60 Ad 15/2023– 59

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudcem JUDr. Michalem Hájkem, Ph.D., ve věci žalobkyně: K. Š., narozena dne X bytem X zastoupena advokátem Mgr. Petrem Smejkalem se sídlem Na Sadech 2033/21, 370 01 České Budějovice proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení se sídlem Křížova 1292/25, Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 23. 8. 2023, čj. X takto:

Výrok

I. Rozhodnutí žalované ze dne 23. 8. 2023, čj. X, se ruší a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 4 719 Kč do 30 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce.

III. Žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalovaná rozhodnutím ze dne 27. 4. 2023, č. j. X, dle § 38 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ode dne 18. 11. 2022 přiznala žalobkyni invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně ve výši 6 628 Kč s pozdější valorizací, a to od 18. 11. 2022, přičemž vycházela z posudku Okresní správy sociálního zabezpečení (dále jen „OSSZ“) České Budějovice z téhož dne, který konstatoval, že žalobkyni z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla její pracovní schopnost o 70 %, tudíž je schopna práce pouze za mimořádných podmínek.

2. Žalovaná k námitkám žalobkyně zpochybňujícím datum přiznání invalidního důchodu napadeným rozhodnutím změnila uvedené rozhodnutí tak, že výrokem I. pro nesplnění podmínek § 38 písm. a) zákona o důchodovém pojištění žalobkyninu žádost o invalidní důchod zamítla, výrokem II. od 10. 9. 2023 zastavila žalobkyni výplatu invalidního důchodu.

II. Shrnutí žaloby

3. Žalobkyně úvodem žaloby upozornila na prvořadý význam ochrany veřejných subjektivních práv jednotlivce.

4. Napadené rozhodnutí považuje za nezákonné pro nedostatečné zjištění zdravotního stavu žalobkyně, nesprávné vyhodnocení podkladů a rozpor se základními zásadami činnosti správních orgánů (nabytí práv v dobré víře, legitimní očekávání). Žalobkyně legitimně očekávala, že její pracovní schopnost poklesla o 70 % a bude jí vyplácen invalidní důchod ve stanovené výši, dle čehož též jednala, přičemž napadené rozhodnutí ji přivede do stavu hmotné nouze.

5. Žalovaná dále porušila povinnost zakotvenou v § 2 odst. 3 správního řádu (zásah do práv dotčených osob jen za podmínek stanovených zákonem a v nezbytném rozsahu), neboť nevzala v potaz princip proporcionality zakazující nadměrnost zásahů do práv a svobod.

6. Žalovaná napadené rozhodnutí vydala na základě nového posudku o invaliditě ze dne 7. 8. 2023 a konstatovala, že příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně je lehká mentální retardace, pro kterou příloha vyhlášky č. 359/2009 Sb., o posuzování invalidity (dále jen „vyhláška“) stanovuje míru poklesu pracovní schopnosti v rozmezí 30 % – 45 %., přičemž posudkový lékař vyhodnotil zdravotní stav žalobkyně jako lehké postižení s poklesem pracovní schopnosti podle kapitoly V položky 8b přílohy vyhlášky při spodní hranici 30 %, tedy jako nález hraniční. Předchozí posudkové hodnocení pak označil za nevalidní a neakceptovatelné, neboť vycházelo pouze z lékařské zprávy MUDr. M. N. a je v rozporu se závěry psychologa i znalce z odvětví psychiatrie. Z lékařské zprávy MUDr. M. N. ze dne 18. 11. 2022 se podává, že žalobkyně nedokončila školu, vyšla ze 6. třídy, má v péči tři děti, pracovala příležitostně, má problémy se spánkem a nemá téměř žádnou chuť k jídlu. Žalobkyně má dále problémy s odečítáním sedmičky a při psaní věty tuto nedokáže napsat správně. U žalobkyně byla závěrem stanovena středně těžká mentální retardace, u které je pracovní schopnost specifikována v příloze vyhlášky v rozmezí mezi 70–80 %. Z psychologického vyšetření provedeného Mgr. V. Š. dne 8. 3. 2023 vyplývá, že výkon žalobkyně je na výrazně podprůměrné úrovni, její intelektové schopnosti odpovídají úrovni lehké mentální retardace a znalost praktických záležitostí poradit si v běžných situacích je špatná, ale nikoliv defektní. Ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie ze dne 30. 3. 2023 (vypracovala MUDr. D. D.) vyplývá, že žalobkyně není schopna kritického myšlení či hlubšího úsudku, abstrakce či generalizace. Znalkyně stanovila diagnózu žalobkyně tak, že tato trpí závažnou duševní poruchou nikoli jen přechodného charakteru, tj. lehkou mentální retardací (dle přílohy vyhlášky jde o pokles pracovních schopností v rozmezí mezi 30–45 %). Dle uvedeného posudku mají lidé s lehkou mentální retardací adaptační potíže, jejich sociální dovednosti jsou omezené a jsou schopni získat dovednosti pouze věku 12–14 let. Takovéto osoby vyžadují pomoc v náročných situacích, neboť mají naivní a infantilní chování.

7. Žalobkyně zpochybňuje napadené rozhodnutí z následujících důvodů.

8. S odkazem na lékařskou zprávu MUDr. N. ze dne 18. 11. 2022 žalobkyně uvádí, že prostřednictvím námitek požadovala přiznání invalidního důchodu 5 let zpětně od podání žádosti, neboť duševní porucha u ní není přechodného charakteru, trpí jí od narození. Napadené rozhodnutí je tedy nezákonné z důvodu nepřiměřeného zásahu do jejích subjektivních práv a porušení legitimního očekávání. Žalovaná postupovala v rozporu s § 3 správního řádu, když nezjistila stav věci bez důvodných pochybností.

9. Napadené rozhodnutí není dostatečně odůvodněno s ohledem na požadavky zákona, nelze seznat, které skutečnosti a proč byly vzaty za podklad napadeného rozhodnutí, jaká skutková zjištění byla učiněna při úvahách o hodnocení důkazů. Napadené rozhodnutí je pro nedostatek skutkových důvodů nepřezkoumatelné. Nezákonnost napadeného rozhodnutí shledává žalobkyně v jeho nepřezkoumatelnosti.

10. Napadené rozhodnutí vycházelo z posudku ze dne 7. 8. 2023 (posuzující lékař MUDr. E.), který stanovil pokles pracovní schopnosti u žalobkyně na 30 % s poukazem na objektivně doložené nálezy, přičemž nález shledává hraničním a doloženou odbornou dokumentaci za dostačující pro posouzení v nepřítomnosti žalobkyně. Žalobkyně považuje odůvodnění tohoto posudku za zcela nedostatečné a nepřezkoumatelné, což se promítlo do napadeného rozhodnutí, jehož nepřezkoumatelnost to rovněž způsobuje. Krajský soud je oprávněn přezkoumat žalobkyní zpochybněný posudek o invaliditě coby zákonný podklad napadeného rozhodnutí.

11. Žalobkyně rekapituluje námitku porušení zásady legitimního očekávání, neboť k žádosti byl nejprve pokles její pracovní schopnosti stanoven v rozmezí 70–80 % a byl jí přiznán invalidní důchod 3. stupně, následně k námitkám byl napadeným rozhodnutím stanoven toliko na 30 %. Dle uvedeného by u žalobkyně muselo dojít k výraznému nárůstu pracovní schopnosti, celkem až o 40 %, což neodpovídá realitě ani lékařským závěrům (viz shora zmíněný zdravotní posudek a psychologické vyšetření).

12. Nad rámec řečeného žalobkyně dodává, že s ní bylo vedeno řízení o omezení svéprávnosti a ve věci rodičovské odpovědnosti, přičemž bylo rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 8. 8. 2023, sp. zn. 11 Nc 366/2022, rozhodnuto o omezení její svéprávnosti a byl jí ustanoven opatrovník (paní G. C.). Z tohoto rozhodnutí nepochybně plyne, že žalobkyně není schopna činit větší úkony majetkoprávní povahy a potřebuje pomoc v běžném životě, tedy duševní porucha lehké mentální retardace ji omezuje zcela ve všech sférách jejího života. Krom shora vytčeného žalovaná rovněž neměla vycházet z posudku o invaliditě, který je pro nedostatečné odůvodnění nepřezkoumatelný. Žalovaná měla naopak usilovat o dostatečné zjištění skutkového stavu.

13. Žalobkyně navrhla provést důkazy, které jsou primárně součástí spisového materiálu, potažmo soudního spisu.

14. Žalobkyně navrhla, aby krajský soud napadené rozhodnutí zrušil.

III. Shrnutí vyjádření žalované

15. Žalovaná ve svém vyjádření odkázala na relevantní právní úpravu a shrnula dosavadní průběh řízení spolu s obsahem posudkových hodnocení žalobkyně. Žalovaná je přesvědčena, že po zhodnocení veškeré předložené zdravotnické dokumentace žalobkyně byl posudkem vypracovaným lékařem pracoviště ČSSZ Plzeň plně posouzen a zjištěn zdravotní stav žalobkyně. Při vyhodnocení posudkových závěrů bylo vycházeno ze zjištěných diagnóz. Posudek považuje žalovaná za objektivní. V podrobnostech odkázala na žalobou napadené rozhodnutí.

16. S ohledem na žalobní námitky žalovaná navrhla, aby soud provedl důkaz posudkem posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí.

17. Žalovaná navrhla, aby krajský soud žalobu zamítl.

IV. Podstatný obsah správního spisu

18. V rozhodnutí ze dne 27. 4. 2023, č. j. X, žalovaná vycházela z posudku lékaře OSSZ České Budějovice ze dne 18. 11. 2022, dle něhož byla žalobkyně dle § 39 odst. 1 a § 39 odst. 2 písm. c) zákona o důchodovém pojištění uznána před dosažením 18. roku věku invalidní pro invaliditu třetího stupně, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla její pracovní schopnost o 70 % s tím, že je schopna výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek. Posudkový lékař dospěl v posudkovém hodnocení k závěru, že u žalobkyně je dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav způsoben středně těžkou mentální retardací nejasné etiologie (doloženo aktuálním vyšetřením klinického psychologa). Dle dokumentace již dříve navrhováno omezení svéprávnosti žalobkyně, její rodiče si to však nepřáli. Datum vzniku invalidity stanoveno odborným lékařským nálezem ze dne 18. 11. 2022. S ohledem na chronický progredující charakter onemocnění a věk žalobkyně bylo posudkovým lékařem konstatováno, že nejsou další kontrolní lékařské prohlídky účelné, a proto bylo stanoveno jako trvalé. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kapitole V položka 8c přílohy k vyhlášce, pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 70 % s tím, že korekční faktory se neuplatní.

19. V řízení o námitkách žalovaná vyšla z posudku o invaliditě ze dne 7. 8. 2023. Posudkový lékař žalované dospěl k závěru, že příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je u žalobkyně lehká mentální retardace (IQ mezi 60–70), doloženo psychologickým vyšetřením Mgr. Š. ze dne 8. 3. 2023 i psychiatrickým znaleckým posudkem MUDr. D. ze dne 30. 3. 2023. Posuzována pracovní schopnost i k jiné než původní profesi (žalobkyně je absolventkou zvláštní školy, dříve pracovala jako dělnice, dlouhodobě nepracuje). Při hodnocení bylo vycházeno jak z odborných nálezů, které měl k dispozici posudkový lékař OSSZ, tak z nálezů doložených k námitkovému řízení. S ohledem na objektivní doložené nálezy se jedná o lehké funkční postižení, v průběhu námitkového řízení doplněny další lékařské nálezy obsahující nové skutečnosti významné pro hodnocení stavu, posudkový závěr lékaře OSSZ nelze potvrdit, nejedná se o invaliditu. Předchozí posudek vycházel z jediného ambulantního psychiatrického vyšetření žalobkyně MUDr. N. ze dne 18. 11. 2022, které je v rozporu s výsledkem psychiatrického vyšetření provedeného Mgr. Š. (8. 3. 2023) i soudního znaleckého posudku MUDr. D. ze dne 30. 3. 2023. Posudkovým závěrem posudkový lékař ČSSZ konstatoval, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kapitole V položka 8b přílohy vyhlášky, pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 30 %; korekční faktory se neuplatní. Žalobkyně nesplňuje podmínky invalidizace.

20. Krajský soud si dále vyžádal posudek posudkové komise (Plzeň) spolu s protokolem o jednání ze dne 25. 1. 2024 (čl. 30–38 soudního spisu). Komise zasedala v řádném složení za přítomnosti specialisty z oboru psychiatrie (MUDr. F.). Žalobkyně nebyla jednání komise přítomna. Posudková komise dospěla k závěru, který není souladný s posudkovým hodnocením lékaře OSSZ ani posudkovým hodnocením lékaře ČSSZ. Konstatovala, že u žalobkyně se jedná o mentální postižení lehkého stupně (debilita), IQ 50–69, narušení adaptivního chování, značně sníženou úroveň sociálních dovedností, přítomen náhled, zhoršené nebo snížené ovládací a rozpoznávací schopnosti, výkon některých denních aktivit omezen. Posudková komise se ve svém hodnocení opírá o soudně znalecký posudek z oboru psychiatrie. Žalobkyně není schopna práce spojené se zvýšeným rizikem stresů, ve směnném provozu, velkém kolektivu, vynuceném tempu; schopna lehké práce. Míra poklesu pracovní schopnosti je 45 % dle kapitoly V položky 8b přílohy k vyhlášce. Korekční faktory se neuplatní. Jedná se o invaliditu prvního stupně. Datum vzniku dnem psychiatrického vyšetření 18. 11. 2022, nelze stanovit dříve, byť je zřejmé, že porucha vznikla již v dětství. Nelze stanovit empiricky, jak požaduje právní zástupce žalobkyně. Platnost stanovena trvale vzhledem k charakteru postižení.

21. S ohledem na složitost posuzované věci a rozpory mezi jednotlivými posudkovými hodnoceními si krajský soud vyžádal revizní posudek posudkové komise (Brno) včetně protokolu o jednání (protokol i posudek ze dne 19. 3. 2024 jsou založeny na čl. 43–47 soudního spisu).

22. Komise zasedala za přítomnosti specialisty z oboru psychiatrie (MUDr. P.). Žalobkyně byla jednání komise přítomna. Posudkovým zhodnocením konstatováno, že hlavní příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je sice mentální retardace, ovšem nikoli středně těžká. Následné klinické psychologické vyšetření i znalecký posudek z oboru psychiatrie prokazují pouze lehkou mentální retardaci. Posudková komise nesouhlasí se závěry posudkového lékaře OSSZ učiněnými na základě psychiatrického vyšetření ze dne 18. 11. 2022, které bylo velmi orientační. Posudková komise plně akceptuje následné psychologické a soudně znalecké vyšetření, tedy diagnózu lehké mentální retardace. Míra poklesu pracovní schopnosti byla zhodnocena 45 %, tedy horní hranicí, i s ohledem na pracovní zařazení a kombinaci LMR a poruchu přizpůsobení, a to dle kapitoly V položky 8b přílohy vyhlášky. Žalobkyně je schopna vykonávat pracovní činnost jen s omezenými nároky na psychické schopnosti a v podstatně menším rozsahu a intenzitě, je schopna jednoduchých prací. Den vzniku stanoven dnem psychiatrického vyšetření (18. 11. 2022), kdy byl prokázán mentální defekt. Datum vzniku nelze stanovit dříve, není doloženo objektivním nálezem, byť porucha vznikla již v dětství. Zdravotní stav ke dni vydání rozhodnutí odpovídal prvnímu stupni invalidity s trvalou dobou platnosti.

V. Průběh jednání

23. Žalobkyně v průběhu jednání konaném dne 13. 5 2024 setrvala na shora uvedené argumentaci a procesním stanovisku. Žalovaná se z účasti na jednání omluvila s tím, že souhlasila s projednáním věci v její nepřítomnosti. Krajský soud provedl důkaz protokoly o jednání a posudky posudkových komisí ze dne 25. 1. 2024 a 19. 3. 2024, z nichž učinil shora popsaná skutková zjištění. Jiné důkazní návrhy účastníci řízení nevznesli.

VI. Právní hodnocení krajského soudu

24. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.).

25. Žaloba je důvodná.

26. Dle § 39 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění platí, že jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla „a) nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně, b) nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně.“ 27. Krajský soud předně uvádí, že rozhodnutí o přiznání či změně výše invalidního důchodu je závislé na odborném lékařském posouzení. Pro přezkumné soudní řízení je k takovému posouzení povolána podle § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí. Tato komise je oprávněna k celkovému posouzení zdravotního stavu osoby a její pracovní způsobilosti, jakož i k zaujetí posudkových závěrů o invaliditě a jejím stupni. Posudek komise pak krajský soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle zásad obsažených v § 77 odst. 2 s. ř. s. Posudek posudkové komise je úplný a přesvědčivý, jestliže se posudková komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, s žalobkyní udávanými zdravotními potížemi, obsahuje–li posudek náležité zdůvodnění posudkového závěru tak, aby ten byl přesvědčivý též pro krajský soud, který nemá odborné medicínské znalosti a samostatné hodnocení medicínských otázek mu ani nepřísluší.

28. Žalobkyně podanou žalobou rozporuje především posudek posudkového lékaře ČSSZ, jímž byla žalovaná při rozhodování o námitkách vázána a z něhož tudíž vycházela.

29. Žalobkyně v prvé řadě namítá nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí (resp. nepřezkoumatelnost mající původ v nezákonnosti), kterou dovozuje zejména z nepřezkoumatelnosti posudku lékaře ČSSZ vypracovaného pro řízení o námitkách. Této námitce soud nepřisvědčil.

30. V otázce požadavků na kvalitu odůvodnění správního rozhodnutí lze poukázat například na rozsudek ze dne 16. 6. 2006, čj. 4 As 58/2005–65, v němž Nejvyšší správní soud konstatoval, že z rozhodnutí správního orgánu musí být mimo jiné patrno, „proč správní orgán považuje námitky účastníka za liché, mylné, nebo vyvrácené, které skutečnosti vzal za podklad svého rozhodnutí, proč považuje skutečnosti předestírané účastníkem za nerozhodné, nesprávné, nebo jinými řádně provedenými důkazy vyvrácené, podle které právní normy rozhodl, jakými úvahami se řídil při hodnocení důkazů“. Jinými slovy z rozhodnutí správního orgánu musí plynout, jaký skutkový stav vzal správní orgán za rozhodný, jak uvážil o pro věc podstatných skutečnostech, resp. jakým způsobem rozhodné skutečnosti posoudil. Povinnost odůvodnit rozhodnutí však z druhé strany nemůže být chápána tak, že vyžaduje podrobnou odpověď na každý argument účastníků řízení (srov. obdobně například nález Ústavního soudu ze dne 27. 3. 2012, sp. zn. IV. ÚS 3441/11). Rozhodnutí správních orgánů obou stupňů tvoří z hlediska soudního přezkumu jeden celek a není proto vyloučeno, aby případné mezery odůvodnění tato rozhodnutí vzájemně zaplňovala (srov. například rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 10. 2014, čj. 6 As 161/2013–25).

31. Žalobou napadené rozhodnutí takto vymezeným kritériím přezkoumatelnosti odpovídá.

32. Žalovaná v napadeném rozhodnutí odkazuje na posudek lékaře posudkové služby ČSSZ ze dne 7. 8. 2023, a odpovídajícím způsobem shrnuje, co tento posudek konstatoval a jaké závěry z něj žalovaná dovodila. Žalovaná nemá odborné medicínské znalosti a nemůže sama o sobě medicínské otázky hodnotit, proto je vázána závěry učiněnými posudkovými lékaři. Tak tomu bylo i v posuzované věci. Krajský soud obecným přezkumem neshledal, že by napadené rozhodnutí nebylo dostatečně odůvodněno, či že by nebylo zřejmé, které skutečnosti byly vzaty za podklad napadeného rozhodnut apod. Je zjevné, že žalovaná vycházela z vyžádaného posudku posudkového lékaře ČSSZ, jehož závěry je vázána, proto rozhodla v intencích tohoto posudku. Žalobkyně samu námitku nepřezkoumatelnosti vznesla v rovině obecné (nepřezkoumatelnost pro nedostatek skutkových důvodů), soud ji proto vypořádal způsobem námitce odpovídajícím. Žalobkyně současně odvozuje nepřezkoumatelnost z namítané nezákonnosti napadeného rozhodnutí; takovouto souvislost mezi případnou nepřezkoumatelností a nezákonností rozhodnutí však činit nelze. Nezákonnost rozhodnutí automaticky nepřezkoumatelným nečiní. Z textu žaloby a formulace námitek je zřejmé, že žalobkyně primárně nesouhlasí s medicínským hodnocením svého zdravotního stavu lékařem ČSSZ v rámci námitkového řízení. Ani tento podklad pro řízení však nelze považovat za nepřezkoumatelný, neboť splňuje veškeré náležitosti. Posudkový lékař vycházel ze zdravotní dokumentace doplněné o další podklady pro potřeby námitkového řízení, učinil posouzení zdravotního stavu žalobkyně, řádně jej odůvodnil (včetně důvodů pro odlišné posouzení zdravotního stavu) a uzavřel posudkovým závěrem (žalobkyně není invalidní). Skutečnost, že se tento odborný názor rozcházel se závěry posudkového lékaře OSSZ (u žalobkyně shledána invalidita třetího stupně) jej nečiní nepřezkoumatelným bez dalšího ani nezákonným.

33. Žalovaná však nesprávně zjistila skutkový stav věci.

34. Soud vzal předně na vědomí skutečnost, že se žalobkyní bylo vedeno řízení o omezení svéprávnosti (jak tvrdí a jak doložila), z čehož žalobkyně dovozuje závěry ohledně svých kognitivních schopností a z toho plynoucích omezení. Jak již bylo řečeno výše, sám soud si o tom medicínský závěr učinit nemůže, nicméně právě obdobné nejasnosti byly důvodem pro vyžádání revizního posudku.

35. Krajský soud proto vyšel jednak ze shora uvedeného posudku posudkové komise v Plzni, která přezkoumala zdravotní stav žalobkyně v řádném složení za účasti lékařky z oboru psychiatrie a jednak z revizního posudku posudkové komise v Brně, kde byl rovněž přítomen lékař specialista z tohoto oboru. V obou případech posudková komise stanovila úplnou klinickou diagnózu, a to na základě podkladové dokumentace, v případě revizního posudku již za přítomnosti žalobkyně. Posudková komise v Plzni k tomu uvedla, že podkladová dokumentace je dostačující k projednání v nepřítomnosti a k přijetí posudkového závěru, v případě revizního posudku byla žalobkyně jednání účastna. V obou případech posudková komise na základě shromážděných podkladů označila rozhodující zdravotní postižení způsobující dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jímž je lehká mentální retardace, obě posudkové komise shodně určily u žalobkyně míru poklesu pracovní schopnosti 45 % dle kapitoly V položky 8b přílohy k vyhlášce, pro stanovení vyššího poklesu pracovní schopnosti nebyly nalezeny objektivní důvody. Jak vidno, obě posudkové komise v podstatě revidovaly závěry posudkových lékařů OSSZ a ČSSZ a současně dospěly ke stejnému posudkovému hodnocení žalobkyně, tedy že tato je invalidní v prvním stupni.

36. Jestliže v obou případech, včetně revizního posudku, posudková komise stanovila úplnou klinickou diagnózu, označila rozhodující zdravotní postižení způsobující dlouhodobě nepříznivý stav, to podřadila příslušné položce vyhlášky o posuzování invalidity a svůj závěr o tom odůvodnila, zabývala se dalšími zdravotními postiženími žalobkyně a možností aplikovat korekční faktory, pak považuje krajský soud posudek posudkových komisí za úplný a přesvědčivý, činí–li závěr, dle něhož zdravotní stav žalobkyně je dlouhodobě nepříznivý a způsobuje 45 % pokles její pracovní schopnosti.

37. Krajský soud má proto za prokázané, že míra poklesu pracovní schopnosti u žalobkyně činí 45 %. Za této situace měla být žalobkyně uznána invalidní v prvním stupni invalidity. Žalovaná proto napadeným rozhodnutím rozhodla v rozporu s § 39 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění.

38. V otázce vzniku invalidity v důsledku duševního postižení nelze přehlédnout, že spisový materiál neobsahuje podklady datované přede dnem 18. 11. 2022. Až tehdy prvně došlo k objektivnímu posouzení žalobkynina zdravotního stavu. Posudkové komise ani krajský soud přitom nemohou bez objektivně zachycených nálezů činit závěry stran intenzity zdravotních potíží žalobkyně před uvedeným datem, neboť by se dopouštěly nepřípustné spekulace. Jinými slovy je sice zřejmé, že žalobkynino zdravotní postižení vzniklo dříve (patrně již při narození), avšak nelze s jistotou určit, kdy nabylo závažnosti mající za následek invaliditu.

39. Jelikož shora uvedené pochybení postačuje ke zrušení žalobou napadeného rozhodnutí, není již nezbytné zabývat se zbylými námitkami. Pouze k namítanému porušení legitimního očekávání krajský soud obecně poznamenává, že legitimní očekávání žalobkyni nemůže vzniknout za situace, kdy žalovaná vydala rozhodnutí na základě nedostatečně či nesprávně zjištěného skutkového stavu. Ostatně právě proto § 56 odst. 1 písm. c) zákona o důchodovém pojištění pozdější snížení či odnětí již přiznaného důchodu umožňuje.

VII. Závěr a náklady řízení

40. S ohledem na konstatovanou vadu napadeného rozhodnutí krajský soud rozhodnutí žalované zrušil (§ 78 odst. 1 s. ř. s.) a věc jí vrátil k dalšímu řízení (§ 78 odst. 4 s. ř. s.). Žalovaná je v dalším řízení právním názorem krajského soudu vázána (§ 78 odst. 5 s. ř. s.); důkazy provedené v řízení před soudem přitom žalovaná zahrne mezi podklady pro nové rozhodnutí (§ 78 odst. 6 s. ř. s.).

41. O náhradě nákladů řízení krajský soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s., podle něhož nestanoví–li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl.

42. Pokud jde o procesně úspěšnou žalobkyni, v jejím případě jsou náklady řízení představovány odměnou advokáta za zastupování v řízení o žalobě ve výši 3 × 1 000 Kč za tři úkony právní služby (převzetí a příprava věci, sepsání žaloby a účast na jednání) dle § 7 bodu 3, § 9 odst. 2 a § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), a paušální náhradou hotových výdajů 3 × 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, celkem tedy 3 900 Kč. Jelikož je zástupce žalobkyně plátcem DPH, je nutno navýšit odměnu a náhradu hotových výdajů o sazbu této daně na částku 4 719 Kč. Tuto částku je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce.

43. Žalovaná, která neměla v soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení

I. Vymezení věci II. Shrnutí žaloby III. Shrnutí vyjádření žalované IV. Podstatný obsah správního spisu V. Průběh jednání VI. Právní hodnocení krajského soudu VII. Závěr a náklady řízení