60 Ad 2/2015 - 108

Rubrum

Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Barborou Berkovou ve věci žalobkyně I. R., bytem W. 1052/24, P., proti žalované České správě sociálního zabezpečení, se sídlem v Praze, Křížová 25, o přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 29. 1. 2015, č. j. X, ve věci invalidního důchodu, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemáprávo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Žalobkyně byla od 27. 7. 2006 poživatelkou plného invalidního důchodu. Po nařízení mimořádné lékařské kontroly v roce 2013 byla shledána od 18. 4. 2013 invalidní v I. stupni s poklesem pracovní schopnosti 40 %. Dne 30. 6. 2014 požádala žalobkyně o změnu výše invalidního důchodu s tvrzením o zhoršení zdravotního stavu. Na základě posudku posudkového lékaře OSSZ Přerov vydala žalovaná rozhodnutí ze dne 8. 9. 2014, č. j. X, jímž od 27. 8. 2014 zvýšila žalobkyni invalidní důchod pro invaliditu I. stupně na invalidní důchod pro invaliditu II. stupně s poklesem pracovní schopnosti 50 %. Žalovaná dospěla k závěru, že rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně je zdravotní postižení uvedené v kapitole XIII., odd. E, položka 1 c) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., tj. chronický bolestivý syndrom páteře. Proti rozhodnutí žalované podala žalobkyně dne 9. 10. 2014 námitky, neboť měla za to, že její zdravotní stav je závažnější a odůvodňuje posouzení pro invaliditu III. stupně, přičemž zejména rozporovala stanovení rozhodující příčiny jejího dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Po posouzení zdravotního stavu žalobkyně lékařem Oddělení lékařské posudkové služby pracoviště ČSSZ Ostrava (dále jen „LPS ČSSZ“) v námitkovém řízení změnila žalovaná žalobou napadeným rozhodnutím namítané rozhodnutí ze dne 8. 9. 2014 tak, že 16. 3. 2015 snížila dle § 56 odst. 1 písm. d) a c) a 41 odst. 3 ve spojení s § 39 odst. 2 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP“), invalidní důchod žalobkyně na invalidní důchod I. stupně pro pokles pracovní schopnosti toliko o 40 %. Žalobkyně žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě namítala, že: 1) posudkový závěr o tom, že rozhodující příčinu jejího dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je chronický bolestivý syndrom páteře, je chybný a neodpovídá předložené rozsáhlé odborné dokumentaci, z níž naopak vyplývá, že současný zdravotní stav žalobkyně se vyznačuje závažnými problémy spojenými s následky chronické Lymské boreliózy, na což LPS ČSSZ v námitkovém řízení upozornila. Spojení hlavní infekční diagnózy a přidružených onemocnění zapříčiňuje u žalobkyně mnohem závažnější pokles míry pracovní schopnosti, tudíž je posudek LPS ČSSZ nejen nesprávný, ale také podhodnocený; 2) ze strany LPS ČSSZ nebylo prokázáno takové objektivní zlepšení zdravotního stavu žalobkyně, které by u ní odůvodňovalo snížení stupně invalidity; 3) žalovaná se jen velmi slabě vypořádala s námitkami, které žalobkyně v námitkovém řízení vznesla. LPS ČSSZ v posudku, stejně jako žalovaná v rozhodnutí jen uvádějí výčet lékařských zpráv, avšak jejich obsah nevypořádávají. Není tak patrné, o jaké podklady se závěr o příčině dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu a jeho stupně opírají; 4) LPS ČSSZ opomněla aplikovat § 3 odst. 1 vyhlášky č. 359/2009 Sb., tj. provést navýšení míry poklesu její pracovní schopnosti až o 10 % z důvodu výskytu přidružených neurologických a psychických obtíží. Dále žalobkyně odkázala na dopis ze dne 18. 6. 2014 zaslaný MUDr. K., lékaři posudkové služby OSSZ Přerov, v němž měla uvést veškeré své námitky stran jejího zdravotního stavu s odkazem na příslušné odborné lékařské nálezy. Žalovaná v písemném vyjádření k žalobě odkázala na napadené rozhodnutí, a dále navrhla, nechť je zdravotní stav žalobce posouzen Posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen „PK“). Z obsahu předloženého správního spisu soud zjistil, že žalobkyně dne 30. 6. 2014 požádala o zvýšení invalidního důchodu. Dne 27. 8. 2014 vypracoval posudkový lékař OSSZ Přerov posudek o invaliditě, v němž dospěl k závěru, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce s nejvýznamnějším dopadem na pokles jeho pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kapitole XIII. (Postižení svalové a kosterní soustavy), odd. E (Dorzopatie a spondylopatie), položka 1 (Bolestivý syndrom páteře včetně stavů po operaci páteře nebo po úrazech páteře, degenerativní změny páteře, výhřezy meziobratlových plotének), písm. c) (se středně těžkým funkčním postižením) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., konkrétně lékařem nazvaný jako chronický polyetážový vertebrogenní algický syndrom s iritačně zánikovou symptomatologií kořene L5 a S1 vpravo s výraznou progredující poruchou statodynamiky páteře s anamnesticky smíšenou inkontinencí močovou. Lékař uvedl, že stav hodnotí dle neurologického vyšetření jako středně těžké funkční postižení, a to na horní hranici daného rozmezí vzhledem k výrazné algické symptomatologii, vyžadující léčbu opiáty v náplasti, močové inkontinenci a dalšímu postižení. Na základě tohoto hodnocení stanovil lékař míru poklesu pracovní schopnosti žalobkyně o 40 % s tím, že pro vliv předmětného zdravotního postižení na schopnost využívat dosažené vzdělání, zkušenosti a znalosti, na schopnost pokračovat v předchozí výdělečné činnosti nebo na schopnost rekvalifikace zvýšil podle § 3 odst. 2 vyhlášky č. 359/2009 Sb. míra poklesu pracovní schopnosti žalobkyně o 10 % na celkových 50 %. Posudkový lékař uvedl, že žalobkyně je schopna vykonávat soustavnou výdělečnou činnost jen s podstatně menšími nároky na tělesné schopnosti. Na základě uvedeného posudku rozhodla žalovaná dne 8. 9. 2014 tak, že podle § 56 odst. 1 písm. d) a § 41 odst. 3 ZDP zvýšila od 24. 7. 2014 invalidní důchod z prvního stupně na stupeň druhý. V námitkách ze dne 22. 10. 2014 žalobkyně uvedla, že její zdravotní stav se značně zhoršil po hospitalizaci na infekčním oddělení Prostějov v červenci 2013, kdy ji postihla nezvladatelná až smrtelná únava a bolest očí a kloubů. Lékaři přesto tvrdí, že je přeléčená, a tudíž by měla být zdravá. Nevědí si tedy zjevně s ní rady. Dále popsala, že trpí úpornými bolestmi, třesy, mravenčením, únavou, stavy pocení, zimnicí a svěděním boláků, avšak jelikož se tyto potíže hmatatelně nezobrazí na žádném přístroji, tvrdí lékaři, že tyto potíže žalobkyně ani nemá. Zdůraznila, že před svým dosud nepojmenovaným onemocněním pracovala a žila aktivně, přičemž po stanovení správné diagnózy a vyléčení by ráda opět žila plnohodnotným životem. Žádala proto o znovuposouzení svého zdravotního stavu, v jehož důsledku není schopna pracovat ani doma či na částečný úvazek. K námitkám žalobkyně doložila imunologický nález MUDr. P. z oddělení klinické imunologie Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně ze dne 12. 9. 2014. V námitkovém řízení byl zpracován ke dni 7. 11. 2014 posudek o invaliditě lékařkou LPS ČSSZ, která uvedla, že posudkový závěr lékaře OSSZ nevycházel ze zjištění zdravotního stavu a jeho funkčních důsledků a ze správného použití posudkových kritérií. Rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce kvalifikovala lékařka LPS ČSSZ shodně s lékařem OSSZ jako zdravotní postižení uvedené v kapitole XIII., odd. E, položka 1 c) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., které konkrétně nazvala jako bolestivý syndrom páteře se středně těžkým funkčním postižením, zejména závažným postižením bederního a krčního úseku, se závažnou poruchou statiky a dynamiky páteře, insuficiencí svalového korzetu, s často recidivujícími projevy kořenového dráždění, s funkčně významným neurologickým nálezem, s poškozením nervu a se snížením celkové výkonnosti při běžném zatížení. Lékařka uvedla, že horní hranicí procentního rozmezí, daného vyhláškou č. 359/2009 Sb. pro předmětné rozhodující onemocnění, hodnotila stav žalobkyně i s ohledem na další postižení zdravotního stavu. Dále podrobně uvedla zjištění z jednotlivých lékařských zpráv, jejichž výčet je uveden v úvodí části posudku. Z těchto zjištění lékařka dovodila, že ze zdravotnické dokumentace žalobkyně nevyplývá posudkově významná progrese zdravotního stavu. Zdravotní stav žalobkyně je stacionární. Nově doložené lékařské nálezy, použité v průběhu řízení o námitkách jako doplnění informací o zdravotním stavu, neobsahují dle lékařky nové skutečnosti, posudkově významné pro hodnocení stavu. Přetrvávající polymorfní potíže i při dořešení z hlediska infekčního nebyly dle lékařky dalšími vyšetřeními objektivizovány. Zdravotní postižení žalobkyně neodůvodňuje stanovení vyšší míry poklesu zdravotní schopnosti, neboť nebylo prokázáno těžké funkční postižení. na rozdíl od lékaře OSSZ tudíž lékařka LPS ČSSZ dospěla k závěru, že hodnocení horní hranicí příslušného procentního rozmezí dle vyhlášky je již zcela přiměřené a není zde důvod pro navýšení procentní výměry dle § 3 a 4 vyhlášky č. 359/2009 Sb. Závěrem uvedla, že žalobkyně je schopna pracovního zařazení s využitím středoškolského vzdělání a dosažené praxe, s limitem fyzické zátěže, při dodržování ochranného režimu vertebropatha. Žalovaná v žalobou napadeném rozhodnutí uvedla obsah posudku lékařky LPS ČSSZ Ostrava jakožto stěžejního podkladu svého rozhodnutí. Námitky žalobkyně žalovaná vyhodnotila jako nedůvodné právě s odkazem na obsah uvedeného posudku, dle jehož závěrů se u žalobkyně jedná o invaliditu I. stupně, když pro stanovení vyššího stupně invalidity nebyly shledány zdravotní důvody. Krajský soud přezkoumal v mezích žalobních bodů [§ 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“)] napadené rozhodnutí, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalované, tj. ke dni 29. 1. 2015 (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). Nad rámec žalobních námitek musí soud přihlédnout toliko k vadám napadeného rozhodnutí, k nimž je nutno přihlížet bez návrhu nebo které vyvolávají nicotnost napadeného rozhodnutí podle § 76 odst. 2 s. ř. s. Takové nedostatky však v projednávané věci soud nezjistil. Podle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP“) je pojištěnec invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %. Podle odst. 2 téhož ustanovení, jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla b) nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně. Podle odst. 3 téhož ustanovení se pracovní schopností rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem, s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Podle odst. 4 téhož ustanovení platí, že při určování poklesu pracovní schopnosti se vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření; přitom se bere v úvahu, a) zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, b) zda se jedná o stabilizovaný zdravotní stav, c) zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován, d) schopnost rekvalifikace pojištěnce na jiný druh výdělečné činnosti, než dosud vykonával, e) schopnost využití zachované pracovní schopnosti v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35 % a nejvíce o 69 %, f) v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % též to, zda je pojištěnec schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek. Způsob posouzení a procentní míry poklesu pracovní schopnosti, stejně jako způsob zhodnocení a využití zachované pracovní schopnosti podle § 39 odst. 4 písm. e) ZDP stanovuje prováděcí předpis, konkrétně vyhláška č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity. O dávkách důchodového pojištění rozhoduje dle § 5 písm. a) bodu 1 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZOPSZ“) zásadně ČSSZ, tj. úřední osoby žalované. Ta je dle § 5 písm. i) ZOPSZ oprávněna rovněž posuzovat zdravotní stav, avšak toliko v rozsahu stanoveném v § 8 odst. 9 ZOPSZ, který stanoví, že pro účely řízení o námitkách v případě posuzování invalidity může plnit úkoly žalované pouze lékař. V prvním stupni přísluší posouzení invalidity dle § 8 odst. 1 písm. a) ZOPSZ příslušné OSSZ, avšak i v tomto případě plní úkoly správního orgánu lékař (§ 8 odst. 4 ZOPSZ). Lékař OSSZ stejně jako lékař LPS ČSSZ podává o posouzení invalidity posudek dle § 16a ZOPSZ, jehož náležitosti jsou uvedeny v § 7 vyhlášky č. 359/2009 Sb., a to dle posudkových kritérií uvedených v této vyhlášce. Podaný posudek je poté stěžejním podkladem pro rozhodování žalované, která je oprávněna hodnotit jej z hlediska jeho úplnosti a přesvědčivosti, nikoli však hodnotit správnost lékařských závěrů, neboť úřední osoby žalované nedisponují potřebnými odbornými znalostmi z oborou posudkového lékařství. První žalobní bod hodnotí soud jako velmi obecný. Žalobkyně v něm vyjadřuje nesouhlas se stanovením rozhodující příčiny jejího dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, na němž se dle jejího závěru nejvíce podílí nikoli zjištěné neurologické onemocnění, nýbrž následky chronické Lymské boreliózy, tj. onemocnění infekční. Dále žalobkyně obecně odkazuje na rozsáhlou odbornou dokumentaci, která dle jejího názoru odůvodňuje správnost jejího závěru. Žalobkyně však neuvádí, z které konkrétní lékařské zprávy by tento závěr měl vyplývat, přičemž soud není oprávněn nekonkrétní námitky žalobkyně dotvářet či domýšlet. Žalobkyně nadto uvedenou námitkou nereflektuje skutečnost, že žalovaná v napadeném rozhodnutí cituje z posudku LPS ČSSZ zjištění učiněná ze zprávy z infekční ambulance, uvádějící, že žalobkyně byla z důvodu infekčních onemocnění v minulosti opakovaně přeléčena, popisující u žalobkyně proběhlou borreliovou infekci v červenci 2013 i chlamydiovou infekci v lednu 2014, avšak současně uvádějící i lékařský závěr o tom, že žalobkyně je t. č. bez klinických známek onemocnění Lymeskou boreliózou či chlamydiovou infekcí. Z uvedeného je zřejmé, že žalobkyně lékařské zprávy dokumentující průběh infekčních onemocnění žalobkyně neopomenula a naopak vycházela z jejich závěrů. Žalobkyně pak konkrétně neuvádí, která z jí předložených lékařských zpráv by měla svědčit o projevech infekčního onemocnění v posuzované době. Námitka, že ze strany LPS ČSSZ nebylo prokázáno takové objektivní zlepšení zdravotního stavu žalobkyně, které by u ní odůvodňovalo snížení stupně invalidity, je zcela lichá, neboť vychází z nesprávného předpokladu, že úkolem LPS ČSSZ bylo v posuzované věci prokazovat zlepšení zdravotního stavu žalobkyně. Úkolem LPS ČSSZ je však, jak je již výše uvedeno, posoudit invaliditu posuzované osoby a podat o tom posudek dle posudkových kritérií uvedených ve vyhlášce č. 359/2009 Sb. Jestliže podává LPS ČSSZ posudek v námitkovém řízení, logicky v tomto posudku musí konfrontovat své závěry s posudkem lékaře OSSZ, který byl podán v řízení v I. stupni. V posuzované věci bylo rozhodováno o žádosti žalobkyně o zvýšení invalidního důchodu. Na základě nepravomocného rozhodnutí žalované ze dne 8. 9. 2014 byl žalobkyni důchod skutečně zvýšen, neboť byla shledána invalidní v II. stupni invalidity. V námitkovém řízení však bylo lékařkou LPS ČSSZ podrobně zdůvodněno, z jakých zjištění dospěla k závěru, že hodnocení invalidity lékařem OSSZ nebylo přiléhavé. Lékařka LPS ČSSZ dospěla k závěru, že zdravotní stav žalobkyně je stacionární a k posudkově významnému zhoršení jejího zdravotního stavu nedošlo. Jelikož předchozím pravomocným rozhodnutím žalované byl žalobkyni od 18. 4. 2013 stanoven I. stupeň invalidity, dospěla žalovaná nyní k závěru, že zdravotní stav žalobkyně neodůvodňuje zvýšení stupně invalidity. LPS ČSSZ ani žalovaná tudíž neučinily závěr o tom, že by došlo ke zlepšení zdravotního stavu žalobkyně oproti stavu zjištěnému lékařem OSSZ, nýbrž učinily závěr, že posouzení lékařem OSSZ nebylo správné, neboť k jím deklarovanému poklesu pracovní schopnosti žalobkyně oproti stavu z dubna 2014 nedošlo. Opodstatněná není ani žalobní námitka žalobkyně, že se žalovaná jen velmi slabě vypořádala s jejími námitkami, které vznesla v námitkovém řízení. Krajským soudem bylo z obsahu spisu zjištěno, jak je uvedeno výše, že žalobkyně v námitkách prakticky jen subjektivně popsala své zdravotní potíže, posteskla si, že tyto nejsou lékaři uznávány jako existující a že není dosud spolehlivě stanovena její diagnóza. Lze tedy poukázat i na vnitřní rozpornost argumentace žalobkyně, která na straně jedné tvrdí, že z lékařských zpráv, které dokládá, vyplývá, že rozhodující příčinou jejího nepříznivého zdravotního stavu jsou infekční onemocnění, na straně druhé sama tvrdí, že jí lékaři nevěří jí udávané symptomy a že jsou při stanovení příčiny jejích tvrzených potíží bezradní. Žalované nelze vytýkat, že nereagovala na každou jednotlivou větu žalobkyně. Pro posouzení věci je významné, že žalovaná vyhověla podstatě námitek žalobkyně, jíž byla žádost o znovuposouzení jejího zdravotního stavu, odůvodněná přesvědčením žalobkyně, že posudkový lékař konečně zjistí její skutečnou diagnózu. K posouzení zdravotního stavu žalobkyně v námitkovém řízení došlo. K námitkám předloženou zprávou MUDr. P. ze dne 12. 9. 2014, která uvádí u žalobkyně lehké zvýšení hladiny revmatoidního faktoru ve třídě IgG, sekundární deficit v oblasti buněčné imunity, bez deficitu humorální imunity a bez systémového zánětu, se LPS ČSSZ v posudku zabývala (viz str. 5 posudku uprostřed), avšak seznala, že tato neobsahuje žádnou novou posudkově významnou skutečnost. Obsahem posudku LPS ČSSZ i napadeného rozhodnutí je vyvrácena také další žalobní výtka, že posudek i rozhodnutí uvádějí jen výčet lékařských zpráv bez vypořádání jejich obsahu. Posudek LPS je naopak v popisu skutkových zjištění z jednotlivých lékařských zpráv velmi podrobný (počínaje 6. odstavcem na str. 3 a konče 6. odstavcem na str. 5 posudku). Lékařka v posudku sice neuvádí u jednotlivých zjištění jméno lékaře, ani pracoviště, kde byla žalobkyně vyšetřena, avšak zcela dostatečně uvádí, o vyšetření z jakého oboru se mělo jednat, a dále měsíc a rok, kdy toto bylo provedeno. Při srovnání těchto zjištění s výčtem dokumentace v úvodní části posudku a s obsahem lékařských zpráv ve spise je tedy zcela zřejmé, o jaké podklady LPS ČSSZ, a následně žalovaná své závěr o příčině dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně a jeho stupně opírají. Konečně mylně žalobkyně vytýká opomenutí aplikace § 3 odst. 1 vyhlášky č. 359/2009 Sb. Lékařka LPS ČSSZ výslovně v posudku uvedla, že k navýšení míry poklesu pracovní schopnosti žalobkyně neshledala důvod, přičemž další zdravotní obtíže žalobkyně zhodnotila již v rámci procentní výměry pro základní onemocnění. Jinými slovy dle LPS ČSSZ by závažnost onemocnění páteře žalobkyně sama o sobě neodůvodňovala maximální možnou výměru poklesu pracovní schopnosti dle vyhlášky č. 359/2009 Sb., nýbrž tato maximální výměra pro předmětnou položku byla u žalobkyně dána právě z důvodu existence dalších zdravotních obtíží. Další námitky žalobce se již týkaly posouzení jeho invalidity v řízení před soudem. Jak bylo výše řečeno, posouzení míry poklesu pracovní schopnosti je otázkou odbornou, o níž si soud, stejně jako žalovaná v řízení správním, nemůže učinit úsudek sám. Podle § 4 odst. 2 ZOPSZ posuzuje zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění MPSV, které za tímto účelem zřizuje jako své orgány PK, jež jsou oprávněny posoudit pokles pracovní schopnosti a zaujmout posudkové závěry o invaliditě, jejím vzniku, trvání či zániku. PK jsou dle § 16b odst. 1 ZOPSZ nejméně tříčlenné; předsedou posudkové komise může nicméně být jen lékař. Posudkové řízení je specifickou formou správní činnosti (srov. § 16a ZOPSZ), spočívající v posouzení zdravotního stavu občana a některých důsledků z něj vyplývajících pro oblast sociálního zabezpečení a důchodového pojištění, proto posudková činnost předpokládá vedle odborných lékařských znalostí též znalosti z oboru posudkového lékařství. I tyto posudky nicméně hodnotí soud jako každý jiný důkaz podle zásad upravených v § 77 odst. 2 s. ř. s. Posudek, který splňuje požadavek úplnosti a přesvědčivosti, bývá zpravidla rozhodujícím důkazem pro posouzení správnosti a zákonnosti přezkoumávaného rozhodnutí (viz shodně Nejvyšší správní soud např. v rozsudku ze dne 22. 11. 2012, 6 Ads 113/2012-45). Krajský soud k posouzení zdravotního stavu žalobce vyžádal posudek PK MPSV v Ostravě, který byl zpracován dne 22. 5. 2015. V protokolu o jednání, které vydání posudku předcházelo, PK popsala zdravotní i pracovní anamnézu žalobkyně (absolventka SEŠ, pracovala jako přepážková pracovnice, ekonomka, prodavačka, sevírka) a vývoj předchozích správních řízení ve věci její invalidity. Následně v posudku PK (ve složení předsedkyně komise, tajemnice a lékaře z oboru neurologie) vyhodnotila skutková zjištění tak, že zdravotní stav žalobkyně je dlouhodobě nepříznivý. Za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně s nejvýznamnějším dopadem na pokles její pracovní schopnosti označila chronický bolestivý syndrom páteřový plurisegmentální při degenerativních změnách na páteři s cervikobrachiálním syndromem vpravo a lumboischialgiemi vpravo s projevy radikulopathie L5 a S1 vpravo dle EMG, který odpovídá zdravotnímu postižení uvedenému v kapitole XIII., odd. E, položka 1 c) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb. Jako ostatní zdravotní postižení shrnula stav po operaci karpálního tunelu vpravo v r. 2008, polyarthralgie, impetigo v regresi, stav po proběhlé boreliové infekci v 07/2013 a chlamydiové infekci v 01/2014, t. č. bez klinických známek onemocnění Lymeskou boreliózou či chlamydiovou infekcí, dále v anamnéze močová inkontinence spíše smíšeného typu, výkyvy nálad nedosahující hloubky patologické deprese a nadváha. Funkčním postižení žalobkyně hodnotila PK jako nanejvýš středně těžké. Dále uvedla, že u žalobkyně nebyla vyšetřeními prokázána chronická infekce. Ostatní zdravotní postižení dle PK nezvyšují míru poklesu pracovní schopnosti danou základním onemocněním, u žalobkyně je zjevná psychogenní nástavba. Procentní míru poklesu pracovní schopnosti stanovila PK v horní hranici procentní sazby dle vyhl. č. 359/2009 Sb. pro danou položku, tj. 40 % s odůvodněním, že tato výměra je stanovena s ohledem na další chorobné stavy. Pro změnu výměry poklesu pracovní schopnosti dle § 3 a 4 vyhlášky č. 359/2009 Sb. neshledala PK důvod. K pracovní schopnosti žalobkyně PK uvedla, že tato je schopna vykonávat výdělečnou činnost jen s podstatně menšími nároky na tělesné schopnosti, je schopna pracovního zařazení s využitím získané kvalifikace, omezena je však pro fyzicky těžko práci, zvedání těžkých břemen, pro vynucené polohy, nepříznivé klimatické podmínky a pro práci v nočních směnách. Žalobkyně v písemném vyjádření ze dne 1. 6. 2015 k posudku namítla, že jí při jednání PK nebyla dána možnost se hájit a předložit lékařské zprávy, bylo jí řečeno, že k jí popisovaným potížím (bolest, únava, ztuhlost, vyčerpanost, křeče, nespavost) nebude přihlíženo, neboť je nelze ve zdravotnictví změřit, a že některé popisované potíže rovněž souvisí s věkem žalobkyně, což však nezohledňuje fakt, že bolesti páteře měla již 30 let zpětně. Dále namítala, že na infekce a potíže s nimi spojené nebyl brán zřetel. Dále se žalobkyně pozastavovala obecně nad neduhy zdravotnictví a nad skutečností, že chronická Lymeská borelióza a chlamydiová infekce mohou mít určité procento nevyléčitelnosti, o čemž lékaři zjevně neuvažují. Dále si posteskla, že nebyla v minulosti správně léčena, že se toho o chlamydiích zatím moc neví, stejně jako jsou lékaři bezradní při léčbě zlatého stafylokoka, jehož je nosičkou. Dále poukazovala na dýchací obtíže, pro něž byla v listopadu 2014 vyšetřována, přičemž byl u ní prokázán výskyt aktivních chlamydií a byla jí předepsána antibiotika. K těmto námitkám předložila žalobkyně zprávu z ORL oddělení Nemocnice Přerov ze dne 20. 5. 2014, výsledky laboratorního vyšetření z 9. 1. 2015, zprávu z pneumologické ambulance z 27. 1. 2015, a dále zprávy z laboratorních vyšetření laboratoře Černý Most z března 2015. Krajský soud následně z důvodů uvedených ve výzvě na str. 50 spisu vyžádal doplnění posudku PK, přičemž zdůraznil nutnost podrobně se zabývat infekčními onemocněními žalobkyně, a poté osvětlit v jakém rozsahu a zda vůbec se na zdravotních obtížích žalobkyně podílejí. V doplnění posudku ze dne 11. 2. 2016 PK (ve složení předsedkyně komise, tajemnice a lékařka z oboru interního lékařství) konstatovala, že se opětovně seznámila s doloženou dokumentací, z níž část tvoří vyšetření z let 2004-2014, část tvoří písemná produkce žalobkyně, dále různá sérologická vyšetření s vyšetřením protilátek a kultivační nálezy různých stěrů, a rovněž kompletní zdravotní dokumentace praktického lékaře a zdravotní dokumentace předložená žalobkyní. Dále PK objasnila, že pouhá přítomnost protilátek v séru neprokazuje existenci infekčního onemocnění. Uvedla, že přítomnost protilátek v séru prokazuje toliko to, že se vyšetřovaná osoba s infekčním agens, kde je prokazovaná pozitivita, již setkala, přičemž u některá infekční onemocnění zřejmě prodělala a byla pro ně přeléčena, některá mohla proběhnout bez jakýchkoli příznaků nemoci, vůči některým se tvoří skupinové protilátky, aniž se s nimi organismus nutně musel setkat pro posouzení je tudíž podstatné, zda infekční onemocnění vůbec proběhlo či probíhá, zda přejde do chronické formy, jaké jsou jeho projevy, či zda se jedná jen o pouhou přítomnost protilátek, které ale nejsou důvodem k pracovnímu omezení obecně. Obdobně totéž platí o přítomnosti některých bakterií v tělesných sekretech či stěrech, kdy např. stafylokok epidermis, či zlatý stafylokok jsou běžnou součástí tělesného povrchu člověka, tudíž jejich přítomnost nemusí signalizovat, že osoba trpí infekční chorobou. Akutní infekty jsou důvodem k akutní léčbě, kdy lékař rozhodne o nasazení medikace eventuelně potřebě pracovní neschopnosti. Chronické nosičství patologického agens není nikdy důvodem k uznání invalidity jakéhokoli stupně, jímž může být pouze chronické onemocnění. Některé infekční choroby sice mohou relaxovat, ale každý relaps choroby je důvodem k léčbě. PK uvedla, že u žalobkyně nebylo prokázáno postižení nervového systému, kardiovaskulárního systému či jiných tělesných systémů či orgánů, které by souvisely s proděláním infekčních onemocnění. Pro posouzení poklesu pracovní schopnosti z dlouhodobého hlediska je pak podstatné trvalé poškození organismu a jeho projevy. Dále PK uvedla, že funkční postižení žalobkyně hodnotila u rozhodujícího onemocnění jako nanejvýš středně těžké, tedy hraničící pro hodnocení dle položky 1c, kapitoly XIII, oddílu E. Pro samotné rozhodující onemocnění by tak dle PK odpovídalo hodnocení v dolní hranici procentního rozpětí dané položky, horní hranice byla použita pro další chronická onemocnění uvedená mezi ostatními zdravotními potížemi, z nichž některá již byla zvládnuta léčbou, s přihlédnutím k získané kvalifikaci a charakteru dosavadní vykonávané práce. pro další navýšení procentní výměry poklesu pracovní schopnosti dle § 3 a 4 vyhlášky č. 359/2009 Sb. neshledala PK důvod. Závěrem se vyjádřila PK ke zprávě imunologa MUDr. K. z 8. 2. 2016. Poukázala na závěr lékaře, že některé z serologicky potvrzovaných infektů se sice mohou podílet na neurologických potížích či bolestech ve svalech a dechových potížích, avšak toto není potvrzováno jinými vyšetřeními. Dále PK zdůraznila, že doporučení MUDr. K. ke zvážení injekční aplikace antibiotik za hospitalizace žalobkyně rezolutně odmítá. Ostatní doložené nálezy nemají dle PK žádný vliv na změnu původního posouzení stupně invalidity. Vlastní pozorován žalobkyně při jednání dne 11. 2. 2016 popsala PK tak, že žalobkyně se po cestě strávené jízdou do Ostravy v komisi volně pohybuje, po celou dobu jednání nejdříve pozorně sleduje, následně je logoroická, má spousty námitek proti sociálnímu zabezpečení a zdravotnictví, cítí se ukřivděná, její hlas je znělý, rezolutní, žádné projevy deprese či zvýšené únavy nejsou zjevné. Závěrem PK uvedla, že žalobkyně má středoškolské vzdělání, vykonávala řadu zaměstnání bez větší tělesné zátěže a je schopna své dosažen vzdělání plně využít v zaměstnáních, např. administrativně organizačního charakteru. K doplnění posudku se následně žalobkyně vyjádřila v podáních ze dne 17. 2. 2016 a 18. 2. 2016. Uvedla, že PK se nevypořádala se všemi jí doloženými lékařskými nálezy, které vykazují pozitivitu několika infekčních agens, a to nejen jejich chronické fáze, nýbrž rovněž pozitivitu jejich akutní fáze, tj. primoinfekce a probíhajícího onemocnění. Akutní ukazatele probíhajících infektů v jejím těle, tedy několik let střídavě u ní probíhající onemocnění, v tomto případě pozitivita zejména v IgM a IgA protilátkách, a dále chronických ukazatelích nemoci jakým je ukazatel IgG, se dle zveřejněných názorů odborných lékařů podílí na multiorgánových onemocněních, tím spíše, je-li organismus střídavě ve fázi akutní a chronické vystaven těmto probíhajícím infekcím desítky let. PK dle žalobkyně bagatelizuje nálezy infektů u žalobkyně, přičemž de facto popírá smysluplnost jakýchkoli laboratorních odběrů, pokud dle tvrzní PK pozitivita odběru vůbec neznamená nemoc. PK tedy dle žalobkyně předložila sice rozsáhlý teoretický výklad, avšak žádnými fakty či důkazy odborně nevysvětlila, proč při opakované pozitivitě několika dlouholetých infekčních agens trpí žalobkyně tak úpornými bolestmi a neobjasnila, proč se její opakovaně laboratorně potvrzované infekční nemoci nepodílejí na jejích chronických zdravotních obtížích. Odmítnout léčbu antibiotiky je jejím právem, přičemž důvodem jejího postoje je skutečnost, že v minulosti byla již antibiotiky přeléčována, avšak nejenže se infekce nevyléčily, nýbrž se přidaly potíže se zažíváním. Po odebrání plného invalidního důchodu a odeslání k hospitalizaci intravenózní léčbou získala žalobkyně únavový syndrom, který však dnes nikoho nezajímá, nikdo jej neuzná a neřeší. Dále namítala nesprávnou interpretaci zprávy MUDr. K., který popsal vlastní výsledky vyšetření včetně v záhlaví uvedených diagnóz, přičemž výslovně uvedl, že plicní chlamydiová infekce se podílí na chronických respiračních potížích a částečně může přispívat k systémovým neurologickým obtížím typu vertiga a únavy. Dále poukázala na závěr MUDr. K., že infekční zátěž je patrná ze zvýšené FW(57), D-dimerů(0.700) a celkového IgM(2,35). S těmito závěry se dle žalobkyně PK nijak přesvědčivě nevypořádala. Rovněž se PK dle žalobkyně nevypořádala s lékařským nálezem ARO Nemocnice v Přerově ze dne 6. 1. 2016, prokazující dlouhodobou péči v ordinaci centra pro léčbu bolesti, ani lékařským nálezem kardiologie ze dne 28. 1. 2016, z něhož vyplývá, že provedenou ergometrii nebylo u žalobkyně možné ani dokončit pro bolest. Dále vytkla PK, že se tato nevypořádala s patologickými nálezy uvedenými při magnetické rezonanci mozku v roce 2008 a 2009 a nevyloučila, zda se tyto nálezy mohou na jejích potížích podílet. Také diagnóza fibromyalgie byla přehlédnuta. PK se dle žalobkyně nevypořádala se všemi zásadami, které jí ukládá zákon při výkonu posudkové služby. Závěrem navrhla, aby soud nechal vypracovat znalecký posudek z oboru mikrobiologie. Dále v podání ze dne 23. 3. 2016 žalobkyně velmi obsáhle popsala svůj zdravotní stav od dětství až po současnost, přičemž kritizuje neschopnost lékařů najít příčinu jejích zdravotních obtíží, léčit ji, uvěřit jí. Popsala, jak se léčila na interně, kožním, imunologii, infekčním, očním, kožním, ortopedii, revmatologii, ORL, urologii, psychiatrii, endokrinologii a dalších odděleních nemocnic a ambulancí v Přerově, Brně, Olomouci, Vsetíně, Kojetíně, Prostějově a Praze. Uvedla, že s ohledem na aroganci, agresi, ponižování a výsměch vůči její osobě, a dále vzhledem k bolestem a zoufalství se začala zajímat o možnost eutanazie. Je přesvědčena, že od začátku jsou příčinou jejích obtíží následky špatné a pozdní léčby Lymeské boreliózy. Lékaři dle žalobkyně nemají ponětí o tom, jak se ve světě Lymeská borelióza léčí, nechodí na školení, sympózia, školení semináře. Pacienti trpí nedůvěrou či nevraživostí mezi lékaři. Požadavek úplnosti, přesvědčivosti a správnosti posudku spočívá v tom, že se PK musí vypořádat se všemi rozhodujícími skutečnostmi, především s těmi, které posuzovaný namítá, a musí své posudkové závěry náležitě odůvodnit. Z posudku musí být zřejmé, že zdravotní stav posuzované byl komplexně posouzen na základě úplné zdravotnické dokumentace i s přihlédnutím ke všem jím tvrzeným obtížím, aby nevznikly pochybnosti o úplnosti a správnosti klinické diagnózy. V předmětném posudku, ve znění jeho doplnění, je jednoznačně uvedeno, že zdravotní stav žalobkyně je dlouhodobě nepříznivý, a dále z diagnostického souhrnu vyplývá, že si byla PK vědoma toho, že se na nepříznivém zdravotním stavu žalobkyně spolupodílí více zdravotních potíží, přičemž za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně označila PK zcela ve shodě s oběma posudky vyhotovenými ve správním řízení chronický bolestivý syndrom páteře, který odpovídá zdravotnímu postižení uvedenému v kapitole XIII., odd. E, položka 1 c) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb. Stejně jako LPS ČSSZ vyhodnotila PK všechny ostatní zdravotní potíže žalobkyně jako důvod pro navýšení míry poklesu její pracovní schopnosti v rámci sazby stanovené předmětnou vyhláškou pro rozhodující onemocnění žalobkyně, která činí 30-40 %, když funkční postižení žalobkyně vyplývající z jejího základního onemocnění by sama o sobě neodůvodňovala pokles její pracovní schopnosti o nejvýše možných 40 %. Dle názoru krajského soudu tak PK v maximálně možné míře posudkově zohlednila další zdravotní obtíže žalobkyně, a to s vědomím § 2 odst. 3 vyhlášky č. 359/2009 Sb., který stanoví, že je-li příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce více zdravotních postižení, jednotlivé hodnoty procentní míry poklesu pracovní schopnosti stanovené pro jednotlivá zdravotní postižení se nesčítají. Krajský soud konstatuje, že posudek řádně odborně obsazené PK spolu s jeho doplněním ze dne 11. 2. 2016 splňuje všechny formální a obsahové náležitosti stanovené v § 7 vyhlášky č. 359/2009 Sb. Z obsahu protokolů o jednání ze dne 22. 5. 2015 a 11. 2. 2016 vyplývá, že žalobkyně byla jednáním PK přítomna. Z obsahu uvedených protokolů a posudku i jeho doplnění je zřejmé, že PK měla k dispozici dostatečně aktuální poznatky o zdravotním stavu žalobkyně, učiněné na základě předložené zdravotnické dokumentace. Dále je zřejmé, že se PK zabývala také nově žalobkyní předloženými lékařskými zprávami. PK nelze vyčítat, že se detailně nezabývala všemi, tj. i staršími lékařskými zprávami a laboratorními vyšetřeními, která žalobkyně do spisu doložila, neboť podstatné je, že se detailně zabývala aktuálními zprávami z příslušných oddělení (neurologie, infekční, ambulance bolesti, psychiatrie). PK tak nezpochybňovala žalobkyní zdůrazňovanou skutečnost, že žalobkyně prodělala Lymeskou boreliózu, avšak poukázala na skutečnost, že žalobkyně byla opakovaně přeléčena na infekčním oddělení a v současné době je bez klinických známek tohoto onemocnění, stejně jako bez klinických známek onemocnění chlamydiovou infekcí, u níž došlo po přeléčení k poklesu protilátek (viz odkaz posudku PK na neurologické vyšetření MUDr. B. z 24. 7. 2014 a vyšetření infekční ambulance z 11. 6. 2014). Zcela logicky a přesvědčivě PK v doplnění posudku ze dne 11. 2. 2016 objasnila, proč nelze na jakékoli ovlivnění zdravotního stavu žalobkyně usuzovat z faktu, že tato je nosičkou zlatého stafylokoka (viz výše). Za zásadní považuje krajský soud závěr PK, že u žalobkyně nebylo prokázáno postižení nervového systému, kardiovaskulárního systému či jiných tělesných systémů či orgánů, které by souvisely s proděláním infekčních onemocnění. Pro posouzení poklesu pracovní schopnosti z dlouhodobého hlediska je pak podstatné trvalé poškození organismu a jeho projevy. Z žádné z lékařských zpráv, které tvořily součást správního i soudního spisu v době pořízení posudku PK, nebylo možné dovodit, že by v době rozhodné pro posouzení, tj. ke dni 29. 1. 2015 (§ 75 odst. 1 s. ř. s.), trpěla žalobkyně závažným infekčním onemocněním, či onemocněním majícím původ v infekčních onemocněních, jež žalobkyně v minulosti prodělala, které by bylo rozhodující příčinou jejího nepříznivého zdravotního stavu, a to příčinou závažnější, než neurologické onemocnění, tj. bolestivý syndrom páteře, který jako rozhodující příčinu stanovili lékaři všech posudkových instancí. Vzhledem k době rozhodné pro posouzení zdravotního stavu žalobkyně, tj. k datu 29. 1. 2015, kdy bylo vydáno žalobou napadené rozhodnutí, nepovažuje soud za účelné se podrobněji zabývat zprávou MUDr. K. z Medicínského centra Praha s. r. o. ze dne 8. 2. 2016, neboť z této zprávy nevyplývá, že by žalobkyně onemocněními, jež jí byla v tomto centru diagnostikována, trpěla rovněž v době, kdy byla posuzována posudkovými lékaři OSSZ a ČSSZ. Naopak ze zpráv, jež byly součástí spisu v dané době nevyplývalo, jak již bylo zdůrazněno výše, že by u žalobkyně byly zjištěny jakékoli klinické projevy předmětných onemocnění. Případné zhoršení zdravotního stavu žalobkyně v roce 2015 a 2016 nemohlo být pro PK posudkově významné. Takové zhoršení mohlo být toliko důvodem pro opětovné posouzení zdravotního stavu žalobkyně k nové žádosti o zvýšení stupně invalidity. Krajský soud proto podle zásad uvedených v § 77 odst. 2 s. ř. s. hodnotí posudek PK jako přesvědčivý a úplný. S ohledem na přesvědčivost posudku PK by bylo dle názoru soudu další dokazování nadbytečné, proto zamítl důkazní návrh žalobkyně na zpracování posudku soudem ustanoveným znalcem, nadto z oboru mikrobiologie, nikoli posudkového lékařství. Závěr soudu o tom, že v daném případě již nebylo zapotřebí provádět další dokazování, koresponduje ustálené judikatuře (viz např. rozsudky NSS sp. zn. 2 Ads 9/2003, 5 Ads 22/2003 či 3 Ads 143/2008). Jelikož soud neshledal důvodnými námitky žalobkyně vůči posouzení její invalidity ani vůči kvalitě odůvodnění napadeného rozhodnutí, soud žalobu podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl. Právo na náhradu nákladů řízení soud žádnému z účastníků nepřiznal, neboť žalobkyně nebyla úspěšná a žalovaná nemá právo na náhradu nákladů ze zákona (§ 60 odst. 1, 2 s.ř.s. a § 118d odst. 1 zákona č. 582/1991 Sb. v platném znění). Závěrem nad rámec potřebného odůvodnění krajský soud uvádí, že nijak nezpochybňuje skutečnost, že žalobkyně trpí závažným invalidizujícím onemocněním, se kterými jsou spojena omezení a obtíže v každodenním životě, zejména bolestivost. S tímto závěrem ostatně plně koresponduje lékařský závěr, že žalobkyně je schopna pracovat jen v podstatně menším rozsahu a intenzitě, resp. jen s podstatně menšími nároky na tělesné a duševní schopnosti (v režimu vertebropata). Dlouhodobě nepříznivý stav žalobkyně však nebyl při objektivním posouzení takové povahy, aby ke dni vydání napadeného rozhodnutí odůvodnil závěr, že žalobkyně splňuje zákonné podmínky pro přiznání invalidního důchodu vyššího než prvního stupně.

Poučení