60 Ad 7/2016 - 38

Rubrum

Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií Trejbalovou v právní věci žalobkyně M.M., bytem XX, zastoupené opatrovnicí J. S., adresa pro doručování Z. 516, H. n. N., proti žalovanému Ministerstvu práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 1/376, 128 00 Praha 2, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 6. 2016, č. j. MPSV-2016/137413-917, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 28. 6. 2016, č. j. MPSV-2016/137413-917, se zrušuje pro vady řízení a věc se vrací k dalšímu řízení žalovanému.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni k rukám opatrovnice J. S., adresa pro doručování Z. 516, H. n. N., náklady řízení ve výši 87 Kč, ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

Žalobou podanou v zákonné lhůtě se žalobkyně domáhala zrušení shora uvedeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto její odvolání a potvrzeno rozhodnutí Úřadu práce České republiky – Krajské pobočky v Liberci (dále jen „úřad práce“) ze dne 30. 3. 2016, č. j. 41777/2016/LIB. Tímto prvostupňovým rozhodnutí úřad práce vyslovil, že návrh žalobkyně na změnu výše příspěvku na péči se zamítá a žalobkyni bude příspěvek na péči poskytován v původní výši 8 000 Kč měsíčně, neboť je žalobkyně nadále považována za osobu závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni III (těžká závislost). Žalobkyně nesouhlasila s posouzením stupně závislosti, žalovaný podle ní rozhodoval na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu podle vyhlášky č. 505/2006 Sb. Žalobkyně namítala, že posudkový lékař, resp. posudková komise učinili závěr o tom, že zvládá základní životní potřeby mobilitu a komunikaci, aniž by zdravotní stav žalobkyně podrobněji zkoumali. Přitom nerespektovali lékařské nálezy MUDr. V. z psychiatrie ze dne 13. 11. 2015 a 23. 5. 2016, ve kterých jsou přesně popsány komunikační schopnosti žalobkyně. Na jednání nebyla žalobkyně přizvána, takže si posudkový lékař nemohl učinit odpovídající představu o jejím zdravotním postižení. Zdravotní stav žalobkyně je přitom dlouhodobě nepříznivý z důvodu střední mentální retardace (imbecilita) s IQ 48 s poruchami chování, nanismu – syndrom S.R., vrozené srdeční vady a infekční endokarditidy. Žalobkyně především nesouhlasila se závěrem, že zvládá komunikaci. Podle rozhodnutí žalovaného je prý schopna používat mobilní telefon, umí číst, psát umí hůře, ale je schopna napsat krátký text. Z přiložených lékařských zpráv ovšem vyplývá, že je schopna se vyjadřovat jen minimálně, verbální produkce je převážně jednoslovná a větu utvoří maximálně o dvou až třech slovech. V neznámém prostředí nekomunikuje vůbec. Porucha adaptace je výrazná, sama si nic nevyřídí, chodí pouze v doprovodu opatrovnice, umí se pouze podepsat a zná jen základní velká písmena, nečte, školní docházku přerušila ve druhé třídě základní školy. Žalobkyně dále namítala, že posudkový lékař se mylně domníval, že při sociálním šetření dne 9. 2. 2016 ji opatrovnice nenechala vyšetřit. Dále žalobkyně nesouhlasila se závěrem sociální pracovnice, že ráda zpívá, maluje a skládá puzzle. Dle lékařských zpráv není těchto aktivit schopna. V doplnění žaloby žalobkyně uvedla, že dne 7. 7. 2016 byl vypracován o jejím duševním stavu znalecký posudek MUDr. J.T., a to za účelem rozhodnutí ve věci návrhu na zbavení způsobilosti k právním úkonům. Ve znaleckém posudku znalec uvádí, že není schopna správně pochopit obsah a význam soudního rozhodnutí ani v jednoduché formě. Znalec zároveň popsal její komunikační schopnosti tak, že verbalizační schopnosti jsou na velice nízké úrovni, verbálně se prakticky neprojevuje, slovník je chudý, není schopna číst, psát, ani spočítat jednoduché aritmetické příklady, všeobecný přehled i v základních věcech je mizivý. Znalecký posudek žalobkyně označila za další důkaz svědčící úrovni jejich komunikačních schopností. Z uvedených důvodů žalobkyně navrhovala, aby soud napadené rozhodnutí žalovaného zrušil a žalobkyni přiznal právo na náhradu nákladů řízení. V písemných vyjádřeních k žalobě ze dne 22. 9. 2016 a ze dne 29. 9. 2016 žalovaný shrnul průběh správního řízení, podrobně odkázal na závěry posudku Okresní správy sociálního zabezpečení Liberec (dále jen „OSSZ“) ze dne 8. 3. 2016 a následné posouzení posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí, pracoviště Hradec Králové (dále jen „posudková komise“) ze dne 10. 6. 2016. Žalovaný zopakoval skutečnosti uvedené v odůvodnění napadeného rozhodnutí, dále uvedl, že žalobkyní zmiňované lékařské zprávy měla posudková komise při posuzování jejího zdravotního stavu k dispozici a bylo k nim řádně přihlédnuto. Znalecký posudek MUDr. T. ze dne 7. 7. 2016 nebyl před vydáním rozhodnutí k dispozici, proto lze tento důkaz uplatnit v novém řízení o návrhu na změnu výše přiznaného příspěvku na péči. Žalovaný setrval na tom, že ve věci bylo rozhodováno na základě dostatečných podkladů. Posudková komise byla schopna objektivně posoudit zdravotní stav žalobkyně, zabývala se odvolacími námitky a dospěla ke shodnému posudkovému závěru jako OSSZ, tedy že se žalobkyně považuje za závislou osobu na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni III (těžká závislost). Žalovaný navrhoval, aby soud žalobu zamítnul. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení jeho vydání předcházející v řízení dle části třetí hlavy druhé dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), v rozsahu a z hlediska uplatněných žalobních námitek, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu v době rozhodování správního orgánu v souladu s § 75 odst. 1, dost. 2 s. ř. s. Pro účely soudního řízení soud usnesením ze dne 23. 8. 2016, č. j. 60 Ad 7/2016 - 9, žalobkyni ustanovil opatrovnicí Jarmilu Slaninovou, neboť na základě skutečností uvedených v žalobě a podložených postoupeným spisovým materiálem dospěl k závěru, že žalobkyně je procesně nezpůsobilým účastníkem, je dáno nebezpečí z prodlení a není na místě vyčkat výsledku řízení o posouzení svéprávnosti žalobkyně vedeného před Okresním soudem v Liberci. Při posouzení věci vycházel soud z následujících rozhodných skutečností: Žalobkyni byl rozhodnutím ze dne 20. 5. 2014 přiznán příspěvek na péči ve výši 8 000 Kč měsíčně, neboť dle posouzení posudkové lékařky OSSZ ze dne 9. 4. 2014 byla žalobkyně posouzena jako osoba, která potřebuje pomoc jiné fyzické osoby při celkem osmi základních životních potřebách, mj. při základní životní potřebě komunikace. Dne 20. 1. 2016 žalobkyně požádala o zvýšení příspěvku na péči z důvodu zhoršení zdravotního stavu. Ze záznamu o sociálním šetření provedeném dne 9. 2. 2016 vyplývá, že žalobkyně se sociálního šetření aktivně neúčastnila, nebylo možné zjistit, zda se orientuje, na položené jednoduché otázky žalobkyně neodpověděla, sledovala program v televizi. Na žádost sociální pracovnice se pouze beze slov podepsala. Podle sociální pracovnice nebylo možné zjistit, jakým způsobem žalobkyně komunikuje, protože na otázky neodpovídala, neproběhla ani žádná neverbální komunikace. Dle pečující osoby písemnou komunikaci žalobkyně neovládá. Na základě výsledků sociálního šetření, zdravotnické dokumentace ošetřující lékařky MUDr. Š., zprávy MUDr. Č. Ze dne 11. 2. 2016 o echokardiografickém vyšetření, na podkladě psychiatrického nálezu MUDr. V. ze dne 13. 11. 2015, byl dne 8. 3. 2016 vypracován posudek posudkovým lékařem OSSZ, bez přítomnosti žalobkyně. Posudkový lékař dospěl k závěru, že žalobkyně je osobou, která se podle § 2 odst. 2 písm. c) zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, považuje za osobu závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni III (těžká závislost), neboť z důvodu dlouhodobého nepříznivého zdravotního stavu potřebuje pomoc při osmi základních životních potřebách, a to: b) orientace, d) stravování, e) oblékání, obouvání, f) tělesná hygiena, g) výkon fyziologické potřeby, h) péče o zdraví, i) osobní aktivity a j) péče o domácnost. Posudkový lékař konstatoval, že žalobkyně je plně mobilní, komunikuje. Vycházel z toho, že odborná vyšetření korelují s domácím sociálním šetřením, při kterém poskytovatelka péče nenechala sociální pracovnici žalobkyni vyšetřit. Na základě tohoto posouzení stupně závislosti bylo úřadem práce rozhodnutím ze dne 30. 3. 2016 vysloveno, že se návrh žalobkyně na změnu výše příspěvku na péči zamítá a že příspěvek na péči bude poskytován v původní výši 8 000 Kč měsíčně, a to s odkazem na výsledky posouzení zdravotního stavu žalobkyně posudkovým lékařem OSSZ dne 8. 3. 2016. Proti uvedenému rozhodnutí úřadu práce se žalobkyně odvolala, nesouhlasila s posouzením její schopnosti mobility a komunikace. Namítala výslovně, že není schopna vytvořit větu delší než dvě slova, při položení otázky obvykle zírá do zdi nebo si jen pro sebe mumlá, sama si o nic neřekne, s cizími lidmi nekomunikuje, má problém s psaním, čtením. V odvolacím řízení si žalovaný vyžádal posudek posudkové komise. Ta, za přítomnosti odborné lékařky MUDr. S. z oboru psychiatrie, vycházela z posudkového spisu OSSZ, odvolacího spisu, provedeného sociálního šetření, lékařských zpráv MUDr. V. ze dne 23. 5. 2016 a zdravotní dokumentace ošetřující lékaře MUDr. Š., a dospěla ke shodnému závěru, že žalobkyně nezvládá osm základních životních potřeb. Základní životní potřebu mobilitu a komunikaci posudková komise neuznala. Uvedla, že žalobkyně používá mobilní telefon, umí číst, psát hůře, ale je schopna se podepsat a napsat krátký text. Dále konstatovala, že z interně kardiologického nálezu vyplývá pouze obecné upozornění na prevenci infekční endokarditidy. Napadeným rozhodnutím ze dne 28. 6. 2016 žalovaný odvolání žalobkyně zamítnul a rozhodnutí úřadu práce potvrdil. V odůvodnění rozhodnutí žalovaný konstatoval průběh správního řízení, složení posudkové komise, citoval posudkové závěry posudkového lékaře OSSZ i posudkové komise a konstatoval, že závěry těchto posouzení byly shodné a posudková komise souhlasila se závěrem lékaře OSSZ, že žalobkyně zvládá mobilitu a komunikaci. Výsledky sociálního šetření byly zapracovány do posudku OSSZ, který byl posudkovou komisí přezkoumán, proto výsledkem posouzení posudkové komise bylo učiněno i s ohledem na provedené sociální šetření. Žalovaný vyhodnotil posudek posudkové komise jako komplexní, objektivní a přesvědčivý. Předmětem soudního přezkumu byla rozhodnutí ve věci zamítnutí žádosti o zvýšení příspěvku na péči. Obecně lze uvést, že příspěvek na péči se podle § 7 zákona o sociálních službách poskytuje osobám závislým na pomoci jiné fyzické osoby za účelem zajištění potřebné pomoci. Nárok na příspěvek má osoba, která splňuje předpoklady uvedené v § 4 odst. 1 uvedeného zákona, která z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu potřebuje pomoc jiné fyzické osoby při zvládání základních životních potřeb, v rozsahu stanoveném stupněm závislosti podle § 8 zákona o sociálních službách. Podle § 8 odst. 2 písm. c) zákona o sociálních službách se osoba starší 18 let věku považuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni III (těžká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat sedm nebo osm základních životních potřeb. Podle písm. d) předmětného ustanovení se osoba starší 18 let věku považuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni IV (úplná závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat devět nebo deset základních životních potřeb. Další podmínkou je každodenní pomoc, dohled nebo péče jiné fyzické osoby. V § 9 citovaného zákona pak zákonodárce vymezil základní životní potřeby, jejichž samostatné zvládání se hodnotí pro účely stanovení stupně závislosti na pomoci jiné osoby a stanovil kritéria pro hodnocení schopnosti základní životní potřeby. Podrobnosti pak obsahuje vyhláška č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách, přičemž její příloha č. 1 vymezuje aktivity pro jednotlivé základní životní potřeby, které se hodnotí pro účely stanovení stupně závislosti (§ 1 uvedené vyhlášky). Platí přitom, že nezvládá-li osoba některou ze zde uvedených dílčích aktivit, má se za to, že vymezenou základní životní aktivitu nezvládá (§2a uvedené vyhlášky). V prvním stupni řízení o přiznání příspěvku na péči se podle § 25 odst. 1 zákona o sociálních službách provádí sociální šetření, dále si správní orgán prvního stupně požádá o posouzení stupně závislosti příslušnou OSSZ, která dle § 25 odst. 3 zákona o sociálních službách při posuzování stupně závislosti osoby vychází ze zdravotního stavu osoby doloženého nálezem ošetřujícího lékaře, z výsledku sociálního šetření a zjištění potřeb osoby, popřípadě z výsledků funkčních vyšetření a z výsledku vlastního vyšetření posuzujícího lékaře. Z ustanovení § 28 odst. 2 ve spojení s § 25 odst. 3 zákona o sociálních službách vyplývá, že v rámci odvolacího řízení se obdobně jako v řízení před správním orgánem prvního stupně vyžaduje posouzení stupně závislosti osoby žadatele na pomoci jiné osoby s tím, že pro účely odvolacího řízení toto posouzení provede na žádost odvolacího správního orgánu příslušná posudková komise MPSV. Odvolací správní orgán pak z posouzení zdravotního stavu žadatele a posouzení stupně závislosti posudkovou komisí MPSV vychází jako ze stěžejního důkazu, který podléhá hodnocení odvolacího správního orgánu z hlediska přesvědčivosti a úplnosti, když hodnocení nepodléhají odborné lékařské závěry posudků, neboť k takovému hodnocení nedisponují správní orgány příslušnými medicínskými znalostmi. Výkladem uvedených ustanovení se zaobírala jak judikatura krajských správních soudů, tak již početná judikatura Nejvyššího správního soudu. Rozsudky Nejvyššího správního soudu (např. ze dne 23. 9. 2009, č. j. 4 Ads 57/2009 – 53, ze dne 30. 9. 2009, č. j. 4 Ads 50/2009 – 63, ze dne 3. 2. 2010, č. j. 3 Ads 77/2009 – 59, ze dne 21. 7. 2011, č. j. 3 Ads 105/2011-54, všechny dostupné na www.nssoud.cz) uvedená ustanovení zákona o sociálních službách jednoznačně vykládají tak, že na posudek posudkové komise jako rozhodující důkaz ve smyslu § 50 odst. 4 správního řádu obstaraný v odvolacím řízení o příspěvku na péči je třeba klást požadavky na jeho úplnost a přesvědčivost. Dále je třeba uvést, že ačkoli se v odvolacím řízení jedná o tzv. povinný důkaz, jeho správnost není předpokládána, nejedná se o závazné stanovisko či podklad, a posudek musí být jako důkaz odvolacím správním orgánem hodnocen z hlediska úplnosti a přesvědčivosti. Jinými slovy odvolací správní orgán nemůže bez dalšího závěry posudku převzít, aniž by před tím dospěl k závěru, že posudek byl přijat nejen správným procesním postupem, ale je také úplný a přesvědčivý, tedy že vychází z dostatečných podkladů, není s nimi v rozporu, vypořádal se se všemi rozhodnými skutečnostmi pro posouzení rozhodné otázky, a to včetně skutečností, které uvádí účastník řízení, jehož zdravotní stav a stupeň závislosti je posuzován. Není věcí správního soudu, aby tuto činnost správního orgánu, jež si posudek ve správním řízení pro účely posouzení odvolání vyžádal, nahrazoval (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 7. 2011, č. j. 3 Ads 74/2011-57, www.nssoud.cz), jeho úkolem je posoudit závěry žalovaného a zákonnost správních rozhodnutí ve věci. V souzeném případu se žalovaný v odůvodnění svého rozhodnutí soustředil na popis průběhu správního řízení, podrobně citoval obsah posudku OSSZ ze dne 8. 3. 2016. Ve vztahu k vypracovanému posudku posudkové komise ze dne 10. 6. 2016 pak uvedl, že posudková komise jednala v řádné složení a z posudku je zřejmé, z jakých podkladů vycházela. Na to konstatoval, že v posudku jsou zapracovány výsledky sociálního šetření, zdravotní stav žalobkyně byl vyhodnocen shodně jako OSSZ a poté již uzavřel tím, že jej považuje za komplexní, objektivní a přesvědčivý. Takové konstatování žalovaného ohledně vypracovaného posudku posudkové komise považuje soud za obecné, bez zřetele na konkrétní jednotlivosti projednávaného případu žalobkyně, obsah odvolacích námitek, obsah lékařských zpráv a posudkových závěrů. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí v podstatě není zřejmé, na základě čeho žalovaný posudek posudkové komise považuje za komplexní, objektivní a přesvědčivý. Žalovaný se omezil na citaci shodného závěru ohledně základních životních potřeb mobilita a komunikace jako neuznaných. Soudu je z jeho úřední činnosti známo, že se žalovaný v některých případech k takovému obecnému hodnocení posudků posudkové komise vypracovaných v rámci odvolacího řízení uchyluje, a to zejména tam, kde jsou posudkové závěry rovněž obecné, nezdůvodněné. Právě o takový případ jde v posuzované věci. Žalovaný bez dalšího konstatoval, že posudek zapracovává výsledky sociálního šetření, neboť přezkoumává posudek OSSZ, který je zapracovává. Pominul ovšem, že posudek OSSZ nesprávně vycházel z toho, že osoba poskytující péči nenechala sociální pracovnici žalobkyni vyšetřit. Ze záznamu o sociálním šetření vyplývá, že osoba poskytující péči v úvodu setkání sociální pracovnici odvedla mimo dosah žalobkyně a žádala jí, aby před ní nehovořila o zbavení svéprávnosti. Nicméně z další části záznamu již plyne, že sociální pracovnice měla možnost s žalobkyní hovořit a posuzovat její zdravotní stav v přirozeném prostředí, a to také co se týče základní životní potřeby komunikace. Obsahem záznamu o výsledku sociálního šetření je tedy doloženo, že žalobkyně víceméně sociální pracovnici nevnímala, nekomunikovala s ní, na její otázky vůbec nereagovala, a to ani neverbálně, pouze se podepsala. Sociální pracovnice proto do záznamu uvedla, že schopnost komunikace (ani orientace) nebyla schopna zhodnotit. V tomto směru je tedy posudek OSSZ a z něho vycházející posudek posudkové komise, jež shodně stojí na tom, že žalobkyně komunikuje, v rozporu se závěry sociálního šetření. Tento rozpor žalovaný při hodnocení komplexnosti a přesvědčivosti posudku posudkové komise zcela opomenul. Posudek posudkové komise se pak nijak nevypořádává ani s tím, že podle nálezu praktické lékařky MUDr. Š. žalobkyně komunikuje pouze minimálně. Rovněž na podkladě psychiatrických nálezů MUDr. V. ze dne 13. 11. 2015 a 23. 5. 2016 lze stěží dospět k závěru, že žalobkyně komunikuje, tedy že je ve smyslu Přílohy č. 1 vyhlášky č. 505/2006 Sb. schopna dorozumět se a porozumět, a to mluvenou srozumitelnou řečí a psanou zprávou, porozumět všeobecně používaným základním obrazovým symbolům nebo zvukovým signálům, používat běžné komunikační prostředky. Tyto nálezy totiž shodně uváděly, že žalobkyně je schopna vyjadřovat se minimálně, formuluje věty jen o dvou až třech slovech, jen se podepíše a dál píše jen základní velká písmena, čtení odpovídá pouze úrovni prvňáka. S těmito lékařskými závěry ošetřující lékařky z oboru psychiatrie posudková komise se ve svém hodnocení řádně nevypořádala, stejně jako ve svém závěru pominula skutečnost, že v cizím prostředí žalobkyně dle těchto nálezů nekomunikuje vůbec. Uvedené skutečnosti přitom byly podstatou uplatněných odvolacích námitek. Žalovaný rovněž při hodnocení posudku jako úplného a přesvědčivého nereflektoval na skutečnost, že při posledním posouzení dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně posudkovou lékařkou OSSZ dne 1. 2. 2014 byla základní životní potřeba komunikace hodnocena jako nezvládaná. Z obsahu spisu ani vlastních posudkových závěrů posudkového lékaře OSSZ a posudkové komise přitom zlepšení žalobkyně při komunikaci nevyplývá. Za tohoto stavu tak nejsou závěry posudkové komise o tom, že žalobkyně píše a je schopna napsat krátký text, používá běžně mobilní telefon, tedy komunikuje ve smyslu vyhlášky č. 505/2006 Sb., dostatečně podložené. Za opodstatněnou za takového stavu shledal soud žalobní námitku, ve které žalobkyně posudkovému lékaři, resp. posudkové komisi vytýkala, že nebyla pozvána k vlastnímu vyšetření. Vlastní vyšetření posudkovým lékařem, resp. posudkovou komisí dle § 25 odst. 3 zákona o sociálních službách je jen jedním z podkladů pro vypracování posouzení stupně závislosti. Není tedy povinným podkladem, jehož absence by bez dalšího znamenala neúplné zjištění skutkového stavu. V některých případech se však takové vlastní vyšetření jeví jako žádoucí (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 9. 2011. č. j. 4 Ads 82/2011 - 44), zejména neposkytují-li shromážděné lékařské nálezy či výsledky sociálního šetření jednoznačný obraz o schopnosti posuzované osoby zvládat dílčí aktivity, podle nichž se hodnotí jednotlivé základní životní potřeby. Právě o takovou situaci se jednalo v případu žalobkyně. Pokud nebyla podle obsahu záznamu o sociálním šetření sociální pracovnice schopna vyšetřit schopnost žalobkyně komunikovat, přičemž v minulosti byla základní životní potřeba hodnocena jako nezvládaná a o obtížích žalobkyně při komunikaci hovořila i odborná lékařská vyšetření, bylo na místě, aby posudkový lékař OSSZ, resp. následně posudková komise, pokud chtěli komunikaci vyhodnotit jako základní životní potřebu zvládanou, svůj závěr opřeli minimálně také o vlastní odborné vyšetření. Soud tak uzavírá tím, že posudek posudkové komise ze dne 8. 3. 2016 považuje za nedostatečný a nepřesvědčivý ve vztahu k posouzení funkčního dopadu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně (v důsledku uvedených konkrétních onemocnění střední mentální retardace s drobnými poruchami chování, nanismu – syndromu S. R.) na její schopnost zvládat základní životní potřebu c) komunikaci. Přitom právě posouzení schopnosti žalobkyně zvládat či nezvládat bez pomoci jiné fyzické osoby tuto základní životní potřebu se jeví jako zásadní, neboť v takovém případě by žalobkyně již nezvládala devět základních životních potřeb, což by mohlo mít vliv na posudkový závěr. K posouzení důvodnosti vznesené námitky nedostatečně zjištěného skutkového stavu žalovaným neshledal soud potřebu doplňovat dokazování znaleckým posudkem MUDr. T. ze dne 7. 7. 2016, aktuální lékařskou zprávou MUDr. V., ani rozhodnutími Okresního soudu v Liberci, jež žalobkyně přiložila k doplnění své žaloby. Nic žalobkyni nebrání, aby tyto podklady předložila žalovanému, resp. posudkové komisi v rámci dalšího posouzení svého zdravotního stavu. Soud ze shora uvedených důvodů vyhověl žalobě a napadené rozhodnutí žalovaného zrušil pro vady řízení podle § 78 odst. 1 ve spojení s § 76 odst. 1 písm. b) s. ř. s. a současně rozhodl o vrácení věci k dalšímu řízení žalovanému dle § 78 odst. 4 s. ř. s. Ve věci bylo rozhodováno bez nařízení ústního jednání v souladu s § 51 odst. 2, § 76 odst. 1 s. ř. s. V dalším řízení je žalovaný vysloveným právním názorem soudu vázán podle § 78 odst. 5 s. ř. s. Bude jeho povinností odstranit vadu řízení spočívající v neúplnosti a nepřesvědčivosti posudku posudkové komise tak, aby byly řádně zhodnoceny námitky žalobkyně o neschopnosti komunikovat (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 4. 2013, č. j. 6 Ads 17/2013-25, www.nssoud.cz). Podle § 60 odst. 1 věta první s. ř. s. má účastník, který měl ve věci úspěch, právo na náhradu nákladů před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyni, která byla ve věci úspěšná, soud přiznal náhradu hotových nákladů v prokázané výši 87 Kč, které žalobkyni vznikly v souvislosti s písemnými podáními soudu, učiněnými u soudu osobně (3 x přiměřené a účelně vynaložené jízdné hromadnou dopravou). Žalovanému soud uložil, aby tuto náhradu nákladů řízení žalobkyni uhradil v přiměřené lhůtě, k rukám soudem ustanovené opatrovnice.

Poučení