60 C 265/2023 - 47

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Hostašovou ve věci žalobce: [Jméno zainteresované společnosti 0/0], IČO: [IČO zainteresované společnosti 0/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0] zastoupen [Anonymizováno]. [Jméno zainteresované osoby 0/0], advokátem [Adresa zainteresované osoby 0/0] proti žalované: [Jméno zainteresované osoby 1/0][Datum narození zainteresované osoby 1/0] [Adresa zainteresované osoby 1/0] o 37 183,84 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci [částka] s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V té části, kde se žalobce domáhal, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci [částka] s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci k rukám právního zástupce žalobce [Jméno zainteresované osoby 0/0], advokáta[Adresa zainteresované osoby 0/0], na náhradě nákladů řízení [částka].

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou soudu došlou dne [datum] domáhal, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci [částka] s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení. Žalobu odůvodnil tím, že žalobce nabyl pohledávku za žalovanou na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] mezi společností [Anonymizováno]. (dříve [Anonymizováno] [Anonymizováno].) jako původním věřitelem a postupitelem a žalobcem jako postupníkem a novým věřitelem. Žalovaná je fyzickou osobou nepodnikající. Původní věřitel uzavřel [datum] se žalovanou smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaná čerpala úvěr v konečné výši [částka]. Tento úvěr měl být splacen nejpozději dne [datum]. Žalovaná úvěr v poskytnuté výši čerpala, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátila. Původní věřitel poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky www.[Anonymizováno].cz, na které se žalovaná nejprve zaregistrovala zadáním osobních údajů, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Tímto žalovaná zahájila kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu dle Smlouvy o úvěru v části obchodních podmínek čl. III. pro spotřebitelský úvěr. Po dokončení registrace na webových stránkách www.[Anonymizováno].cz zaslala žalovaná původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření schopnosti žalované úvěr splácet jí byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy ve znění odpovídajícím dokumentu - Smlouva o revolvingovém úvěru s navrhovanou výší úvěru, kterou žalovaná čerpala ve výši [částka] se splatností dne [datum]. Úvěruschopnost žalované ověřoval původní věřitel výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji. Klientům je ponechána rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, kdy se těchto 10 % musí rovnat minimálně životnímu minimu, které v současné době činí [částka]. Půjčky jsou poskytovány tak, aby vrácená částka v době splatnosti byla maximálně ve výši 90 % rozdílu výdajů a příjmů. Dále byla žalovaná lustrována z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti a bylo tak vyhověno žádosti o úvěr. Úvěr byl poskytován z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalované č. 26963333063/0800. Žalovaná byla opakovaně upomínána o úhradu dluhu. Upomínka byla právním zástupcem žalobce odeslána dne [právnická osoba]. 2023. Celková výše nároku žalobce po zohlednění případných dílčích plateb činí [částka], nejpozději splatných dne [datum]. [právnická osoba] výzvě soudu dle § 43 o.s.ř. žalobce v podání ze dne [datum] uvedl, že jakým konkrétním způsobem původní věřitel ověřil úvěruschopnost žalované splatit předmětný spotřebitelský úvěr, kdy úvěruschopnost žalované ověřoval původní věřitel lustrací z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, SOLUS, NRKI a BRKI, k čemuž žalovaná dala souhlas. Na základě lustrace a na základě prohlášení žalované, kdy odesláním žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru žalovaná prohlásila, že má pravidelný měsíční příjem a potvrdila, že je schopna zápůjčku splatit a že řádně zvážila své možnosti, původní věřitel nepojal důvodné podezření o neschopnosti žalované zápůjčku splatit. Dále žalobce doplnil tvrzení k uzavření smlouvy o úvěru, kdy smlouva o revolvingovém úvěru byla se žalovanou uzavřena v souladu s Obchodními podmínkami, za použití prostředků komunikace na dálku prostřednictvím webových stránek, za situace, kdy žádost o uzavření smlouvy učinila žalovaná. Žalovaná na webových stránkách zvolila parametry požadované smlouvy (tj. zvolila výši úvěrového limitu), předložila veškeré požadované osobní údaje a dokumentaci a potvrdila podání žádosti. Původní věřitel, po posouzení úvěruschopnosti žalované, schválil uzavření smlouvy, zaslal žalované předsmluvní informace a znění smlouvy. Po odeslání předsmluvních informací a návrhu smlouvy žalovaná v účtu na webových stránkách kliknutím potvrdila, že se seznámila s předsmluvními informacemi, zněním smlouvy, zněním Obchodních podmínek a na základě daného jí byla zaslána sms-zpráva na telefonní číslo, které uvedla při registraci tak, aby jej v případu souhlasu mohla vložit do příslušného formulářového pole na webových stránkách, což žalovaná učinila. Zadáním tohoto unikátního identifikačního sms kódu a odesláním tímto způsobem písemně potvrdila přijetí smlouvy. Po uzavření smlouvy původní věřitel zaslal na žalovanou uvedený email vyhotovení smlouvy a všech dokumentů, které tvoří její nedílnou součást. Totožnost žalované byla ověřována tak, že žalovaná byla povinna při uzavření smlouvy o úvěru a případně taky při podávání žádosti o čerpání úvěru předložit fotokopii svého občanského průkazu. Žalobce doložil potvrzení o provedení platby od společnosti [právnická osoba], dle kterých žalovaná čerpala finanční prostředky ve výši [částka] dne [datum] a dne [datum] ve výši [částka], a to na účet č. [č. účtu]. Žalobce dále doložil platební historii žalované, dle níž žalovaná neuhradila ničeho. Dle platební historie byla žalobci postoupena pohledávka ve výši [částka], která se skládá z jistiny ve výši [částka], náhrady účelně vynaložených nákladů v celkové výši [částka] (3krát [částka] dle čl. 8.1 Standardních podmínek smlouvy) a z úroku za dobu od čerpání úvěru ve výši [částka]. Splatnost úvěru byla určena dle nejmladší faktury. Po podání žaloby ničeho žalovaná neuhradila.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. [právnická osoba] jednání dne [datum] se právní zástupce žalobce nedostavil, omluvil svou neúčast. Žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila. Soud věc projednal v nepřítomnosti právního zástupce žalobce a v nepřítomnosti žalované (§ 101 odst. 3 o.s.ř.).

5. Na základě předložených listinných důkazů soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:

6. Dne [datum] byla prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřena mezi společností [Anonymizováno] bank p.l.c., registrační číslo C 56251, jako věřitelem a žalovanou jako klientem smlouva o úvěru (dále jen „smlouva“), v níž se věřitel zavázal poskytnout klientovi úvěr, kdy maximální úvěrový limit byl sjednán ve výši [částka]. Termín splatnosti byl 15 dnů od data výpisu a minimální částka, která musí být zaplacena do termínu splatnosti, byla ve výši (a) 13 % z celkové splatné částky nebo (b) [částka], podle toho, co je vyšší. Výpůjční úroková sazba činila 146,949 % ročně z nesplaceného úvěru a částka prvního čerpání úvěru byla ve výši [částka]. RPSN byla 299,98 %. Celková splatná částka činila [částka], kdy úvěr byl poskytnut na dobu jednoho roku počínaje dnem prvního čerpání s tím, že poslední platba provedená klientem pokryje nesplacený zůstatek jistiny a úroků a případné další poplatky. Úvěr měl být splácen v měsíčních splátkách odpovídající minimální částce platby, kdy celkový počet splátek závisí na době trvání úvěru a skutečně čerpané částce. Dále je ve smlouvě uvedeno, že částka [částka] bude účtována klientovi jako náhrada účelně vynaložených nákladů vzniklých věřiteli v souvislosti s prodlením s jakoukoliv minimální měsíční splátkou do data skutečného splacení (úvěrová smlouva ze dne [datum], kopie občanského průkazu žalované). Ve Standardních podmínkách Úvěrové smlouvy společnosti [Anonymizováno] bank p.l.c. je mj. upraven proces uzavření úvěrové smlouvy (čl. 3.), právo na odstoupení od smlouvy (čl. 4.), důsledky prodlení s platbou (čl. 8.).

7. Dle Standardní informace o spotřebitelském úvěru se jednalo o revolvingový úvěr s úvěrovým limitem ve výši [částka], smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou. Dále zde byla informace o splátkách a způsobu rozdělení splátek. Výpůjční úroková sazba byla ve výši 0,4026 % denně. Pro případ opožděných plateb vzniká povinnost k úhradě smluvní pokuty a za opožděné platby může být účtováno [částka] jakožto náhrada účelně vynaložených nákladů. Dále zde bylo uvedeno právo odstoupení od smlouvy i dodatečné informace, které jsou poskytovány v případě uvádění finančních služeb na trh na dálku (Standardní informace o spotřebitelském úvěru).

8. Dne [datum] žalovaná požádala o poskytnutí úvěru ve výši [částka] s datem splatnosti 29. 10. 222, kdy uvedla své rodné číslo, emailovou adresu, telefonní číslo a číslo bankovního účtu [Anonymizováno] (žádost žalované).

9. Původním věřitelem byla ve prospěch účtu žalované vedeného u [jméno FO] - č. účtu [Anonymizováno]/[Anonymizováno] poukázána dne [datum] částka [částka] a dne [datum] částka [částka] Majitelem účtu č. 26963333063/0800 byla žalovaná (potvrzení po provedené platbě ze dne [datum] a [datum], sdělení [jméno FO] spořitelny a.s. na č. l. 20 - 21 spisu).

10. Dle platebních informací ze dne [datum] celková dlužná částka k datu splatnosti ([datum]) činila [částka] (dne [datum] byl výběr ve výši [částka] a dne [datum] výběr ve výši [částka]), kdy úroky za období čerpání činily [částka], aktuální povinná minimální měsíční splátka k datu splatnosti byla ve výši [částka] a náhrada účelně vynaložených nákladů byla v celkové výši [částka] (platební informace ke dni [datum]).

11. Z přehledu poskytnutých částek a jednotlivých úhrad u předmětného revolvingového úvěru vyplývá, že dne [datum] byl výběr ve výši [částka], dne [datum] výběr ve výši [částka], ničeho uhrazeno nebylo, dále byly účtovány náhrady účelně vynaložených nákladů a dále úroky ve výši [částka] (platební historie).

12. Předmětná pohledávka za žalovanou byla společností [Anonymizováno], postoupena na žalobce, žalovaná byla původním věřitelem informována o postoupení pohledávky a byla vyzvána k zaplacení dlužné částky (smlouva o postoupení pohledávky ze dne [datum], dodatek č. [hodnota] včetně seznamu postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky ze dne [právnická osoba]. 2023, výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne [právnická osoba]. 2023, podací lístek).

13. Po takto provedeném dokazování soud řízení již dalšími důkazy nedoplňoval, když ani účastníci dalších důkazních návrhů ve věci nečinili, a dospěl k závěru, že žaloba na zaplacení částky [částka] s příslušenstvím byla podána po právu pouze částečně.

14. Dle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění (dále jen „ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 86 odst. 2 věty prvé ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Dle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 580 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle § 588 věty prvé o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Dle § 2291 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

15. V dané věci bylo v řízení prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru (§ 2395 o.z.), na základě níž byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši [částka], které se žalovaná zavázala splácet spolu se sjednanými úroky, a to v měsíčních splátkách.

16. Soud se v dané věci zabýval nejprve otázkou, zda právní předchůdce žalobce jako poskytovatel úvěru dostál své zákonné povinnosti s odbornou péčí náležitě zjistit schopnost žalované splácet předmětný úvěr ve sjednaných splátkách.

17. Při řešení této otázky je třeba zdůraznit, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Aktuální judikatura Ústavního soudu pak stojí na tom, že obecné soudy by „měly poskytovatele úvěrů vést … k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.“ (viz např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18). Úvěr má být spotřebiteli poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde „nejsou důvodné pochybnosti“ o schopnosti spotřebitele splácet sjednané splátky. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit (též) práva a zájmy spotřebitele. To nepochybně právní předchůdce žalobce v dané věci řádně a s odbornou péčí nesplnil, neboť posouzení schopnosti žalované splácet úvěr, pokud vůbec proběhlo, tak toliko formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů.

18. Ačkoliv žalobce v žalobě a doplnění žaloby uvedl, jakým způsobem žalobce, resp. jeho právní předchůdce, provedl ověření úvěruschopnosti žalované (bod 1., 2. rozsudku), jednalo se spíše o vyjádření žalobce k posouzení úvěruschopnosti dlužníků v obecné rovině, a nikoliv konkrétně ve vztahu k osobě žalované. Žalobce ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti žalované uvedl, že právní předchůdce žalobce úvěruschopnost žalované ověřoval lustrací z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, SOLUS, NRKI a BRKI, a na základě prohlášení žalované, že má pravidelný měsíční příjem, je schopna zápůjčku splatit a řádně zvážila své možnosti, původní věřitel nepojal důvodné podezření o neschopnosti žalované zápůjčku splatit. Z provedeného dokazování nikterak nevyplynulo, že by k osobě žalované právní předchůdce žalobce zjistil jakýchkoliv relevantních informací, např. výši jejích příjmů, výdajů, výši případných dalších závazků a že by údaje o příjmech, výdajích a způsobu plnění dosavadních dluhů nějakým způsobem ověřil a vyhodnotil, např. vyžádáním dokladů od žalované (výplatní pásky, výpisy z účtu, doložení nákladů na bydlení apod). Dle názoru soudu pouhá lustrace žalované ve výše uvedených databází (navíc žalobcem nedoložená) a prohlášení žalované, že má pravidelný příjem a je schopna úvěr splatit, k řádnému posouzení schopnosti žalované splácet úvěr dle názoru soudu nestačí. Je třeba zdůraznit, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z pouhého prohlášení samotného dlužníka, že je schopen úvěr splatit. Dle názoru soudu je v dané věci zřejmé, že žalobce, resp. jeho právní předchůdce, skutečnosti týkající se příjmů a výdajů žalované dostatečným způsobem neprověřoval, neboť se příjmy ani výdaji žalované řádně nezabýval.

19. S ohledem na shora uvedené soud uzavřel, právní předchůdce žalobce nedostatečně zjistil poměry žalované a nesprávně tak dovodil, že žalovaná je schopna poskytnutý úvěr splatit. Právní předchůdce žalobce nedostál své povinnosti řádně s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalované jako spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Povinnost k řádnému posouzení úvěruschopnosti žalované nemůže být relativizována ani výší poskytovaného úvěru, když povinnost k řádnému posouzení úvěruschopnosti s odbornou péčí se vztahuje na spotřebitelské úvěry bez ohledu na výši závazku, navíc závazek z posuzované smlouvy o úvěru činil celkem 44 899,34 Kč a nedá se tak ani hovořit o nízké nominální hodnotě úvěru.

20. S ohledem na shora uvedené soud uzavřel, že právní předchůdce žalobce jako poskytovatel úvěru nedostál povinnosti odborné péče náležitě zjistit schopnost žalované splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto je smlouva o úvěru absolutně neplatná, kdy odporuje § 86 odst. 1 ZSÚ; a k této neplatnosti soud přihlédl bez návrhu (§ 87 odst. 1 ZSÚ).

21. Nadto soud dále uvádí, že předmětná úvěrová smlouva je neplatná i s ohledem na výši sjednané úrokové sazby.

22. V posuzované věci byla mezi účastníky ujednána zápůjční úroková sazba ve výši 146,95 % ročně. Soudu je z úřední činnosti známo, že v měsíci září 2022, kdy byla mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, dle databáze ARAD České národní banky, nepřevyšovaly u spotřebitelských úvěrů poskytovaných bankami úroky nejvyšší úrokové sazby 20,17 % (u kontokorentních úvěrů). Sjednaný úrok v předmětné úvěrové smlouvě ve výši 146,95 % tedy dosahuje více než sedminásobku úroku obvyklého u bankovních subjektů v době uzavření předmětné úvěrové smlouvy u kontokorentních úvěrů. Z judikatury Nejvyššího soudu plyne, že ujednání o výši úroku lze považovat za ujednání v rozporu s dobrými mravy v případě, že sjednaná výše úroku převyšuje hranici obvyklé výše úroku několikanásobně, nejméně však trojnásobně až čtyřnásobně (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 234/2005, sp. zn. 33 Cdo 212/2014). Ke stejnému závěru došel i Finanční arbitr ve svém nálezu ze dne 25. 8. 2017, sp. zn. FA/SU/707/2016, kdy dovodil, že ujednání o výši úroku lze považovat za ujednání v rozporu s dobrými mravy v případě, že sjednaná výše úroku převyšuje hranici obvyklé výše úroku několikanásobně, nejméně však trojnásobně až čtyřnásobně. Soudu náleží zkoumat z úřední povinnosti otázku kolize uzavřené smlouvy o úvěru s dobrými mravy, potažmo zákonnými principy na ochranu spotřebitele coby slabší strany. Za situace, kdy si právní předchůdce žalobce a žalovaná ujednali roční úrokovou sazbu ve výši 146,95 % a tato výše úroku z úvěru dosahuje více než sedminásobku nejvyšší úrokové sazby uplatňované bankami v době uzavření smlouvy o úvěru (dle statistiky České národní banky), dospěl soud k závěru, že takové ujednání o úroku z úvěru se příčí dobrým mravům a je třeba i z tohoto důvodu posoudit úvěrovou smlouvu jako absolutně neplatnou (§ 580 o.z.). Soud na tomto místě rovněž odkazuje na závěry Městského soudu v Praze přijaté v analogických věcech (v nichž žalobcem byla rovněž nebankovní společnost a spor se týkal úvěrových smluv, u nichž byla zkoumána kolize s dobrými mravy z důvodu nepřiměřeně vysoké roční úrokové sazby), vyjádřené např. v rozsudcích Městského soudu v Praze sp. zn. 22 Co 197/2019, sp. zn. 30 Co 61/2019, sp. zn. 70 Co 74/2021, sp. zn. 35 Co 345/2022 sp. zn. 53 Co 92/2022, a to i s ohledem na požadavek jednotného rozhodování dle § 13 o. z.

23. Soud tak uzavírá, že převzala-li žalovaná předmět úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinna tuto částku vrátit dle § 2991 odst. 2 o.z. jako bezdůvodné obohacení; bezdůvodné obohacení žalované soud vyčíslil částkou 25 000 Kč, která představuje finanční prostředky, které žalobce žalované na základě neplatné smlouvy o úvěru poskytl, když v řízení nebylo ze strany žalované tvrzeno, a tedy ani prokázáno, že by na úhradu těchto poskytnutých finančních prostředků žalovaná něčeho zaplatila.

24. S ohledem na shora uvedené soud žalobě částečně vyhověl a žalované byla uložena povinnost k zaplacení částky ve výši 25 000 Kč (výrok I.) jakožto bezdůvodného obohacení (§ 2991 odst. 1 a 2 o.z.). Vzhledem k prodlení s plněním peněžitého dluhu (§ 1970 o.z.) byla žalované rovněž uložena povinnost z dlužné částky zaplatit úroky z prodlení, a to ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Počátek prodlení soud vztáhl k výzvě k plnění ze dne 12. 2. 2023, kde byla žalovaná vyzvána k úhradě ve lhůtě do tří dnů (výzva dle § 573 o.z. doručena dne 15. 2. 2023) a z daného důvodu byla žalovaná v prodlení s úhradou dlužné částky počínaje dnem 19. 2. 2023. Vzhledem k tomu, že žalovaná zůstala v řízení nečinná, nemohl soud zjistit její možnosti pro určení lhůty k vrácení bezdůvodného obohacení. Lhůtu k vrácení bezdůvodného obohacení do tří dnů, uvedenou ve výzvě k plnění, jež byla žalované odeslána, soud považuje za dostatečně dlouhou, s to s ohledem na tu skutečnost, že dle smlouvy měla žalovaná poskytnuté peněžní prostředky vrátit do 22. 1. 2023. Aktivní legitimace žalobce se opírá o § 1879 a § 1880 zák. č. 89/2012 Sb. O lhůtě k plnění soud rozhodl dle § 160 odst. 1 věty před středníkem o.s.ř.

25. Ve vztahu k dalším nárokům žalobce, kdy se žalobce domáhal, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci [částka] (úroky ve výši [částka], náhrada účelně vynaložených nákladů ve výši [částka]) s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť se jednalo o nároky vyplývající z uzavřené úvěrové smlouvy, která byla soudem shledána absolutně neplatnou (výrok II.).

26. Soud dále dodává, že k jednání u soudu dne 19. 12. 2023 se žalobce nedostavil, kdy svou účast omluvil. Žalobci tak nebylo možné dát příslušné procesní poučení dle § 118a odst. 1, odst. 3 o.s.ř., k případnému doplnění tvrzení ve vztahu k platnosti úvěrové smlouvy, ani poučení, že nárok žalobce bude posuzován jako bezdůvodné obohacení (§ 118a odst. 2 o.s.ř.). Je třeba zdůraznit, že poučovací povinnost dle ust. § 118a o.s.ř. soud plní při jednání (popřípadě při přípravném jednání nařízeném ve smyslu ustanovení § 114c o.s.ř.). Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinnosti důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 4314/2008, sp. zn. 26 Cdo 3208/2022). Soudní judikatura v tomto směru vychází z toho názoru, že jestliže se řádně předvolaný účastník nedostaví k soudu, tak takové chování účastníka řízení znamená, že tento účastník ochrany svých procesních práv, kterou mu § 118a o.s.ř. skýtá, nehodlá využít. Proto je na něj třeba nadále pohlížet jako na účastníka řádně poučeného ve smyslu tohoto ustanovení, a to se všemi s tím souvisejícími procesními důsledky (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 1537/2008, Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z. a kol. Občanský soudní řád. Komentář, I. díl, 7. vydání, Praha, C. H. Beck, 2006, str. 550). Ze shodného důvodu rovněž nebylo možné dát ani procesní poučení dle § 119a odst. 1 o.s.ř. Neúčast žalobce, resp. jeho právního zástupce, na jednání jde k jeho tíži.

27. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o.s.ř. Při rozhodování o nákladech řízení se soud zabýval otázkou, zda v předmětné věci je na místě aplikace § 14b vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., v platném znění, tj. zda řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech. V dané věci se žalobce domáhá úhrady dlužné jistiny ze smlouvy o úvěru, kdy v těchto žalobách většina náležitostí podání zůstává stejná a dochází v zásadě pouze ke změně označení žalovaného a detailů týkajících se data uzavření smlouvy a výše poskytnutých finančních prostředků. V předmětné věci byl využit shodný vzor návrhu podávaného žalobcem zastoupeným jeho právním zástupcem řádově v desítkách obdobných případů, které se od sebe odlišují pouze označením žalovaného a okolnostmi skutku spočívajícího v tom, že žalovaný porušil své povinnosti vyplývající ze smlouvy o úvěru. Jak vylíčení základu skutku (s pouhými shora uvedenými odlišnostmi), tak použitá právní argumentace (jednoduchá s ohledem na povahu nároku či spíše absentující) tudíž vychází z jednoho stejného vzoru. Podání takového návrhu je tedy spíše svou povahou administrativním úkonem než úkonem právní služby a je dle názoru soudu na místě aplikace § 14b citované vyhlášky. Náklady řízení tak byly tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1 488 Kč, odměnou advokáta za poskytování právních služeb v částce 1 500 Kč (tři úkony právní služby po 500 Kč dle § 14b odst. 1 bodu 3. vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., v platném znění, § 11 písm. a/, d/ cit. vyhl. - příprava a převzetí zastoupení, podání žaloby, výzva k plnění), třemi režijními paušály po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a/ citované vyhlášky, a to včetně 21 % daně z přidané hodnoty. Celková výše nákladů řízení činila 3 666 Kč a v souladu s § 142 odst. 2 o.s.ř. soud žalobci přiznal 34,40 % těchto nákladů řízení (procesní úspěch 67,2 % mínus procesní neúspěch 32,8 % = 34,4 %), tj. částku 1 261,10 Kč. V souladu s § 149 odst. 1 o.s.ř. byla žalované uložena povinnost tyto náklady řízení zaplatit k rukám právního zástupce žalobce. Za podání ze dne 3. 11. 2023 soud odměnu za zastupování účastníka advokátem ani režijní paušál v rámci náhrady nákladů řízení žalobci nepřiznal, neboť tímto byl toliko odstraňován nedostatek skutkových tvrzení a v případě vylíčení všech rozhodujících skutečností již v žalobě samotné by tento úkon nemusel být činěn.

28. O lhůtě k plnění soud rozhodl dle § 160 odst. 1 věty před středníkem o.s.ř.

Poučení