60 Ad 22/2021–34

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudcem JUDr. Michalem Hájkem, Ph.D., ve věci žalobce: nezl. A. Š., narozený dne bytem zastoupený advokátkou JUDr. Evou Machovou se sídlem Na Sadech 2033/21, 370 01 České Budějovice proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí se sídlem Na Poříčním právu 376/1, 128 01 Praha 2 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 10. 2021, sp. zn. SZ/MPSV–2020/90637–913, čj. MPSV–2021/172745–913, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Účastníci řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Úřad práce České republiky – krajská pobočka v Českých Budějovicích (dále jen „správní orgán prvního stupně“) zahájil dne 7. 1. 2020 z moci úřední opětovné posouzení nároku žalobce na příspěvek na péči včetně jeho výše.

2. Dne 17. 1. 2020 provedl správní orgán prvního stupně sociální šetření v místě pobytu žalobce, jímž zjišťoval žalobcovu schopnost zvládat základní životní potřeby vymezené v § 9 odst. 1 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách.

3. Okresní správa sociálního zabezpečení České Budějovice provedla ve dnech 6. 2. 2020 a 18. 3. 2020 posouzení zdravotního stavu žalobce, v rámci nichž vycházela ze zdravotnické dokumentace ošetřující lékařky, dalších nálezů odborných lékařů a ze sociálního šetření. Okresní správa sociálního zabezpečení dospěla k závěru, že se v případě žalobce jedná o osobu do 18 let věku, která se podle § 8 odst. 1 písm. b) zákona o sociálních službách považuje za závislou na pomoci jiné osoby ve II. stupni (středně těžká závislost), přičemž není dlouhodobě schopen zvládat pět základních životních potřeb (orientace, komunikace, výkon fyziologické potřeby, péče o zdraví a osobní aktivity) a vyžaduje každodenní mimořádnou péči jiné osoby.

4. Rozhodnutím ze dne 9. 4. 2020, sp. zn. UP/42049/2017/SS, čj. 23499/2020/CBU, rozhodl správní orgán prvního stupně o poskytování příspěvku ve výši 6 600 Kč měsíčně od února 2020.

5. Odvolání žalobce proti výše uvedenému rozhodnutí žalovaný rozhodnutím ze dne 15. 1. 2021, sp. zn. SZ/MPSV–2020/90637–913, čj. MPSV–2021/4093–913, zamítl a rozhodnutí potvrdil.

6. Proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 1. 2021 podal žalobce žalobu ke zdejšímu soudu. Ten následně rozsudkem ze dne 31. 5. 2021, čj. 60 Ad 3/2021–38, rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

7. Dne 14. 7. 2021 provedl žalovaný opětovné sociální šetření v místě bydliště žalobce. Během tohoto šetření obdržel žalovaný lékařskou zprávu od PhDr. I. N., klinické psychiatričky, ze dne 9. 7. 2021.

8. Dne 15. 9. 2021 obdržel žalovaný sdělení žalobce, resp. jeho zákonného zástupce, jímž matka žalobce omluvila sebe i žalobce z jednání posudkové komise. Důvodem omluvy byl rehabilitační pobyt žalobce u Máchova jezera. V tomto podání matka žalobce zároveň vyjádřila souhlas s projednáním věci v nepřítomnosti žalobce. K uvedenému podání matka žalobce taktéž doložila lékařské zprávy MUDr. B. ze dne 18. 12. 2020, ze dne 15. 10. 2020 a vyjádření k dovednostem žalobce z Autis Centra ze dne 12. 11. 2020.

9. Na základě posudku posudkové komise ze dne 23. 9. 2021 vydal žalovaný dne 27. 10. 2021 žalobou napadené rozhodnutí, jímž odvolání žalobce zamítl a rozhodnutí ze dne 9. 4. 2020 potvrdil.

II. Shrnutí žaloby

10. Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce dne 21. 12. 2021 žalobu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích.

11. Žalobce předně namítl, že se žalovaný chybně vypořádal s hodnocení skutkového stavu a činnostmi, které není žalobce schopen vykonávat.

12. Dále žalobce uvedl, že žalovaný nedostatečně zjistil skutkový stav, aniž by vzal v úvahu aktuální lékařské zprávy a vyjádření Autis Centra, ve kterém žalobce tráví většinu svého času. Žalovaným zjištěný skutkový stav je dle názoru žalobce odlišný od provedeného sociálního šetření.

13. Žalobce namítl taktéž nezákonnost žalobou napadeného rozhodnutí, již dovozuje s žalovaným nedodrženého závazného právního názoru zdejšího soudu. Žalovaný nedoplnil posudek posudkové komise v tomto smyslu tak, aby se vypořádal se všemi relevantními podklady, a aby byl posudek jednoznačný, úplný a přesvědčivý.

14. Žalovaný dle žalobce jím doložené lékařské zprávy zhodnotil tak, že žádné nové informace nepřinesly, a tedy stejně jako v minulém řízení zprávy ignoroval s tím, že je nezařadil do podkladů pro posouzení zdravotního stavu.

15. Žalobce považuje závěr žalovaného, dle kterého žalobce nezvládá pouze 5 základních životních potřeb za nepřijatelný, a to zejména ve vztahu k oblékání a obouvání, k nimž žalovaný uvedl, že by muselo u žalobce dojít ke ztrátě obou horních končetin nebo by muselo dojít k anatomické či funkční ztrátě dolní končetiny, aby bylo možné uvedenou základní životní potřebu označit za nezvládnutou.

16. Žalovaný dále stanovil platnost závěrů obsažených v posudku do října 2025. Dle názoru žalobce je takto nastavená doba platnosti závěrů posudku v rozporu s § 10 zákona o sociálních službách, jelikož při hodnocení potřeby mimořádné péče, je nutné porovnat rozsah, intenzitu a náročnost péče, kterou je zapotřebí věnovat posuzované osobě, a to s péčí, kterou je třeba věnovat zdravé fyzické osobě téhož věku. Uvedeným omezením platnosti posudku žalovaný dle žalobce predikuje, jaký bude zdravotní stav žalobce za 5 roků a jakou bude potřebovat žalobce péči ve věku 15 let.

17. Žalobce dodal, že se žalovaný nevypořádal s námitkami vznesenými v rámci vyjádření k podkladům pro rozhodnutí. Argumentaci žalobce žalovaný shrnul tak, že se jedná o stále stejné námitky, a že tato argumentace nemůže ovlivnit rozhodnutí ve věci.

18. Žalobce uzavřel, že dle svého názoru není schopen zvládat nejméně 6–7 základních životních potřeb, což odpovídá III. stupni závislosti. Rovněž má žalobce za to, že nezákonnost rozhodnutí žalovaného zakládá i znalecký posudek, který stupeň závislosti stanovuje do budoucna na dobu dalších 4 let.

19. Za důkazy žalobce označil závěry psychologického vyšetření PhDr. N. ze dne 9. 7. 2021, vyjádření k dovednostem žalobce ze dne 11. 10. 2021 a vyjádření k podkladům pro rozhodnutí.

20. Žalobce navrhl, aby krajský soud žalobou napadené rozhodnutí, jakož i rozhodnutí správního orgánu prvního stupně zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

III. Shrnutí vyjádření žalovaného

21. Žalovaný ve svém vyjádření stručně shrnul dosavadní průběh řízení, relevantní právní úpravu a zákonný rámec nyní posuzované věci.

22. K zohlednění dokumentů předložených žalobcem žalovaný uvedl, že vyjádření ošetřujících lékařů či jiných osob je zvládání životních potřeb, nebo jejich doporučení ohledně poskytnutí dávek či jiných plnění ze systému sociální pomoci, nejsou a nemohou být pro posudkové lékaře závazná, neboť posouzení zdravotního stavu a z toho vyplývajících nároků spadá výhradně do působnosti posudkové komise.

23. K námitce nezabývání se zprávou Autis Centra žalovaný zopakoval, že závěry jiného subjektu lze zohlednit pouze jako jeden z možných podkladů pro vydání posudku. Posudková komise dala vyjádření Autis Centra do souvislosti s novým sociálním šetřením ze dne 14. 7. 2021.

24. K požadavku na osobní vyšetření žalobce žalovaný uvedl, že se žalobce z jednání omluvil a souhlasil s projednáním věci ve své nepřítomnosti.

25. Nad rámec uvedeného žalovaný konstatoval, že účast žalobce na jednání posudkové komise není náležitostí příslušného jednání a posouzení zdravotního stavu. Pokud posudková komise vychází z kompletní zdravotnické dokumentace, tedy pouze z písemných podkladů, není uvedené v rozporu s objektivním posouzením zdravotní stavu posuzované osoby. K tomu žalovaný odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 9. 2017, čj. 7 Ads 272/2017–17, a ze dne 15. 9. 2004, čj. 3 Ads 7/2004–70, č. 1001/2006 Sb. NSS.

26. K době platnosti posudku a věku žalobce žalovaný uvedl, že žalobce byl již posuzován ve věku 10 let. Při posuzování zdravotního stavu byl zohledněn rovněž jeho psychomotorický vývoj, v rámci něhož se standardně posuzují základní životní potřeby dle věkové kategorie. Milníky psychomotorického vývoje jsou pak otázkou medicínskou, kterou neaplikuje žalovaný, ale posudková komise, přičemž se jedná o znalost srovnatelnou s diagnostickým posouzením. Posudková komise uznala žalobce za osobu závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve II. stupni k datu 1. 2. 2020 i k datu 23. 9. 2021. Stanovení platnosti posudku provedla posudková komise s ohledem na milníky biopsychociálního vývoje, kdy se předpokládá ve věku 15 let změna funkčních schopností žalobce.

27. Závěrem žalovaný uvedl, že shromáždil zákonem stanovené podklady pro rozhodnutí. Posudková komise v rámci posouzení zdravotního stavu vycházela z aktuálních lékařských nálezů, včetně dokumentace, kterou v řízení předložil žalobce a dále z výsledků sociálního šetření.

28. Žalovaný navrhl, aby krajský soud žalobu zamítl.

IV. Shrnutí repliky žalobce

29. Žalobce v replice k vyjádření žalovaného uvedl, že tvrzení žalovaného, dle kterého vyjádření ošetřujících lékařů či jiných osob nejsou a nemohou být pro posudkovou komisi závazná, je v rozporu s tím, co žalovaný tvrdil před zrušením původního rozhodnutí ve věci krajským soudem. Dále žalobce zopakoval právní názor zdejšího soudu.

30. Dodal, že žalovaný tento právní názor zcela ignoroval, a to nejen v samotné novém rozhodnutí ve věci, ale rovněž ve svém vyjádření, proti němuž replika směřuje. Žalobce dále připomněl i zákonný rámec dopadající na nyní posuzovanou věc a uzavřel, že znalecký posudek posudkové komise nelze za této situace považovat za úplný a přesvědčivý.

31. Dle názoru žalobce měl žalovaný jednání posudkové komise odročit, neboť krajský soud konstatoval potřebu osobního vyšetření žalobce. Souhlas matky žalobce, že lze jednat v nepřítomnosti žalobce nemůže žalovaného zbavit povinnosti dostatečně zjistit skutkový stav.

32. Žalobce se neztotožnil ani s tvrzením žalovaného stran platnosti posudku do října 2025. Ani žalovaný ani lékaři nemohou dle žalobce stanovit projev diagnózy žalobce do budoucna, a to už vůbec ne na 4 roky dopředu.

33. Na základě výše uvedeného označil žalobce žalobou napadené rozhodnutí za nepřezkoumatelné a navrhl, aby krajský soud žalobou napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

V. Právní hodnocení krajského soudu

34. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.). Ve věci krajský soud rozhodl bez jednání podle § 51 s. ř. s.

35. Žaloba není důvodná.

36. K důkazním návrhům žalobce obsaženým v textu žaloby krajský soud souhrnně uvádí, že veškeré jím označené listiny jsou již založeny ve správním spisu, který má krajský soud k dispozici. Jakékoliv dokazování proto v tomto ohledu nebylo zapotřebí (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 1. 2009, čj. 9 Afs 8/2008–117, č. 2383/2011 Sb. NSS).

37. Krajský soud se nejprve zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti rozhodnutí žalovaného, jejíž důvodnost by sama o sobě byla důvodem pro zrušení uvedeného rozhodnutí.

38. V otázce požadavků na kvalitu odůvodnění správního rozhodnutí lze poukázat například na rozsudek ze dne 16. 6. 2006, čj. 4 As 58/2005–65, v němž Nejvyšší správní soud konstatoval, že z rozhodnutí správního orgánu musí být mimo jiné patrno, „proč správní orgán považuje námitky účastníka za liché, mylné, nebo vyvrácené, které skutečnosti vzal za podklad svého rozhodnutí, proč považuje skutečnosti předestírané účastníkem za nerozhodné, nesprávné, nebo jinými řádně provedenými důkazy vyvrácené, podle které právní normy rozhodl, jakými úvahami se řídil při hodnocení důkazů“. Jinými slovy z rozhodnutí správního orgánu musí plynout, jaký skutkový stav vzal správní orgán za rozhodný, jak uvážil o pro věc podstatných skutečnostech, resp. jakým způsobem rozhodné skutečnosti posoudil. Povinnost odůvodnit rozhodnutí však z druhé strany nemůže být chápána tak, že vyžaduje podrobnou odpověď na každý argument účastníků řízení (srov. obdobně například nález Ústavního soudu ze dne 27. 3. 2012, sp. zn. IV. ÚS 3441/11). Rozhodnutí správních orgánů obou stupňů tvoří z hlediska soudního přezkumu jeden celek a není proto vyloučeno, aby případné mezery odůvodnění tato rozhodnutí vzájemně zaplňovala (srov. například rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 10. 2014, čj. 6 As 161/2013–25).

39. Žalobce uvedl, že na základě všech jím uváděných skutečností považuje žalobou napadené rozhodnutí za nepřezkoumatelné. Uvedená námitka je proto pouze velmi obecná. K uvedenému krajský soud ve stejné míře obecnosti uvádí, že žalobou napadené rozhodnutí za nepřezkoumatelné nepovažuje. Tomuto závěru nasvědčuje již skutečnost, že žalobce se závěry žalovaného uvedenými v žalobou napadeném rozhodnutí polemizuje a tyto názory napadá. Je tak zřejmé, že žalobou napadené rozhodnutí je s ohledem na výše uvedenou judikaturu co do obsahu dostatečné. Pro uvedené se krajský soud s námitkou nepřezkoumatelnosti neztotožnil.

40. V nyní posuzované věci je sporné, zda zjištění žalovaného ohledně schopností žalobce zvládat základní životní potřeby měla oporu v podkladech pro posouzení stupně závislosti osoby, případně zda žalovaný své závěry dostatečně odůvodnil.

41. Podle § 7 odst. 1 zákona o sociálních službách se příspěvek na péči poskytuje osobám závislým na pomoci jiné fyzické osoby.

42. Podle § 8 odst. 1 zákona o sociálních službách „[o]soba do 18 let věku se považuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve a) stupni I (lehká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat tři základní životní potřeby, b) stupni II (středně těžká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat čtyři nebo pět základních životních potřeb, c) stupni III (těžká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat šest nebo sedm základních životních potřeb, d) stupni IV (úplná závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat osm nebo devět základních životních potřeb, a vyžaduje každodenní mimořádnou péči jiné fyzické osoby.“ 43. Při posuzování stupně závislosti se hodnotí schopnost zvládat tyto základní životní potřeby stanovené § 9 odst. 1 zákona o sociálních službách: mobilita, orientace, komunikace, stravování, oblékání a obouvání, tělesná hygiena, výkon fyziologické potřeby, péče o zdraví, osobní aktivity a péče o domácnost, přičemž dle odst. 3 uvedeného ustanovení se u osob mladších 18 let věku základní životní potřeba péče o domácnost nehodnotí.

44. Dle § 9 odst. 4 zákona o sociálních službách dále „[p]ři hodnocení schopnosti zvládat základní životní potřeby se hodnotí funkční dopad dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu na schopnost zvládat základní životní potřeby; přitom se nepřihlíží k pomoci, dohledu nebo péči, která nevyplývá z funkčního dopadu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu.“ 45. Dle § 9 odst. 5 zákona o sociálních službách „[p]ro uznání závislosti v příslušné základní životní potřebě musí existovat příčinná souvislost mezi poruchou funkčních schopností z důvodu nepříznivého zdravotního stavu a pozbytím schopnosti zvládat základní životní potřebu v přijatelném standardu. Funkční schopnosti se hodnotí s využíváním zachovaných potenciálů a kompetencí fyzické osoby a využíváním běžně dostupných pomůcek, prostředků, předmětů denní potřeby nebo vybavení v domácnosti, veřejných prostor nebo s využitím zdravotnického prostředku.“ 46. Dle § 10 zákona o sociálních službách platí, že „[u] osoby do 18 let věku se při hodnocení schopnosti zvládat základní životní potřeby podle § 9 odst. 1 a při hodnocení potřeby mimořádné péče porovnává rozsah, intenzita a náročnost péče, kterou je třeba věnovat posuzované osobě se zdravotním postižením, s péčí, kterou je třeba věnovat zdravé fyzické osobě téhož věku. Při stanovení stupně závislosti u osoby do 18 let věku se nepřihlíží k potřebě péče, která vyplývá z věku osoby a tomu odpovídajícímu stupni biopsychosociálního vývoje. Mimořádnou péčí se rozumí péče, která svým rozsahem, intenzitou nebo náročností podstatně přesahuje péči poskytovanou osobě téhož věku.“ 47. Podle § 25 odst. 3 zákona o sociálních službách „[p]ři posuzování stupně závislosti osoby vychází okresní správa sociálního zabezpečení ze zdravotního stavu osoby doloženého nálezem vydaným poskytovatelem zdravotních služeb, z výsledku sociálního šetření a zjištění potřeb osoby, popřípadě z výsledků funkčních vyšetření a z výsledku vlastního vyšetření posuzujícího lékaře.“ Ze stejných kritérií při posuzování vychází i posudková komise.

48. Kritérii pro posouzení zdravotního stavu se zabýval i Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 31. 7. 2015, čj. 8 Ads 138/2014–73, v němž konstatoval, že „[p]ro posouzení zdravotního stavu je třeba odborných medicínských znalostí, kterými disponují speciální posudkové komise. Bylo–li rozhodnutí správního orgánu prvního stupně vydáno na základě posudku okresní správy sociálního zabezpečení, pro účely odvolacího správního řízení posuzuje zdravotní stav osoby posudková komise zřízená žalovaným na základě § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů. V řízeních o žalobách proti rozhodnutím založeným na zmíněných posudcích správní soudy podrobují posudky testu jednoznačnosti, úplnosti a přesvědčivosti (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 12. 2013, čj. 3 Ads 24/2013 – 34, ze dne 27. 6. 2014, čj. 4 Ads 68/2014 – 37, ze dne 26. 3. 2015, čj. 4 Ads 263/2014 – 60 nebo ze dne 15. 4. 2015, čj. 6 Ads 217/2014 – 23). Aby byl posudek jednoznačný, úplný a přesvědčivý, je třeba, aby se vypořádal se všemi relevantními podklady (viz § 25 odst. 3 zákona o sociálních službách) a přezkoumatelnou úvahou z nich vyvodil závěry podstatné pro posouzení zdravotního stavu osoby (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 2. 2015, čj. 1 Ads 156/2014 – 28). V souladu s § 2a vyhlášky Ministerstva práce a sociálních věcí č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ‚vyhláška‘), posudková komise musí posoudit zvládnutí dané životní potřeby skrze dílčí aktivity vymezené pro jednotlivé potřeby v příloze č. 1 vyhlášky (rozsudek čj. 4 Ads 68/2014 – 37). Nezvládnutí byť jen jedné z vymezených aktivit znamená nezvládnutí dané životní potřeby (§ 2a vyhlášky). Opačný závěr musí posudková komise dostatečně a přesvědčivě zdůvodnit (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 4. 2014, čj. 3 Ads 50/2013 – 32). Vyplývají–li z jednotlivých podkladů rozporné závěry, posudková komise musí tyto rozpory přesvědčivě vysvětlit (srov. např. rozsudek čj. 4 Ads 68/2014 – 37). Postaví–li posudková komise své hodnocení na rozporných základech, aniž by rozpory odstranila či vysvětlila, je povinností žalovaného žádat doplnění posudku (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 4. 2013, čj. 6 Ads 17/2013 – 25)“ (důraz doplněn).

49. Předně krajský soud uvádí, že zdravotní stav žalobce byl lékařsky posouzen celkem šestkrát (dvakrát posudkovými lékaři správního orgánu prvního stupně, následně třikrát posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí – posudek ze dne 4. 9. 2020 byl následně dne 23. 10. 2020 a dne 11. 12. 2020 na základě žalobcem nově předložených podkladů doplněn – a naposledy dne 23. 9. 2021 v rámci řízení vedeném po zrušení rozhodnutí žalovaného zdejším soudem).

50. Krajský soud dále uvádí, že se nikterak nezabýval otázkou zvládnutí základní životní potřeby mobility, neboť zvládnutí této potřeby je mezi stranami nesporné. Stejně tak se krajský soud blíže nezabýval nezvládnutím základních životních potřeb orientace, komunikace, výkonu fyziologické potřeby, péče o zdraví a osobních aktivit, neboť i v případě těchto uvedených základních životních potřeb je skutkový stav mezi stranami nesporný.

51. V případě prvního posudku o zdravotním stavu žalobce ze dne 6. 2. 2020 vycházela posudková lékařka ze zdravotnické dokumentace ošetřující lékařky ze dne 24. 1. 2020 a dalších nálezů odborných lékařů – konkrétně z psychiatrického nálezu ze dne 2. 12. 2019 a ze dne 17. 1. 2020, a z ambulantního nálezu KDDL–MC, VFN Praha ze dne 5. 3. 2019. Nedílnou součástí dokumentace byl i záznam ze sociálního šetření ze dne 17. 1. 2020. Posudková lékařka v tomto posudku dospěla k závěru, že žalobce nezvládá pět základních životních potřeb, a to orientaci, komunikaci, výkon fyziologické potřeby, péči o zdraví a osobní aktivity. Tento posudek shrnuje některé lékařské zprávy a protokol ze sociálního šetření, na jehož základě posudkové lékařka uvedla, že funkční omezení „vyplývající ze zjištěného a výše popsaného zdravotního stavu nedosahuje stupně těžké nebo úplné poruchy, která by bránila schopnosti zvládat ZŽP (kromě výše uváděných) s využitím dostupných facilitátorů, bez nutnosti každodenní pomoci jiné fyzické osoby.“ 52. V případě druhého posudku o zdravotním stavu žalobce ze dne 18. 3. 2020 vycházela posudková lékařka z výše uvedené zdravotnické dokumentace a nově z psychiatrického vyšetření ze dne 21. 2. 2020 a CD s videozáznamem, na kterém se nachází žalobce v domácím prostředí. Posudková lékařka se v tomto posudku blíže věnovala žalobcem namítnutým nezvládnutým základním životním potřebám (stravování, oblékání a obouvání a tělesná hygiena), přičemž dospěla k závěru, že žalobce stále nezvládá pouze pět základních životních potřeb, a to orientaci, komunikaci, výkon fyziologické potřeby, péči o zdraví a osobní aktivity. Tento posudek shrnuje lékařské zprávy a protokol ze sociálního šetření, a dále se vyjadřuje k žalobcem namítaným nezvládnutým základním životním potřebám v rámci námitkového řízení. Posudkové lékařka zdůvodnila, proč nepovažuje uvedené aktivity za nezvládnuté.

53. V případě třetího posudku o zdravotním stavu žalobce ze dne 4. 9. 2020 vycházela posudková komise (složená z předsedkyně posudkové komise a dětské psychiatričky – zasedala tedy v řádném složení) z posudkového spisu Okresní správy sociálního zabezpečení České Budějovice, ze zdravotní dokumentace ošetřující lékařky, z dalších lékařských nálezů zaslaných žalobcem (vyšetření dětským psychiatrem ze dne 23. 5. 2020) a ze sociálního šetření ze dne 17. 1. 2020. Posudková komise v tomto posudku dospěla k závěru, že žalobce nezvládá pět základních životních potřeb, a to orientace, komunikace, výkon fyziologické potřeby, péče o zdraví a osobní aktivity. Posudková komise stanovila úplnou klinickou diagnózu a na základě takto stanovené klinické diagnózy v návaznosti na lékařské zprávy hodnotila, zdali je žalobce schopen zvládat základní životní potřeby sám či potřebuje pomoc jiné fyzické osoby. Hodnotila pouze mezi stranami sporné základní životní potřeby (oblékání a obouvání, tělesnou hygienu a stravování), přičemž dospěla k závěru, že „s ohledem na sociální šetření a doložený zdravotní stav je schopen oblékat si vhodný oděv a obouvat si vhodnou obuv na úrovni svého věku, kdy samostatný výběr oblečení se v tomto věku nepředpokládá. Totéž platí i pro tělesnou hygienu. Posuzuje se s ohledem na věk, připomenutí a dohled je v tomto věku běžnou záležitostí. Je schopen poznat, co je k jídlu a pití, či nikoliv, najíst se a napít ještě přijatelným způsobem s ohledem na rituály, složitější příprava jídla se u dětí této věkové kategorie nepředpokládá.“ Posudková komise zdravotní stav žalobce zhodnotila ve smyslu kritérií stanovených v § 9 odst. 1 zákona o sociálních službách a přílohy č. 1 k vyhlášce č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních (dále jen „vyhláška č. 505/2006 Sb.“). V doložených lékařských zprávách, závěru sociálního šetření a následném hodnocení posudkové komise nejsou žádné rozpory zpochybňující správnost závěrů posudkové komise.

54. V případě čtvrtého (doplňujícího) posudku o zdravotním stavu žalobce ze dne 23. 10. 2020 vycházela posudková komise (složená z předsedkyně posudkové komise a psychiatra) z výše uvedených podkladů a dále ze zprávy z Kliniky dětského a dorostového lékařství VFN Praha ze dne 5. 3. 2019. Na základě uvedené dokumentace dospěla posudková komise k závěru, že „neshledává důvod ke změně hodnocení schopnosti zvládat základní životní potřeby.“ Posudková komise stanovila úplnou klinickou diagnózu a na základě takto stanovené klinické diagnózy v návaznosti na lékařské zprávy hodnotila, zda je žalobce schopen zvládat základní životní potřeby sám či potřebuje pomoc jiné fyzické osoby. Blíže hodnotila pouze mezi stranami sporné základní životní potřeby (oblékání a obouvání, tělesnou hygienu a stravování), přičemž dospěla k závěru, že „je schopen se najíst a napít ještě přijatelným způsobem, s ohledem na rituály, samostatná příprava stravy u dětí jeho věku se nepředpokládá. Je schopen oblékat se přiměřeně věku do vhodného oblečení a obutí, dohled nad výběrem je u dětí jeho věku nutný. S odkazem na sociální šetření i popsaný zdravotní stav je schopen zvládnout tělesnou hygienu přiměřeně věku, nicméně pečující osoby se chovají hyperprotektivně a do činností nadměrně zasahují. […] Žije s matkou a babičkou, obě jsou uvedeny jako pečující osoby, pečuje více babička, s matkou příliš nekomunikuje. Doma zřetelnější výchovné problémy, nerespektování autorit.“ 55. V případě pátého (doplňujícího) posudku o zdravotním stavu žalobce ze dne 11. 12. 2020 vycházela posudková komise (složená z předsedkyně posudkové komise a psychiatra) z výše uvedených podkladů a dále z nově doloženého vyjádření Autis centra, o. p. s., ze dne 12. 11. 2020, a ze zprávy z dětské psychiatrie ze dne 15. 10. 2020. Posudková komise v tomto posudku dospěla ke stejnému závěru jako v případě čtyř předchozích posudků, a sice že žalobce nezvládá pět základních životních potřeb – orientace, komunikace, výkon fyziologické potřeby, péče o zdraví a osobní aktivity. K mezi stranami spornému zvládnutí základních životních potřeb oblékání a obouvání, tělesné hygieny a stravování posudková komise uvedla, že žalobce je „schopen oblékat si vhodný oděv a obouvat si vhodnou obuv na úrovni svého věku, kdy samostatný výběr. Vhodností se rozumí oděv a obuv bez náročného zapínání, zavazování tkaniček apod. Samostatný výběr oblečení se u dětí jeho věku nepředpokládá. Totéž platí i pro tělesnou hygienu. Posuzuje se s ohledem na věk, připomenutí a dohled je v tomto věku běžnou záležitostí. Posuzuje se ve vztahu k přirozenému sociálnímu prostředí, které je mu známé, a činnosti jsou stereotypní. Je schopen poznat, co je k jídlu a pití, či nikoliv (tedy si vybrat), najíst se a napít ještě přijatelným způsobem s ohledem na rituály (oddělená strava), složitější příprava jídla se u dětí této věkové kategorie nepředpokládá.“ 56. V případě šestého (doplňujícího) posudku o zdravotním stavu žalobce ze dne 23. 9. 2021 vycházela posudková komise (složená z předsedkyně posudkové komise a psychiatričky) z výše uvedených podkladů přičemž posudková komise měla za úkol nově reflektovat vady vytýkané zdejším soudem v rámci zrušujícího rozsudku ze dne 31. 5. 2021. Žalobce se jednání posudkové komise na základě omluvy a souhlasu s posouzením svého zdravotního stavu v nepřítomnosti nezúčastnil. Posudková komise v tomto posudku dospěla ke stejnému závěru jako v případě čtyř předchozích posudků, a sice že žalobce nezvládá pět základních životních potřeb – orientace, komunikace, výkon fyziologické potřeby, péče o zdraví a osobní aktivity. Z nově provedeného sociálního šetření ze dne 14. 7. 2021 komise shrnula nejpodstatnější závěry, z nichž se podává, že žalobce je „mobilní, za doprovodu matky či babičky jezdí MHD, orientuje se v přirozeném sociálním šetřeného, adresu ví, sděluje, že nyní pobývají na chatě u Plané, od jara do podzimu, odtud jej vozí do školy, ví datum svého narození, silný citový vztah k babičce, kterou respektuje jako autoritu. Správně popsal fotografie v bytě. Navštěvuje základní speciální školu, ukončil 3. ročník, měl samé jedničky. Ve škole má asistenta. je tam cca do 12 hodin, plně orientovaný osobou, ví, že byl se strýcem na dovolené ve Španělsku, věděl datum sociálního šetření, dny v týdnu, zálibou je sbírka kalendářů. Komunikativní, výřečný, odpovídal adekvátně, někdy zabíhavě, podepíše se tiskacím písmem A., podepíše se celým jménem i psace. Hovory přijímá, povedlo se mu najít číslo na babičku přes historii telefonu. Popsal stravovací návyky, nyní používá hůlky, ve škole jí vidličkou. V jídle rituály. Oblečení mu vybírají – rituály – barvy. Oblékl by se sám, ale trvalo by mu to dlouho, nazouvací boty obuje, případně nazouvá zavázané. Někdy musí zuby vyčistit babička, neudělal by to dokonale, ve vaně je rád, nemá rád mytí hlavy. Mytí je nutno připomínat. WC použije sám, záměrně ale močí vedle záchodu, na velkou chodí jen doma, ve škole odmítá. Potřebu vykonává i na zahradě. Musí ho poté očistit. Psychiatrické léky 1x denně odpoledne, jinak léky proti alergii a na posílení imunity, zdravotní problém rozezná. Respektuje babičku, strýce a paní učitelku.“ 57. Ve vztahu k požadavku zdejšího soudu na osobní posouzení žalobcova zdravotního stavu krajský soud uvádí, že Nejvyšší správní soud se již v minulosti otázkou účasti posuzovaného na jednání posudkové komise zabýval ve svém rozsudku ze dne 14. 9. 2011, čj. 4 Ads 82/2011–44. V právní větě k tomuto rozsudku Nejvyšší správní soud shrnul, že „[p]římé osobní vyšetření posuzované osoby lékařem okresní správy sociálního zabezpečení a posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí by v řízení o příspěvku na péči podle zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, mělo být pravidlem. Takové pravidlo však nemůže platit bezvýjimečně a vždy musí být náležitě zohledněny konkrétní okolnosti projednávaného případu.“ Posudková komise nemohla uvedenému požadavku dostát na základě omluvy matky žalobce ze dne 15. 9. 2021, v níž uvedla, že „po předchozí telefonické domluvě s pí. F. Vám sděluji, že souhlasím s tím, aby se jednání posudkové komise MPSV ČR dne 23.09.2021 projednalo bez přítomnosti mě a mého syna A. Š., nar. X a to z důvodu, že syn je v termínu od 20.09.2021 do 25.09.2021 na rehabilitačním pobytu u Máchova jezera a dále z důvodu, že pro mne samotnou je jednání stresující.“ Z uvedené je naprosto zřejmá vůle matky žalobce jednání se nezúčastnit, stejně jako je zřejmá vůle matky stran provedení posouzení zdravotního stavu žalobce v jeho nepřítomnosti. Lze tak uzavřít, že ačkoliv posudková komise provedla v pořadí již šesté posouzení žalobcova zdravotního stavu v jeho nepřítomnosti, nelze tento postup s ohledem na uvedené považovat za nezákonný nebo jej jinak klást žalovanému k tíži.

58. Ke zvládnutí základních životních potřeb oblékání a obouvání, tělesné hygieny a stravování posudková komise uvedla, že žalobce je „komise opět neshledává důvod ke změně hodnocení schopnosti zvládat základní životní potřeby, ke změně posudkové hodnocení a ke změně posudkového závěru. Opakovaně doložené lékařské zprávy popisuje stav již známý a zohledněný, nepřináší další nové informace – dětský autismus, opoždění vývoje expresivní složky řeči, lehkou mentální retardaci. Pro hodnocení schopnost zvládat základní životní potřeby jako validní podklad považuje komise o sociální šetření. […] Oblékání – schopen oblékat si vhodný oděv a obouvat si vhodnou obuv na úrovní svého věku. Vhodností se rozumí oděv a obuv bez náročného zapínání, zavazování tkaniček apod. Samostatný výběr oblečení se u dětí jeho věku nepředpokládá. Totéž platí i pro tělesnou hygienu. Posuzuje se s ohledem na věk, připomenutí a dohled je v tomto věku běžnou záležitostí. Posuzuje se ve vztahu k přirozenému sociálnímu prostředí, které je mu známé, a činnosti jsou stereotypní. Je schopen poznat, co je k jídlu a pití, či nikoliv (tedy si vybrat), najíst se a napít ještě přijatelným způsobem s ohledem na rituály, (složitější příprava jídla se u dětí této věkové kategorie nepředpokládá.“ K neschopnosti zvládat výše uvedené základní životní potřeby žalovaný v žalobou napadeném rozhodnutí doplnil situace, za nichž lze uznat základní životní potřebu oblékání a obouvání za nezvládnutou (funkční ztráta končetin, poškození hybnosti páteře, omezení exkurzí hrudníku, nevidomost obou očí, duševní poruchy spojené se sociální dezintegrací apod.). Uvedená zdravotní postižení u žalobce nebyla zjištěna. Následně se žalovaný rozsáhle na stranách 15–17 vyjádřil k nezvládnutí sporných základních životních potřeb. Na základě uvedeného se nelze ztotožnit s námitkou žalobce, že se žalovaný neřídil závazným právním názorem zdejšího soudu, když nedoplnil posudek posudkové komise tak, aby se tento vypořádal se všemi relevantními podklady, a aby byl jednoznačný, přesvědčivý a úplný. Krajský soud naopak považuje výše popsané závěry s ohledem na nově provedené sociální šetření za dostatečné.

59. Aby mohla být jakákoliv základní životní potřeba označena za nezvládnutou, musel by žalobce nezvládat některou z dílčích činností vztahujících se k uvedené základní životní potřebě tak, jak je vymezuje vyhláška č. 505/2006 Sb.

60. Ve vztahu ke stravování je dle vyhlášky č. 505/2006 Sb. zapotřebí pro zvládnutí této základní životní potřeby zvládat tyto dílčí činnosti: – vybrat si ke konzumaci hotový nápoj a potraviny, – nalít nápoj, – rozdělit stravu na menší kousky a naservírovat ji, – najíst se a napít, – dodržovat stanovený dietní režim, – konzumovat stravu v obvyklém denním režimu, – přemístit nápoj a stravu na místo konzumace.

61. Z výsledků sociálního šetření jakož i z následného posouzení posudkovou komisí je přitom zřejmé, že žalobce uvedené činnosti s pomocí zvládá. Skutečnost, že vyžaduje při stravování rituály (barvy, selekce jídla, druh použitého nástroje ke konzumaci stravy) nemění nic na tom, že stravování lze považovat v rámci výše uvedených dílčích činností za zvládnuté přiměřeně věku žalobce.

62. Ve vztahu k oblékání a obouvání je dle vyhlášky č. 505/2006 Sb. zapotřebí pro zvládnutí této základní životní potřeby zvládat tyto dílčí činnosti: – vybrat si oblečení a obutí přiměřené okolnostem, – rozeznat rub a líc oblečení a správně je vrstvit, – oblékat se a obouvat se, – svlékat se a zouvat se, – manipulovat s oblečením v souvislosti s denním režimem.

63. Opětovně nelze fakt, že žalobce při oblékání a obouvání vyžaduje rituály spojené s barvou, jakož i zvýšené nároky na druh oblečení a obuvi (je nutná absence zipů a tkaniček), považovat za nezvládnutí předmětné základní životní potřeby.

64. Ve vztahu k tělesné hygieně je dle vyhlášky č. 505/2006 Sb. zapotřebí pro zvládnutí této základní životní potřeby zvládat tyto dílčí činnosti: – použít hygienické zařízení, – dodržovat tělesnou hygienu, mýt si a osušovat si jednotlivé části těla, – provádět celkovou hygienu, – česat se, provádět ústní hygienu, holit se.

65. Ani tuto základní životní potřebu v současnosti nelze považovat s ohledem na věk a postižení žalobce za nezvládnutou. Jakkoliv žalobce odmítá například mytí hlavy, je z výsledků sociálního šetření zřejmé, že očistu provádí a koupe se rád. Pomoc s ústní hygienou nepovažuje krajský soud s ohledem na věk žalobce za nikterak zvláštní. Žalobce je schopen si samostatně vyčistit zuby. Skutečnost, že tak často nečiní důsledně a dostatečně kvalitně nelze označit za nezvládnutí této dílčí činnosti.

66. Krajský soud se neztotožnil ani s námitkou žalobce, dle které posudková komise, resp. žalovaný nevzali v úvahu doložené lékařské zprávy a vyjádření Autis Centra. Ze strany 12 žalobou napadeného rozhodnutí jakož i z posledního posudku posudkové komise ze dne 23. 9. 2021 vyplývá, že žalobcem namítané a v průběhu správního řízení opakovaně doložené lékařské zprávy a vyjádření Autis Centra byly součástí podkladů, z nichž posudková komise při vypracování svého posudku vycházela. Stejně tak jsou uvedené dokumenty součástí správního spisu. Je zřejmé, že posudková komise z uvedených podkladů vycházela, přičemž je zohlednila v porovnání s výsledkem nového sociálního šetření. V žádném případě nelze dovodit, že by posudková komise, potažmo žalovaný byly závěry obsaženými v uvedených dokumentech vázáni.

67. K omezené platnosti posudku posudkové komise do října 2025 krajský soud dodává, že uvedený postup posudkové komise nepovažuje za nezákonný. Ostatně ani žalobce sám vyjma obecného nesouhlasu s postupem posudkové komise v této souvislosti neuvádí, v čem konkrétně by taková nezákonnost měla spočívat. Jelikož je žalobci nyní 11 let, je zřejmé, že se bude nadále vyvíjet jak po stránce fyzické, tak hlavně po stránce psychické, dovednostní a sociální. Není ani vyloučeno zlepšení zvládání některých doposud nezvládnutých základních životních potřeb, stejně jako je možné, že dojde naopak ke zhoršení doposud zvládaných základních životních potřeb. Výrazná změna v této oblasti by samozřejmě mohla odůvodnit případnou žádost o změnu výše příplatku na péči. Stanovení platnosti posudku do doby dovršení věku 15 let žalobce nepovažuje krajský soud s ohledem na výše uvedené za jakkoliv nezákonné či vybočující ze standardního posouzení posudkovou komisí.

VI. Závěr a náklady řízení

68. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

69. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1 a 2 s. ř. s. Žalobce ani žalovaná nemají právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobce nebyl ve věci úspěšný a v případě žalované § 60 odst. 2 s. ř. s. takovéto právo ve věcech důchodového pojištění, nemocenského pojištění, pomoci v hmotné nouzi a sociální péče výslovně vylučuje.

Poučení

I. Vymezení věci II. Shrnutí žaloby III. Shrnutí vyjádření žalovaného IV. Shrnutí repliky žalobce V. Právní hodnocení krajského soudu VI. Závěr a náklady řízení