60 Ad 3/2024–119

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudcem JUDr. Michalem Hájkem, Ph.D., ve věci žalobce: V. P., narozen dne bytem zastoupen advokátem Mgr. Petrem Škopkem se sídlem T. G. Masaryka 153, 261 01 Příbram proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení se sídlem Křížova 1292/25, Praha o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 23. 1. 2024, čj.

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Účastníci nemají právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalovaná rozhodnutím ze dne 2. 10. 2023, čj. X , žalobci dle § 56 odst. 1 písm. a) ve spojení s § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, odňala invalidní důchod ode dne 18. 10. 2023. Vycházela přitom z posudku Okresní správy sociálního zabezpečení (dále jen „OSSZ“) Strakonice ze dne 14. 9. 2023, dle něhož již žalobce není invalidní ve smyslu § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho pracovní schopnost pouze o 30 %.

2. Žalovaná žalobcem uplatněné námitky zpochybňují posouzení jeho zdravotního stavu zamítla a prvostupňové rozhodnutí potvrdila. Vycházela přitom z posudku o invaliditě ze dne 4. 1. 2024, dle něhož z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla žalobcova pracovní schopnost pouze o 30 %. II. Shrnutí žaloby3. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce dne 21. 3. 2024 žalobu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích.

4. Žalobce namítá nedůvodnost napadeného rozhodnutí spočívající v nesprávném posouzení týkající se jeho zdravotního stavu, nedostatečně zjištěný skutkový stav, nesprávnost odůvodnění napadeného rozhodnutí a neoprávněné zkrácení svých práv. Žalobce je přesvědčen, že žalovaná měla z těchto důvodů prvostupňové rozhodnutí zrušit.

5. Žalobce se nejprve vymezuje proti hodnocení svého zdravotního stavu posudkovými lékaři žalované. Shrnuje závěry posudků ze dne 14. 9. 2023 a 4. 1. 2024 [shodně podřazení žalobcova zdravotního postižení pod kapitolu XIII oddíl E položka 1b přílohy vyhlášky č. 359/2009 Sb., o posuzování invalidity (dále jen „vyhlášky“)]. Dle žalobce by jeho zdravotní postižení mělo být kvalifikováno položkou 1c téže kapitoly a oddílu přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, což dovozuje z následujících skutečností: opakující se bolest v oblasti hrudní páteře a pravé části břicha; snížení celkové výkonnosti, kdy žalobce nemůže zvedat těžká břemena a ohýbat se (pohybové potíže); omezení v denních aktivitách.

6. Žalobce považuje posudkový závěr posudkového lékaře žalované (MUDr. T., posudek ze dne 4. 1. 2024, kde se uvádí, že u žalobce se nejedná o „závažné postižení jednoho nebo více úseků páteře, s často recidivujícími projevy kořenového dráždění, s funkčně významným neurologickým nálezem, s poškozením nervu“) ohledně možné změny kvalifikace za příliš stručný, nejasný, a tudíž nepřezkoumatelný. K tomu žalobce cituje z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 11. 2013, čj. 6 Ads 45/2013–25. V posuzované věci došlo k nesprávné kvalifikaci žalobcova zdravotního postižení, což se odrazilo v rozhodnutí, jímž mu byl odňat invalidní důchod. Žalobce proto shledává napadené rozhodnutí nezákonným.

7. Na podporu shora uvedených tvrzení žalobce doložil lékařskou zprávu ze dne 24. 11. 2023 (neurologické oddělení), žalobcovo vyjádření k pracovní schopnosti v souvislosti se zdravotním stavem ze dne 13. 9. 2023 a čestné prohlášení žalobcovy manželky ohledně žalobcova zdravotního stavu ze dne 11. 3. 2024.

8. Druhou skupinou námitek žalobce namítá rozpor s principem legitimního očekávání a právní jistoty (§ 2 odst. 4 správního řádu), neboť žalobcova invalidita je v současnosti posuzována za stejného zdravotního stavu odlišně od dříve vypracovaných posudků o invaliditě. K tomu žalobce odkazuje na posudek o invaliditě ze dne 16. 9. 2021 (MUDr. H. Š.), kde posudková lékařka dospěla k obdobnému skutkovému zjištění, jako posudkoví lékaři, kteří vypracovali posudky v nynějším řízení (vertebrogenní algický syndrom, kořenový sy Th 8–10 s útlakem míchy, bez zn. myelopatie; víceetážové změny v obl. L páteře; tenzní bolesti hlavy; sy KT I. st. bilat.; v.s. stav po M. Scheuermann; hypertenze; obezita; st.p. TE 2006, st.p. operaci hemorhoidů 2004, st.p. APPE 1993, st.p. meningoecefalitis 1989, SKT bilat 4/2017). Označená posudková lékařka však tato postižení ohodnotila položkou 1c kapitoly XIII oddílu E přílohy vyhlášky (uvedený posudek žalobce učinil přílohou žaloby). Závěry posudkových lékařů v nynějším řízení, jimiž podřadili žalobcovo zdravotní postižení pod kapitolu XIII oddíl E položka 1b přílohy vyhlášky, jsou pro žalobce nepochopitelné a překvapivé s ohledem na to, že žalobcův zdravotní stav se v mezidobí rapidně nezměnil [resp. nezměnil se od okamžiku vydání rozhodnutí o přiznání invalidního důchodu ze dne 12. 12. 2019 (srov rozhodnutí žalované ze dne 12. 12. 2019, čj. X)]. Posudkoví lékaři hodnotící žalobcův zdravotní stav v nynějším řízení se s touto skutečností nikterak nevypořádali. Žalobce dále obsáhle cituje z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 3. 2010, čj. 1 Afs 50/2009–233, a shrnuje, že zásada legitimního očekávání je mj. také projevem zásady právní jistoty zamezující správnímu orgánu v tom, aby rozhodoval nečekaně a neodůvodněně, v rozporu s již ustálenou rozhodovací praxí (k tomu poukazuje též na judikaturu Ústavního soudu).

9. Třetím okruhem námitek žalobce brojí proti porušení zákona při posouzení jeho zdravotního stavu. Posudek posudkového lékaře ze dne 4. 1. 2024 se opírá o § 8 odst. 9 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, který však již v době zpracování posudku v důsledku novely pozbyl účinnosti (viz zákon č. 412/2023 Sb., kterým se mění zákon č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony). V uvedeném posudku tedy chybí zákonné zmocnění, na základě něhož byl zpracován.

10. Nezákonným je rovněž posouzení žalobcova zdravotního stavu za jeho nepřítomnosti, tj. bez provedení kontrolní lékařské prohlídky, ačkoli posudky vypracované pro nynější řízení oproti těm předchozím žalobci nepřiznávají invaliditu prvního stupně a žalobce současně o přítomnost při přezkumu zdravotního stavu požádal. V této souvislosti žalobce odkazuje na § 8 odst. 3 písm. f) zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, dle něhož „[i]nstitut posuzování zdravotního stavu provede kontrolní lékařskou prohlídku z podnětu fyzické osoby, která byla uznána invalidní, avšak její žádost o přiznání invalidního důchodu byla zamítnuta a již uplynula platnost posudku, jde–li o prokázání, že je osobou se zdravotním postižením podle zákona o zaměstnanosti.“ Dle § 67 odst. 2 písm. b) zákona o zaměstnanosti se za osoby se zdravotním postižením považují fyzické osoby, „které jsou orgánem sociálního zabezpečení uznány invalidními v I. nebo II. stupni“, nebo zdravotně znevýhodněnými [písm. c) téhož ustanovení]. Ačkoliv byla žalobci do dne 13. 9. 2023 přiznána invalidita prvního stupně, nebyla u něj provedena kontrolní lékařská prohlídka, přestože k tomu dal v rámci podaného odvolání (námitek) podnět. Takovým postupem byl porušen § 8 odst. 3 písm. f) zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení.

11. Uvedené je umocněno skutečností, že v případě žalobce je pracováno i s označením jeho osoby jako osoby zdravotně znevýhodněné ve smyslu § 67 odst. 2 písm. c) zákona o zaměstnanosti (srov. str. 3 posudku ze dne 4. 1. 2024 a str. 2 posudku ze dne 14. 9. 2023). Žalobce je přesvědčen, že jej posudkový lékař měl vyšetřit; na tom nic nemění ani judikatura zmíněná v posudku ze dne 4. 1. 2024. Posudky zpracované posudkovými lékaři pro nynější řízení dle žalobce svědčí o neochotě nalézt spravedlivé řešení, navíc obsahují skutečnosti, které jsou ve vztahu k posouzení invalidity irelevantní (viz zmínka MUDr. K. v posudku ze dne 14. 9. 2023, že žalobci měla být vystavena jen jedna krátkodobá pracovní neschopnost). Žalobce doplňuje, že jako otec dvou nezletilých dětí, k nimž má vyživovací povinnost, se snaží docházet do zaměstnání i přes přetrvávající bolesti.

12. Žalobce shrnuje, že napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu, resp. chybně vyhodnoceného žalobcova zdravotního stavu. Nebylo dostatečně přihlédnuto k § 3 odst. 1 vyhlášky. K odnětí invalidního důchodu pro invaliditu prvního stupně nebyl dán důvod. Žalobce byl zkrácen na svých právech tím, když k přezkoumání invalidity bylo učiněno v jeho nepřítomnosti a bez provedení kontrolní lékařské prohlídky.

13. Žalobce navrhl, aby soud žalobou napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. III. Shrnutí vyjádření žalované14. Žalovaná nejprve obšírně shrnula dosavadní průběh řízení s tím, že napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě odborného posudku o invaliditě ze dne 4. 1. 2024 vyhotoveného pro účely řízení o námitkách posudkovým lékařem žalované, který uzavřel, že žalobce k datu vydání napadeného rozhodnutí nebyl invalidní ve smyslu § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění. Nejednalo se již o invaliditu prvního stupně dle § 39 odst. 2 písm. a) uvedeného zákona. Z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu jeho pracovní schopnost poklesla pouze o 30 %. Zánik invalidity stanoven dnem 14. 9. 2023. Žalobcův zdravotní stav byl posudkovými lékaři plně posouzen a zjištěn, jimi vypracované posudky považuje žalovaná za objektivní.

15. Napadené rozhodnutí nelze považovat za nepřezkoumatelné, neboť splňuje standardy soudního přezkumu a v jeho odůvodnění byly vypořádány všechny žalobcovy námitky. Posouzení zdravotního stavu bylo provedeno na podkladě odborných nálezů specialistů a jejich volby nezbytného rozsahu vyšetření dle žalobcova aktuálního zdravotního stavu. Žalovaná k tomu odkázala na judikaturu Nejvyššího správního soudu, kterou lze vztáhnou i na rozhodnutí správních orgánů. V podrobnostech žalovaná odkázala na odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí a navrhla důkaz posudkem příslušné posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí.

16. Žalovaná navrhla, aby soud žalobu zamítl. IV. Průběh jednání17. Při jednání konaném dne 17. 2. 2025 žalobce setrval na svém procesním stanovisku a hora uvedené argumentaci. Žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila. Žalobce znovu předestřel své výtky k posudkům posudkových komisí zaslaných soudu písemně ještě před ústním jednáním a poukázal na nálezy Ústavního soudu ze dne 25. 6. 2003, sp. zn. II. ÚS 35/03, a ze dne 6. 3. 2018, sp. zn. III. ÚS 4160/16. IV.A Posudek posudkové komise v Českých Budějovicích18. Krajský soud při jednání provedl důkaz posudkem posudkové komise v Českých Budějovicích spolu s protokolem o jednání ze dne 3. 6. 2024 (založeno na čl. 39–44 soudního spisu), z něhož se podává, že žalobce byl jednání přítomen. Komise zasedala v řádném složení za přítomnosti specialisty z oboru neurologie (MUDr. S.). Posudková komise vycházela z odborné dokumentace z předešlých jednání doplněné o lékařský nález ze dne 24. 11. 2023 (MUDr. P., neurologie), který žalobce učinil přílohou žaloby a o lékařské zprávy dodané žalobcem k řízení před krajským soudem (ze dne 20. 5. 2023, MUDr. H., interna sonografie; ze dne 20. 5.2021, MUDr. H., interna; ze dne 31. 7. 2020, MUDr. Š., neurologie; ze dne 3. 9. 2021, MUDr. P., neurologie). Posudková komise vycházela rovněž z kompletní zdravotní dokumentace žalobcova praktického lékaře (MUDr. L.). Žalobce byl při jednání vyšetřen přizvaným odborným lékařem z oboru neurologie.

19. Posudková komise dospěla k závěru, že k datu vydání napadeného rozhodnutí žalobce nebyl invalidní, výsledek jejího posouzení se shoduje s posudkovými hodnoceními žalované. Ke starší spisové dokumentaci, na základě níž byla žalobci přiznána v roce 2019 invalidita prvního stupně (a ponechána v roce 2021), posudková komise uvedla následující. Roku 2016 v objektivním neurologickém nálezu byla u žalobce popsána hypestézie pásovitě v oblasti dolních hrudních segmentů, končetiny bez paréz, reflexy přiměřené, chůze bez nápadností. Roku 2019 byl již neurologický nález normální, včetně čití. V roce 2021 dominuje lumbago, stacionární nález hernie Th4/8, bez klinických známek myelopatie. Lze mít pochybnosti o zdůvodnění položky 1c (kapitoly XIII oddíl E vyhlášky).

20. K žalobcovým námitkám uplatněným v žalobě posudková komise uvedla, že žalobce byl vyšetřen při jednání, výsledek vyšetření se zásadně neliší od předchozích neurologických nálezů, které jsou takřka normální, krom palpační citlivosti, nejsou parézy, není porucha čití. Položku 1c (kapitoly XIII oddíl E vyhlášky) zdůvodnit nelze, nejsou splněna kritéria pro středně těžké funkční postižení, tedy závažné postižení jednoho nebo více úseků páteře, se závažnou poruchou statiky a dynamiky, insuficiencí svalového korzetu, s často recidivujícími projevy kořenového dráždění, s funkčně významným neurologickým nálezem a poškozením nervu, případně s příznaky neurogenního močového měchýře. Stav je stacionární a neurologický nález byl normální již v minulosti, proto lze pochybovat o zdůvodnění položky 1c v posudcích z let 2019 a 2021. Žalobce musí dodržovat určitý pohybový režim, kterému současné zdravotní zařazení odpovídá (žalobce posuzován jako učitel odborného výcviku).

21. Posudková komise uzavřela, že rozhodující příčinou žalobcova dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní činnosti je chronický bolestivý páteřní syndrom hrudní páteře při prokázané stacionární hernii disku Th7/8, jde o lehké funkční postižení dvou úseků páteře s omezením pohyblivosti, svalovou dysbalancí, poruchou statiky a dynamiky páteře s občasnými projevy kořenového dráždění, bez známek poškození nervu, některé denní aktivity jsou proto vykonávány s obtížemi. Nejsou parézy, není porucha čití ani neurologický nález. Žalobcův dlouhodobý nepříznivý zdravotní stav odpovídá postižení uvedenému v kapitole XIII oddíl E položka 1b vyhlášky, míra poklesu pracovní schopnosti stanovena za použití korekčních faktorů na 30 %. Žalobce nebyl k datu vydání napadeného rozhodnutí invalidní, nešlo u něj o pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nejméně o 35 %. IV.B Revizní posudek posudkové komise v Plzni22. Dne 4. 9. 2024 byla nadepsanému soudu doručena žádost o odročení jednání nařízeného na den 16. 9. 2024, kterou žalobce odůvodnil zajištěním znaleckého posudku z oboru zdravotnictví s tím, že žalobcem sjednaný lékař není z důvodu časového vytížení schopen vyhotovit posudek do doby konání nařízeného jednání. Soud takto odůvodněný návrh akceptoval a nařízené jednání odročil (žalobce ovšem avizovaný znalecký posudek soudu nikdy nepředložil) a současně si vyžádal revizní posudek posudkové komise včetně protokolu o jednání (protokol i posudek ze dne 14. 1. 2025 jsou založeny na čl. 98–102 soudního spisu), který provedl jako důkaz při jednání.

23. Jednání posudkového komise v Plzni za účelem vypracování revizního posudku se uskutečnilo dne 22. 11. 2024, komise zasedala za přítomnosti specialisty z oboru neurologie (MUDr. K.). Posudková komise měla krom přechozí dokumentace k dispozici rovněž veškeré lékařské zprávy a podklady předložené žalobcem soudu v průběhu řízení. Žalobcovu zástupci byla zaslána informace o posuzování zdravotního stavu posudkovou komisí, nicméně on ani žalobce jednání přítomni nebyli. Posudková komise vyjádřila revizním posudek soulad s posudkovým hodnocením prvoinstančního i námitkového řízení, rovněž tak s předcházejícím hodnocením posudkové komise v Českých Budějovicích, a to co se týče typu rozhodujícího postižení i nedosažení invalidity, pouze použila § 4 vyhlášky a konstatovala, že se jedná o dorzopatie a spondylopatie charakteru bolestivého syndromu páteře, degenerativních změn páteře, výhřezů meziobratlových plotének, se středně těžkým funkčním postižením, se závažným postižením jednoho nebo více úseků páteře, se závažnou poruchou statodynamiky páteře, insuficienci svalového korzetu, s často recidivujícími projevy kořenového dráždění, s funkčně významným neurologickým deficitem, se závažným snížením celkové výkonnosti při běžném zatížení, některé denní aktivity omezeny.

24. Míra poklesu pracovní schopnosti revizním posudkem zhodnocena 30 % dle kapitoly XIII oddíl E položka 1c přílohy k vyhlášce (taxační rozmezí 30–40 %). Na dolní hranici taxačního rozmezí hodnoceno s ohledem na tíži postižení, komorbidity i profesi. Posudková komise v Plzni rovněž ozřejmila, z jakých důvodů nelze použít vyšší procentuální taxaci v rámci dané položky (není přítomen funkčně významný neurologický nález, poškození nervu, popř. symptomatologie neurogenního močového měchýře, se závažným snížením celkové výkonnosti při běžném zatížení). Z doložených lékařských nálezů nelze prokázat u ostatních uvedených onemocnění takové závažné funkční postižení, aby byla splněna podmínka § 3 odst. 1 vyhlášky (tj. korekční faktory). Vzhledem k tomu, že žalobcův stav se dlouhodobě prokázal jako stabilizovaný, žalobce je schopen využívat dosažené vzdělání, zkušenosti, znalosti a pokračovat v předchozí výdělečné činnosti, v důsledku čehož je pokles pracovní schopnosti menší, než odpovídá dolní hranici míry poklesu pracovní schopnosti, byla tato hranice snížena za použití § 4 odst. 1 a 2 vyhlášky v souhrnu o 5 %. Celková míry poklesu pracovní schopnosti tedy činí 25 %. K datu vydání rozhodnutí žalobce nebyl invalidní. Žalobcův zdravotní stav odpovídá statusu osoby zdravotně znevýhodněné, což přináší ve smyslu zákona č. 435/2004, o zaměstnanosti určité výhody na trhu práce. Jedná se o zachovalou, byť podstatně omezenou, schopnost vykonávat soustavné zaměstnání či jinou výdělečnou činnost. Žalobce je schopen práce za dodržení pracovních omezení (přetěžování páteře zvedáním či nošením těžkých břemen, setrvání v chladu či vlhku, v předklonu a jiných vynucených polohách). Revizním posudkem potvrzen den vzniku (4. 10. 2019) i zániku (14. 9. 2023) invalidity stanovený nynějším prvoinstančním posudkem.

25. K uplatněným námitkám (a k žádosti soudu ze dne 19. 9. 2024) posudková komise v revizním hodnocení uvedla, že byly zohledněny veškeré námitky uvedené v žalobě i replice. Zopakovala, že u žalobce se jedná o status osoby zdravotně znevýhodněné, což mu umožňuje podat žádost o zahájení příslušného řízení. Jeho zdravotní stav byl posouzen k datu 23. 1. 2024 (vydání napadeného rozhodnutí), k lékařským zprávám vydaným po tomto datu (neurologické vyšetření z 25. 10. 2024) nelze přihlédnout, nicméně ani tyto neprokazují posudkově významné zhoršení, které by odůvodňovalo změnu posudkového závěru; neurotopický nález zůstává negativní.

26. Soud nepřehlédl, že revizním posudkovým hodnocením byl uvážen žalobcův věk, dosažené vzdělání (vyučen, posléze maturita, kotelnické zkoušky, řidičské průkazy, znalost německého jazyka), profesní historie (dělnické profese) i současné zaměstnání (učitel/instruktor svařování, plný úvazek – včetně období po uznání invalidity v roce 2019). Ve vztahu k uvedenému nynějšímu zaměstnání byl žalobce posuzován. Posudková komise uvedla, že v čase bylo postupně dvěma předcházejícími posudky (2019, 2021) zjišťováno a aktuálním kontrolním zhodnocením (2023) verifikováno (prvoinstanční, druhoinstanční i přezkumné zhodnocení oběma posudkovými komise je ve shodě), že žalobce je schopen nadále setrvávat v původní výdělečné činnosti (nebyla nutná rekvalifikace) a že pokračování v původním zaměstnání aktuálně nevede ke zhoršování jeho zdravotního stavu; z posudkového hlediska se jedná o stav stabilizovaný (žalobce je schopen i přes dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav využívat dosaženého vzdělání, zkušeností a znalostí). Proto je pokles pracovní schopnosti u žalobce menší, než odpovídá dolní hranici míry poklesu pracovní schopnosti u rozhodující příčiny jeho dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Ostatní komorbidity jsou na zavedené léčbě kompenzované, mají pouze minimální posudkově signifikantní vliv na celkový funkční stav. Prognóza stran trvání stabilizace (klinické i z posudkového hlediska) příznivá za předpokladu dodržování doporučených režimových a léčebných opatření. Při dosažení další redukce hmotnosti je možné částečné zlepšení stran vertebralgií i celkového stavu (zejm. diabetu).

27. Dle revizního posudku je u žalobce rekvalifikace na jiný druh výdělečné činnosti s ohledem na široké spektrum dosažených kvalifikací možná, žalobce ji však nevyužil a setrvává v původním zaměstnání. Po prvním posouzení (po uznání invalidity prvního stupně v roce 2019, kdy byla zohledněna žalobcova dělnická profese) tedy k předpokládané změně povolání nedošlo, žalobce nevyužil ani snížení úvazku. Při kontrolním posouzení roku 2021 se jeho stav částečně zhoršil, co se týče komorbidit (nově rozvoj TBH, tenzní bolesti hlavy) a také byla nadále zvažována operace zad. Proto byl ponechán první stupeň invalidity s tím, že při vhodném zaměstnání lze očekávat zlepšení či stabilizaci/adaptaci na postižení, a tím i zvýšení míry pracovní schopnosti. Platnost posudku proto byla opět stanovena omezeně (na 2 roky). Při nynějším posouzení (roku 2023) bylo zjištěno, že operace neproběhla a že současný stav již ani k neurochirurgickému řešení není indikován. S odstupem času lze nyní dle revizního posudku konstatovat, že celkový funkční stav při zavedené léčbě v monoterapii (postačuje jeden analgetický preparát) je stabilizovaný do té míry, že žalobci nadále dovoluje pokračovat v původním zaměstnání na plný úvazek. Žádným ze žalobcových ošetřujících lékařů nebylo doporučeno (vyjma jednoměsíčního období v návaznosti na úraz v prosinci 2022) čerpat pracovní neschopnost z důvodu progrese vertebrogenních obtíží. Nebylo ani konstatováno, že by žalobce se stanovenými omezeními nemohl své povolání vykonávat.

28. Stejně tak je dle revizního posudku dlouhodobě stabilizován i objektivní neurologický nález (stran motorických, senzitivních i reflexologických funkcí v normě), což potvrzuje opravitelnost posudkovou komisí učiněných (a výše popsaných) závěrů. Celkový funkční stav i s ohledem na všechny komorbidity a na schopnost vykonávat stále svou profesi je nyní u žalobce na pomezí lehkého a středně těžkého vertebrogenního postižení, což procentuálně činí 25 %. V souladu s nálezy ambulantních neurologů je i výsledek osobního vyšetření odborného neurologa, provedený při jednání první posudkové komise (v Českých Budějovicích dne 3. 6. 2024), jenž obsahuje všechny adekvátní údaje k dostatečnému objektivizování aktuálního stavu týkajícího se žalobcova rozhodujícího postižení. Popisuje omezení dynamiky páteře při předklonu (Thomayer nad kolena) a palpačně poklepovou bolestivost/citlivost dolního úseku Th páteře, známky radikulopatie (poškození nervu) nebyly zjištěny. Případná rekvalifikace na jiný druh výdělečné činnosti je vzhledem k různorodým dosavadním pracovním zkušenostem žalobce možná.

29. Posudková komise v revizním posudku uvedla, že se s hodnocením předchozích posudků ztotožňuje, považuje je za podrobné, výstižné a jednoznačné, všechna jsou stran oduznání invalidity ve shodě, a to i po osobním přešetření žalobce při jednání komise dne 3. 6. 2024. Nenesou znaky nemožnosti jednoznačně kvalifikaci odůvodnit (jak bylo žalobcem namítáno), naopak se srozumitelně a adekvátně vyjadřují ke klinickému stavu a jeho vztahu na schopnost pokračovat ve stávající výdělečné činnosti při zachování jeho stabilizace. Rovněž tak vyjadřují hraniční indikaci k uznání invalidity v minulosti.

30. V návaznosti na žalobcovo podání ze dne 3. 12. 2024 si krajský soud vyžádal doplnění posudku posudkové komise v Plzni, neboť tato komise žalobce vyzvala k doplnění podkladů, avšak aniž by na toto doplnění vyčkala, vydala shora popsaný posudek. V doplnění ze dne 14. 1. 2025 posudková komise v Plzni uvedla, že se jednalo o administrativní pochybení z důvodu výpadku informační techniky. Dále uvedla, že posuzovala žalobcův zdravotní stav ke dni vydání žalobou napadeného rozhodnutí. K pozdějším lékařským zprávám proto nelze přihlédnout, nicméně ani ty posudkově výrazné zhoršení žalobcova zdravotního stavu neprokazují. IV.C Další důkazní návrhy31. Krajský soud dále provedl důkaz žalobcovým podáním ze dne 26. 11. 2024 včetně příloh, z něhož je patrno, jaké další podklady měla posudková komise v Plzni k dispozici. Na tyto podklady reagovala posudková komise v Plzni ve shora uvedeném doplnění posudku.

32. Zbylé důkazní návrhy krajský soud usnesením zamítl, a to dílem pro nadbytečnost a dílem pro irelevanci.

33. Jako nadbytečné krajský soud vyhodnotil zadání znaleckého posudku (popřípadě dalšího revizního posudku u jiné posudkové komise), neboť skutkový stav věci již provedené dokazování zachycuje zcela dostatečně, přičemž mezi shora uvedenými posudkovými hodnoceními nejsou takové rozpory, které by bylo nutné dalším znaleckým zkoumáním odstranit. Totéž se týká důkazního návrhu účastnickým výslechem žalobce, což je důkazní prostředek pouze podpůrný, nelze–li skutkový stav věci zjistit jinak (§ 131 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 64 s. ř. s.).

34. Potvrzení o zdanitelných příjmech, evidenční list důchodového pojištění či inzeráty poptávající svářeče nemají ve vztahu k předmětu řízení (posuzování žalobcova zdravotního stavu pro účely stanovení případného stupně invalidity) žádný přímý vztah.

35. Nebylo pak zapotřebí provádět dokazování ani dokumenty prokazujícími žalobcovu svářečskou kvalifikaci, neboť tu v řízení nikdo nerozporuje. V. Právní hodnocení krajského soudu36. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.).

37. Žaloba není důvodná. V.A K námitce nepřezkoumatelnosti žalobou napadeného rozhodnutí38. Žalobce uplatnil opakovaně námitku nepřezkoumatelnosti, jíž se soud zabývá přednostně před posouzením ostatních námitek. Její oprávněnost by totiž sama o sobě vedla ke zrušení napadeného rozhodnutí.

39. Námitce nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí mající původ v nepřezkoumatelnosti posudku ze dne 4. 1. 2024, soud nepřisvědčil.

40. V otázce požadavků na kvalitu odůvodnění správního rozhodnutí lze poukázat například na rozsudek ze dne 16. 6. 2006, čj. 4 As 58/2005–65, v němž Nejvyšší správní soud konstatoval, že z rozhodnutí správního orgánu musí být mimo jiné patrno, „proč správní orgán považuje námitky účastníka za liché, mylné, nebo vyvrácené, které skutečnosti vzal za podklad svého rozhodnutí, proč považuje skutečnosti předestírané účastníkem za nerozhodné, nesprávné, nebo jinými řádně provedenými důkazy vyvrácené, podle které právní normy rozhodl, jakými úvahami se řídil při hodnocení důkazů“. Jinými slovy z rozhodnutí správního orgánu musí plynout, jaký skutkový stav vzal správní orgán za rozhodný, jak uvážil o pro věc podstatných skutečnostech, resp. jakým způsobem rozhodné skutečnosti posoudil. Povinnost odůvodnit rozhodnutí však z druhé strany nemůže být chápána tak, že vyžaduje podrobnou odpověď na každý argument účastníků řízení (srov. obdobně například nález Ústavního soudu ze dne 27. 3. 2012, sp. zn. IV. ÚS 3441/11). Rozhodnutí správních orgánů obou stupňů tvoří z hlediska soudního přezkumu jeden celek a není proto vyloučeno, aby případné mezery odůvodnění tato rozhodnutí vzájemně zaplňovala (srov. například rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 10. 2014, čj. 6 As 161/2013–25).

41. Žalobou napadené rozhodnutí takto vymezeným kritériím přezkoumatelnosti odpovídá, stejně tak i posudek posudkového lékaře ze dne 4. 1. 2023. Žalobce považuje za nepřezkoumatelný zejména závěr, který posudkový lékař učinil ohledně nepodřazení žalobcova zdravotního postižení pod položku 1c kapitoly XIII oddíl E vyhlášky. Krajský soud upozorňuje, že posudkový lékař stanovil úplnou klinickou diagnózu na základě komplexní dokumentace, označil rozhodující zdravotní postižení způsobující dlouhodobě nepříznivý stav, podřadil je příslušné položce vyhlášky a svůj závěr odůvodnil, zabýval se dalšími zdravotními postiženími žalobce a využil korekčních faktorů. Konstatoval, že nebylo zjištěno funkční postižení takové závažnosti, aby indikovalo invalidizaci žalobce. Závěr posudkového lékaře o tom, že u žalobce se nejedná o „závažné postižení jednoho nebo více úseků páteře, s často recidivujícími projevy kořenového dráždění, s funkčně významným neurologickým nálezem, s poškozením nervu“ je čistě medicínským konstatováním, jemuž předchází podrobné posudkové hodnocení žalobcova zdravotního postižení; na tomto soud nic nepřezkoumatelného neshledal. Posudkový lékař se přiklonil k horní hranici procentuálně vymezeného poklesu pracovní schopnosti a užil korekčních faktorů. Žalobcem odkázaný judikát na posuzovanou věc nedopadá, neboť posudkový lékař nevyhodnotil žalobcovo zdravotní postižení jako hraniční mezi dvěma stupni invalidizace (stejně tak ani posudková komise). V.B K námitce nesprávného posouzení žalobcovy invalidity42. Nedůvodná je též námitka nesprávného posouzení žalobcovy invalidity. Žalobce v této souvislosti také zpochybňuje závěry posudkových komisí.

43. Dle § 39 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění platí, že jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla „a) nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně, b) nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně.“ 44. Krajský soud předně uvádí, že rozhodnutí o přiznání či změně výše invalidního důchodu je závislé na odborném lékařském posouzení. Pro přezkumné soudní řízení je k takovému posouzení povolána podle § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí. Tato komise je oprávněna k celkovému posouzení zdravotního stavu osoby a její pracovní způsobilosti, jakož i k zaujetí posudkových závěrů o invaliditě a jejím stupni. Posudek komise pak krajský soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle zásad obsažených v § 77 odst. 2 s. ř. s. Posudek posudkové komise je úplný a přesvědčivý, jestliže se posudková komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, se žalobkyní udávanými zdravotními potížemi, obsahuje–li posudek náležité zdůvodnění posudkového závěru tak, aby ten byl přesvědčivý též pro krajský soud, který nemá odborné medicínské znalosti a samostatné hodnocení medicínských otázek mu ani nepřísluší.

45. Krajský soud vyšel především ze shora uvedeného posudku posudkové komise, která přezkoumala žalobcův zdravotní stav v řádném složení za účasti lékaře specialisty (neurologie), který žalobce rovněž vyšetřil při jednání. Posudková komise následně stanovila úplnou klinickou diagnózu, a to na základě podkladové dokumentace, včetně té, kterou žalobce doplnil k žalobě dne 18. 4. 2024 a kterou krajský soud posudkové komisi neprodleně postoupil.

46. Posudková komise na základě shromážděných podkladů označila rozhodující zdravotní postižení způsobující u žalobce dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jímž je chronický bolestivý páteřní syndrom hrudní páteře při prokázané stacionární hernii disku Th7/8, což odpovídá postižení uvedenému v kapitole XIII oddíl E položka 1b vyhlášky přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity s rozmezím poklesu pracovní schopnosti 10–20 %, přičemž komise vzhledem k tíži zdravotních potíží zvolila horní hranici (tj. 20 %) a s ohledem na další poškození žalobcova zdravotního stavu tuto na výšila dle § 3 odst. 1 vyhlášky o dalších 10 % na celkových 30 %. Soud nepřehlédl chybu zjevně vzniklou při písemném vyhotovení posudku, kde na straně 5 je nesprávně vymezeno rozmezí poklesu pracovní schopnosti u daného postižení hranicí 20–30 %, což neodpovídá příloze vyhlášky (10–20 %). Vzhledem k tomu, že posudková komise opakovaně konstatovala, že u žalobce se jedná o postižení uvedené v kapitole XIII oddíl E položka 1b vyhlášky (rozmezí 10–20 %), přiklonila se k horní hranici (20 %), určila celkovou hodnotu poklesu pracovní schopnosti (30 % po započtení korekčních faktorů ve výši 10 procentních bodů), nepochybuje soud o tom, jaké závěry ohledně poklesu pracovní schopnosti žalobce posudková komise učinila. V protokolu o jednání (na straně 2) komise vymezila rozmezí poklesu pracovní schopnosti u žalobce správně (20 % + 10 procentních bodů).

47. Jestliže posudková komise stanovila úplnou klinickou diagnózu, označila rozhodující zdravotní postižení způsobující dlouhodobě nepříznivý stav, to podřadila příslušné položce vyhlášky o posuzování invalidity a svůj závěr o tom odůvodnila, zabývala se dalšími zdravotními postiženími žalobce a přistoupila k využití tzv. korekčních faktorů (§ 3 vyhlášky), pak považuje soud posudek posudkové komise za úplný a přesvědčivý, činí–li závěr, dle něhož zdravotní stav žalobce neodpovídá žádnému stupni invalidity. Za podstatné krajský soud považuje také to, že posudek posudkové komise se ve výsledném hodnocení odpovídajícího stupně invalidity shoduje s posudkem o invaliditě pořízeným v rámci námitkového řízení a posudkem lékaře OSSZ, včetně totožného hodnotícího kritéria. Ostatně sama posudková komise uvedla, že se s hodnoceními posudkových lékařů pořízenými v nynějším řízení ztotožňuje. Současně vyjádřila pochybnost o zdůvodnění posudků z let 2019 a 2021.

48. Shora řečené lze zcela vztáhnout rovněž na revizní posudkové hodnocení žalobce učiněné posudkovou komisí v Plzni, které si soud vyžádal. Byť byla revizním posudkem hodnocena žalobcova míra poklesu pracovní schopnosti dle kapitoly XIII oddíl E položka 1c přílohy k vyhlášce (posudkovou komisí v Českých Budějovicích dle položky 1b a stanovena míra poklesu pracovní schopnosti 25 % (posudkovou komisí v Českých Budějovicích 30 %), revizním posudkem byl tento postup zcela uspokojivě odůvodněn (popsáno výše). Posudková komise v Plzni předcházející posudkové hodnocení plně aprobovala (strana 9 posudku) a dospěla k totožnému závěru, tedy že u žalobce se nejedná o invaliditu. Rovněž tak ozřejmila důvody, pro které byl žalobce dříve posudkovými lékaři uznán invalidním v prvním stupni.

49. V doplnění posudku posudková komise v Plzni vyhodnotila další podklady, které jí žalobce zaslal s tím, že z nich zhoršení žalobcova zdravotního stavu neplyne. Skutečnost, že posudková komise v Plzni před vydáním posudku ze dne 22. 11. 2024 žalobce vyzvala k doložení dalších podkladů, avšak na tyto podklady dále nevyčkala, tak nemůže mít na posouzení věci vliv.

50. Pro uvedené krajský soud neshledal, že by posudky posudkových komisí byly nepřezkoumatelné, a tedy že by z nich nebylo při posouzení věci možné vycházet, jak žalobce namítl ve svých vyjádřeních k těmto posudkům. Charakter této námitky je navíc zcela obecný.

51. Aniž by soud zlehčoval žalobcovo subjektivní hodnocení jeho zdravotního postižení (včetně podřazení pod příslušnou položku přílohy k vyhlášce), jsou to jen a pouze posudkoví lékaři, resp. Institut posuzování zdravotního stavu či v řízení před soudem posudkové komise, kdo je oprávněn takové závazné medicínské hodnocení učinit. Jak již bylo řečeno výše, při posouzení žalobcova zdravotního stavu, včetně míry poklesu pracovní schopnosti a stupně invalidity, nastala v učiněných závěrech prakticky absolutní shoda napříč všemi posudkovými hodnoceními. Drobná odlišnost v posouzení ze strany posudkové komise v Plzni má spíše formální povahu, neboť tato posudková komise hodnotí žalobcovo postižení jako hraniční (na pomezí lehkého a středního), avšak ve výsledku stále nevede k uznání invalidity. Posudková komise v Plzni taktéž náležitě vysvětlila důvod, proč přistoupila k aplikaci korekčních faktorů dle § 4 vyhlášky o posuzování invalidity. V tomto ohledu hraje zásadní roli, že žalobce je schopen pokračovat v předchozí výdělečné činnosti. Soud tedy nemá o učiněném hodnocení pochyb, neboť zde nejsou jakékoli indicie, které by učiněné závěry zpochybňovaly.

52. Veškeré lékařské zprávy, které žalobce soudu zaslal, krajský soud předložil posudkovým komisím, které je zařadily do souhrnu podkladů, z nichž při hodnocení vycházely. Co se týče žalobcova vyjádření k pracovní schopnosti v souvislosti se zdravotním stavem ze dne 13. 9. 2023 a čestného prohlášení žalobcovy manželky ohledně žalobcova zdravotního stavu ze dne 11. 3. 2024, jedná se opět o subjektivní laický popis zdravotních obtíží. Tyto listiny měla posudková komise k dispozici spolu se soudním spisem, nicméně krajský soud upozorňuje, že takovéto vyjádření nemůže mít dopad na jeho rozhodování o podané žalobě, neboť žalobci ani jeho manželce nepřísluší hodnocení medicínských otázek. Toto hodnocení nepřísluší ani soudu, jak již bylo řečeno shora.

53. Krajský soud nezpochybňuje závěry obsažené v nálezu ze dne 6. 3. 2018, sp. zn. III. ÚS 4160/16, avšak neshledal, že by posudky posudkových komisí vykazovaly takové vady, na které v tehdejší věci Ústavní soud poukázal.

54. Pokud jde o žalobcův nesouhlas se způsobem, jakým byl vyšetřen při jednání posudkové komise (dle žalobce stručně řečeno nedostatečný), to nepřísluší hodnotit soudu ani žalobci, neboť se jedná o medicínskou otázku. Úloha posudkových lékařů navíc nespočívá v realizaci primárních vyšetření, ale v odborném posouzení dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu především na základě podkladové lékařské dokumentace.

55. Krajský soud nerozporuje závěry obsažené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 11. 2012, čj. 6 Ads 45/2013–25, na který žalobce poukázal a dle něhož v případě hraničního stavu mezi dvěma položkami (stupni) podle přílohy k vyhlášce musí být příklon ke kvalifikaci zdravotního postižení podle nižšího stupně, oproti vyššímu stupni, náležitě a přesvědčivě odůvodněn. V tomto duchu ovšem zcela zřejmě postupovala posudková komise v Plzni, která právě z důvodu hraničního žalobcova zdravotního stavu mezi lehkým a středním stupněm závažnosti nakonec zvolila položku 1c kapitoly XIII oddíl E přílohy k vyhlášce dříve stanovené položce 1b. Pro žalobce však ani tato změna nevedla k úspěchu žaloby, neboť posudková komise v Plzni přihlédla k tomu, že žalobce „je schopen využívat dosažené vzdělání, zkušenosti a znalosti a pokračovat v předchozí výdělečné činnosti“.

56. Posudková komise v Plzni nadto v revizním posudku i jeho doplnění správně poukázala na to, že pro posouzení věci je rozhodný skutkový stav ke dni vydání žalobou napadeného rozhodnutí. Své posudkové závěry pečlivě zdůvodnila.

57. K ostatním dílčím námitkám se krajský soud vyjádří samostatně dále. V.C K námitce porušení žalobcova legitimního očekávání58. Krajský soud nepřisvědčil ani námitce porušení žalobcova legitimního očekávání.

59. Žalobce v podstatě i tyto zásady spojuje s namítaným nesprávně zjištěným skutkovým stavem, když stručně řečeno tvrdí, že při zhoršení zdravotního stavu mu byl odňat invalidní důchod. Zhoršení zdravotního stavu, které by odůvodnilo zachování či navýšení stupně invalidity, však zjištěno nebylo, naopak posudková komise zpochybnila závěry posudkových lékařů, jimiž byla žalobci dříve invalidita prvního stupně přiznána. Soud opakuje, že závěry posudkových lékařů v nynějším řízení se zcela shodují v tom, že žalobce není invalidní. Zásah do zásady legitimního očekávání a právní jistoty zde soud neshledal.

60. Lze samozřejmě legitimně očekávat, že v případě poklesu pracovní schopnosti ve smyslu § 39 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění bude žadateli přiznán invalidní důchod. Nelze však na druhé straně předpokládat, že invalidní důchod bude příjemci invalidního důchodu ponechán i v případě, kdy dojde ke zlepšení jeho zdravotního stavu natolik, že příslušný posudkový lékař shledá, že posuzovaný již nadále není invalidní, popřípadě pokud se původní závěry svědčící pro přiznání invalidního důchodu ukázaly být chybné. Právě takový postup by narušil uvedené zásady ve vztahu k jiným žadatelům o invalidní důchod, neboť by se vzpíral zavedené aplikační praxi.

61. Legitimní očekávání taktéž nemůže být založeno na postupu správních orgánů, který by byl v rozporu se zákonem (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 5. 2016, čj. 5 As 155/2015–35, č. 3444/2016 Sb. NSS); tím by bylo rovněž přiznání invalidního důchodu osobě, která nesplňuje kritéria pro jeho přiznání. Klíčový právní názor ohledně ochrany legitimního očekávání ve veřejném právu ostatně již dříve formuloval rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v usnesení ze dne 21. 7. 2009, čj. 6 Ads 88/2006–132, č. 1915/2009 Sb. NSS, dle něhož „[p]rincip vázanosti správního orgánu vlastní správní praxí, jestliže se taková praxe vytvořila, vyplývá ze zásady zákazu libovůle a neodůvodněně nerovného zacházení (viz čl. 1 věta první Listiny základních práv a svobod). Tento ústavní princip, jenž musí veřejná správa respektovat, je vyjádřen i na úrovni podústavního práva v § 2 odst. 4 in fine zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů. V citovaném ustanovení je uvedeno, že správní orgán dbá i na to, aby při rozhodování skutkově shodných nebo podobných případů nevznikaly neodůvodněné rozdíly. Uvedeným ustanovením je vyjádřena zásada legitimního očekávání, která vytváří předpoklady pro předvídatelnost činnosti veřejné správy. Veřejná správa by měla ve svých postupech a rozhodování podržet určitou míru ustálenosti (kontinuity). Uvedené ustanovení mimo jiné rovněž explicitně nastoluje pro podmínky veřejné správy požadavek vytváření ‚ustálené rozhodovací praxe‘, jež by měla být měněna jen v odůvodněných případech, když přitom tyto důvody budou vždy legitimní.“ Legitimní očekávání žalobce se v nynější věci neopírá o existenci ustálené správní praxe, nýbrž o skutečnost, že žalovaná, resp. posudkoví lékaři jeho zdravotní stav dříve posoudili jinak. Tato skutečnost však, jak plyne ze shora uvedeného, k založení legitimního očekávání vést nemůže.

62. Skutečnost, že žalobce nemohl předpokládat „doživotní“ přiznání invalidního důchodu je zřejmá i z toho, že jeho zdravotní stav byl opakovaně přezkoumáván posudkovými lékaři. Pokud by již dříve žalobcův zdravotní stav indikoval, že nemůže dojít k jeho zlepšení (či adaptaci na něj), přezkumy posudkovými lékaři by prováděny nebyly. Závěry žalované proto nelze považovat za nepochopitelné či překvapivé, vydáním napadeného rozhodnutí nedošlo k vybočení z její rozhodovací praxe. To samé platí i v situaci, kdy posudkový lékař, resp. posudková komise shledá, že dřívější posudková hodnocení invalidity byla nadhodnocená, nebo dospěje k závěru, že se opírala o jinak zjištěný skutkový stav věci.

63. Posudková komise v Plzni přitom zcela srozumitelně a přesvědčivě předchozí odlišná posouzení zdůvodnila: „Vzhledem k širokému spektru dosažených profesních kvalifikací je rekvalifikace na jiný druh výdělečné činnosti u posuzovaného možná, posuzovaný ji však nevyužil a setrvává v původním zaměstnání. Po prvním posouzení (po uznání ID I. stupně v r. 2019, kdy byla zohledněna dělnická profese) tedy k předpokládané změně povolání nedošlo. Posuzovaný nevyužil ani snížení úvazku, nicméně se jeho stav při kontrolním posouzení (r. 2021) částečně zhoršil, co se týče komorbidit (nově rozvoj TBH, tenzních bolestí hlavy) a také byla nadále i posuzovaným zvažována operace zad. Z těchto důvodů byl opět ponechán I. stupeň ID. I při druhém posouzení však bylo předpokládáno, že při vhodném zaměstnání lze očekávat zlepšení či stabilizaci/adaptaci na postižení, a tím i zvýšení míry pracovní schopnosti, platnost proto byla opět stanovena omezeně (na 2 roky). Při aktuálním posouzení (r. 2023) bylo zjištěno, že operace neproběhla a že současný stav již ani k NCH řešení není indikován. S odstupem času je tedy patrno a lze nyní konstatovat, že celkový funkční stav při zavedené léčbě v monoterapii (stále postačuje jeden analgetický preparát) je stabilizovaný do té míry, že nadále dovoluje posuzovanému pokračovat v původním zaměstnání na plný úvazek. Žádným ošetřujícím lékařem posuzovaného nebylo doporučeno či nařízeno (kromě výše zmíněného jednorázového úrazu v 12/2022) čerpat PN či absolvovat progrese vertebrogenních obtíží, nebylo ani konstatováno, že by (se stanovenými omezeními) nemohl své povolání vykonávat.“ 64. Z toho je patrno, že posudková komise zohlednila skutečnost, že se žalobcův zdravotní stav stabilizoval a žalobce nadále setrvává v zaměstnání svářečského učitele/instruktora, z čehož plyne, že se na tuto činnost adaptoval. V.D K námitce nesprávně uvedeného ustanovení v posudku o invaliditě65. Žalobce se dále namítá, že posudek ze dne 4. 1. 2024 se opírá o § 8 odst. 9 zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, který však již novelou č. 412/2023 Sb. pozbyl účinnosti. Tato námitka taktéž není důvodná.

66. K tomu krajský soud odkazuje na čl. II odst. 4 zmíněné novely (tj. přechodná ustanovení), kde se uvádí, že „[p]osuzování zdravotního stavu a pracovní schopnosti, kontroly a další postupy zahájené přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona okresní správou sociálního zabezpečení nebo Českou správou sociálního zabezpečení a přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona neskončené dokončí Institut posuzování zdravotního stavu. Dosavadní úkony okresní správy sociálního zabezpečení v rámci postupů podle věty první učiněné přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se považují za úkony Institutu posuzování zdravotního stavu. Určil–li přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona orgán sociálního zabezpečení v posudku termín provedení kontrolní lékařské prohlídky, je k provedení této kontrolní lékařské prohlídky v termínu v posudku uvedeném věcně příslušný Institut posuzování zdravotního stavu“ (důraz doplněn).

67. Byť posudkový lékař pochybil, když uvedl že posouzení zdravotního stavu žalobce bylo učiněno, dle již neúčinného § 8 odst. 9 zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, namísto § 8 odst. 1 písm. a) téhož zákona, nepůsobí takové pochybení nezákonnost napadeného rozhodnutí (ani nezákonnost posudku), neboť je zjevné, že uvedený lékař (MUDr. T.), byl oprávněn k vypracování předmětného posudku coby lékař Institutu posuzování zdravotního stavu, o čemž svědčí mj. záhlaví posudku. V.E K námitce posouzení žalobcova zdravotního stavu v jeho nepřítomnosti68. Krajský soud nepřisvědčil ani žalobní námitce, dle které posudkoví lékaři v průběhu správního řízení posuzovali žalobcův zdravotní stav v jeho nepřítomnosti.

69. Posouzení žalobcova zdravotního stavu posudkovými lékaři žalované v jeho nepřítomnosti zcela zapadá do ustálené praxe a není vadou napadeného rozhodnutí, neboť takovou povinnost zákon nestanovuje. Posudkoví lékaři vycházeli z dostatečné a aktuální zdravotní dokumentace, přičemž uzavřeli, že žalobce není invalidní. Jak je uvedeno výše, žalobce byl přítomen jednání posudkové komise, při němž byl vyšetřen přítomným odborným lékařem. Rovněž posudková komise tedy dospěla k závěru, že u žalobce se nejedná o žádný stupeň invalidity.

70. Nepřípadný je rovněž žalobcův odkaz na § 8 odst. 3 písm. f) zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení ve spojení s § 67 odst. 2 písm. b) a písm. c) zákona o zaměstnanosti. Z uvedených ustanovení žalobce dovozuje, že u něj měla být provedena na základě jeho podnětu kontrolní lékařská prohlídka. Tento závěr je ovšem mylný.

71. Dle § 8 odst. 3 písm. f) provede Institut posuzování zdravotního stavu kontrolní lékařskou prohlídku „z podnětu fyzické osoby, která byla uznána invalidní, avšak její žádost o přiznání invalidního důchodu byla zamítnuta a již uplynula platnost posudku, jde–li o prokázání, že je osobou se zdravotním postižením podle zákona o zaměstnanosti; v tomto případě je Institut posuzování zdravotního stavu povinen informovat příslušný správní orgán o výsledku posouzení“. Uvedené ustanovení upravuje jediný důvod, kdy za stanovených podmínek [ve smyslu kategorie osoby se zdravotním postižením podle § 67 odst. 2 zákona o zaměstnanosti], podává podnět k provedení kontrolní lékařské prohlídky sama fyzická osoba. Jedná se o úzce vymezené případy, kdy Institut posuzování zdravotního stavu provádí posouzení na základě přímého podnětu osoby. V posuzované věci bylo posouzení žalobcova zdravotního provedeno na žádost správního orgánu, a to nikoli v intencích zákona o zaměstnanosti, ale za účelem posouzení ve smyslu § 8 odst. 1 zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení. Pro posouzení věci je ovšem podstatné především to, že žalobce byl přítomen jednání posudkové komise v Českých Budějovicích, při němž se podrobil vyšetření. Jelikož posudková komise zcela potvrdila závěry lékařů žalované, resp. OSSZ, nebylo by účelné vytýkat posudkovým lékařům, že v průběhu správního řízení žalobce osobně nevyšetřili a vycházeli pouze z jeho zdravotní dokumentace. Výsledné posouzení by totiž bylo stále stejné.

72. Soud tedy neshledal indicie svědčící o tom, že by v nynější věci správní orgány postupovaly nestandardně, či že by jim chyběla ochota najít spravedlivé řešení. Soud rovněž neshledal, že by posudková hodnocení obsahovala jakákoli irelevantní hodnocení, byť připouští, že přijaté závěry nejsou z hlediska žalobce příznivé, očekává–li, že bude i nadále poživatelem invalidního důchodu. Skutečnost, že žalobce má vyživovací povinnost ke dvěma nezletilým dětem a snaží se proto docházet do zaměstnání, je jistě chvályhodná, avšak nemůže mít na výsledky posouzení žalobcova zdravotního stavu, resp. na rozhodnutí soudu, jakýkoli vliv.

73. Krajský soud nepovažuje za pochybení ani to, že posudková komise v Plzni žalobce nevyšetřila osobně. Jejím úkolem byla revize závěrů posudkové komise v Českých Budějovicích na základě dostupných podkladů. Jinými slovy, zda na základě takovýchto podkladů včetně vyšetření při jednání posudkové komise v Českých Budějovicích bylo možné dospět k učiněným posudkovým závěrům, k čemuž osobní přítomnost žalobce při jednání posudkové komise nebyla nezbytná. Plzeňská posudková komise tyto závěry pouze zčásti korigovala, avšak bez vlivu na výsledné posouzení žalobcovy invalidity. V.F K námitce možné podjatosti posudkových komisí74. Žalobce považuje posudky posudkových komisí za neobjektivní a nekompletní, přičemž pro spolehlivé rozhodnutí ve věci je nutné vypracovat posudek osobou nestrannou. Posudek (včetně revizního) by proto měl být kontrolou závěrů jiného znalce. Účel posudkového hodnocení nebyl dle žalobce naplněn. Proto žalobce požadoval vypracování znaleckého posudku nezávislým znalcem z daného oboru. Ani tato námitka není důvodná.

75. Žalobce v podstatě brojí proti vůli zákonodárce, který svěřil posuzování zdravotního stavu mj. pro invaliditu a změnu stupně jejího stavu Institutu posuzování zdravotního stavu (§ 8 odst. 1 zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení). Tamní posudkoví lékaři nejsou pohůnky žalované a rozhodně posudková hodnocení posuzovaných osob nevypracovávají na základě jejího zadání (aby žalované vyhověli, jak naznačuje žalobce). Jedná se nezávislý institut, v případě námitkového řízení nemůže týž posudkový lékař znovu posuzovat tutéž osobu (srov. § 8 odst. 7 téhož zákona). Co se týče posudkových komisí, ty spadají do gesce Ministerstva práce a sociálních věcí (§ 4 odst. 2 uvedeného zákona), čímž je zajištěna jejich institucionální nezávislost. Pokud by mělo být vyhověno žalobcovu naléhavému repetitivnímu návrhu na ustanovení soudního znalce pro vypracování nezávislého posudku (a to ve věci, kde není významných rozporů, nejasností a tím ani pochyb o zjištěném skutkovém stavu), jenom proto, že žalobce posudkovým lékařům nedůvěřuje, pak by stávající systém posudkového hodnocení postrádal smysl.

76. Neexistuje zde paušální povinnost správních soudů zadávat ve věcech invalidních důchodů vypracování znaleckých posudků a fakticky tak obcházet zákonem nastavený systém posuzování zdravotního stavu žadatelů o invalidní důchod. O tom svědčí například relativně nedávné usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 9. 2023, sp. zn. I. ÚS 2152/23, dle něhož „[j]ako lichá se jeví argumentace stěžovatele, že bylo mj. porušeno jeho právo na spravedlivý proces tím, že správní soudy nezajistily vyhotovení znaleckého posudku ze strany nezávislého a nestranného znalce ustanoveného soudem. Ústavní soud konstatuje, že z výše uvedeného je zřejmé, že zákonodárce posouzením míry poklesu pracovní schopnosti a stanovení dne vzniku invalidity pověřil MPSV, resp. jím zřizované posudkové komise. Proto lze mít důvodně za to, že konkrétní posouzení provede právě tato posudková komise a ustanovení nestranného a nezávislého znalce, a to v souladu se závěry vyjádřenými nálezem sp. zn. III. ÚS 4160/16 ze dne 6. 3. 2018, bude na místě v případě, že jsou posudky posudkové komise nepřesvědčivé nebo neúplné.“ Jak již krajský soud shora uvedl, v projednávané věci takovéto nedostatky posudků posudkových komisí neshledal.

77. K důvodnosti žaloby proto nevedl ani žalobcův odkaz na nález Ústavního soudu ze dne 25. 6. 2003, sp. zn. II. ÚS 35/03, který pojednává o pochybnostech o podjatosti soudního znalce. Nelze taktéž přehlédnout, že žalobce neuvedl žádné skutečnosti, které by byť jen naznačovaly podjatost konkrétních osob, které se na posuzování jeho zdravotního stavu podílely. V.G K námitce nesprávného posuzování žalobce coby učitele odborného výcviku, resp. instruktor (učitele) sváření78. Krajský soud se dále zabýval námitkou, která je obsahově společná oběma posudkům a dle které měl být žalobce hodnocen jakožto svářeč a nikoli učitel odborného výcviku, resp. instruktor (učitele) sváření. Ani tato námitka není důvodná.

79. Krajský soud k tomu nejprve poznamenává, že posudková komise v Českých Budějovicích žalobce posuzovala coby učitele odborného výcviku (z odůvodnění na straně 4 posudku je zřejmé, že pod tímto označením rozuměla učitele odborného výcviku ve svářečské škole), zatímco posudková komise v Plzni žalobce hodnotila coby instruktora (učitele) sváření. Tento rozdíl krajský soud hodnotí jako ryze formální, neboť z ničeho neplyne, že by měl na výsledné posouzení věci vliv.

80. Je přitom zcela příhodné, že posudkové komise žalobce posuzovaly z pohledu výkonu povolání, kterému se na plný úvazek věnuje od roku 2013, což žalobce potvrdil i k dotazu soudu v průběhu ústního jednání. Dle § 39 odst. 3 věty první zákona o důchodovém pojištění totiž platí, že „[p]racovní schopností se rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem, s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a předchozím výdělečným činnostem“ (důraz doplněn). Taktéž § 3 a § 4 vyhlášky o posuzování invalidity vyžadují posouzení „schopnost pokračovat v předchozí výdělečné činnosti“. Posudkové komise tak zcela správně vycházely z toho, jaké povolání žalobce aktuálně po dobu více než deseti let vykonává. VI. Závěr a náklady řízení81. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

82. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1 a 2 s. ř. s. Žalobce ani žalovaná nemají právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobce nebyl ve věci úspěšný a v případě žalované § 60 odst. 2 s. ř. s. takovéto právo ve věcech důchodového pojištění, nemocenského pojištění, pomoci v hmotné nouzi a sociální péče výslovně vylučuje. Právo na náhradu nákladů řízení věci neúspěšnému účastníkovi nepřísluší ani státu, neboť žalobce je osvobozen od soudních poplatků [§ 60 odst. 4 s. ř. s. ve spojení s § 11 odst. 1 písm. b) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích].

Poučení

I. Vymezení věci II. Shrnutí žaloby III. Shrnutí vyjádření žalované IV. Průběh jednání IV.A Posudek posudkové komise v Českých Budějovicích IV.B Revizní posudek posudkové komise v Plzni IV.C Další důkazní návrhy V. Právní hodnocení krajského soudu V.A K námitce nepřezkoumatelnosti žalobou napadeného rozhodnutí V.B K námitce nesprávného posouzení žalobcovy invalidity V.C K námitce porušení žalobcova legitimního očekávání V.D K námitce nesprávně uvedeného ustanovení v posudku o invaliditě V.E K námitce posouzení žalobcova zdravotního stavu v jeho nepřítomnosti V.F K námitce možné podjatosti posudkových komisí V.G K námitce nesprávného posuzování žalobce coby učitele odborného výcviku, resp. instruktor (učitele) sváření VI. Závěr a náklady řízení