60 Ad 15/2024– 113

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudcem JUDr. Michalem Hájkem, Ph.D., ve věci žalobce: nezl. X, narozený dne bytem zastoupený advokátkou JUDr. Evou Machovou se sídlem Na Sadech 2033/21, 370 01 České Budějovice proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí se sídlem Na Poříčním právu 376/1, 128 01 Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 9. 2024, sp. zn. SZ/MPSV–2020/90637–913, čj. MPSV–2024/203094–913, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 9. 2024, sp. zn. SZ/MPSV–2020/90637–913, čj. MPSV–2024/203094–913, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 15 415,40 Kč do 30 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupkyně.

III. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení a procesní vývoj věci

1. Žalobce má diagnostikovaný dětský autismus, lehkou mentální retardaci a některá další onemocnění. Podstatou věci je posouzení, zda a do jaké míry mají tato zdravotní postižení vliv na žalobcovo zvládání základních životních potřeb dle § 9 odst. 1 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách. Od toho se odvíjí stupeň jeho závislosti na pomoci jiné osoby, jakož i výše příspěvku na péči.

2. Úřad práce České republiky – krajská pobočka v Českých Budějovicích (dále jen „správní orgán prvního stupně“) zahájil dne 7. 1. 2020 z moci úřední opětovné posouzení nároku žalobce na příspěvek na péči včetně jeho výše.

3. Dne 17. 1. 2020 provedl správní orgán prvního stupně sociální šetření v místě pobytu žalobce, jímž zjišťoval žalobcovu schopnost zvládat základní životní potřeby.

4. Okresní správa sociálního zabezpečení České Budějovice provedla ve dnech 6. 2. 2020 a 18. 3. 2020 posouzení zdravotního stavu žalobce, v rámci nichž vycházela ze zdravotnické dokumentace ošetřující lékařky, dalších nálezů odborných lékařů a ze sociálního šetření. Okresní správa sociálního zabezpečení dospěla k závěru, že se v případě žalobce jedná o osobu do 18 let věku, která se podle § 8 odst. 1 písm. b) zákona o sociálních službách považuje za závislou na pomoci jiné osoby ve II. stupni (středně těžká závislost), přičemž není dlouhodobě schopen zvládat pět základních životních potřeb (orientace, komunikace, výkon fyziologické potřeby, péče o zdraví a osobní aktivity) a vyžaduje každodenní mimořádnou péči jiné osoby.

5. Rozhodnutím ze dne 9. 4. 2020, sp. zn. UP/42049/2017/SS, čj. 23499/2020/CBU, rozhodl správní orgán prvního stupně o poskytování příspěvku ve výši 6 600 Kč měsíčně od února 2020.

6. Odvolání žalobce proti výše uvedenému rozhodnutí žalovaný rozhodnutím ze dne 15. 1. 2021, sp. zn. SZ/MPSV–2020/90637–913, čj. MPSV–2021/4093–913, zamítl a rozhodnutí potvrdil.

7. Proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 1. 2021 podal žalobce žalobu ke zdejšímu soudu. Ten následně rozsudkem ze dne 31. 5. 2021, čj. 60 Ad 3/2021–38, rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

8. Dne 14. 7. 2021 provedl žalovaný opětovné sociální šetření v místě bydliště žalobce. Během tohoto šetření obdržel žalovaný lékařskou zprávu od I.N., klinické psychiatričky, ze dne 9. 7. 2021.

9. Dne 15. 9. 2021 obdržel žalovaný sdělení žalobce, resp. jeho zákonného zástupce, jímž matka žalobce omluvila sebe i žalobce z jednání posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí. Důvodem omluvy byl rehabilitační pobyt žalobce u Máchova jezera. V tomto podání matka žalobce zároveň vyjádřila souhlas s projednáním věci v nepřítomnosti žalobce. K uvedenému podání matka žalobce taktéž doložila lékařské zprávy B. ze dne 18. 12. 2020, ze dne 15. 10. 2020 a vyjádření k dovednostem žalobce z Autis Centra ze dne 12. 11. 2020.

10. Na základě posudku posudkové komise v Českých Budějovicích ze dne 23. 9. 2021 žalovaný rozhodnutím ze dne 27. 10. 2021 odvolání žalobce zamítl a rozhodnutí ze dne 9. 4. 2020 potvrdil.

11. Krajský soud rozsudkem ze dne 7. 4. 2022, čj. 60 Ad 22/2021–34, žalobu zamítl.

12. Tento rozsudek však následně zrušil Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 17. 5. 2023, čj. 6 Ads 100/2022–26. Klíčové pro posouzení věci jsou především následující závěry Nejvyššího správního soudu: „

16. Pokud se jedná o základní životní potřebu stravování, Nejvyšší správní soud uvádí, že v předchozím řízení nebylo náležitě objasněno, zda v situaci, kdy stěžovatel nepije ze sklenice, ale pouze z lahve (kterou není schopen sám odšroubovat), je vůbec schopen sám nápoj nalít, rozdělit stravu na menší kousky a naservírovat ji. Bez odstranění těchto pochybností ovšem neobstojí závěr posudkové komise žalovaného, že základní životní potřebu stravování stěžovatel zvládá sám, bez pomoci či dohledu jiné fyzické osoby, omezující se na pouhé obecné konstatování, že komise ‚…neshledává důvod ke změně hodnocení schopnosti zvládat základní životní potřeby (…). Je schopen rozpoznat, co je k jídlu a pití, či nikoliv (tedy si vybrat), najíst se a napít ještě přijatelným způsobem s ohledem na rituály (složitější příprava jídla se u dětí této věkové kategorie nepředpokládá)‘. Posudková komise se tak vůbec nevypořádala s kritérii obsaženými v § 2a prováděcí vyhlášky (citovaném výše) ve vztahu ke zvládání životní potřeby stravování a dílčích aktivit dle písm. d) přílohy č. 1 prováděcí vyhlášky (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 4. 2014, č. j. 3 Ads 50/2013–32).

17. Tentýž závěr platí také pro posouzení schopnosti stěžovatele zvládat základní životní potřebu oblékání a obouvání a k ní se vztahující se dílčí aktivity dle písm. e) přílohy č. 1 prováděcí vyhlášky. Posudková komise žalovaného dospěla k závěru, že stěžovatel je‚(…) schopen oblékat si vhodný oděv a obouvat si vhodnou obuv na úrovni svého věku. Vhodností se rozumí oděv a obuv bez náročného zapínání, zavazování tkaniček apod. Samostatný výběr oblečení se u dětí jeho věku nepředpokládá‘. Ani v případě tohoto kritéria však není zřejmé, jak se posudková komise vypořádala s vyjádřením Autis Centra, o.p.s. a obsahem zprávy klinické psycholožky, dle kterých si stěžovatel bez pomoci nezvládne zapnout zip, knoflíky, navléci ponožky, obout se, rozpoznat přední a zadní část oblečení a rub a líc; a jakým způsobem v posudkových závěrech zohlednila a vypořádala se zjištěními učiněnými během sociálního šetření, že stěžovatel oblečení odmítá, a pokud by se měl oblékat sám, nebyl by schopen jednotlivé části oděvu vrstvit, přizpůsobit volbu oblečení dennímu režimu či ročnímu období, oblečení by si oblekl opačně či naruby. Za náležitě zjištěné tedy nelze považovat ani hodnocení týkající se stěžovatelovy schopnosti zvládat dílčí aktivity vztahující se k oblékání a obouvání, jakými jsou zejména rozeznání rubu a líce oblečení, schopnosti vrstvení oděvů, oblékání a obouvání, včetně manipulace s oblečením v denním režimu.

18. Pochybnosti o tom, zda byly úplně a přesvědčivě vyhodnoceny jednotlivé aktivity stanovené prováděcí vyhláškou, se týká rovněž schopnosti zvládat samostatně tělesnou hygienu ve smyslu písm. f) přílohy č. 1 prováděcí vyhlášky. Z podkladů jsou v souvislosti s hodnocením tohoto kritéria patrné zejména problémy se umýt bez pomoci pečující osoby, strpět vodu na hlavě a neschopnost vymačkat zubní pastu na kartáček, které se týkají zvládání mytí jednotlivých částí těla a provádění ústní hygieny. Přesto i v tomto případě posudková komise žalovaného obecně uzavřela, že se tělesná hygiena posuzuje ‚s ohledem na věk, připomenutí a dohled je v tomto věku běžnou záležitostí. Posuzuje se ve vztahu k přirozenému sociálnímu prostředí, které je mu známé a činnosti jsou stereotypní‘.“ 13. Nejvyšší správní soud uzavřel, že posudek posudkové komise žalovaného, který byl doplněn v návaznosti na předchozí zrušující rozsudek krajského soudu, nadále nenaplňuje požadavek úplnosti a přesvědčivosti. Jelikož žalobce nebyl jednání posudkové komise přítomen, pak „[v]zhledem k nedostatku informací a podkladů ke zvládání jednotlivých dílčích aktivit sporných základních životních potřeb stěžovatelem, jakož i nejasnostem plynoucím z obsahu informací obsažených v doložených podkladech, nelze dospět k jednoznačnému závěru, že v souzené věci písemné podklady postačovaly pro vypracování jednoznačného, úplného a přesvědčivého posudku.“ 14. Z důvodu nedostatečně zjištěného skutkového stavu měl krajský soud přistoupit k doplnění posudku posudkové komise, popř. vypracování posudku srovnávacího u jiné posudkové komise.

15. Krajský soud rozsudkem ze dne 24. 7. 2023, čj. 60 Ad 22/2021–71, rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 10. 2021 zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Krajský soud při jednání provedl důkaz lékařskou zprávou z dětské psychiatrie ze dne 6. 6. 2023, zprávou z psychologického vyšetření žalobce ze dne 23. 6. 2023 a vyjádřením Autis Centra ze dne 4. 7. 2023. Lze ve stručnosti shrnout, že ze všech těchto listin vyplývá, že žalobce má potíže mimo jiné se zvládáním základních životních potřeb stravování, oblékání a obouvání a tělesné hygieny. Taktéž se z nich podává, že péče o žalobce je velmi náročná a vyčerpávající.

16. V odůvodnění rozsudku krajský soud uvedl, „že závaznému právnímu názoru – vycházejícího primárně z nedostatečně zjištěného skutkového stavu věci – dostojí tím, že rozhodnutí žalovaného zruší a věc mu vrátí k dalšímu řízení. V dalším řízení pak bude jeho úkolem odstranit nedostatky, na které Nejvyšší správní soud poukázal. S ohledem na délku celého řízení se pak jeví jako přinejmenším vhodné, aby žalovaný postupoval nikoli cestou pouhého doplnění posudku, nýbrž pořízení srovnávacího posudku u jiné posudkové komise. Musí přitom bezpodmínečně trvat na tom, aby se posudková komise zcela jednoznačně vypořádala se všemi rozhodnými skutečnostmi, a to včetně podkladů doložených žalobcem. Jako klíčové se přitom jeví zejména závěry obsažené ve vyjádření Autis Centra, neboť právě jeho zaměstnanci přicházejí se žalobcem do častého styku (jeho schopnosti a dovednosti tudíž důvěrně znají).“ 17. Žalovaný provedl dne 14. 11. 2023 nové sociální šetření a dále do spisu založil srovnávací posudek posudkové komise v Plzni ze dne 7. 2. 2024 a jeho doplnění ze dne 3. 5. 2024 a ze dne 30. 7. 2024. Plzeňská posudková komise zcela potvrdila závěry posudkové komise v Českých Budějovicích.

18. Žalobou napadeným rozhodnutím žalovaný opět žalobcovo odvolání zamítl a rozhodnutí ze dne 9. 4. 2020 potvrdil.

II. Shrnutí žaloby

19. Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce dne 14. 11. 2024 žalobu u Krajského soudu v Českých Budějovicích.

20. Žalobce namítl, že žalovaný opakovaně nerespektoval závazné právní názory Krajského soudu v Českých Budějovicích i Nejvyššího správního soudu, které požadují, aby posudková komise zohlednila veškeré relevantní podklady, včetně aktuálních lékařských zpráv, vyjádření odborníků a školního personálu.

21. Žalovaný a posudková komise v Plzni podle žalobce vycházeli pouze ze zkreslené výpovědi žalobce před komisí a ignorovali obsah odborných vyjádření, zejména neurologické zprávy P. ze dne 3. 4. 2024, psychologického vyšetření N. ze dne 2. 4. 2024, psychiatrického vyšetření B. ze dne 16. 4. 2024, vyjádření třídní učitelky ze dne 21. 11. 2023 a vyjádření Autis Centra ze dne 4. 7. 2023.

22. Žalobce poukazuje na to, že posudková komise neprovedla úplné a objektivní hodnocení schopnosti zvládat základní životní potřeby, zejména oblékání, stravování, tělesnou hygienu a výkon fyziologické potřeby. Komise podle žalobce nevyhodnotila ani konkrétní zjištění ze sociálního šetření, která svědčí o potřebě každodenní asistence. Posudek je podle žalobce nekompetentní, neúplný a nepřesvědčivý, a proto nemůže obstát v dalším řízení.

23. Žalovaný se navíc nevypořádal s námitkami žalobce k podkladům rozhodnutí. Tyto námitky žalovaný odmítl jako opakování předchozí argumentace, aniž by se zabýval jejich obsahem. V posudkovém hodnocení ze dne 30. 7. 2024 posudková komise upravila závěry neurologa tak, že neodpovídají originálnímu vyjádření. Dle neurologa je přitom u žalobce nutná asistence při běžných činnostech.

24. Žalobce navrhl, aby krajský soud žalobou napadené rozhodnutí, jakož i rozhodnutí úřadu práce ze dne 9. 4. 2020, zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

III. Shrnutí vyjádření žalovaného

25. Žalovaný ve vyjádření k žalobě stručně shrnul průběh řízení a obsah posudku posudkové komise v Plzni včetně jeho doplnění. K posouzení zdravotního stavu žalovaný odkázal na odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí.

26. K námitce nevypořádání se se všemi námitkami žalovaný uvedl, že dokazování v řízení proběhlo pečlivě a s ohledem na podané námitky. V rámci nového řízení bylo opětovně provedeno sociální šetření a žalobce byl dne 7. 2. 2024 vyšetřen odborným lékařem při jednání posudkové komise. Komise měla k dispozici aktuální lékařské zprávy, včetně nálezů předložených žalobcem.

27. Posouzení zdravotního stavu podle žalovaného náleží výlučně lékařské posudkové službě, jejíž závěry považuje za odborně kvalifikované a autoritativní. Žalovaný sám nedisponuje potřebnými lékařskými znalostmi a vychází proto ze závěrů posudkové komise, které považuje za úplné a přesvědčivé. Domnívá se, že současný posudek posudkové komise v Plzni odstranil veškerá pochybení vytknutá Krajským soudem v Českých Budějovicích v rozsudku ze dne 24. 7. 2023.

28. K námitce žalobce, že jeho připomínky nebyly zohledněny v podkladech rozhodnutí, žalovaný uvádí, že po obdržení nesouhlasu žalobce s posouzením zdravotního stavu dne 11. 3. 2024 požádal posudkovou komisi v Plzni o doplnění posudku. Komise při jednání dne 3. 5. 2024 neshledala důvody pro změnu závěru. Po obdržení žádosti žalobce ze dne 14. 5. 2024 o přezkum nově zaslané zdravotní dokumentace (psychologické vyšetření z 2. 4. 2024, zpráva z dětské neurologie z 3. 4. 2024 a zpráva dětského psychiatra z 16. 4. 2024) žalovaný opětovně požádal PK MPSV o doplnění posudku.

29. Posudková komise v Plzni stanovila lhůtu 15 dnů pro předložení podkladů od oznámení výzvy dne 6. 12. 2023, v souladu s § 16a odst. 6 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, přičemž dle tohoto ustanovení se k později předloženým podkladům nepřihlíží. Žalovaný přesto v reakci na doložení nové zdravotní dokumentace požádal posudkovou komisi o další doplnění. Ani při jednání dne 30. 7. 2024 však posudková komise neshledala důvody pro změnu svého závěru. S žalobcovým podáním ze dne 9. 9. 2024 se pak žalovaný vypořádal v odůvodnění svého rozhodnutí. Další dokazování již žalovaný nepovažoval za potřebné.

30. Žalovaný navrhl, aby krajský soud žalobu zamítl.

IV. Průběh jednání

31. Účastníci řízení při jednání konaném dne 20. 10. 2025 setrvali na svých procesních stanoviscích i shora uvedené argumentaci. IV.A Znalecký posudek 32. Krajský soud při jednání provedl důkaz znaleckým posudkem ze dne 24. 7. 2025, č. 141/61/2025, který na základě ustanovení usnesením krajského soudu ze dne 10. 3. 2025, čj. 60 Ad 15/2024–42, vyhotovil znalec J.K..

33. Úkolem znalce bylo vypracovat znalecký posudek za účelem komplexního zjištění a posouzení zdravotního stavu žalobce ve smyslu posouzení a zhodnocení jeho zdravotních postižení a jejich společného dopadu na jeho schopnost zvládat jednotlivé základní životní potřeby (na kolik základních životních potřeb postižení žalobce dopadá) ve smyslu § 9 zákona o sociálních službách.

34. Znalec v posudku nejprve podrobně shrnul dosavadní posudková řízení od roku 2016 a dále předestřel výčet podkladů, které považoval za relevantní.

35. Znalec popsal charakteristiku žalobcových onemocnění (dětský autismus, mentální retardace, syndrom ADHD, poruchy chování u dětí, expresivní porucha řeči, vývojová dyspraxie a lehký cerebellární syndrom). Dle znalce všechny „popsané diagnózy byly u žalobce potvrzeny odbornými ošetřujícími lékaři v oborech dětské psychiatrie, dětské neurologie a klinické psychologie. Psychiatrické a neurologické symptomy výše popsaných diagnóz se u žalobce manifestují ve větší či menší míře, vzájemně se prolínají, doplňují a v některých případech potencují. Intenzita těchto symptomů je kolísavá v závislosti na pohodě dětského autisty, někdy se projeví ve vyšší, někdy v nižší intenzitě s frekvencí změny i několikrát denně. Logickým důsledkem je i kolísavý stupeň funkčních poruch, jež vedou ke snížené schopnosti či neschopnosti samostatně zvládat jednotlivé specifikované aktivity základních životních potřeb s potřebou každodenní mimořádné péče pečující osobou.“ 36. Znalec dále podrobně popsal hodnocení žalobcova stavu z pohledu zainteresovaných institucí (Kliniky dětského a dorostového lékařství VFN v Praze, školy, dětské psychiatrie, dětského neurologa, klinické psycholožky a Autis Centra).

37. Znalec následně podrobně popsal i vlastní zjištění: „Dne 23.7.2025 provedl znalec vlastní šetření 14,5letého žalobce v místě jeho pobytu na chatě v Plané u Českých Budějovic. Adam zde pobývá v letních měsících s matkou a babičkou (pečující osoby). Znalec provedl orientační vyšetření chování a kognitivních funkcí se zaměřením na schopnost zvládat jednotlivé aktivity základních životních potřeb. A. byl zprvu ostýchavý, posléze klidný, bez projevů auto či heteroagresivity, byl schopen na kratší dobu navázat kontakt, v průběhu pohovoru neustále odbíhal na zahradu, kde stereotypně poskakoval stále dokola. Na položené otázky odpovídal ochotně, nicméně odpovědi často mimo relaci, výrazná perseverace, špatně odklonitelný, hovor stále odkláněl k tématům, které ho baví (kalendáře, místopis), při rozhovoru patrny stereotypní pohyby, fabulace. V průběhu rozhovoru patrna autistická symptomatologie. Z mentálního hlediska chlapcovi odpovědi korespondovaly s diagnózou lehké mentální retardace. Matka žalobce, byla přítomna u pohovoru, do odpovědí A. nijak nezasahovala, zjevné fabulace na dotaz znalce uváděla na pravou míru. Nezbytný byl nad téměř 15letým A. prakticky nepřetržitý dohled dospělé osoby. Pokud se matka od rozhovoru vzdálila, A. znejistěl a odbíhal za ní. Znalec se zaměřil na zjištění A. schopnosti samostatně zvládat aktivity, které jsou jednotlivým základním životním potřebám přiřazeny platnou metodikou. Adam je plně mobilní, charakteristická je stereotypie pohybů. V oblasti jemné motoriky je patrný třes rukou, potíže s koordinací pohybů, zvláště horních končetin. V oblasti orientace je zjevné, že A. nemá věku přiměřené duševní kompetence, je orientován osobou a místem, vázne časová orientace. Řeč se v posledním roce zlepšila, dosud náznak dyslalie, artikuluje dobře, často opakuje již někdy slyšené (echolálie). Písmo je kostrbaté, na úrovni zdravého žáka 2. třídy. Ke všem úkonům stravování potřebuje asistenci, je schopen jíst jak lžící, tak příborem, rád používá hůlky. Bez mimořádné péče by se neoblékl přiměřeně svému věku. Na otázky ohledně oblékání odpovídá, co již mnohokrát slyšel od pečujících osob, ale bez dohledu a pomoci je zmatený. Bez dohledu se neobejde ani při úkonech hygieny. Z hlediska fyziologických potřeb vykonává malou i velkou potřebu bez očisty na zahradě. A. nevyžaduje mimořádnou péči o zdraví, tato potřeba se u dětí do 12 let nehodnotí, Adamův věk je mentálně pod touto hranicí. Není schopen samostatně vykonávat a plánovat aktivity obvyklé věku.“ 38. Kriticky se znalec vyjádřil k záznamům ze sociálního šetření: „Sociální pracovnice při hodnocení jednotlivých aktivit žalobce v rámci sociálního šetření často polemizují s údaji pečující osoby, mnohdy vyjadřují více své domněnky nad objektivními poznatky. Ze záznamů sociálního šetření lze vyčíst tendenci negovat a snižovat důvěryhodnost informací od pečujících osob. V sociálních šetřeních je patrna jistá míra nedůvěry k údajům pečujících osoby, které podezírají z účelového jednání. V komunikaci a jednání sociálních pracovnic při sociálních šetřeních je zjevné, že nemají základní poznatky a zkušenosti v šetření funkčních schopností dětí postiženými dětským autismem.“ 39. Poté znalec popsal metodiku posuzování obsaženou v příslušném metodickém pokynu. Dále shrnul, z jakých podkladů vycházel (vedle lékařských zpráv též z hodnocení žalobce třídní učitelkou speciální základní školy, kterou žalobce navštěvuje, z popisu schopností žalobce ze specializovaného centra pro pomoc autistickým dětem a vlastního šetření). Z časového hlediska znalec hodnotil žalobcův stav ke dni 1.2.2020, tj. den po ukončení platnosti předchozího posudku 31. 1. 2020, na jehož základě pobíral žalobce příspěvek na péči, tak, aby oba příspěvky na sebe navazovaly a byla zajištěna jejich návaznost.

40. Dále znalec shrnul, jakým způsobem se žalobcova zdravotní postižení promítají do zvládání jednotlivých základních životních potřeb a uzavřel, že žalobce není schopen bez mimořádné péče jiné osoby zvládat 7 základních životních potřeb: orientace, komunikace, stravování, oblékání, obouvání, tělesná hygiena, výkon fyziologické potřeby a osobní aktivity.

41. To odpovídá III. stupni závislosti (těžká závislost) dle § 8 odst. 1 písm. c) zákona o sociálních službách.

42. Oproti posudkovým komisím znalec nepovažuje za nezvládanou základní životní potřebu péče o zdraví, neboť ta se u dětí do 12 let nehodnotí vyjma případů hodných zvláštního zřetele („např. každodenní domácí rehabilitace Vojtovou metodou, nebo každodenní mimořádná péče o pokožku v případě generalizovaného ekzému, apod.“).

43. Znalec v rámci části posudku nadepsaného jako „Rozprava“ uvedl, že: „[v] mnohých posudcích znalec shledal některá nepravdivá a rozporná tvrzení, a ačkoli byly v dané době k dispozici lékařské zprávy, informace od třídní učitelky či informace z Autis Centra, které všechny výše citované diagnózy a poruchy funkčních schopností žalobce potvrzovaly, nebyly mnohdy brány na zřetel. Jako červená niť je do lékařských posudků implikováno podezření sociálních pracovnic Úřadu práce v Českých Budějovicích, které prováděly sociální šetření v domově žalobce.“ 44. Znalec se dále vyjádřil k tomu, proč dospěl k odlišnému posouzení oproti posudkovým komisím. Tuto část znaleckého posudku považuje krajský soud za vhodné reprodukovat v plném znění, neboť je pro posouzení věci zcela zásadní: „Znalec nesouhlasí s tvrzením komise, že: ‚Verifikované tíži postižení neodpovídá v námitce uváděná nezvladatelnost oblékání a obouvání, stravování a tělesné hygieny. U posuzovaného chlapce není objektivizováno závažné postižení horních ani dolních končetin a páteře, ani těžká zraková dysfunkce, které by limitovaly samostatný výkon těchto životních potřeb, při stávající duševní kapacitě s absencí průkazu závažné paměťové poruchy, by měl být chlapec schopen dodržovat a provádět tělesnou hygienu , zvládat stravovací aktivity , včetně porcování a přenášení jídla (příprava stravy je u nezletilého v kompetenci pečující osoby), přípravu a výběr oblečení , případně s mírným dohledem připustitelným u dítěte jeho věku‘. Svůj nesouhlas znalec zdůvodňuje a dokládá výše citovanými zprávami dětské psychiatrie, klinické psychologie, informacemi od třídní učitelky žalobce, zprávami z pro autismem postižené děti specializovaného Autis Centra, zprávou dětského neurologa o vývojové apraxii a v neposlední řadě vlastním šetřením. To, že není verifikována těžké porucha končetin z důvodu tělesného postižení, neznamená že porucha funkce nemůže být způsobena z důvodu psychického postižení. Ve své mnohaleté praxi znalec posuzoval mnoho případů psychogenních poruch hybnosti končetin. Dětský autismus s lehkou mentální retardací, s poruchami chování a vývojovou apraxií s kolísavou taxí vede u žalobce oproti zdravým jedinců stejné věkové kategorie prokazatelně k poruše orientace, komunikace, samostatného stravování, neschopnosti samostatného oblékání a obouvání, neschopnosti samostatně provádět osobní a celkovou hygienu, poruše samostatného konání fyziologických potřeb, kdy potřeby provádí žalobce mimo záchodovou mísu s bez očisty po vyprázdnění stolice. Významně narušeny jsou metodikou vyspecifikované osobní aktivity. Ke všem těmto základním životním potřebách je nutná každodenní mimořádná péče ze strany pečujících osob, tzn. o více jak 1/3 nad rámec dohledu potřebného u zdravých jedinců stejné věkové kategorie. Dále se v posudkovém zdůvodnění PK MPSV argumentuje tím, že chlapec může používat různé facilitátory, které usnadňují jednotlivé úkony ZŽP, např. kráječ stravy či navlékač ponožek. Znalci není jasné, jak by chlapec postižený dětským autismem s lehkou mentální retardací a vývojovou dyspraxií byl schopen s příslušnou facilitační pomůckou zacházet. Rady posudkové komise stran užívání kompenzačních pomůcek neberou na zřetel schopnosti žalobce, neboť je zřejmé, že by žalobce pravděpodobně nebyl schopen komisí navrhované kompenzační pomůcky používat. Situaci řeší pouze mimořádná každodenní péče pečující osobou. Znalec nerozporuje, že žalobce přítomný na jednání PK MPSV Plzeň, byl schopen si svléknout a obléknout bundu, rozepnout a zapnout zip a sundat a nasadit čepici. To však není důkaz toho, že je schopen samostatného oblékání a obouvání ve všech specifikovaných aktivitách dané ZŽP bez dohledu jiné osoby. U dětského autismu se schopnosti mění dle momentálního psychického rozpoložení, kdy za hodinu může být vše jinak. Chlapec v individuálním kontaktu dokáže v krátkých časových úsecích spolupracovat a při poskytování přestávek je usměrnitelný. Znalec nesdílí názor komise, že se nejedná o nezbytnou každodenní mimořádnou péči, ale, že jde o hyperprotektivní péči ze strany pečujících osob. Paradoxní tvrzení komise je však v rozporu s názorem, který zněl v jiných posudcích, a to že chlapec vyrůstá v málo podnětném prostředí (což mimochodem znalec také nesdílí). Při hodnocení stupně funkčních poruch posuzované osoby, vychází znalec z poznatku, působí–li souběžně více poruch, které nejsou samy o sobě na úrovni poruchy těžké nebo úplné, může být výsledný efekt spolupůsobení těchto poruch na úrovni poruchy těžké či úplné. Různé poruchy funkčních schopností daného jedince vyplývající z dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu se mohou vzájemně prolínat, doplňovat, kumulovat a mohou potencovat své negativní účinky na schopnost posuzované osoby samostatně vykonávat stanovené aktivity základních životních potřeb v potřebném standardu a každodennosti. Jde o posudkový princip kumulativních a synergických efektů různých poruch při posuzování funkčních schopností posuzované osoby. Tak tomu je i v případě žalobce, kdy dochází ke interakci funkčních poruch, které plynou z různých mentálních, psychických a neurologických postižení. U žalobce se prolínají typické projevy dětského autismu, projevy lehké mentální retardace, poruchy chování s expresivní poruchou řeči a motorické známky vývojové dyspraxie s lehkou poruchou taxe v rámci mozečkového syndromu. Znalec vychází z poznatků, která zjistil z relevantních podkladů a dokládá je v nálezové a popisné části tohoto posudku. Tyto poznatky znalec implementoval do hodnocení každé jednotlivé metodikou specifikované aktivity základních životních potřeb. K posouzení zdravotního stavu žalobce ve smyslu žádosti o příspěvek na péči měl znalec k dispozici dostatečné množství vypovídajících relevantních podkladů prakticky od raného dětství žalobce až do současnosti, včetně vlastního šetření dne 23.7.2025.“ 45. Součástí znaleckého posudku jsou též záznamy ze sociálního šetření ze dne 7. 8. 2017, 8. 1. 2019, 17. 1. 2020, 14. 7. 2021 a 14. 11. 2023. IV.B Vyjádření účastníků řízení a reakce znalce 46. V podání ze dne 12. 8. 2025 žalobce uvedl, že se závěry znaleckého posudku souhlasí.

47. Žalovaný v podání ze dne 20. 8. 2025 sdělil, že nechal provést medicínskou recenzi znaleckého posudku, na jejímž základě s tímto posudkem nesouhlasí.

48. Krajský soud provedl důkaz uvedeným stanoviskem (recenzí) odboru 91 ze dne 15. 8. 2025 zpracovaným V.Č.V., s nímž svým podpisem vyjádřili souhlas H.S., P.R. a M.N.. Dle tohoto stanoviska je znalecký posudek nepřesvědčivý, neboť neposkytuje komplexní zhodnocení funkčního vývoje žalobce za období, které znalec v posudku určil, a nezohledňuje vývojové změny v hodnoceném období ve vztahu k potřebě každodenní mimořádné péče při zvládání základních životních potřeb. Existují rozpory v provedených sociálních šetřeních a sděleních školského zařízení vzhledem ke skutečnostem uváděným v posudku, kdy tyto deklarují vyšší míru samostatnosti žalobce (stravuje se ve školní jídelně; ve škole jí příborem; je schopen jíst hůlkami; stravu si naporcuje; sdělí, co chce jíst; při oblékání mu pomáhá babička; možná by se sám oblékl, avšak trvalo by to dlouho; některé úkony odmítá, protože ho nebaví). Vlastní vyšetření znalce, který je znalcem v oboru posudkového lékařství, ale nedisponuje specializovanou způsobilostí v oblasti dětské psychiatrie, ani není dětským klinickým psychologem, nemůže nahradit potřebné odborné podklady a jednoznačně určit, které činnosti žalobce nezvládá z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu a které nezvládá z jiných důvodů.

49. Znalec ve vyjádření ze dne 29. 8. 2025 uvedl, že vzhledem k tomu, že Krajský soud v Českých Budějovicích neurčil rozhodné období, vycházel z období vymezeného rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 5. 2023, konkrétně od 1. 2. 2020, tedy dne následujícího po ukončení platnosti předchozího posudku. Toto datum potvrdil i Krajský soud ve svém rozsudku ze dne 31. 5. 2021.

50. Posouzení vychází z odborných nálezů dětské psychiatričky, dětského neurologa, dětské klinické psycholožky, školy a Autis Centra. Recenzní stanovisko žalovaného podle znalce hrubě znevažuje tyto odborné zprávy a selektivně využívá informace, které neodpovídají skutečnému stavu. Naopak záznamy ze sociálního šetření dle znalce vykazují nedůvěru k údajům pečující osoby a nedostatek odbornosti v oblasti autismu. Žalovaný dále ve svém vyjádření využívá neúplné a ke své argumentaci účelově selektované informace (např. ze školského zařízení).

51. Znalec odmítá tvrzení žalovaného, že posuzoval zdravotní stav žalobce za období od 9,5 do 16 let věku, a potvrzuje, že posouzení bylo provedeno k datu 1. 2. 2020 s platností do 16 let věku.

52. Dále uvádí, že jeho odborná způsobilost v oboru posudkové lékařství jej opravňuje k expertní interpretaci funkčních nálezů specialistů a jejich zařazení do legislativního rámce. Postupoval v souladu s metodickým pokynem Ministerstva práce a sociálních věcí, který upravuje mimo jiné specifika posuzování stupně závislosti u osob mladších 18 let.

53. Znalec zdůrazňuje, že neprováděl diagnostiku, ale hodnotil funkční schopnosti žalobce a potřebu mimořádné péče. Posouzení provedl osobně v přirozeném prostředí žalobce, přičemž vztah mezi matkou a dítětem označil za zdravý a nehyperprotektivní. Odborné diagnózy (dětský autismus, lehká mentální retardace, vývojová dyspraxie, expresivní porucha řeči, lehký mozečkový syndrom) podle něj jednoznačně splňují kritéria dlouhodobosti a nepříznivosti zdravotního stavu. Závěrem odmítá názor žalovaného o účelovosti péče jako neopodstatněný a v rozporu s odbornými i doplňkovými stanovisky.

54. Žalobce v podání ze dne 10. 9. 2025 uvedl, že dle jeho názoru je naopak nepřesvědčivý posudek posudkové komise. Taktéž stanovisko ze dne 15. 8. 2025, které podle něj vychází pouze z jeho výpovědi před komisí a při sociálním šetření, přičemž tato výpověď je podle žalobce zkreslená a nevěrohodná, neboť ji vyvracejí další listinné důkazy – lékařské zprávy psychiatričky B., klinické psycholožky N., neurologa P., aktuální vyjádření Autis Centra a třídní učitelky. Žalobce nesouhlasí s tvrzením žalovaného, že z těchto dokladů vyplývá vyšší míra jeho samostatnosti, například při stravování a oblékání, když právě citované podklady uvádějí opak. Žalobce upozorňuje soud, že žalovaný se nevypořádal se všemi rozhodnými podklady, čímž porušil závazný právní názor obsažený v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 5. 2023. Závěrem žalobce uvádí, že výhrady obsažené v dokumentu žalovaného jsou z hlediska odbornosti irelevantní, neboť se jedná pouze o listinný důkaz, který nemůže měnit odborná zjištění stanovená znaleckým posudkem. Soudní znalec K. je zapsán v seznamu znalců pro obor posudkového lékařství, zatímco žádný z autorů dokumentu této odbornosti nedosahuje. Pokud byl znalec ustanoven soudem, lze jeho posudek měnit pouze revizním posudkem, nikoliv listinným důkazem, jak se o to snaží žalovaný. IV.C Výslech znalce 55. Znalec při výslechu představil shora popsané posudkové závěry, a to zcela ve shodě s obsahem písemného vyhotovení znaleckého posudku. K dotazu soudu se znalec podrobněji vyjádřil ke zvládání jednotlivých základních životních potřeb ze strany žalobce (opět shodně s písemným posudkem). Tuto část výslechu proto není na tomto místě již potřebné blíže rekapitulovat.

56. Zástupkyně žalobce vznesla dotaz stran vlivu poruchy žalobcovy jemné motoriky, na což znalec opětovně zdůraznil význam žalobcových psychických postižení, která jsou rozhodující. Žalobce například jeden den je schopen si zavázat tkaničky, ale druhý den již nikoli, což je projevem dětského autismu. Dále se zástupkyně žalobce znalce dotázala na žalobcovu schopnost vybrat si správné oblečení, přičemž připomněla vlastní zkušenost, kdy se žalobce v závěru její návštěvy u něj doma vysvlékl do slipů. Znalec uvedl, že to souvisí také s žalobcovou mentální retardací, tj. poruchou intelektu. Žalobce rád chodí nahý a je třeba jej neustále hlídat, aby se nesvlékl.

57. Žalovaný vůči znalci žádné dotazy neměl.

58. K dotazu soudu účastníci řízení shodně uvedli, že žádné důkazní návrhy nevznáší.

V. Právní hodnocení krajského soudu

59. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.).

60. Žaloba je důvodná. V.A K námitce nepřezkoumatelnosti 61. Krajský soud se nejprve zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí, která by v případě důvodnosti byla důvodem pro zrušení napadeného rozhodnutí. Této námitce nepřisvědčil.

62. V otázce požadavků na kvalitu odůvodnění správního rozhodnutí lze poukázat například na rozsudek ze dne 16. 6. 2006, čj. 4 As 58/2005–65, v němž Nejvyšší správní soud konstatoval, že z rozhodnutí správního orgánu musí být mimo jiné patrno, „proč správní orgán považuje námitky účastníka za liché, mylné, nebo vyvrácené, které skutečnosti vzal za podklad svého rozhodnutí, proč považuje skutečnosti předestírané účastníkem za nerozhodné, nesprávné, nebo jinými řádně provedenými důkazy vyvrácené, podle které právní normy rozhodl, jakými úvahami se řídil při hodnocení důkazů“. Jinými slovy z rozhodnutí správního orgánu musí plynout, jaký skutkový stav vzal správní orgán za rozhodný, jak uvážil o pro věc podstatných skutečnostech, resp. jakým způsobem rozhodné skutečnosti posoudil. Povinnost odůvodnit rozhodnutí však z druhé strany nemůže být chápána tak, že vyžaduje podrobnou odpověď na každý argument účastníků řízení (srov. obdobně například nález Ústavního soudu ze dne 27. 3. 2012, sp. zn. IV. ÚS 3441/11). Rozhodnutí správních orgánů obou stupňů tvoří z hlediska soudního přezkumu jeden celek a není proto vyloučeno, aby případné mezery odůvodnění tato rozhodnutí vzájemně zaplňovala (srov. například rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 10. 2014, čj. 6 As 161/2013–25).

63. Žalobou napadené rozhodnutí takto vymezeným kritériím přezkoumatelnosti odpovídá. Žalovaný zcela konkrétně popsal, z jakých skutečností vycházel a jak věc posoudil. Žalobce namítá nepřezkoumatelnost v souvislosti s námitkami týkajícími se konkrétních nezákonností v posudcích. Z odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí je patrno, že žalovaný na tyto výtky reagoval tak, že nechal posudek posudkové komise v Plzni opakovaně doplnit. Žalovaný pak následně popsal důvody, pro které považoval posudek včetně jeho doplnění za dostatečně přesvědčivý. Skutečnost, že žalobce s odůvodněním žalovaného nesouhlasí, nepřezkoumatelnost žalobou napadeného rozhodnutí nezakládá. Nepřezkoumatelnost nelze zpravidla spojovat s otázkou správnosti rozhodnutí správního orgánu. V.B K námitkám týkajícím se posouzení stupně žalobcovy závislosti na pomoci jiné fyzické osoby 64. Krajský soud naopak přisvědčil námitkám zpochybňujícím správnost posouzení stupně žalobcovy závislosti na pomoci jiné fyzické osoby.

65. Podle § 7 odst. 1 zákona o sociálních službách se příspěvek na péči poskytuje osobám závislým na pomoci jiné fyzické osoby. Podle § 8 odst. 1 zákona o sociálních službách „[o]soba do 18 let věku se považuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve a) stupni I (lehká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat tři základní životní potřeby, b) stupni II (středně těžká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat čtyři nebo pět základních životních potřeb, c) stupni III (těžká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat šest nebo sedm základních životních potřeb, d) stupni IV (úplná závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat osm nebo devět základních životních potřeb, a vyžaduje každodenní mimořádnou péči jiné fyzické osoby.“ 66. Při posuzování stupně závislosti se hodnotí schopnost zvládat tyto základní životní potřeby: mobilita, orientace, komunikace, stravování, oblékání a obouvání, tělesná hygiena, výkon fyziologické potřeby, péče o zdraví a osobní aktivity (§ 9 odst. 1 zákona o sociálních službách). Oproti osobám starším 18 let se naopak nehodnotí zvládání péče o domácnost (§ 9 odst. 3 téhož zákona).

67. Dle § 9 odst. 4 zákona o sociálních službách dále „[p]ři hodnocení schopnosti zvládat základní životní potřeby se hodnotí funkční dopad dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu na schopnost zvládat základní životní potřeby; přitom se nepřihlíží k pomoci, dohledu nebo péči, která nevyplývá z funkčního dopadu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu.“ 68. Dle § 9 odst. 5 zákona o sociálních službách „[p]ro uznání závislosti v příslušné základní životní potřebě musí existovat příčinná souvislost mezi poruchou funkčních schopností z důvodu nepříznivého zdravotního stavu a pozbytím schopnosti zvládat základní životní potřebu v přijatelném standardu. Funkční schopnosti se hodnotí s využíváním zachovaných potenciálů a kompetencí fyzické osoby a využíváním běžně dostupných pomůcek, prostředků, předmětů denní potřeby nebo vybavení v domácnosti, veřejných prostor nebo s využitím zdravotnického prostředku.“ 69. Podle § 25 odst. 3 zákona o sociálních službách „[p]ři posuzování stupně závislosti osoby vychází Institut posuzování zdravotního stavu [pozn.: dříve okresní správa sociálního zabezpečení] ze zdravotního stavu osoby doloženého nálezem vydaným poskytovatelem zdravotních služeb, popřípadě také z vyšetření dětského klinického psychologa v případě pervazivních vývojových poruch, z výsledku sociálního šetření a zjištění potřeb osoby, popřípadě z výsledků funkčních vyšetření a z výsledku vlastního vyšetření posuzujícího lékaře“ (důraz doplněn). Ze stejných podkladů při posuzování vychází i posudková komise.

70. Dle § 2a vyhlášky č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách, platí, že „[p]okud osoba není schopna z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu zvládat alespoň jednu z aktivit, která je pro schopnost zvládat základní životní potřebu vymezena v příloze č. 1 k této vyhlášce, není schopna základní životní potřebu zvládat, a to bez ohledu na příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu.“ 71. Jak plyne ze shora uvedeného, obsahem správního spisu jsou posudky posudkových komisí, které shledaly, že žalobce nezvládá pouze pět základních životních potřeb, a to potřebu orientace, komunikace, výkon fyziologické potřeby, péče o zdraví a osobní aktivity. Tento závěr je však v příkrém rozporu se znaleckým posudkem, který nechal vyhotovit krajský soud. Je tedy nezbytné posoudit, kterému z těchto podkladů lze přiznat větší váhu.

72. V tomto ohledu nelze přehlédnout, že Nejvyšší správní soud i krajský soud žalovaného zavázaly k tomu, aby zohlednil veškeré žalobcem doložené podklady, resp. aby trval na tom, aby se s těmito podklady řádně vypořádala posudková komise. Jelikož předchozí posudky posudkové komise v Českých Budějovicích v soudním přezkumu neobstály, je zapotřebí zkoumat, zda vytýkaná pochybení napravil nově pořízený posudek posudkové komise v Plzni. Krajský soud přitom dospěl k závěru, že žalovaný uvedenému požadavku nedostál, neboť se spokojil s posudkem (byť opakovaně doplněným), který žalobcem předložené podklady nadále fakticky přehlíží, přestože je formálně mezi podklady zařazuje.

73. V doplnění posudku ze dne 3. 5. 2024 posudková komise v Plzni výslovně uvedla, že vedle vlastního vyšetření je rozhodujícím podkladem lékařská dokumentace, a nikoliv nelékařské zprávy. Již to samo o sobě přesvědčivost nově pořízeného posudku značně omezuje. Lékařská dokumentace a vlastní vyšetření jsou totiž dle shora citovaného § 25 odst. 3 zákona o sociálních službách jen jedněmi z podkladů, které má posudková komise zohlednit. Posudková komise má totiž při svém posuzování vycházet i ze „zjištění potřeb osoby“, přičemž v tomto ohledu budou hrát roli především informace nelékařské povahy (zprávy ze školy, zařízení poskytujících péči apod.).

74. Znalec naproti tomu žalobcem předložené podklady do svých úvah zahrnul, a to nejen formálně (uvedením ve výčtu podkladů), ale i fakticky, neboť z nich vychází a reaguje na ně. Znalec pak nejenže pečlivě popsal informace z Kliniky dětského a dorostového lékařství VFN v Praze, školy, dětské psychiatrie, dětského neurologa, klinické psycholožky a Autis Centra, ale provedl navíc i vlastní šetření v žalobcově přirozeném prostředí.

75. Zpochybňování znalcovy erudice je v tomto ohledu zcela nepřípadné. Znalec neprováděl primární vyšetření žalobcova zdravotního stavu, ale pouze v rámci své posudkové činnosti ověřoval informace, které měly na posouzení věci ve správním řízení značný vliv (zejména opakované tvrzení o údajně hyperprotektivní péči, málo podnětném prostředí apod.).

76. Žalovaný s odkazem na předložené recenzní stanovisko uvedl, že znalec neposkytuje komplexní zhodnocení funkčního vývoje žalobce za období, které znalec v posudku určil. Znalec však jednoznačně uvedl, že se jeho posuzování vztahuje ke dni 1. 2. 2020, což je „datum následného dne po ukončení platnosti předchozího posudku 31.1.2020, na jehož základě pobíral žalobce příspěvek na péči, tak, aby oba příspěvky na sebe navazovaly a byla zajištěna jejich návaznost.“ Smyslem znaleckého posudku nebylo zachytit žalobcův následný vývoj (což ostatně nečiní ani posudkové komise), nýbrž posoudit žalobcův stav k uvedenému dni.

77. Znalec oproti posudkovým komisím dospěl k závěru, že žalobce nezvládá též základní životní potřebu stravování, oblékání/obouvání a tělesné hygieny.

78. K základní životní potřebě stravování znalec uvedl, že žalobce „[n]ení schopen se bez asistence a mimořádné péči najíst, přemístit stravu a nápoj na místo konzumace, má problém se stravováním, výběrem stravy a pokrmů, jí pouze určité potraviny, které spolu nesmějí být smíchány. Jí lžící, není schopen rozdělit stravu na menší kousky, u stravování potřebuje asistenci jinou osobou.“ 79. K základní životní potřebě oblékání a obouvání znalec po předestření všech hodnocených dílčích aktivit uvedl, že žalobce „[n]ení schopen prakticky všech vyjmenovaných aktivit oblékání a obouvání.“ 80. K základní životní potřebě tělesné hygieny znalec uvedl, že žalobce „[n]ení schopen samostatně používat hygienické zařízení, samostatně dodržovat tělesnou hygienu a provádět celkovou hygienu, není schopen si samostatně vyčistit zuby.“ 81. Tyto mají oporu ve znalcem shromážděných podkladech. Rozpor oproti závěrům posudkových komisí přitom znalec smysluplně a přesvědčivě vysvětlil (viz odst. 444 shora). Ačkoli podstatou věci je žalobcovo duševní zdravotní postižení, posudkové komise kladou v této souvislosti stále důraz především na žalobcovy fyzické schopnosti. Znalec naproti tomu pečlivě vyložil povahu a projevy žalobcových postižení, z čehož je patrné i to, proč znalcem označené základní životní potřeby nezvládá.

82. Za přesvědčivé považuje krajský soud i zdůvodnění toho, proč naopak u žalobce nelze jako nezvládanou hodnotit základní životní potřebu péče o zdraví. V této souvislosti vychází znalec z přílohy k instrukci náměstkyně pro řízení sekce sociálně pojistných systémů č. 15/2016, dle která v případě dětí stanoví, že dítě „samo nedokáže pečovat o své zdraví do 12 let věku, mimořádná péče viz výše“. U dětí je tak třeba považovat péči spojenou s péčí o zdraví za standard, přičemž pro účely příspěvku na péči je tuto potřebu nutné považovat za nezvládanou pouze tehdy, vyžaduje–li dítě péči zcela mimořádnou. Potřebu takovéto mimořádné péče znalec v souvislosti s péčí o zdraví neshledal.

83. Krajský soud proto považuje za prokázané, že žalobce je osobou mladší 18 let, která nezvládá sedm základních životních potřeb, a je tedy dle § 8 odst. 1 písm. c) zákona o sociálních službách závislá na pomoci jiné fyzické osoby ve třetím stupni závislosti (těžká závislost).

VI. Závěr a náklady řízení

84. S ohledem na konstatovanou vadu napadeného rozhodnutí krajský soud rozhodnutí žalovaného zrušil (§ 78 odst. 1 s. ř. s.) a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§ 78 odst. 4 s. ř. s.). Žalovaný je v dalším řízení právním názorem krajského soudu vázán (§ 78 odst. 5 s. ř. s.); důkazy provedené v řízení před soudem přitom žalovaný zahrne mezi podklady pro nové rozhodnutí (§ 78 odst. 6 s. ř. s.).

85. O náhradě nákladů řízení krajský soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s., podle něhož nestanoví–li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl.

86. Pokud jde o procesně úspěšného žalobce, v jeho případě jsou náklady řízení představovány odměnou advokátky za zastupování v řízení o žalobě následovně: 2 × 1 000 Kč za dva úkony právní služby (převzetí a příprava věci a sepsání žaloby) dle § 7 bodu 3., § 9 odst. 2 a § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění do 31. 12. 2024, 2 × 300 Kč coby paušální náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, ve znění do 31. 12. 2024, 2 × 4 620 Kč za dva úkony právní služby (sepsání repliky a účast na jednání před soudem) dle § 7 bodu 5., § 9 odst. 5 a § 11 odst. 1 písm. d) a g) advokátního tarifu, ve znění od 1. 1. 2025, 2 × 450 Kč coby paušální náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, ve znění od 1. 1. 2025, DPH ve výši 2 675,40 Kč.

87. Celkové žalobcovy náklady tedy činí částku 15 415,40 Kč, kterou je žalovaný povinen zaplatit žalobci do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupkyně.

88. Žalovaný, který neměl v soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení.

89. Právo na náhradu nákladů řízení nemá ani stát, neboť neúspěšný žalovaný je osvobozený od soudního poplatku (§ 60 odst. 4 s. ř. s.).

Poučení

I. Vymezení a procesní vývoj věci II. Shrnutí žaloby III. Shrnutí vyjádření žalovaného IV. Průběh jednání IV.A Znalecký posudek IV.B Vyjádření účastníků řízení a reakce znalce IV.C Výslech znalce V. Právní hodnocení krajského soudu V.A K námitce nepřezkoumatelnosti V.B K námitkám týkajícím se posouzení stupně žalobcovy závislosti na pomoci jiné fyzické osoby VI. Závěr a náklady řízení