60 Co 1/2024 - 180

Rubrum

Krajský soud v Brně - pobočka ve Zlíně, rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Rezka a soudců JUDr. Karla Šabaty, PhD., a JUDr. Petra Coufalíka, Ph.D., ve věci žalobkyně: a) [Jméno žalobkyně A], narozená dne [Datum narození žalobkyně A] bytem [Adresa žalobkyně A] b) [Jméno žalobkyně B], narozená dne [Datum narození žalobkyně B] bytem [Adresa žalobkyně B] obě zastoupené advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Anonymizováno] – [Jméno žalované A], IČO [IČO žalované A] sídlem [Adresa žalované A] na místo žalované jedná za [Anonymizováno] [Jméno žalované B], IČO [IČO žalované B] sídlem [Adresa žalované B] o 283 500 Kč s příslušenstvím pro každou žalobkyni o odvolání žalobkyň a), b) a žalované proti rozsudku Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 7. 9. 2023, č. j. 6 C 72/2023-53 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje v části výroku II., v níž byla žaloba zamítnuta co do nároku žalobkyně a), aby ji žalovaná zaplatila 23 987 Kč s 15% ročním úrokem z prodlení od 1. 8. 2023 do zaplacení z částky 23 987 Kč a v části výroku II., v níž byla žaloba zamítnuta co do nároku žalobkyně b), aby jí žalovaná zaplatila 23 987 Kč s 15% ročním úrokem z prodlení od 1. 8. 2023 do zaplacení z částky 23 987 Kč. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku I. mění tak, že žaloba se zamítá v části, v níž byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni a) částku 27 070 Kč s 15% ročním úrokem z prodlení od 1. 8. 2023 do zaplacení z částky 27 070 Kč do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku a v části, v níž byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni b) 27 070 Kč s 15% ročním úrokem z prodlení od 1. 8. 2023 do zaplacení z částky 27 070 Kč do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni a) náklady řízení před soudem prvního stupně, před odvolacím soudem a dovolacím soudem v částce 29 921,40 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně a).

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni b) náklady řízení před soudem prvního stupně, před odvolací soudem a dovolacím soudem v částce 29 921,40 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně b).

Odůvodnění

1. Rozsudkem Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno], bylo rozhodnuto, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni a) částku 27.070 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 27.070 Kč od [datum] do zaplacení, a žalobkyni b) částku 27.070 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 27.070 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I.), žaloba se v části, v níž se žalobkyně a) domáhala po žalované částky 256.430 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 256.430 Kč od [datum] do zaplacení a žalobkyně b) domáhala po žalované částky 256.430 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 256.430 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá (výrok II.), žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni a) náhradu nákladů řízení v částce 14.196,80 Kč a žalobkyni b) náhradu nákladů řízení v částce 14.196,80 Kč, a to do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyň (výrok III.).

2. Své rozhodnutí odůvodnil soud I. stupně v podstatných částech tím, že žalobkyně požadovaly zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou jim nesprávným úředním postupem, a to porušením povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě, porušením práva na přiměřenou délku řízení před Okresním soudem v Uherském Hradišti vedeném pod sp. zn. [Anonymizováno]. Obě žalobkyně podle § 14 zákona č. 82/1998 Sb., předběžně uplatnily nárok na poskytnutí zadostiučinění podle zákona č. 82/1998 Sb. dne [datum] u žalované. Každá z žalobkyň vyčíslila výši nemajetkové újmy na 480.000 Kč. Žalovaná konstatovala, že v předmětném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 zákona č. 82/1998 Sb. a částečně akceptovala oprávněnost nároku a poskytla každé z žalobkyň zadostiučinění ve výši 121.500 Kč. Byly splněny podmínky pro projednání věci před soudem ve smyslu § 15 zákona č. 82/1998 Sb. Řízení trvalo od [datum] do [datum], tj. 21 let a 4 měsíce a 10 dnů. Tuto délku řízení považoval soud I. stupně za nepřiměřenou. Na celkové délce řízení se podílel i soud. Řízení jako celek svou délkou neodpovídalo dobou svého trvání času, ve kterém je možné očekávat skončení řízení v obdobných věcech. Proto došlo k nesprávnému úřednímu postupu podle § 13 odst. 1 věty třetí zákona č. 82/1998 Sb. a tím k porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, za které mu náleží právo na přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu, která tak vznikla. Při výpočtu výše finančního zadostiučinění vycházel soud I. stupně z ustanovení § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. a ze Stanoviska Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010. Soud I. stupně dospěl k závěru, že délka řízení byla extrémně dlouhá, proto vycházel ze základní částky za 1 měsíc řízení ve výši 1.660 Kč. Za první dva roky řízení vycházel soud I. stupně z poloviční výše náhrady, tj. 830 Kč. Po část řízení byl účastníkem právní předchůdce žalobkyň. Soud I. stupně vycházel z rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3945/2014. Nejprve určil zadostiučinění, které by náleželo původnímu účastníku řízení za tu část řízení, jíž se sám účastnil. Tuto částku vydělil počtem dědiců původního účastníka, kteří do řízení nastoupili na jeho místo. Za další část řízení, od smrti původního účastníka až do konce řízení, přiznal každému z dědiců zadostiučinění vypočítané podle Stanoviska, procentuálně snížené z důvodu sdílení újmy nerozlučnými procesními společníky. Právní předchůdce žalobkyň byl účastníkem po dobu 217 měsíců, žalobkyně byly účastníky řízení po dobu 40 měsíců. Základní částka za dobu, kdy byl účastníkem řízení právní předchůdce žalobce, činí 340.300 Kč, tj. 24 měsíců po 830 Kč a 193 měsíců po 1.660 Kč. Základní částka za dobu, kdy účastnicemi byly žalobkyně činí 66.400 Kč, tj. 40 měsíců po 1.660 Kč. Předmětné exekuční řízení bylo od počátku neúčelné, neboť exekuční titul nebyl od počátku vykonatelný. Tato skutečnost byla zjištěna až zpracováním znaleckého posudku v dubnu [Anonymizováno]. K zastavení výkonu rozhodnutí však došlo až [datum]. Jednalo se o průtah na straně soudu. Avšak od [datum], kdy povinný zemřel, do [datum], kdy se žalobkyně staly účastnicemi řízení, nemohl soud provést žádný úkon. Ohledně nákladů řízení bylo řízení skončeno [datum]. Jednotlivé průtahy byly v postupu soudu shledány i v době do roku [Anonymizováno]. Dne [datum] byl soudu předložen znalecký posudek a až dne [datum] byl vyslechnut znalec. Řízení bylo zatíženo průtahy. Soud I. stupně dospěl k závěru, že věc byla po hmotněprávní i procesněprávní stránce obtížná. Bylo nutné znalecké zkoumání, nejedná se typově o častou věc. Byla dána četnost opravných prostředků a rozhodnutí, které musel soud v průběhu řízení učinit. Posuzované řízení probíhalo na třech stupních soudní soustavy. Toto mělo samo o sobě za následek prodloužení délky řízení. Proto soud přistoupil ke snížení základní částky o 20 %. Jednání poškozeného se na délce řízení projevilo v době, kdy byl účastníkem řízení právní předchůdce žalobkyň. Za dobu, kdy byl účastníkem právní předchůdce žalobkyň, bylo nutné snížit základní částku o 20 %. Právní předchůdce žalobkyň totiž neplnil své procesní povinnosti a soud musel zahájit další řízení vedené pod sp. zn. [Anonymizováno]. Za dobu, kdy byly účastníkem řízení žalobkyně, nedošlo ke snížení. K úpravě základní částky nepřistoupil soud I. stupně ani ohledně postupu orgánů veřejné moci během řízení, ani ohledně významu předmětu řízení pro poškozeného. Žalobkyně v konkrétním řízení po celou dobu trvání byly zastoupeny jedním zástupcem a jednaly ve shodě. Jde u nich o tzv. sdílenou újmu. Je tak namístě snížit částku zadostiučinění o 10 % pro každou z nich. Soud I. stupně od základní částky 340.300 Kč odečetl 20 % za složitost věci a 20 % za chování účastníka. Tuto částku pak podělil počtem žalobkyň a dospěl k závěru, že každé z nich náleží částka 102.090 Kč. Pokud jde o další fázi řízení, náleží každé žalobkyni částka 46.480 Kč. K ní soud dospěl tak, že od základní částky 66.400 Kč odečetl 20 % za složitost věci a 10 % za tzv. sdílenou újmu. Každá z žalobkyň má podle názoru soudu I. stupně nárok na přiměřené zadostiučinění ve výši 148.570 Kč. Žalovaná uhradila před začátkem řízení každé z žalobkyň částku 121.500 Kč. Výrokem I. tedy soud každé z žalobkyň přiznal částku 27.070 Kč. Soud I. stupně přiznal každé z žalobkyň i úrok z prodlení od [datum]. Nárok byl uplatněn [datum]. Po uplynutí šestiměsíční lhůty, která skončila [datum], se žalovaná ocitla v prodlení. Ve zbytku byla žaloba zamítnuta. Soud I. stupně přiznal žalobkyním náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o. s. ř., když vycházel z tarifní hodnoty 27.070 Kč.

3. Proti tomuto rozsudku podali odvolání žalobkyně a), b) i žalovaná.

4. Odvolání žalované směřuje proti výroku I., III. V podstatných částech svého odvolání žalovaná uvedla, že soud I. stupně v bodě 17 odůvodnění uvádí délku řízení 7 let a 11 měsíců, avšak v bodech 21 a 23 vychází z délky řízení 21 let, 4 měsíce a 10 dnů. Soud I. stupně nesprávně vycházel z toho, že žalovanému začala vznikat nemajetková újma již [datum], neboť až [datum] se žalovaný dozvěděl o tomto řízení a do této doby nemohl být v nejistotě ohledně výsledku řízení a nemohla mu vznikat nemajetková újma nepřiměřenou délkou řízení. Soud I. stupně vycházel z toho, že žalobkyně byly účastnicemi řízení 40 měsíců, tj. od [datum], kdy zemřel žalovaný, avšak žalobkyně se staly účastnicemi řízení až právní mocí usnesení o jejich vstupu do řízení, tj. až [datum]. Až tehdy jim mohla vznikat nemajetková újma. Z rozsudku Nejvyššího soudu z 16. 8. 2011, sp. zn. 30 Cdo 2434/2010, vyplývá, že zjištění neúčelnosti vedení exekučního řízení má za následek snížení jeho významu pro účastníky. Pokud se v určité fázi řízení ukáže, že vymožení povinnosti není možné, pak navazující část řízení nemusí způsobovat nemajetkovou újmu nepřiměřenou délkou řízení. Od roku [Anonymizováno] bylo podle závěru soudu I. stupně zřejmé, že exekuční řízení bylo vedeno neúčelně. Po nařízení výkonu rozhodnutí v období od [datum] do [datum] soud do vztahu mezi účastníky nevstupoval, což znamená nižší dopady řízení do sféry právního předchůdce žalobkyň. Soud I. stupně snížil základní částku náhrady z důvodu, že řízení probíhalo na několika stupních. Z napadeného rozsudku pak není zřejmé, jak soud I. stupně při modifikaci základní částky zohlednil svůj závěr, že řízení bylo právně i procesně složité. Složitost řízení zahrnuje počet instancí, složitost věci samé o sobě, tedy okolnosti skutkové, právní a procesní. Jednotlivé důvody složitosti věci je třeba vnímat samostatně. Takto soud I. stupně nepostupoval. Podle názoru žalovaného, by základní částka měla být snížena o 35 %. Částka přiměřeného zadostiučinění z důvodu jednání poškozeného měla být snížena nejméně o 25 %. Žalovaná je názoru, že délka posuzovaného řízení byla přibližně třetinou svého trvání ovlivněna neplněním procesních povinností původním povinným a podáváním zjevně nedůvodných opravných prostředků a jiných podání. Soud I. stupně odůvodnil rozhodnutí o náhradě nákladů řízení ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. Avšak převažující úspěch v řízení měla žalovaná. Není možno ani aplikovat ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř. ve prospěch žalobkyň, neboť neúspěch nebyl založen na úvaze soudu nebo znaleckém posudku, ale ze způsobu uplatnění nároku. Základ nároku byl žalovanou uznán a spor probíhal pouze o určení jeho výše. Žalovaná poukázala na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2016, sp. zn. 30 Cdo 5483/2015. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek tak, že se žalobní nároky obou žalobkyň zamítají a žalované se přiznává plná náhrada nákladů řízení.

5. Odvolání žalobkyň a), b) směřovalo proti výroku II., III. napadeného rozsudku. V podstatných částech svého odvolání nesouhlasí se snížením základní částky o 20 % pro složitost věci a o 20 % pro chování předchozího účastníka. Důvody snížení uvádí soud I. stupně dvakrát. Řízení o výkon rozhodnutí již z povahy věci nelze považovat za složité. Jediným úkolem soudu v exekučním řízení je přezkoumat, zda je titul pravomocný a vykonatelný. Ani zkoumání vykonatelnosti není složité, bylo třeba nařídit vypracování znaleckého posudku. Nemůže obstát závěr soudu I. stupně, že vyhodnocení vykonatelnosti bylo složité. Soud začal věc řešit až po 13 letech a poté, co měl k dispozici posudky mu trvalo dalších více než 5 let, než je vyhodnotil. Složitost řízení nelze spatřovat v množství podávaných opravných prostředků. To, že řízení probíhalo ve více stupních, samo nezpůsobuje složitost řízení. Navíc je třeba vyhodnotit důvodnost opravných prostředků. Kdyby se soud vykonavatelností zabýval ex offo po podání návrhu, nemuseli účastníci podávat opravné prostředky. Pokud soud snižuje zadostiučinění pro složitost řízení spočívající v řešení opravných prostředků a zároveň snižuje zadostiučinění i pro chování povinného proto, že je podával, tak dvakrát vyhodnocuje důvody délky řízení, které vycházejí ze stejné skutečnosti. To, že právní předchůdce žalobkyň nesložil zálohy na práce, je důvod zahájení jiného exekučního řízení, nikoliv důvodem nepřiměřeného trvání tohoto řízení. Snížení zadostiučinění o celkem 40 % není v souladu se zákonem. Přes nečinnost soudu v původním řízení dospěl soud v tomto řízení k závěru, že nejsou důvody pro zvýšení základní částky z důvodů chování na straně soudu. Po nařízení a vyřízení odvolání učinil soud další úkony k vyřízení exekuce, až v roce [Anonymizováno], po 11 letech. Vyřízení odvolání proti nařízení výkonu rozhodnutí trvalo u odvolacího soudu dva roky. Po doručení posudku [datum] bylo jednání nařízeno až za dva roky [datum], po doplnění posudku [datum] byl soud opět nečinný více než dva roky do smrti právního předchůdce [datum]. Soud měl dostatek důvodů pro zastavení exekuce již od roku [Anonymizováno]. Došlo i k dalším chybám soudu: při nezaplacení zálohy bylo čekáno na další exekuční řízení. Došlo k postoupení věci soudnímu exekutorovi s odkazem na 9 let již v té době účinnou novelu zákona. Pro tyto důvody měl soud navýšit základní částku nejméně o 20 %. Problematické je snížení základní částky pro tzv. sdílenou újmu. Vlastní exekuce se od počátku týkala minimálně manželky povinného, neboť zásahy se týkaly majetku ve společném jmění povinného a jeho manželky. Veškerá újma je jí přičitatelná. Dcera žila v nemovitosti s rodiči, kterých se exekuce dotýkala a spor vnímala jako rodiče. Soud za ukončení řízení považoval datum [datum], kdy byl výkon rozhodnutí zastaven, přičemž však řízení pokračovalo dovoláním a bylo ukončeno až [datum]. Soud nesprávně vycházel z toho, že újma vzniká až vstupem do řízení, neboť dědictví se nabývá smrtí zůstavitele a od smrti právního předchůdce žalobkyně věděly, že budou zatíženy soudním řízením. Soud I. stupně měl vycházet z nezkrácené částky 340.300 Kč za dobu řízení s právním předchůdcem žalobkyň a tuto zvýšit nejméně o 20 % z důvodu extrémních období nečinnosti a zjevných pochybení soudu. Každé z žalobkyň by tak náleželo 204.180 Kč a dále za další dobu částka 66.400 Kč nekrácená a navýšená o 20 %, tedy 79.680 Kč. Jako minimální zadostiučinění měl soud vycházet z částky 283.760 Kč. Vzhledem k tomu, že každé ze žalobkyň uhradila žalovaná 121.500 Kč, měl soud přiznat každé ze žalobkyň nejméně další částku 162.260 Kč. Soud by se měl zabývat, zda výše základních částek ještě naplňuje smysl institutu s ohledem na současnou ekonomickou situaci oproti době stanovení těchto základních částek, případně by měl alespoň s rozmyslem přistupovat k snižování již neodpovídajících základních částek stanovených pro odškodnění i vzhledem k době délky řízení. Žalobkyně napadají i rozhodnutí o výši nákladů řízení, při kterém soud vycházel z výše přiznané částky. Žalobkyně navrhly, aby odvolací soud napadený rozsudek v zamítavé části změnil tak, že každé ze žalobkyň přizná 162.260 Kč se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení a náklady řízení před soudy obou stupňů.

6. K podanému odvolání žalované se písemně vyjádřily obě žalobkyně. V podstatných částech svého vyjádření uvedly, že v bodě 17 odůvodnění uvedl soud sice nesprávně délku řízení, ale v další části odůvodnění již soud počítal výši odškodnění s ohledem na délku řízení odpovídající přiznanému odškodnění. Soud měl podle soudní praxe stanovit počátek řízení na [datum], ale řízení skončilo později než [datum], a to až [datum] odmítnutím dovolání. Není důvodu počítat délku řízení až od rozhodnutí o vstupu účastníků do řízení, neboť všechna práva a povinnosti zůstavitele přechází na dědice dnem smrti zůstavitele. Navíc obě žalobkyně věděly o řízení od počátku, protože se týkalo jejich majetku. Proto by měly být za účastníky považovány ode dne smrti jejich právního předchůdce. Žalobkyně nesouhlasí s argumentací, že od roku [Anonymizováno] bylo zřejmé, že výkon rozhodnutí byl veden neúčelně. To, zda je výkon rozhodnutí veden neúčelně je v rozhodovací pravomoci soudu a pokud soud takové rozhodnutí neučiní, nemohou účastníci považovat řízení za méně závažné. To, že soud řízení nezastavil, znamená, že u účastníků setrvávala nejistota. Význam řízení se nesnížil. Je absurdní závěr, že pokud bude účastník přesvědčen, že je proti němu řízení vedeno neúčelně, nemá právo na zadostiučinění za délku řízení. Je mimo zákonnou úpravu, že pokud soud nevstupoval po určitou dobu do vztahu mezi oprávněným a povinným, mělo řízení nižší dopady, neboť průtahy nelze zohledňovat ve prospěch soudu. Snížení základní částky řízení o 20 % z důvodu složitosti řízení je přezkoumatelně pojato v bodech 28 a 29 odůvodnění. Není důvod pro ještě vyšší snížení základní částky pro složitost, naopak toto snížení bylo provedeno nepřiměřeně již tak, jak to provedl soud I. stupně. Není pravdou, že by mělo dojít ke snížení základní částky minimálně o 25 % z důvodu na straně právního předchůdce žalobkyň. Podávání opravných prostředků je právo účastníka a důvodnost je třeba hodnotit z pohledu konečného výsledku řízení. Chování povinného bylo důsledkem od počátku nesprávného postupu soudu a nelze mu ho proto přičítat. Výše přiznaného zadostiučinění pak závisí na úvaze soudu, a pokud tedy soud dospěl k závěru, že zadostiučinění přizná podle své úvahy nižší, než je požadováno (bez ohledu na požadovanou a přiznanou výši), pak je na místě přiznat plnou výši nákladů řízení. Odvolací důvody, nechť soud považuje za součást vyjádření.

7. K podanému odvolání žalobkyň a), b) se písemně vyjádřila žalovaná tak, že se neztotožňuje s náhledem žalobkyň, že by posuzované řízení nebylo složité. Posuzované řízení bylo nadmíru složité. Na svá předchozí vyjádření pro stručnost odkazuje. Složitost věci je nutné posuzovat z několika pohledů (instanční, procesní skutkové a právní) s tím, že posuzované řízení vykazovalo nadměrnou složitost po stránce skutkové, když bylo nutné se vypořádat s otázkou faktické proveditelnosti exekučního titulu, což si vyžádalo provedení několika znaleckých posudků. Současně se soud musel v řízení vypořádat s řadou procesních podání, jak ze strany povinného, tak ze strany oprávněného. Stejně tak bylo třeba zohlednit, že ve věci bylo opakovaně nutné předávat spis na odvolací instance v důsledku četných opravných prostředků zúčastněných stran řízení. Nelze souhlasit ani s tvrzením žalobkyň, že by soud prvního stupně uváděl tytéž důvody pro snížení zadostiučinění jak z důvodu složitosti řízení, tak z důvodu jednání poškozených. V tomto ohledu žalovaná upozorňuje, že zohlednění procesní složitosti řízení musí vedle procesních úkonů poškozeného zohlednit též procesní úkony protistrany, neboť potřeba vyrovnat se s těmito úkony též objektivně musela prodloužit celkovou délku řízení. Zohlednění procesní složitosti řízení nevylučuje, aby soud některé úkony účastníků řízení zohlednil výlučně v rámci kritéria jednání poškozeného. Uvedené se zejména týká odvolání povinného ze dne [datum] proti usnesení ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno], které nebylo ani přes výzvu soudu opraveno, dále odvolání ze dne [datum] proti témuž usnesení, které bylo odmítnuto pro opožděnost. Obdobně lze hodnotit i opakované návrhy povinného na odklad výkonu rozhodnutí, když tyto návrhy povinný činil, aniž by v řízení tvrdil jiné okolnosti než v případě dřívějších neúspěšných návrhů. Proti rozhodnutím soudu zamítajícím tyto návrhy pak povinný dále podával odvolání. Prodloužení řízení, které si vyžadovalo rozhodování o těchto procesních úkonech, lze zcela jistě přičíst k tíži poškozených a lze z tohoto důvodu snížit výši přiměřeného zadostiučinění stanovenou podle § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. Nesplnění povinnosti poškozených zaplatit zálohu na provedení exekuce mělo vliv na délku řízení, neboť splnění této povinnosti bylo předpokladem pro pokračování posuzovaného řízení. Exekuční řízení sp. zn. [Anonymizováno] bylo součástí posuzovaného řízení, jeho délka měla vliv na celkovou délku řízení. Nejsou dány důvody pro zvýšení základní částky. Ne každé pochybení je průtahem. Důvod pro navýšení základního odškodnění nemajetkové újmy zakládají pouze taková procesní pochybení orgánu veřejné moci, která lze hodnotit jako zvlášť závažná, neboť ostatní nedostatky v postupu tohoto orgánu se již projevily v závěru o porušení práva žalobce na projednání jeho věci v přiměřené lhůtě (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 11. 2017, sp. zn. 30 Cdo 679/2017, a ze dne 2. 12. 2020, sp. zn. 30 Cdo 2182/2020, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3411/2011). Takových zvlášť závažných pochybení se však soud v posuzovaném řízení podle žalované nedopustil. Žalobkyně argumentují tím, že posuzovaným řízením byly postiženy již před svým vstupem do řízení. Žalovaná upozorňuje, že závěry soudu prvního stupně v tomto ohledu zcela odpovídají ustálené rozhodovací praxi Nejvyššího soudu. Z judikatury Nejvyššího soudu vyplývá, že je to právě skutečnost sdílení újmy s blízkými osobami, která odůvodňuje, aby nárok na odškodnění nepřiměřené délky řízení přešel (připočetl se) na osoby, které řízení po původním poškozeném dokončily. Naopak v případě, když vyjde najevo, že by původní poškozený neměl blízký vztah s osobami, které řízení dokončily, bylo by připočtení újmy ve prospěch těchto osob vyloučeno. Připočtení nároku původního poškozeného ve prospěch blízkých osob, představuje výjimku ze základního pravidla, že nároky nemajetkové povahy zanikají smrtí poškozeného.

8. Rozsudkem Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně, bylo rozhodnuto o odvolání žalobkyň a), b) a žalované proti rozsudku Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 7. 9. 2023, č. j. 6 C 72/2023-53 tak, že potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I a v té části výroku II, jíž byla zamítnuta žaloba v částce 232.443 Kč s příslušenstvím, a to jak ve vztahu k žalobkyni a), tak ve vztahu k žalobkyni b) (výrok I rozsudku odvolacího soudu), změnil rozsudek soudu prvního stupně v té části výroku II, jíž byla zamítnuta žaloba v částce 23.987 Kč s příslušenstvím, a to ve vztahu k oběma žalobkyním tak, že je žalovaná povinna tuto částku zaplatit žalobkyni a) i žalobkyni b) (výrok II rozsudku odvolacího soudu) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výroky III a IV rozsudku odvolacího soudu).

9. Svůj rozsudek odůvodnil odvolací soud v podstatných částech tím, že se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že celkovou délkou posuzovaného řízení bylo porušeno právo žalobkyň na projednání věci v přiměřené lhůtě. Shodně se odvolací soud stavěl k otázce složitosti řízení, kterou soud prvního stupně při svém rozhodování zohlednil. V otázce vlivu chování právního předchůdce žalobkyň na délku řízení, souhlasil odvolací soud se závěrem, že chování právního předchůdce žalobkyň mělo na délku řízení negativní vliv, neboť byla zjištěna nečinnost na jeho straně. Za další chování negativně ovlivňující délku řízení považoval odvolací soud opožděné podání odvolání proti usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí, které učinil právní předchůdce žalobkyň dne [datum]. A dále také odvolání proti dražebnímu roku, které je nepřípustné. Zhodnotil však, že na průtahy v řízení měl vliv i postup okresního soudu, a to v několika momentech. Ačkoli měl dostatek skutkových podkladů pro zastavení řízení o výkonu rozhodnutí nejpozději v dubnu [Anonymizováno], přistoupil k zastavení řízení, z důvodu materiální nevykonatelnosti, až [datum]. Okresní soud nemohl v období, od úmrtí povinného dne [datum] do rozhodnutí odvolacího soudu o pokračování v řízení s právními nástupkyněmi povinného vydaného [datum], v řízení pro nedostatek odstranitelné podmínky pokračovat, čímž vznikly „průtahy“ v délce 43 měsíců. Další průtah nečinností nastal v případě znaleckého posudku, který byl soudu předložen [datum], ale znalec byl k obsahu posudku vyslechnut až [datum], což podle odvolacího soudu způsobilo další průtahy v délce nejméně 13 měsíců. Odvolací soud shledal pochybení rovněž v tom, že i přestože bylo vymáháno zastupitelné plnění a měla tak být při výkonu rozhodnutí povinnému stanovena konkrétní částka na náklady provedení výkonu rozhodnutí a lhůta ke složení, neurčil soud ani konkrétní částku ani lhůtu k jejímu složení, a vymáhal částku nákladů v jiném vykonávacím řízení pod sp. zn. [Anonymizováno] K nařízení výkonu rozhodnutí pro částku 15.000 Kč tak došlo až po dalším návrhu oprávněného [datum] (s vyznačenou doložkou právní moci ke dni [datum]). Tímto postupem tak podle odvolacího soudu byla délka řízení prodloužena o 36 měsíců. Nerespektováním judikatury uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, konkrétně rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 11. 2012, sp. zn. 30 Cdo 1916/2010, došlo k prodloužení délky řízení, neboť úkony směřující ke skončení a vyřízení věci nebyly činěny účelně a včas. Shodně se soudem prvního stupně odvolací soud vyhodnotil kritérium významu řízení pro poškozeného jako standardní, nepromítající se do výšky odškodnění. V otázce samotné výše odškodnění došel odvolací soud k závěru, že řízení bylo extrémně dlouhé a shodně se soudem prvního stupně stanovil částku za jeden měsíc na 1.660 Kč. Stejně tak aplikoval odvolací soud pravidlo, že první dva roky řízení se ohodnotí částkou o polovinu nižší. Při modifikaci základní částky odvolací soud odečetl 20 % z důvodu složitosti řízení, které probíhalo na dvou stupních soudní soustavy, dále odečetl 20 % z důvodu složitosti věci po právní a skutkové stránce. Vzhledem k průtahům řízení, které nastaly na straně soudu, navýšil částku odškodnění o 30 %. Z důvodu nečinnosti povinného snížil základní částku o 20 %. Po zohlednění těchto skutečností dospěl odvolací soud k tomu, že základní částku je zapotřebí snížit o 30 %. Po modifikaci základní částky připadla právnímu předchůdci žalobkyň za dobu, kdy byl účastníkem on sám, částka 233.562 Kč. Bylo nutné tuto částku vydělit počtem žalobkyň, tedy dvěma, kdy každé z nich náleží částka 116.781 Kč. Jelikož řízení po smrti právního předchůdce žalobkyň pokračovalo, byly žalobkyně odškodněny za dalších 42 měsíců, kdy byly účastnicemi řízení. Základní částka za tuto dobu byla 69.720 Kč. Tuto částku však odvolací soud modifikoval, odečetl 20 % z důvodu složitosti, protože řízení probíhalo na třech stupních soudní soustavy, bylo právně i skutkové složité, a proto bylo třeba odečíst dalších 20 %. Průtahy, které šly na vrub soudu navýšily částku odškodného o 30 %. Stejně jako soud prvního stupně, tak i odvolací soud vyhodnotil sdílenost újmy žalobkyň a snížil základní částku o 10 %. Ve výsledném součtu tedy základní částku odvolací soud snížil o 20 %, čímž dospěl k částce 55.776 Kč pro každou ze žalobkyň. Celkový nárok každé z nich tak činil částku 172.557 Kč, vzhledem k tomu, že žalovaná ještě před začátkem řízení vyplatila částku 121.500 Kč, přiznal odvolací soud každé ze žalobkyň nárok na zaplacení částky 51.057 Kč s příslušenstvím.

10. Rozsudek odvolacího soudu napadla dovoláním žalovaná, a to v části výroku I., v níž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu I. stupně a ve výroku II.

11. Rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 9. 9. 2024, č. j. 30 Cdo 1462/2024-129, bylo rozhodnuto tak, že rozsudek Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 6. 2. 2024, č. j. 60 Co 1/2024-90, se v části výroku I, kterou byl potvrzen vyhovující výrok I rozsudku soudu prvního stupně, ve výroku II a ve výrocích III a IV o nákladech řízení zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací Krajskému soudu v Brně – pobočce ve Zlíně k dalšímu řízení.

12. Své rozhodnutí odůvodnil dovolací soud v podstatných částech tím, že nelze z hlediska kritéria postupu orgánu veřejné moci klást k tíži státu, že v rámci vykonávacího řízení musel vyčkávat na návrh oprávněného na nařízení (dalšího) výkonu rozhodnutí pro vymožení peněžitého plnění; případná prodleva jde naopak k tíži poškozeným z hlediska kritéria složitosti posuzované věci. Řízení, která probíhala u Okresního soudu v Uherském Hradišti pod sp. zn. [Anonymizováno] a pod sp. zn. [Anonymizováno] spolu úzce souvisela. Právě díky této úzké souvislosti je nezbytné považovat je v rozsahu souběžného průběhu, z hlediska doby rozhodné pro stanovení přiměřeného zadostiučinění ve smyslu § 31a odst. 3 písm. a) zákona č. 82/1998 Sb., za řízení jediné. Bylo tedy třeba přezkoumat, zda došlo k průtahům i v později zahájeném vykonávacím řízení, a zjištěné úvahy promítnout do závěru o přiměřenosti postupu soudu v prvním (nyní odškodňovaném) vykonávacím řízení. Nesprávný postup soudu (odchylný od postupu popsaného v usnesení publikovaném ve sbírce rozhodnutí) ještě nemusel vést ke zbytečným průtahům a není tak sám o sobě okolností umocňující kritérium postupu orgánu veřejné moci, neboť jistý čas by si vymáhání nákladů vyžádalo i v rámci původního řízení. Nepřesně bylo vyhodnoceno to, že soud v řízení sp. zn. [Anonymizováno] (v usnesení z [datum], kterým byl nařízen výkon rozhodnutí provedením prací a výkonů) nestanovil částku na náklady tohoto řízení ani lhůtu k jejich uhrazení a následně tyto vymáhal až na základě usnesení z [datum] s vyznačenou doložkou právní moci v prosinci [Anonymizováno] v jiném řízení pod sp. zn. [Anonymizováno], které samostatně odděleně zahájil na návrh oprávněného ze dne [datum]. Toto období vzniklé v souvislosti se stanovením částky na náklady výkonu rozhodnutí od roku [Anonymizováno] do roku [Anonymizováno], tj. 36 měsíců nelze bez dalšího posuzovat jako průtah v řízení vzniklý na straně soudu. Skutečnost, že náklady na výkon rozhodnutí byly nesprávně vymáhány v jiném řízení, nemusí znamenat průtah řízení. Do celkové délky průtahů pak nelze zohlednit součet časově se překrývajících souběžných průtahů v obou uvedených řízeních. Nebylo vysvětleno, na základě jakých skutečností vyplývajících ze znaleckého posudku předloženého v roce [Anonymizováno] byla materiální nevykonatelnost zřejmá a to tak, že se i žalobkyně mohly prakticky spolehnout na to, že vykonávací řízení bude neodvratně zastaveno.

13. Z písemného vyjádření žalobkyň a), b) vyplynulo, že pro posouzení významu řízení a právní nejistoty je podstatné, že řízení stále trvá. Je nepřípadné dovozovat, že povinný mohl predikovat, že řízení je vedeno neoprávněně a z tohoto dovozovat, že povinný neměl důvod být v právní nejistotě. Není ani přípustné, aby se soud v řízení o zadostiučinění zabýval meritem věci a posuzoval důvody soudního rozhodnutí. Ani závěry dovolacího soudu ohledně toho, že nelze bez dalšího dovozovat jako průtah vzniklý v řízení, že nestanovil již v nařízení výkonu rozhodnutí uhrazení nákladů a že nelze klást k tíži soudu, že musel vyčkávat na návrh oprávněného a že případná prodlení jde k tíži povinných z hlediska složitosti věci, nemá zásadní vliv na podstatu nároku. Z toho, že měl exekuční soud jiné možnosti procesního postupu, je třeba odvodit, že došlo k pochybením soudu, která se promítla do extrémní délky řízení. Exekuční soud neměl téměř 4 roky vyčkávat, jak budou nařízené práce provedeny „z iniciativy“ oprávněného, nebo na podání návrhu oprávněného na zaplacení zálohy. Navíc soud nařídil zaplatit zálohu, ale tuto nevymáhal a byl nečinný. Ani po úhradě zálohy povinným neřešil soud provedení výkonu prací ze strany oprávněného. Nadto zasláním částky oprávněnému způsobil povinným škodu. Od počátku šlo o nekoncentrovaný a nesprávný postup exekučního soudu. Navýšení částky z důvodu nečinnosti soudu a průtahů od 30 % bylo minimální. Přiznané zadostiučinění mělo být mnohem vyšší. Řízení trvalo více než dvacet let. Navrhly, aby odvolací soud rozhodl v intencích předchozího rozhodnutí a uložil povinnost žalovanému nahradit náklady odvolacího i dovolacího řízení.

14. Z písemného vyjádření žalované vyplynulo, že posuzované řízení bylo řízením exekučním. Pro existenci nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou, resp. její intenzity pro účastníka exekučního řízení, je též podstatné to, zda se v průběhu řízení ukázalo, že exekuovanou povinnost nelze vykonat a lze tak předjímat konečný výsledek exekučního řízení. Žalovaný považuje za zcela relevantní se zabývat tím, zda v mezidobí neprobíhalo exekuční řízení toliko formálně. Žalobkyněmi tvrzená pochybení nepředstavují postupy, které by byly nesprávné. Vyčkávání, zda budou práce provedeny z iniciativy oprávněného a to, že soud nevymáhal složenou zálohu nebylo nesprávné. Námitky žalobkyň jsou zároveň v rozporu se skutkovými okolnostmi případu. Odvolací soud musí změnit rozsudek soudu prvního stupně a žalobu v celém rozsahu zamítnout i s ohledem na to, že žalovaná po nabytí právní moci předchozího rozsudku odvolacího soudu ze dne 6. 2. 2024, č. j. 60 Co 1/2024-90, resp. rozsudku soudu prvního stupně ze dne 7. 9. 2023, č. j. 6 C 72/2023-53, zaplatila žalobkyním přisouzené plnění včetně náhrady nákladů řízení před soudy obou stupňů.

15. Krajský soud v Brně - pobočka ve Zlíně, jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání byla podána oprávněnými osobami (§ 201 o. s. ř.), že směřují proti rozhodnutí, proti němuž jsou přípustná (§ 201, § 202 a contrario o. s. ř.) a že byla podána včas (§ 204 o. s. ř.), v souladu s § 212 a § 212a o. s. ř. přezkoumal napadené rozhodnutí soudu I. stupně i řízení, které mu předcházelo, a poté dospěl k následujícím závěrům.

16. Podle § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

17. Podle § 31a zákona č. 82/1998 Sb. bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu (odst. 1). Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo (odst. 2). V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného (odst. 3).

18. Nejvyšší soud sjednotil postup soudů v otázce výkladu § 13 odst. 1 věta druhá a třetí a § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, uveřejněným pod č. 58/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „Stanovisko“).

19. Účelem náhrady nemajetkové újmy způsobené nepřiměřeně dlouhým řízením, které představuje nesprávný úřední postup ve smyslu § 13 odst. 1 věta druhá a třetí zákona č. 82/1998 Sb., je kompenzace stavu nejistoty, do níž byl poškozený v důsledku nepřiměřeně dlouze vedeného řízení uveden a v níž byl tak udržován (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2012, sp. zn. 30 Cdo 4336/2010).

20. Dědicům původního účastníka řízení, v němž došlo ke skutečnostem naplňujícím znak nepřiměřeně dlouze vedeného soudního řízení, svědčí celková délka řízení, v němž se stali nástupci původního účastníka.

21. Pro posouzení projednávané věci je proto třeba uzavřít, že v případě žalobkyň a), b) je při posouzení přiměřenosti délky řízení o výkon rozhodnutí vedeného u Okresního soudu v Uherském Hradišti nutno přihlédnout i k době, po kterou řízení probíhala za účasti‚ jejich právního předchůdce, jehož jsou dědičkami.

22. V tomto směru odkazuje odvolací soud přiměřeně na právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4815/2009.

23. Ve smyslu uvedeného lze proto uzavřít, že svědčí-li dědicům původního účastníka celková délka řízení jako skutečnost zakládající nárok na náhradu imateriální újmy, je jim přičitatelná, staly-li se účastníky takového řízení, i újma vzniklá jeho nepřiměřenou délkou jejich právnímu předchůdci.

24. Míru odškodnění této újmy je však nutno posuzovat individuálně s tím, že nemusí dosahovat stejné výše, jaké by dosahovalo v případě odškodnění původního účastníka řízení (srov. rozsudek První sekce Evropského soudu pro lidská práva ve věci Apicella proti Itálii, ze dne 10. 11. 2004, č. 64890/01, bod 26 a rozsudek Velkého senátu Evropského soudu pro lidská práva v téže věci ze dne 29. 3. 2006, bod 66).

25. Avšak ve skutkových podmínkách této konkrétní věci nebyly zjištěny důvody, proč by neměla újma dosahovat stejné výše, jaké by dosahovala v případě odškodnění původního účastníka řízení. Tato újma byla totiž žalobkyněmi a), b) jako nejbližšími příbuznými původního účastníka řízení sdílena a nebyla zjištěna, natož tvrzena, žádná okolnost nezájmu dědiců o zůstavitelovi záležitosti za jeho života.

26. Při stanovení míry odškodnění bylo přihlíženo ke kritériím § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., ve vztahu k těm, kteří řízení jako účastníci dokončili.

27. Soud I. stupně proto vycházel ze správného závěru, že pokud se žalobkyně a), b) zapojily do řízení jako dědicové původního účastníka, mohou žalovat celkovou délku řízení a jakožto dědičkám původního povinného v řízení, v němž došlo ke skutečnostem naplňujícím znak nepřiměřeně dlouze vedeného soudního řízení, jim tak obecně svědčí celková délka řízení, v němž se staly nástupcem původního účastníka (srov. rovněž přiměřeně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2014, sp. zn. 30 Cdo 154/2013).

28. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu I. stupně při posouzení celkové délky řízení, že řízením vedeným před Okresním soudem v Uherském Hradišti sp. zn. 1 E 1611/2001 bylo porušeno právo žalobkyň a), b) na projednání věci v přiměřené lhůtě.

29. Celková délka řízení ve vztahu k žalobkyním a), b) a k jejich právnímu předchůdci, který se o řízení dozvěděl dne [datum], kdy mu bylo doručeno usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí, činila 21 let a 3 měsíce a tato délka řízení je nepřiměřená. Tento závěr je nutno činit s ohledem na to, že délka řízení neodpovídá složitosti a významu řízení, přičemž délka řízení významně přesahuje podíl právního předchůdce žalobkyň na jeho délce. Jde o takové porušení, že to neodpovídá principům právního státu.

30. Žalobkyním tak vzniklo právo na odškodnění podle zákona č. 82/1998 Sb.

31. Jelikož právní předchůdce žalobkyň a), b) byl povinným, je třeba za počátek rozhodné doby brát okamžik, kdy se o zahájení řízení dozvěděl. Teprve od daného okamžiku začíná jeho nejistota ohledně výsledku řízení.

32. Jelikož v průběhu řízení došlo k úmrtí původního povinného a na jeho místo nastoupily žalobkyně a), b) jakožto jeho dědicové, svědčí i jim délka řízení od doby, kdy bylo vůči jejich právnímu předchůdci řízení zahájeno (srov. již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4815/2009). Dědicům původního účastníka řízení, v němž došlo ke skutečnostem naplňujícím znak nepřiměřeně dlouze vedeného soudního řízení, svědčí celková délka řízení, v němž se stali nástupci původního dlužníka.

33. Konec rozhodné doby je typicky ohraničen právní mocí posledního rozhodnutí, které je v řízení vydáno (nikoliv pravomocným skončením věci jako takové). V podmínkách České republiky je nutno do doby řízení započítat i případné řízení o dovolání, a to i tehdy, bylo-li toto řízení pro poškozeného neúspěšné. Dovolání oprávněného bylo usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 17. 1. 2023[Anonymizováno]odmítnuto, přičemž poslední rozhodnutí nabylo právní moci 9. 2. 2023.

34. Složitost řízení je jednou z možných objektivních příčin prodloužení řízení. Zásadně se projevuje ve dvou samostatných skutečnostech. Zaprvé v počtu instancí, které byly do řízení zapojeny. Zadruhé ve složitosti řízení jako takové, procesní nebo hmotněprávní.

35. Lze vyjít z toho, že řízení ve více instancích obecně zakládá dobu potřebnou pro předložení věci přezkumnému soudu, pro jeho přezkumné posouzení a pro případné promítnutí výsledků přezkumu do dalšího postupu v řízení, přičemž je tak ospravedlnitelná celková délka řízení prodlužována zásadně o dobu za řízení před další instancí. Je přitom nerozhodné, zda je přezkumu podrobena otázka hmotného či procesního práva (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 8. 2017, sp. zn. 30 Cdo 3175/2015).

36. Vedle toho je třeba zohlednit i další okolnosti doprovázející konkrétní řízení, tedy jednak jeho složitost skutkovou (obecně jde zejména o rozsah účastníky tvrzených skutečností určující předmět řízení a z toho vyplývající rozsah dokazování a různorodost užitých důkazních prostředků – výslechy mnoha svědků, obtížná dosažitelnost svědků a jiných důkazních prostředků, znalecké posudky, či výsledky znalce), složitost právního posouzení z hlediska aplikačního i interpretačního závisející zejména na četnosti obdobných řízení s obdobnými skutkovými okolnostmi či existující judikatury a její ustálenosti a dále může být uvažována i složitost procesní daná procesní aktivitou účastníků, četností a srozumitelností jejich podání a procesních návrhů.

37. V rámci složitosti řízení soud I. stupně správně zohlednil, že řízení probíhalo před soudem I. stupně i před soudem odvolacím, a také před soudem dovolacím. Zohlednil i skutečnost, že soud I. stupně i odvolací soud rozhodovaly o věci opakovaně.

38. Zohlednil také složitost skutkovou i právní, potřebu znaleckých posudků, včetně výslechu znalce. Akcentoval složitost právního posouzení věci z hlediska aplikačního i interpretačního související zejména s relativně nižší četností obdobných řízení s obdobnými skutkovými okolnostmi či existující judikatury a její ustálenosti.

39. V rámci hodnocení složitosti věci odvolací soud respektoval právní názor vyjádřený dovolacím soudem v rozsudku ze dne 9. 9. 2024, č. j. 30 Cdo 1462/2024-129 (bod 32 odůvodnění). Do složitosti věci se promítá, že soud výkonu rozhodnutí vyčkával na návrh oprávněného na nařízení (dalšího) výkonu rozhodnutí pro vymožení peněžitého plnění. K nařízení výkonu rozhodnutí pro částku 15.000 Kč totiž došlo až po podání dalšího návrhu oprávněným, a to usnesením Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 21. 7. 2005, č. j. [Anonymizováno], s právní mocí k [datum]. To způsobilo prodloužení řízení, a to nejméně od prosince [Anonymizováno] (od vyznačení doložky právní moci na usnesení Krajského soudu v Brně, ze dne 30. 9. 2003, sp. zn. [Anonymizováno]) do února [Anonymizováno] (do podání návrhu oprávněného na nařízení (dalšího) výkonu rozhodnutí pro vymožení peněžitého plnění ve výši 15.000 Kč s příslušenstvím, neboť soud I. stupně byl nucen vyčkávat na návrh oprávněného a na nařízení (dalšího) výkonu rozhodnutí pro vymožení peněžitého plnění. Jen tento aspekt složitosti věci zapříčinil prodloužení délky řízení o 14 měsíců.

40. Chování poškozeného je subjektivním kritériem, které může na celou délku řízení působit jak negativně, tak i pozitivně. Poškozený jako účastník řízení může přispět k nárůstu délky řízení negativně svou aktivitou ryze obstrukčního charakteru (například opakované činění nejasných podání, navrhování provedení mnoha důkazů či četné změny žalobních návrhů), jak úmyslným, tak i nedbalostním jednáním. Pouze takové chování poškozeného lze v rámci kritéria podle § 31a odst. 3 písm. c) zákona č. 82/1998 Sb. přičíst poškozenému k tíži. Uplatňuje-li poškozený svá procesní práva, například podáváním opravných prostředků, jde o skutečnost zohlednitelnou v rámci kritéria složitosti věci.

41. V R 58/2011 Nejvyšší soud uzavřel, že skutečnost, že účastník využívá svých procesních práv daných mu vnitrostátním právem (podávání opravných prostředků, námitek atd.) nemůže jít k jeho tíži z hlediska prodloužení délky řízení (když naopak důvodnost podaných opravných prostředků může naznačovat nesprávný úřední postup na straně orgánu veřejné moci, což může být zohledněno jako důvod prodloužení délky řízení spočívající v postupu orgánu veřejné moci), že však na druhou stranu nelze přičítat k tíži státu prodloužení délky řízení v důsledku nutnosti reagovat na návrhy, opravné prostředky nebo námitky účastníků řízení, zvláště jde-li o návrhy, opravné prostředky či námitky zjevně nedůvodné.

42. Ve skutkových podmínkách této konkrétní věci je třeba přisvědčit soudu I. stupně v tom, že chování samotného právního předchůdce žalobkyň mělo do určité míry negativní vliv na délku řízení, neboť byla zjištěna nečinnost na jeho straně. Tato nečinnost byla dána včasným nezaplacením zálohy na náklady výkonu rozhodnutí. V tomto směru odkazuje odvolací soud na usnesení Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 21. 7. 2005, č. j. [Anonymizováno] s právní mocí k [datum]. Částka na provedení výkonu rozhodnutí byla uhrazena povinným až v lednu [Anonymizováno], ačkoliv výkon rozhodnutí k vymožení této částky byl pravomocně nařízen v prosinci 2006, což také mělo určitý vliv na celkovou délku řízení, a to konkrétně na to, v jakém okamžiku zjistil oprávněný, že vykonávaný exekuční titul nelze provést, neboť toto oprávněný zjistil až od obchodní společnosti, kterou pověřil provedením prací podle exekučního titulu a tuto skutečnost (toto zjištění) tedy oprávněný až poté oznámil soudu výkonu rozhodnutí.

43. Pokud jde o podání návrhu na odklad výkonu rozhodnutí, doručený soudu I. stupně dne [datum], tento byl jednoznačně účelným úkonem, neboť mu bylo vyhověno usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 25. 7. 2012, č. j. [Anonymizováno].

44. Za úkon právního předchůdce žalobkyň a), b), který vedl ke zbytečnému prodloužení délky řízení je však třeba považovat opožděně podané odvolání proti nařízení výkonu rozhodnutí doručené soudu [datum] (datované [datum] na č. l. 24), které bylo odmítnuto usnesením soudu I. stupně č. j. [Anonymizováno], přičemž proti tomuto odmítnutí podal právní předchůdce žalobkyň odvolání, o kterém rozhodl odvolací soud tak, že se usnesení soudu I. stupně potvrzuje (srov. usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21. 3. 2008, č. j. [Anonymizováno]).

45. Za další úkon právního předchůdce žalobkyň a), b), který vedl ke zbytečnému prodloužení délky řízení je třeba považovat odvolání proti dražebnímu roku, které je nepřípustné, což rovněž vyjádřil ve svém usnesení Krajský soud v Brně pod č. j. [Anonymizováno]

46. Oproti tomu okolnost podání odvolání proti usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí provedením prací a výkonů, odvolání proti usnesení o zamítnutí návrhu na odklad č. j. [Anonymizováno], podání návrhu na odklad výkonu rozhodnutí podáním z [datum], jakož i další, byla zohledněna v rámci kritéria složitosti věci a nebyla zohledňována v neprospěch nároku žalobkyň a), b) pro chování jejich právního předchůdce.

47. Jde-li o postup soudu v rámci řízení vedeného u Okresního soudu v Uherském Hradišti pod sp. zn. [Anonymizováno], je třeba vycházet z žádoucího postupu tak, jak je vylíčen v § 6 o. s. ř, podle něhož v řízení postupuje soud v součinnosti se všemi účastníky řízení tak, aby ochrana práv byla rychlá a účinná a aby skutečnosti, které jsou mezi účastníky sporné, byly spolehlivě zjištěny. V té souvislosti bylo zjištěno porušení práva účastníka na přiměřenou délku řízení, m. j. v souvislosti s průtahy na straně soudu výkonu rozhodnutím.

48. Průtahy v soudním řízení je třeba posoudit individuálně. Za průtah je možno v obecné rovině označit nedůvodnou nečinnost trvající déle než měsíc, což platí právě pro řízení před soudem I. stupně. Případem pochybení soudu je také situace, a to zrušení rozhodnutí soudu I. stupně z důvodu jeho nepřezkoumatelnosti (srov. přiměřeně právní závěry obsažené ve stanovisku občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu, sp. zn. Cpjn 206/2010 přijatém dne 13. 4. 2011), či nepřezkoumatelnosti.

49. Ve skutkových poměrech této konkrétní věci byly zjištěny průtahy.

50. Soud I. stupně zastavil řízení o výkon rozhodnutí dne [datum] z důvodu materiální nevykonatelnosti exekučního titulu, přitom dostatek skutkových podkladů pro tento postup měl soud I. stupně nejpozději v dubnu [Anonymizováno] poté, co mu bylo [datum] doručeno doplnění znaleckého posudku z oboru stavebnictví. Ze závěrů tohoto znaleckého posudku a jeho doplnění přitom vyplynulo, že tak, jak je stanoveno ve vykonávaném rozhodnutí Okresního soudu v Uherském Hradišti č. j. [Anonymizováno] ze dne [datum] při stávající úpravě dvora není možné dosáhnout splnění povinnosti formulovaného v exekučním titulu. Konkrétně pak bez dalších návazných zásahů [Anonymizováno]. I při zohlednění doby, kdy soud I. stupně nemohl pokračovat v řízení pro nedostatek odstranitelné podmínky řízení dané úmrtím povinného (úmrtí [datum], dne [datum] rozhodnutí odvolacího soudu o pokračování v řízení s právními nástupkyněmi povinného) činí průtahy jen z tohoto důvodu nejméně celkem 43 měsíců, neboť po takovou dobu nebyly činěny (ač mohly být činěny) účelné úkony směřující ke skončení věci, a pro takový postup již byly ve spise skutkové poznatky (1 měsíc je odůvodněná nečinnost). Uvedených 43 měsíců zahrnovalo jak část úseku řízení, kdy byl účastníkem řízení právní předchůdce žalobkyň a), b), tak i část úseku řízení, kdy byly účastnicemi žalobkyně a), b). Z uvedených 43 měsíců byl průtah v trvání 27 měsíců dán již k okamžiku smrti právního předchůdce žalobkyň a), b).

51. V průběhu výkonu rozhodnutí byl ustanoven usnesením soudu I. stupně znalec z oboru stavebnictví. Jeho znalecký posudek byl předložen soudu [datum]. Dané usnesení bylo doručeno účastníkům řízení v říjnu [Anonymizováno]. V prosinci [Anonymizováno] byl vyhotoven platební poukaz na znalečné. V lednu [Anonymizováno] byl učiněn další úkon soudu a v únoru [Anonymizováno] nařízeno jednání. Znalec byl však ke znaleckému posudku vyslechnut až [datum]. Průtahy jen z tohoto důvodu činí nejméně 12 měsíců, neboť v průběhu roku [Anonymizováno] nebyl činěn účelný úkon směřující ke skončení věci.

52. V souladu s právním názorem dovolacího soudu vyjádřeného v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 9. 9. 2024, č. j. 30 Cdo 1462/2024-129 (bod 29) bylo třeba přezkoumat, zda došlo k průtahům i v později zahájeném vykonávacím řízení a zjištěné úvahy promítnout do závěru o přiměřenosti postupu soudu v nyní odškodňovaném řízení. Řízení, která probíhala u Okresního soudu v Uherském Hradišti pod sp. zn. [Anonymizováno] a pod sp. zn. [Anonymizováno] spolu úzce souvisela. Z hlediska doby rozhodné pro stanovení přiměřeného zadostiučinění je nezbytné tato řízení považovat za řízení jediné.

53. I v později zahájeném řízení před Okresním soudem v Uherském Hradišti pod sp. zn. [Anonymizováno] však byly zjištěny průtahy. Tyto se týkaly konkrétně období od září [Anonymizováno] do června [Anonymizováno], kdy nebyly v řízení prováděny žádné úkony. Průtahy jen z tohoto důvodu činí 10 měsíců.

54. Odvolací soud respektoval právní názor vyjádřený dovolacím soudem. Nelze z hlediska kritéria postupu orgánu veřejné moci státu klást k tíži státu, že v rámci vykonávacího řízení musel vyčkávat na návrh oprávněného na nařízení (dalšího) výkonu rozhodnutí pro vymožení peněžitého plnění; případná prodleva jde naopak k tíži poškozeným z hlediska kritéria složitosti posuzované věci, což odvolací soud konkrétně vyložil a promítl do svých úvah shora.

55. Soud I. stupně se zabýval také kritériem významu řízení pro poškozeného. Správně vzal v úvahu, že daný předmět řízení lze obecně hodnotit jako mající standardní význam pro účastníky řízení, což nevede ani ke zvýšení, ani ke snížení základní částky odškodnění (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 8. 2012, sp. zn. 30 Cdo 692/2012). Nešlo o řízení trestní, opatrovnické, týkající se života a smrti, ani o pracovněprávní spor, ani o spor, který by měl dopad na zajištění obživy.

56. Porušení práva účastníka na projednání věci v přiměřené lhůtě samo o sobě zakládá vyvratitelnou domněnku v tom směru, že jím byla způsobena žalobci nemajetková újma, za kterou mu náleží přiměřené zadostiučinění ve smyslu ustanovení § 31a odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 9. 2010, sp. zn. 30 Cdo 958/2009).

57. Tvrzení poškozených žalobkyň a), b) jsou podstatná pro posouzení intenzity újmy, které musí odpovídat forma a případně výše zadostiučinění.

58. Pokud jde o samotnou výši odškodnění, je třeba učinit následující konkrétní závěry při zohlednění skutečností vyložených shora.

59. Občanskoprávní a obchodní kolegium Nejvyššího soudu 13. dubna 2011 sjednotilo judikaturu v otázce odškodňování za nepřiměřeně dlouhé průtahy v řízení, a to m. j. v případě soudních řízení. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že pro poměry České republiky je přiměřené, jestliže se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi 15.000 Kč až 20.000 Kč (cca 600 až 800 EUR) za jeden rok řízení (srov. přiměřeně právní závěry obsažené ve stanovisku občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu, sp. zn. Cpjn 206/2010 přijatém dne 13. 4. 2011). Nejvyšší soud tímto nastínil ke sjednocení soudní praxe určitý model posuzování, podle něhož by soudy v České republice měly postupovat při určování výše přiměřeného zadostiučinění. Bude vždy na soudech nižších stupňů, aby své úvahy při stanovování výše přiměřeného zadostiučinění podrobily tomuto posuzování, jasně uváděly zohlednění jednotlivých kritérií a vyjadřovaly postup, na základě kterého k dané částce dospěly.

60. K názoru žalobkyň a), b) ohledně zohlednění inflace je zapotřebí uvést, že stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010 přijaté dne [datum] vychází z výše odškodnění v Euro, které přiznává ve svých rozhodnutích Evropský soud pro lidská práva. Tento soud v řízeních ve věcech proti České republice přiznává v průměru kolem 5.000 EUR a ze zohlednění případů, za které Evropský soud pro lidská práva přiznal odškodnění za nepřiměřenou délku řízení vychází právě uvedené stanovisko.

61. Z právního názoru vysloveného v usnesení Nejvyššího soudu z 24. 6. 2013, sp. zn. 30 Cdo 3331/2012, vyplývá, že základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, se pohybuje v rozmezí mezi 15.000 Kč až 20.000 Kč za rok nepřiměřeně dlouhého řízení. Uvedené rozmezí je nadto pouze orientační, a byť se jedná o důležité východisko, nezbavuje obecné soudy nižších stupňů povinnosti individuálního posouzení každého případu a v závislosti na něm stanovení adekvátního zadostiučinění, a to (eventuálně) i mimo rozpětí, jež stanovil Nejvyšší soud (srov. nález Ústavního soudu ze dne 9. 12. 2010, sp. zn. III. ÚS 1320/10).

62. Při stanovení základní částky hraje zásadní roli celková doba řízení. Bylo-li řízení extrémně dlouhé a jeho délka byla násobně delší, než bylo možno vzhledem k okolnostem případu očekávat, bude se přiznaná částka za příslušný časový úsek blížit horní hranici výše uvedených intervalů.

63. V této konkrétní věci pak dospěl odvolací soud k právnímu závěru, že řízení bylo extrémně dlouhé a jeho délka přesahující 21 let byla násobně delší, než bylo možno vzhledem k okolnostem případu očekávat.

64. Za takových okolností je namístě i s přihlédnutím k právnímu názoru vyslovenému v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1320/2011 stanovit základní částku náhrady za jeden rok blížící se částce 20.000 Kč za rok řízení.

65. V této konkrétní věci dospěl odvolací soud k závěru, že jsou důvody s přihlédnutím k délce řízení ve vztahu ke konkrétním okolnostem věci, stanovit základní částku v souladu se soudem I. stupně za jeden měsíc ve výši 1.660 Kč.

66. V této výši základního odškodnění se promítá také navýšení cen v důsledku inflace v době od vydání uvedeného stanoviska, což však jako údaj samo o sobě nemá dostatečnou relevanci ve vztahu ke konkrétním poměrům konkrétního žadatele, jehož je nutno odškodnit v tomto konkrétním případě.

67. Jakékoliv řízení vždy nějakou dobu trvá. Bylo by nesprávné, jestliže by i počáteční doba řízení (kterou by bylo možno považovat ještě za přiměřenou) byla odškodňována ve stejné výši jako doba jí přesahující. Pro účely vypořádání se s touto problematikou tak Nejvyšší soud pokládá za rozumné, jestliže první dva roky řízení (resp. prvních 24 měsíců) budou ohodnoceny částkou o polovinu nižší.

68. Toto pravidlo aplikoval v této konkrétní věci také odvolací soud, a to ve shodě se soudem I. stupně.

69. Řízení trvalo 21 let a 3 měsíce.

70. Právní předchůdce žalobkyň a), b) byl účastníkem řízení (po doručení usnesení o zahájení výkonu rozhodnutí) do úmrtí, tj. od [datum] do [datum], tj. 17 let a 9 měsíců, tj. 213 měsíců.

71. Za prvních 213 měsíců trvajícího řízení je základní částka náhrady 333.660 Kč (při měsíční základní výši odškodnění 1.660 Kč, s tím, že za první dva roky činí základní výše odškodnění 830 Kč za měsíc trvání řízení).

72. Řízení probíhalo na dvou stupních soudní soustavy, a to u obou stupňů opakovaně. Proto je třeba z důvodu jeho složitosti odečíst 20 %.

73. Navíc řízení bylo skutkově i právně složité, neboť v něm bylo zapotřebí vypracovat více znaleckých posudků. Bylo zapotřebí přistoupit k výslechu znalce a k doplňování znaleckého posudku. Proto je třeba odečíst dalších 20 %. Dále z důvodu složitosti dané tím, že soud výkonu rozhodnutí musel vyčkávat na návrh oprávněného na nařízení (dalšího) výkonu rozhodnutí pro vymožení peněžitého plnění bylo třeba odečíst dalších 5 % (neboť doba tohoto vyčkávání představuje přibližně 5 % z délky řízení, jak bylo konkrétně vymezeno odvolacím soudem shora). Z důvodu skutkové a právní složitosti, včetně vyčkávání na návrh nový návrh oprávněného, tak bylo třeba odečíst celkem (20 % + 5 %), tj. 25 %.

74. Daný spor lze obecně hodnotit jako mající standardní význam pro účastníky řízení, což nevede ani ke zvýšení, ani ke snížení základní částky odškodnění (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 8. 2012, sp. zn. 30 Cdo 692/2012).

75. Řízení bylo stiženo průtahy. Za průtah je zapotřebí považovat nedůvodnou nečinnost trvající déle než 1 měsíc, a to před soudem I. stupně. Odvolací soud poukázal na shora zjištěné a konkretizované průtahy. Jde-li o průtah na straně soudu z důvodu neučinění závěru o materiální nevykonatelnosti exekučního titulu přes dostatek skutkových zjištění pro tento závěr, tento činil 27 měsíců již k okamžiku smrti právního předchůdce žalobkyň a), b). S přihlédnutím k dalším shora konkrétně vymezeným průtahům v délce 22 měsíců činí součet těchto průtahů celkem 49 měsíců. Proto bylo zapotřebí přistoupit k navýšení odškodnění o 20 % v rámci kritéria postupu orgánu veřejné moci během řízení (§ 31a odst. 1 písm. d/ zákona č. 82/1998 Sb.).

76. Negativní vliv na délku řízení měla také nečinnost povinného (a to mimo dobu zjištěných průtahů na straně soudu, tj. nečinnost povinného v jiné době než byly zjištěny průtahy na straně soudu) spočívající v opožděném splnění povinnosti zaplatit zálohu na provedení výkonu a dále shora vymezené podání návrhů či odvolání. Proto bylo zapotřebí snížit výši odškodnění o 20 %. V tomto směru odkazuje odvolací soud na doklad o placení na č. l. 187, 192, spisu sp. zn. [Anonymizováno].

77. Proto bylo zapotřebí modifikovat základní částku takto: -20 % - 25 % + 20 % - 20 % = - 45 %.

78. Právnímu předchůdci žalobkyň za dobu, po kterou byl sám účastníkem řízení náleží po modifikaci základní částky celkem 183.513 Kč.

79. Tuto částku pak bylo zapotřebí dělit počtem žalobkyň. Každé ze žalobkyň náleží 91.756,50 Kč.

80. Žalobkyním a), b) pak náleží také odškodnění za dalších 42 měsíců řízení.

81. Za tuto dobu činí základní částka odškodnění 69.720 Kč.

82. Řízení probíhalo na třech stupních soudní soustavy. U soudu I. stupně a u soudu odvolacího opakovaně. Nadto bylo vyčkáváno ve věci právního nástupnictví na skončení dědického řízení po původním povinném. Proto je třeba z důvodu jeho složitosti odečíst 20 %. S ohledem na konkrétní předmět dovolacího řízení, skončeného v relativně krátkém čase odmítnutím dovolání, nebylo důvodu odečíst z tohoto důvodu vyšší množství procent oproti předchozímu průběhu řízení.

83. Řízení bylo skutkově i právně složité. Bylo zapotřebí právně vyřešit otázku materiální vykonatelnosti exekučního titulu, kterým bylo rozhodnutí soudu. Proto je třeba odečíst dalších 20 %.

84. Daný spor lze obecně hodnotit jako mající standardní význam pro účastníky řízení, bez vlivu na základní částku odškodnění.

85. Řízení bylo stiženo průtahy. Včasným neučiněním závěru o materiální vykonatelnosti rozhodnutím exekučního titulu, přes dostatečné skutkové podklady, byly zjištěny průtahy 14 měsíců. Proto bylo zapotřebí přistoupit k navýšení odškodnění o 30 %.

86. Negativní vliv na délku řízení ze strany žalobkyň a), b) nebyl dán.

87. Podle nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 22. 10. 2019, sp. zn. II. ÚS 554/18, nelze jen mechanicky krátit výši zadostiučinění počtem účastníků nepřiměřeně dlouhého řízení. Vždy je nutno s náležitou podrobností vycházet z konkrétních okolností souzeného případu a přísně individualizovaných důsledků a nepoužívat kritérium sdílené újmy jako pravidlo, nýbrž jako alternativu. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu I. stupně, že po celou dobu řízení byly obě žalobkyně zastoupeny jediným zástupcem a jednaly ve shodě. Sdílenost újmy je patrná i z odškodňovacího řízení. Je proto odůvodněn závěr soudu I. stupně, že je namístě snížit částku přiměřeného zadostiučinění o 10 %. V tomto směru doplňuje odvolací soud též přiměřeně odkaz na právní názor vyslovený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3694/2011.

88. Proto bylo zapotřebí modifikovat základní částku takto: -20 % - 20 % + 30 % - 10 % = - 20 %.

89. Každé žalobkyni za následnou dobu řízení náleží po modifikaci základní částky celkem 55.776 Kč.

90. Každá ze žalobkyň má tak celkový nárok na přiměřené zadostiučinění ve výši 147.532,50 Kč.

91. Žalovaná uhradila před začátkem řízení každé z žalobkyň částku 121.500 Kč.

92. Proto byl nárok každé z žalobkyň na podkladě podané žalobě shledán důvodným, co do zaplacení částky 26.032,50 Kč.

93. Každé z žalobkyň náleží na podkladě podané žaloby důvodně také úrok z prodlení z částky 26.032,50 Kč a to od 1. 8. 2023 do zaplacení. Prodlení žalované nastalo marným uplynutím šestiměsíční lhůty určené k předběžnému projednání nároku. V podrobnostech odkazuje odvolací soud v tomto směru na odůvodnění provedené soudem I. stupně, s nímž se ztotožňuje.

94. Při svém rozhodnutí vzal odvolací soud v úvahu ustanovení § 96 odst. 6 o. s. ř. Byl-li návrh na zahájení řízení vzat zpět až poté, co rozhodnutí odvolacího soudu, případně též soudu prvního stupně, o věci bylo dovolacím soudem zrušeno, soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné, jestliže důvodem pro zpětvzetí návrhu byla skutečnost, která nastala v době, kdy trvaly účinky zrušeného rozhodnutí.

95. Z právního názoru vysloveného nálezem pléna Ústavního soudu ČR, ze dne 30. června 2020, sp. zn. Pl. ÚS 40/18 (bod 33) vyplynulo, že ustanovení § 96 odst. 6 o. s. ř. umožňuje po vrácení věci soudu nižšího stupně (dovolacím soudem) pokračovat v řízení bez ohledu na to, že žalovaný žalobci plnil. Soud může vycházet z již provedených důkazů a provede již jen takové, jejichž potřeba vyplynula z kasačního rozhodnutí dovolacího soudu. Na základě před ním provedených důkazů a vycházeje z právního názoru dovolacího soudu (který je závazný pouze v této konkrétní věci), soud znovu o žalobě rozhodne. Stěží jinak, než že žalobu zamítne. V prvním případě proto, že se nově ukáže, že žaloba byla nedůvodná (žalobce uplatněný nárok neměl). Ve druhém případě proto, že soud dospěl opět k závěru, že žaloba naopak důvodná byla, avšak jejímu vyhovění brání dřívější plnění žalovaného, a na tomto základě byl uplatněný nárok uspokojen. V obou případech se ovšem – jako zásadní – uplatní, že výrok s odůvodněním tvoří integrální jednotu, pročež rozsudek v prvním případě (druhý není třeba řešit) představuje úplnou prejudici (viz § 135 odst. 2, § 159a odst. 1 o. s. ř.). Jestliže žalobce přijaté plnění nevydá dobrovolně, postačí v řízení o vydání bezdůvodného obohacení provést důkaz rozsudkem z původního sporu. Odpadá tak potřeba „skutečného“ sporu o bezdůvodné obohacení, k němuž by muselo dojít, jestliže by řízení po zpětvzetí žaloby bylo zastaveno.

96. Za těchto okolností odvolací soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto rozsudku, přičemž zamítavý výrok II. rozsudku soudu I. stupně (v jeho doposud nepravomocné části) odvolací soud potvrdil podle § 219 o. s. ř., přičemž dále odvolací soud vyhovující výrok I. rozsudku soudu I. stupně změnil podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř., tak, že zamítl přiznaný nárok žalobkyň a), b) vůči žalované.

97. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1, 2 o. s. ř., § 142 odst. 3 o. s. ř. Podle § 142 odst. 3 občanského soudního řádu platí, že i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. V nyní projednávané věci žalobkyně a), b) prokázaly důvodnost základu svého nároku uplatněného podanou žalobou, tedy existenci nemajetkové újmy způsobené při výkonu veřejné moci nesprávným úředním postupem. Za této situace bylo třeba postupovat podle § 142 odst. 3 o. s. ř., neboť výše přiměřeného zadostiučinění závisí na volné úvaze soudu. V otázce aplikace ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř. odkazuje odvolací soud přiměřeně na právní názor vyjádřený v nálezu Ústavního soudu ČR sp. zn. I. ÚS 2482/23. Rozhodnutí o nákladech řízení podle úspěchu ve věci je vyjádřeno rovněž v nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 30. června 2020, sp. zn. Pl. ÚS 40/18 i ve vztahu k výkladu ustanovení § 96 odst. 6 o. s. ř.

98. Náklady žalobkyně a) sestávají: - ze zaplaceného soudního poplatku za podání žaloby ve výši 2.000 Kč, - z nákladů právního zastoupení advokátem, za které mu náleží náhrada odměny za každý z účelně vynaložených úkonů právní služby, mezi které náleží do 31. 12. 2024: - převzetí a příprava zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a/ vyhlášky č. 177/1996 Sb.), - podání žaloby (§ 11 odst. 1 písm. d/ vyhlášky č. 177/1996 Sb.), - replika žalobkyň z [datum] (§ 11 odst. 1 písm. d/ vyhlášky č. 177/1996 Sb.), - vyjádření žalobkyň z [datum] (§ 11 odst. 1 písm. d/ vyhlášky č. 177/1996 Sb.), - účast u jednání dne [datum] (§ 11 odst. 1 písm. g/ vyhlášky č. 177/1996 Sb.), - odvolání žalobkyň z [datum] (§ 11 odst. 1 písm. k/ vyhlášky č. 177/1996 Sb.), - vyjádření žalobkyň k odvolání žalované z [datum] (§ 11 odst. 1 písm. k/ vyhlášky č. 177/1996 Sb.), - účast u jednání odvolacího soudu (§ 11 odst. 1 písm. g/ vyhlášky č. 177/1996 Sb.), - porada s klienty přesahující jednu hodinu (§ 11 odst. 1 písm. c/ vyhlášky č. 177/1996 Sb.), - písemné vyjádření k dovolání z [datum] (§ 11 odst. 1 písm. k/ vyhlášky č. 177/1996 Sb.), - písemné vyjádření z [datum] (§ 11 odst. 1 písm. d/ vyhlášky č. 177/1996 Sb.), výše odměny z tarifní hodnoty 26.032,50 Kč podle § 7 bod 5, § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. činí částku 1.744 Kč za každý jednotlivý úkon právní služby, celková výše odměny činí 19.184 Kč, náhrada hotových výdajů za 11 úkonů právní služby ve výši podle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve výši jedné poloviny (neboť šlo o úkony činěné při zastupování dvou osob), tj. 11 úkonů pro 150 Kč, tj. 1.650 Kč, odvolací soud zohlednil čl. II. vyhlášky č. 258/2024 Sb., podle něhož za právní služby poskytnuté přede dnem nabytí účinnosti této vyhlášky přísluší advokátovi odměny podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti této vyhlášky, - z nákladů právního zastoupení advokátem, za které mu náleží náhrada odměny za každý z účelně vynaložených úkonů právní služby, mezi které náleží po 1. 1. 2025: - účast u jednání odvolacího soudu [datum] (§ 11 odst. 1 písm. g/ vyhlášky č. 177/1996 Sb.), výše odměny za tarifní hodnoty 26.032,50 Kč podle § 7 bod 5, § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., činí částku 1.744 Kč, náhrada hotových výdajů za 1 úkon právní služby ve výši podle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši jedné poloviny činí 225 Kč, náhrada za ztrátu času na cestě strávené ze sídla advokátní kanceláře k odvolacímu soudu a zpět (2 započaté půlhodiny) činí ve výši jedné poloviny, celkem 150 Kč, náhrada cestovného za cestu ze sídla advokátní kanceláře z Březolup do Zlína k odvolacímu soudu a zpět (celkem 30 km) osobním vozidlem RZ[Anonymizováno][SPZ], s průměrnou spotřebou 6,8 litrů nafty/100 km, cena nafty 34,70 Kč podle § 4 písm. c) vyhlášky č. 475/2024 Sb. základní sazba náhrady 5,80 Kč za 1 kilometr podle § 1 písm. b) vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve výši jedné poloviny činí 122,50 Kč.

99. K nákladům právního zastoupení náleží dále podle § 137 odst. 3 o. s. ř. náhrada za DPH ve výši 21 %, a to z celkové částky odměny 20.928 Kč, náhrady hotových výdajů 1.875 Kč, náhradu za ztráty času 150 Kč, náhrady cestovného 122,50 Kč, tj. z celkové částky 23.075,50 Kč, činí 4.845,90 Kč. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni a) celkovou částku nákladů řízení před soudem I. stupně, před odvolacím soudem a před dovolacím soudem ve výši 29.921,40 Kč. Tuto částku je povinna zaplatit žalobkyni a) k rukám jejího zástupce podle § 149 odst. 1 o. s. ř. ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když nebyly zjištěny důvody pro její prodloužení.

100. Náklady žalobkyně b) sestávají: - ze zaplaceného soudního poplatku za podání žaloby ve výši 2.000 Kč, - z nákladů právního zastoupení advokátem, za které mu náleží náhrada odměny za každý z účelně vynaložených úkonů právní služby, mezi které náleží do 31. 12. 2024: - převzetí a příprava zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a/ vyhlášky č. 177/1996 Sb.), - podání žaloby (§ 11 odst. 1 písm. d/ vyhlášky č. 177/1996 Sb.), - replika žalobkyň z [datum] (§ 11 odst. 1 písm. d/ vyhlášky č. 177/1996 Sb.), - vyjádření žalobkyň z [datum] (§ 11 odst. 1 písm. d/ vyhlášky č. 177/1996 Sb.), - účast u jednání dne [datum] (§ 11 odst. 1 písm. g/ vyhlášky č. 177/1996 Sb.), - odvolání žalobkyň z [datum] (§ 11 odst. 1 písm. k/ vyhlášky č. 177/1996 Sb.), - vyjádření žalobkyň k odvolání žalované z [datum] (§ 11 odst. 1 písm. k/ vyhlášky č. 177/1996 Sb.), - účast u jednání odvolacího soudu (§ 11 odst. 1 písm. g/ vyhlášky č. 177/1996 Sb.), - porada s klienty přesahující jednu hodinu (§ 11 odst. 1 písm. c/ vyhlášky č. 177/1996 Sb.), - písemné vyjádření k dovolání z [Anonymizováno] (§ 11 odst. 1 písm. k/ vyhlášky č. 177/1996 Sb.) - písemné vyjádření z [datum] (§ 11 odst. 1 písm. d/ vyhlášky č. 177/1996 Sb.), výše odměny z tarifní hodnoty 26.032,50 Kč podle § 7 bod 5, § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. činí částku 1.744 Kč za každý jednotlivý úkon právní služby, celková výše odměny činí 19.184 Kč, náhrada hotových výdajů za 11 úkonů právní služby ve výši podle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve výši jedné poloviny (neboť šlo o úkony činěné při zastupování dvou osob), tj. 11 úkonů pro 150 Kč, tj. 1.650 Kč, odvolací soud zohlednil čl. II. vyhlášky č. 258/2024 Sb., podle něhož za právní služby poskytnuté přede dnem nabytí účinnosti této vyhlášky přísluší advokátovi odměny podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti této vyhlášky, - z nákladů právního zastoupení advokátem, za které mu náleží náhrada odměny za každý z účelně vynaložených úkonů právní služby, mezi které náleží po 1. 1. 2025: - účast u jednání odvolacího soudu 7. 1. 2025 (§ 11 odst. 1 písm. g/ vyhlášky č. 177/1996 Sb.), výše odměny z tarifní hodnoty 26.032,50 Kč podle § 7 bod 5, § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., činí částku 1.744 Kč, náhrada hotových výdajů za 1 úkon právní služby ve výši podle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši jedné poloviny činí 225 Kč, náhrada za ztrátu času na cestě strávené ze sídla advokátní kanceláře k odvolacímu soudu a zpět (2 započaté půlhodiny) činí ve výši jedné poloviny, celkem 150 Kč, náhrada cestovného za cestu ze sídla advokátní kanceláře z Březolup do Zlína k odvolacímu soudu a zpět (celkem 30 km) osobním vozidlem [SPZ], s průměrnou spotřebou 6,8 litrů nafty/100 km, cena nafty 34,70 Kč podle § 4 písm. c) vyhlášky č. 475/2024 Sb. základní sazba náhrady 5,80 Kč za 1 kilometr podle § 1 písm. b) vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve výši jedné poloviny činí 122,50 Kč.

101. K nákladům právního zastoupení náleží dále podle § 137 odst. 3 o. s. ř. náhrada za DPH ve výši 21 %, a to z celkové částky odměny 20.928 Kč, náhrady hotových výdajů 1.875 Kč, náhradu za ztráty času 150 Kč, náhrady cestovného 122,50 Kč, tj. z celkové částky 23.075,50 Kč, činí 4.845,90 Kč. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni a) celkovou částku nákladů řízení před soudem I. stupně, před odvolacím soudem a před dovolacím soudem ve výši 29.921,40 Kč. Tuto částku je povinna zaplatit žalobkyni a) k rukám jejího zástupce podle § 149 odst. 1 o. s. ř. ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když nebyly zjištěny důvody pro její prodloužení.

102. Za účelný úkon právní služby ve vztahu k žalobkyním a), b) nepovažoval odvolací soud požadovaný úkon v podobě převzetí a přípravy právního zastoupení v souvislosti s dovolacím řízení, neboť zástupce žalobkyň a), b) byl řádně a v úplnosti seznámen s předchozím průběhem řízení, přičemž potřebu konzultovat stav řízení s klienty zohlednil odvolací soud přiznáním požadované odměny za poradu s klienty.

Poučení