60 C 10/2020- 205

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Hostašovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] bytem [adresa] zastoupen [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], advokátem sídlem [adresa] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] sídlem [adresa žalované, svědka a svědkyně] zastoupen [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokátem sídlem [adresa] o ochranu osobnosti takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen odstranit z internetového mediálního portálu [webová adresa] článek nazvaný„ [anonymizováno 15 slov]“, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zveřejnit na své náklady na internetovém mediálním portálu [webová adresa], a to konkrétně na úvodní stránce, po dobu jednoho týdne, omluvu žalovaného ve vztahu k žalobci ve znění:„ Dne [datum] byl na internetovém mediálním portálu [webová adresa] zveřejněn článek pod názvem:„ [anonymizováno 15 slov]“. V rámci článku byla bez ověření informací, respektive relevantnosti zdrojů, zveřejněna nepravdivá tvrzení o panu [celé jméno žalobce], která zásadně poškodila jeho dobrou pověst. Tímto se za poškození dobré pověsti pana [celé jméno žalobce] hluboce omlouváme“.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 20 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. V té části, kde se žalobce domáhal, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci 80 000 Kč, se žaloba zamítá.

V. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci k rukám právního zástupce žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], advokáta, sídlem [adresa], na náhradě nákladů řízení 126 146 Kč.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou ze dne [datum] domáhal, aby soud uložil žalovanému povinnost odstranit z internetového mediálního portálu [webová adresa] blíže specifikovaný článek, zveřejnit na své náklady na internetovém mediálním portálu [webová adresa] omluvu žalovaného ve vztahu k žalobci ve znění uvedeném v žalobním petitu a nahradit žalobci nemajetkovou újmu ve výši 100 000 Kč a náklady řízení. Žalobu odůvodnil tím, že dne [datum] byl na internetovém mediálním portálu [webová adresa] (dále jen„ portál“) publikován článek pod názvem„ [anonymizováno 15 slov]“ (dále jen„ článek“). Článek je ke dni podání této žaloby na portálu stále zveřejněn. Provozovatelem portálu je žalovaný a odpovídá tak za veškerý obsah příslušného portálu. V článku bylo žalovaným publikováno mj. v žalobě celkem osm uvedených tvrzení (viz. č.l. 2 p. v. - 3 p.v. spisu), kdy z obsahu resp. kontextu článku je zcela evidentní důraz na negativní hodnocení žalobce. Za tímto účelem jsou v rámci článku kritizovány (zejména) organizační a velitelské schopnosti žalobce, kdy tyto jsou popisovány jako nedostatečné a nevyhovující, resp. je negativně hodnocena profesní minulost a současnost žalobce, to vše v přímém rozporu se skutečností. Tvrzení byla v článku uveřejněna bez uvedení jakýchkoli relevantních zdrojů, dle žalobce se jedná o zcela nepravdivá tvrzení. Žalobce odmítá tvrzení, že mezi žalobcem a některými ze zaměstnanců podřízených žalobci mělo dojít ke konfliktu či konfliktům, které by vedly až k samotnému ukončení spolupráce. Ukončení spolupráce s odchozími zaměstnanci nemělo v žádném z případů souvislost s osobou žalobce, navíc žalovaným tvrzený počet zaměstnanců na pozici tzv. mokrých hasičů je chybný, kdy správný (aktuální) počet činí 124 osob. Žalobce odmítá, že by měl zavádět jakákoli tvrzená“ nesystémová” opatření, kdy toto tvrzení se (též) jeví jakožto čistě účelové. Žalobce v rámci svého předchozího působení u Hasičského záchranného sboru Středočeského kraje, hasičská stanice v [obec], resp. u Sboru dobrovolných hasičů v [obec] své funkce opustil čistě na svou osobní žádost a s veškerými poctami. Žalobce odmítá tvrzení, že jednou z prvních změn po nástupu žalobce do funkce měl být plošný zákaz společného vaření, kdy k zákazu společného vaření bylo přistoupeno až po zhruba jednom roce od nástupu žalobce do funkce, přičemž zákaz nebyl zaveden plošně, nýbrž jakožto preventivní opatření reagující na hrozbu porušování závazných předpisů jednotlivými zaměstnanci s cílem zabezpečit akceschopnost a pohotovost mužstva. Žalobce nikdy nesloužil na stanici [část obce], pouze na stanici Kačerov, kdy k funkci velitele se žalobce dostal v návaznosti na své profesní úspěchy. Článek též nesprávně popisuje organizační strukturu Dopravního podniku hlavního města Prahy (dále jen„ DP“), resp. profesní postup žalobce. Žalobce nemá žádné informace o tom, že by mezi“ běžnými hasiči” panovala nevole vůči vedení žalobce, resp. vůči osobě žalobce. Jedinou negativní referencí, kterou mladí uchazeči o zaměstnání v DP na jednotlivých pohovorech zmiňují, je právě článek žalovaného. Systém směn, který byl v rámci DP pod vedením žalobce zaveden, směřuje k tomu, aby začátečníci měli možnost se co nejvíce seznámit s faktickým výkonem povolání a měli tak možnost co možná nejrychleji získat potřebné zkušenosti. Po absolvování základního výcviku jsou pak příslušní zaměstnanci standardně zařazeni do útvaru. Článkem tak byl chybně a účelově napaden vnitřní systém vzdělávání, který byl žalobcem zaveden, kdy na základě tohoto systému je zrychlena a zkvalitněna profesionální příprava příslušných zaměstnanců DP. Žalobce odmítá, že by zaměstnanci DP měli dostávat jakékoli“ prémie” za poskytování jakýchkoli informací svým nadřízeným. Zaměstnanci DP jsou rozděleni do tzv. platových tříd, kdy k rozdílům ve výši platů může docházet pouze a jen na základě předvídaných proměnných (tj. kupříkladu na základě vyšší kvalifikace některého ze zaměstnanců). K otázce tehdejšího tvrzeného uzavření stanice na Kačerově žalobce uvádí, že toho dne vysoký počet zaměstnanců DP využil benefitu v podobě tzv. sick daye, kdy v důsledku uvedeného nebylo možné zajistit dostatečný počet pracovníků na dané stanici. Za účelem zajištění akceschopnosti mužstva došlo pouze k částečnému (tj. nikoli k celkovému) uzavření stanice Kačerov, kde byla ponechána pouze technická vozidla, a současně pak došlo k posílení ostatních stanic tak, aby posádky na těchto stanicích mohly řádně a včas zajistit veškeré potřebné zásahy. S ohledem na skutečnosti shora uvedené je nepochybné, že v článku uvedená tvrzení jsou nepravdivá. Při posuzování otázky, zda bylo příslušnými projevy zasaženo do práva žalobce na ochranu jeho osobnosti, je třeba se primárně zabývat tím, zdali byly uvedené skutečnosti (tj. v tomto případě tvrzení) pravdivé či nikoli. Je třeba odlišovat problematiku„ oprávněné kritiky“ od„ osobního útoku“ provedeného za účelem poškození třetí osoby (tj. v tomto případě žalobce). Žalobce odkázal na blíže označenou judikaturu Nejvyššího soudu a nálezy Ústavního soudu. Žalobce odmítá, že by žalobcovo postavení mělo být v tomto kontextu vnímáno jakožto postavení veřejné osoby či osoby veřejně činné. V důsledku zveřejnění článku obsahujícího zcela nepravdivá tvrzení bylo žalovaným podstatným způsobem zasaženo do osobnostní sféry žalobce, kdy zejména (nikoli však výlučně) došlo k zásadnímu poškození dobré pověsti žalobce, a to: a) ve vztahu k zaměstnavateli žalobce, kdy tento zásah je objektivně způsobilý vyvolat neopodstatněné pracovněprávní důsledky pro žalobce; b) ve vztahu ke kolegům žalobce, kdy tento zásah vyvolal neopodstatněný rozkol mezi žalobcem a jeho kolegy, který podstatně ztížil možnost spolupráce mezi žalobcem a jeho kolegy a současně může vést až k nemožnosti budoucí spolupráce mezi žalobcem a jeho kolegy; c) ve vztahu k rodině, známým či obchodním partnerům žalobce, kdy tyto osoby doposud žalobce mimo jiné na základě jeho profesních úspěchů a postavení vnímaly jakožto úspěšného a vysoce zásadového člověka hodného respektu svého okolí, a to nejen v profesní rovině, neboť příslušný zásah se zásadně promítl i do osobního života žalobce; d) ve vztahu k potenciálním budoucím zaměstnavatelům či spolupracovníkům žalobce, kdy tento zásah podstatně snižuje možnosti budoucího uplatnění žalobce; e) ve vztahu k mnoha členům hasičské obce z celé České republiky, kteří žalobce a kolegy či nadřízené žalobce kontaktují s žádostmi o vysvětlení celé situace, neboť tyto osoby byly článkem uvedeny v omyl. Vyjdeme-li ze skutečností, které byly zveřejněny v rámci článku, je nepochybné, že zde došlo k naplnění veškerých podmínek pro posouzení jednání žalovaného jakožto jednání v rozporu s obecně závaznými právními předpisy, kdy tímto jednáním došlo k zásahu do práva žalobce na ochranu osobnosti ve smyslu ustanovení § 81 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“), a současně ke vzniku nemajetkové újmy na straně žalobce.

2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s tím, že publikací článku nemohlo dojít k jakémukoliv zásahu do práva na ochranu osobnosti žalobce. Ze samotného článku je zřejmé, že většina žalobcem rozporovaných informací vychází z přímých citací zdrojů autora článku, kdy žalobce nenapadá závěry učiněné autorem článku, ale prakticky pouze obsah přímých citací zdrojů autora článku, kdy přímé citace představují nejtransparentnější způsob, jaký mohl autor článku užít. Obsah článku není postaven toliko na základě citace jednoho omezeného zdroje, ale obdobné závěry a myšlenky hasičů pocházely z více zdrojů. Autor článku se tak snažil o co nejvyšší objektivitu, kdy vydáním tohoto článku pouze jednal v intencích svých práv svobody projevu a práva na informace, která jsou zakotvena v čl. 17 Listiny základních práv a svobod. Tato dvě práva jsou pak základem, na kterém stojí žurnalistická činnost, kdy je právě úkolem médií, aby zveřejňovala zjištěné informace tak, aby k těmto informacím měla přístup široká veřejnost. Článek vychází pouze z podkladů a informací, které mu byly poskytnuty zdroji, kdy uvádí informace, které nadto žádným způsobem dále nerozvíjí a nehodnotí. Mimo přímé citace zdrojů informací jsou v článku uvedeny zcela běžné publicistické obraty tak, aby byl naplněn účel vydání Článku, tedy zejména zaujmout čtenáře a logicky provázat citovaná sdělení zdrojů. Z uvedených generálních tvrzení uvedených formou přímých citací však nelze jakkoli vyvozovat úmysl autora článku poškodit žalobce, avšak pouze uvést informace, které byly autorovi článku dostupné z více zdrojů. Na základě těchto plošných tvrzení zdrojů informací tak nebyl článek způsobilý mít následky uváděné žalobcem v žalobě, kdy tvrzené následky nemají žádnou příčinnou souvislost s vydaným článkem. Žalovaný zdůraznil ochranu zdroje. Článek vymezuje i postavení zdrojů svých informací. Autor článku se snažil o maximální objektivitu, kdy poukazoval na skutečnost, že některé z jeho zdrojů jsou toliko bývalým zaměstnancem, kdy jejich názor může být určitým způsobem pokřiven právě touto skutečností. V tomto ohledu je článek transparentním tak, aby si každý čtenář mohl utvořit vlastní názor o objektivitě a pravdivostní hodnotě daného tvrzení pocházejícího z úst bývalého zaměstnance. Autor článku s ohledem na zajištění co nejvyšší objektivity článku také kontaktoval žalobce a položil mu dotazy, ke kterým se žalobce mohl vyjádřit. Jeho odpověď formou přímé citace následně v článku samotném uvedl. Ve článku bylo také uvedeno, že žalobce s některými tvrzeními nesouhlasí. Je tedy zřejmé, že autor článku se snažil o maximální možnou objektivitu článku tak, aby nedošlo pouze k jednostrannému zaměření článku. Článek poskytuje žalobci prostor ke sdělení jeho stanoviska a„ vysvětlení“ některých jednání a opatření. Žalobce měl ještě před vydáním Článku možnost se k dané problematice vyjádřit a poskytnout informace„ z druhé strany“. Tímto způsobem autor Článku zajistil, aby si čtenáři Článku mohli utvořit na danou problematiku vlastní názor, kdy jim tímto předložil informace a podklady obou protichůdných názorů a tyto nijak dále nehodnotil a nepřikládal žádnému z nich vyšší či nižší míru pravdivosti. Nadto i v rámci citace zdrojů informací bylo autorem článku opakovaně uváděno, že pověst žalobce není nijak špatná a cílem článku nemohlo být tuto pověst jakkoli znevážit. Žalovaný k danému citoval nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 453/03, sp. zn. II. ÚS 2051/14, I. ÚS 156/99 a rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. Cdon 24. Z uvedeného je zřejmé, že Článek zejména formou přímých citací poskytoval toliko hodnotící soudy hasičů majících zkušenosti se spoluprací s žalobcem, jejichž obsahem bylo subjektivní vnímání dané skutečnosti. Obsah poskytnutých informací nemůže jít autorovi článku, potažmo žalovanému, k tíži, jelikož tyto informace byly poskytnuty z více zdrojů a poskytl žalobci možnost se k tématu také vyjádřit a jeho vyjádření následně také publikoval. Tento postup žalovaného o to více akcentuje jeho snahu jakkoli nepoškozovat žalobce na jeho osobnostních právech. Obraty autora článku nijak nevybočují ze žurnalistické praxe a nemohou mít za následek jakýkoliv zásah do práv žalobce. Žalobce dle žalovaného musel být v pozici veřejné osoby či osoby veřejně činné, a to s ohledem na publikované články o jeho působení v hasičském sboru. Zejména s ohledem na skutečnost, že žalobce ve své žalobě napadá primárně přímé citace více zdrojů informací autora článku, nemohlo dojít k zásahu, který by přesáhl přípustnou intenzitu takovou mírou, kterou již nelze tolerovat. Publikace daného Článku nemůže mít příčinnou souvislost s následky uváděnými žalobcem, a nebyly tak naplněny podmínky ustanovení § 81 o.z. Žalovaný dále poukázal na to, že v předžalobní výzvě žalobce požadoval po žalovaném úhradu částky ve výši 500 000 Kč, přičemž v rámci žaloby požaduje toliko částku 100 000 Kč. Toto jednoznačně poukazuje na skutečnost, že žalobce si je vědom neoprávněnosti svých nároků.

3. Ve vyjádření ze dne 11. 5. 2020 žalobce uvedl, že ani v případě citace třetí osoby se nelze vyhnout odpovědnosti za zásah do osobnostních práv osoby; žalobce poukázal na nález Ústavního soudu ČR sp. zn. II. ÚS 2296/14. Je vždy věcí konkrétního média, aby před publikací údajů o fyzické osobě či před jejím hodnocením posoudilo, zda zveřejnění takových údajů či hodnocení může způsobit zásah do práv na ochranu osobnosti příslušné osoby. Pro vznik odpovědnostních nároků z porušení či ohrožení osobnostního práva osoby není požadováno zavinění rušitele, jedná se tedy o odpovědnost objektivní. Žalovaný nejednal v intencích práva svobody projevu a práva na informace ve smyslu čl. 17 Listiny základních práv a svobod. Samotný nadpis článku lze pak nepochybně označit za tzv.„ clickbait“. Honbu za senzací pak dokresluje i tvrzení ohledně„ bloudění“ - objektivně není možné, aby příslušní hasiči bloudili, neboť mají ve svých služebních vozidlech (logicky) zabudovaná navigační zařízení. Jednání žalobce směřovalo právě pouze a jen k zabezpečení akceschopnosti příslušného hasičského sboru a k zabezpečení dodržování veškerých povinností. Ze strany žalovaného, resp. autora článku, nebyl v rámci článku poskytnut dostatečný prostor k protichůdnému vyjádření ze strany žalobce, a to navzdory skutečnosti, že žalovaný, resp. autor článku měl k dispozici detailní reakci k jednotlivým tvrzením v rámci článku. Ze znění samotného článku je zjevné, že článek nemůže na běžného čtenáře působit„ vyrovnaným“ dojmem, kdy v tomto případě článek působí jednostranně a neprávem značně negativně vůči osobě žalobce. V případě článku byly o žalobci neprávem zveřejněny faktické nepravdy, nikoli hodnotící soudy. Navíc i u hodnotících soudů je třeba zkoumat, zda se příslušný hodnotící soud zakládá na pravdivé informaci, zda forma jeho prezentace je přiměřená a zda zásah do osobnostních práv je nevyhnutelným průvodním jevem svobody projevu. Současně pak žalobce doplňuje, že v samotném článku žalovaného je uvedeno, že tento„ přináší obraz komplexních příčin…“, tj. i toto samo o sobě hovoří ve prospěch argumentu žalobce, že článek žalovaného přichází s tvrzenými fakty a nikoli pak s hodnotícími soudy, přičemž v možnostech žalovaného, resp. autora článku nepochybně bylo tato zjevně nesprávná fakta ověřit. Žalobce není veřejně činnou osobou, do mediálního prostoru byl žalobce nucen více vstoupit až v návaznosti na samotné zveřejnění článku žalovaného, tj. nikoli pak v souvislosti s vlastní činností či postavením. Dle žalobce v příčinné souvislosti se zveřejněním článku došlo k zásahu do osobnostních práv žalobce, přičemž takový zásah s ohledem na veškeré okolnosti věci přesáhl přípustnou intenzitu takovou mírou, kterou není možné tolerovat. Požadovanou náhradu újmy (zadostiučinění) ve výši 100 000 Kč považuje žalobce za přiměřenou, přičemž odkaz žalovaného na předžalobní výzvu je v tomto kontextu zcela irelevantní.

4. Ve vyjádření ze dne 9. 9. 2020 žalobce uvedl, že v příčinné souvislosti se zveřejněním předmětného článku došlo k neoprávněnému zásahu do osobnostních práv žalobce, a to konkrétně pak zejména (nikoli však výlučně) k porušení dobré pověsti žalobce, resp. k porušení práva žalobce na čest, důstojnost a vážnost. Intenzita zásahu do osobnostních práv žalobce je v případě článku vysoká, kdy byla překročena„ přípustná“ mez a článek nemůže být považován za„ oprávněný“ a„ přiměřený“ ve smyslu posuzovaných kritérií. Zveřejnění článku přivodilo žalobci újmu na osobnosti (resp. bylo způsobilé přivodit žalobci újmu na osobnosti, kdy v příčinné souvislosti se zveřejněním článku žalobce čelil (a i nadále čelí) četnému množství telefonátů s žádostí o vysvětlení jednotlivých zcela nepravdivých tvrzení ve smyslu článku (ze strany obchodních partnerů žalobce, kolegů z oboru a dalších osob), což žalobci způsobovalo (resp. i nadále způsobuje) zejména (nikoli však výlučně) značnou psychickou, resp. stresovou zátěž a současně pak nespavost. Žalobce byl opakovaně a na více úrovních konfrontován ze strany svého zaměstnavatele, a to konkrétně pak prostřednictvím„ podnikových“ právníků, bezpečnostního ředitele, což žalobci způsobovalo (resp. i nadále způsobuje) zejména (nikoli však výlučně) značnou psychickou, resp. stresovou zátěž a současně pak nespavost. Žalobce se v důsledku uvedeného obával, resp. i nadále obává, že přijde o své zaměstnání, trpěl, resp. i nadále trpí obavami o zdroj svých příjmů (existenční obavy) a o svou budoucnost jako takovou. V příčinné souvislosti se zveřejněním článku došlo k vyvolání neopodstatněného rozkolu mezi žalobcem a jeho kolegy (zejména podřízenými), který podstatně ztížil možnost spolupráce mezi žalobcem a jeho kolegy (zejm. podřízenými), kdy i nadále hrozí, že v příčinné souvislosti se zveřejněním článku bude budoucí spolupráce mezi žalobcem a jeho kolegy (zejm. podřízenými) zcela vyloučena. V příčinné souvislosti se zveřejněním článku žalobce čelil (a i nadále čelí) množství dotazů ze strany rodinných příslušníků žalobce a přátel žalobce, kdy tyto osoby doposud žalobce mimo jiné na základě jeho profesních úspěchů a postavení vnímaly jakožto úspěšného a vysoce zásadového člověka hodného respektu svého okolí, a to nejen v profesní rovině, neboť příslušný zásah se (jak vyplývá mj. z tohoto podání) zásadně promítl i do osobního života žalobce. Uvedené způsobilo (resp. i nadále způsobuje) žalobci značnou psychickou zátěž a stud. Zveřejnění článku je objektivně způsobilé znemožnit, resp. podstatně limitovat budoucí uplatnění žalobce. S ohledem na dopad článku (z hlediska čtenosti) byl žalobce veřejně (tj. nikoli pouze ve vztahu k osobám z hasičské obce a blízkým žalobce) zostuzen, což i nadále žalobci způsobuje značnou psychickou zátěž.

5. V podání ze dne [datum] žalovaný zdůraznil, že tvrzení žalobce ohledně obavy ze ztráty zdroje svých příjmů a obavy o svou budoucnost jsou ryze účelová. Samotná konfrontace (tj. dotazy) ohledně zveřejněného článku pak nemůže být brána jako nedůvodný zásah do práv žalobce schopný vyvolat újmu. Vše je třeba také brát s ohledem na povolání žalobce obnášející značnou psychickou zátěž a zkušenosti se stresovými situacemi, a také s ohledem na jeho dlouhodobé zkušenosti v dané profesi. Žalobce by měl disponovat vyšším prahem odolnosti. Žalobce je v postavení veřejné osoby, kdy v rámci internetového prostředí lze dohledat mnoho článků na rozličných internetových portálech obsahujících rozhovory se žalobcem. Žalobce jako osoba veřejná musí akceptovat větší míru veřejné kritiky než jiní občané. Žalovaný si informace uváděné ve článku ověřoval celkem u čtyř zdrojů a vynaložil dostatečnou snahu ověřit pravdivost informací. S ohledem na nadstandardní počet zdrojů informací a jejich souladná stanoviska je zřejmé, že ze strany autora článku došlo k dostatečné snaze o zjištění objektivního stavu ohledně předmětu článku. Žalovaný s ohledem na zásadu ochrany zdroje informací nechce a z hlediska profesní etiky ani nemůže tyto zdroje jakkoli blíže identifikovat. Podnět ke vzniku Článku vznikl na základě e-mailové komunikace s jedním ze zdrojů informací, pravdivost informací uvedených ve článku byla následně potvrzena žalovanému také prostřednictvím soukromé zprávy zaslané žalovanému skrze sociální síť Facebook bývalým zaměstnancem DP panem [celé jméno svědka] Pan [celé jméno svědka] v této zprávě potvrzuje informace uváděné v článku a nadto se vyjadřuje k vlastním zkušenostem pod vedením žalobce. Žalovaný dále má za to, že učinil veškeré očekávatelné a po žalovaném požadovatelné kroky k ověření informací zveřejněných v článku, kdy i s ohledem na dikci a obsah článku představuje toliko kritiku přípustnou a přiměřenou co do obsahu i způsobu zveřejnění.

6. Ve vyjádření ze dne 20. 10. 2020 žalobce uvedl, že z hlediska posouzení otázky oprávněnosti nároků žalobce je v této souvislosti zásadní již samotná způsobilost přivodit žalobci újmu na osobnostních právech. V příčinné souvislosti se zveřejněním článku došlo ve vztahu ke kolegům, resp. ve vztahu k podřízeným žalobce (mimo jiné) ke ztrátě autority žalobce, k rozkolům ohledně tvrzené (avšak fakticky nemožné) disparity mezd, ohledně tvrzených prémií, které měl žalobce podle tvrzení žalovaného ve smyslu předmětného článku„ pobírat“, a k mnoha dalším konfliktům, které měly, resp. mají svůj základ v předmětném článku žalovaného. Nepravdivá tvrzení v předmětném článku byla, resp. i nadále jsou způsobilá znemožnit žalobci další kariéru (minimálně) ve stávajícím oboru, neboť předmětnému článku byla, resp. i nadále je (mimo jiné) v rámci„ hasičské obce“ věnována značná pozornost. Žalobce není veřejnou osobou.

7. Ve vyjádření ze dne 29. 4. 2021 žalovaný uvedl, že celkový počet zobrazení stránky obsahující předmětný článek činí 186 881, což odpovídá zhruba podílu ve výši 1,50 % z celkového zobrazení článků za měsíc říjen 2019.

8. V podání ze dne [datum] žalobce shrnul žalobní tvrzení, zopakoval své argumenty, skutkové a právní závěry s tím, že předmětným článkem bylo zasaženo do osobnostní sféry žalobce, kdy zejména došlo k zásadnímu poškození dobré pověsti žalobce.

9. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:

10. Žalovaný je obchodní korporací a provozovatelem internetového mediálního portálu [webová adresa]. Do [datum] vystupoval žalovaný pod názvem obchodní firmy [webová adresa] [právnická osoba] Dle výpisu z obchodního rejstříku žalovaného byla smlouvou o prodeji části obchodního závodu ze dne [datum] část obchodního závodu [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], se sídlem [adresa], [IČO], tvořící samostatnou organizační složku [webová adresa], spočívající v provozování internetové stránky [webová adresa], provozování aplikace [webová adresa] pro Android a iOS, a ve vydávání tištěných publikací info LAB, včetně prodeje inzerce v těchto mediích, převedena na [právnická osoba] [právnická osoba] (výpis z obchodního rejstříku žalovaného).

11. Email ze dne [datum] doručený autorovi článku p. [celé jméno svědka] popisuje situaci v hasičském sboru, kdy mj. uvádí, že dne [datum] byla uzavřena hasičská stanice Kačerov, že ze sboru kvůli osobě žalobce odchází zkušení hasiči, kdy žalobce nemá v [obec] ani ve Středočeském kraji dobrou pověst, hasičům zakázal společné vaření (email ze dne [datum]).

12. Před publikováním článku poskytl žalovaný zaměstnavateli žalobce prostor vyjádřit se k tvrzením uvedeným v článku žalovaného, především pak ke sporným tvrzením, bylo položeno celkem sedm otázek. Zaměstnavatel žalobce [příjmení] dne [datum] poskytl vyjádření k tvrzením následně uvedeným v článku (odpovědi zaměstnavatele žalobce ze dne [datum]).

13. Dne [datum] byl na internetovém mediálním portálu provozovaném žalovaným zveřejněn článek s názvem„ [anonymizováno 15 slov]“ Obsahem článku jsou přímé citace čtyř zdrojů, kdy tyto zdroje popisují poměry v hasičském sboru Dopravního podniku [anonymizováno] [obec], které se, dle jejich názoru, tam odehrávají, kdy z jejich tvrzení mj. vyplývá, že kvůli osobě žalobce odcházejí z hasičského sboru zkušení hasiči, žalobce nemá dobrou reputaci v hasičské komunitě, dělá nesystémové změny, kdy všude, kde dříve pracoval, byl odejit, do hasičského sboru nepřicházejí lidé z [obec], kvůli reputaci žalobce přicházejí noví uchazeči hlavně z Moravy, mladí hasiči nejsou řádně vycvičeni, žalobce si zavazuje mladé hasiče lepší finanční odměnou, dostávají odměny za donášení vedení a vinou žalobcova vedení došlo k uzavření hasičské stanice Kačerov dne [datum] s tím, že před nástupem žalobce měl hasičský sbor úroveň. Z článku vyplývá, že vedení hasičského sboru žalobcem je hodnoceno negativně a pod žalobcovým vedením ztratil sbor reputaci, kvůli jeho osobě ztratili potenciální zájemci zájem o práci ve sboru. Z článku dále vyplývá, že žalobce byl negativně hodnocen již ve svých předchozích působištích (článek ze dne 3. 10. 2019 -„ [anonymizováno 15 slov]“ - [webová adresa])

14. Dle článku zveřejněného v časopise Život [obec], č. 3, roč. 2018, bylo dne [datum] žalobci uděleno starostkou města Mnichovice čestné uznání města a předán symbolický klíč od města, a to za příkladné vedení SDH [obec] a Jednotky SDH [obec]. Dle tohoto článku se jednotka sboru pod vedením žalobce stala jednotkou, která dokáže v plné akceschopnosti postavit dvě výjezdová družstva, největší zásluhu na tomto stavu má žalobce (časopis Život [obec], [číslo] roč. 2018, článek na str. 5). V časopise Život [obec], [číslo] roč. 2018, bylo zveřejněno poděkování žalobci za jeho dlouholetou činnost ve vedení sboru hasičů v [obec]. Z poděkování plyne, že dlouholetou aktivní činností se jednotka pod vedením žalobce posouvala dál a byla odborně připravována na všechny typy událostí, dík patří žalobci také za zajištění kvalitního vybavení jednotky. Z článku rovněž plyne, že žalobce odešel ze sboru v [obec] z vlastní vůle (časopis Život [obec], [číslo] roč. 2018, str. 4).

15. Z výňatku z tzv. strážní knihy plyne, že dne [datum] nebyla uzavřena hasičská stanice Kačerov, byli zde přítomni dva zaměstnanci (výňatek ze strážní knihy strana 123, ze dne [datum]).

16. Zaměstnanci hasičského sboru Dopravního podniku [anonymizováno] [obec] byly v letech 2017 a 2018 odměňování dle mzdových tarifů manuálních zaměstnanců. Tarify byly rozděleny do deseti tarifových stupňů, kdy každý tarifový stupeň měl jiné tarifové rozpětí (mzdový tarif manuálních zaměstnanců v roce 2017 a 2018).

17. Ve zprávě zaslané žalovanému prostřednictvím sociální sítě Facebook, která byla podepsána [anonymizováno] [celé jméno svědka], potvrzuje bývalý zaměstnanec hasičského sboru DP J. [celé jméno svědka], informace uvedené v článku. J. [celé jméno svědka] uvedl, že raději odešel do předčasného důchodu, než aby pracoval pod laickým a despotickým vedením žalobce. Dále uvedl, že dle informací, kterými disponuje, žalobce vede hasičský sbor neprofesionálním způsobem (soukromá zpráva zaslaná žalovanému a podepsána J. [celé jméno svědka]).

18. Dne [datum] byl vypracován notářský zápis sp. zn. N 182/2020, NZ [číslo], jehož obsahem je doslovný přepis zvukových nahrávek, které pořídil autor předmětného článku, když pořizoval nahrávky rozhovorů se čtyřmi osobami, které představují zdroj informací pro předmětný článek (notářský zápis sp. zn. N 182/2020, NZ [číslo] ze dne [datum]).

19. Dle sdělení DP ze dne 12. 1. 2021 z hasičského záchranného sboru DP v roce 2016 skončili pracovní poměr 4 zaměstnanci (1 x dohodou z důvodu odchodu do starobního důchodu, 3 x dohodou bez udání důvodu), v roce 2017 skončilo celkem 12 zaměstnanců (l z důvodu zdravotní nezpůsobilosti, 1 ve zkušební době ze strany zaměstnance, 3 dohodou z důvodu odchodu do starobního důchodu, 3 dohodou bez udání důvodu, 3 výpovědí zaměstnance bez udání důvodu a 1 okamžitá výpověď pro porušení pracovní kázně), v roce 2018 skončilo 15 zaměstnanců (1 úmrtí, 2 z důvodu zdravotní nezpůsobilosti, 2 dohodou z důvodu odchodu do starobního důchodu, 2 dohodou bez udání důvodu a 8 výpovědí zaměstnance bez udání důvodu) a v roce 2019 skončilo celkem 16 zaměstnanců - 1 úmrtí, 1 uplynutí sjednané doby určité spojené s odchodem do starobního důchodu, 1 ve zkušební době ze strany zaměstnance, 2 z důvodu zdravotní nezpůsobilosti, 3 x dohodou bez udání důvodu a 8 výpovědí zaměstnance bez udání důvodu (sdělení DP ze dne 12. 1. 2021 na č. l. 93 spisu).

20. Dle hodnocení pracovní výsledků žalobce od zaměstnavatele, byl žalobce v roce 2018 hodnocen celkem na 100 %, kdy ve sledovaných ukazatelích dosáhl 78 bodů. Pracovní výkon žalobce v roce 2018 byl hodnocen 38 body. Za dodržování pracovních povinností, předpisů a nařízení a za efektivitu práce - včasnost odvedené práce získal dohromady 18 bodů, a jeho výkon byl hodnocen jako optimální. Za kvalitu odvedené práce a za spolehlivost a zodpovědnost při plnění pracovních úkolů získal 20, a jeho výkon byl hodnocen jako excelentní. Stanovené cíle za rok 2018 žalobce splnil na 100 % a získal 40 bodů. V roce 2019 byl žalobce hodnocen celkem na 100 %, kdy ve sledovaných ukazatelích dosáhl 80 bodů (hodnocení žalobce v roce 2018 a 2019 na č. l. 125-128 spisu).

21. Z analýzy čtenosti článku plyne, že v období od 1. 9. 2019 do 31. 10. 2019 byl článek zobrazen 186 881 krát, unikátní zobrazení článku bylo 154 341 krát a průměrná doba strávená na stránce činila 4 minuty a 9 sekund. Ve sledovaném období byl článek sedmou nejzobrazovanější stránkou na internetovém portálu žalovaného a počet zobrazení představoval 1,5 % z celkového počtu všech zobrazených článků (analýza webové stránky s článkem za období od 1. 9. 2019 do 31. 10. 2019).

22. Dopisem ze dne 18. 10. 2019 byl žalovaný vyzván žalobcem ke zdržení se neoprávněného zásahu, k odstranění následků neoprávněného zásahu a k poskytnutí přiměřeného zadostiučinění ve výši 500 000 Kč, kdy se jednalo o předmětný shora citovaný článek, žalobcem bylo poukázáno na nepravdivost jednotlivých tvrzení uvedených v článku a na zásah do dobré pověsti žalobce (výzva ze dne 18. 10. 2019, podací poštovní arch, info o sledování zásilek).

23. V dopise ze dne 8. 11. 2019 žalovaný žalobci sdělil, že předmětný článek byl na jejich internetovém mediálním portálu publikován, kdy uveřejnění článku jednání v rozporu s právními předpisy nenaplňuje a nedošlo k zásahu do práva žalobce na ochranu osobnosti, kdy všechna tvrzení uvedená v článku jsou pravdivá a vycházejí z podložených skutečností, navíc pak žalobce jakožto člen hasičského záchranného sboru je veřejnou osobou, resp. osobu veřejně činnou. V případě médií platí, že novinářská svoboda zahrnuje dokonce i možnost použití určité míry přehánění či dokonce provokace. Nárok žalobce nebyl žalovaným uznán (dopis žalovaného ze dne 8. 11. 2019).

24. Opětovně byl žalovaným vyzván žalobcem k odstranění předmětného článku, zveřejnění omluvy a uhrazení nemajetkové újmy v dopise ze dne [datum] (opakovaná výzva ze dne 18. 11. 2019, info o sledování zásilek).

25. Ve věci byl slyšen žalobce, svědci [celé jméno svědka], [celé jméno svědka], [celé jméno svědka], [celé jméno svědka], [celé jméno svědka], [celé jméno svědka], [celé jméno svědkyně], [anonymizováno] [celé jméno svědka], [celé jméno svědka], [celé jméno svědka], [celé jméno svědka], [celé jméno svědka] [celé jméno svědka], jejichž výpovědi jsou hodnoceny níže.

26. Po takto provedeném dokazování soud řízení již dalšími důkazy nedoplňoval a dospěl k závěru, že žaloba na ochranu osobnosti byla podána v převážné části po právu.

27. Dle čl. 10 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (usnesení č. 2/1993 Sb.) každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno.

28. Dle § 81 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) chráněna je osobnost člověka včetně všech jeho přirozených práv. Každý je povinen ctít svobodné rozhodnutí člověka žít podle svého. Dle § 81 odst. 2 o.z. ochrany požívají zejména život a důstojnost člověka, jeho zdraví a právo žít v příznivém životním prostředí, jeho vážnost, čest, soukromí a jeho projevy osobní povahy.

29. Dle § 82 odst. 1 o.z. člověk, jehož osobnost byla dotčena, má právo domáhat se toho, aby bylo od neoprávněného zásahu upuštěno nebo aby byl odstraněn jeho následek.

30. Dle § 2956 o.z. vznikne-li škůdci povinnost odčinit člověku újmu na jeho přirozeném právu chráněném ustanoveními první části tohoto zákona, nahradí škodu i nemajetkovou újmu, kterou tím způsobil; jako nemajetkovou újmu odčiní i způsobené duševní útrapy.

31. Dle § 2951 odst. 2 o.z. se nemajetková újma odčiní přiměřeným zadostiučiněním. Zadostiučinění musí být poskytnuto v penězích, nezajistí-li jeho jiný způsob skutečné a dostatečně účinné odčinění způsobené újmy.

32. S ohledem na shora uvedené se soud zabýval otázkou, zda jsou naplněny předpoklady pro vznik odpovědnosti za neoprávněný zásah do osobnosti člověka a zda jsou splněny předpoklady pro vznik odpovědnosti žalovaného za nemajetkovou újmu způsobenou zásahem do osobnosti žalobce. Předpokladem pro vznik odpovědnosti je za 1. existence zásahu objektivně způsobilého vyvolat nemajetkovou újmu spočívající buď v porušení nebo ohrožení osobnosti člověka v její morální integritě, 2. neoprávněnost, resp. protiprávnost tohoto zásahu a 3. existence příčinné souvislosti mezi zásahem a porušením osobnostní sféry (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 593/2013).

33. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda žalovaný jakožto vydavatel internetového mediálního portálu je odpovědný za uveřejnění i tzv. převzatých tvrzení, ze kterých se článek skládá. Problematikou převzatých tvrzení a odpovědností vydavatele se zabýval Nejvyšší soud i Ústavní soud (viz např. nálezy Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 73/02 a II. ÚS 2296/14), kdy z judikatury těchto soudů plyne, že vydavatel je odpovědný i za uveřejnění tzv. převzatých tvrzení. V řízení nebylo ze strany žalovaného nikterak zpochybňováno, že žalovaný je provozovatelem, resp. vydavatel předmětného mediálního portálu, navíc dané vyplývá z výpisu z obchodního rejstříku žalovaného (bod 10. rozsudku) a je tak žalovaný odpovědný i za uveřejnění tzv. převzatých tvrzení.

34. Ze shora citovaných nálezů Ústavního soudu také plyne, že existují situace, kdy se vydavatel své odpovědnosti za zveřejnění tzv. převzatých tvrzení (citace třetí osoby) zprostí, kdy pro dané musí být splněno několik předpokladů. Prvním předpokladem je osoba autora předmětné citace, zda se jedná o nahodilou osobu nebo o subjekt, který má do řešené situace vhled. Druhým předpokladem je to, aby se autor článku nesnažil o samoúčelnou a nepodloženou skandalizaci osoby žalobce, ale pouze přiměřeným způsobem informoval veřejnost o dané problematice (ve sporné věci o poměrech v hasičském sboru). S tím souvisí další předpoklad, a to ten, že článek informuje o věci veřejného zájmu. Dalším předpokladem je pak to, že jednotlivá tvrzení, jakkoliv jsou kritická, nejsou expresivní nebo vulgární a nedotýkají se soukromého života žalobce. Posledním požadavkem, který je kladen na vydavatele, je ten, že je potřeba po vydavateli požadovat zvýšenou míru profesionální péče ve chvíli, kdy prezentuje informace způsobilé zasáhnout do osobnostních práv jedince. Tohoto požadavku vydavatel dostojí, pokud jsou informace v článku předloženy ve vyváženém kontextu a žalobci byl dán dostatečný prostor k tomu, aby se vyjádřit.

35. Soud tedy přistoupil k hodnocení jednotlivých předpokladů. První předpoklad, tedy že citace pochází od osoby, která má do řešené věci vhled, je splněn, když citace pocházely od bývalých či současných podřízených žalobce. Článek pojednává o věci veřejného zájmu, když obsahem článku je fungování hasičského sboru DP, který zajišťuje technickou a požární ochranu pro všechny úseky DP, zejména pro jednotky provozu a správy vozidel metra, tramvají a autobusů a správy dopravní cesty. Již z podstaty toho, co tento záchranný sbor zajištuje, a pro jaký potenciální okruh osob, je patrný veřejný zájem na jeho kvalitní činnosti a z toho plyne i legitimní zájem novinářů poskytnout informace o fungování toho sboru široké veřejnosti. Pokud jde o otázku, zda jednotlivá převzatá tvrzení nejsou expresivní či vulgární a zda se nedotýkají osobního života žalobce, soud uzavřel, že ačkoliv článek není bulvárního charakteru, obsahuje v některých případech značně expresívní výrazy, kdy přímo název článku obsahuje tvrzení, že do hasičského sboru přichází odpad, dále je pak uvedeno, že žalobce byl ze své předchozí funkce vykopnut. Následně soud dovodil, že žalovaný, resp. autor sporného článku, nesplnil předpoklad zdržení se nepodložené skandalizace žalobce, kdy současně žalovaný, resp. autor sporného článku nesplnil požadavek zvýšené míry profesionální péče ve chvíli, kdy prezentoval informace způsobilé zasáhnout do osobnostních práv jedince. Soud k tomu závěru došel na základě provedených důkazů a výpovědí vyslechnutých svědků (podrobně rozvedeno níže), kdy bylo prokázáno, že jednotlivá převzatá tvrzení se nezakládají na pravdě, a v mnohých případech si mohl sám žalovaný, resp. autor článku, jednotlivá převzatá tvrzení ověřit, pokud by postupoval se zvýšenou mírou profesionální péče. Na základě těchto skutečností soud uzavřel, že žalovaný je jakožto vydavatel internetového mediálního portálu odpovědný za obsah uveřejněný v článku, když nebyly splněny předpoklady dané judikaturou vyšších soudů pro zproštění se odpovědnosti žalovaného.

36. Soud dále přistoupil k hodnocení pravdivosti jednotlivých převzatých tvrzení, ze kterých se skládá článek, a za který se žalobce domáhá ochrany osobnosti a přiznání nemajetkové újmy. Předně soud uvádí, že v případě těchto převzatých tvrzení se jedná o skutková tvrzení, nikoliv o hodnotící soudy, kdy skutková tvrzení jsou taková tvrzení, která se opírají o určitý fakt, o objektivně existující realitu, která je zjistitelná pomocí dokazování a pravdivost tvrzení je tedy ověřitelná. Oprávněnost skutkových tvrzení je pak do značné míry determinována jejich pravdivostí. Pravdivost tvrzení uvedených v článku pak lze pomocí dokazování ověřit.

37. Skutkové tvrzení -„ Odešel jsem kvůli němu, kvůli jeho nesystémovým změnám, které tam zaváděl, bylo mi sice líto opustit kluky, nesnesl jsem zacházení od vedení, za poslední tři roky skončilo asi 50 ze 147 hasičů, tedy výjezdových“,„ Zkušení hasiči odcházejí a odcházejí především kvůli němu. Kvůli změnám, které tam zaváděl.“ Na základě provedeného dokazování soud uzavřel, že toto tvrzení není pravdivé. Ze sdělení DP vyplynulo, že za roky 2016, 2017, 2018 a 2019 odešlo dohromady 47 zaměstnanců hasičského sboru, kdy uváděné důvody odchodu byly v mnoha případech zdravotní či odchody do starobního důchodu (bod 19. rozsudku). Skutečnost, že odchody zaměstnanců nezapříčinila osoba žalobce, vyplynula i z výslechu svědkyně [celé jméno svědkyně], vedoucí oddělení výběru zaměstnanců DP, která při výslechu uvedla, že nezaznamenala za doby svého působení nějaké výtky ani ze strany kolegů, ani ze strany podřízených ve vztahu k žalobci, sama viděla, že na pracovišti je žalobce vnímán dobře, jeho podřízení jsou k němu otevření (č.l. 79 spisu), nemá informace, že by nějací hasiči odešli ze sboru právě kvůli osobě či osobnosti žalobce (výpověď na č.l. 80 spisu), kdy oblast odchodů je v rámci DP sledována, důvody odchodů jednotlivých zaměstnanců, jsou většinou zdravotní, svědkyně nemá žádnou informaci o tom, že by nějací hasiči odešli z důvodů spočívajících na straně žalobce, neměla ani informace o tom, že by došlo ke zvýšení fluktuace za působení žalobce (výpověď na č.l. 79 p.v. spisu). Shodně toto potvrdili i svědci [celé jméno svědka] [celé jméno svědka], současní zaměstnanci hasičského sboru DP, kdy svědek [celé jméno svědka] vypověděl, že osobně nezná nikoho, kdo by odešel kvůli osobě pana [celé jméno žalobce] s tím, že pokud odešli zaměstnanci, tak ti odešli třeba ke státním hasičů nebo ze zdravotních důvodů nebo do starobního důchodu (výpověď na č.l. 81 spisu). Svědek [celé jméno svědka] vypověděl, že fluktuace je v hasičském sboru průběžná, poslední roky patrně více, protože ta starší generace odcházela, obměňovala se, svědek si nemyslí, že by hasiči odcházeli z důvodů spočívajících v osobě či osobnosti pana [celé jméno žalobce] (výpověď na č.l. 82 spisu). Svědek [celé jméno svědka], který v soukromé zprávě na sociální síti Facebook sdělil, že ze sboru odešel kvůli osobě žalobce, vypověděl, že on osobně odešel z hasičského sboru do předčasného důchodu z toho důvodu, že mu byla žalobcem uložena povinnost absolvovat velitelský kurz, který on nechtěl vzhledem k jeho blížícímu se důchodovému věku podstoupit s tím, že žalobce měl právo, resp. povinnost nařídit svědkovi absolvovat velitelský kurz, protože to nově nařizoval zákon (výpověď svědka [celé jméno svědka] na č.l. 149 spisu). Ani z výslechu svědka [celé jméno svědka] nevyplynulo, že by odešel ze sboru kvůli osobě žalobce, kdy svědek uvedl, že důvodem jeho odchodu byla potřeba změny, spolupráci se žalobcem hodnotil jako maximálně kvalitní, konstruktivní a korektní (výpověď na č.l. 185 p.v. spisu), vůbec nevnímal, že by činnost jeho oddělení personální změnou ve vedení organizace (příchodem žalobce) byla ovlivněna nějak negativně, spíše naopak (výpověď na č.l. 186 spisu). Svědek popsal, že důvody odchodů hasičů byly různé (výpověď na č.l. 186 spisu), kdy se nedomnívá, že by k odchodům zaměstnanců z hasičského sboru docházelo z důvodu osoby či osobnost pana [celé jméno žalobce] (výpověď na č.l. 186 p.v. spisu). Shodně vypověděl i svědek [celé jméno svědka], zaměstnanec hasičského sboru Dopravního podniku [anonymizováno] [obec] (výpověď na č.l. 108 spisu), svědek [celé jméno svědka] (č.l. 116 p.v. spisu) či svědek [celé jméno svědka], který vypověděl, že změny, které nastaly při nástupu žalobce do vedoucí funkce, se týkaly spíše posunu k dodržování řádu, od nástupu pana [celé jméno žalobce] se dbalo na výcvik, denní řád se zpřísnil, což někteří zaměstnanci nesli nelibě, protože byli zvyklí si v rámci směny zařídit nějaké svoje vedlejší činnosti (výpověď na č.l. 98 p.v., č.l. 99 spisu) a pokud někteří zaměstnanci svůj odchod odůvodňovali panem [příjmení], tak tam byly i další problémy z odborné přípravy, kterou nezvládli (výpověď na č.l. 99 p.v. spisu), otočilo se tam hodně lidí, ale příčinou nebyl pan [celé jméno žalobce] (výpověď na č.l. 99 p.v. spisu). Na základě shora uvedeného soud uzavřel, že v článku prezentované tvrzení, že ze sboru odcházejí zaměstnanci kvůli osobě žalobce, není pravdivé.

38. Skutkové tvrzení, týkající se předchozích žalobcem zastávaných funkcí -„ [příjmení] hasiči jsme komunita. Zakládáme si na tom. A [celé jméno žalobce] mezi námi nemá vůbec dobrou reputaci. Všude, kde byl, se ho nějakým způsobem zbavili,“„ [jméno] ale nebyl vůbec oblíbený a bylo mu důrazně doporučeno, aby ze stanice raději odešel. Jinak by mohl přijít k úrazu.“„ V [obec] ho už vykopli. [příjmení] mu čestnou funkci a poslali ho pryč“. Na základě provedeného dokazování soud uzavřel, že to tvrzení uvedené v článku je nepravdivé. Co se týká působení žalobce v [obec], tak dle článku v časopisu Život [obec] odcházel žalobce z funkce velitele místního sboru dobrovolných hasičů s poctami, kdy v tomto časopise bylo publikováno i poděkování žalobci s tím, že žalobce odešel z funkce na vlastní žádost. K odchodu z této funkce žalobce při výslechu uvedl, že nebyl schopen skloubit výkon této funkce s výkonem jeho civilního povolání, neměl k tomu časový prostor (výpověď žalobce na č.l. 67 spisu). Tuto skutečnost potvrdil svědek [celé jméno svědka], který působí jako člen sboru dobrovolných hasičů v [obec], který vypověděl, že mu sám žalobce v roce 2018 říkal, že chce ve funkci z důvodu časové vytížení skončit, že nemá na sbor v [obec] tolik času, aby to tam mohlo vzkvétat (výpověď na č.l. 69 p.v. spisu), kdy za pana [celé jméno žalobce] to tam fungovalo, vytáhl tuto jednotku nahoru (výpověď na č.l. 70 spisu). Stejně tak svědek [celé jméno svědka], bývalý podřízený žalobce, při svém výslechu potvrdil, že má informace od jiných hasičů, že s osobou žalobce byla v [obec] spokojenost (výpověď na č.l. 78 p.v. spisu). Svědek [celé jméno svědka], který žalobce ve funkci v [obec] nahradil, při výslechu uvedl, že když se znovu obnovoval chod jednotky sboru dobrovolných hasičů, tak žalobce jednotku založil, sehnal lidi, aby jednotka začala fungovat, prováděl školení, měl se všemi přátelské vztahy. Důvodem jeho odchodu bylo to, že se odstěhoval z [obec] a neměl již čas na vedení sboru. Dle svědka informace uvedená v článku, že žalobce byl vyhozen pro neschopnost, není pravdivá (výpověď na č.l. 140, č.l. 140 p.v. spisu), svědek si není vědom toho, že by si tuto informaci někdo ověřoval, kdy žalobce odešel na svoji vlastní žádost, aby nebránil v rozvoji sboru, na který již neměl takové časové kapacity s ohledem na jeho působení v DP (výpověď na č.l. 141 spisu). Svědek [celé jméno svědka] se vyjádřil k působení žalobce v [obec], k důvodu žalobcova odchodu ze sboru v [obec] svědek uvedl, že dle jeho názoru ho působení u tohoto sboru neuspokojovalo, možná byl již vyhořelý, a proto se nejspíše rozhodl pro změnu, během žalobcova působení v [obec] nedocházelo k nějakým neshodám či konfliktům, dle svědka byl žalobce velitel, člověk, na kterého se dalo spolehnout. Dále svědek uvedl, že informace uvedené ve sporném článku, týkající se [obec], se nezakládají na pravdě. Svědek přímo uvedl, že článek je smyšlený (výpověď na č.l. 78 p.v. spisu). K odchodu žalobce se ve svém výslechu vyjádřil i svědek [celé jméno svědka], který uvedl, že si myslí, že žalobce neodešel ze sboru v [obec] ve zlém (výpověď na č.l. 139 p.v. spisu). S ohledem na shora uvedené má soud postaveno najisto, že skutkové tvrzení o důvodech odchodu žalobce z hasičského sboru v [obec] a v [obec] uvedené v článku je nepravdivé. Nadto soud uvádí, že i sám autor sporného článku při své výpovědi uvedl, že žádným způsobem v [obec] či [obec] neverifikoval skutečnosti týkající odchodu žalobce z těchto hasičských sborů (výpověď na č.l. 68 p.v. spisu).

39. Skutkové tvrzení -„ žalobce byl velitelem družstva Zličínského depa“,„ Když [celé jméno žalobce] přišel na pražský dopravní podnik, hasiči do něj zprvu vkládali naděje.„ Říkali si, že bude dobrej, že je z výjezdu. Jenže chyba lávky. Jednou z prvních změn, kterou jako ředitel zavedl, byl zákaz společného vaření a pak už to jelo.“ 40. Na základě provedeného dokazování soud uzavřel, že ani tvrzení, že žalobce byl v rámci karierního postupu i velitelem družstva Zličínského depa, nebylo pravdivé. Žalobce tuto skutečnost popřel, kdy vždy sloužil na stanici Kačerov (výpověď na č.l. 68 spisu). Autor článku při výslechu uvedl, že jeho dva zdroje mu potvrdili, že žalobce působil na stanici [část obce], informaci si neověřoval, považoval ji za podružnou, spolehl se na zdroj (výpověď na č.l. 69 spisu). Svědek [celé jméno svědka] uvedl, že žalobce pamatuje pouze na stanici Kačerov, nikoliv na [část obce] (č.l. 105 p.v. spisu). Svědek [celé jméno svědka] při výpovědi sdělil, že žalobce nepůsobil na stanici [část obce] (výpověď na č.l. 120 spisu). S ohledem na svědecké výpovědi soud uzavřel, že ani toto skutkové tvrzení, byť pro věc samu nikoliv podstatné, se nezakládá na pravdě. Pokud jde o zákaz společného vaření, tak žalobce při výslechu uvedl, že skutečně tento zákaz zavedl, s ohledem na nepříznivé zkušenosti s tímto spojené, kdy zaměstnancům bylo zajištěno závodní stravování, takže nedošlo ke krácení jejich práv (výpověď na č.l. 67 spisu). Svědek [celé jméno svědka] při výslechu uvedl, že v podstatě vaření nikdy nebylo povoleno, tolerovalo se o víkendech, žalobce pouze upozornil na to, že ve všední dny se nesmí vařit, smí se jen o víkendech (výpověď na č.l. 81 spisu). Svědek [celé jméno svědka] uvedl, že vaření bylo asi zakázáno na stanici [část obce], on byl na stanici Kačerov, kde hasiči chodili do jídelny (č.l. 82 spisu). Svědek [celé jméno svědka] při výslechu uvedl, že změny ohledně vaření nastaly, omezilo se vaření, k dispozici od pondělí do pátku je stravovací zařízení DP, o víkendech se umožňuje připravit si stravu v kuchyních na požárních stanicích, pouze se omezilo vaření ve všední den, na kterém se podílela takříkajíc celá směna na úkor výcviku (výpověď na č.l. 99 spisu). K otázce vaření se vyjádřil při své svědecké výpovědi svědek [celé jméno svědka], který uvedl, že vaření není povolené, nikdy nebylo a nikdy není (výpověď na č.l. 108 p.v. spisu). Shodné informace potvrdil ve své výpovědi i svědek [celé jméno svědka] (výpověď na č.l. 115 p.v., č.l. 117 spisu). Na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že skutkové tvrzení o tom, že žalobcem bylo zakázáno společné vaření, je zčásti pravdivé, když z výslechů svědků plyne, že zákaz vaření byl pouze ve všední dny, nikoliv o víkendu. Nadto soud uvádí, že ačkoliv zákaz společného vaření může být ve specifickém kolektivu, kterým jistě kolektiv hasičů je, vnímáno negativně, žalobce pouze postupoval v souladu s předpisy upravujícími bezpečnost práce, a tato skutečnost mu nemůže jít k tíži. Soud proto uzavřel, že ačkoliv se skutkové tvrzení částečně zakládá na pravdě, jeho vyznění pravdě neodpovídá a má za cíl negativně hodnotit osobu žalobce.

41. Skutkové tvrzení týkající potenciálních nových zaměstnanců sboru -„ Nepřicházejí ani ze Středočeského kraje. Kvůli tomu, jakou má pan [celé jméno žalobce] reputaci, k nám chodí hlavně z Moravy.“ Z výslechu svědkyně [celé jméno svědkyně], vedoucí oddělení výběru zaměstnanců Dopravního podniku [anonymizováno] [obec], vyplynulo, že před publikací článku svědkyně neměla informace, že by nebyl zájem o pozici u hasičského sboru z důvodu osobnosti či osoby žalobce, že by zde nebyl zájem z [obec] nebo Středočeského kraje. Potom co článek vyšel, tak se objevily dotazy ze strany uchazečů, někdy až bulvárního charakteru, kdy se uchazeči doptávali, jak to v jednotce funguje, jestli velitel je skutečně uzurpátor, chtěli informace, zda se s žalobcem mohou potkat (výpověď na č.l. 79 p.v. spisu). Svědek [celé jméno svědka] vypověděl, že hasiči do sboru přicházejí z celé republiky, obecně pražských uchazečů není moc, neví proč. Nemá žádné informace, že by zde hrála roli osoba či osobnost žalobce (výpověď na č.l. 81 spisu). Svědek [celé jméno svědka] vypověděl, že je zájem o práci v hasičském sboru Dopravního podniku [anonymizováno] [obec], i z [obec] (výpověď na č.l. 100 spisu). Svědek [celé jméno svědka] vypověděl, že zájemci jsou jak z [obec], tak ze Středočeského kraje (výpověď na č.l. 115 p.v. spisu). Sám žalobce pak vypověděl, že v roce 2017 přišlo 8 lidí, z toho byli 4 z [obec] či Středočeského kraje, v roce 2018 přišlo 14 lidí, z toho 8 z [obec] či Středočeského kraje, v roce 2019 přišlo 17 lidí, z toho 14 z Prahy a Středočeského kraje. Na základě provedeného dokazování soud uzavřel, že tvrzení, že se kvůli osobě žalobce a jeho reputaci nehlásí do hasičského sboru uchazeči z Prahy a Středočeského kraje, je nepravdivé, když provedené dokazování ukázalo, že hasičský sbor má zájemce i z těchto lokalit.

42. Skutkové tvrzení -„ Jenomže za [celé jméno žalobce] se všichni různě točí, nejsou žádné stálé směny, a ti mladí kluci se od nás pořádně nic nenaučí.“ Svědek [celé jméno svědka] vypověděl, že každý hasič je zařazen do nějakého družstva, v rámci směny jsou stále stejné osoby, ale když někdo chybí, třeba z důvodu dovolené nebo nemoci, tak se samozřejmě provede změna třeba z jiné směny (výpověď na č.l. 81 spisu). Svědek [celé jméno svědka] uvedl, že jsou stálé směny, když je dost lidí, když je potřeba směnu doplnit, třeba z důvodu dovolené, tak se třeba vezme ze zálohy nebo z jiné směny (výpověď na č.l. 82 spisu). [celé jméno svědka] vypověděl, že směny jsou stálé, každý kdo nastupuje, je zařazen do jedné konkrétní směny, na jedno konkrétní pracovní místo a k rotacím dochází, pokud potřebují tu danou odbornost na dané konkrétní místo, rotace probíhají většinou u nových zaměstnanců a zpravidla je to k získání odborných znalost, rozhodně se nejedná o nějaké svévolné rotování (výpověď na č.l. 100 spisu). Dle výpovědi svědka [celé jméno svědka] jsou spíše stálé směny, nový hasič, začátečník, pak prochází směnami, aby se naučil co nejvíce, školí se a účastní se speciálních školení (výpověď na č.l. 108 p.v. spisu). Dle svědka [jméno] [celé jméno svědka], velitele družstva, jsou směny stálé. Na návrh velitelů družstva probíhá rotace za účelem výcviku hasičů, nešlo o návrh žalobce (výpověď na č.l. 115 p.v. spisu). Z výpovědí hasičů sboru Dopravního podniku [anonymizováno] [obec] tak vyplynulo, že směny jsou stálé, pouze za účelem zácviku nových hasičů a průběžného výcviku ostatních hasičů, dochází i k rotacím. K rotacím dochází i v případě řešení obvyklých situací, jako je dovolená. Iniciativa pro zavedení rotací vzešla od velitelů družstva, kdy žalobce následně tuto žádost schválil. Není tak pravdivé tvrzení, že„ … za [celé jméno žalobce] se všichni různě točí, nejsou žádné stálé směny, a ti mladí kluci se od nás pořádně nic nenaučí.“, když je z výpovědí svědků evidentní, že stále směny fungují, a k nim je za účelem výcviku zavedena rotace, když navíc toto opatření nevzešlo z návrhu žalobce, ale z návrhu velitelů družstev. V řízení bylo rovněž prokázáno, a to výpovědí svědků, že i výcvik nových hasičů probíhá standardním způsobem.

43. Skutkové tvrzení -„ [celé jméno žalobce] tento systém údajně vyhovuje, mladší hasiče si jím má zavazovat, říkají kritici současného stavu.„ Pak je ale smutný vidět, když přijde mladý kluk, který tam je rok, a řekne někomu, kdo tam dělá dvacet let, že má o třetinu lepší peníze. A je to tak jen proto, že donáší nahoru, velitelům. Za to mají prémie.“. [celé jméno svědkyně], vedoucí oddělení výběru zaměstnanců DP, vypověděla, že finanční ohodnocení je upraveno v DP směrnicí, která přesně určuje spravedlivé ohodnocování, i výše odměny má svá pravidla, v DP je systém odměňování přesně nastaven, není možné si mladé kluky nebo někoho jiného zavazovat, systém zavazování financemi není možný (výpověď na č.l. 79, 79 p.v. spisu). Nestandardní odměňování ve smyslu zvýhodnění„ mladých“ hasičů nebylo prokázáno ani výpovědí svědka [celé jméno svědka] (výpověď na č.l. 81, 81 p.v. spisu), svědka [celé jméno svědka] (výpověď na č.l. 82 spisu), svědka [celé jméno svědka] (výpověď na č.l. 101 spisu), svědka [celé jméno svědka] (výpověď na č.l. 109 spisu) či svědka [celé jméno svědka] (výpověď na č.l. 185 spisu). Ze mzdových tarifů DP z let 2017 a 2018 pak plyne, že způsob odměňování je přesně určen, kdy jsou vymezeny tarifní stupně, kterým následně odpovídá tarifové rozpětí. Soud s ohledem na shora uvedené dospěl k závěru, že tvrzení o ovlivňování výše mzdy z důvodu„ donášení“ velitelům nebylo prokázáno jako pravdivé.

44. Skutkové tvrzení týkající se uzavření stanice Kačerov dne [datum] -„ [příjmení] [jméno] se směny běžně posilují. Dělají to pražští hasiči, drážní hasiči. Jenomže proto, že ředitel na tu směnu nesehnal dostatek lidí, tak centrální stanice na Kačerově zůstala uzavřená a prošlo mu to. Tehdy jsem byl přesvědčený o tom, že je to jeho konec, ale on se z toho zase nějak vyvlékl“. Na základě listinných důkazů a provedených výslechů svědků soud dospěl k závěru, že i toto skutkové tvrzení je nepravdivé. Dle výňatku ze strážní knihy nebyla dne [datum] uzavřena hasičská stanice Kačerov, její provoz byl pouze omezen, na směně byly dvě osoby. Žalobce při výslechu uvedl, že dne [datum] stanice nebyla zavřená, ale někteří zaměstnanci čerpali indispoziční volno, a bylo potřeba zabezpečit i v případě čerpání těchto volných dnů provoz stanice. Žalobce provoz zabezpečil tak, že zajistil, aby na stanici byla osazena speciální auta, což jsou 4 lidi, a takto fungovalo (výpověď na č.l. 67 p.v. spisu). Autor článku vypověděl, že pokud šlo o uzavření stanice na [datum], tak na tom se všechny 4 zdroje shodly. [ulice] podnik toto popíral, říkal, že k tomu vůbec nedošlo (výpověď na č.l. 68 p.v. spisu). [celé jméno svědka] vypověděl, že dne [datum] sloužil na Kačerově od 18:45 hod dvanácti hodinovou směnu do sedmi hodin ráno, byl povolán ze zálohy, protože chyběli lidi, byla to jeho směna navíc, byl tam on a [příjmení] [příjmení] s tím, že dne [datum] byli na stanici dva a v počtu dvou lidí může hasičská stanice fungovat. Současně svědek uvedl, že hasičská stanice prostě nebyla zavřená, protože on tam fyzicky skutečně byl. Dále svědek vypověděl, že jenom dvě osoby nejsou schopny zajistit plný chod na dané hasičské stanici, výjezdová jednotka má mít 3+1 (výpověď na č.l. 82 spisu). [celé jméno svědka] vypověděl, že neví o tom, že by za působení žalobce jakožto vedoucího byla uzavřená nějaká ze stanic, docházelo k pomluvě, že se tak stalo. Stanice Kačerov nebyla uzavřená, byla tam obsluha na speciální techniku, takže nebyla uzavřená (výpověď na č.l. 102 spisu). Svědek [celé jméno svědka] pak vypověděl, že výňatku ze strážní knihy byla dne [datum] stanice akceschopná v omezeném rozsahu, ta stanice byla prostě provozuschopná v omezeném rozsahu, ale nebyla úplně uzavřená (výpověď na č.l. 192 spisu). Na základě listinných důkazů a provedených výslechů je tedy postaveno najisto, že stanice Kačerov nebyla dne [datum] uzavřena, byl pouze omezen její provoz a její akceschopnost, a to s ohledem na to, že zaměstnanci, kteří byli určeny k práci na této stanici v tento den, čerpali buď řádnou dovolenou nebo indispoziční volno. Soud tedy uzavřel, že skutkové tvrzení, že stanice na Kačerově zůstala dne [datum] uzavřena, není pravdivé.

45. S ohledem na shora uvedené soud dospěl k závěru, že shora citovaná skutková tvrzení uvedená v článku, za něž se žalobce domáhá nemajetkové újmy, se ve většině případů nezakládají na pravdě, a to až na jedno tvrzení, které je částečně pravdivé, a to tvrzení týkající se zákazu vaření, kdy ale vyznění tohoto tvrzení pravdě neodpovídá a má za následek negativní hodnocení osoby žalobce, stejně tak jako zbylá skutková tvrzení. Dle názoru soudu lze uzavřít, že žalobce v pozici velitele činil i určitá„ nepopulární“ rozhodnutí, a to např. zákaz vaření ve všední dny či striktní dodržování povinných školení, které mohly vyvolat případně nelibost u části zaměstnanců, nicméně nelze odhlédnout od celkového vyznění předmětného článku, které je pro žalobce značně negativní, kdy žalobce je hodnocen jako osoba činící nesystémová rozhodnutí, kdy pod jeho vedením měl hasičský sbor ztratit reputaci, negativně je hodnoceno i jeho působení na předchozích místech. Následně soud přistoupil k posouzení toho, zda došlo publikací těchto nepravdivých skutkových tvrzení k porušení žalobcova práva na ochranu osobnosti.

46. Každá fyzická osoba má právo na ochranu osobnosti, ale ochrana se poskytuje výlučně proti takovým jednáním, která jsou objektivně způsobilá přivodit újmu na osobnosti subjektu, a není rozhodující, zda k újmě došlo, ale stačí již objektivní způsobilost daného jednání takovou újmu způsobit. K porušení práva tak může dojít nepravdivými skutkovými tvrzeními difamačního charakteru či publikací nepřípustných hodnotících úsudků. Jde však i o posouzení otázky, zda jde o kritiku přiměřenou či nepřiměřenou, která je způsobilá zasáhnout do práva na ochranu osobnosti. Vždy je třeba zkoumat míru, tj. intenzitu, tvrzeného porušení práva na ochranu osobnosti, a to v kontextu se svobodou projevu, s právem na informace a se zřetelem na požadavek proporcionality uplatnění těchto práv a jejich ochranu. Nutno zdůraznit, že každé zveřejnění nepravdivého údaje nemusí automaticky znamenat neoprávněný zásah do osobnostních práv. Soud se tak zabýval otázkou, zda sporný článek byl, co se týká uvedených skutkových tvrzení, oprávněný a přiměřený ve smyslu shora uvedených kritérií. Dle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2033/2009 či usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 3945/2019, i v případě, že se konkrétní zásah proti osobnostním právům fyzické osoby jeví jako odporující objektivnímu právu, mohou ve skutečnosti existovat okolnosti, které neoprávněnost takového zásahu vylučují. Taktomu může být např. při výkonu ústavními principy zaručeného práva kritiky. Kritika jako součást svobody projevu a široké a veřejné informovanosti je nepochybně důležitým nástrojem demokracie ve společnosti. Současně je třeba zdůraznit, že svoboda projevu, včetně práva pronášet kritiku, musí mít v demokratické společnosti své meze, kdy jejich překročení pravidelně vede k závažným nežádoucím újmám na právu na ochranu osobnosti kritizovaných fyzických osob. K neoprávněnému zásahu do osobnosti fyzické osoby nedojde výkonem práva kritiky jedině v případě, že jde o kritiku právem přípustnou, resp. kritiku oprávněnou. Ta předpokládá, že při ní nejsou překročeny meze věcné a konkrétní kritiky a současně to, že je taková kritika přiměřená i co do obsahu, formy i místa, tj. že nevybočuje z mezí nutných k dosažení sledovaného a zároveň uznaného cíle. O věcnou kritiku nejde především tam, kde kritika vychází z nepravdivých podkladů, a která z těchto nepravdivých podkladů dovozuje vlastní hodnotící úsudky. Vybočí-li kritika z mezí její přípustnosti, jedná se o exces, který představuje neoprávněný zásah do osobnosti fyzické osoby se všemi s tím spojenými následky občanskoprávní odpovědnosti osoby, která se takového zásahu dopustila. Jestliže kritika v konkrétním případě postrádá právní přípustnost, není namístě upřednostňovat právo na kritiku před právem na ochranu osobnosti fyzické osoby. Nadto lze pokládat za obecně zřejmé, že uvádění nepodložených, resp. nepravdivých údajů o fyzické osobě není možno ztotožňovat s pojmem oprávněné kritiky. Současně je nutno zdůraznit, že při hodnocení míry a dopadů předmětného zásahu do práva na ochranu osobnosti fyzické osoby je třeba vycházet z objektivního principu, kdy zásahem by se takto cítil dotčeným na cti a vážnosti každý, kdo by se nacházel na místě této osoby (viz nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 2300/18).

47. Soud souhlasí s tím, že kritika jako součást svobody projevu a široké a veřejné informovanosti je důležitým nástrojem demokracie ve společnosti. V předmětné věci má však soud za to, že byly překročeny meze věcné a konkrétní kritiky, a nejednalo se tak o kritiku oprávněnou. K tomuto závěru došel soud na podkladě toho, že kritika žalobce publikovaná v článku nevychází z pravdivých podkladů, když soud, jak je podrobně uvedeno výše, na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, že skutková tvrzení, ze kterých se článek skládá, jsou nepravdivá. Takto provedená kritika a takto provedený výkon práva na svobodu projevu, pak nemůže požívat ochrany, zvlášť když je ve střetu s přirozeným právem. [celé jméno svědka] projevu a právo na informace jsou nerozlučně spjaty s povinnostmi a závazky z nich plynoucími. V případě jejich vykonávání v oblasti žurnalistiky lze ochranu svobody projevu a práva na šíření informace o věcech veřejného zájmu poskytnout toliko za předpokladu, že média jednají v dobré víře, na přesném skutkovém základě a poskytují spolehlivé a přesné informace v souladu s novinářskou etikou. Je nepochybné, že pravdivost nebo lživost zveřejňované informace bude mít zásadní vliv na rozhodování o poskytnutí ochrany právu na informace, a to zvlášť za situace, kdy se toto právo dostává do střetu s právem na zachování lidské důstojnosti, osobní cti či dobré pověsti zaručené v čl. 10 odst. 1 Listiny (nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 2300/18). Soud nemohl při tomto hodnocení oprávněnosti kritiky odhlédnout ani od až místy bulvárního charakteru článku, kdy některé pasáže článku obsahují značně expresivní (a zároveň nepravdivé) obraty (název článku„ Chodí k nám odpad“, v textu uvedeno -„ V [obec] ho už vykopli“). Další skutečností, která soud vedla k závěru o nepřípustnosti kritiky, byla výpověď autora článku, který uvedl, že vycházel ze svých čtyř zdrojů a některé informace, jako například minulost žalobce, resp. jeho působení v [obec] a [obec] a k důvodům jeho odchodu, si vůbec neověřoval, ačkoliv se jednalo o snadno ověřitelné informace. Soud tak uzavřel, že ačkoliv je žalovaný profesionálem na mediálním trhu, byl při uveřejňování uváděných informací nedbalý. Ve chvíli, kdy byl žalobce mj. označen za osobu, která nemá v hasičské komunitě dobrou pověst, že byl nucen odejít ze svých předchozích funkcí, a kvůli jeho osobě se nehlásí noví uchazeči do hasičského sboru z Prahy a Středočeského kraje, bylo závažným způsobem zasaženo do jeho cti a vážnosti, a jednání žalovaného, tedy publikace článku v takové podobě, v jaké byl publikován, bylo objektivně způsobilé přivodit újmu na osobnosti žalobce. Tento závěr soudu je v souladu s tzv. objektivním principem, kdy takovýmto zásahem, tedy zveřejněním článku, který negativně hodnotí určitou osobu, a to na základě nepravdivých skutečností, by se cítil dotčeným na cti a vážnosti každý, kdo by se nacházel na místě takovéto osoby (zde žalobce). Značnou intenzitu zásahu do práva na ochranu osobnosti žalobce pak lze jistě vyvozovat ze čtenosti článku, kdy byl v období od [datum] do [datum] článek sedmým nejčtenějším článkem na webovém portálu žalovaného a byl zobrazen více než 180 000 krát. Skutečnost, že minimálně v hasičské komunitě měl článek značný ohlas, lze dovodit z výpovědí, ať již bývalých tak i současných hasičů, kteří uvedli, že obsah článku je mezi hasiči znám, byl hasiči probírán a komentován. Na základě těchto skutečností soud dovodil, že článek představuje neoprávněnou, nepřípustnou kritiku, která postrádá právní přípustnost a není na místě ji upřednostnit před právem na ochranu osobnosti žalobce. Nepřípustná kritika pak představuje tzv. intenzivní exces, který představuje neoprávněný zásah do osobnosti fyzické osoby se všemi s tím spojenými následky občanskoprávní odpovědnosti osoby, která se takového zásahu dopustila, tedy žalovaného (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2033/2009, sp. zn. 30 Cdo 262/2014, sp. zn. 25 Cdo 3423/2018). V otázce intenzity nelze ani odhlédnout od kontextu celého článku, který je podáván tak, že se skládá z tvrzení osob, které mají odborný vhled do fungování hasičského sboru, a tak informace předestřené v článku vyznívaly jako tvrzení od osob, u nichž může průměrný čtenář předpokládat podrobnou a dlouhodobou znalost poměrů v hasičském sboru. O to intenzivnější zásah do osobnostních práv žalobce článek představuje, když článek byl způsobilý vyvolat ve čtenáři dojem, že se jedná o nezpochybnitelně pravdivá tvrzení, s ohledem na to, od koho tvrzení pocházejí. Následně soud řešil i námitku žalovaného, že žalobce je veřejnou osobou a musí kritiku snášet. Nutnost akceptace vyšší míry veřejné kritiky se vztahuje typicky na osoby veřejně činné, kterými jsou například politici či hvězdy showbusinessu. Toto ale není situace žalobce. Pokud žalobce vystupoval v médiích a vyjadřoval se k činnosti hasičského sboru, tak se tak dělo v souvislosti s výkonem jeho profese a z těchto ojedinělých mediálních vystoupení žalobce nelze dovozovat to, že je veřejnou osobou. Nelze ho srovnávat s politiky či populárními zpěváky či herci, kteří se v mediích objevují s určitou pravidelností a opakovaně. Na základě těchto skutečností pak soud dovodil, že žalobce není veřejně známá osobnost.

48. S ohledem na shora uvedené soud uzavřel, že článek představuje neoprávněný zásah, který je objektivně způsobilý vyvolat nemajetkovou újmu spočívající v porušení osobnosti žalobce, kdy článek představuje kritiku žalobce, a to kritiku neoprávněnou, která je založena na nepravdivých podkladech, kdy zároveň jsou v kritice k popisu určitých jevů a k popisu osobnosti žalobce, jeho práce a jeho profesní minulosti, použity výrazy, jejichž míra expresivity je v nepoměru k cíli kritiky, resp. obsah kritiky je neadekvátní k posuzovanému jednání kritizovaného, přičemž z ní vyplývá úmysl kritizovanou osobu znevážit, a jde tak o kritiku nepřiměřenou, a jedná se tím pádem o neoprávněný zásah do osobnosti člověka (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 3423/2018). Dle názoru soudu je zde dána i příčinná souvislost mezi zásahem a porušením osobnostní sféry žalobce, kdy zásah, který je představován publikováním článku žalovaným v té podobě, v jaké byl publikován, byl objektivně způsobilý k porušení osobnosti žalovaného, kdy obsah článku objektivně snížil důstojnost a vážnost žalobce v jeho profesní sféře. Soud ze shora uvedených důvodů uzavřel, že byly splněny předpoklady pro vznik odpovědnosti žalovaného za neoprávněný zásah do osobnosti žalobce a pro vznik odpovědnosti žalovaného za nemajetkovou újmu způsobenou zásahem do osobnosti žalobce. V této souvislosti je třeba uvést, že pro vznik odpovědnostních nároků z porušení či ohrožení osobnostního práva není požadováno zavinění rušitele, jedná se o odpovědnost objektivní. Dle názoru soudu žalovaný sice před uveřejněním článku kontaktoval zaměstnavatele žalobce, položil mu otázky, které se týkaly, alespoň částečně, tvrzení, která následně byla publikována, s tím, že se mu dostalo odpovědí, nicméně s ohledem na text samotného článku nelze uzavřít, že by žalobci, resp. jeho zaměstnavateli, byl dán v článku samotném takový prostor, aby jej bylo možno považovat za dostatečný. Soud si je vědom, že s ohledem na dané médium (internet) dochází k určitému zjednodušení při publikaci článků a lze tak stěží trvat na naprosté přesnosti skutkových tvrzení a klást tak na novináře ve svých důsledcích v podstatě nesplnitelné nároky, nicméně významné je vždy to, aby celkové vyznění určité informace odpovídalo pravdě, a to v daném případě naplněno nebylo. Článek jako celek zde vyznívá pro žalobce značně nepříznivě, kdy jeho působení v hasičském sboru DP a jeho velitelské schopnosti jsou hodnoceny negativně, změny jím zaváděné jsou posuzovány jako nesystémové a vedoucí k oslabení zdárné funkce hasičského sboru. Za situace, kdy byla zveřejněna nepravdivá tvrzení a tato tvrzení ve svém souhrnu, s přihlédnutím k celkovému vyznění daného článku, byla objektivně způsobilá přivodit újmu na osobnosti žalobce, tak byly dle názoru soudu splněny veškeré předpoklady pro odpovědnost žalovaného za újmu na osobnosti žalobce způsobenou. K danému je třeba uvést, že ani použití slova„ údajně“ či použití uvozovek nezbavuje žalovaného odpovědnosti za zveřejněná tvrzení a tedy za újmu žalobci způsobenou. Pokud bylo poukazováno na to, že zde byl pro uveřejnění článku vyšší, než standardní počet zdrojů, kdy svědek [celé jméno svědka], editor, potvrdil, že informace mají být ověřovány minimálně ze dvou zdrojů (výpověď na č.l. 144 spisu) a zde byly zdroje čtyři a toto vyplývá i z předloženého notářského zápisu (bod 18. rozsudku), tak nelze odhlédnout od té skutečnosti, že právě informace, které se přímo dotýkají žalobce (negativní hodnocení jeho působení v [obec] a [obec], resp. důvody jeho odchodu), nebyly nikterak verifikovány u relevantních zdrojů, tj. na místě předchozího působiště žalobce.

49. S ohledem na shora uvedené, když bylo shledáno naplnění veškerých předpokladů pro odpovědnost žalovaného za nemajetkovou újmu způsobenou zásahem do osobnosti žalobce, soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku a v souladu s § 82 odst. 1 o.z. uložil žalovanému, aby upustil od neoprávněného zásahu do osobnosti žalobce, a tedy, aby odstranil z internetového mediálního portálu předmětný článek.

50. Následně soud posuzoval požadavek žalobce na náhradu nemajetkové újmy, kdy žalobce požadoval přiměřené zadostiučinění jak ve formě omluvy, tak i v penězích.

51. Při rozhodování, jaká forma zadostiučinění zajistí skutečné a dostatečně účinné odčinění způsobené újmy, soud zvažuje konkrétní okolnosti případu a zejména intenzitu zásahu do osobnostních práv poškozené osoby.

52. Soud se dále zabýval otázkou, zda nemajetková újma dosahuje takové intenzity, kdy se již nejeví dostačujícím jen morální zadostiučinění dle § 2951 odst. 2 o.z., ale je na místě náhrada v penězích. Finanční zadostiučinění za nemajetkovou újmu lze přiznat jen v případě, pokud není postačující morální zadostiučinění a pokud neoprávněným zásahem došlo ke snížení důstojnosti fyzické osoby či její vážnosti ve společnosti ve značné míře (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1935/2019). Za takovou značnou míru zásahu do důstojnosti a vážnosti fyzické osoby se považuje zejména újma, kterou vzhledem k povaze, intenzitě, opakování, trvání či šíři okruhu působení nepříznivého následku spočívající ve snížení důstojnosti či vážnosti ve společnosti pociťuje a prožívá poškozená osoba jako závažnou (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2062/2015). [příjmení] zadostiučinění musí být podle okolností každého konkrétního případu přiměřená a postačující k nápravě nemajetkové újmy vzniklé neoprávněným zásahem a současně musí být účinná.

53. Nemajetkovou újmu nelze přesně vyčíslit (není to újma vyjádřitelná v penězích), proto není ani účelem zadostiučinění její vyrovnání, kompenzace (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1154/2010). K posouzení toho, zda a v jaké formě má být zadostiučinění poskytnuto, slouží test přiměřenosti. Ten slouží k odfiltrování banálních či triviálních případů nemajetkových újem. Smyslem rozhodně není, aby se odčiňovala jakákoli nemajetková újma. Člověk žijící ve společnosti musí ledacos snést (běžné urážky, projevy neúcty apod.). Dále se zkoumá, zda postačuje morální satisfakce. Ke kladné odpovědi je nutné zjištění, že zajišťuje skutečné a dostatečně účinné odčinění způsobené újmy. Peněžní satisfakce má pak subsidiární povahu. Již ze samotného požadavku, aby zadostiučinění bylo přiměřené, lze odvodit, že je nutné jeho odstupňování podle všech okolností, které provázejí vznik nemajetkové újmy (princip proporcionality) - zvolený způsob zadostiučinění musí být dostatečně účinný. Při posouzení přiměřenosti je pak třeba vzít v úvahu okolnosti, kterými jsou např. význam narušeného statku pro postiženého a vědomost škůdce o tomto významu (např. důstojnosti či cti pro výkon určité profese) a rovněž vědomost o obvyklých následcích, které jsou se zásahem spojeny; způsob zásahu (např. urážlivý); rozsah újmy - územní, časový; vliv na postavení postiženého v rodině, profesním životě, v určité komunitě; okolnosti na straně škůdce (např. jeho majetkové poměry, pohnutka, míra zavinění, ale též polehčující okolnosti (účinná lítost, odstranění následků), stejně jako okolnosti přitěžující (např. pokračování v zásahu po upozornění, provedení zásahu za účelem zisku - zvýšení prodejnosti novin); okolnosti na straně postiženého (např. spoluzavinění, odpuštění skutku škůdci, částečná náprava svépomocí).

54. S ohledem na význam narušeného statku, kdy v řešeném případě se jedná o osobnost žalobce, kdy článkem bylo zasaženo do jeho přirozených práv, způsob zásahu, který byl veden urážlivým způsobem, zpochybňující žalobcovy pracovní zásluhy, s intenzivním rozsahem újmy, jak časovým, tak i územním, kdy článek je stále dostupný na portálu žalovaného, a je tak uživateli internetu dána možnost se s článkem seznámit, s ohledem na to, že článek poškodil žalobce v hasičské komunitě, kdy z provedených výslechů vyplynulo, že žalobce je s předmětným článkem spojován, s tím, že žalovaný ani po podání žaloby článek neodstranil, soud dovodil, že zadostiučinění ve formě morální satisfakce, v předmětném řízení ve formě omluvy, je přiměřené, kdy i textace omluvy je přiměřená. S ohledem na tuto skutečnost soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku, tj. že žalovaný je povinen zveřejnit na své náklady omluvu žalovaného ve vztahu k žalobci ve znění uvedeném v tomto výroku. Vzhledem k intenzitě porušení práv rovněž shledal dostatečnou dobu, po níž má omluva být zveřejněna, neboť délka 7 dnů je přiměřená ve vztahu k době zobrazení textu s nepravdivými informacemi na webových stránkách žalovaného.

55. Poté soud posuzoval, zda je namístě vedle omluvy přiznat žalobci i finanční zadostiučinění. I vzhledem k časovému odstupu mezi zveřejněním samotného článku a rozhodnutím soudu, není již morální satisfakce tak účinná, a nevede ke skutečnému a dostatečnému odčinění újmy, a proto je namístě i satisfakce peněžní. Tento závěr je pak plně v souladu s nálezem Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 581/99, dle kterého pokud primární způsob zadostiučinění je v době rozhodování soudu již natolik oslaben, že svým způsobem pozbývá své funkce, je povinností soudu tím pečlivěji zvažovat přiznání zadostiučinění finanční. Současně je tento závěr i v souladu s rozsudkem Nevyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2005/2003 (taktéž rozsudek Nevyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1152/2012), dle kterého finanční zadostiučinění za neoprávněný zásah do práva na ochranu osobnosti lze přiznat, pokud nebude postačující morální zadostiučinění a pokud došlo ke snížení důstojnosti fyzické osoby či její vážnosti ve společnosti ve značné míře. Jak již bylo odůvodněno výše, morální satisfakce není dostačující a důstojnost a vážnost žalobce byla snížena ve značné míře, když provedeným dokazováním, včetně výslechu žalobce, bylo zjištěno, že žalobce újmu mu článkem vzniklou vzhledem k povaze, intenzitě, opakování, trvání a šíři okruhu působení nepříznivého následku pociťuje a prožívá jako závažnou.

56. Soud se dále zabýval otázkou výše finančního zadostiučinění. Jakýkoliv zásah či snížení lidské důstojnosti je nezbytné vnímat jako zásah velmi závažný, a tedy i stěží reparovatelný, neboť lidská důstojnost je nenahraditelná jiným statkem, tím méně je pak hodnotou kvantifikovatelnou či vyčíslitelnou v penězích. Úloha náhrady nemajetkové újmy v penězích je primárně satisfakční, jejím smyslem je tedy přiměřeně, s ohledem na všechny okolnosti konkrétního případu, optimálně, a tím účinně vyvážit a zmírnit nepříznivý následek neoprávněného zásahu, když nemajetková újma vzniklá porušením osobnostních práv se v obecném slova smyslu ani nedá„ odškodnit“ a rozsah vzniklé nemajetkové újmy nelze ani exaktně kvantifikovat a vyčíslit a lze za ni„ jen“ poskytnout zadostiučinění - satisfakci (viz nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1586/09). Při určení výše je třeba zohlednit především zjištěnou závažnost nemajetkové újmy a okolnosti, za kterých k neoprávněnému zásahu do osobnosti fyzické osoby došlo. Okolnost, že dehonestující nepravdivá informace byla uveřejněna na internetových stránkách a byla poměrně hojně čtena, je také jednou z okolností, které mohou být významné pro úvahu soudu o způsobu zadostiučinění za neoprávněný zásah do osobnosti člověka, případně o výši peněžité náhrady (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 27/2020).

57. Ačkoliv má soud v řízení za prokázané, že bylo jednáním žalovaného závažným způsobem zasaženo do osobnostních práv žalobce, došel k závěru, že článkem a kritikou, která byla obsahem článku, byla zasažena toliko profesní sféra žalobce, nikoliv sféra jeho soukromého života, kdy v článku byl kritizována osoba ředitele hasičského sboru [celé jméno žalobce] a nikoliv osoba [celé jméno žalobce], občana. Kritika v článku směřovala primárně na předchozí funkce a zaměstnání žalobce, na jeho profesní reputaci v rámci hasičského komunity, na jeho manažerské schopnosti a na potenciálně nepopulární manažerská rozhodnutí, která činil, nikoliv však na jeho soukromý život. Soud pak přihlédl i k tomu, že článek neměl negativní dopad na žalobce v tom směru, že by byl například odvolán ze své funkce v důsledku tvrzení, která byla v článku uvedena, případně že by byly vůči žalobci ze strany zaměstnavatele uplatňovány nějaké sankce kvůli tvrzením obsaženým v článku, případně, že by zaměstnavatel například snížil žalobci osobní ohodnocení apod. Na základě těchto skutečností a ve světle toho, že odčinění nemajetkové újmy a peněžitá náhrada má umožnit poškozenému lépe se vyrovnat s neoprávněným zásahem do jeho osobnosti, nikoli potrestat toho, kdo zásah způsobil, rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve výroku III., a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 20 000 Kč, a v části, kde se žalobce domáhal, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci 80 000 Kč, žalobu zamítl (výrok IV.). Soud takto rozhodl s ohledem na skutečnosti shora uvedené, tedy že kritika článku mířila pouze do profesní sféry žalobce, nikoliv do jeho soukromého života, a že kvůli obsahu článku nebyl žalobce žádný způsobem ze strany svého zaměstnavatele sankcionován, a omluva a částka ve výši 20 000 Kč tak představuje ve svém souhrnu dostatečné zadostiučinění, které umožní žalobci lépe se vyrovnat s neoprávněným zásahem do jeho osobnosti. Nelze také odhlédnout od té skutečnosti, že článek ve svém důsledku neovlivnil postavení žalobce u jeho zaměstnavatele, kdy žalobce je stále vysoce hodnocen svým zaměstnavatelem, kdy i svědkyně [celé jméno svědkyně], která z pozice své funkce disponuje relevantními informacemi, v tomto směru vypověděla, že v dopravním podniku není v podstatě možné, aby článek měl vliv na hodnocení žalobce, protože hodnocení je vázáno na klíčová kritéria, nedošlo k vlivu na jeho práci, nedošlo ani k poklesu jeho mzdy, ani variabilní složky (výpověď na č.l. 80 spisu). Pokud žalobce poukazoval na to, že v důsledku uveřejnění předmětného článku byl (a je ve stresu), trpěl (a trpí) obavami o zdroj svých příjmů a dané mu způsobilo značnou psychickou zátěž, tak dle názoru soudu bez významu není ani samotná výpověď žalobce, kdy uvedl, že v souvislosti s vyjitím článku nevyhledal odbornou pomoc, protože„ já jsem hasič, silní chlap, člověk se snaží k tomu se postavit tak, že přece s takovou blbostí nepůjdu k nějakému odborníkovi“ (výpověď na č.l. 67 p.v. spisu). Z výpovědi svědků, hasičů působících v hasičském sboru DP, pak vyplynulo, že daný článek neměl ani vliv na spolupráci žalobce s členy sboru. S přihlédnutím ke shora uvedeným okolnostem pak soud uzavřel, že zveřejnění omluvy spolu s peněžním zadostiučiněním ve výši 20 000 Kč je satisfakcí přiměřenou.

58. Soud dále uvádí, že zamítl důkazní návrh žalovaného na vyžádání pracovního hodnocení svědků, zaměstnanců DP, kdy soud tento důkazní návrh považoval za nadbytečný, netýkal se merita věci a ani hodnocení těchto svědků z hlediska plnění jejich úkolů ve vztahu k zaměstnavateli by nemělo vliv na posouzení věrohodnosti či nevěrohodnosti jejich výpovědi.

59. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 3 o.s.ř., když žalobce byl neúspěšný jen v poměrně nepatrné části a v části týkající se peněžního zadostiučinění byla výše určena úvahou soudu. Žalobci tak náleží plná náhrada nákladů řízení. Náklady řízení byly tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 2 000 Kč, odměnou za zastupování účastníka advokátem ve výši 96 900 Kč (devatenáct úkonů právní služby po 5 100 Kč: příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, sepis žaloby, vyjádření ze dne [datum], účast při jednání dne [datum], účast při jednání dne [datum], vyjádření ze dne [datum], vyjádření ze dne [datum], vyjádření ze dne [datum], účast při jednání dne [datum] (2 započaté hodiny), účast při jednání dne [datum] (2 započaté hodiny), účast při jednání dne [datum] (2 započaté hodiny), účast při jednání dne [datum] (2 započaté hodiny), závěrečný návrh ze dne [datum], účast při jednání dne 1. 6 2021 - § 7 bod 5., § 11 odst. 1 písm. a/, d/, g/ vyhlášky č. 177/1996 Sb.), 19 režijními paušály po 300 Kč (§ 13 odst. 1, odst. 4 citované vyhlášky), a to včetně 21 % daně z přidané hodnoty. V souladu s § 149 odst. 1 o.s.ř. byla žalovanému uložena povinnost tyto náklady řízení v celkové výši 126 146 Kč zaplatit k rukám právního zástupce žalobce.

60. O lhůtě k plnění soud rozhodl dle § 160 odst. 1 věty před středníkem o.s.ř.