeji popsáno shora, žádný z posudků nedospěl k jinému závěru, než že žalobkyně nebyla k datu vydání napadeného rozhodnutí invalidní.

37. Důvodná není ani námitka tzv. systémové podjatosti lékařské posudkové služby (či konkrétněji posudkové komise).

38. Nutno podotknout, že striktně vzato se jedná o námitku opožděnou, neboť ji žalobkyně uplatnila až po uplynutí lhůty pro podání žaloby (§ 71 odst. 2 s. ř. s.). Žalobkyně namítla obecně podjatost celé lékařské posudkové služby, a nic jí tak nebránilo v tom, aby takovouto námitku vznesla již v samotné žalobě. Krajský soud přesto považuje za vhodné se k ní ve stručnosti vyjádřit.

39. Obdobnými námitkami se správní soudy již v minulosti zabývaly. Lze poukázat například na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 8. 2018, čj. 10 Ads 121/2017–44, dle něhož „činnost posudkových komisí a posudkových lékařů upravuje zákon o organizaci a provádění sociálního zabezpečení. Výhrady stěžovatele, který považuje posudkové lékaře za podjaté proto, že působí u správního orgánu, který o dávce rozhoduje, jsou tedy namířeny přímo proti znění zákona, který tuto situaci předpokládá. Soulad citované právní úpravy s ústavním pořádkem potvrdil opakovaně Ústavní soud (viz například nález ze dne 1. 11. 1995, sp. zn. II ÚS 92/95, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR svazek 4 pod č. 72). Námitka systémové podjatosti posudkových lékařů proto není důvodná.“ 40. Taktéž v nynější věci žalobkyně předkládá v podstatě pouze polemiku se zákonem nastaveným systémem. Úprava tohoto systému je však především v dispozici zákonodárce, a tedy politické reprezentace. Právě ta přitom rozhoduje o tom, jak přísně či naopak benevolentně systém sociálního zabezpečení nastaví, a to jak prostřednictvím samotné zákonné úpravy z pozice zákonodárce, tak formou podzákonných předpisů či interních norem, metodik apod. z pozice moci výkonné. Krajský soud rozumí tomu, že se žalobkyni nemusí některá vyjádření či kroky konkrétních politiků zastávajících relevantní funkce líbit, avšak to nemůže být důvodem pro zrušení rozhodnutí žalované.

41. Kritéria pro konstatování systémové podjatosti jsou přitom poměrně přísná, o čemž ostatně svědčí i žalobkyní citovaná judikatura rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu. V posuzované věci přitom krajský soud neshledal, že by byla naplněna.

42. Zda systém vytváří půdu pro korupci a nátlak žalované vůči žalobkyni, jak se žalobkyně domnívá, je pak otázka ryze spekulativní. V posuzované věci nejenže nevyvstalo jakékoli podezření ze spáchání trestného činu (ani sama žalobkyně v této souvislosti neuvedla nic konkrétního), ale správní soudy ani nejsou oprávněny takovéto otázky řešit, neboť to přísluší pouze orgánům činným v trestním řízení.

VII. Závěr a náklady řízení

43. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

44. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1 a 2 s. ř. s. Žalobkyně ani žalovaná nemají právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně nebyla ve věci úspěšná a v případě žalované § 60 odst. 2 s. ř. s. takovéto právo ve věcech důchodového pojištění, nemocenského pojištění, pomoci v hmotné nouzi a sociální péče výslovně vylučuje. Právo na náhradu nákladů řízení věci neúspěšnému účastníkovi nepřísluší ani státu, neboť žalobkyně je osvobozena od soudních poplatků [§ 60 odst. 4 s. ř. s. ve spojení s § 11 odst. 1 písm. b) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích].

45. Ustanovenému zástupci krajský soud dle § 35 odst. 10 s. ř. s. a s přihlédnutím k § 7 bodu 3., § 9 odst. 2, § 11 odst. 1 písm. b) a g) a § 13 odst. 4 a § 14 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), přiznal odměnu za zastupování 2 × 1 000 Kč za dva úkony právní služby (první porada s klientem a účast na soudním jednání), paušální náhradu hotových výdajů 2 × 300 Kč, náhradu za promeškaný čas ve výši 4 × 100 Kč a náhradu cestovních výdajů ve výši 1 028 Kč, tj. celkem 4 028 Kč. Tato částka bude proplacena z účtu Krajského soudu v Českých Budějovicích do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.