60 C 389/2015-381

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl soudkyní Mgr. Hanou Kadlecovou, LL. M. ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupená advokátem Mgr. [jméno] [příjmení], LL.M. sídlem [adresa] o zaplacení 549 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku vydat žalobci osobní automobil tovární značky Volvo, model C 30. Žalovaný se zprostí povinnosti vydat žalobci osobní automobil tovární značky Volvo, model C 30, zaplatí-li žalobci částku 549 000 Kč ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Co do požadovaného zákonného úroku z prodlení se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku náhradu nákladů řízení ve výši 227 088 Kč k rukám právního zástupce žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení].

Odůvodnění

1. Žalobce se po žalovaném primárně domáhal vydání osobního automobilu zn. Volvo C 30, pro případ nemožnosti plnění pak požadoval úhradu částky ve výši 549000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že se koncem roku 2010 zúčastnil„ sběratelské a marketingové vědomostní soutěže“ Knuspi plán (dále jen„ soutěž“), kterou pořádal žalovaný. Podmínky soutěže byly upraveny v Pravidlech marketingové vědomostní soutěže (dále jen„ pravidla“), zveřejněných na webových stránkách soutěže [webová adresa]. Soutěž probíhala v termínu od 1. 11. 2010 do 15. 3. 2012. Do soutěže se bylo možné přihlásit zakoupením soutěžního výrobku Knuspi s hracími body. Soutěž zahrnovala sběratelskou soutěž a marketingovou vědomostní soutěž. Každý soutěžící, jenž splnil podmínky, měl získat po zadání unikátního kódu na soutěžních webových stránkách nárok na 50% slevu na tréninkový a výživový plán a dále se mohl zúčastnit marketingové vědomostní soutěže, jejíž hlavní cenou byl automobil Volvo C 30 v hodnotě 549 000 Kč. Podmínkou pro získání hlavní ceny byla registrace skrze unikátní kód a co nejpřesnější odpověď na soutěžní otázku. Žalobce náležitě vyplnil celkem 8 hracích karet a dne 1. 1. 2011 je odeslal na stanovenou adresu. Dne 12. 1. 2011 pak emailem obdržel unikátní kódy a ještě téhož dne tipoval své odpovědi na soutěžní otázku. Začátkem dubna 2012 byla zveřejněna výsledková listina se správnou odpovědí 77, kterou zaslal [jméno] [příjmení] ze [obec], jemuž byla následně dne 2. 5. 2012 předána hlavní cena. Žalobcovo jméno na výsledkové listině vůbec nefigurovalo, i přes to, že zaslal shodný tip. Skutečnost, že byl žalobce ze soutěže vyřazen, když v listopadu 2011 došlo ve výrobním závodě Extrudo [obec] k odcizení desetibodových kupónů určených pro soutěžní výrobky Knuspi rychlá kaše - 500 g, a rozhodnutí žalovaného, že veškeré hrací karty doručené v období leden až únor 2011, opatřené pouze desetibodovými kupóny, budou ze soutěže vyloučeny, nebylo žalobci žalovaným oznámeno. Podle pravidel platných v době žalobcova hlasování nebylo možné jej ze soutěže vyřadit. Podle změněných pravidel se tak nemohlo stát bez předchozí výzvy k doložení nákupu propagovaných výrobků. Pokud by v důsledku pochybení žalovaného nedošlo k vyřazení žalobce z okruhu soutěžících, stal by se tím, kdo splnil podmínky, na něž byla vázána hlavní výhra, jako první. Okamžikem splnění podmínek příslibu vznikl mezi účastníky řízení závazkový právní vztah opravňující žalobce požadovat po žalovaném vydání předmětného osobního automobilu. Žalovaný dle názoru žalobce postupoval v rozporu s vlastními pravidly soutěže, jednal v rozporu s povinnostmi, které mu vyplývaly ze závazkového vztahu. Žalobce naopak splnil všechny podmínky soutěže, avšak slíbenou výhru nezískal. Žalobce dne 18. 7. 2012 žalovaného vyzval k předání hlavní výhry, případně peněžitého ekvivalentu ve výši 549 000 Kč, a to ve lhůtě 7 dnů od doručení výzvy.

2. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby. Na svoji obranu uvedl, že v podmínkách soutěže bylo výslovně uvedeno, že má právo kdykoliv změnit pravidla či soutěž ukončit nebo bez náhrady zrušit. Poukazoval na ustanovení, neumožňující vymáhat výhry soudní cestou, a na to, že se žalobce soutěže účastnil s tímto vědomím. Dále namítal, že soutěž nebyla veřejným příslibem. Zdůraznil, že v listopadu 2010 došlo ve výrobním závodě Extrudo [obec] ke ztrátě 10bodových kuponů, a když se tyto kupony začaly v lednu a únoru 2011 hromadně objevovat, byl nucen na tuto situaci nějak reagovat. Proto veškeré hrací karty doručené v období leden a únor 2011, které byly opatřeny pouze 10bodovými kupony, vyloučil ze soutěže a všechny soutěžící, kteří takové kupony zaslali, vyřadil. Okolnost, že o vyřazení soutěžících, kteří zaslali v lednu a únoru 2011 hrací karty pouze s 10bodovými kupony, veřejnost v březnu 2011 vůbec neinformoval, neměla na soutěžící žádný negativní dopad. Navíc byla žalobci ze strany žalovaného nabídnuta náhradní cena, a to sada cestovních zavazadel a Rychlé kaše na 1 rok zdarma, v rámci soudního řízení pak částka 100.000 Kč, vše však žalobce odmítl. Konečně žalovaný sporoval, že by existovalo více verzí soutěžních pravidel, jedinou verzí byla pravidla označená žalobcem jako A3. Rovněž uplatnil námitku promlčení vzneseného nároku.

3. Soud konstatuje, že ve věci bylo nejprve rozhodováno Městským soudem v Praze, který rozsudkem ze dne 11. 3. 2014, vydaným pod č. j. 2 Cm 85/2012-49, žalobu zamítl. Tento rozsudek byl zrušen usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 6. 2015, č. j. 3 Cmo 201/2014-83. Následně týž soud usnesením ze dne 21. 9. 2015, č. j. Ncp 1449/2015-98, rozhodl, že je dána věcná příslušnost okresního soudu.

4. Soud ve věci již jednou rozhodl rozsudkem ze dne 28. 11. 2016, č. j. 60 C 389/2015-2019 tak, že žalobě vyhověl, když posoudil jednání žalovaného jako veřejný příslib. K odvolání žalovaného byl rozsudek soudu prvního stupně rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 13. 9. 2017, č. j. 39 Co 111/2017-215 (283) změněn tak, že byla žaloba zamítnuta. Odvolací soud se sice ztotožnil se skutkovými závěry prvostupňového soudu. Také po právní stránce se ztotožnil se závěrem, že jde o veřejný příslib, avšak dovodil, že chyběla podstatná náležitost veřejného příslibu, a sice určitost stanovené odměny, když charakteristika hlavní ceny stanovená jako„ automobil Volvo C 30“ je nedostatečná a neurčitá. Z tohoto důvodu proto veřejný příslib označil za právní úkon absolutně neplatný. Současně uvedl, že žalobce nemá nárok ani na odškodnění z důvodu absolutní neplatnosti veřejného příslibu, když návrhy žalovaného žalobce již dříve odmítl. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, na jehož základě Nejvyšší soud ČR rozsudek Městského soudu v Praze i prvostupňový rozsudek svým rozsudkem ze dne 28. 5. 2020, č.j. 33 Cdo 2019/2018-338, zrušil a vrátil věc ke zdejšímu soudu k dalšímu řízení. V rámci svého závazného právního názoru dovolací soud uložil soudu prvního stupně, aby postupem dle § 43 odst. 1 o. s. ř. odstranil vady žaloby, když žalobní petit je dle jeho názoru neurčitý a tudíž nevykonatelný. Současně konstatoval, že úsudek odvolacího soudu stran chybějící podstatné náležitosti veřejného příslibu nebyl správný, když odporuje závěrům judikatury Nejvyššího soudu, konkrétně odkazoval na své rozhodnutí ze dne 24. 5. 2013, sp. zn. 33 Cdo 603/2012. S ohledem na uvedený závazný právní názor dovolacího soudu tedy soud I. stupně v dalším řízení žalobce usnesením ze dne 14. 8. 2020, č. j. 60 C 389/2015-343, vyzval k opravě neurčitého podání. Po doplnění žaloby na základě tohoto poučení pak soud ve věci znovu rozhodl.

5. Podáním ze dne 2. 9. 2020 žalobce doplnil svoji žalobu v duchu poučení soudu, když dle názoru soudu jednoznačně vyjádřil požadavek na vydání vozidla specifikovaného jako„ Volvo C 30“, které bylo hlavní cenou v soutěži pořádané a organizované žalovaným, když dle názoru žalobce mezi ním a žalovaným vznikl závazkový právní vztah z veřejného příslibu a automobil byl plněním, které mu dle tohoto veřejného příslibu mělo náležet. Současně žalobce vyjádřil ochotu přijmout od žalovaného plnění v podobě finančního ekvivalentu ve výši 549 000 Kč. V souvislosti s uvedeným soud konstatuje, že žaloba jako procesní úkon musí obsahovat obecné (§ 42 odst. 4 o. s. ř.) a zvláštní (§ 79 odst. 1 o. s. ř.) náležitosti a musí být srozumitelná a určitá. Při zkoumání náležitostí žaloby je třeba mít na zřeteli, že k pokračování v řízení je nutné jen to, aby v žalobě byly dostatečně určitě vylíčeny skutečnosti, na jejichž základě je ochrana žádána (základ procesního nároku), a aby bylo z žaloby patrné, jaké konkrétní ochrany se žalobce domáhá (předmět procesního nároku). Nedostatek dalších náležitostí žaloby pokračování v řízení nebrání (§ 43 odst. 2 o. s. ř.), v žádném případě by náležitosti žaloby neměly plnit roli formálních překážek, kterými je omezován přístup účastníků ke spravedlnosti (viz nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3564/15, shodně [příjmení] [jméno] a spol. Občanský soudní řád. Praktický komentář, Wolters Kluwer, [obec a číslo], § 79 o. s. ř.). Žaloba je podání, kterým se zahajuje řízení před soudem. Jak už bylo zmíněno výše, žaloba musí obsahovat jednak obecné náležitosti, jednak z ní musí být patrno, čeho se žalobce domáhá (tzv. žalobní petit). Žalobní petit musí být přesný, určitý a srozumitelný, jelikož soud musí přesně vědět, o čem má jednat a rozhodovat, neboť nesmí rozhodnout o jiných právech a povinnostech, než jsou navrhovány. Požadavek, aby ze žaloby bylo patrno, čeho se žalobce domáhá, současně nelze vykládat tak, že by žalobce byl povinen učinit soudu návrh na znění výroku jeho rozsudku. Ustanovení § 79 odst. 1 věta druhá o. s. ř žalobci neukládá formulovat návrh výroku rozsudku soudu, ale jen to, aby bylo ze žaloby patrno, čeho se domáhá. Je-li žalobní petit přesný, určitý a srozumitelný, soud neporuší ustanovení § 155 odst. 1 o. s. ř. nebo ani jiné zákonné ustanovení, jestliže použitím jiných slov vyjádří ve výroku rozhodnutí stejná práva a povinnosti, kterých se žalobce domáhal. Pouze soud rozhoduje, jak bude formulován výrok jeho rozhodnutí; případným návrhem žalobce na znění výroku rozhodnutí přitom není vázán (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. 12. 2007, sp. zn. 30 Cdo 1239/2007).

6. Mezi účastníky řízení nebylo sporu o tom, že žalobce odeslal dne 1. 1. 2011, tj. první den, kdy to bylo možné, straně žalované herní kupony, že dne 12. 1. 2011 vložil do systému unikátní kódy, které mu strana žalovaná zaslala, a že tipoval [číslo]. Dále mezi stranami nebyl spor o tom, že byly rozděleny veškeré výhry, a to na základě zveřejněné výsledkové listiny, a že výhercem hlavní ceny byl [jméno] [příjmení] s tipem 77.

7. Po provedeném dokazování má soud za zjištěný a prokázaný následující skutkový stav:

8. Žalovaný vyhlásil v termínu od 1. 11. 2010 do 15. 3. 2012 pro celé území ČR soutěž (čl. III.), jíž se mohla zúčastnit každá osoba s doručovací adresou na území ČR starší 18 let, která splnila podmínky soutěže (čl. IV.). Podmínkou účasti v soutěži bylo zakoupení soutěžního výrobku Knuspi s hracími kupony, jež se nalepí na hrací karty a odešlou na adresu uvedenou žalovaným v době konání soutěže (čl. V.). Soutěž zahrnovala sběratelskou soutěž a marketingovou vědomostní soutěž. První cenou v marketingové vědomostní soutěži byl osobní automobil zn. Volvo C 30 v hodnotě 549 000 Kč. Podmínkou získání této hlavní ceny byla registrace pomocí unikátního soutěžního kódu, který soutěžící obdržel po zaslání řádně vyplněné soutěžní karty, a co nejpřesnějším zodpovězení soutěžní otázky:„ Kolik balení výrobku Knuspi rychlých kaší (dóza 500g) se vešlo při kontrolním měření zavazadlového prostoru dne 31. 8. 2010 do zavazadlového prostoru vozu Volvo C 30 bez poškození či porušení obalu výrobku?“. Výhercem se stal soutěžící, jehož tip byl nejblíže počtu stanovenému při kontrolním měření dne 31. 8. 2010. Pro případ více shodných tipů, rozhoduje o výhře datum odeslání vyplněné soutěžní karty se všemi soutěžními body. Soutěžící odesláním podepsané hrací karty souhlasí s pravidly a podmínkami soutěže v plném rozsahu. (čl. VII. od tabulky výher níže, celkem 9 řádků). Žalovaný si vyhradil právo nahradit deklarované výhry výhrami obdobného typu a odpovídající hodnoty a měnit podmínky předání výher v případě, že nebudou poskytnuty tak, aby mohly být výhercům předány v souladu s těmito pravidly; dále právo kdykoliv změnit pravidla této soutěže včetně doby její platnosti či soutěž ukončit nebo bez náhrady zrušit. Výhry nelze vymáhat soudní cestou (čl. IX., celkem 6 řádků). (viz Pravidla marketingové vědomostní soutěže„ Knuspi plán“ označené jako A1a A2 ve spojení s fotografií druhé verze pravidel uveřejněných 4. 11. 2010 na facebookovém profilu Knuspi plán)

9. Článek VII. byl rozšířen o větu:„ V případě dvou a více shodných odpovědí zaslaných ve stejný den rozhoduje o výherci pořadí zápisu v evidenci odpovědí žalovaného.“ Nově článek obsahoval, počítáno od tabulky výher níže, celkem 10 řádků. Článek IX. byl rozšířen o větu:„ V případě, že pořadatel bude mít důvodné podezření, že soutěžící nabyl zaslané kupony jinou cestou než nákupem a spotřebou soutěžních kuponů, má právo si od soutěžícího toto nechat doložit (…) a má v případě pochybností výhradní právo takovéhoto soutěžícího ze soutěže okamžitě vyřadit.“ Oproti původním 6 řádkům nyní článek obsahoval řádků 8. (viz Pravidla marketingové vědomostní soutěže„ Knuspi plán“ označené jako A3 ve spojení s porovnáním druhé verze pravidel – pravidel uveřejněných 4. 11. 2010 na facebookovém profilu, 3 verze pravidel)

10. Žalobce postupně nakoupil dne 12. 9. 2010 Knuspi rychlou kaši jáhlovou 500g, dne 19. 9. 2010 Knuspi rychlou kaši jáhlovou 500g, dne 17. 10. 2010 2 x Knuspi rychlou kaši jáhlovou 500g a 1 x rychlé vločky 650g, dne 29. 10. 2010 2 x Knuspi rychlou kaši jáhlovou 500g, dne 28. 11. 2010 4 x Knuspi rychlou kaši jáhlovou 500g a 1 x rychlé vločky 650g, dne 23. 12. 2010 5 x rychlou kaši 500g a 4 x rychlou kaši jáhlovou 500g (viz duplikáty pokladních účtenek, celkem 6 listů)

11. Žalobce vyplnil celkem 8 hracích karet. Každá karta obsahovala 4 kupony po 10 bodech. (viz fotografie osmi vyplněných hracích karet s nalepenými hracími body) Dne 1. 1. 2011 je žalobce zaslal na adresu uvedenou žalovaným. (viz podací lístek)

12. Dne 6. 4. 2012 požádal žalobce žalovaného o sdělení, proč jeho jméno nefiguruje na výherní listině, když tipoval správných 77. Dotaz opakoval dne 9. 4. 2012. Tentokrát jej adresoval panu [příjmení] a [příjmení]. Dne 12. 4. 2012 žalobce znovu kontaktuje pana [příjmení] s žádostí o vysvětlení. V odpovědi ze dne 13. 4. 2012 žalovaný žalobce informoval o tom, že kvůli zcizení 10bodových kuponů v listopadu 2010 byly ve shodě se zněním článku IX. pravidel ze soutěže vyřazeny všechny hrací karty opatřené pouze kupony v hodnotě 10 bodů, které byly zalány v lednu a únoru 2011 (viz mailová korespondence vedená mezi žalobcem a žalovanou stranou v dubnu 2012, celkem 6 listů)

13. Žalobce přesto vyzval žalovaného k vydání osobního automobilu nebo finančního ekvivalentu ve lhůtě 7 dnů ode dne doručení výzvy. Dopis byl doručen dne 27. 7. 2012 (viz listina označená jako výzva k plnění ze dne 18. 7. 2012)

14. Žalovaný odmítl výhru splnit s odůvodněním, že na ni není právní nárok, naopak byly zde důvody vedoucí k vyřazení žalobce ze soutěže. (viz dopis ze dne 1. 8. 2012)

15. Žalovanému byly doručeny 2 zásilky s datem razítka na obálce 1. 1. 2011 a tipem 77. Tyto byly zapsány v pořadí 23 - [jméno] [příjmení] a v pořadí 55 - žalobce. Téhož dne žalovaný obdržel od tří soutěžících větší počet obálek, vedle [jméno] [příjmení] pod adresou [adresa] (12 obálek) a žalobce (8 obálek), ještě od [jméno] [příjmení] pod adresou [adresa] (22 obálek). V období od 1. 1. 2011 do 15. 2. 2011 žalovaný neobdržel od ostatních soutěžících zaevidovaných v tomto období více než 3 obálky na jednoho soutěžícího. Kódy pak byly soutěžícím odesílány nejdříve k datu 10. 1. 2011. Žalobci byl odeslán dne 12. 1. 2011. Pošta nebyla řazena chronologicky. (viz listina označená jako zápis v knize pošty)

16. Výrobky určené pro soutěž balil pro žalovaného závod Extrudo [obec], který také vlepoval do dóz soutěžní kupony. Jejich přesný počet však od žalovaného nedostal. Část kuponů se v průběhu ztratila. Záležitost byla řešena se zástupcem žalovaného, panem [příjmení]. Po proběhlé inventuře pak byly soutěžní kupony přesně evidovány. (viz svědecká výpověď ing. [jméno] [příjmení], jednatele společnosti [příjmení] [jméno])

17. Pravidla soutěže sepsal pan [příjmení] společně s [jméno] [příjmení] a byla uveřejněna jednak na webových stránkách žalovaného, jednak na stránkách společností, které se žalovaným spolupracovaly. Podle svědkyně existovala pouze jediná verze podmínek soutěže. Pravidla upravovala mj. i pořadí soutěžích, když rozhodné bylo pořadí v evidenci, kterou svědkyně vedla. Svědkyně hrací karty kontrolovala, evidovala obálky se zaslanými hracími kartami, zasílala soutěžícím unikátní kódy, které jim byly zasílány se zpožděním v řádu několika dní po zaevidování obálky s hracími kartami. Žalobce zaslal své kartičky hned první den po spuštění soutěže, jednalo se o větší množství kartiček. Větší počet kartiček ve shodnou dobu zaslaly i další 2 soutěžící z Táborska. Svědkyni to bylo podezřelé a věc následně nahlásila, v průběhu měsíce ledna, panu [příjmení]. Ten se pak rozhodl tyto soutěžící vyřadit jako reakci na to, že v závodu Extrudo došlo k odcizení soutěžních kuponů v této bodové hodnotě. Stejně bylo postupováno i u dalších soutěžících, kteří zaslali hrací karty s 10bodovými kupony. Soutěžící byli vyřazování průběžně, po celou dobu trvání soutěže. (viz svědecká výpověď [jméno] [příjmení])

18. Soutěž byla vyhlášena k podpoře prodeje výrobků žalovaného. Firma vnímala celou soutěž jako zatěžující, neboť soutěž dělali vedle své běžné pracovní činnosti. Pravidla soutěže vymýšlel [jméno] [příjmení] a byla uveřejněna na internetu a prostřednictvím letáků. Soutěžní kupony do výrobků vkládal závod Extrudo [obec], kterému žalovaný dodal určitý počet soutěžních kartiček. V průběhu soutěže Extrudo žalovanému oznámilo, že došlo k jejich ztrátě. V reakci na to pak bylo přistoupeno k vyřazení soutěžících, kteří zaslali hrací karty s kupony v hodnotě, která byla odcizena. K tomuto kroku žalovaný přistoupil poté, co se potvrdila jeho domněnka, že ke ztrátě soutěžních kartiček došlo právě v Extrudu [obec], k níž dospěl na základě toho, že 2 soutěžící z Táborska, z místa poblíž Extruda [obec], zaslaly kupony s těmito kartičkami. (viz účastnická výpověď jednatele žalovaného [jméno] [příjmení])

19. Žalobce konzumoval výrobky žalovaného již před vyhlášením soutěže. Po zjištění, že žalovaný vyhlásil soutěž, si v listopadu 2010 vytiskl pravidla a rozhodl se soutěže zúčastnit. Žalobce odeslal žalovanému celkem 8 hracích karet, a to dne 1. 1. 2011. Dne 12. 1. 2011 dostal potvrzení o zařazení do soutěže a ještě téhož dne tipoval 77. Když pátral po tom, proč nevyhrál, sdělil mu žalovaný, že byl ze soutěže vyřazen, protože zaslal kupony v období leden až únor 2011, kdy byly odcizeny 10bodové kupony. Žalobce pak objevil na webových stránkách žalovaného jiné znění pravidel, která byla rozšířena o právo žalovaného nechat si doložit nákup výrobků. Žalobce si proto zpětně opatřil účtenky od obchodního řetězce Globus, kde kaše nakupoval. Původní pravidla soutěže jsou nadále vyvěšena na webových stránkách soutěže. (viz účastnická výpověď žalobce)

20. Na webové stránce Facebook je vyvěšeno foto pravidel marketingové vědomostní soutěže Knuspi plán. Dokument není čitelný, avšak porovnáním článku VII. a IX. s verzí pravidel, o které žalovaný tvrdí, že se jedná o jedinou a platnou, tj. verzí A3, bylo zjištěno, že se počet řádků liší, zde je nižší. (viz stránky na sociální síti Facebook)

21. Soud provedl dokazování dalšími listinnými důkazy, a to listinami označenými jako odpověď na dopis ze dne 10. 8. 2012, reklamní sdělení žalovaného uveřejněné dne 28. 3. 2011 na webových stránkách„ žena – [webová adresa], historický obsah webových stránek www: [webová adresa] ze dne 4. 11. 2010 Tyto důkazy soud nehodnotil, neboť z nich pro rozhodnutí ve věci nevyplynuly buď žádné rozhodné skutečnosti, případě z nich nebylo zjištěno nic, co by nevyplývalo již z důkazů hodnocených výše.

22. Další důkazy (konkrétně svědeckou výpověď M. [příjmení]) soud nepřipustil, neboť dospěl k názoru, že z provedených důkazů získal dostatek skutkových zjištění, na jejichž základě mohl ve věci spolehlivě rozhodnout.

23. Při hodnocení důkazů soud postupoval soud tak, že hodnotil každý důkaz zvlášť a zároveň všechny důkazy ve vzájemné souvislosti dle § 132 o. s. ř. tak, aby mohl zjistit skutečný skutkový stav. Provedené důkazy soud zhodnotil z hlediska jejich pravosti a vypovídací hodnoty.

24. Co se týče hodnocení důkazu svědeckou výpovědí svědka ing. [jméno] [příjmení], tuto soud pokládá za zcela věrohodnou, když se svědek vyjadřoval přesvědčivě, jistě, srozumitelně. Jeho výpověď pak korespondovala s ostatními provedenými důkazy.

25. Co se týče hodnocení důkazu svědeckou výpovědí svědkyně [příjmení], tuto soud nemohl hodnotit jako zcela věrohodnou, a to konkrétně v části, v níž se vyjadřovala k pravidlům soutěže. Svědkyně tvrdila, že existovala pouze jediná verze soutěžních podmínek, což však bylo vyvráceno jednak dalšími verzemi pravidel označenými jako A1 a A2, jednak stránkami na Facebooku. S ohledem na uvedené proto nelze mít z výslechu této svědkyně za dostatečně prokázané tvrzení žalovaného o existenci jediné verze podmínek. Bez významu pro hodnocení tohoto důkazu není ani to, že svědkyně byla zaměstnankyní žalovaného, o soudním řízení byla informována jednatelem žalovaného, panem [příjmení], který ji informoval i o tom, že se snažil se žalobcem o dohodu.

26. Co se týče hodnocení provedených listinných důkazů, ty soud hodnotí jako pravé a věrohodné, neboť v řízení nevyplynula žádná skutečnost, která by zavdávala příčinu o jejich pravosti pochybovat. Žalovaný sice namítal pravost dalších verzí pravidel soutěže, když sám tvrdil, že existovala toliko jediná verze těchto pravidel, a sice verze označená jako A3. Nicméně jak svědek [příjmení], tak i jednatel žalovaného v rámci svých výpovědí shodně uvedli, že k odcizení/ztrátě soutěžních kartiček došlo v průběhu soutěže. Ze zápisu v knize pošty pak bylo zjištěno, že první den soutěže žalovaný obdržel od tří soutěžících větší počet obálek, přičemž 2 soutěžící zaslaly své soutěžní kupony ze stejné adresy v [obec]. Soutěžní kód jim byl zaslán shodně dne 12. 1. 2011. Svědkyně [příjmení] k tomu vypověděla, že se jí to zdálo podezřelé a v průběhu ledna o tom informovala pana [příjmení], který si tuto informaci dal do souvislosti se ztrátou kuponů v Extrudu. Jednatel žalovaného dále vypověděl, že na danou situaci musel nějak reagovat. Následně došlo k vyloučení soutěžících s odkazem na ustanovení pravidel, konkrétně článek IX, verze označované jako A3. Z fotografie druhé verze (v rámci soudního řízení používáno označení A2) pravidel uveřejněných 4. 11. 2010 na facebookovém profilu Knuspi plán však bylo prokázáno, že se tato pravidla lišila s pravidly, o nichž žalovaný tvrdil, že byly pravidly jedinými, svojí délkou (byla kratší), tudíž toto potvrzovalo tvrzení žalobce o existenci více verzí soutěžních podmínek a tvrzení, že došlo k jejich změně. Soud proto pokládal zpochybňování pravosti dalších verzí soutěžních pravidel žalovaným za ryze účelovou.

27. Co se týče hodnocení důkazů účastnickou výpovědí žalobce a jednatele žalovaného, soud je pokládá i při vědomí podpůrné funkce takového důkazu, jako věrohodné a doplňující další provedené důkazy.

28. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

29. Žalovaný vyhlásil k podpoře prodeje svých výrobků na konci roku 2010 sběratelskou a marketingovou vědomostní soutěž„ Knuspi plán“ s hlavní výhrou osobním automobilem zn. Volvo C 30 v hodnotě 549 000 Kč, které se zúčastnil i žalobce. Žalobce zakoupil výrobky opatřené hracími body, zaslal žalovanému 8 hracích karet první den, kdy je bylo možné odeslat, obdržel unikátní kódy, tipoval správnou odpověď na položenou otázku a obdržel od žalovaného potvrzení o úspěšné registraci do soutěže. Ač byl jeho tip 77 správnou odpovědí, na výherní listině se neobjevil a žádnou cenu nevyhrál. Poté, co v dubnu 2012 kontaktoval žalovaného, mu bylo sděleno, že byl ze soutěže kvůli ztrátě 10bodových kuponů v závodě, v němž byly baleny soutěžní výrobky, vyřazen. Žalobce vyzval žalovaného v červenci 2012 k vydání automobilu. Existovaly verze soutěžních podmínek označené jako A2 a A3, které se lišily v článcích VII. a IX, které byly oproti původnímu znění rozšířeny (viz bod 9.).

30. Po právní stránce posoudil soud věc následovně:

31. Z hlediska časového soud aplikoval na zjištěný skutkový stav právní úpravu účinnou do 31. 12. 2013, konkrétně pak ustanovení občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., ve znění účinném do tohoto data (dále jen„ OZ“). K tomuto závěru soud dospěl na základě aplikace ustanovení § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, podle kterého není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy.

32. Podle § 850 OZ se veřejným příslibem zavazuje ten, kdo veřejně prohlásí, že zaplatí odměnu nebo poskytne jiné plnění jednomu nebo několika z blíže neomezeného počtu osob, které splní podmínky stanovené ve veřejném příslibu.

33. Podle § 851 OZ nestanoví-li podmínky veřejného příslibu jinak, obdrží odměnu ten, kdo je nejdříve splní.

34. Podle § 852 OZ splní-li podmínky veřejného příslibu současně několik osob a z jejich obsahu vyplývá, že odměnu má dostat jenom jedna osoba, rozdělí se odměna mezi ně rovným dílem.

35. Soud konstatuje, že v řízení bylo jednoznačně prokázáno, že žalobce splnil podmínky soutěže, vyhlášené žalovaným, když zakoupil soutěžní výrobky s hracími body, tyto vystřihl, nalepil na řádně vyplněné hrací karty, přičemž každá karta obsahovala 4 10bodové kupony, a v době konání soutěže, konkrétně dne 1. 1. 2011, je zaslal na adresu uvedenou žalovaným. Současně bylo prokázáno, že dne 12. 1. 2011 žalobce obdržel od žalovaného unikátní kódy, které mu umožnily zúčastnit se marketingové vědomostní soutěže. Podmínkou získání hlavní ceny pak byla registrace skrze unikátní kód a co nejpřesnější zodpovězení soutěžní otázky, což žalobce učinil dne 12. 1. 2011, když tipoval 77, tedy správný a výherní tip. Žalobce tímto splnil podmínky žalovaného pro poskytnutí výhry.

36. Jednání žalovaného soud posoudil jako veřejný příslib. Veřejným příslibem je jednostranný právní úkon, který není adresovaný, je určen předem neomezenému okruhu osob, případně omezenému okruhu osob, ale vždy tak, že se neobrací na určité individuální subjekty. Příslib musí vždy obsahovat projev vůle, kterým se slibovatel zavazuje, že zaplatí odměnu nebo poskytne jiné plnění tomu, kdo splní stanovené podmínky. Předpoklad zveřejnění je pak splněn tehdy, mají-li blíže neurčené osoby přístup k podmínkám, s jejichž naplněním je spjat závazek slibovatele. Podstatnými náležitostmi veřejného příslibu jsou pak určení odměny nebo jiného plnění a stanovení podmínek, na jejichž splnění je poskytnutí odměny vázáno. Podmínkami se dle výše citovaného zákonného ustanovení rozumí jasné a srozumitelné určení činnosti, případně jejího cíle, za niž má být odměna poskytnuta.

37. Právní úkon příslibu vznikne za předpokladu, že splňuje obecné a podstatné náležitosti, zveřejněním. Tím okamžikem je slibovatel prohlášením, že zaplatí odměnu tomu, kdo splní podmínky příslibu, vázán.

38. Závazkový právní vztah mezi slibovatelem a oprávněným, tj. tím, kdo splnil podmínky, však vzniká až splněním cíle či vykonáním vyžadované činnosti v souladu s podmínkami příslibu. Obsahem tohoto právního vztahu je potom nárok oprávněného na odměnu, který je vynutitelný soudní cestou. Veřejný příslib jako neadresovaný, jednostranný právní úkon musí splňovat předpoklad určitosti jak co do předmětu plnění, tak co do stanovených podmínek v době svého vzniku, tj. při zveřejnění.

39. Ve světle výše uvedeného soud konstatuje, že žalobce požadavky žalovaného bezezbytku naplnil. Řídil se přitom soutěžními pravidly označenými v důkazním řízení jako pravidla A2, která si vytiskl z webových stránek žalovaného v listopadu 2010. Tato verze pravidel přitom nepamatovala na to, jak řešit situaci, kdy žalovaný ve stejný den obdrží dvě a více shodných odpovědí, neobsahovala žádné ustanovení ohledně pořadí v evidenci odpovědí žalovaného. Rovněž neupravovala ani postup, kterým se má žalovaný řídit při vzniku podezření, že soutěžící nabyl zaslané kupony jinou cestou než nákupem a spotřebou soutěžních výrobků. Dne 12. 1. 2011 tak žalobce dle názoru soudu splnil podmínky vyhlášené žalovaným a k tomuto datu mezi ním a žalovaným došlo ke vzniku závazkového právního vztahu.

40. Soud nepřijal verzi žalovaného, že existovala pouze jediná verze soutěžních podmínek, a sice verze označená jako A3, tj. rozšířená verze (podrobně viz bod 9.). Soud se naopak ztotožnil s verzí žalobce o existenci více verzí soutěžních pravidel. V řízení bylo bezpečně prokázáno, že v průběhu soutěže, konkrétně v listopadu 2010, došlo v závodě, kde byly soutěžní výrobky baleny, ke ztrátě soutěžních kuponů. Toto bylo následně řešeno s žalovaným. Nutno podotknout, že závod Extrudo neměl na začátku žádný přehled o tom, kolik hracích karet od žalovaného obdržel, přesný počet se začal evidovat až po tomto incidentu. Soutěžící začali zasílat své hrací karty počínaje dnem 1. 1. 2011. V průběhu ledna 2011 zaslali pouze tři soutěžící vyšší počet soutěžních karet, mezi nimi i žalobce. Svědkyně [příjmení] k tomuto výslovně uvedla, že jí přišlo podezřelé, že hned první den soutěže zaslal žalobce větší počet soutěžních karet, a pak ještě další dvě soutěžící. V průběhu ledna to proto oznámila panu [příjmení], který si dal do souvislosti ztrátu soutěžních kartiček v Extrudu s doručenými kupony od 2 soutěžících z Táborska, které rovněž jako žalobce zaslaly hned první den soutěže vyšší počet hracích karet s 10bodovými kupony. Jednatel žalovaného se rozhodl reagovat na tuto situaci tím, že tyto soutěžící vyřadí. Soud má za to, a to i ve shodě s výpovědí svědkyně [příjmení], že se jednatel žalované o celé záležitosti mohl dozvědět nejdříve 12. 1. 2011. Ze zápisu z knihy pošty je totiž patrné, že obálky s hracími kartami nebyly do knihy pošty zapisovány chronologicky, tj. ihned poté, co byly žalovanému doručeny, nýbrž s odstupem i několika dnů. Na prvních třinácti místech pořadí obálek totiž figurují obálky s datem razítka odeslání 3. 1. 2011, 4. 1. 2011, dokonce i 10. 1. 2011, což svědčí o tom, že k zápisu každý den nedocházelo. I unikátní kódy nebyly soutěžícím zasílány ihned poté, co byly obálky se soutěžními kartami doručeny žalovanému. Žalobci, který hrací karty odeslal již 1. 1. 2011, byly kódy zaslány až 12. 1. 2011. Sám jednatel žalovaného uvedl, že soutěž byla pro společnost zátěží a zaměstnanci ji prováděli vedle své běžné pracovní náplně, což zápisy v knize pošty jasně potvrzují.

41. Soud tedy rekapituluje, že teprve dne 12. 1. 2011 mohl žalovaný zjistit, že žalobce zaslal větší počet hracích karet, že ve stejný den byly zjištěny ještě další dva případy vyššího počtu zaslaných hracích karet, což si žalovaný dal do souvislosti se ztrátou soutěžních kuponů v závodu [obec]. Sám žalovaný uvedl, že byl nucen na tuto situaci nějak reagovat. Jako nejlogičtější řešení se soudu jeví řešení formou změn soutěžních podmínek.

42. Tento závěr, tedy že byla pravidla následně změněna, podporuje i skutečnost, že na facebookovém profilu soutěže nadále figurovalo foto pravidel soutěže, které jednoznačně potvrzují tvrzení žalobce, že zde existovaly nejméně dvě verze soutěžních podmínek, když pravidla na facebookovém profilu jsou sice nečitelná, nicméně mají nižší počet řádků než verze A3, o níž žalovaný tvrdí, že je to jediná verze, kterou uveřejnil. A také samotná obrana žalovaného uplatněná v řízení, když žalovaný sice tvrdil, že existuje toliko jediná verze pravidel A3, nicméně současně se hájil tím, že měl dle soutěžních pravidel právo kdykoliv je změnit. Nabízí se otázka, proč by mělo být měněno něco, co pamatuje i na situaci nabytí kuponů jinak než koupí zboží.

43. Soud má za to, že ke změně soutěžních podmínek mohl žalovaný sáhnout, avšak musel by tak učinit do okamžiku, než byly naplněny podmínky předešlého veřejného příslibu, což se však nestalo.

44. Soud uzavírá, že zde existovaly dvě verze soutěžních podmínek, přičemž verze označená jako A3 reagovala na ztrátu kuponů, a byla uveřejněna až poté, co již žalobce splnil původní podmínky příslibu. Proto se na něj toto znění soutěžních podmínek nemohlo vztahovat. Ze stejného důvodu nelze přijmout ani argumentaci žalovaného, že by i tak žalobce nevyhrál, když jeho tip 77 byl až druhý v pořadí, jelikož před ním byla zaevidována se stejným tipem soutěžící [příjmení], když toto pravidlo bylo zavedeno až ve verzi podmínek A3.

45. Závazkový právní vztah mezi žalovaným a žalobcem tedy vznikl zakoupením výrobků opatřených hracími body, zasláním hracích karet, zadáním unikátního kódu a uvedením tipu (77) v souladu s podmínkami příslibu. Obsahem tohoto právního vztahu je potom nárok žalobce na odměnu, který je vynutitelný soudní cestou. Slibovanou odměnou přitom byl osobní automobil zn. Volvo C 30 v hodnotě 549 000 Kč, přičemž takovéto určení soud pokládal za zcela dostačující, a to i s odvoláním se na argumentaci Nejvyššího soudu v ČR vyjádřenou ve zrušovacím rozsudku ze dne 28. 5. 2020, č.j. 33 Cdo 2019/2018-338. V podrobnostech soud na tuto odkazuje (konkrétně strany 4 – 6 citovaného rozhodnutí).

46. Pro úplnost soud uvádí, že verze soutěžních podmínek označená jako A1 se shodovala se zněním soutěžních podmínek označených jako A2.

47. Konečně, pokud jde o uplatněnou námitku promlčení žalobcova nároku, k tomuto soud konstatuje, že pokládá zdůvodnění žalovaného v tomto směru za liché. Žalovaný argumentoval tím, že žalobce od počátku věděl, že automobil, jehož vydání se předmětnou žalobou domáhá, nemůže od žalované strany získat, jelikož toto bylo předáno výherci, od počátku soudního sporu věděl, že se svojí žalobou na vydání předmětného vozidla nemůže uspět, a měl proto od počátku žalovat na peněžité plnění. V této souvislosti odkazoval na judikaturu Nejvyššího soudu ČR, jmenovitě na rozsudek ze dne 31. 3. 2015, sp. zn. 25 Cdo 4986/2014, a na rozsudek ze dne 17. 12. 2008, sp. zn. 25 Cdo 2883/2006. Soud konstatuje, že tato rozhodnutí na uvedený případ nedopadají, když zde se žalobce nedomáhal vydání konkrétního automobilu, který by byl nezaměnitelně označen např. [příjmení] kódem nebo registrační značkou, nýbrž vydání automobilu obecně označeného jako Volvo C 30 v hodnotě 549 000 Kč. Takováto specifikace přitom umožňuje různé modifikace předmětu plnění, takže se může lišit barvou, rokem výroby, provedením, objemem a typem motoru či jeho výkonem, druhem pohonných hmot, atd. Nelze tedy dospět k závěru, že se žalobce domáhal vydání nějakého jednoho, konkrétního automobilu, nýbrž že se domáhal vydání obdobného modelu osobního automobilu v této nominální hodnotě. K promlčení žalobcova nárok tak dle soudu dojít nemohlo.

48. S odkazem na vše výše uvedené se uzavírá, že žalobě bylo v její podstatné části vyhověno a uloženo žalovanému vydat žalobci předmětný automobil s tím, že této povinnosti se žalovaný zprostí zaplacením částky 549 000 Kč (viz výrok I.). Pokud jde o požadované příslušenství, a sice zákonný úrok z prodlení, v tomto rozsahu byla žaloba zamítnuta (viz výrok II.), když soud vyšel z toho, že na finanční plnění nemá žalobce dle hmotného práva nárok, proto se žalovaný nemohl dostat s její úhradou do prodlení.

49. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci úspěch pouze částečný, může soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části. V daném případě má právo na náhradu nákladů řízení žalobce a soud rozhodl tak, že žalované uložil povinnost zaplatit mu jeho náklady ve výši 227 088 Kč spočívající v : - v odměně advokáta ve výši 168 000 Kč, tj. odměna za 16 úkonů právní služby (§ 11 odst. 1, 2 adv. tarifu za úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení, sepsání žaloby, účast u jednání soudu dne 11. 3. 2014, podání odvolání, vyjádření k věcné příslušnosti, účast u ústního jednání dne 2. 6. 2015, 4. 5. 2016, 25. 5. 2016, 5. 8. 2016, 16. 11. 2016, 17. 5. 2017, 13. 9. 2017 a 25. 1. 2021, 2xpísemné vyjádření, podání dovolání, účast při vyhlášení rozsudku 3. 2. 2021), přičemž podle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. činí sazba mimosmluvní odměny za 1 úkon právní služby z tarifní hodnoty 549 000 Kč za úkon právní služby 10 500 Kč, - v odměně advokáta za 16 režijních paušálů po 300 Kč v celkové výši 4 800 Kč (§ 13 odst. 3 adv. tarifu), - vše zvýšeno o DPH 21% (tj. 36 288 Kč) - v zaplaceném soudním poplatku ve výši 2 x 2 000 Kč + 14 000 Kč (tj. soudní poplatek za žalobu, odvolání a dovolání).

50. Soud nepovažoval za účelné všechny úkony právní služby, které zástupce žalobce v tomto řízení poskytl, především tak vyjádření, kterým opakoval již dříve uvedenou argumentaci, popřípadě měnil právní kvalifikaci či doplňoval žalobu, neboť svědčí spíše o tom, že žaloba neobsahovala všechny podstatná tvrzení, a proto musela být opravována či doplňována a bylo by tak v rozporu s účelem občanského soudního řádu, kdyby soud za tyto úkony přiznával odměnu (viz usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 NSČR 22/2010, ze dne 30. 5. 2013).

51. O povinnosti žalované zaplatit tuto náhradu k rukám zástupce žalobce bylo rozhodnuto dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. O třídenní lhůtě ke splnění obou povinností bylo rozhodnuto dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.

Poučení