60 Ad 8/2025– 26

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudcem JUDr. Michalem Hájkem, Ph.D., ve věci žalobce: P. K. právně zastoupen advokátem, Mgr. Janem Aulickým se sídlem Za Tiskárnou 327, 381 01 Český Krumlov proti žalovaný: Ministerstvo práce a sociálních věcí sídlem Na Poříčním právu 376/1, 128 00 Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 5. 2025, sp. zn. SZ/MPSV–2024/269589–913, čj. MPSV–2025/112988–913, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Účastníci nemají právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalobce disponoval průkazem označený symbolem „ZTP“ ode dne 1. 7. 2021 do dne 31. 12. 2024, a to na základě posudku posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí z roku 2021. Před koncem platnosti průkazu označeného symbolem „ZTP“ podal žalobce dne 7. 10. 2024 novou žádost o přiznání průkazu osoby se zdravotním postižením.

2. Úřad práce České republiky rozhodnutím ze dne 28. 11. 2024, sp. zn. 10681–24–CK, čj. 183019/24/CK, přiznal žalobci od 1. 1. 2025 trvale nárok na průkaz osoby se zdravotním postižením označený symbolem „TP“. Vycházel přitom z posudku o zdravotním stavu ze dne 11. 11. 2024, čj. LPS/2024/1896–CK_CSSZ, vypracovaného Institutem posuzování zdravotního stavu, dle něhož se v případě žalobce jedná o osobu se středně těžkým funkčním postižením pohyblivosti nebo orientace, včetně osob s poruchou autistického spektra, ve smyslu § 34 odst. 2 zákona č. 329/2011 Sb., o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením a o změně souvisejících zákonů (dále jen „zákon o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením“).

3. Žalovaný žalobou napadeným rozhodnutím zamítl odvolání žalobce a rozhodnutí úřadu práce ze dne 28. 11. 2024 potvrdil. Žalovaný vycházel z posudku posudkové komise ze dne 8. 4. 2025, který potvrdil závěry posudku ze dne 11. 11. 2024 vypracovaného Institutem posuzování zdravotního stavu.

II. Shrnutí žaloby

4. Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce dne 11. 7. 2025 žalobu u Krajského soudu v Českých Budějovicích.

5. Žalobce namítá, že napadeným rozhodnutím byl zkrácen na svých právech, rozhodnutí žalovaného je nezákonné, nesprávné, nepřezkoumatelné a založené na nedostatečně zjištěném skutkovém stavu.

6. Žalobce především namítá, že mu byl původně rozhodnutím z ledna 2022 přiznán průkaz označený symbolem „ZTP“ s platností do 31. 12. 2024, a správní orgány tak nyní hodnotily jeho zdravotní stav jako méně závažný, aniž by k tomu byl dán skutkový podklad. Dále žalobce uvádí, že jeho zdravotní stav se od předchozího posouzení nezměnil a stále odpovídá kritériím těžkého funkčního postižení dle § 34 odst. 3 zákona o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením.

7. Posudková komise vycházela pouze z dostupné zdravotnické dokumentace a žalobce osobně nevyšetřila, ačkoliv to bylo nezbytné pro řádné posouzení jeho funkčních schopností. Žalobce tvrdí, že samotné diagnózy ani lékařské zprávy nejsou způsobilé nahradit přímé posouzení schopnosti chůze, rovnováhy a dalších funkčních omezení, která mají být dle § 34b zákona o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením posuzována. Bez osobního vyšetření nelze podle jeho názoru spolehlivě učinit závěr, zda jde o středně těžké či těžké funkční postižení.

8. Žalobce dále namítá nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí i posudku posudkové komise. Zejména uvádí, že správní orgány nevyložily, v čem podle nich spočívá rozdíl mezi jeho zdravotním stavem v době přiznání průkazu označeného symbolem „ZTP“ a současným stavem. Na podporu této námitky předložil lékařskou zprávu své neuroložky MUDr. N. ze dne 11. 7. 2025, podle níž nedošlo k žádné změně v neurologickém nálezu. Napadené rozhodnutí podle žalobce neobsahuje úvahu, jaký konkrétní posudkově významný rozdíl byl zjištěn a jak se měl promítnout do změny stupně průkazu. V napadeném rozhodnutí žalovaného tak dle žalobce absentuje odůvodnění snížení míry jeho funkčního postižení.

9. Současně žalobce poukazuje na konkrétní potíže s pohybem, které jej trápí nepřetržitě od roku 2021. Tvrdí, že má výrazné obtíže s chůzí, s rovnováhou, používá francouzskou hůl, má problémy při vystupování z automobilu, při chůzi do schodů a zakopává špičkou levé nohy. Chůzi v terénu označuje za prakticky nemožnou pro ztrátu stability. Podle žalobce tato omezení odpovídají podmínkám těžkého postižení podle § 34 odst. 3 zákona o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením a přílohy č. 4 vyhlášky č. 388/2011 Sb., o provedení některých ustanovení zákona o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením, zejména bodu 2 písm. f), neboť jde o kombinaci více postižení, která ve svém souhrnu představují těžké funkční omezení.

10. Závěrem žalobce uvádí, že napadené rozhodnutí je v rozporu s § 34 odst. 1 až 3 a § 34b zákona o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením, s přílohou č. 4 vyhlášky o provedení některých ustanovení zákona o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením a rovněž se zásadami správního řízení podle § 3 a § 50 odst. 4 správního řádu.

11. Jako důkazy žalobce vedle shora uvedené lékařské zprávy označil rozhodnutí správních orgánů obou stupňů a nový posudek posudkové komise.

12. Žalobce navrhl, aby krajský soud rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

III. Shrnutí vyjádření žalovaného

13. Žalovaný ve svém vyjádření předně konstatuje, že hodnocení zdravotního stavu pro účely přiznání průkazu osoby se zdravotním postižením je podle platných právních předpisů plně v kompetenci posudkové komise, která při posouzení zdravotního stavu žalobce vycházela z kompletní dostupné zdravotní dokumentace. Žalobce nebyl komisí vyšetřen, neboť posudková komise dospěla k závěru, že podklady jsou dostatečné a osobní účast posuzovaného není potřebná. Žalovaný uvádí, že právní úprava obsažená v § 16a odst. 5 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, takový postup umožňuje a posudkoví lékaři nejsou povinni provádět vlastní vyšetření posuzované osoby, pokud je stav doložen objektivními nálezy. Žalovaný rovněž v této souvislosti odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 11. 2018, čj. 10 Ads 248/2017–61, který konstatuje, že primárním úkolem komise není vyšetření posuzované osoby, ale zhodnocení nálezů klinických lékařů.

14. Žalobcovo subjektivní přesvědčení, že splňuje podmínky pro přiznání průkazu označeného symbolem „ZTP“, není dle žalovaného podloženo novými relevantními lékařskými nálezy. Žalovaný zdůrazňuje, že lékařská zpráva MUDr. N. ze dne 11. 7. 2025, kterou žalobce soudu předložil spolu s žalobou, je obsahově shodná s její dřívější zprávou ze dne 4. 11. 2024, která již byla posudkové komisi k dispozici. Namítaný zdravotní stav tedy byl komisí zohledněn.

15. Žalovaný dále uvádí, že žalobci byl v předchozím řízení přiznán průkaz označený symbolem „ZTP“ s platností do 31. 12. 2024, přičemž podle posudku posudkové komise ze dne 1. 12. 2021 byla tato kratší doba platnosti stanovena s ohledem na nedlouhou dobu od prodělané ischemické CMP a věk žalobce, kdy nešlo vyloučit zlepšení funkčních schopností, a proto byla nařízena kontrolní lékařská prohlídka.

16. Aktuální posudek posudkové komise ze dne 8. 4. 2025 je podle žalovaného vnitřně bezrozporný, vychází ze všech dostupných podkladů a obsahuje přezkoumatelnou úvahu o závěrech rozhodných pro posouzení zdravotního stavu žalobce. Žalovaný rovněž uvádí, že při svém rozhodování postupoval v souladu s právními předpisy a své závěry odůvodnil s odkazem na zjištěný zdravotní stav žalobce, přičemž z posudku vyplývá, že žalobce nesplňuje kritéria těžkého ani zvlášť těžkého funkčního postižení pohyblivosti či orientace podle § 34 odst. 3 a 4 zákona o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením, a tudíž ani podmínky pro přiznání průkazu označeného symbolem „ZTP“ nebo „ZTP/P“. Závěry žalovaného jsou v souladu s objektivizovaným posouzením zdravotního stavu plynoucím z posudku posudkové komise, a proto žalovaný trvale přiznal žalobci průkaz označený symbolem „TP“.

17. Žalovaný navrhl, aby krajský soud žalobu zamítl.

IV. Právní hodnocení krajského soudu

18. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.). Krajský soud ve věci rozhodl bez jednání dle § 51 s. ř. s.

19. Žaloba není důvodná.

20. K důkazním návrhům žalobce krajský soud poznamenává, že se z části jedná o listiny obsažené ve správním spisu, kterým se však zpravidla dokazování neprovádí (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 1. 2009, čj. 9 Afs 8/2008–117, č. 2383/2011 Sb. NSS).

21. Revizní posudek posudkové komise krajský soud nezadával s ohledem na dikci § 4 odst. 2 zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, dle něhož „[m]inisterstvo posuzuje zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění a pro účely odvolacího řízení správního, pokud napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě posudku Institutu posuzování zdravotního stavu; za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise“ (důraz doplněn). Nynější věc se netýká důchodového pojištění, resp. dávek z něj plynoucích.

22. S lékařskou zprávou MUDr. N. ze dne 11. 7. 2025 se krajský soud seznámil a zaslal ji též žalovanému spolu s žalobou. Nebylo proto zapotřebí provádět touto listinou důkaz při jednání, jak umožňuje aktuální znění § 51 odst. 1 s. ř. s.

23. Krajský soud se nejprve zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti žalobou napadeného rozhodnutí a posudku posudkové komise, jejíž důvodnost by sama o sobě postačovala ke zrušení napadeného rozhodnutí. Této námitce soud nepřisvědčil.

24. Napadené rozhodnutí žalovaného vychází především z posudku posudkové komise ze dne 8. 4. 2025. Ten ve svém odůvodnění uvádí, že specializovaný lékař (neurolog) v listopadu roku 2024 sice konstatoval, že „nález se nemění […] nicméně levostranná hemiparéza a spasticita pravostranných končetin již uvedeny nejsou. Posuzovaný je schopen schůze o 1 holi.“ Dále se v posudku uvádí, že „[z] odborné lékařské dokumentace nevyplývá, že by posuzovaný byl významně omezen v oblasti senzoriky a psychiky. Ostatní zdravotní poruchy uvedené v dg. souhrnu nemají vliv ani na pohybové, ani na orientační schopnosti posuzovaného.“ Konečně posudek v závěru posudkového hodnocení přímo uvádí, že: „[n]eurologem popsané funkční postižení v době současné již přiznání průkazu ZTP neindikuje.“ 25. Z uvedeného je zřejmé, že posudek obsahuje posouzení, v čem komise, a především pak přítomný specialista – neurolog spatřuje rozdíl mezi současným posudkem ze dne 8. 4. 2025 a posudkem z roku 2021 (nyní již chybějící levostranná hemiparéza a spasticita pravostranných končetin). Tutéž argumentaci doslovně přebírá i žalobou napadené rozhodnutí žalovaného. Krajský soud tak má za to, že námitka nepřezkoumatelnosti rozhodnutí je nedůvodná, když z posudku, resp. ze žalobou napadeného rozhodnutí, je zřejmé, na základě jakých úvah správní orgán rozhodoval a co posudek posudkové komise považoval za změnu ve zdravotním stavu žalobce, jež odůvodňuje přiznání pouze průkazu označeného symbolem „TP“ a nikoliv symbolem „ZTP“.

26. Krajský soud obecně k dané problematice uvádí, že nárok na průkaz osoby se zdravotním postižením mají pouze osoby, jež splňují podmínky uvedené v zákoně o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením. Základní předpoklad pro vznik tohoto nároku je uveden v § 34 odst. 1 zmiňovaného zákona, a sice „[n]árok na průkaz osoby se zdravotním postižením má osoba starší 1 roku s tělesným, smyslovým nebo duševním postižením charakteru dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, které podstatně omezuje její schopnost pohyblivosti nebo orientace, včetně osob s poruchou autistického spektra. Dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav se posuzuje podle § 9 odst. 3.“ 27. Podle § 34 odst. 2 zákona o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením „[n]árok na průkaz osoby se zdravotním postižením označený symbolem ‚TP‘ (průkaz TP) má osoba se středně těžkým funkčním postižením pohyblivosti nebo orientace, včetně osob s poruchou autistického spektra. Středně těžkým funkčním postižením pohyblivosti se rozumí stav, kdy osoba je při dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu schopna samostatné pohyblivosti v domácím prostředí, v exteriéru je schopna chůze se sníženým dosahem a má problémy při chůzi okolo překážek a na nerovném terénu. Středně těžkým funkčním postižením orientace se rozumí stav, kdy osoba je při dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu schopna spolehlivé orientace v domácím prostředí a zhoršenou schopnost orientace má jen v exteriéru.“ 28. Dle § 34 odst. 3 zákona o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením „[n]árok na průkaz osoby se zdravotním postižením označený symbolem ‚ZTP‘ (průkaz ZTP) má osoba s těžkým funkčním postižením pohyblivosti nebo orientace, včetně osob s poruchou autistického spektra. Těžkým funkčním postižením pohyblivosti se rozumí stav, kdy osoba je při dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu schopna samostatné pohyblivosti v domácím prostředí a v exteriéru je schopna chůze se značnými obtížemi a jen na krátké vzdálenosti. Těžkým funkčním postižením orientace se rozumí stav, kdy osoba je při dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu schopna spolehlivé orientace v domácím prostředí a v exteriéru má značné obtíže.“ 29. To, do které kategorie žalobce spadá, tedy zda trpí středně těžkým či těžkým funkčním postižením pohyblivosti, však neurčuje správní orgán, ani soud, ale odborný posudkový orgán, tj. lékař Institutu posuzování zdravotního stavu a posudková komise.

30. Krajský soud zde poznamenává, že správní řízení ve věci přiznání nároku na průkaz osoby se zdravotním postižením se vyznačuje tím, že rozhodující důkaz představuje odborný posudek o zdravotním stavu žadatele. Povahou takového posudku, jakož i na něj kladenými požadavky, se již opakovaně ve své rozhodovací činnosti zabýval Nejvyšší správní soud v řízeních o změnu výše příspěvku na péči, kde je posudek taktéž rozhodujícím důkazem, a dovodil, že se jedná sice o tzv. povinný důkaz, nicméně nikoliv o závazné stanovisko či závazný podklad rozhodnutí. Posudek podléhá hodnocení správního orgánu, jeho správnost není nikterak presumována. Ačkoliv odborné lékařské závěry posudku nepodléhají hodnocení správních orgánů, neboť k tomu nemají správní orgány odborné lékařské znalosti, nezbavuje je to povinnosti hodnotit provedené důkazy ve správním řízení, a tudíž i správnost posudku z hlediska jeho úplnosti a přesvědčivosti (viz např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 3. 2010, čj. 6 Ads 143/2009–60, či ze dne 22. 10. 2009, čj. 3 Ads 48/2009–104). Aby bylo možné posudek považovat za skutečně přesvědčivý, je třeba trvat na tom, aby se posudková komise náležitým způsobem vypořádala se všemi rozhodnými skutečnostmi, především pak s těmi, které jsou uvedeny v podkladové dokumentaci, a které namítá žadatel o změnu výše příspěvku na péči (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 3. 2016, čj. 3 Ads 262/2015–34). Tytéž náležitosti je nutné vyžadovat i u posudku v řízení o žádosti o přiznání průkazu osoby se zdravotním postižením, a proto jsou uvedené závěry Nejvyššího správního soudu plně použitelné i v právě posuzované věci.

31. Přítomnost posuzované osoby u jednání posudkové komise přitom není nezbytná v případě, kdy komise dospěje k závěru o dostatečnosti podkladové zdravotní dokumentace posuzované (srov. § 16a odst. 5 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení). Ostatně i Nejvyšší správní soud dovodil, že „je vždy na zvážení konkrétních okolností případu, zda může být objektivizace zjištění zdravotního stavu posuzovaného provedena i bez toho, aby byl posuzovaný osobně přešetřen v komisi. Osobní vyšetření má přitom zvláštní význam tehdy, existují–li rozpory mezi posudkovým hodnocením a podkladovými materiály“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 2. 2016, čj. 2 Ads 209/2015–76).

32. Požadavky kladené na posudek posudkové komise pak jsou obdobným způsobem posuzovány i v řízení před správními soudy. Ty nejsou při přezkumu posudku oprávněny posuzovat věcnou správnost, neboť k tomu nejsou nadány odbornými znalostmi, mohou však posudek hodnotit co do přesvědčivosti, objektivnosti a úplnosti v něm obsažených informací (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 7. 2013, čj. 3 Ads 8/2013–29).

33. Krajský soud má s ohledem na uvedené závěry Nejvyššího správního soudu ohledně nutnosti posouzení posudku jakožto stěžejního důkazu za to, že posudek posudkové komise ze dne 8. 4. 2025 je úplný a přezkoumatelný. Komise zasedala v řádném složení za přítomnosti specialisty z oboru neurologie. Posudková komise vycházela především ze záznamu ve zdravotní kartě ošetřující praktické lékařky MUDr. T., z posudkového spisu Institutu posuzování zdravotního stavu Český Krumlov, ze spisu odvolacího orgánu a rovněž i z nálezu neuroložky MUDr. N. ze dne 4. 11. 2024, který byl součástí odborné dokumentace, z níž vycházel již Institut posuzování zdravotního stavu. Žalobce nebyl jednání komise přítomen a nebyl ani k jednání zván, neboť doložená odborná dokumentace byla dle posudkové komise dostatečná pro posouzení funkčních schopností v oblasti pohyblivosti a orientace posuzovaného.

34. Již posudek lékaře Institutu posuzování zdravotního stavu stanovil, že žalobce je osobou se středně těžkým funkčním postižením pohyblivosti ve smyslu § 34 odst. 2 zákona o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením. Jde přitom o zdravotní stav, který není uveden v příloze č. 4 k vyhlášce o provedení některých ustanovení zákona o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením, ale je srovnatelný se zdravotním stavem uvedeným v odst. 1 písm. d) této přílohy (odstavec 1 popisuje stavy odpovídající úrovni středně těžkého funkčního postižení pohyblivosti a orientace). Podle posudku lékaře Institutu posuzování zdravotního stavu tak má žalobce trvalý nárok na průkaz označený symbolem „TP“. S tímto závěrem se plně ztotožnil i posudek posudkové komise.

35. Posudková komise se zabývala i námitkami žalobce ohledně jeho možnosti chůze uvedenými v odvolání proti rozhodnutí správního orgánu prvního stupně. Posudková komise přitom dospěla k závěru, že posuzovaný je sice pohyblivě limitován, míra jeho funkčního postižení však není takového stupně, aby bylo možné indikovat použití posudkového kritéria umožňujícího přiznání průkazu se symbolem „ZTP“ včetně jeho benefitů. Rovněž žalobcem namítaná narušená rovnováha, točení hlavy, je hodnotitelná jen za použití odstavce 1 písm. h) přílohy č. 4 vyhlášky o provedení některých ustanovení zákona o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením. Z toho plyne, že není možné žalobce označit za osobu s těžkým či zvlášť těžkým funkčním postižením pohyblivosti či orientace ve smyslu § 34 odst. 3 a 4 zákona o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením, neboť odborné posudkové orgány shodně neshledaly u žalobce takové zdravotní potíže, jež by odpovídaly zdravotním obtížím vyjmenovaným v odst. 2 a 3 přílohy č. 4 k vyhlášce o provedení některých ustanovení zákona o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením.

36. Žalovaný se rovněž vypořádal i s námitkami žalobce ohledně jím konkrétně uváděných potíží s pohybem, a to na stranách 7–8 napadeného rozhodnutí. Konkrétně zde popsal, co je při posuzování zdravotního stavu posuzované osoby hodnoceno, jaké jsou základní předpoklady pro přiznání průkazu, a z jaké právní úpravy je při hodnocení zdravotního stavu, a tedy i nároku na průkaz, vycházeno. Žalovaný rovněž správně uvedl, že podstatné je, jaký má zdravotní stav posuzované osoby dopad do funkčních schopností pohyblivosti a orientace, nikoliv jaké konkrétní nemoci a neduhy posuzovanou osobu trápí.

37. Stejně tak se krajský soud ztotožnil s tvrzením žalovaného uvedeným v napadeném rozhodnutí, že při posuzování zdravotního stavu posuzované osoby nelze přihlížet k benefitům plynoucím z různých typů průkazů. Stěžejní pro rozhodnutí o nároku na průkaz osoby se zdravotním postižením je již výše citovaný posudkový závěr posudkové komise, a sice že žalobce „je schopen chůze o 1 holi“ a neurologem popsané funkční postižení již v současné době neopravňuje žalobce k držení průkazu označeného symbolem „ZTP“.

38. Krajský soud se dále zabýval námitkou nedostatečně zjištěného skutkového stavu, neboť žalobce nebyl osobně posudkovou komisí vyšetřen, a s tím se pojící námitkou hodnocení zdravotního stavu žalobce jako méně závažného, aniž by k tomu byl dán skutkový podklad. Jak již bylo výše uvedeno, v odborné dokumentaci, ze které posudková komise vycházela, byl rozdíl ve zdravotním stavu žalobce oproti posudku z roku 2021 popsán. Žalobce nyní již netrpí levostrannou hemiparézou a spasticitou pravostranných končetin. Zároveň je schopen chůze za pomoci podpůrné pomůcky – jedné francouzské hole. Zdravotní stav žalobce je tak dle posudkové komise zřejmý, jasně vyplývající z popisu uvedeného v odborné zdravotnické dokumentaci a přímé vyšetření žalobce posudkovou komisí by tak bylo nadbytečné. Posudková komise není ani ze zákona vždy povinna vyšetření provádět, neboť dle § 16a odst. 5 zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení může komise sama „určit, v kterých případech je přítomnost posuzované fyzické osoby při tomto posouzení potřebná.“ Ostatně dle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 11. 2018, čj. 10 Ads 248/2017–61, na který poukázal žalovaný, „úkolem posudkových lékařů i PK MPSV primárně není vyšetřování posuzovaných osob, ale pouze posudkové zhodnocení nálezů klinických lékařů, které jsou pro vypracování posudku podkladem.“ V tomto případě přítomnost žalobce potřebná nebyla, neboť zdravotní stav žalobce je z výše popsaných důvodů zřejmý, s čímž se komise i dostatečným způsobem v posudku vypořádala.

39. Tento závěr navíc potvrzuje i žalobcem předložená lékařská zpráva od MUDr. N. ze dne 11. 7. 2025. Ta, jak správně poznamenal i žalovaný ve svém vyjádření k žalobě, shodně se zprávou ze dne 4. 11. 2024 od téže specialistky z oboru neurologie, ze které posudková komise vycházela při svém posuzování zdravotního stavu žalobce, uvádí schopnost žalobce chůze za pomoci jedné francouzské hole. Rovněž ani tato nová zpráva MUDr. N. nezmiňuje, že by žalobce stále trpěl levostrannou hemiparézou a spasticitou pravostranných končetin. Žalobcem předložená zpráva – byť vznikla po vydání žalobou napadeného rozhodnutí – tedy v podstatě potvrzuje závěry uvedené v posudku posudkové komise a svědčí o tom, že by přímé vyšetření žalobce posudkovou komisí bylo nadbytečné.

40. Pro uvedené krajský soud neshledal, že by v posuzované věci došlo k porušení § 34 odst. 1 až 3 a § 34b zákona o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením, s přílohou č. 4 vyhlášky o provedení některých ustanovení zákona o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením a se zásadami správního řízení podle § 3 a § 50 odst. 4 správního řádu. Napadené rozhodnutí je naopak s uvedenými ustanoveními zákona v souladu, když na základě dostatečně zjištěného skutkového stavu uzavírá, že žalobce je osobou se středně těžkým funkčním postižením pohyblivosti nebo orientace, včetně osob s poruchou autistického spektra, ve smyslu § 34 odst. 2 zákona o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením. Jeho zdravotní stav sice není uveden v příloze č. 4 k vyhlášce o provedení některých ustanovení zákona o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením, ale je srovnatelný se zdravotním stavem uvedeným v odst. 1 písm. d) této přílohy. Postup určení a všechna zákonná hlediska, jež se při posuzování nároku na průkaz, resp. zdravotního stavu žalobce, posuzovala, byla v napadeném rozhodnutí uvedena a odpovídají nárokům na posouzení uvedeným v § 34b zákona o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením.

V. Závěr a náklady řízení

41. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

42. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1 a 2 s. ř. s. Žalobce ani žalovaný nemají právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobce nebyl ve věci úspěšný a v případě žalovaného § 60 odst. 2 s. ř. s. takovéto právo ve věcech důchodového pojištění, nemocenského pojištění, pomoci v hmotné nouzi a sociální péče výslovně vylučuje.

Poučení

I. Vymezení věci II. Shrnutí žaloby III. Shrnutí vyjádření žalovaného IV. Právní hodnocení krajského soudu V. Závěr a náklady řízení