60 Ad 8/2023– 64

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudcem JUDr. Michalem Hájkem, Ph.D., ve věci žalobkyně: X, narozena dne X bytem X zastoupena advokátkou JUDr. Alenou Prchalovou, Ph.D. se sídlem Husova 1288/25, 586 01 Jihlava proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení se sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 6. 4. 2023, čj. X, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Účastníci nemají právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Rozhodnutím ze dne 3. 1. 2023, čj. X, žalovaná zamítla žádost žalobkyně o invalidní důchod pro nesplnění podmínek dle § 38 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění. Žalobkyni totiž poklesla její pracovní schopnost z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pouze o 30 %.

2. Námitky proti označenému rozhodnutí žalovaná napadeným rozhodnutím zamítla.

II. Shrnutí žaloby

3. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně dne 13. 6. 2023 žalobu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích.

4. Žalobkyně namítá nesprávnost a nezákonnost napadeného rozhodnutí, nedostatečně zjištěný skutkový stav a brojí proti vadám skutkovým i právním napadeného rozhodnutí.

5. Ve výroku rozhodnutí správního orgánu absentuje uvedení vyhlášky č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (vyhláška o posuzování invalidity), dle níž byl zdravotní stav posuzován. Rozhodnutí je odůvodněno jinými skutečnostmi, než uvedl posudkový lékař. Odkázaný posudek o invaliditě ze dne 4. 4. 2023 není blíže konkretizován, chybí označení jeho spisové značky i lékaře, který jej vypracoval. Stejně tak je nekonkrétní rozhodnutí správního orgánu prvního stupně. Z odůvodnění žalované vyplývá, že zřejmě zcela nepřevzala obsah tohoto posudku, své rozhodnutí odůvodňuje jinými skutečnostmi, než uvedl posudkový lékař. Napadené rozhodnutí je tedy nepřezkoumatelné a nezákonné.

6. Skutkový stav, který vzal správní orgán za základ napadeného rozhodnutí, je v rozporu se spisy, nemá v nich oporu a vyžaduje zásadní doplnění. Výrok prvostupňového rozhodnutí nesplňuje základní požadavky stanovené správním řádem; není zde uvedeno na základě jakých právních předpisů správní orgán prvního stupně rozhodoval, dle jakého ustanovení zákona je k tomu příslušný, přičemž v obou stupních rozhodovala Česká správa sociálního zabezpečení, čímž jsou porušeny základní zásady správního řízení.

7. Žalobkyně dále namítá, že nebyla přítomna ani u jednoho přezkoumání svého zdravotního stavu posudkovými lékaři, byť to mohlo být přínosné a žalobkyně to požadovala. Navíc posudkový lékař, který vypracoval posudek ze dne 4. 4. 2023 (MUDr. T.), vycházel ze stejných podkladů jako posudkový lékař, který vypracoval posudek předcházející (MUDr. F.).

8. Žalobkyně v námitkách uvedla, že je od 11. 1. 2023 v pracovní neschopnosti s tím, že si posudkový lékař může vyžádat aktuální lékařské zprávy od praktické lékařky MUDr. P., což ohledem na výčet podkladů o zdravotním stavu žalobkyně neučinil (absentují podklady za rok 2023). Posudkový lékař tedy neměl k dispozici dostatečnou dokumentaci, přestože žalobkyně v námitkách uvedla, že se její zdravotní stav od roku 2019, kdy jí byl stanoven pokles pracovní schopnosti 30 %, zhoršil.

9. Rovněž nebyl dostatečně posouzen zdravotní stav žalobkyně po operaci (dne 21. 11. 2022), zejména pooperační péče a rekonvalescence. Žalobkyně uvedla výčet zdravotních potíží, které by posudkový lékař zjistil, pokud by byla přizvána k posudkovému hodnocení. Žalobkyně pracuje v administrativě na plný úvazek, v čemž ji zdravotní potíže omezují. Uvedené však posudkový lékař nezjišťoval, byť je to pro posouzení invalidity významné. Žalobkyně současně neměla možnost se k výčtu podkladů uvedených v posudku vyjádřit. Proto navrhuje ustanovení soudního znalce pro nezávislé posouzení jejího zdravotního stavu.

10. Žalobkyně se vymezuje proti systému posuzování zdravotního stavu pro účely invalidity, neboť se odehrává v jedné správní linii. Nezbytnost zpracování nezávislého posudku pro nestrannost a rovnost řízení v těchto případech judikoval svým nálezem i Ústavní soud (nekonkretizováno, pozn. soudu). Žalobkyně požaduje zpracování aktuálního posudku. Aktuální lékařskou zprávu žalobkyně avizuje dodat počátkem měsíce července 2023.

11. Posudkový lékař MUDr. T. v posudku uvádí, že vedoucí postižení je uvedeno v kapitole XIV oddíl A položka 4b přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity s poklesem pracovní schopnosti 20–30 % a stanovuje nejvyšší možné procento tohoto rozpětí, tedy 30 %. Žalovaná pak uvádí, že nejvýznamnější dopad na pokles pracovních schopnosti žalobkyně má zdravotní postižení uvedené v kapitole XIV oddíl B položka 4b přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity s poklesem pracovní schopnosti 20–35 %. Žalovaná tedy nepřevzala posudkový závěr lékaře, byť stanovila procentní výši také 30 %. Žalovaná neodůvodnila, z jaké důvodu nezvolila nejvyšší možnou hranici 35 %. Závěry napadeného rozhodnutí jsou založeny na jiném zdravotním postižení, než jak uvedl posudkový lékař.

12. Žalovaná dále nezohlednila korekční faktory (§ 3 odst. 1 a 2 vyhlášky o posuzování invalidity). U žalobkyně je sice jedno vedoucí postižení (kapitola XIV vyhlášky – postižení močové soustavy), nicméně posudkovým lékařem nebylo přihlédnuto k dalším přidruženým nemocem (např. otoky bérce ke kolenu, hypertense, operace břicha s následky) ovlivňujícím schopnost žalobkyně pokračovat ve výdělečné činnosti v daném rozsahu. Při použití korekčních faktorů mohla být žalobkyně uznána invalidní. Dále posudkový lékař nevzal v úvahu závěr lékařské zprávy MUDr. A. S. ze dne 13. 12. 2016, ve které je mimo jiné uvedeno: velká nefrotická proteinurie s lehce sníženou CB a alb. Byť je tato zpráva v posudku konstatována jako jeden z rozhodujících podkladů, posudkový lékař se k ní blíže nevyjadřuje. Proteinurie je uvedena v kapitole XIV oddíl A položka 16a, 16b a 16c přílohy k vyhlášce s poklesem pracovní schopnosti 20–40 %, 50 %, 60–70%. Jedná se tedy o závažné postižení, ke kterému mělo být ve smyslu korekčních faktorů přihlédnuto.

13. Závěry žalované žalobkyně považuje na základě výše uvedených důvodů za nesprávné, neobjektivní, nepodložené, nepřezkoumatelné a nezákonné. Posudek o invaliditě vykazuje nedostatky, je tedy neúplný, pročež je nutné vyhotovit posudek nový. Provedené řízení před správními orgány vykazuje závažné procesní chyby, což vedlo k nesprávnému rozhodnutí.

14. Žalobkyně navrhla, aby krajský soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení.

III. Shrnutí vyjádření žalované

15. Žalovaná odkázala na relevantní právní úpravu a shrnula dosavadní průběh řízení spolu s obsahem posudkových hodnocení žalobkyně. Žalovaná je přesvědčena, že po zhodnocení veškeré předložené zdravotnické dokumentace byl posudkem vypracovaným lékařem pracoviště ČSSZ Plzeň plně posouzen a zjištěn zdravotní stav žalobkyně. Při vyhodnocení posudkových závěrů bylo vycházeno ze zjištěných diagnóz. Posudek považuje žalovaná za objektivní. Žalovaná upozornila, že subjektivní úvahy ani vlastní vyhodnocení zdravotního stavu nejsou důvodem k uznání invalidity, případně ke stanovení vyššího stupně invalidity či ke změně data jejího vzniku, neboť uvedené musí být objektivně zjištěno. Žalovaná s odkazem na podrobné odůvodnění napadeného rozhodnutí navrhla důkaz posudkem příslušné posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí.

16. Žalovaná navrhla, aby krajský soud žalobu zamítl.

IV. Podstatný obsah spisu

17. V rozhodnutí ze dne 3. 1. 2023 žalovaná vyšla z posudku lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení Pelhřimov (dále jen „OSSZ“) ze dne 2. 1. 2023, který vyhodnotil při posuzování zdravotního stavu žalobkyně (žalobkyně posuzována opakovaně, roku 2019 nebyla uznána invalidní) i nadále jako dominující chronickou lehkou až střední oboustrannou nefropatii bez subkompenzace ledvinových funkcí. Je KP kompenzována. Uvedena elevace systol. hodnoty ZK bez závažných orgánových změn. Má kolísavé „otoky“ aker DKK bez známek poruchy perfuse aker DKK. Je uveden pokles nožní klenby. Trvají subjektivní potíže – nevýkonnost, únava, bolesti skeletu. Trvá i velmi významná nadváha exogenní etiologie bez dokumentovaného pokusu o odbornou redukci hmotnosti. Posudkový lékař stav vyhodnotil jako lehké funkční postižení na hranici s poruchou střední. Míra poklesu pracovní schopnosti nadále hodnocena dle kapitoly XIV oddíl A položka 4b přílohy vyhlášky o posuzování invalidity, horní hranice rozmezí 30 %. Další zdravotní postižení jsou u žalobkyně bez větší posudkové významnosti. Posouzena v nepřítomnosti z dostatečné aktuální vypovídající a posudkově funkční zdravotní dokumentace. Procentní míra poklesu pracovní schopnosti se ve smyslu § 3 uvedené vyhlášky o posuzování invalidity nemění. Žalobkyně není invalidní.

18. V řízení o námitkách vyšla žalovaná z posudku o invaliditě ze dne 4. 4. 2023. Posudkový lékař dospěl k závěru, že z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu u žalobkyně poklesla pracovní schopnost do 35 %, což neodpovídá žádnému stupni invalidity. Vycházel přitom ze zjištěného zdravotního stavu a jeho funkčních důsledků, o němž nejsou pochybnosti. Mezi doloženými lékařskými nálezy nejsou rozpory dotýkající se skutečností významných pro posudkový závěr. V námitkovém řízení nebylo namítnuto ani doloženo nezjištění některé skutečnosti týkající se zdravotního stavu nebo jeho funkčních důsledků významné pro posudkový závěr. Posudkový lékař ČSSZ konstatoval, že závěry posudkového lékaře OSSZ lze potvrdit. Vyjádřil se rovněž k námitkám, když uvedl, že nebylo u žalobkyně zjištěno funkční postižení takové závažnosti, aby indikovalo její invalidizaci. Zdravotní stav žalobkyně je dostatečně zhodnocen 30 % poklesu pracovní schopnosti. Obtíže uvedené v námitkách odpovídají postižením uvedeným jako důvod dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu a stanovenému poklesu pracovní schopnosti. Zmiňované operační intervence samy o sobě nejsou důvodem invalidizace (indikovány za účelem zlepšení zdravotního stavu). K namítané nepřítomnosti žalobkyně u posouzení jejího zdravotního stavu posudkový lékař uvedl, že doložená dokumentace byla postačující a jednoznačná pro posouzení v její nepřítomnosti, přítomnost žalobkyně by změnu nepřinesla. Posudkový lékař ČSSZ dospěl k závěru, že u žalobkyně je příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti zdravotní postižení uvedené v kapitole XIV oddíl A položka 4b přílohy vyhlášky o posuzování invalidity s mírou poklesu pracovní schopnosti 30 % s tím, že procentní míra poklesu pracovní schopnosti se ve smyslu § 3 a 4 uvedené vyhlášky nemění.

19. Krajský soud si dále vyžádal posudek posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Brně včetně protokolu o jednání (protokol i posudek ze dne 21. 8. 2023 jsou založeny na čl. 23–27 soudního spisu). Z těchto podkladů je patrné, že žalobkyně ani její zástupkyně nebyly jednání přítomny, byla jim zaslána informace o posouzení v nepřítomnosti. Posudková komise zasedla v řádném složení za přítomnosti předsedkyně a odborné lékařsky (interní lékařství). Posudková komise vycházela z dokumentace založené ve správním spise, nové lékařské nálezy k námitkám nepřiloženy, dne 4. 8. 2023 posudkové komisi doručeno nefrologické vyšetření žalobkyně (ze dne 23. 6. 2023, MUDr. S.). Posudková komise dospěla k závěru, že u žalobkyně se jednalo o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav. Po prostudování dokumentace posudková komise stanovila (ve shodě s posudkovým lékařem OSSZ i námitkovým řízením) jako hlavní příčinu onemocnění ledvin dle kapitoly XIV oddíl A položka 4b přílohy vyhlášky o posuzování invalidity. Jedná se lehké funkční postižení, není přítomna ani imunosupresivní léčba. Samotné postižení ledvin by posudková komise hodnotila dolní procentní hranicí míry poklesu pracovní schopnosti 20 %, s přihlédnutím k hypertenzi (kompenzované) a k lehkému chronickému lymfedému dolních končetin (otoky kolísající, jistě spolupodíl i nadváhy a venozní insuficience) zvolila posudková komise horní možnou hranici poklesu pracovní schopnosti, tj. 30 %. Ostatní onemocnění nedosahují posudkové významnosti omezující pracovní schopnost. Žalobkyně pracuje v administrativě, proto není důvod k procentuálnímu navýšení poklesu pracovní schopnosti, zdravotní stav byl zhodnocen maximálně ve prospěch žalobkyně. Subjektivní stesky (únava, nevýkonnost) posudková komise nezpochybňuje, nejsou však v korelaci s objektivním nálezem, aby odpovídaly těžkému postižení s dopadem na celkovou výkonnost. Zdravotní stav žalobkyně k datu vydání rozhodnutí neodpovídal žádnému stupni invalidity. Posudková komise se tedy ztotožnila se závěry posudkového lékaře žalované.

20. Vzhledem k tomu, že dne 15. 10. 2023 bylo nadepsanému soudu doručeno vyjádření žalobkyně k posudku posudkové komise, s jehož závěry vyjádřila nesouhlas, poukázala na skutečnost, že posudková komise nepřihlédla k aktuálnímu zdravotnímu stavu žalobkyně, resp. ke zhoršujícímu se stavu ledvin dle aktuálních lékařských zpráv a hrozící dialýze, a zpochybnila nezávislost rozhodování posudkové komise, vyžádal si krajský soud zpracování revizního posudku u posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Českých Budějovicích (dále jen „revizní posudek“), včetně protokolu o jednání (protokol i posudek ze dne 19. 12. 2023 jsou založeny na čl. 43–48 soudního spisu). Z těchto podkladů je patrné, že žalobkyně byla jednání přítomna. Posudková komise zasedla v řádném složení za přítomnosti předsedkyně a odborné lékařsky (interní lékařství). Posudková komise vycházela z dokumentace založené ve správním spise, současně měla k dispozici kompletní zdravotní dokumentaci praktického lékaře žalobkyně, kterou si sama vyžádala. Z ní však nebyly použity další odborné nálezy, dokumentace nedokládá žádné nové posudkově významné skutečnosti, které by již nebyly známy. Žalobkyně byla při zasedání posudkové komise vyšetřena odbornou lékařkou (interní lékařství), která nefrologickou dokumentaci v průběhu jednání komise podrobně konzultovala se specialistou v oboru nefrologie.

21. Posudková komise dospěla k závěru, že u žalobkyně se jednalo o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav mající vliv na pokles pracovní schopnosti, jehož rozhodující příčinou je chronické onemocnění ledvin na podkladě hereditární nefropatie s podílem nefrosklerózy, k datu vydání napadeného rozhodnutí stadium II., s neúplně vyjádřeným nefrotickým syndromem, s perzistující velkou nefrotickou proteinurií s lehce sníženou celkovou (tedy sérovou) bílkovinou a albuminem. Posudková komise ozřejmila, že při vyšetření nefrologem v červu 2021 bylo onemocnění hodnoceno jako CKD G1A3, stadium 2, v červnu 2022 pak při klasifikaci G3A3 rovněž jako stadium 2; v červnu 2023, tj. po datu rozhodnutí, klasifikací G3A3 stadium 3. Posudkově významné je, že dlouhodobě je clearance creatininu – glomerulární filtrace i tubulární resorpce – v normě, rovněž tak sérový kreatinin (nedochází k hromadění dusíkatých katabolitů). Až do roku 2022 byla žalobkyně v ročních intervalech sledována nefrologem bez nutnosti terapie. Až po datu vydání napadeného rozhodnutí nález nefrologa ze dne 23. 6. 2023 konstatuje klesající funkci ledvin, do medikace nově přidán dapagliflozin. Posudková komise hodnotí stav k datu rozhodnutí, k uvedenému nálezu nelze přihlížet. Navíc, jak konstatovala posudková komise v Brně, efekt nově nasazené léčby nelze z posudkového hlediska hodnotit. Dle posudkové komise zde platná legislativa nabízí více variant posudkového hodnocení: kapitola XIV oddíl A položka 4b přílohy vyhlášky o posuzování invalidity; kapitola XIV oddíl A položka 6 přílohy vyhlášky o posuzování invalidity či kapitola XIV oddíl A položka 16 přílohy vyhlášky o posuzování invalidity – tuto variantu posudková komise shledala optimální. Posudková komise nicméně podrobně popsala všechny tyto možné varianty a jejich případné dopady do posudkového hodnocení žalobkyně. Zvolená varianta (kapitola XIV oddíl A položka 16a), je pak nejpodrobněji odůvodněna, zejména volba položky 16a přílohy vyhlášky o posuzování invalidity. Bylo konstatováno, že žalobkyně nenaplňuje všechny podmínky položky 16a, a proto posudková komise zvolila z taxačního rozmezí 20–40 % nejvýše střed, tedy 30 % míry poklesu pracovní schopnosti, což je v korelaci s jinými posudkovou komisí uvedenými variantami posudkového hodnocení. Zdravotní postižení neodůvodňuje stanovení vyšší míry poklesu pracovní schopnosti. Ostatní poruchy zdravotního stavu se na dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu podílejí jen v minimální míře. Posudková komise uzavřela, že u žalobkyně poklesla pracovní schopnost do 30 %, zjištěný nepříznivý stav neodpovídal žádnému stupni invalidity. Posudkový závěr z předešlých posudkových jednání lze potvrdit. K dotazu soudu ze dne 16. 10. 2023 konstatováno, že posudek bylo možné vypracovat i v nepřítomnosti žalobkyně, nález zjištěný při jednání komise dne 19. 12. 2023 není podkladem pro změnový posudek.

22. K námitkám uplatněným žalobkyní posudková komise uvedla, že ani k namítanému zhoršení zdravotního stavu od roku 2019 nebyla míra omezení pracovního potenciálu u žalobkyně k datu napadeného rozhodnutí takového stupně, aby indikovala invalidizaci, žalobkyně i nadále pracuje v administrativní činnosti na plný úvazek. Co se týče namítaného nedostatečného posouzení pooperační péče stran provedené hernioplastiky, období této operace a rekonvalescence nemá posudkově charakter dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Hojení jizvy proběhlo bez komplikací, současný stav nemá při profesi žalobkyně vliv na její pracovní schopnost. U použitého posudkového kritéria posudková komise neshledává (ani při zohlednění pracovní profese a komorbidit) za indikovanou volbu horní hranice taxačního rozmezí. Pokud není zvolena horní hranice, nelze použít § 3 odst. 1 či 2 vyhlášky o posuzování invalidity. Komorbidity neměly vliv na pracovní potenciál, úřednická profese není spojena s fyzickou námahou, prací ve vlhku či chladu.

23. V následném vyjádření žalobkyně opět setrvala na svých výhradách, které uplatnila již proti posudku posudkové komise v Brně. Ani nyní posudková komise v Českých Budějovicích nepřihlédla k aktuálnímu zdravotnímu stavu žalobkyně, a to zejména ke zprávě z nefrologické vyšetření ze dne 23. 6. 2023. Žalobkyně znovu uvedla, že v této věci rozhoduje orgán v rámci hierarchie správních orgánů, které rozhodovaly již dříve, nejedná se tedy o nezávislý posudek.

V. Průběh jednání

24. Účastníci řízení při jednání konaném dne 21. 2. 2024 setrvali na svých procesních stanoviscích a shora uvedené argumentaci. Žalobkyně soudu předala též písemné vyhotovení svého závěrečného návrhu, v němž opět shrnula již uplatněné námitky. V rámci závěrečného návrhu pak žalobkyně též ústně popsala závažnost svých zdravotních obtíží i jejich dlouhodobý charakter.

25. Krajský soud provedl důkaz protokoly o jednání posudkových komisí a samotnými posudky těchto komisí ze dne 21. 8. 2023 a ze dne 19. 12. 2023, z nichž učinil shora uvedená skutková zjištění. Žalobkyně navrhla provést důkaz znaleckým posudkem, který si sama nechá vyhotovit, a dále výslechem posudkové lékařky (předsedkyně posudkové komise v Českých Budějovicích) MUDr. M. E., a to k otázce nezohlednění lékařské zprávy ze dne 23. 6. 2023. Tyto důkazní návrhy krajský soud usnesením zamítl pro nadbytečnost, neboť skutkový stav věci je dostatečně zachycen v protokolech a posudcích posudkových komisí, které nevykazují vzájemné rozpory či obsahovou neúplnost. Navrhovaný výslech pak směřoval k prokázání otázky, která je již dostatečně vysvětlena v posudku posudkové komise v Brně (viz níže).

26. Žalovaná žádné důkazní návrhy nevznesla.

VI. Právní hodnocení krajského soudu

27. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.).

28. Žaloba není důvodná.

29. Dle § 39 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění platí, že jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla „a) nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně, b) nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně.“ 30. Krajský soud předně uvádí, že rozhodnutí o přiznání či změně výše invalidního důchodu je závislé na odborném lékařském posouzení. Pro přezkumné soudní řízení je k takovému posouzení povolána podle § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí. Tato komise je oprávněna k celkovému posouzení zdravotního stavu osoby a její pracovní způsobilosti, jakož i k zaujetí posudkových závěrů o invaliditě a jejím stupni. Posudek komise pak krajský soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle zásad obsažených v § 77 odst. 2 s. ř. s. Posudek posudkové komise je úplný a přesvědčivý, jestliže se posudková komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, s žalobkyní udávanými zdravotními potížemi, obsahuje–li posudek náležité zdůvodnění posudkového závěru tak, aby ten byl přesvědčivý též pro krajský soud, který nemá odborné medicínské znalosti a samostatné hodnocení medicínských otázek mu ani nepřísluší.

31. Krajský soud vyšel jednak ze shora uvedeného posudku posudkové komise v Brně, která přezkoumala zdravotní stav žalobkyně v řádném složení za účasti lékařky s odborností interní lékařství a jednak z revizního posudku posudkové komise v Českých Budějovicích. V obou případech posudková komise stanovila úplnou klinickou diagnózu, a to na základě podkladové dokumentace, v případě revizního posudku již za přítomnosti žalobkyně. Posudková komise v Brně k tomu uvedla, že podkladová dokumentace je dostačující k projednání v nepřítomnosti a k přijetí posudkového závěru, v případě revizního posudku bylo posudkovou komisí konstatováno, že posudek bylo možné vypracovat i v nepřítomnosti žalobkyně (viz shora), byť žalobkyně tomuto jednání přítomna byla. V obou případech posudková komise na základě shromážděných podkladů označila rozhodující zdravotní postižení způsobující dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jímž je onemocnění ledvin. Posudková komise v Brně uvedla, že tento dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav odpovídá postižení uvedenému v kapitole XIV oddílu A položce 4b přílohy vyhlášky o posuzování invalidity, dle něhož je rozmezí míry poklesu pracovní schopnosti stanoveno na 20–30 %, přičemž s přihlédnutím k hypertenzi (kompenzované) a k lehkému chronickému lymfedému dolních končetin zvolila posudková komise horní možnou hranici poklesu pracovní schopnosti, tj. 30 %. Dále posudková komise v Brně konstatovala, že není důvod k procentuálnímu navýšení poklesu pracovní schopnosti, jelikož žalobkyně pracuje v administrativě a akceptovaná limitace by byla u fyzicky náročnější práce.

32. Posudková komise v Českých Budějovicích v revizním posudku dovodila, že právní úprava v nynějším případě umožňuje více variant hodnocení (tedy i variantu zvolenou posudkovou komisí v Brně a posudkovými lékaři ČSSZ), přičemž všechny tyto varianty blíže rozvedla. Dostatečně též zdůvodnila, proč dle jejího názoru dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav žalobkyně nejlépe odpovídá postižení uvedenému v kapitole XIV oddílu A položce 16a přílohy vyhlášky o posuzování invalidity, dle něhož je rozmezí míry poklesu pracovní schopnosti stanoveno na 20–40 %. Posudková komise v Českých Budějovicích uzavřela, že žalobkyně nenaplňuje všechny podmínky uvedené položky, pročež zvolila míru poklesu pracovní schopnosti 30 %. Zdravotní postižení žalobkyně není takového stupně, závažnosti a rozsahu, aby odůvodňovalo stanovení vyšší míry poklesu pracovní schopnosti.

33. Jestliže v obou případech, včetně revizního posudku, posudková komise stanovila úplnou klinickou diagnózu, označila rozhodující zdravotní postižení způsobující dlouhodobě nepříznivý stav, to podřadila příslušné položce vyhlášky o posuzování invalidity a svůj závěr o tom odůvodnila, zabývala se dalšími zdravotními postiženími žalobkyně a možností aplikovat korekční faktory, pak považuje krajský soud posudek posudkové komise za úplný a přesvědčivý, činí–li závěr, dle něhož zdravotní stav žalobkyně je dlouhodobě nepříznivý a způsobuje 30 % pokles její pracovní schopnosti. Za podstatné krajský soud považuje také to, že posudek se ve výsledném hodnocení odpovídajícího stupně invalidity zcela shoduje s posudkem o invaliditě pořízeným v rámci námitkového řízení i posudkem posudkového lékaře OSSZ. Posudkové komise shodně určily kapitolu i oddíl, dle něhož je v rámci přílohy vyhlášky o posuzování invalidity zdravotní postižení žalobkyně hodnoceno. Skutečnost, že revizním posudkem byla stanovena odlišná položka (16a), nemá na zákonnost žalobou napadeného rozhodnutí vliv. Revizní posudek výslovně konstatuje, že posudkový závěr z předešlých posudkových hodnocení žalobkyně lze ve smyslu neuznání žádného stupně invalidity potvrdit.

34. Posudková komise v Brně vysvětlila, proč nepřihlížela ke zprávě z nefrologické vyšetření ze dne 23. 6. 2023. Dle této zprávy byl kvůli klesající funkci ledvin přidán žalobkyni nový lék, přičemž účinnost této nové léčby nebylo možné s ohledem na krátkou dobu jejího trvání vyhodnotit. Posudková komise v Českých Budějovicích navíc konstatovala, že uvedená lékařská zpráva vznikla až po vydání žalobou napadeného rozhodnutí, a není tak pro posouzení věci relevantní. Tento závěr je zcela v souladu s tím, že krajský soud vychází v řízení o žalobě proti správnímu rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu.

35. Dle shora citovaného § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění se proto v případě žalobkyně nejedná o žádný stupeň invalidity; správní orgány proto nepochybily, pokud žádost žalobkyně zamítly.

36. K dílčím námitkám uplatněným žalobkyní uvádí krajský soud následující.

37. Žalobkyně se domnívá, že shora označená námitka (tj. že žalovaná zcela nepřevzala obsah tohoto posudku a své rozhodnutí odůvodňuje zcela jinými skutečnostmi) činí napadené rozhodnutím nepřezkoumatelným a nezákonným. Této námitce krajský soud nepřisvědčil.

38. V otázce požadavků na kvalitu odůvodnění správního rozhodnutí lze poukázat například na rozsudek ze dne 16. 6. 2006, čj. 4 As 58/2005–65, v němž Nejvyšší správní soud konstatoval, že z rozhodnutí správního orgánu musí být mimo jiné patrno, „proč správní orgán považuje námitky účastníka za liché, mylné, nebo vyvrácené, které skutečnosti vzal za podklad svého rozhodnutí, proč považuje skutečnosti předestírané účastníkem za nerozhodné, nesprávné, nebo jinými řádně provedenými důkazy vyvrácené, podle které právní normy rozhodl, jakými úvahami se řídil při hodnocení důkazů“. Jinými slovy z rozhodnutí správního orgánu musí plynout, jaký skutkový stav vzal správní orgán za rozhodný, jak uvážil o pro věc podstatných skutečnostech, resp. jakým způsobem rozhodné skutečnosti posoudil. Povinnost odůvodnit rozhodnutí však z druhé strany nemůže být chápána tak, že vyžaduje podrobnou odpověď na každý argument účastníků řízení (srov. obdobně například nález Ústavního soudu ze dne 27. 3. 2012, sp. zn. IV. ÚS 3441/11). Rozhodnutí správních orgánů obou stupňů tvoří z hlediska soudního přezkumu jeden celek a není proto vyloučeno, aby případné mezery odůvodnění tato rozhodnutí vzájemně zaplňovala (srov. například rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 10. 2014, čj. 6 As 161/2013–25).

39. Žalobou napadené rozhodnutí takto vymezeným kritériím přezkoumatelnosti zcela odpovídá.

40. Žalovaná skutečně na straně 3 svého rozhodnutí při rekapitulaci posudku posudkového lékaře ze dne 4. 4. 2023 uvedla, že nejvýznamnější dopad na pokles pracovních schopnosti žalobkyně má zdravotní postižení uvedené v kapitole XIV oddíl B položce 4b přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. To lze ovšem přisoudit prostému omylu v psaní při vyhotovování rozhodnutí, neboť na straně 4 již rekapitulaci posudku žalovaná uzavřela tak, že se jedná o postižení uvedené v kapitole XIV oddíl A položce 4b přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, což odpovídá oběma posudkům pořízeným v průběhu správního řízení. O zjevném omylu svědčí také to, že uvedený oddíl B se týká postižení pohlavní soustavy, což se zdravotním postižením žalobkyně nikterak nekoresponduje. Takovéto pochybení nezákonnost rozhodnutí správního orgánu nezpůsobuje. Naopak je evidentní, že oba posudkoví lékaři dospěli prakticky ke stejným závěrům ohledně zdravotního stavu žalobkyně, a žalovaná z těchto závěrů vycházela. Nelze proto v tomto ohledu dovozovat ani nezákonnost žalobou napadeného rozhodnutí.

41. Žalovaná nejenže v napadeném rozhodnutí odkazuje na posudek lékaře posudkové služby ČSSZ ze dne 4. 4. 2023, ale rovněž na několika stranách vyčerpávajícím způsobem shrnuje, co tento posudek konstatoval. Skutečnost, že uvedený posudek není krom data jeho zpracování a uvedení, že byl zpravován posudkovým lékařem ČSSZ, blíže specifikován (tj. uvedením spisové značky posudku či jména posudkového lékaře), nelze považovat za vadu napadeného rozhodnutí. Není totiž pochyb o tom, o jaký podklad pro vydání rozhodnutí se jedná a jaké závěry z něho plynou; nadto je tento posudek součástí spisového materiálu. Stejně tak byl specifikován posudek posudkového lékaře OSSZ ze dne 2. 1. 2023 v rozhodnutí žalované ze dne 3. 1. 2023, čj. R–3.1.2023–425/725 114 1502, z něhož vycházela, když zamítla žádost žalobkyně o invalidní důchod pro nesplnění podmínek dle § 38 zákona o důchodovém pojištění.

42. S ohledem na shora uvedené, jakož i provedené dokazování, není důvodná ani námitka, že skutkový stav je v rozporu se spisy, nemá v nich oporu a vyžaduje zásadní doplnění.

43. Krajský soud neshledal namítané vady výroku napadeného rozhodnutí. Žalovaná výrokem rozhodla, že „[n]ámitky se zamítají a rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení č. j. R–3.1.2023–425/725 114 1502 ze dne 3. 1. 2023 se potvrzuje“. Soudu není zřejmé, z jakého důvodu by měl přímo výrok napadeného rozhodnutí obsahovat rovněž označení vyhlášky o posuzování invalidity. Výrokem správního rozhodnutí je třeba rozumět vlastní autoritativní a závazné řešení otázky, která je předmětem správního řízení; zde pro uvedení zákonné úpravy, dle níž bylo rozhodováno, není nutně prostor.

44. Žalobkyně patrně měla na mysli nikoli přímo výrok, ale výrokovou část rozhodnutí (záhlaví či návětí), jejíž součástí musí být skutečně rovněž označení právního ustanovení, podle něhož správní orgán rozhodoval. V posuzované věci žalovaná zcela správně označila § 88 odst. 8 zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení a § 90 odst. 5 správního řádu. K uvedenému krajský soud odkazuje na usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 7. 2015, čj. 8 As 141/2012–57 (č. 3268/2015 Sb.), jímž Nejvyšší správní soud konstatoval, že „[p]ovinnost uvést ve výrokové části rozhodnutí správního orgánu právní ustanovení, podle nichž bylo rozhodováno (§ 68 odst. 2 správního řádu z roku 2004), je splněna i tehdy, když je příslušné ustanovení právního předpisu uvedeno v tzv. návětí (záhlaví) rozhodnutí, které je třeba pokládat za součást výrokové části rozhodnutí.“ 45. Žalobkyně se mylně domnívá, že žalovaná pochybila, když do výrokové části neuvedla rovněž příslušné ustanovení vyhlášky. Subsumpce zdravotního postižení žalobkyně pod konkrétní ustanovení vyhlášky byla coby odborná otázka řešena v rámci posudkového hodnocení. Posudek lékařské posudkové služby je stěžejním podkladem pro vydání napadeného rozhodnutí, avšak žalovaná bere v potaz toliko výsledek posouzení zdravotního stavu posuzované osoby (ten činí posudkoví lékaři právě dle předmětné vyhlášky, kterou napadené rozhodnutím rovněž opakovaně zmiňuje), sama však rozhoduje dle zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, resp. dle správního řádu.

46. Nedůvodná je též námitka porušení základních zásad správního řízení spočívající v tom, že v obou stupních rozhodoval týž orgán, tj. žalovaná.

47. Takový postup je zcela souladný se zákonem, neboť jej předepisuje § 88 odst. 1 zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení. Dle § 88 odst. 3 téhož zákona se námitky podávají orgánu sociálního zabezpečení, který rozhodnutí vydal. Námitkové řízení sice představuje druhý stupeň správního řízení (tj. řízení o řádném opravném prostředku proti rozhodnutí prvního stupně), nejedná se však o úplnou obdobu klasického odvolacího řízení ve smyslu § 81 a násl. správního řádu. Zásadním rozdílem je v případě námitkového řízení právě absence devolutivního (tj. odvalovacího) účinku, tudíž o opravném prostředku nerozhoduje nadřízená instituce, ale sám úřad, který vydal námitkami napadené rozhodnutí; oba stupně správního řízení jsou tedy centralizovány u jednoho správního orgánu. Objektivita druhoinstančního rozhodování je přitom zajištěna pravidlem uvedeným v § 88 odst. 7 zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, který ukládá povinnost vést toto řízení odděleně od rozhodování orgánu sociálního zabezpečení prvního stupně a zakazuje, aby se na něm podílely či v něm rozhodovaly osoby, které se účastnily řízení o vydání napadeného rozhodnutí. Pokud jsou námitky podávány proti posouzení zdravotního stavu v rámci žádosti o invalidní důchod, v takovém případě je instanční nadřazenost zachována, neboť zdravotní stav je v prvním stupni posuzován lékařem OSSZ (§ 8 odst. 1 zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení) a ve druhém stupni lékařem ČSSZ (§ 8 odst. 9 téhož zákona). Stejně tak bylo postupováno v posuzované věci.

48. Obdobnými námitkami se správní soudy již v minulosti zabývaly. Lze poukázat například na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 8. 2018, čj. 10 Ads 121/2017–44, dle něhož „činnost posudkových komisí a posudkových lékařů upravuje zákon o organizaci a provádění sociálního zabezpečení. Výhrady stěžovatele, který považuje posudkové lékaře za podjaté proto, že působí u správního orgánu, který o dávce rozhoduje, jsou tedy namířeny přímo proti znění zákona, který tuto situaci předpokládá. Soulad citované právní úpravy s ústavním pořádkem potvrdil opakovaně Ústavní soud (viz například nález ze dne 1. 11. 1995, sp. zn. II ÚS 92/95, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR svazek 4 pod č. 72). Námitka systémové podjatosti posudkových lékařů proto není důvodná.“ 49. Žalobkyně zdůvodňuje nezbytnost vyhotovení znaleckého posudku nálezem Ústavního soudu, který však blíže nespecifikuje. Lze se však domnívat, že má na mysli nález Ústavního soudu ze dne 6. 3. 2018, sp. zn. III. ÚS 4160/16, který se však týkal situace, kdy posudky posudkové komise byly „nepřesvědčivé, pokud jde o určení vzniku invalidity stěžovatelky“. Z toho nelze dovozovat paušální povinnost správních soudů zadávat ve věcech invalidních důchodů vypracování znaleckých posudků a fakticky tak obcházet zákonem nastavený systém posuzování zdravotního stavu žadatelů o invalidní důchod. O tom svědčí například relativně nedávné usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 9. 2023, sp. zn. I. ÚS 2152/23, dle něhož „[j]ako lichá se jeví argumentace stěžovatele, že bylo mj. porušeno jeho právo na spravedlivý proces tím, že správní soudy nezajistily vyhotovení znaleckého posudku ze strany nezávislého a nestranného znalce ustanoveného soudem. Ústavní soud konstatuje, že z výše uvedeného je zřejmé, že zákonodárce posouzením míry poklesu pracovní schopnosti a stanovení dne vzniku invalidity pověřil MPSV, resp. jím zřizované posudkové komise. Proto lze mít důvodně za to, že konkrétní posouzení provede právě tato posudková komise a ustanovení nestranného a nezávislého znalce, a to v souladu se závěry vyjádřenými nálezem sp. zn. III. ÚS 4160/16 ze dne 6. 3. 2018, bude na místě v případě, že jsou posudky posudkové komise nepřesvědčivé nebo neúplné.“ Jak již krajský soud shora uvedl, v projednávané věci takovéto nedostatky posudků posudkových komisí neshledal.

50. Skutečnost, že žalobkyně nebyla přítomna přezkoumání zdravotního stavu, není bez dalšího vadou napadeného rozhodnutí, neboť takovou povinnost zákon nestanovuje. V případě revizního posudku již žalobkyně byla přítomna jednání posudkové komise, aniž by to ovšem do hodnocení jejího zdravotní stavu přineslo jakoukoli podstatnou změnu, co se úsudku o její případné invaliditě týče, což posudková komise v Českých Budějovicích taktéž uvedla.

51. Co se týče námitky, že nebylo posudkovým lékařem přihlédnuto k dalším přidruženým nemocem žalobkyně, tato odporuje závěrům v posudcích posudkových lékařů uvedených. Z nich plyne, že ostatní (v posudcích vyjmenovaná) onemocnění žalobkyně hodnocena byla, avšak nedosahují posudkové významnosti omezující její pracovní schopnost (podrobně popsáno shora). Při hodnocení zdravotního stavu žalobkyně bylo vzato do úvahy rovněž její zaměstnání (administrativa), ve vztahu k němuž žalobkyně na zdravotní komplikace poukazuje, a ani zde nebyl shledán důvod pro užití korekčních faktorů. Přestože soud nezlehčuje žalobkyniny subjektivní zdravotní potíže, nemůže je s ohledem na uvedené zahrnout do svých závěrů.

52. Krajský soud proto dospěl k závěru, že správními orgány dostatečně zjistily skutkový stav věci a napadené rozhodnutí nevykazuje vady skutkové ani právní. Souhrnnou námitku žalobkyně o tom, že závěry žalované jsou ze shora uvedených důvodů nesprávné, neobjektivní, nepodložené, nepřezkoumatelné a nezákonné proto krajský soud neakceptoval. Vytýkané procesní chyby krajský soud u napadeného rozhodnutí neshledal.

VII. Závěr a náklady řízení

53. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

54. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1 a 2 s. ř. s. Žalobkyně ani žalovaná nemají právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně nebyla ve věci úspěšná a v případě žalované § 60 odst. 2 s. ř. s. takovéto právo ve věcech důchodového pojištění, nemocenského pojištění, pomoci v hmotné nouzi a sociální péče výslovně vylučuje. Právo na náhradu nákladů řízení věci neúspěšnému účastníkovi nepřísluší ani státu, neboť žalobkyně je osvobozena od soudních poplatků [§ 60 odst. 4 s. ř. s. ve spojení s § 11 odst. 1 písm. b) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích].

Poučení

I. Vymezení věci II. Shrnutí žaloby III. Shrnutí vyjádření žalované IV. Podstatný obsah spisu V. Průběh jednání VI. Právní hodnocení krajského soudu VII. Závěr a náklady řízení