60 C 140/2018 - 514

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl soudkyní Mgr. Hanou Kadlecovou, LL.M., ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Anonymizováno] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: Česká republika - [Jméno žalované A], IČO [IČO žalované A] sídlem [Adresa žalované A] sídlem [Adresa žalované B], o náhradu újmy na zdraví takto:

Výrok

I. Žaloba, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobci částku ve výši 7 555 000 Kč, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku náhradu nákladů řízení ve výši 3 900 Kč.

III. Ustanovenému právnímu zástupci žalobce [tituly před jménem] [jméno FO] se přiznává odměna za zastupování žalobce ve výši 105 110 Kč.

IV. Stát nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobce se svojí žalobou podanou soudu dne 17. 6. 2017 po žalované domáhal zadostiučinění v penězích ve výši 7 555 000 Kč jakožto újmy na zdraví, která byla žalobci způsobena ve výkonu trestu odnětí svobody (dále jen „VTOS“). Žalobce svůj návrh odůvodnil tím, že k VTOS nastoupil zcela zdráv, avšak v důsledku pochybení zdravotnických zařízení provozovaných žalovanou došlo k poškození jeho zdraví, neboť tato zdravotnická zařízení nedbala jeho stížností na velké bolesti dolních končetin a na bolesti na hrudi. Zcela je podcenila, což vyústilo v urgentní letecký převoz žalobce do [jméno FO] [Anonymizováno] kde podstoupil chirurgický zákrok, byl mu operován intramedulární absces. Po této operaci se již žalobce nepostavil, zůstal od pasu dolů trvale ochrnutý a upoutaný na invalidní vozík. Žalobce podrobně vylíčil, že byl na základě svých stížností na velké bolesti nohou a bolesti na prsou dne [datum] z [Anonymizováno] [adresa] převezen do Vězeňské nemocnice v [jméno FO] [Anonymizováno], kde nebyly zjištěny žádné zdravotní problémy. Po několika dnech však začal mít žalobce problém s vylučováním, který se nelepšil. Žalobce byl proto dne 14. 2. 2013 převezen do [podezřelý výraz] s podezřením na infekci tuberkulózy. Již před převozem do [Anonymizováno] se žalobce obtížně pohyboval a měl potíže s rovnováhou. Po týdnu hospitalizace v [Anonymizováno], kdy nebylo provedeno žádné vyšetření ani léčení, přestal žalobce chodit úplně. Po vycévkování byl žalobce převezen na rentgen do [podezřelý výraz], kde mu byl diagnostikován intramedulární absces v úrovni Th3-4. Následně byl žalobce dne [datum] letecky transportován do ÚVN, kde následující den podstoupil operaci v oblasti páteře. Po operaci se již žalobce nepostavil, zůstal od pasu dolů trvale ochrnutý a upoutaný na invalidní vozík. Žalobci musel být zaveden permanentní močový katetr. Vzhledem k uvedenému je žalobce přesvědčen, že k jeho trvalému poškození zdraví došlo pochybením na straně žalované, která v době, kdy byl hospitalizován v jejích zdravotnických zařízeních, neprovedla potřebná lékařská vyšetření, která by zdravotní potíže žalobce včas odhalila. Rovněž mu nebyla poskytnuta řádná pooperační péče, včetně rehabilitace. Žalobce sice již v roce 2015 žalovanou vyzval k poskytnutí odškodnění, avšak nedostal žádné vyjádření. Svůj nárok vyčíslil dle metodiky Nejvyššího soudu a na bolestném, které vzniklo v důsledku operačního zákroku, požaduje částku ve výši 278 920 Kč a na ztížení společenského uplatnění částku ve výši 7 276 080 Kč.

2. Žalovaná navrhla žalobu v celém rozsahu zamítnout. Na svoji obranu uvedla, že zdravotnická dokumentace z [Anonymizováno] [adresa] neobsahuje žádný záznam o bolestech dolních či horních končetin, na které by si žalobce stěžoval. Poprvé si žalobce začal stěžovat na bolesti v oblasti žeber ve [jméno FO] ve dnech [datum]. V té době byla u žalobce zjištěna anemie nejasné příčiny a zároveň rozšíření mezihrudí. Další vyšetření nebyla dokončena, neboť žalobce další hospitalizaci odmítl, podepsal reverz. Žalobce byl následně během VTOS ve Věznici [adresa] ošetřen pouze dne [datum], kdy opět udával občasné bolesti v oblasti žeber. Dne [datum] byl žalobce přijat k hospitalizaci do [jméno FO]. V průběhu hospitalizace si žalobce jedenkrát stěžoval na třes v dolních končetinách. Fyzikálním vyšetřením nebyly zjištěny žádné poruchy funkčnosti. O postupné ztrátě schopnosti stát nebo udržení rovnováhy není ve zdravotnické dokumentaci žádný záznam. Během hospitalizace ve [jméno FO] byla dále věnována pozornost objasnění rentgenového nálezu na plicích a v mezihrudí. Bylo provedeno CT vyšetření plic. Dne [datum] byl žalobce na základě pozitivního testu MTD (laboratorní test ke zjištění tuberkulózy) přeložen na lůžkové oddělení [adresa] (dále jen „VVaÚpVZD“). V přijímací zprávě byla popsána nejistá, pomalá chůze, kulhání na levou nohu a omezená hybnost levého kolene s bolestmi při manipulaci. Na základě vyšetření neuroložkou ze dne [datum] bylo žalobci dne [datum] provedeno rentgenové vyšetření páteře, při kterém nebyl zjištěn žádný patologický nález (následně zjištěný absces nezasahoval do kostí, ale byl pouze v míše). Dne [datum] udával žalobce problémy při močení a vyprazdňování. Dne [datum] podstoupil žalobce vyšetření magnetickou rezonancí, nález byl následně konzultován s neurochirurgií Fakultní nemocnice [adresa]. Dne [datum] byl žalobce letecky transportován do ÚVN, kde dne [datum] podstoupil operaci, která však nezabránila nevratnému postižení míchy s ložiskem v oblasti 4. hrudního obratle. Žalobce byl poté převzat zpět do péče žalované. Od [datum] byl hospitalizován v nemocnici ve [jméno FO]. [datum] nemocnici VVaÚpVZD. V obou případech byla žalobci poskytována rehabilitační péče, která byla průběžně konzultována s neurochirurgem. Žalobce byl rovněž poučen o způsobech a nutnosti provádění cviků, které je možné provádět samostatně. Žalovaná uplatnila námitku promlčení, neboť žalobce se o škodě dozvěděl ihned po operaci konané dne [datum].

3. V reakci na tvrzení žalované žalobce doplnil svá tvrzení v tom smyslu, že lékaři od počátku nedostatečným způsobem věnovali pozornost jeho steskům, a to opakovaně uváděné bolesti nohou, a věnovali se především jeho bolestem na hrudníku. Bolesti nohou tak nebyly nijak řešeny, v důsledku čehož žalobce nakonec přestal zcela chodit. Mimoto žalobce nebyl řádně informován o svém zdravotním stavu a o postupu v jeho věci ve svém rodném jazyce, přestože opakovaně žádal o přidělení tlumočníka či o překlad předkládaných dokumentů. Nelze proto vycházet z toho, že by zdravotnímu personálu poskytl tzv. informovaný souhlas. K námitce promlčení pak žalobce uvedl, že o tom, že mu vznikla újma na zdraví, jejíž náhradu je možné uplatnit vůči žalované, se dozvěděl teprve na základě porady se svým zmocněncem [jméno FO] konkrétně dne [datum]. Odkazoval dále na ustálenou judikaturu Ústavního soudu, podle níž je rozhodujícím okamžikem okamžik, kdy se ustálí zdravotní stav a pacient je o této skutečnosti řádně informován. Žádal-li odškodnění již v roce 2015, svědčí to pouze o tom, že nebyl seznámen se svými právy a možnostmi uplatnit svůj nárok u soudu. Pokud pak žalovaná vznesla námitku promlčení, má za to, že tato je v rozporu s dobrými mravy. Žalovaná si je dobře vědoma určité bezbrannosti žalobce, který byl ve velmi vážném zdravotním stavu, nebyl o tomto stavu nikterak poučen ve svém rodném jazyce, bylo zcela mimo jeho možnosti vyhodnotit situaci tak, aby se s nárokem na náhradu újmy na zdraví obrátil k příslušnému soudu.

4. Soud I. stupně ve věci vydal dne 7. 2. 2020 pod č.j. 60 C 140/2018-203 rozsudek, kterým byla žaloba zamítnuta, neboť nárok žalobce byl shledán promlčeným. K odvolání žalobce byl rozsudek odvolacím soudem zrušen, konkrétně usnesením Městského soudu v Praze ze dne 12. 11. 2020, č.j. 25 Co 266/2020-246, a věc byla zdejšímu soudu vrácena k dalšímu řízení. Soud I. stupně je právním názorem odvolacího soudu vázán, tudíž postupoval v jeho intencích. V jednotlivých podrobnostech se pro stručnost plně odkazuje na odůvodnění citovaného usnesení Městského soudu v Praze.

5. Předně si soud I. stupně ujasnil, kdo bude vystupovat na straně žalované jako správná organizační složka státu (a sice Ministerstvo spravedlnosti), které doručil žalobu a vyzval ji k vyjádření ve věci samé. Žalovaná ve svém vyjádření nárok žalobce neuznala, uplatnila námitku promlčení a plně se ztotožnila s argumentací použitou Vězeňskou službou ČR, na kterou odkázala.

6. Žalobce v reakci na vyjádření žalované nejprve zrekapituloval průběh dosavadního řízení. Znovu zopakoval, že si žalobce již od počátku roku 2013 stěžoval na bolesti nohou a bolest na prsou, že byl hospitalizován ve [jméno FO], kde však vězeňský lékařský personál ani po několika vyšetřeních nestanovil žádnou jasnou diagnózu, nezabýval se bolestmi nohou, nýbrž řešil pouze žalobcovy bolesti na hrudníku. Žalobcův zdravotní stav se zhoršoval, což vyplývá i ze shrnující lékařské zprávy [tituly před jménem] [jméno FO], vyhotovené dne [datum], a vyústil akutním leteckým transportem žalobce do ÚVN. Žalobce z tohoto dovozoval, že došlo k podcenění jeho zdravotního stavu, k pochybení při poskytování zdravotnické péče ze strany Vězeňské služby ČR. Zopakoval rovněž svoji argumentaci ke vznesené námitce promlčení s odkazy na nálezy Ústavního soudu a důrazem na jazykovou nedostatečnost žalobce, který nebyl o svém zdravotním stavu poučen ve svém rodném jazyce.

7. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, když žalobce je cizí státní příslušník, má vietnamské státní občanství. Vzhledem k tomu, že Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Vietnamskou socialistickou republikou o právní pomoci ve věcech občanských a trestních se nevztahuje na problematiku občanskoprávních závazkových vztahů, aplikoval soud úpravu obsaženou v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis). Neboť předmětem řízení je nárok žalobce z titulu náhrady škody, je dána pravomoc českých soudů na základě čl. 7 odst. 2 citovaného nařízení, protože ke škodě mělo dojít na území České republiky.

8. Na základě předložených tvrzení a důkazních návrhů doplnil soud dokazování a po jeho provedení vzal za prokázaný a zjištěný následující skutkový stav:

9. Dle Ošetřovatelské anamnézy ze dne [datum] neměl žalobce žádný handicap, byl zcela soběstačný.

10. Při vstupní prohlídce provedené při přemístění z jiné věznice a konané dne [datum] byl žalobce shledán jako zdravotně způsobilý, bez jakéhokoliv omezení. Bylo doporučeno komplexní psychiatrické vyšetření z důvodu situační deprese.

11. Dne [datum] byl žalobce přijat k hospitalizaci na psychiatrickém oddělení VVaÚpVZD [adresa] pro poruchu adaptace a poruchu příjmu potravy, kam byl odeslán na doporučení ošetřujícího lékaře [tituly před jménem] [jméno FO] s poukazem na to, že žalobce nechce žít, chce zemřít, pije pouze vodu. Byla nasazena medikace [Anonymizováno]. Dle Ošetřovatelské anamnézy vyhotovené při příjmu neměl žalobce problémy s močením, měl pravidelnou stolici, netrpěl žádnými bolestmi, jako významný handicap se udávala jazyková bariéra, žalobce neuváděl žádnou bolest, byl schopen samostatné chůze nad 50 metrů, samostatné chůze do schodů. Ve zdravotnické dokumentaci opakovaně uvedeno, že žalobce hovoří nedostatečně česky i anglicky. S hospitalizací žalobce souhlasil, avšak odmítl podepsat Písemný souhlas s hospitalizací, jelikož nerozuměl textu. První dny hospitalizace žalobce nepřijímal potravu, později hladovku ukončil. Propuštěn byl na vlastní žádost (poukazoval na to, že v nemocnici je nuda) dne [datum] s doporučením pokračovat následujících cca 14 dnů v medikaci [Anonymizováno].

12. Dne [datum] byl žalobce hospitalizován na oddělení interních oborů VV [jméno FO], kam byl doporučen [tituly před jménem] [jméno FO] s diagnózou - vnitřní hemoroidy s jinými komplikacemi. Žalobce netrpěl žádnými bolestmi, uvedl, že měl 3x stolici hnědé, vodnaté barvy. Dne [datum] bylo provedeno fibroskopické vyšetření horní části trávicí trubice z důvodu žalobcovy anemie a dyspeptických obtíží. Zjištěna lehká terminální esophagidita, jinak normální nález. Dne [datum] si žalobce stěžoval na bolesti na pravé straně hrudníku. Následující den žalobce neudával žádné obtíže. Téhož dne byla provedena rektoskopie pro sideropenickou anemii, k níž dal žalobce písemný souhlas. Nález byl v normě s doporučením kontroly stolice. Dne [datum] se žalobce cítil dobře, poznamenal sporadické píchání vpravo na hrudníku. Dne [datum] si žalobce stěžoval na bolesti v oblasti hrudníku, objektivní nález udával normální poslechový nález na plicích a srdci. Téhož dne mu byl proveden zadopřední rtg snímek hrudníku se závěrem – plicní pole bez čerstvých ložiskových a infiltrativních změn, rozšíření mezihrudí v úrovni plicních hilů oboustranně, doporučeno CT vyšetření. Dne [datum] byl proveden kontrolní krevní obraz. Dne [datum] žalobce neuvedl žádné obtíže, objektivně nadále trval normální poslechový nález na plicích a srdci. Dne [datum] žalobce neuváděl žádné obtíže, občas ho pobolívalo na pravé straně hrudníku. Objektivně hrudník bez traumatu, rentgen srdce a plic vykazoval normální nález. Dne [datum] podepsal žalobce z osobních důvodů odmítací reverz. Listina byla v českém jazyce, podepsána [tituly před jménem] a žalobcem. Dne [datum] si žalobce stěžoval na silný kašel, objektivní nález doporučil CT hrudníku a mezihrudí. Zavedena medikace [Anonymizováno]. Žalobce zůstal nedovyšetřen z důvodu odmítacího reversu a dne [datum] byl na vlastní žádost předčasně propuštěn.

13. Dne [datum] byl žalobce vyšetřen ve Věznici [adresa], protože si stěžoval na bolesti žeber. Žalobce souhlasil s rehospitalizací, jak bylo doporučeno v propouštěcí zprávě z listopadu 2012.

14. Dne [datum] byl žalobce přijat na interním oddělení VV [jméno FO]. K přijetí doporučen s diagnózou dorzalgie NS; krčně-hrudní krajina. K vyšetření předán pro udávání polymorfních obtíží. Dle Ošetřovatelské anamnézy vyhotovené dne [datum] neměl žalobce problémy s močením, měl pravidelnou stolici, netrpěl žádnými bolestmi, byl schopen samostatné chůze nad 50 metrů, samostatné chůze do schodů. Dne [datum] proveden rentgen hrudníku se závěrem, že by se mohlo jednat o plicní sarkoidozu ve druhém stadiu. Jelikož žalobce odmítl v říjnu 2012 CT vyšetření, nebylo možno potvrdit, že se jednalo o zvětšené uzliny a t. č. by diagnózu jednoznačně stanovilo HRCT vyšetření hrudníku. Dne [datum] si žalobce stěžoval na bolesti kůže, pro které nemohl spát. Objektivní somatický nález bez pozoruhodností. Dne [datum] podstoupil žalobce kožní vyšetření, je mu předepsána kožní mast. Dne [datum] žalobce udával, že nebyl 5 dnů na stolici, objektivní somatický nález bez zjevné patologie, dostal glycerinový čípek a 2 lžíce [Anonymizováno]. Dne [datum] žalobce neudával žádné nové obtíže, na stolici dosud nebyl, proto dostal znovu [Anonymizováno]. Od [datum] žalobce udával opět zácpu, začal proto denně užívat [Anonymizováno]. Dne [datum] si žalobce stěžoval na třes v dolních končetinách. Dle nálezu dolní končetiny bez otoků a známek zánětu. Dne [datum] bylo žalobci provedeno CT vyšetření se závěrem granulomatostního zánětlivého postižení s pravděpodobnou diagnózou sarkoidóza II./III. stupně, nebyla vyloučena ani bronchogenní diseminace TBC. Dne [datum] byl žalobce poučen o nebezpečí prokázané infekční nemoci (podezření na TBC plic) a udělil písemný souhlas s hospitalizací. Dne [datum] byla hospitalizace v tomto zdravotnickém zařízení ukončena a žalobce byl přeložen na infekční oddělení VVaÚpVZD [adresa].

15. Na toto pracoviště byl žalobce odeslán pro podezření na TBC plic, dosud bakteriologicky a histologicky neověřenou. Při přijetí si žalobce stěžoval na potíže s levým kolenem, velmi studené dolní končetiny a třas v dolních končetinách. V rámci přijímacího vyšetření byla zjištěna omezená hybnost levého kolena a enormně studené okrajové části těla. Žalobce byl schopen samostatné chůze. Dne [datum] byl žalobce vyšetřen neurologem, který doporučil magnetickou rezonanci a rentgen páteře, oční vyšetření, případně lumbální punkci. Dne [datum] podstoupil žalobce rentgenové vyšetření plic, nález stacionární. Dne [datum] si žalobce stěžoval na obtíže při vyměšování. Téhož dne absolvoval žalobce oční vyšetření a dne [datum] magnetickou rezonanci páteře, na jejímž základě byla zjištěna intramedularní expanzivní léze v úrovni Th3-Th4, velikosti 11x16x25mm, lokalizovaná centrálně. Dne [datum] bylo žalobci zavedeno užívání [Anonymizováno], ode dne [datum] společně s [Anonymizováno], které se používají k léčbě TBC. Dne [datum] došlo ke zhoršení zdravotního stavu žalobce. Žalobce pouze ležel, měl sfinkterové obtíže a byl zacévkován. Zdravotní stav žalobce byl konzultován na [adresa] a Nemocnicí [jméno FO]. Propouštěcí zpráva konstatovala, že šlo o diskrétní oboustranný plicní nález diagnostikovaný buď jako sarkoidosu II./III. či TBC. Pro diagnózu sarkoidosa II./III. svědčil rtg charakter a zejména vývoj plicního nálezu, avšak bronchoalveolární laváž tuto diagnózu nepotvrdila. V případě TBC byly žalobci provedeny 3 odběry – MTD test, avšak s nepřesvědčivými výsledky. Bylo indikováno žalobcovo přeložení zpět do [jméno FO].

16. Žalobci bylo mezi [datum] opakovaně odebráno sputum (hlen) k mikroskopickému zkoumání a Löwenstein-Jensen kultivaci. Vyšetření – mikroskopie byla celkem 5 x negativní, MTD test byl 1x negativní, 1x hraniční a kultivace v jednom sputu negativní, v dalším pozitivní jedna kolonie a dalším pozitivní 3 a 9 kolonií.

17. V celé zdravotnické dokumentaci žalobce je zmiňována jeho omezená znalost češtiny. Písemné souhlasy s hospitalizací vyhotoveny pouze v českém jazyce, ve valné většině podepsány žalobcem bez přítomnosti tlumočníka. (viz zdravotnická dokumentace poskytnutá Vězeňskou službou ČR).

18. Dne [datum] byl žalobce letecky převezen do ÚVN, kde dne [datum] na základě svého předchozího souhlasu podstoupil operaci. Podle operačního protokolu byla v oblasti ložiska zjištěného magnetickou rezonancí mícha ztluštělá, evidentně malatická, po otevření obalujících blan nalezen tužší, chrupavčitý útvar, který byl vyňat. Při histologickém vyšetření bylo vysloveno podezření, že absces má TBC původ, avšak toto nebylo přesvědčivě prokázáno. Propuštěn dne [datum]. (viz zdravotnická dokumentace poskytnutá ÚVN).

19. Žalobce byl dne [datum] přijat [tituly před jménem] [jméno FO] do Vazební věznice [jméno FO]. V oddílu „Anamnéza“ uvedeno, že mluví málo a špatně česky. [jméno FO] den [datum] byla zajištěna přítomnost tlumočníka. Žalobce byl dne [datum] informován v přítomnosti tlumočníka o svém současném zdravotním stavu a přeložení do [Anonymizováno]. (viz důkaz propouštěcí zprávou [tituly před jménem] [jméno FO] ve spojení s informací o pacientovi získané sestrou)

20. V období od [datum] byl žalobce hospitalizován ve Vazební věznici [jméno FO]. Od [datum] byl žalobce hospitalizován VVaÚpVZD [adresa], kde mu byla poskytována rehabilitace jak ze strany lékařů, tak fyzioterapeuta. (viz zdravotnická dokumentace poskytnutá Vězeňskou službou ČR).

21. Dne [datum] byl Zdravotnickým střediskem Vězeňské služby ČR pro účely stanovení invalidity vyhotoven lékařský nález pro posouzení zdravotního stavu ve věcech sociálního zabezpečení komplexní vyšetření. Žalobce je t. č. nechodící, potřebuje 24 hodinovou péči. Zejména vyžaduje pomoc 2. osoby při hygieně, oblékání, obouvání. Není schopen se postavit, s obtížemi se posadí na lůžku, dokáže přesednout na invalidní vozík. Trvale má zaveden močový katetr. (viz lékařský nález ze dne [datum]).

22. Svědek [jméno FO] si na žalobce nepamatoval, avšak vypověděl, že běžná praxe v případě odsouzených, jejichž mateřským jazykem nebyla čeština, byla, pokud s tím odsouzený souhlasil a byla možnost využít k tlumočení spoluvězně, že tlumočil tento spoluvězeň. (viz svědecká výpověď [tituly před jménem] [právnická osoba])

23. Zdravotnická zařízení podílející se na zdravotní péči o žalobce v lékařském postupu nijak nepochybila, adekvátně reagovala na četné, polymorfní žalobcovy stesky a snažila se stanovit správnou diagnózu. V případě žalobce se jednalo o extrémně vzácný případ postižení míchy při tuberkulóze. Výskyt tohoto onemocnění v míšní formě je v ČR absolutní vzácností. Léčba tuberkulózy je obecně zdlouhavá a náročná. Samotné postižení míchy tuberkulózou by téměř ve 100% případů v takovém rozsahu vedlo k ochrnutí dolních končetin při jakékoliv léčbě. Výsledný neurologický deficit je dán samotným procesem onemocnění a místem jeho výskytu, nezávisle na formách terapie, a vzniklo rychlou progresí systémového, specifického zánětu tuberkulózy a vznikem abscesu a zánětu v oblasti míchy. Veškeré diagnostické, operační i rehabilitační postupy byly z medicínského hlediska v pořádku. Samotná diagnostika míšního postižení je extrémně složitá kvůli celé řadě nespecifických potíží, které se kryjí s vertebrogenními onemocněními (bolesti nohou, parestezie, bolesti zad, etc.). U žalobce došlo ke kompletní míšní lézi, při které nelze navrátit funkci postižené míchy ani následnou rehabilitací, neboť se jedná o stav konečný. Vždy je nutno vzít v potaz, že každý klinický příznak se vyvíjí a není pochybením praktického lékaře, pokud ihned nestanoví diagnózu. V případě žalobce bylo adekvátně reagováno na jeho subjektivní stesky, které byly v okamžiku, kdy byly podpořeny objektivním nálezem, řádně léčeny. Nezbytná je vždy korelace subjektivních a objektivních potíží. Pacient s kompletní paraplegií ani následným cvičením, rehabilitací nevrátí neurologický deficit. Rehabilitace slouží toliko jako prevence spazmů a dekubitů. Pro úspěšnou léčbu tohoto typu onemocnění je důležité včas diagnostikovat tuberkulózu, včas nasadit agresivní léčbu, aby nedošlo k rozvoji intraspinálního míšního abscesu. Jakmile k rozvoji dojde, nelze již proces směřující k paraplegii téměř zvrátit. Znalec měl k dispozici kompletní zdravotní dokumentaci žalobce. (viz znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], [tituly za jménem] ve spojení s jeho výslechem)

24. Žalobce byl dne [datum] poučen o svých právech ve výkonu trestu odnětí svobody dle § 72 (výkon trestu u odsouzených cizinců), a to včetně možnosti obrátit se na diplomatickou misi a konzulární úřad státu, jehož je občanem. Toto poučení mu bylo předloženo rovněž ve vietnamštině. Žalobce poučení podepsal (viz poučení ze dne [datum]).

25. Dne [datum] odmítl žalobce za přítomnosti tlumočníka zdravotní výkon. (viz prohlášení o odmítnutí zdravotního výkonu)

26. V souvislosti se svým zdravotním stavem kontaktoval žalobce pana [jméno FO]. Přibližně 1 měsíc spolu o celé záležitosti česky hovořili. Žalobce poskytl i česky psané poznámky. Se spoluvězni i personálem žalobce komunikuje pouze česky. Žalobcova čeština byla dobrá, žalobce nikdy dříve nežádal o poskytnutí tlumočníka nebo o jakýkoliv překlad do češtiny. Není známo, že by byl žalobce ve věznici [adresa] jakkoliv šikanován nebo že by mu nebyla podávána medikace. (viz úřední záznam o podání vysvětlení ze dne [datum]).

27. Žalobce ve Věznici [adresa] v letech 2017 a 2018 komunikoval se zaměstnanci a spoluvězni vždy česky a na všem se domluvil. Přibližně v lednu 2019 začal pro komunikaci vyžadovat zajištění tlumočníka. Žalobce umí česky rovněž psát a má k dispozici vietnamsko – český slovník (viz záznam o stížnosti ze dne [datum] a ze dne [datum]).

28. Provedené důkazy soud zhodnotil z hlediska jejich pravosti a vypovídací hodnoty a posoudil je jednotlivě i ve vzájemné souvislosti dle § 132 o.s.ř. tak, aby mohl zjistit skutečný skutkový stav. Přitom zejména srovnával obsah jednotlivých důkazních prostředků mezi sebou navzájem.

29. Konkrétně, pokud jde o výpověď svědka [jméno FO], tuto soud hodnotí jako věrohodnou a pravdivou. V řízení nevyplynula žádná okolnost, která by zavdávala příčinu pochybovat o jeho věrohodnosti.

30. Jako zcela věrohodný hodnotí soud znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], [tituly za jménem]. Ač byl znalecký posudek v písemné podobě stručný, znalec v rámci svého výslechu obsah i závěry znaleckého posudku velmi podrobně vysvětlil, zástupci účastníků měli možnost klást znalci doplňující dotazy. Znalec tak plnohodnotně svůj písemný nález doplnil a případné nejasnosti vysvětlil a vyložil. P ro laika srozumitelným způsobem objasnil lékařské postupy v obecné rovině i v řešeném případě a soud nemá důvod pochybovat o odbornosti jeho závěrů, které nadto navazují na logický závěr, který lze učinit z ostatních zjištění. Proto také soud považoval návrh žalobce na zpracovaní revizního znaleckého posudku za nadbytečný a pro rozhodnutí ve věci nedůvodný.

31. Co se týče hodnocení provedených listinných důkazů, tyto soud hodnotí jako pravé a věrohodné, neboť v průběhu řízení nevyplynula žádná skutečnost, která by zavdávala příčinu pochybovat o jejich pravosti, a ani sami účastníci proti pravosti těchto důkazů ničeho nenamítali.

32. Soud provedl rovněž důkaz svědeckou výpovědí [jméno FO], z něhož však nebylo zjištěno nic podstatného. Tento důkaz se proto do hodnocení důkazů nijak nepromítl.

33. Pokud jde o provedený důkaz zprávou ze zdravotní dokumentace žalobce ze dne [datum], tento se obsahově kryje s důkazem označeným jako propouštěcí zpráva [tituly před jménem] [jméno FO], proto jej soud znovu nehodnotil.

34. Soud neprovedl následující důkazy: stížnost žalobce ze dne [datum], [datum]; přípis ze dne [datum]; žádost o urychlené vyřízení stížnosti ze dne [datum]; vyřízení stížnosti ze dne [datum]; žádost o zaslání písemností ze dne [datum]; zpráva o vyšetření veřejné ochránkyně práv ze dne [datum], výpis z vězeňského informačního systému a závěrečné stanovisko s návrhem opatření ze dne [datum], neboť tyto se bezprostředně nedotýkaly předmětu tohoto sporu, soud je považoval za nadbytečné. Dále soud také neprovedl důkaz předloženými listinami ve vietnamštině, neboť nebyl doložen jejich překlad do českého jazyka.

35. Pro nadbytečnost soud neprovedl ani důkaz účastnickou výpovědí žalobce, neboť má za to, že relevantní skutečnosti významné pro rozhodnutí ve věci samé načerpal z důkazů výše uvedených.

36. Na základě zjištěných skutečností dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci:

37. Žalobce byl umístěn do VTOS jako zdravotně způsobilý, bez jakéhokoliv omezení. Uvěznění vnímal špatně psychicky, proto byl v říjnu 2012 hospitalizován na psychiatrickém oddělení VVaÚpVZD [adresa], z něhož byl propuštěn na vlastní žádost. Znovu byl žalobce hospitalizován v období od [datum] s diagnózou – vnitřní hemoroidy. V průběhu hospitalizace si žalobce opakovaně stěžoval na bolest na hrudníku. Byl proveden rentgen srdce a plic, který vykazoval normální nález. Dne [datum] podepsal žalobce odmítací revers. Následující den žalobce udával silný kašel, byla nasazena medikace. Během pobytu v tomto zdravotnickém zařízení bylo žalobci provedeno fibroskopické vyšetření, rektoskopie a rentgen hrudníku, z nějž bylo zjištěno rozšíření mezihrudí v úrovni plicních hilů. Dále byla zjištěna anémie nejasné příčiny. Žalobci bylo doporučeno CT hrudníku a mezihrudí, avšak toto nebylo provedeno kvůli žalobcovu negativnímu reversu. Dne [datum] byl žalobce ve Věznici [adresa] znovu vyšetřen, souhlasil s rehospitalizací dle doporučení z listopadu 2012. Dne [datum] byl přijat na interním oddělení VV [jméno FO]. V době hospitalizace si žalobce jednou stěžoval na bolesti dolních končetin, žádné obtíže nebyly objektivně zjištěny. Žalobci byla provedena vyšetření plic a mezihrudí na CT, rentgenu, byly mu odebrány vzorky sputa. Následně dne [datum] byl žalobce převezen na infekční oddělení VVaÚpVZD [adresa] s podezřením na TBC. V přijímací zprávě byla popsána nejistá, pomalá chůze, kulhání na levou nohu a omezená hybnost levého kolene s bolestmi při manipulaci. Na základě vyšetření neurologem ze dne [datum] byl stanoven léčebný plán. Dne [datum] bylo žalobci provedeno rentgenové vyšetření páteře, při kterém nebyl zjištěn žádný patologický nález. Následující den žalobce udával problémy při močení a vyprazdňování. [jméno FO] základě magnetické rezonance páteře ze dne [datum] byla zjištěna intramedularní expanzivní léze v úrovni Th3-Th4. Po konzultaci s dalšími odbornými pracovišti byl žalobce dne [datum] letecky transportován do ÚVN. Dne [datum] zde podstoupil operaci páteře, po níž se již nepostavil. Zůstal od pasu dolů trvale ochrnutý a upoutaný na invalidní vozík. S personálem ÚVN komunikoval žalobce česky, dobře rozuměl a na kladené otázky odpovídal zřetelně a přiléhavě. Zdejším nemocničním personálem byl řádně poučen. Dne [datum] byl žalobce v přítomnosti tlumočníka informován o svém zdravotním stavu. Následně žalobce rehabilitoval. V březnu 2016 byl žalobce vyšetřen pro účely stanovení invalidity. Žalobcova schopnost komunikace v českém či anglickém jazyce byla omezená. Ve zdravotnické dokumentaci vždy poznámka „hovoří špatně česky“. Schopnost žalobce komunikovat v českém jazyce se v průběhu let zvyšovala.

38. Soud po důkladném prostudování provedených důkazů posoudil věc po právní stránce následovně.

39. Soud aplikoval české hmotněprávní předpisy v souladu s čl. 4 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 864/2007 ze dne 11. 7. 2007 o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (Řím II).

40. V souladu s přechodnými ustanoveními § 3028 a násl. zák. č. 89/2012, občanský zákoník, aplikoval soud hmotněprávní předpisy platné do 31. 12. 2013, a to zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“), jelikož k porušení povinnosti ze strany žalované dle tvrzení žalobce došlo v roce 2013.

41. Podle § 106 odst. 1 obč. zák., se právo na náhradu škody promlčí za dva roky ode dne, kdy se poškozený dozví o škodě, a o tom, kdo za ni odpovídá.

42. Podle § 3 odst. 1 obč. zák. nesmí výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy.

43. Podle § 420 obč. zák. každý odpovídá za škodu, kterou způsobil porušením právní povinnosti. Škoda je způsobena právnickou osobou, anebo fyzickou osobou, když byla způsobena při jejich činnosti těmi, které k této činnosti použili. Tyto osoby samy za škodu takto způsobenou podle tohoto zákona neodpovídají; jejich odpovědnost podle pracovněprávních předpisů není tím dotčena. Odpovědnosti se zprostí ten, kdo prokáže, že škodu nezavinil.

44. Podle § 444 odst. 1 obč. zák. se při škodě na zdraví jednorázově odškodňují bolesti poškozeného a ztížení jeho společenského uplatnění.

45. Podle § 16 odst. 6 zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody, má odsouzený právo na zdravotní péči v rozsahu a za podmínek stanovených zvláštním právním předpisem s přihlédnutím k omezením vyplývajícím z účelu trestu.

46. Podle § 37 zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody, není-li dále stanoveno jinak, řídí se odpovědnost za škodu způsobenou během výkonu trestu a podmínky jejího uplatnění občanským zákoníkem.

47. Podle § 4 odst. 5 zákona č. 372/2011 Sb., zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách), se náležitou odbornou úrovní rozumí poskytování zdravotních služeb podle pravidel vědy a uznávaných medicínských postupů, při respektování individuality pacienta, s ohledem na konkrétní podmínky a objektivní možnosti.

48. Podle § 28 odst. 2 zákona o zdravotních službách, má pacient právo na poskytování zdravotních služeb na náležité odborné úrovni.

49. Podle § 38 odst. 1 písm. c) zákona o zdravotních službách, lze pacienta bez souhlasu hospitalizovat, jestliže jeho zdravotní stav vyžaduje poskytnutí neodkladné péče a zároveň neumožňuje, aby vyslovil souhlas.

50. Předně je třeba konstatovat, že soud postupoval v souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2014, sp. zn. 30 Cdo 170/2014, uveřejněným pod číslem 57/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, podle nějž osoba ve výkonu trestu odnětí svobody může přijmout (samozřejmě i odmítnout) pouze takovou zdravotní péči, kterou indikovali lékaři Vězeňské služby České republiky, či na základě uzavřené dohody lékaři jiných zdravotnických zařízení (event. přivolaný lékař lékařské služby první pomoci nebo zdravotnické záchranné služby), a kterou lze poskytnout ve zdravotnických zařízeních Vězeňské služby České republiky, příp. za podmínek § 5 odst. 2 zákona č. 169/1999 Sb. ve zdravotnickém zařízení mimo objekty spravované Vězeňskou službou České republiky. Za újmu vzniklou osobě ve výkonu trestu odnětí svobody při poskytování zdravotní péče ze strany lékařů Vězeňské služby České republiky či v jejích zdravotnických zařízeních odpovídá stát podle obecných ustanovení o náhradě škody. Nejedná se tedy o úřední postup ve smyslu § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád).

51. Dříve, než bylo přistoupeno k řešení otázky oprávněnosti žalobcova nároku, zabýval se soud námitkou promlčení vznesenou stranou žalovanou.

52. Nejprve se v této souvislosti uvádí, že práva na náhradu škody na zdraví se promlčují ve dvouleté subjektivní promlčecí lhůtě. Pro počátek běhu této lhůty se vyžaduje, aby se poškozený dozvěděl o vzniklé škodě, tj. musí mít vědomost o druhu a rozsahu škody, a to natolik určitou, aby mohl své právo případně uplatnit soudní cestou, a o tom, kdo za ni odpovídá.

53. Žalobce v žalobě uplatnil jednak nárok na náhradu za bolestné, jednak nárok na náhradu za ztížení společenského uplatnění. Ve shodě např. s rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 1. 11. 2017, sp. zn. 25 Cdo 2245/2017, soud konstatuje, že náhrada újmy na zdraví je tvořena samostatnými nároky, které samostatně vznikají i zanikají a také se samostatně promlčují.

54. V případě nároku na náhradu za bolest je pro počátek běhu promlčecí doby významné, kdy bolest vznikla, tj. kdy ji žalobce vytrpěl (srovnej např. s rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2010, sp. zn. 25 Cdo 2414/2008). Soud si je vědom toho, že posouzení této otázky je otázkou odbornou, avšak v daném případě s ohledem na skutečnosti uvedené níže nezadával ke zjištění rozhodného okamžiku znalecký posudek a vyšel ze zdravotnické dokumentace, z níž dovodil, že bolesti vznikly v roce 2013.

55. Z provedeného dokazování sice vyplynulo, že byl žalobce dne 19. 3. 2013 za přítomnosti tlumočníka informován o svém zdravotním stavu a převozu do Brna, a bylo by tedy možno dovozovat, že tento okamžik byl rozhodným okamžikem pro začátek běhu promlčecí doby, promlčecí doba by tak uplynula na jaře roku 2015 a tento nárok by byl tudíž promlčen, neboť žaloba byla podána až v roce 2017. Z listinného důkazu propouštěcí zprávou však nelze jednoznačně dovodit, jaké konkrétní informace byly žalobci poskytnuty, a proto nelze učinit jednoznačný závěr, že se žalobci dostalo patřičného poučení ve smyslu nyní uplatněného nároku.

56. Navíc žalobce již v žalobě a posléze i v průběhu celého řízení poukazoval na skutečnost, že jako pacient byl zcela nedostatečně informován o svém zdravotním stavu a tím pádem zcela nedostatečně poučen o svých právech ve vztahu k prováděné léčbě. Zdůrazňoval, že je vietnamské národnosti a jeho znalost českého jazyka je omezena pouze na základní běžnou komunikaci. Z důkazního řízení jasně vyplynulo, že žalobce s lékařským personálem komunikoval s obtížemi, jelikož jeho znalost češtiny byla omezená. Přítomnost tlumočníka byla prokázána pouze v případě propuštění z VV [jméno FO] v březnu 2013 a později v roce 2015 při odmítnutí zdravotního úkonu, což se ale časově nekryje s předmětným obdobím (pro úplnost se ještě uvádí, že poučení, které se žalobci dostalo v září 2013 se týkalo VTOS). Nelze též pominout, že žalobce jako poškozený byl vůči poskytovateli zdravotních služeb slabší stranou právního vztahu. Navíc z ustálené judikatury Ústavního soudu plyne zásada „v pochybnostech ve prospěch poškozeného“ (srovnej např. s nálezem Ústavního soudu ze dne 28. 1. 2016, sp. zn. II. ÚS 2946/13).

57. I pro případ, že by bylo dovozeno, že byl žalobce žalovanou řádně informován a poučen, zohlednil soud námitku žalobce, že uplatněná námitka promlčení je v konkrétním případě vzhledem ke specifikům žalobce (jazyková bariéra) v rozporu s dobrými mravy, a to s odkazem zejména na rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 6. 9. 2009, sp. zn. I. ÚS 643/04, v němž konstatoval, že námitka promlčení zásadně dobrým mravům neodporuje, ale mohou nastat situace, že uplatnění této námitky je výrazem zneužití práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil, a vůči němuž by za takové situace zánik nároku v důsledku uplynutí promlčecí doby bylo nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil.

58. Ve světle uvedeného soud uzavřel, že nárok na náhradu za bolest promlčen není.

59. V případě nároku na náhradu za ztížení společenského uplatnění je pro počátek běhu promlčecí doby významné ustálení zdravotního stavu poškozeného natolik, že je zřejmé, zda a jaké nepříznivé následky vznikly, tedy zda a v jakém rozsahu došlo ke ztížení společenského uplatnění poškozeného. O škodě se tedy poškozený dozví v době, kdy lze objektivně provést bodové ohodnocení ztížení jeho společenského uplatnění, neboť až tehdy má k dispozici skutkové okolnosti, z nichž lze škodu, resp. její rozsah, zjistit (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2008, sp. zn. 25 Cdo 2682/2005). Soud si je vědom toho, že rovněž posouzení ustálení zdravotního stavu žalobce je otázkou odbornou, avšak zde (z důvodu rychlosti a hospodárnosti řízení) vyšel z posudku o invaliditě z března 2016 a vzal datum 1. 3. 2016, kdy byl posudek vyhotoven, jako nejzazší termín, kdy měl žalobce vědomost jak o vzniku a rozsahu škody, tak i o tom, kdo za škodu odpovídá. Nejpozději datem 1. 3. 2016 začala běžet dvouletá promlčecí doba ve smyslu § 106 odst. 1 obč. zák., která uplynula dnem 1. 3. 2018. Žaloba byla přitom podána již v roce 2017, nárok na náhradu za ztížení společenského uplatnění tudíž není promlčen.

60. Vzhledem k tomu, že soud nepokládal žalobcovy nároky na náhradu za bolest a za ztížení společenského uplatnění za promlčené, věnoval se dále předpokladům vzniku občanskoprávní odpovědnosti za škodu. V obecné rovině je předpokladem vzniku občanskoprávní odpovědnosti za škodu a) porušení právní povinnosti (delikt), b) vznik škody, c) existence příčinné souvislosti mezi a), b), zavinění (jehož přítomnost ve formě nevědomé nedbalosti se dle ustálené judikatury předpokládá). Porušením právní povinnosti je míněn objektivně vzniklý rozpor mezi tím, jak fyzická či právnická osoba skutečně jednala (případně opomenula jednat), a tím, jak jednat měla, aby dostála povinnosti ukládané jí právním předpisem či jinou právní skutečností, např. smlouvou. Protiprávní jednání musí být poškozeným prokázáno stejně jako vznik škody a příčinná souvislost (kauzální nexus) mezi porušení právní povinnosti jako příčinou a škodou a jejím rozsahem jako následkem těchto příčin. Právní povinnost je pak v dané věci vymezena v § 28 odst. 2 zákona o zdravotních službách, podle nějž má pacient právo na poskytování zdravotních služeb na náležité odborné úrovni, což znamená poskytování zdravotních služeb podle pravidel vědy a uznávaných medicínských postupů, při respektování individuality pacienta, s ohledem na konkrétní podmínky a objektivní možnosti, přičemž takový postup je označován jako„ lege artis“. Nedodržení těchto pravidel je protiprávním jednáním. Každá konkrétní situace se přitom posuzuje individuálně, neboť lékařská věda disponuje různými a různě účinnými a bezpečnými postupy k provedení konkrétního léčebného zákroku. Zvažuje se též, zda zdravotnické zařízení (lékař) zvolilo postup adekvátní charakteru nemoci a šetrný k pacientovi a zda způsob provedení byl bez vad. Vše je třeba posuzovat tzv. ex ante, tj. na základě poznatků, které měl lékař k dispozici v době svého rozhodnutí, respektive v době provádění zákroku.

61. Odpovědnost státu za zdravotní péči ze strany zdravotnických zařízení Vězeňské služby ČR bude dána tehdy, jestliže škoda na zdraví pacienta bude mít příčinu v samotném léčebném postupu, ve způsobu jeho provedení, či naopak v absenci určitého postupu. Odpovědnost za zdravotní péči ze strany zdravotnických zařízení Vězeňské služby ČR za škodu na zdraví pacienta bude vyloučena jednak tehdy, jestliže lékařský zákrok bude proveden tzv. "lege artis" nebo kdy v absenci určitého zákroku (postupu) nelze tzv. "non lege artis" postup shledat, jednak tehdy, kdy mezi "non lege artis" postupem zdravotnického zařízení a vzniklou škodou nelze shledat vztah příčiny a následku. Stanovení toho, zda v dané věci byl postup žalované postupem správným, tedy postupem „lege artis“ či postupem odporujícím právním předpisům, je věcí odborného posouzení, a tedy znaleckého zkoumání. Právní posouzení naplnění předpokladů odpovědnosti žalované za škodu je pak věcí soudu. Postup „lege artis“ je obecně takový postup, který je v souladu s poznatky lékařské vědy.

62. Soud se tedy nejdříve zabýval otázkou, zda postup žalované při péči o zdraví žalobce splňoval kritéria odborné péče, tedy zda žalovaná postupovala „lege artis“.

63. Žalobce spatřoval příčinu své újmy na zdraví v postupu žalované, která v době, kdy byl hospitalizován v jejích zdravotnických zařízeních, neprovedla potřebná lékařská vyšetření, která by zdravotní potíže žalobce včas odhalila. Nevěnovala dostatečnou pozornost jeho steskům, a to opakovaně uváděné bolesti nohou, a věnovali se především jeho bolestem na hrudníku. Bolesti nohou tak nebyly nijak řešeny, v důsledku čehož žalobce nakonec přestal zcela chodit. Na základě provedeného dokazování má soud najisto postaveno, že byl žalobce v období října 2012 až března 2013 od opakovaně hospitalizován. Nejprve s poruchou adaptace a poruchou příjmu potravy. Netrpěl tehdy žádnými obtížemi pohybového aparátu, ani problémy s mikcí či defekací. Hospitalizace byla ukončena na vlastní žádost žalobce. Následně, na přelomu října a listopadu 2012, byl žalobce hospitalizován s hemoroidy, jelikož si stěžoval na vodnatou stolici, jiné problémy při přijetí nesignalizoval. Bylo mu provedeno fibroskopické vyšetření a zjištěna refluxní choroba jícnu. Dále podstoupil rektoskopické vyšetření. Poté, co si žalobce začal stěžovat na bolesti na hrudníku, byl jednak poslechově vyšetřen a dále mu byl proveden rentgenový snímek hrudníku, na jehož základě mu bylo doporučeno CT vyšetření, které však nebylo provedeno, neboť žalobce podepsal tzv. odmítací revers, tj. dokument, ve kterém žalobce přes doporučení lékaře odmítl další léčbu. Znovu byl žalobce hospitalizován na základě vyšetření ze začátku ledna 2013, a to z důvodu bolesti zad v krčněhrudní krajině. Při příjmu žalobce nevykazoval žádné poruchy chůze, vylučování bylo rovněž bez problémů. V době hospitalizace žalobce udal pouze jedenkrát problémy s dolními končetinami, konkrétně dne 5. 2. 2013, které byly ošetřujícím lékařem vyšetřeny. Ze zdravotnické dokumentace nebyly prokázány žádné další pohybové obtíže žalobce či jiné problémy s dolními končetinami. Žalobci byla nasezena farmakologická léčba zácpy, s níž měl potíže. Po vyšetření kožním lékařem byla předepsána medikace. Během této hospitalizace se lékaři zaměřili hlavně na žalobcem udávané obtíže hrudníku. Byla provedena vyšetření plic a mezihrudí na CT, rentgenu, byly mu odebrány vzorky sputa. V polovině února 2013 byl žalobce převezen na infekční oddělení do [Anonymizováno] kvůli podezření na tuberkulózu. V přijímací zprávě byla popsána nejistá, pomalá chůze, kulhání na levou nohu a omezená hybnost levého kolene s bolestmi při manipulaci. Na základě vyšetření neurologem ze dne [datum] byl stanoven léčebný plán. Prováděla se jednotlivá vyšetření žalobce. Na začátku března 2013 byla provedena magnetická rezonance páteře, na jejímž základě byla zjištěna intramedularní expanzivní léze v úrovni Th3-Th4. Dne [datum] došlo ke zhoršení zdravotního stavu žalobce, který byl následující den letecky transportován do ÚVN a dne [datum] zde operován.

64. Z uvedeného je patrno, že lékaři postupovali v souladu s uváděnými potížemi žalobce, systematicky prováděli potřebná vyšetření a výkony s cílem zjistit a stanovit přesnou diagnózu žalobce. V jejich postupu soud neshledává žádnou nečinnost, liknavost či prodlevu. Zdravotnický personál reagoval adekvátně na žalobcovy obtíže. V této souvislosti je třeba mít na paměti, že každé vyšetření (CT, rentgen, etc.) je nutné objednat, tudíž je nutno počítat s prodlevou v řádu dnů až týdnů, pokud se nejedná o akutní stav. V okamžiku, kdy došlo k náhlému zhoršení žalobcova stavu, byl okamžitě převezen do ÚVN k operaci. V neposlední řadě je také vždy nezbytná korelace subjektivních a objektivních potíží pacienta.

65. Soud má vzhledem k uvedenému za to, že zákonný požadavek na postup poskytovatele zdravotních služeb s náležitou odbornou úrovní, tedy postup „lege artis“, byl u žalované splněn.

66. Další výtka žalobce směřovala proti tomu, že jej žalovaná řádně informovala o jeho zdravotním stavu a o postupu v jeho věci v rodném jazyce, přestože opakovaně žádal o přidělení tlumočníka či o překlad předkládaných dokumentů. Nelze proto vycházet z toho, že by zdravotnímu personálu poskytl tzv. informovaný souhlas. Žalobci je nutno přisvědčit v tom, že s ním bylo komunikováno v podstatě výhradně česky, přítomnost tlumočníka byla sporadická. Zdravotnická dokumentace žalobcovu jazykovou nedostatečnost opakovaně zmiňovala. Na druhou stranu z dokumentace vyplývá, že byl žalobce i přes svůj jazykový handicap schopen popsat své potíže dostatečně určitě na to, aby mohli lékaři řádně konat. Žalobce trpěl extrémně vzácným onemocněním, samotná diagnostika byla nesmírně složitá s ohledem na celou řadu nespecifických potíží, které se kryjí s jinými typy onemocnění. Vytýkal-li žalobce žalované, že porušila svoji právní povinnost, když při komunikaci související s poskytováním zdravotních služeb nebyl přítomen tlumočník, a pokud žalobce odmítl hospitalizaci, konkrétně dne [datum], je zřejmé, že ho zdravotnické zařízení nedostatečně poučilo o jeho zdravotním stavu, potřebné léčbě, jakož i rizicích onemocnění, a dovozoval z tohoto s odkazem na výslech znalce, že by bývalo bylo možno deficitu zdravotního stavu žalobce předejít, pokud by řádně rozuměl, soud se s touto výtkou neztotožnil. Předně znalec žádný takový závěr neučinil, pouze se hypoteticky vyjádřil k dotazu položenému stranou žalující. Současně vzal soud v úvahu rovněž § 38 odst. 1 písm. c) zákona o zdravotních službách. V obecné rovině platí, že by se zdravotnický pracovník vždy měl snažit s pacientem komunikovat jakýmikoliv možnými způsoby, a pokud možno mu vyložit, jaké zdravotní výkony je nezbytné neodkladně provést. Převedeno na posuzovaný případ, pokud by šlo u žalobce o neodkladný úkon, bylo by jej možno provést i bez jeho souhlasu. V daném případě však tato situace nenastala, nic jí nenasvědčovalo. Lékař postupoval v souladu s tehdejšími poznatky o zdravotním stavu žalobce. Dle názoru soudu nelze k tomuto okamžiku vztahovat následek, ke kterému ve výsledku došlo, a posuzovat jednání lékaře optikou znalosti vyústění žalobcových obtíží.

67. Při posuzování odpovědnosti poskytovatele zdravotních služeb je především třeba vzít v úvahu tu skutečnost, že ne jakákoliv újma na zdraví způsobená poskytnutím zdravotní služby, tj. léčebným zákrokem, může založit odpovědnost poskytovatele odčinit vzniklou újmu. Tuto odpovědnost totiž založí pouze způsobení újmy postupem „non lege artis“. K takovému porušení právní povinnosti však dle názoru soudu v daném případě nedošlo. Soud nechce nijak bagatelizovat újmu, která se žalobci stala, konstatuje toliko, že ji nelze připisovat k tíži žalované. Poskytování zdravotních služeb je činností, při které se s ohledem na skutečnost, že se pracuje s lidským organismem, může vyskytnout celá řada komplikací či rizik, což nemění ničeho na skutečnosti, že pokud je postup správný, je i při výskytu určité komplikace zachována legálnost takového postupu. Tak tomu bylo i v daném případě. Vzhledem k tomu, že nedošlo k naplnění jedné z nezbytných podmínek pro vznik nároku na náhradu újmy na zdraví, povinnosti k odčinění újmy na zdraví nevznikla. Lze shrnout, že ke vzniku odpovědnosti za způsobenou újmu porušením povinnosti řádné péče na straně žalované nedošlo, a proto byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (výrok I.).

68. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 900 Kč. Tyto náklady sestávají z paušální náhrady stanovené dle § 2 odst. 3 a § 1 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, z částky 300 Kč za každý z 13 úkonů (vyjádření k žalobě, účast u jednání soud dne [datum], dne [datum], dne [datum] a dne [datum], vyjádření k odvolání, vyjádření ze dne [datum], vyjádření ze dne [datum], účast u jednání soudu dne [datum], vyjádření ze dne [datum], účast u jednání soudu dne [datum], závěrečný návrh ze dne [datum], účast u jednání soudu dne [datum]). Soud nepřiznal paušální náhradu za podání ze dne [datum], neboť toto podání obsahovalo pouze výčet navržených důkazů, avšak žádné nové rozhodné skutečnosti. Dále za vyjádření ze dne [datum], když toto neuvádí žádné nové skutečnosti a zcela odkazuje na argumentaci použitou ve vyjádření k žalobě.

69. Usnesením zdejšího soudu ze dne [datum] byl [tituly před jménem] [jméno FO] ustaven zástupcem žalobce k ochraně jeho zájmů. Vzhledem k tomu, že soudem ustanoveným zástupcem bylo v řízení vykonáno 26 úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, podání ze dne [datum], podání ze dne [datum], replika k vyjádření žalované ze dne [datum], porada s klientem dne [datum], nahlížení do spisu dne [datum], porada s klientem dne [datum], účast na jednání soudu dne [datum], podání ze dne [datum], porada s klientem dne [datum], účast na jednání soudu dne [datum], podání ze dne [datum], účast na jednání soudu dne [datum], odvolání, vyjádření ze dne [datum], vyjádření ze dne [datum], účast na jednání soudu dne [datum], vyjádření ze dne [datum], nahlížení do spisu dne [datum], vyjádření ze dne [datum], nahlížení do spisu [datum], účast na jednání soudu dne [datum], vyjádření ze dne [datum] a účast na soudním jednání dne [datum]) a 1 úkon právní služby dle § 11 odst. 2 a. t. (účast na jednání soudu, na kterém došlo pouze k vyhlášení rozsudku dne 7. 2. 2020) náleží mu z tarifní hodnoty stanovené dle § 9 odst. 4 písm. a) a. t. ve výši 50 000 Kč odměna za zastupování žalobce dle § 7 a. t. ve výši 3 100 Kč za každý úkon dle § 11 odst. 1 a. t. a ve výši 1 550 Kč za každý úkon dle § 11 odst. 2 a. t. - ve smyslu § 12a odst. 1 a. t. je třeba odměnu ponížit o 20 %, tj. za 1 úkon právní služby náleží částka ve výši 2 480 Kč, resp. 1 240 Kč. Platí pro úkony provedené před 1. 1. 2022. Pro úkony provedené po 1. 1. 2022 náleží za 1 úkon právní služby částka ve výši 3 100 Kč. 15 úkonů do 1. 1. 2022 = 2 480 Kč x 15= 37 200 Kč 1 poloviční úkon do 1. 1. 2022 = 1 240 Kč 11 úkonů po 1. 1. 2022 = 3 100 Kč x 11= 34 100 Kč celkem 72 540 Kč. Zástupci žalobce dále náleží částka 8 100 Kč jako náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 3 a. t. (27 x režijní paušál a 300 Kč). Soud dále přiznal náhradu za promeškaný čas podle § 14 odst. 1 a 3 a. t. za 18 x půl hodiny po 100 Kč (za 3 cesty z [adresa] a zpět), tj. v částce 1 800 Kč. Dále byla přiznána náhrada cestovních výdajů podle § 13 odst. 4 a. t. ve spojení s § 157 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, v částce 4 427,73 Kč (3 cesty z [adresa] a zpět –[Anonymizováno] km - osobním automobilem [Anonymizováno] při průměrné spotřebě pohonných hmot – nafty - dle technického průkazu 5,8 l/100 km, ceně nafty 33,60 Kč, paušální sazbě základních náhrad ve výši 4,10 Kč. Ze shora uvedeného je s ohledem na skutečnost, že zástupce žalobce je plátcem DPH, nutno přiznat daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 86 867,73 Kč, tj. ve výši 18 242,22 Kč. Soud zástupci žalobce přiznal částku 105 110 Kč, která odpovídá součtu odměny za zastupování žalobce, náhrady hotových výdajů, náhrady za promeškaný čas, cestovného a DPH. Tato částka bude zástupci žalobce vyplacena po právní moci rozsudku účtárnou Obvodního soudu pro Prahu 4. Soud nepřiznal zástupci odměnu za celkem 11 úkonů, které si ve svém podání ze dne 26. 6. 2023 označil číslicemi 5., 7., 17., 19., 20., 24., 27., 28., 29., 30. a 33., jelikož tyto neobsahovaly žádné nové, věcně rozhodné skutečnosti, případně pokud jde o nahlížení do spisu, bylo nahlíženo, ač do spisu nepřibyly žádné nové listiny.

70. O nákladech státu bylo rozhodnuto dle ustanovení § 148 odst. 1 o.s.ř. (a contrario), když u žalobce byly shledány předpoklady pro osvobození od povinnosti platit soudní poplatky, a proto, i když to odůvodňují výsledky řízení, nelze státu náhradu nákladů řízení proti němu přiznat.

Poučení