60 Ad 18/2022– 34

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudcem JUDr. Michalem Hájkem, Ph.D., ve věci žalobce: M. P., narozen dne X bytem X proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení se sídlem Křížova 1292/25, 225 08 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 9. 9. 2022, čj. X takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Účastníci nemají právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalovaná žalobou napadeným rozhodnutím zamítla žalobcovy námitky proti rozhodnutí žalované ze dne 1. 6. 2022, čj. X, jímž byla zamítnuta žalobcova žádost o invalidní důchod pro nesplnění podmínek § 38 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění.

II. Shrnutí žaloby

2. Proti rozhodnutí žalované podal žalobce dne 2. 11. 2022 žalobu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích.

3. Žalobce shledává rozhodnutí správních orgánů nezákonnými a nepřezkoumatelnými pro neúplnost právního a medicínského hodnocení žalobcova zdravotního stavu. Žalovaný se rovněž nedostatečně vypořádal se žalobcovými námitkami.

4. Žalobce popsal závěry učiněné v posudku ze dne 26. 5. 2022 posudkovým lékařem Okresní správy sociálního zabezpečení (dále též „posudek OSSZ“), s nimiž nesouhlasil již v řízení o námitkách. Upozornil na zhoršení svého zdravotního stavu, popsal konkrétní problémy, které mu jeho zdravotní stav působí a zdůraznil, že kvůli zdravotním problémům byl nucen ukončit pracovní poměr.

5. Posudek vypracovaný posudkovým lékařem České správy sociálního zabezpečení dne 11. 8. 2022 (dále též „posudek ČSSZ“) ohodnotil míru poklesu žalobcovy pracovní schopnosti na 30 %. Žalobce je s odkazem na judikaturu Nejvyššího správního soudu (rozsudky ze dne 25. 9. 2003, čj. 4 Ads 13/2003–54, č. 511/2005 Sb., a ze dne 7. 9. 2011, čj. 6 Ads 99/2011–43) přesvědčen, že tento posudek ČSSZ nesplňuje požadavek celistvosti, úplnosti a přesvědčivosti.

6. K tomu žalobce předně uvádí, že posudkový lékař ČSSZ nezohlednil skutečnost, že žalobce není v současnosti schopen kvůli zdravotním potížím vykonávat pracovní činnost a je evidován na úřadu práce z důvodu nemožnosti pracovního zařazení. Žalovaná se uspokojivě nevypořádala s námitkou nemožnosti žalobcova pracovního zařazení z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Žalobce shrnul, že posudkový lékař OSSZ k desetiprocentní ztrátě žalobcovy pracovní schopnosti přičetl dalších 10 % ve smyslu § 3 odst. 2 vyhlášky č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (vyhláška o posuzování invalidity), z důvodu vlivu jeho dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu na schopnost pokračovat v předchozí výdělečné činnosti. Posudkový lékař ČSSZ takový kalkul neprovedl (přičetl 10 % ve smyslu § 3 odst. 1 vyhlášky o invaliditě). Horní hranici míry poklesu pracovní schopnosti nelze zvýšit o více jak 10 %, to však neomlouvá absenci odůvodnění stěžejní žalobcovy námitky. Posudek ČSSZ neobsahuje odůvodnění, jak žalobcův zdravotní stav ovlivňuje jeho schopnost vykonávat pracovní činnost. K tomu žalobce odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 10. 2021, čj. 6 Ads 27/2020–36, jehož nárokům posudek ČSSZ nevyhověl, neboť na posouzení žalobcových pracovních možností zcela rezignoval. Žalobce s ohledem na předchozí produktivní pracovní život legitimně očekával, že v případě nepříznivé životní situace o něj bude ze strany státu adekvátně postaráno, nyní je však odkázán na dávky v nezaměstnanosti, které představují toliko krátkodobé řešení situace.

7. Dále není zřejmé, z jakého důvodu se posudkový lékař ČSSZ odchýlil od vyhodnocení nejvýznamnější příčiny poklesu žalobcovy pracovní schopnosti. Posudek by přitom měl být srozumitelný i pro laika v oblasti medicíny, což v posuzované věci není. V posudku ČSSZ je za nejzávažnější příčinu žalobcova dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu označena jiná nemoc než v posudku OSSZ, přestože je v jeho závěru řečeno, že žalobcův zdravotní stav a jeho funkční důsledky byly lékařem OSSZ v dostatečném rozsahu zjištěny. Funkční důsledky nemohou být dostatečně zjištěny, byla–li použita nesprávná posudková kritéria.

8. Závěr posudkového lékaře ČSSZ, že žalobcův zdravotní stav nelze hodnotit dle kapitoly XIII oddílu E položky 1c přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity je rovněž nesprávný. Žalobce již v námitkách popisoval, jaké nesnáze mu zdravotní potíže působí v běžném životě, upozornil na zhoršující se zdravotní stav a na podporu svých tvrzení doložil ambulantní zprávu ze dne 13. 9. 2022, která mj. vyvrací závěr posudkového lékaře ČSSZ o tom, že žalobce nemusí užívat žádnou medikaci (doporučení užívat Pregabalin a aplikaci analgetik injekční cestou). Již z doporučené medikace je zřejmé, že žalobce trpí velkými bolestmi a je mu doporučena návštěva ambulance bolesti. Závěr posudkového lékaře ČSSZ se tedy zakládá na nesprávných skutkových zjištěních a je stižen vadami v hodnocení. Hodnocení posuzovaného hlediska nelze pojmout jako citaci zakončenou konstatováním, že žalobcova zdravotní indispozice určitému hledisku nevyhoví. Odůvodnění toho, že žalobcův zdravotní stav nelze podřadit pod kapitolu XIII oddíl E položku 1c přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, se omezilo toliko na medikaci a nepravdivý údaj, že žalobce nenavštěvuje ambulanci bolesti. Takové odůvodnění dle žalobce nelze považovat za dostatečné.

9. Žalobcův dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav není jeho subjektivním pocitem či snahou o získaní prostředků ze systému sociálního zabezpečení, neboť se zakládá se na objektivních zjištěních. Žalobce je jím ve svém životě silně limitován a přístup žalované u něj navozuje dojem, že posudky nejsou zpracovávány objektivně, resp. nereflektují skutečný zdravotní stav posuzovaných osob. Takový přístup je dle žalobce v právním státě neakceptovatelný.

10. Žalobce navrhl, aby krajský soud rozhodnutí žalované zrušil a věc jí vrátil k dalšímu řízení.

III. Shrnutí vyjádření žalované

11. Žalovaná ve svém vyjádření odkázala na relevantní právní úpravu a shrnula dosavadní průběh řízení spolu s obsahem žalobcových posudkových hodnocení. Uvedla, že žalobce nesouhlasí s medicínským hodnocením svého zdravotního stavu. S ohledem na uvedené navrhla, aby krajský soud provedl důkaz posudkem posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí. V případě, že bude tímto posudkem potvrzeno, že žalobce není invalidní, navrhuje žalovaná zamítnutí žaloby. V opačném případě ponechává žalovaná rozhodnutí na úvaze soudu.

IV. Podstatný obsah spisu

12. V rozhodnutí ze dne 1. 6. 2022 žalovaná vyšla z posudku lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení Tábor ze dne 26. 5. 2022, z něhož plyne, že u žalobce se jedná jednak o chronický VAS LS páteře na podkladě degenerativních změn bez neurodeficitu, jednak o náhle vzniklou poruchu sluchu vpravo a tinitus (léčen v hyperbarické komoře, léčba již skončena, celková ztráta sluchu 26,5 % dle Fowlera, což je stav odpovídající lehké nedoslýchavosti) Dále vyšetřován na oddělení pracovního lékařství pro chronickou konjunktivis a blefaritis v.s. po expozici chemickou látkou, ale choroba z povolání nepřiznána. Na MR mozku jen nepodstatný nález, kardiologie b.n. Posudkovým závěrem zhodnocena míra poklesu pracovní schopnosti 10 %. Vzhledem k dalšímu postižení zdravotního stavu dle § 3 odst. 1 vyhlášky o posuzování invalidity tato hodnota zvýšena o 10 %, celkově činí 20 %. Posudkový lékař OSSZ dopěl k závěru, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého žalobcova zdravotního stavu je zdravotní postižení uvedené v kapitole VIII oddílu A položce 7 přílohy k vyhlášce o invaliditě.

13. V řízení o námitkách žalovaná vyšla z posudku o invaliditě ze dne 11. 8. 2022. Posudkový lékař ČSSZ v něm dospěl k závěru, že rozhodující příčinou žalobcova dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je chronický VAS LS páteře S LIS vlevo na podkladě degenerativních změn, víceetážová OCH, akcentace v L5/S1, kde foraminostenosy oboustranně, za tělem S1 drobný sekventovaný výhřez doleva, bez SM deficitu a nedoslýchavost vpravo náhle vzniklá 10/2021 s normálním sluchem vlevo, dle Audio, celková ztráta sluchu 26,5 % dle Fowlera, anamn. tinnitus s poruchou spánku, v hlučném prostředí vertigo s nevolnostmi, objektivně neverifikované. Ostatní poruchy zdravotního stavu uvedené v žalobcově diagnostickém souhrnu jeho pracovní potenciál podstatně nelimitují a na žalobcově dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu se podílejí v malé, funkčně nevýznamné míře. Posudkový lékař ČSSZ dále na rozdíl od posudkového lékařem OSSZ konstatoval, že u žalobce je posudkově významnější lehká dysfunkce páteře na podkladě degenerativních změn s projevy LIS do LDK, ale bez SM deficitu. Uzavřel, že vedoucí postižení je lehké, uvedené v kapitole XIII oddílu E položce 1b přílohy k vyhlášce o invaliditě s poklesem pracovní schopnosti 10–20 %, přičemž posudkový lékař ČSSZ s ohledem na klinický obraz zvolil horní hranici 20 % a pro komorbiditu tuto horní hranici navýšil o 10 % na výsledných 30 %. Doplnil, že u žalobce nepřipadá do úvahy hodnocení dle kapitoly XIII, oddílu E položce 1c přílohy k vyhlášce o invaliditě (taxace 30–40 %), neboť se nejedná o závažné postižení jednoho nebo více úseků páteře s často recidivujícími projevy kořenového dráždění, s funkčně významným neurologickým nálezem, s poškozením nervu. Žalobcův stav nevyžaduje kadentní medikaci, žalobce užívá jen běžná analgetika a myorelaxans, neužívá pregabalin, nenavštěvuje ambulanci bolesti. Dále uvedl, že žádná z komorbidit nemá takový funkční dopad, aby odpovídala invaliditě vyššího stupně, přičemž taxace u jednotlivých onemocnění nelze sčítat. Stěžejním je onemocnění, kterým je posuzovaná osoba nejvíce limitována, přičemž k ostatním posudkově významným skutečnostem lze přihlédnout volbou taxace, jak bylo u žalobce v maximální možné míře učiněno. Posudkový lékař ČSSZ uzavřel, že z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu u žalobce poklesla pracovní schopnost do 35 %. Zjištěný dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav neodpovídá žádnému stupni invalidity. V námitkách ani v průběhu řízení nebylo namítnuto ani doloženo nezjištění některé skutečnosti týkající se zdravotního stavu či funkčních důsledků významných pro posudkový závěr. Na základě provedeného přezkumu byl potvrzen posudkový závěr OSSZ, přestože byla použita jiná posudková kritéria.

14. Krajský soud si dále vyžádal posudek posudkové komise včetně protokolu o jednání (protokol i posudek ze dne 10. 1. 2023 jsou založeny na č. l. 20–31 soudního spisu). Z těchto podkladů je patrné, že žalobce byl jednání komise přítomen. Posudková komise vycházela z dokumentace ve správním spise a žalobcem předložených lékařských zpráv. V průběhu jednání byl žalobce vyšetřen odbornými lékaři (neurolog a lékař ORL). Posudková komise dospěla k závěru, že se u žalobce jednalo o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav. Jeho rozhodující příčinou byl v době vydání napadeného rozhodnutí chronický vertebrogenní algický syndrom bederního úseku páteře s recid. lumboischiadickým syndromem S1 vlevo, avšak bez jakéhokoli senzomotorického deficitu. Žalobce je dle komise schopen pracovního zařazení s vyloučením zvedání a přenášení těžkých břemen, nevhodná je i práce v nepříznivých klimatických podmínkách a ve vynucených polohách, práce v nadměrném hluku a v prostředí s expozicí dráždění sliznic. Žalobce byl schopen práce lehčího charakteru s výše uvedeným omezením, a to s plným využitím získané kvalifikace a pracovních zkušeností.

15. Rozhodující příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu odpovídala zdravotnímu postižení uvedenému v kapitole XIII oddílu E položce 1b přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, kde je míra poklesu pracovní schopnosti v rozmezí od 10 do 20 %. Komise stanovila pokles na 20 %. Zvolila horní hranici míry poklesu s přihlédnutím k tíži uvedeného zdravotního postižení. Současně byl zjištěn důvod pro úpravu míry postižení (§ 3 vyhlášky o posuzování invalidity) na celkových 30 %. Ztotožnila se tedy s posudkovým lékařem žalované a napadeným rozhodnutím. V posudkovém hodnocení se dále uvádí, že pokud by bylo zvoleno za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu jiné zdravotní postižení, např. nedoslýchavost, tak by toto bylo hodnoceno nižší procentní mírou poklesu pracovní schopnosti. Ostatní žalobcova zdravotní postižení nejsou posudkově tak významná, jako posudkovou komisí uvedená rozhodující příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Posudková komise uzavřela, že u žalobce z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nepoklesla pracovní schopnost nejméně o 35 %.

V. Průběh jednání

16. Účastníci řízení při jednání konaném dne 20. 3. 2023 setrvali na svých procesních stanoviscích. Krajský soud provedl důkaz protokolem o jednání posudkové komise a samotným posudkem této komise ze dne 10. 1. 2023, z nichž učinil shora uvedená skutková zjištění (viz odstavce 14 a 15). K dotazu soudu účastníci řízení shodně uvedli, že jiné důkazní návrhy nevznáší.

VI. Právní hodnocení krajského soudu

17. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.).

18. Žaloba není důvodná. VI.

I. K námitkám nepřezkoumatelnosti rozhodnutí žalované

19. Krajský soud se nejprve zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti, jejíž důvodnost by sama o sobě byla důvodem pro zrušení žalobou napadeného rozhodnutí; této námitce krajský soud nepřisvědčil.

20. V otázce požadavků na kvalitu odůvodnění správního rozhodnutí lze poukázat například na rozsudek ze dne 16. 6. 2006, čj. 4 As 58/2005–65, v němž Nejvyšší správní soud konstatoval, že z rozhodnutí správního orgánu musí být mimo jiné patrno, „proč správní orgán považuje námitky účastníka za liché, mylné, nebo vyvrácené, které skutečnosti vzal za podklad svého rozhodnutí, proč považuje skutečnosti předestírané účastníkem za nerozhodné, nesprávné, nebo jinými řádně provedenými důkazy vyvrácené, podle které právní normy rozhodl, jakými úvahami se řídil při hodnocení důkazů“. Jinými slovy z rozhodnutí správního orgánu musí plynout, jaký skutkový stav vzal správní orgán za rozhodný, jak uvážil o pro věc podstatných skutečnostech, resp. jakým způsobem rozhodné skutečnosti posoudil. Povinnost odůvodnit rozhodnutí však z druhé strany nemůže být chápána tak, že vyžaduje podrobnou odpověď na každý argument účastníků řízení (srov. obdobně například nález Ústavního soudu ze dne 27. 3. 2012, sp. zn. IV. ÚS 3441/11). Rozhodnutí správních orgánů obou stupňů tvoří z hlediska soudního přezkumu jeden celek a není proto vyloučeno, aby případné mezery odůvodnění tato rozhodnutí vzájemně zaplňovala (srov. například rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 10. 2014, čj. 6 As 161/2013–25).

21. Žalobce formuloval námitku nepřezkoumatelnosti zcela obecně. K jejímu vypořádání proto i krajský soud přistoupil v téže rovině obecnosti. Žalobce považuje rozhodnutí žalované za nepřezkoumatelné pro neúplnost právního a medicínského hodnocení žalobcova zdravotního stavu. Žalovaná se však touto otázkou zabývala poměrně rozsáhle na stranách 2 až 4 odůvodnění svého rozhodnutí, rovněž nepominula žalobcem vznesené námitky. Krajský soud s ohledem na shora citovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu neshledal, že by napadené rozhodnutí v něm uvedeným kritériím nevyhovělo. VI.

II. K dalším uplatněným námitkám

22. Dle § 39 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění platí, že jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla „a) nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně, b) nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně.“ 23. Krajský soud předně uvádí, že rozhodnutí o přiznání či změně výše invalidního důchodu je závislé na odborném lékařském posouzení. Pro přezkumné soudní řízení je k takovému posouzení povolána podle § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí. Tato komise je oprávněna k celkovému posouzení zdravotního stavu osoby a její pracovní způsobilosti, jakož i k zaujetí posudkových závěrů o invaliditě a jejím stupni. Posudek komise pak krajský soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle zásad obsažených v § 77 odst. 2 s. ř. s. Posudek posudkové komise je úplný a přesvědčivý, jestliže se posudková komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, se žalobcem udávanými zdravotními potížemi, obsahuje–li posudek náležité zdůvodnění posudkového závěru tak, aby ten byl přesvědčivý též pro krajský soud, který nemá odborné medicínské znalosti a samostatné hodnocení medicínských otázek mu ani nepřísluší.

24. Krajský soud vyšel především ze shora uvedeného posudku posudkové komise, která přezkoumala žalobcův zdravotní stav v řádném složení za účasti lékařů – neurolog a lékař ORL. Posudková komise stanovila úplnou klinickou diagnózu, a to na základě podkladové dokumentace a na základě osobního vyšetření žalobce. Na základě těchto podkladů označila rozhodující zdravotní postižení způsobující žalobcův dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jímž je chronický vertebrogenní algický syndrom bederního úseku páteře s recid. lumboischiadickým syndromem S1 vlevo, avšak bez jakéhokoli senzomotorického deficitu. Tento dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav odpovídá postižení uvedenému v kapitole XIII oddílu E položce 1b přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, u níž je míra poklesu pracovní schopnosti stanovena na 10–20 %, přičemž s přihlédnutím k tíži uvedeného zdravotního postižení komise zvolila horní hranici rozmezí, tj. 20 %. Současně byl zjištěn důvod pro úpravu míry postižení (§ 3 vyhlášky o posuzování invalidity) na celkových 30 %.

25. Jestliže posudková komise stanovila úplnou klinickou diagnózu, označila rozhodující zdravotní postižení způsobující dlouhodobě nepříznivý stav, to podřadila příslušné položce vyhlášky o posuzování invalidity a svůj závěr o tom odůvodnila, zabývala se dalšími žalobcovými zdravotními postiženími a možností aplikovat korekční faktory, pak považuje soud posudek posudkové komise za úplný a přesvědčivý, činí–li závěr, dle něhož je žalobcův zdravotní stav dlouhodobě nepříznivý a způsobuje 20 % pokles, resp. při použití korekčních faktorů 30 % pokles jeho pracovní schopnosti. Za podstatné krajský soud považuje také to, že posudek se ve výsledném hodnocení odpovídajícího stupně invalidity shoduje s posudkem o invaliditě pořízeným v rámci námitkového řízení, byť tento odporuje posudku posudkového lékaře OSSZ. Uvedené však bylo posudkovým zhodnocením lékaře ČSSZ uspokojivě vysvětleno, když bylo konstatováno použití nesprávných posudkových kritérií posudkovým lékařem OSSZ (pro lehkou nedoslýchavost s poklesem pracovní schopnosti 10 %), přestože dominovala lehká dysfunkce páteře s poklesem pracovní schopnosti až 20 %, s čímž se ztotožnila rovněž posudková komise.

26. Pro posouzení věci je podstatné, zda žalovaná vycházela při svém rozhodování ze správně zjištěného skutkového stavu. To posudek posudkové komise potvrdil. Případné dílčí nedostatky posudků o invaliditě pořízených v průběhu správního řízení proto nemohou mít na zákonnost žalobou napadeného rozhodnutí vliv.

27. Žalobce se žalobními body vymezil zejména proti posudku posudkového lékaře ČSSZ. Žalobcem vytýkané nesplnění požadavku celistvosti, úplnosti a přesvědčivosti krajský soud z obecného hlediska neshledal, jak je ostatně konstatováno výše. Ke konkrétním namítaným vadám posudku vytčeným žalobními body soud uvádí následující.

28. Krajský soud se neztotožnil s námitkou nedostatečné celistvosti, úplnosti a přesvědčivosti posudku vypracovaného lékařem ČSSZ. Žalobce se domnívá, že tento je stěžejním důkazem v posuzované věci. Z pohledu krajského soudu je však zásadním podkladem posudek posudkové komise, který nechal nadepsaný soud vypracovat a který se co do hodnocení žalobcova zdravotného stavu shoduje se žalobcem zpochybňovaným posudkem ČSSZ. Krajský soud neshledal, že by posudek ČSSZ pominul rozhodující skutečnosti, potažmo ty žalobcem namítané.

29. Žalobce konkrétně zpochybnil posudek ČSSZ s tím, že není kvůli zdravotním potížím vykonávat pracovní činnost a je evidován na úřadu práce z důvodu nemožnosti pracovního zařazení. K takovým závěrům však posudkový lékař nedospěl a nedospěla k nim ani posudková komise, která konstatovala, že žalobce byl schopen pracovního zařazení s vyloučením zvedání a přenášení těžkých břemen, nevhodná je i práce v nepříznivých klimatických podmínkách a ve vynucených polohách, práce v nadměrném hluku a v prostředí s expozicí dráždění sliznic. Žalobce byl schopen práce lehčího charakteru s výše uvedeným omezením, a to s plným využitím získané kvalifikace a pracovních zkušeností. Rovněž není pravdou, že se žalovaná uspokojivě nevypořádala s námitkou nemožnosti žalobcova pracovního zařazení z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Žalobce do námitek uvedl, že byl nucen ukončit pracovní poměr a v současné době si nedovede představit pracovní zapojení. Žalovaná nicméně s ohledem na posudkový závěr správně konstatovala, že přezkumem žalobcova zdravotního stavu nebylo zjištěno funkční postižení takové závažnosti, aby u něj indikovalo invalidizaci. Jiný závěr s ohledem na posudek ani učinit nemohla.

30. Žalobce se dále vymezil proti tomu, že lékař OSSZ k desetiprocentní ztrátě žalobcovy pracovní schopnosti přičetl dalších 10 procentních bodů ve smyslu § 3 odst. 2 vyhlášky o posuzování invalidity z důvodu vlivu jeho dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu na schopnost pokračovat v předchozí výdělečné činnosti, lékař ČSSZ rovněž přičetl 10 procentních bodů, ovšem dle § 3 odst. 1 vyhlášky o invaliditě. Krajský soud k tomu uvádí, že oba posudkoví lékaři (OSSZ i ČSSZ) shodně shledali důvod pro úpravu míry postižení dle § 3 odst. 1 citované vyhlášky, jak plyne z posudků. Bez ohledu na uvedené soud připomíná, že zvýšení horní hranice míry poklesu pracovní schopnosti podle § 3 odst. 1 a 2 uvedené vyhlášky nesmí v úhrnu převýšit 10 procentních bodů, tudíž by takový postup posudkových lékařů stejně neměl vliv na celkové procentuální ohodnocení zdravotního stavu žalobce. Rovněž nelze přisvědčit žalobcově námitce vytýkající rezignaci na posouzení žalobcových pracovních možností. Lékař ČSSZ také konstatoval, že u žalobce nebylo zjištěno funkční postižení takové závažnosti, aby indikovalo jeho invalidizaci. Posudková komise pak k namítanému podrobně uvedla, že žalobce je schopen pracovního zařazení s vyloučením zvedání a přenášení těžkých břemen, nevhodná je i práce v nepříznivých klimatických podmínkách a ve vynucených polohách, práce v nadměrném hluku a v prostředí s expozicí dráždění sliznic. Žalobce byl schopen práce lehčího charakteru s výše uvedeným omezením, a to s plným využitím získané kvalifikace a pracovních zkušeností. Uvedené hodnocení považuje krajský soud i s ohledem na žalobcem odkázaný rozsudek Nejvyššího správního soudu čj. 6 Ads 27/2020–36 za postačující. Krajský soud z lidského hlediska chápe žalobcův požadavek na přiměřenou péči ze strany státu, ocitl–li se v situaci, kterou považuje za neslučitelnou s výkonem výdělečné činnosti, nicméně taková pomoc je v posuzované věci odvislá od medicínského hodnocení, které bylo v posuzované věci doloženo a neukazuje na invaliditu žalobce.

31. K žalobcově námitce krajský soud dále uvádí, že posudkovým lékařem ČSSZ bylo vysvětleno (viz posudek o invaliditě ze dne 1. 8. 2022), z jakého důvodu bylo u žalobce přistoupeno ke změně posudkových kritérií (z důvodu dominance lehké dysfunkce páteře s PPS až 20 %); k tomu krajský soud dodává, že taková změna je pro žalobce, co se procentních bodů týče, výhodnější.

32. Posudek ČSSZ rovněž obsahuje odůvodnění (byť stručné, nicméně odpovídající charakteru uvedeného dokumentu), proč žalobcův zdravotní stav nelze hodnotit dle kapitoly XIII, oddílu E položky 1c přílohy k vyhlášce o invaliditě (procentní ohodnocení 30–40 %). Posudkový lékař ve shodě s označenou vyhláškou vyjmenoval zdravotní postižení, která pod uvedené hodnocení spadají, a která se nehodují s klinickým obrazem zjištěným u žalobce, jak vyplývá z posudku. Posudková komise závěr posudkového lékaře ČSSZ aprobovala, což indikuje správnost závěrů učiněných lékařem ČSSZ. Krajský soud nemůže zohlednit namítané subjektivní žalobcovy zdravotní potíže bez toho, aby byly potvrzeny odborným lékařským posouzením. Také závěr posudkového lékaře ČSSZ o tom, že žalobce krom běžných analgetik a myorelaxans neužívá pregabalin ani gabapentin a nenavštěvuje ambulanci bolesti byl v době sepsání uvedeného posudku o invaliditě pravdivý (11. 8. 2022), neboť až z ambulantní zprávy MUDr. X ze dne 13. 9. 2022 (tj. až po vydání žalobou napadeného rozhodnutí) plyne, že žalobci byl pregabalin doporučen, stejně tak i aplikace analgetik injekční cestou. Tuto lékařskou zprávu pak posudková komise zahrnula mezi doložené lékařské zprávy v posudkovém hodnocení, aniž by se následně hodnocením zdravotního stavu žalobce odchýlila od závěrů učiněných lékařem ČSSZ.

33. Krajský soud nikterak nebagatelizuje žalobcovy zdravotní potíže, nicméně soudu nepřísluší žalobcův zdravotní stav samostatně hodnotit. Podklady, ze kterých proto musel vycházet (posudková hodnocení), však nevykazují vady namítané žalobcem. Soud rovněž neshledal ničeho, co by ukazovalo na účelovou snahu o nepřiznání invalidního důchodu ze strany správních orgánů, jak žalobce naznačil.

34. K žalobcem namítané nesrozumitelnosti posudkových hodnocení krajský soud uvádí, že pro laika v oblasti medicíny nemusí být snadné se v takovém textu s lehkostí orientovat. Na druhé straně je třeba si uvědomit, že se jedná o text odborný, kde lze očekávat jistou míru výrazů, které se v běžné hovorové řeči neužívají. Soud neshledal, že by žalobcova posudková hodnocení vykazovala neobvykle vysokou míru nesrozumitelnosti, která by při vynaložení adekvátního úsilí bránila porozumění danému textu.

35. Jak vyplývá z výše uvedeného, v projednávané věci se ve smyslu shora citovaného § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění v žalobcově případě nejedná o žádný stupeň invalidity; správní orgány proto nepochybily, pokud žalobcovu žádost zamítly.

VII. Závěr a náklady řízení

36. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

37. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1 a 2 s. ř. s. Žalobce ani žalovaná nemají právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobce nebyl ve věci úspěšný a v případě žalované § 60 odst. 2 s. ř. s. takovéto právo ve věcech důchodového pojištění, nemocenského pojištění, pomoci v hmotné nouzi a sociální péče výslovně vylučuje. Právo na náhradu nákladů řízení věci neúspěšnému účastníkovi nepřísluší ani státu, neboť žalobce je osvobozen od soudních poplatků [§ 60 odst. 4 s. ř. s. ve spojení s § 11 odst. 1 písm. b) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích].

Poučení

I. Vymezení věci II. Shrnutí žaloby III. Shrnutí vyjádření žalované IV. Podstatný obsah spisu V. Průběh jednání VI. Právní hodnocení krajského soudu VI.I. K námitkám nepřezkoumatelnosti rozhodnutí žalované VI.II. K dalším uplatněným námitkám VII. Závěr a náklady řízení