60 C 270/2019-335

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl soudkyní Mgr. Hanou Kadlecovou, LL.M., ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o určení, že žalobce je dědicem takto:

Výrok

I. Určuje se, že žalobce [celé jméno žalobce], narozen dne [datum], bytem [adresa], je dědicem ze zákona po zůstaviteli [celé jméno žalobce], narozeném dne [datum], zemřelém dne [datum], naposledy bytem [adresa].

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku náhradu nákladů řízení ve výši 58 919,50 Kč k rukám právního zástupce žalobce.

III. Žalovaná je povinna zaplatit České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 4 ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku náhradu nákladů řízení ve výši 18 484 Kč.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou ze dne 20. 11. 2019 domáhal určení, že je po svém otci [celé jméno žalobce], [datum narození], zemř. [datum] (dále jen„ zůstavitel“), dědicem ze zákona. Návrh žalobce podal na základě rozhodnutí zdejšího soudu ze dne 27. 9. 2019, č. j. 34 D 1350/2017-167, žalobci doručenému dne 30. 9. 2019, kterým mu bylo uloženo, aby ve lhůtě 2 měsíců podal tuto určovací žalobu. Žalobu odůvodnil tím, že je společně se žalovanou dědicem po zůstaviteli. Dne 17. 7. 2019 se však v rámci dědického řízení objevila allografní závěť zůstavitele ze dne 20. 6. 2016 sepsaná v přítomnosti svědkyň [příjmení] a [příjmení] (dále jen„ nová závěť“), v níž zůstavitel povolal za dědičku veškerého majetku žalovanou. Žalobce napadá pravost této závěti, protože jedinou závěť, kterou zůstavitel zanechal, byla závěť ze dne 30. 7. 2008, která však byla dne 25. 10. 2012 zůstavitelem odvolána. Jako dědici podle zákonné dědické posloupnosti v první třídě dědiců jsou k dědictví rovným dílem povoláni žalobce a žalovaná. V průběhu dědického řízení se žalovaná o existenci této nové závěti vůbec nezmínila, ta byla předložena teprve poté, co žalobce podal žalobu, kterou se domáhá určení, že zůstavitel byl ke dni své smrti vlastníkem finanční částky ve výši 1 739 541 Kč. Žalobce je přesvědčen, že podpis zůstavitele na nové závěti není jeho podpisem. Navíc nová závěť zůstavitele neodpovídá jeho skutečné vůli vzhledem ke zdravotnímu stavu zůstavitele. Psychický stav zůstavitele bránil tomu, aby sepsal novou závěť svobodně a vážně.

2. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby. Bránila se tím, že nová závěť byla podepsána dne 20. 6. 2016 v advokátní kanceláři [titul]. [příjmení] [příjmení] za přítomnosti svědkyň [příjmení] a [příjmení]. [příjmení] den, na stejném místě byla podepsána darovací smlouva a také smlouva o zrušení věcného břemene, kterou zůstavitel hodlal podepsat pouze tehdy, pokud žalobce nic nezdědí. Žalobce byl kvůli podpisu smlouvy o zrušení věcného břemene v advokátní kanceláři také přítomen, avšak podepisoval ji v recepci, po podpisu odešel. Žalovaná dále uvedla, že novou závěť si odvezla do Hamburku a předložila ji později, protože ji nemohla najít.

3. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalovaná dne 17. 7. 2019 předložila novou závěť. Dále nebylo sporu o tom, že dne 20. 6. 2016 žalobce podepsal dohodu o zrušení služebnosti a téhož dne byl podán návrh na provedení vkladu do katastru nemovitostí.

4. Pro úplnost soud dodává, že mezi týmiž účastníky probíhá u zdejšího soudu další spor, a to na určení, že zůstavitel byl ke dni smrti vlastníkem částky ve výši 1 739 541 Kč, vedený pod sp. zn. 60 C 307/2018, zahájený žalobou ze dne 13. 11. 2018.

5. Po provedeném dokazování vzal soud za zjištěný a prokázaný následující skutkový stav věci:

6. Zůstavitel zanechal závěť ze dne 30. 7. 2008, sepsanou ve formě notářského zápisu [titul]. [příjmení], která byla dne 25. 10. 2012 prohlášením sepsaným ve formě notářského zápisu [titul]. [příjmení] odvolána a zrušena. Jako dědici podle zákonné dědické posloupnosti v první třídě dle § 1635 odst. 1 o. z. jsou k dědictví rovným dílem povoláni žalobce a žalovaná. Oba byli shledáni jako způsobilí dědit, dědictví neodmítli a uplatnili výhradu soupisu pozůstalosti. Zůstavitel sice zanechal závěť ze dne 30. 7. 2008, avšak tuto odvolal a zrušil dne 25. 10. 2012 (viz protokol ze dne 4. 4. 2018, sp. zn. 34 D 1350/2017 ve spojení s ND [číslo], ve spojení s usnesením č.j. 34 D 1350/2017-117)

7. Žalobce se v rámci dědického řízení domáhal zahrnutí částky ve výši 1 739 541 Kč do aktiv pozůstalosti, neboť darovací smlouvu ze dne 20. 6. 2016 pokládal za neplatnou. Žalobce byl s tímto svým nárokem odkázán na sporné řízení. (viz usnesení č.j. 29 Co 369/2018-140 ze dne 25. 9. 2018)

8. Dne 17. 7. 2019 byly soudním komisařem vyslechnuty svědkyně závěti, [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Obě shodně uvedly, že se jako tehdejší zaměstnankyně [titul]. [příjmení] [příjmení] účastnily podpisu závěti. Zůstavitel s obsahem dokumentu souhlasil a podepsal jej. (viz protokol o jednání sp. zn. 34 D 1350/2017-159)

9. Žalobci bylo uloženo, aby do dvou měsíců od právní moci usnesení zdejšího soudu ze dne 27. 9. 2019, č.j. 34 D 1350/2017-167, podal u zdejšího soudu žalobu proti žalované na určení svého dědického práva a vyrozuměl o tom soudní komisařku. (viz usnesení č.j. 34 C 1350/2017-167)

10. Zůstavitel jako dárce uzavřel dne 20. 6. 2016 se žalovanou jako obdarovanou darovací smlouvu, kterou jí daroval částku ve výši 1 739 541 Kč. Žalovaná dar přijala. Strany smlouvu vlastnoručně podepsaly. (viz darovací smlouva ze dne 20. 6. 2016)

11. Dne 20. 6. 2016 uzavřeli zůstavitel jako oprávněný a žalobce s žalovanou jako povinní dohodu o zrušení služebnosti, která byla oprávněnému zřízena dle darovací smlouvy a smlouvy o zřízení služebnosti ze dne 26. 3. 2015 a dle níž měl právo na doživotní užívání rodinného domu se zahradou v [část obce] Smlouvu smluvní strany vlastnoručně podepsaly. Podpisy byly ověřeny advokátkou [titul]. [příjmení] [jméno] (viz dohoda o zrušení služebnosti ze dne 20. 6. 2016)

12. Zůstavitel povolal žalovanou za dědice veškerého svého majetku. Současně dal příkaz k započtení daru, který obdržel žalobce v roce 2015, a to nemovitostí zapsaných na [list vlastnictví], v k. ú. [část obce]. Svědkyněmi závěti byly [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Zůstavitel závěť vlastnoručně podepsal. (viz závěť ze dne 20. 6. 2016)

13. Zůstavitel byl v období od 19. 8. 2015 do 8. 9. 2015 hospitalizován se [anonymizována čtyři slova], objektivní nález konstatoval mj. [anonymizována tři slova], poruchy [anonymizována dvě slova] (viz lékařská zpráva ze dne 8. 9. 2015)

14. Podpis zůstavitele na závěti ze dne 20. 6. 2016 je pravděpodobně pravým podpisem zůstavitele. (viz znalecký posudek [titul] [celé jméno znalce])

15. Ve zkoumané době, tj. k datu 20. 6. 2016, kdy zůstavitel pořídil závěť a uzavřel darovací smlouvu, u něj byla diagnostikována rozvíjející se demence, která významně ovlivnila jeho schopnost rozpoznávací a ovládací, jeho myšlení a jednání. Demence omezila zůstavitelovu schopnost samostatně jednat v běžných záležitostech každodenního života a pečovat o svoji osobu. Demence má přitom dlouhodobý a trvalý ráz. Znalec měl při vypracování znaleckého posudku bohatou, obsáhlou zdravotní dokumentaci zůstavitele, z níž nebylo možné vyvodit jiný závěr, než že se zůstavitel v inkriminované době nacházel ve stavu středně těžké demence, která mu znemožňovala realizaci posuzovaných úkonů zůstavitele. V tomto stavu se zůstavitel nacházel přibližně od roku 2015. Tento stav se zlepšovat nemohl, mohl se pouze zhoršovat. Zůstavitel trpěl demencí smíšeného typu. Trpěl poškozením duševních funkcí, poškozením myšlení, paměti, uvažování, úsudku atd. Ve stavu středně těžké demence dochází k destrukci nejen krátkodobé, ale i dlouhodobé paměti, a to nejprve v přesnosti a v jistotě paměťové stopy, pak se paměť stává nepřesnou, nejistou, pacient si pamatuje většinou jen některé věci dobře, ale některé věci zapomíná. Schopnost podpisu zaniká jako jedna z posledních, neboť podepisovat se člověk učí v dětském věku a je proto hluboce zafixován. [příjmení] aktu podpisu, fyzické části, je schopen i člověk trpící pokročilou demencí. V psychické rovině není schopen člověk s demencí takových úkonů, při nichž má zhodnotit celoživotní běh, závazky, emoční vztahy, byť se může svému okolí jevit nenápadně, normálně. Fyzickou část podpisu člověka trpícího demencí ovlivňuje celá řada faktorů, např. únava, hydratace, strava. Mentální část podpisu je u člověka trpícího demencí postižena výrazně, jelikož člověk v demenci je výrazně manipulovatelný, ovlivnitelný ze strany svého okolí. Při běžném, konvenčním styku nemusí být středně těžká demence na první pohled pro laika rozpoznatelná. Rodinní příslušníci by ji ale rozpoznat měli. (viz znalecký posudek MUDr. Petra Navrátila ve spojení s výslechem znalce)

16. Svědkyně byla v minulosti právní zástupkyní žalované. Dne 20. 6. 2016 proběhlo v advokátní kanceláři svědkyně jednání, které bylo dohodnuto žalovanou a jehož předmětem bylo zrušení věcného břemene služebnosti, sepis závěti a sepis darovací smlouvy. Schůzky se účastnil zůstavitel, žalobce a žalovaná. Nejprve se na místo dostavila žalovaná se zůstavitelem, pak se dostavil žalobce. Jako první byla podepisována dohoda o zrušení služebnosti. Žalobce smlouvu podepisoval v recepci, protože mezi zůstavitelem a žalobcem nepanovaly dobré vztahy. Byl ověřen jeho podpis a žalobce poté odešel. Pak se řešila závěť. Svědkyně ji měla připravenou dopředu, na základě pokynů žalované, která sdělila, že ji chce otec učinit dědičkou veškerého svého majetku. Sekretářka vytiskla text závěti a žalovaná jej otci přečetla. Ten fyzicky textaci závěti odkýval, pak byly přivolány svědkyně závěti, a to recepční paní [příjmení] a asistentka [jméno]. Svědkyně se dotázala zůstavitele, zda jde o jeho poslední vůli, ten to potvrdil a nahlas před svědky závěti řekl:„ Toto je moje poslední vůle.“, pak ji podepsal a stejně tak i svědci závěti. Podle pokynů žalované pak svědkyně v průběhu dědického řízení existenci závěti nezmínila. Měla ji předložit až podle toho, jak se bude vyvíjet situace. Jako poslední se řešila darovací smlouva, která původně v plánu nebyla. Žalovaná asi 1 až 2 dny před dohodnutou schůzkou svědkyni telefonovala s tím, že jí chce zůstavitel převést peníze, a pracovnice banky jim doporučila, aby si sepsali darovací smlouvu. Smlouva byla svědkyní připravena těsně před tím, než se k ní dostavili žalovaná se zůstavitelem. Text smlouvy žalovaná zůstaviteli přečetla, zeptala se jej, zda s ním souhlasí. Zůstavitel smlouvu odsouhlasil a podepsal. Poté žalovaná se zůstavitelem odešli. Při prodeji domu v [část obce] žalobce a žalovaná výborně spolupracovali. O závěti a darovací smlouvě žalovaná před žalobcem zřejmě nechtěla hovořit pro to, aby se prodej domu nekomplikoval. Svědkyně nemá žádné psychologické či psychiatrické vzdělání. Subjektivně jí zůstavitel připadala v pořádku. (viz výslech svědkyně [titul]. [příjmení] [příjmení])

17. Svědkyně pracovala v advokátní kanceláři [titul]. [příjmení] [příjmení]. Průběh konkrétní schůzky a podpis závěti si nepamatovala, nicméně obecně potvrdila, že u závětí svědčila. (viz výslech svědkyně [jméno] [příjmení], roz. [příjmení])

18. Svědkyně pracovala v advokátní kanceláři [titul]. [příjmení] [příjmení] na pozici recepční. Průběh konkrétní schůzky a podpis závěti si nepamatovala. V obecné rovině uvedla, že se příležitostně účastnila podpisů smluv či jiných úkonů. Nevyloučila, že někdy mohla vystupovat v pozici svědka závěti. (viz výslech svědkyně [jméno] [příjmení])

19. Otec pořídil v roce 2008 závěť, která byla posléze, po dohodě, zrušena. Společně se dohodli na tom, že dům v [část obce] bude ještě za života otce převeden na žalobce a žalovanou a jemu bude zřízeno právo doživotního užívání. Mezi žalobcem a žalovanou panovala neshoda ohledně umístění otce do nějakého pečovatelského zařízení. Nakonec žalovaná s umístěním kvůli zhoršenému zdravotnímu stavu otce souhlasila. Dne 20. 6. 2016 byla v kanceláři [titul]. [příjmení] [příjmení] podepsána dohoda o zrušení služebnosti. K podpisu mělo dojít v zasedací místnosti, avšak mezi ním a otcem došlo ke konfliktu, otec byl podrážděný, řval, nechtěl smlouvu podepsat. [titul]. [příjmení] [příjmení] navrhla, aby počkal na chodbě. Žalobce smlouvu podepsal sám, poté co ji podepsali ostatní. Pak odešel. Nebylo mu řečeno, že se ten den podepisovaly ještě další listiny. Prodej domu v [část obce] zařizovala žalovaná. V rámci dědického řízení nebylo o žádné další závěti mimo té z roku 2008 hovořeno. Půl roku po zahájení dědického řízení předložila [titul]. [příjmení] [příjmení] darovací smlouvu. Asi po roce a půl se pak v dědickém řízení objevila i nová závěť. Poslední roky před smrtí se žalobce s otcem stýkal 1x týdně, doprovázel jej také 1x až 2x měsíčně k lékaři. (viz účastnický výslech žalobce)

20. Od roku 1978 žije žalovaná v Německu. Pracovala jako sekretářka, žádné zdravotnické vzdělání nemá. S manželem žije celý život v nájemním bytě. Žádný velký majetek nevybudovali. Poté, co manžel přestal v roce 2008 ze zdravotních důvodů pracovat, žili pouze z platu žalované (přibližně 2 300 Euro měsíčně). Otec byl s jejími majetkovými poměry obeznámen. Rodiče navštěvovala pravidelně 1x ročně. Po smrti matky v roce 2007 navštěvovala svého otce 2x – 4x ročně, pravidelně o vánočních svátcích. Poměry v rodině popsala jako nepříliš dobré. Vztahy otce a žalobce byly napjaté, žalobce se cítil unaven, žalovaná se postavila na stranu otce a jednala dle jeho pokynů. Se žalobcem neudržuje žádné kontakty, rovněž tak její děti. Dohoda se žalobcem byla taková, že žalobce bude doprovázet otce k lékařům a žalovaná se bude starat o jeho domácnost. V roce 2015 byl otec hospitalizován se střevními problémy. Žalobce chtěl, aby se otec z nemocnice umístil do domova důchodců, aby nezůstával v domě sám. Toto si však otec nepřál a nesouhlasila s tím ani žalovaná, která zdravotní stav otce vnímala jako natolik dobrý, že nebylo potřeba jej umístit v nějakém zařízení. Od prosince 2015 pobýval otec v domově důchodců. Nebyl tam šťastný, zhoršil se i zdravotně. Otec chtěl, aby si žalovaná zřídila účet v bance, na který jí převedl své peníze. Účtem disponovala pouze žalovaná, nikdo další dispoziční oprávnění k účtu neměl. Žalobce se neúčastnil podpisu darovací smlouvy ani závěti. Byl přítomen jen u podpisu smlouvy o zrušení věcného břemene, kterou však podepsal odděleně, neboť v zasedací místnosti došlo ke konfliktu mezi ním a zůstavitelem. Ve stejný den, kdy se konala schůzka v advokátní kanceláři, proběhlo i jednání v bance, které schůzce předcházelo a bylo při něm založeno konto pro žalovanou. Peníze z prodeje domu v [část obce] rozdělila mezi své děti. S penězi, které dostala od otce, do jeho smrti nijak nenakládala. Po smrti otce je zcela utratila. (viz účastnický výslech žalované)

21. Soud zamítl provedení následujících důkazů: evidence návštěv v zařízeních, v nichž pobýval zůstavitel; policejní protokoly z října a listopadu 2015; potvrzení od Úřadu práce; výpisy z účtu u KB a ČSOB; výslech svědků [příjmení] [jméno], Bc. [příjmení] a [jméno] [příjmení]; dohoda o provedení práce ze dne 1.6.2016; zpráva o zdravotním stavu zůstavitele od MUDr. [příjmení]; revizní znalecký posudek; záznam jednání ze dne 26.11.2015; smlouva s [příjmení]; zpráva Majáku o duševním zdraví zůstavitele; email charity ze dne 29.10.2015; dopis z IKEMU ze dne 4.8.2016; dopis žalované ze dne 6.4.2017 a faktury [právnická osoba]. Všechny tyto důkazy byly zamítnuty z důvodu nadbytečnosti. Konkrétně tak již soud neprovedl důkaz dalším znaleckým posudkem k pravosti podpisů zůstavitele, a to s ohledem na závěry znaleckého posudku z oboru psychiatrie o duševním stavu zůstavitele. Stejně tak neprováděl další důkazy vztahující se ke zdravotnímu stavu zůstavitele (zpráva o zdravotním stavu zůstavitele od MUDr. [příjmení]; zpráva Majáku o duševním zdraví zůstavitele; policejní protokoly z října a listopadu 2015; výslech svědků [příjmení] [jméno], Bc. [příjmení] a [jméno] [příjmení]). Jako nadbytečné byly vyhodnoceny i důkazy k prokázání tvrzení žalované, jak pečovala o svého otce (dopis z IKEMU ze dne 4.8.2016; evidence návštěv v zařízeních, v nichž pobýval zůstavitel; email charity ze dne 29.10.2015; faktury [právnická osoba]; dopis žalované ze dne 6.4.2017).

22. Při hodnocení důkazů postupoval soud tak, že hodnotil každý důkaz zvlášť a zároveň všechny důkazy ve vzájemné souvislosti dle § 132 o. s. ř. tak, aby mohl zjistit skutečný skutkový stav. Provedené důkazy soud zhodnotil z hlediska jejich pravosti a vypovídací hodnoty.

23. Pokud jde o hodnocení jednotlivých důkazů, pak jako věrohodné a pravdivé hodnotí soud výpovědi svědkyň [příjmení] i [příjmení]. Co se týče věrohodnosti těchto svědkyň, v řízení nevyplynula žádná skutečnost, která by zavdávala příčinu pochybovat o jejich věrohodnosti. Soud vzal přitom v potaz skutečnost, že svědkyně [příjmení] a [příjmení] pracovaly pro někdejší právní zástupkyni žalované, svědkyni [příjmení] [příjmení], což by je případně mohlo ovlivnit v tom směru, aby vypovídaly spíše ve prospěch žalované. Pokud však svědkyně vypověděly, že si na podpis závěti a průběh schůzky nevzpomínají, tedy tvrzení žalované neprokázaly, jeví se tím spíše takový důkaz jako věrohodný. Obsah jejich výpovědí však není ani v rozporu s protokolem o jednání konaném u soudního komisaře dne 17. 7. 2019, v jehož rámci obě svědkyně sice vypověděly, že se jako tehdejší zaměstnankyně [titul]. [příjmení] [příjmení] účastnily podpisu předmětné závěti, avšak tento fakt nemohl mít vliv na rozhodnutí ve věci, neboť soud vyšel z verze, že zůstavitel byl účasten podpisu závěti a tuto také podepsal.

24. Jako věrohodnou dále soud hodnotí i svědeckou výpověď [titul]. [příjmení] [příjmení]. Stejně jako v případě svědkyň [příjmení] a [příjmení] v řízení nevyplynula najevo žádná skutečnost, která by zavdávala příčinu pochybovat o její věrohodnosti. Soud vzal sice v potaz vztah této svědkyně k žalované (jde o její bývalou právní zástupkyni), na druhou stranu však zvážil i fakt, že svědkyně neuvedla nic, coby přímo svědčilo ve prospěch žalované. Její výpověď nevnímal soud jako stěžejní pro rozhodnutí ve věci samé.

25. Jako zcela věrohodný soud hodnotí znalecký posudek z oboru písmoznalectví zpracovaný [titul] [celé jméno znalce] ohledně podpisu zůstavitele na závěti ze dne 20. 6. 2016. Důvodem je skutečnost, že znalec ve svých znaleckých posudcích zcela pregnantně popsal, jakým způsobem ke svým závěrům dospěl a jaký srovnávací materiál pro zjištění pravosti podpisů použil. Znalec použil ke srovnání vzorky poskytnuté mu samotnými účastníky. Na základě provedené analýzy dospěl ke svému závěru„ pravděpodobně pravý“, což představuje druhý ze tří možných pravděpodobnostních stupňů (pravděpodobnost nízká, střední a vysoká).

26. Jako zcela věrohodný soud hodnotí rovněž znalecký posudek z oboru psychiatrie zpracovaný znaleckým ústavem – [ulice] vojenskou nemocnicí o duševním stavu zůstavitele. Důvodem je skutečnost, že znalecký ústav ve svém znaleckém posudku zcela pregnantně popsal, jakým způsobem ke svým závěrům dospěl a jaké podklady a materiály pro zjištění duševního stavu zůstavitele použil. Obsah i závěry znaleckého posudku byly podrobně vysvětleny i v rámci následného výslechu zpracovatele posudku MUDr. [příjmení], v jehož rámci měli zástupci obou účastníků možnost klást znalci dotazy.

27. Pouze jako podpůrné důkazy soud hodnotil účastnické výslechy žalobce a žalované. Slabší důkazní hodnota účastnických výpovědí vyplývá logicky ze zainteresovanosti těchto osob na výsledku řízení, dále ze skutečnosti, že na rozdíl od svědků účastníkům řízení nehrozí v případě nepravdivých výpovědí žádná sankce.

28. Co se týče hodnocení provedených listinných důkazů, ty soud hodnotí jako pravé a věrohodné, neboť v řízení nevyplynula žádná skutečnost, která by zavdávala příčinu o jejich pravosti pochybovat, a ani sami účastníci proti pravosti těchto důkazů ničeho nenamítali.

29. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci:

30. Zůstavitel zemřel dne 13. 5. 2017 ve věku 94 let. Žalobce a žalovaná byli povoláni rovným dílem k dědictví jako dědici podle zákonné dědické posloupnosti, jelikož původní závěť z roku 2008 byla v roce 2012 zůstavitelem odvolána. Žalobce se v pozůstalostním řízení domáhal zahrnutí částky ve výši 1 739 541 Kč do aktiv pozůstalosti. Teprve v průběhu pozůstalostního řízení předložila žalovaná allografní závěť, kterou byla povolána za dědičku veškerého majetku zůstavitele. Žalobce proti této závěti uplatnil v pozůstalostním řízení námitky. Allografní závěť byla vyhotovena dne 20. 6. 2016 a podepsaly ji vedle zůstavitele také svědkyně závěti [příjmení] a [příjmení]. Došlo k tomu v advokátní kanceláři [titul]. [příjmení] [příjmení]. [příjmení] den byla ještě podepsána smlouva o zrušení služebnosti a darovací smlouva, kterou zůstavitel daroval žalované částku ve výši 1 739 541 Kč. Ke dni podpisu allografní závěti trpěl zůstavitel demencí, pro kterou byla jeho schopnost rozpoznat a posoudit následky učiněného právního jednání, významným způsobem ovlivněna.

31. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

32. Podle § 3069 o. z. se při dědění použije právo platné v den smrti zůstavitele.

33. Podle § 1672 o. z. uplatňuje-li právo na dědictví více osob a odporují-li si, odkáže soud toho z dědiců, jehož právní důvod je slabší, aby své právo uplatnil žalobou. Nepodá-li tento dědic žalobu ve lhůtě určené soudem, nezaniká sice jeho dědické právo, avšak při projednání pozůstalosti se k němu nepřihlíží.

34. Podle § 1673 odst. 1 o. z. proti dědici, který se opírá o dědickou smlouvu nepopřenou co do pravosti, se k podání žaloby odkáže každý dědic ze závěti nebo dědic zákonný. Proti dědici, který se opírá o závěť nepopřenou co do pravosti, se odkáže k podání žaloby každý zákonný dědic.

35. Předmětem tohoto řízení je spor o dědické právo žalobce, který jako zákonný dědic z důvodu pořízení závěti zůstavitelem dne 20. 6. 2016 nemá po zůstaviteli ničeho dědit.

36. Podle § 170 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, v platném a účinném znění, (dále jen„ z. ř. s.“) platí, že v případě, že v řízení o pozůstalosti vyvstane spor o dědické právo, odkáže soud usnesením toho z účastníků, jehož dědické právo se jeví se zřetelem k okolnostem případu jako nejslabší, aby své právo uplatnil žalobou; k podání žaloby určí lhůtu, která nesmí být kratší než 2 měsíce. Nebyla-li žaloba ve lhůtě podána, bylo-li řízení o žalobě zastaveno nebo byla-li žaloba odmítnuta, platí, že spor o dědické právo byl vyřešen v neprospěch toho, kdo měl své právo uplatnit žalobou.

37. Jelikož žalobce v pozůstalostním řízení vnesl námitky proti sepsané závěti, byl pověřeným soudním komisařem odkázán, aby své právo uplatnil u soudu žalobou na určení, že mu svědčí dědické právo podle zákonné dědické posloupnosti dle § 1635 o. z.

38. Žalobce podal žalobu na určení dědického práva ve lhůtě dle § 170 odst. 1 z. ř. s . Žaloba podaná podle citovaného zákonného ustanovení není určovací žalobou ve smyslu § 80 o. s. ř., nýbrž jde o žalobu o určení právní skutečnosti, u níž naléhavý právní zájem vyplývá z právního předpisu (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 4. 2005, sp. zn. 30 Cdo 940/2004). Rovněž byl vyčerpán okruh účastníků, proti nimž měla žaloba směřovat (k tomu srovnej rozsudek nejvyššího soudu ČR ze dne 10. 2. 2004, sp. zn. 30 Cdo 2537/2003).

39. Podle § 1494 o. z. je závěť odvolatelný projev vůle, kterým zůstavitel pro případ své smrti osobně zůstavuje jedné či více osobám alespoň podíl na pozůstalosti, případně i odkaz. Není-li zřejmé, který den, měsíc a rok byla závěť pořízena a pořídil-li zůstavitel více závětí, které si odporují nebo závisí-li jinak právní účinky závěti na určení doby jejího pořízení, je závěť neplatná. Závěť je třeba vyložit tak, aby bylo co nejvíce vyhověno vůli zůstavitele. Slova použitá v závěti se vykládají podle jejich obvyklého významu, ledaže se prokáže, že si zůstavitel navykl spojovat s určitými výrazy zvláštní, sobě vlastní smysl.

40. Podle § 1534 o. z. závěť, kterou zůstavitel nenapsal vlastní rukou, musí vlastní rukou podepsat a před dvěma svědky současně přítomnými výslovně prohlásit, že listina obsahuje jeho poslední vůli.

41. Na posouzení platnosti právního jednání – závěti se použijí obecná ustanovení hlavy V. části I. občanského zákoníku upravující platnost právního jednání. Podle 581 o. z. není-li osoba plně svéprávná, je neplatné právní jednání, ke kterému není způsobilá. Neplatné je i právní jednání osoby jednající v duševní poruše, která ji činí neschopnou právně jednat.

42. Duševní poruchou se ve smyslu ustáleného výkladu rozumí nejenom duševní porucha, ale i krátkodobá porucha psychických funkcí, hluboká porucha vědomí, slabomyslnost a jakákoli jiná těžká duševní odchylka, jestliže měla za následek ztrátu nebo zmenšení rozpoznávacích či ovládacích schopností (např. jednorázový stav opilosti, drogové opojení, hypnóza atd.). Nikoliv každá duševní porucha fyzické osoby, která činí právní úkon, vede k jeho (absolutní) neplatnosti, nýbrž (pouze) ta duševní porucha, která jednající osobu činí k tomuto právnímu úkonu neschopnou-z důvodu, že nemůže posoudit následky svého jednání nebo své jednání ovládnout, respektive k posouzení neplatnosti právního úkonu učiněného v duševní poruše ve smyslu § 581 odst. 2 o. z. postačí, aby ovládací nebo rozpoznávací schopnosti jednajícího byly podstatně sníženy, a tudíž nemusejí být zcela vymizelé (k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 22. 1. 2018, sp. zn. 21 Cdo 5196/2016). Má-li být učiněn právní závěr, že právní úkon (právní jednání) je podle § 581 věta druhá o. z. neplatné, musí být bez pochybností prokázáno, že předmětná osoba jednala v duševní poruše alespoň přechodné povahy, která by ji činila k tomuto předmětnému právnímu jednání neschopnou.

43. V návaznosti na skutková zjištění bylo v řízení jednoznačně prokázáno, že dne 20. 6. 2016 se dostavil zůstavitel v doprovodu žalované do advokátní kanceláře [titul]. [příjmení] [příjmení]. Podepisovaly se celkem tři listiny. Žalobce byl přítomen pouze u podpisu smlouvy o zrušení služebnosti. Rovněž bylo prokázáno, že podpis zůstavitele na závěti je pravděpodobně podpisem zůstavitele a že se podpisu allografní závěti účastnily dvě svědkyně.

44. Na základě provedeného dokazování bylo také nade vší pochybnost prokázáno, že zůstavitel trpěl minimálně od roku 2015 duševní poruchou trvalého charakteru, pro kterou byla významným způsobem snížena jeho schopnost rozpoznat a posoudit následky svého právního jednání. V rozhodném době, tj. ke dni 20. 6. 2016, kdy byla podepsána allografní závěť, byla tedy zůstavitelova schopnost rozpoznávací a ovládací, jeho myšlení a jednání výrazně ovlivněny středně těžkou demencí, což mu znemožnilo porozumět důsledkům svého jednání. Na tomto závěru nelze ničeho měnit, ač svědkyně [příjmení] [příjmení] vypověděla, že se jí zůstavitel zdál v pořádku, neboť znalce v rámci svého výslechu jednoznačně uvedl, že při běžném, konvenčním styku nemusí být středně těžká demence na první pohled pro laika rozpoznatelná.

45. V návaznosti na učiněná skutková zjištění, bylo právní jednání zůstavitele spočívající v pořízení allografní závěti dne 20. 6. 2016 shledáno absolutně neplatným. Absolutně neplatným, neboť § 581 o. z. směřuje na ochranu osob stižených duševní poruchou, a porušení tohoto ustanovení by zjevně odporovalo zákonu a zároveň by bylo v rozporu s veřejným pořádkem dle dikce § 588 o. z.

46. Podle § 1633 o. z. platí, že kde nedojde k posloupnosti podle dědické smlouvy nebo podle závěti, nastane zákonná dědická posloupnost k pozůstalosti nebo k její části. Není-li zákonný dědic, nebo nenabude-li dědictví, stávají se dědici odkazovníci podle poměru hodnoty svých odkazů.

47. Byla-li závěť shledána neplatnou, hledí se na ni jako by od počátku neexistovala. Dědickým titulem se namísto závěti stává zákon, podle kterého dědí v první třídě dědiců zůstavitelovi děti a jeho manžel, každý z nich rovným dílem (§ 1635 o. z.).

48. Vzhledem k tomu, že zůstavitel zemřel jako vdovec, zanechal dvě děti, pak by dědictví po něm nabyli účastníci řízení.

49. Závěrem soud vzhledem ke všemu výše uvedenému konstatuje, že žalobci svědčí dědické právo a je zákonným dědicem po zůstaviteli.

50. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle zásady úspěchu ve věci dle § 142 odst. 1 o. s. ř. a plně úspěšnému žalobci přiznal jejich plnou náhradu. Náklady žalobce sestávají: - z uhrazeného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč, - zaplacené zálohy na náklady důkazu znaleckým posudkem v celkové výši 11 000 Kč, - nákladů na právní zastoupení podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb v platném a účinném znění (dále jen„ AT“), žalobci byla přiznána náhrada za ve výši 2 500 Kč za jeden úkon vypočtená z tarifní hodnoty podle § 9 odst. 3 písm. a) AT ve spojení s § 7 bod 5 AT za celkem 13,5 úkonu podle § 11 odst. 1 písm. a), d), g), odst. 2 písm. f) AT, tj. celkem 33 750 Kč, dále režijní paušál po 300 Kč x 14 úkonů, tj. 4 200 Kč, náhradu 21% DPH ve výši 7 969,50 Kč, celkem tedy 45 919,50 Kč. Celkem byla žalobci přiznána náhrada nákladů řízení ve výši 58 919,50 Kč Náklady řízení je žalovaná povinna zaplatit k rukám právního zástupce žalobce podle § 149 odst. 1 o. s. ř.

51. Výrok o povinnosti k náhradě nákladů řízení státu vycházel z § 148 odst. 1 o. s. ř. Podle tohoto ustanovení platí, že stát má podle výsledku řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Náklady na provedené dokazování, spočívající v náhradě znalečného [titul] [celé jméno znalce] ve výši 13 996 Kč a ÚVN ve výši 15 488 Kč, byly vynaloženy v celkové výši 29 484 Kč s tím, že Česká republika – Obvodní soud pro Prahu 4 zaplatila na znalečném (po odpočtu složených záloh 11 000 Kč od žalobce) částku 18 484 Kč. Protože byla žalovaná v řízení neúspěšná, byla povinnost k náhradě těchto nákladů ve výši 18 484 Kč uložena právě jí (výrok III.)

52. Lhůtu k plnění ve výroku II. a III. soud určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. věty první o. s. ř.