60 CO 155/2022 - 351

Rubrum

Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně, rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Rezka a soudců JUDr. Ladislava Pavlíčka a JUDr. Karla Šabaty, PhD., ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] o 206.248,86 Kč s příslušenstvím o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 25. 5. 2022, č. j. 6 C 31/2020-292, ve spojení s doplňujícím rozsudkem Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 11. 10. 2022, č. j. 6 C 31/2020-331, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se v napadené části výroku I., kterou bylo rozhodnuto, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci 27.617,64 Kč -) s 10% ročním úrokem z prodlení z částky 27.617,64 Kč od [datum] do zaplacení -) s 10% ročním úrokem z prodlení z částky 114.006,58 Kč od [datum] do [datum] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, potvrzuje.

II. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku I. v části, kterou bylo rozhodnuto o žalobě co do částky 2.225,61 Kč s 10% ročním úrokem z prodlení z částky 2.225,61 Kč od [datum] do zaplacení a co do 10% ročního úroku z prodlení z částky 114.006,58 Kč od [datum] do [datum], mění tak, že v této části se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení před soudy obou stupňů ve výši 59.983,20 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.

Odůvodnění

1. Rozsudkem Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 25. 5. 2022, č. j. 6 C 31/2020-292 bylo rozhodnuto tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 29 843,25 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 143 849,83 Kč od [datum] do [datum] a s úrokem z prodlení z částky 29 843,25 Kč od [datum] do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I.), žaloba se v části, v níž se žalobce domáhal po žalovaném částky 60 622,75 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 60 622,75 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá (výrok II.), žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 64 968,40 Kč, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce (výrok III.). Rozsudkem Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 11. 10. 2022, č. j. 6 C 31/2020-331, bylo rozhodnuto, že rozsudek Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 25. 5. 2022, č. j. 6 C 31/2020-292, se doplňuje o výrok IV: žaloba se v části, v níž se žalobce domáhal po žalovaném povinnosti zaplatit žalobci úrok z prodlení ve výši 10% ročně z částky 60.622,75 Kč od [datum] do [datum] a úrok z prodlení ve výši 10% ročně z částky 115.782,86 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá.

2. Své rozhodnutí odůvodnil soud I. stupně v podstatných částech tím, že v řízení byly zjištěny všechny prvky odpovědnostního vztahu mezi žalobcem a žalovaným podle ustanovení zákona č. 82/1998 Sb., tedy existence odpovědnostního titulu v podobě usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne [datum], existence škody vzniklá žalobci v souvislosti s trestním stíháním a příčinná souvislost. Za nezákonné rozhodnutí je třeba považovat usnesení o sdělení obvinění žalobci pro zločin znásilnění podle § 185 odst. 1 alinea první, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) trestního zákoníku, a to za situace, kdy nezákonnost tohoto trestního rozhodnutí a tím i potažmo celého trestního řízení vedeného proti žalobci byla nakonec deklarována rozsudkem Krajského soudu v Brně, pobočka ve [obec] vydaným dne 21. 5. 2019 pod č. j. 61 T 4/2020-479, jímž byl žalobce obžaloby za zločin znásilnění podle § 185 odst. 1 alinea první, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) trestního zákoníku zproštěn podle § 226 písm. b) trestního řádu. Žalobce prokázal, že v souvislosti s trestním řízením zaplatil za vypracování znaleckého posudku znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] [jméno], a za vypracování zprávy o výsledku provedeného šetření soukromým detektivem [jméno] [příjmení], které předložil jako důkaz v rámci trestního stíhání. Požadoval po žalovaném náhradu za tyto zaplacené částky. Pokud jde o náklady na vyhotovení znaleckého posudku MUDr. [jméno] [příjmení], PhD., lze podle soudu I. stupně takové náklady považovat za účelné pouze v rozsahu částky, kterou by, být v pozici zadavatele znaleckého posudku, uhradil stát na základě právního předpisu, tedy stanovených nikoliv na základě dohody, ale podle § 139 o. s. ř. ve spojení se zákonem č. 36/1967 Sb. a vyhláškou č. 37/1967 Sb. Znalec uvedl, že znalecký posudek vypracovával 42 hodin, žalobci účtoval pouze 40 hodin odvedené práce. Soud I. stupně dospěl k závěru, že rozsah soudem účtované práce se nevymyká běžně účtovanému rozsahu prací v obdobných případech, a to s přihlédnutím ke zprávám znalců, které soud opatřil a s přihlédnutím k tomu, že v předmětné trestní věci byl zadán znalecký posudek také orgány činnými v trestním řízení, jehož vypracování si vyžádalo 35 hodin. Proto dospěl soud I. stupně k závěru, že rozsah 40 hodin práce, je rozsahem přiměřeným. Tím, že se znalec [příjmení] [jméno] [příjmení] [jméno] zabýval také znaleckým posudkem, který nechali zpracovat orgány činné v trestním řízení, je odůvodněným, aby počet hodin zpracování znaleckého posudku MUDr. [jméno] [příjmení] [jméno] byl mírně vyšší. Stát by znalci uhradil odměnu ve výši 350 Kč za hodinu za odbornou činnost a 200 Kč za administrativní činnost. V tomto závěru odkázal soud I. stupně na § 16 vyhlášku č. 37/1967 Sb. a na výši znalečného přiznaného znalci ustanoveného orgány činnými v trestním řízení. S ohledem na to, že znalecký posudek zpracovaný znalcem ustanoveným orgány činnými v trestním řízení vyžadoval z celkového rozsahu počtu vynaložených hodin také 2 hodiny administrativní činnosti, dospěl soud I. stupně k závěru, že v případě znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] [jméno] je odůvodněným rozsah 38 hodin za odbornou činnost s odůvodněnou sazbou odměny 350 Kč za hodinu a rozsah 2 hodin za administrativní činnost s odůvodněnou odměnou 200 Kč za hodinu, kdy výše 200 Kč za administrativní činnost je odůvodněna výší odměny přiznanou znalci za posudek zadaný orgány činnými v trestním řízení. Znalec [příjmení] [jméno] [příjmení] [jméno] není plátcem DPH a žádné další hotové výdaje nežádal. Soud I. stupně dospěl k závěru, že vypracování zprávy na základě šetření soukromým detektivem [jméno] [příjmení] bylo na místě v souladu s vyhledáváním a označováním důkazů v přípravném řízení, a to v rozsahu účelně vynaložených nákladů v příčinné souvislosti s nezákonným rozhodnutím. Za účelné považoval soud I. stupně: -) 6 hodin vynaložené práce, 2 hodiny ztráty času na cestě a cestovné z [obec] do [obec] a zpět, v souvislosti s jednáním s právním zástupce žalobce a studiem spisu -) 1 hodina práce, 2 hodiny ztráty času na cestě a cestovné z [obec] do [obec] a zpět, za účelem porady s klientem a projíždění [obec] -) 2 hodiny vynaložené práce a cestovné z [obec] do bydliště poškozené a zpět, za účelem sledování poškozené -) 4 hodiny práce, cestovné z [obec] do [obec] a zpět, za pochůzky a focení za účelem vyhotovení zprávy o výsledku šetření -) 4 hodiny práce, 2 hodiny ztrátu času na cestě z [obec] do [obec] a zpět za účelem studia podkladů, sepisu zprávy a předání zástupci žalobce.

3. Za neúčelné považoval soud I. stupně: -) cestovné z [obec] do Poslanecké sněmovny v [obec] a zpět, náhradu za ztrátu času na cestě a náklady na konzultaci s poslancem MUDr. [příjmení], -) cestovné, ztráta času na cestě k soudu a náklady za účast na soudním jednání.

4. Za účelné považoval soud I. stupně 17 hodin detektivní práce, 6 hodin za ztrátu času na cestě a cestovné. Pro stanovení spravedlivé výše škody použil soud I. stupně § 2955 nového občanského zákoníku, podle kterého, nelze-li výši náhrady škody přesně určit, určí ji podle spravedlivého uvážení jednotlivých okolností případu soud. Stejné pravidlo zakotvuje i § 136 o. s. ř. Z veřejně dostupných zdrojů soud I. stupně zjistil, že částka, kterou si soukromí detektivové účtují za hodinu své práce, se pohybuje v rozmezí od 200 Kč/hodinu do [číslo] Kč/hodinu [ulice] komora detektivních služeb uvádí jako běžnou sazbu pro zjišťování informací a důkazů pro soudní a správní kauzy částku 550 Kč/hodinu + vedlejší náklady. Soud I. stupně proto dospěl k závěru, že částka 550 Kč/hodinu práce je odpovídající náročnosti vykonané práce, a její výše zajišťuje, aby se žalobci dostalo spravedlivé náhrady a zároveň, aby žalovaný hradil žalobci pouze to, co bylo účelně vynaloženo. Pokud jde o částku za cestovné, zde soud I. stupně považoval za účelnou částku podle vyhlášky č. 333/2018 Sb. za 584 kilometrů jízdy. Žalobci náleží náhrada škody 16.143,25 Kč, a to 12.650 Kč za detektivní činnost a 3.493,25 Kč za náhradu cestovného. Soud I. stupně proto přiznal žalobci částku 29.843,25 Kč spočívající v částce 13.700 Kč jakožto náhrady za zpracovaný znalecký posudek a částce 16.143,25 Kč vynaložených v souvislosti s prací najatého soukromého detektiva. Ve zbytku byla žaloba jakožto nedůvodná zamítnuta. Uplatnění nároku na náhradu škody bylo žalovanému doručeno dne [datum] a dnem [datum] se žalovaný ocitl v prodlení. Žalobci náleží od toho dne úrok z prodlení podle § 1970 o.z. Soud I. stupně dále zohlednil částečné plnění žalovaným ve výši 114.006,58 Kč dne [datum], a proto úrok z prodlení žalobci přiznal od tohoto data pouze z částky 29.843,25 Kč O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. Doplňující rozsudek odůvodnil soud I. stupně tím, že vzhledem ke skutečnosti, že žalobci nevznikl nárok na úhradu částky 60.622,75 Kč, nemohl být žalovaný za dobu od [datum] do [datum] v prodlení s úhradou této částky. Dne [datum] žalovaný žalobci částečně plnil, proto nemohl být žalobci přiznán úrok z prodlení od [datum] v tomto rozsahu.

5. Proti tomuto rozsudku podal odvolání žalovaný. Toto odvolání směřuje proti výrokům I., III. V podstatných částech svého odvolání poukázal na usnesení Krajského soudu v Brně, pobočka ve [obec] ze dne 9. 2. 2021, č. j. 60 Co 26/2021-166 a namítl, že z odůvodnění napadeného rozsudku není ani nyní zřejmé, z čeho soud I. stupně dovodil, že žalovaný má zaplatit žalobci úrok z prodlení z částky 143.849,83 Kč od [datum] do [datum] a z částky 29.843,25 Kč právě od [datum] do zaplacení. Skutková zjištění jsou v tomto směru nedostačující. Soud prvního stupně neobstaral vyúčtování práce znalce [příjmení] [jméno] [příjmení]. Ze sdělení MUDr. [jméno] [příjmení] o celkové časové náročnosti zpracování posudku nevyplývá, jaké konkrétní znalecké práce a v jakém rozsahu znalec provedl. Zprávy jiných znalců z oboru sexuologie jsou nedostačující. Nesouhlasí ani s právním názorem soudu I. stupně, který uvedl, že podstatou určení výše odměny znalce, kterou by uhradil stát na pozici zadavatele daného posudku, je určení pravidelného a pravděpodobného průběhu případu, přičemž není rozhodné, že nebyly zjištěny jednotlivé dílčí úkony znalce na znaleckém posudku, ani jaký rozsah práce za jednotlivé úkony žalobci účtoval. Podle názoru žalovaného je třeba určit výši odměny za zpracování konkrétního znaleckého posudku, nikoliv hypotetickou výši. Pro takové určení je však třeba obstarat alespoň základní skutková zjištění, jakých znaleckých prací a o jakém časovém rozsahu bylo třeba pro zpracování znaleckého posudku. Výše odměny, stanovená právním předpisem, kterou by uhradil v pozici zadavatele posudku stát, se vždy odvíjí od podrobného vyúčtování znalecké činnosti. Žalovaný proto odvolání směřuje co do celé soudem přiznané odměny za znalecký posudek ve výši 13.700 Kč. Žalovaný namítá, že soud prvního stupně při jednání učinil výzvu podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. k doplnění tvrzení žalobce ve vztahu k požadované částce za znalečné, přičemž soud I. stupně sám obstarával podklady pro zjištění průměrné ceny znaleckého posudku z daného oboru, přestože žalobce nesplnil povinnost tvrzení. I přesto byl žalobci jeho nárok přiznán. Ve sporném řízení se nemůže uplatnit zásada vyšetřovací. Soud není oprávněn za účastníka vyhledávat důkazy. Pokud jde o náhradu za práci detektiva nesouhlasí žalovaný s tím, aby výše náhrady za promeškaný čas na cestě, která není odbornou činností činila 550 Kč. Za adekvátní považuje žalovaný částku 100 Kč za každou započatou půlhodinu analogicky podle § 14 advokátního tarifu. Vzdálenosti cest přiznané soudem I. stupně přesahují údaje sdělené [jméno] [příjmení]. Navíc délku cesty z [obec] do [obec] určil soud I. stupně jednou 96 km a podruhé 112 km. Délku cesty z [obec] do bydliště poškozené soud I. stupně určil na 164 km, ačkoliv [jméno] [příjmení] toto určil na 150 km. Délku cesty z [obec] do [obec] určil soud I. stupně na 112 km, ale [jméno] [příjmení] toto určil na 90 km. Součet soudem I. stupně uvedených cest dosahuje 484 km a nikoliv 584 km, jak soud I. stupně uvedl. Proto se žalovaný odvolává do přiznané náhrady cestovných výdajů ve výši 3.493,25 Kč. Odvolání žalovaného směřuje také proti té části výroku I., jíž bylo uloženo žalovanému, aby zaplatil zákonný úrok z prodlení z částky 114.006,58 Kč od [datum] do [datum] a z částky 20.493,25 Kč od [datum] do zaplacení, neboť žalovaný zaslal mimosoudně přiznanou částku žalobci [datum]. Žalovaný navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

6. K podanému odvolání se písemně vyjádřil žalobce. V podstatných částech svého vyjádření uvedl, že soud I. stupně postupoval podle usnesení Krajského soudu v Brně, pobočka ve [obec] ze dne 9. 2. 2021, č.j. 60 Co 26/2021-166, přičemž mj. k výzvě soudu I. stupně ve smyslu ustanovení § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. navrhl k prokázání svých tvrzení výslech MUDr. [jméno] [příjmení], Ph.D. a výslech [jméno] [příjmení]. Žalobce vynaložil v trestním řízení úsilí, aby byl zbaven obvinění. Náklady na znalecký posudek a na vyhotovení zprávy soukromého detektiva by nevznikly, pokud by nebylo vedeno trestní řízení. Ze strany žalovaného došlo k nezákonnému trestnímu stíhání žalobce, v jehož důsledku vznikla žalobci škoda spočívající mj. v účelně vynaložených nákladech na vypracování znaleckého posudku a zprávy o výsledku šetření soukromým detektivem. Při rozhodování o znalečném se uplatňuje správní uvážení. Je na soudu, aby vlastním uvážením zjistil celkovou částku, která by byla státem hrazena za celý znalecký posudek. Účelnost jednotlivých úkonů provedených soukromým detektivem byla soudem I. stupně správně objasněna a byly obstarány relevantní podklady pro závěr o přiměřené výši hodinové odměny detektiva. Navrhl, aby rozsudek soudu I. stupně byl potvrzen, jako věcně správný a aby přiznal žalobci náhradu nákladů odvolacího řízení.

7. Krajský soud v Brně, pobočka ve [obec], jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 občanského soudního řádu, dále jen o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) k tomu legitimovaným subjektem (§ 201 o. s. ř.), a že jde o rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné (§ 201 a § 202 o. s. ř. a contrario), obsahuje způsobilé odvolací důvody, přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející (§ 212a o. s. ř.).

8. Výrok II. nebyl napaden podaným odvoláním a nabyl samostatně právní moci.

9. Odvolací soud doplnil dokazování čtením výstupu z aplikace [webová adresa], ze které zjistil, že silniční vzdálenost je mezi Hodonínem a Uherským Hradištěm po silnici 55 - 43,7 km. silniční vzdálenost je mezi Hodonínem a [příjmení] [příjmení] po silnici 55 – 54,5 km. Silniční vzdálenost mezi Hodonínem a Zlínem je po silnici 55 – 71,3 km. Silniční vzdálenost mezi [příjmení] [příjmení] a Zlínem činí 28,9 km po silnici 490 jedním směrem.

10. Dále odvolací soud doplnil dokazování na základě předchozí výzvy dané podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. čtením výpisu z účtu zástupce žalobce, ze kterého zjistil, že ke dni [datum] byla připsána na účet zástupce žalobce částka 114.008,56 Kč z Ministerstva spravedlnosti.

11. Podle § 7 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

12. Podle § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

13. Podle § 8 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce.

14. Podle § 14 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6.

15. Podle § 14 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

16. Podle § 6 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. věcech náhrady škody způsobené rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o regresních úhradách jednají jménem státu ministerstva a jiné ústřední správní úřady (dále jen "úřad").

17. Podle § 6 odst. 2 písm. b) zákona č. 82/1998 Sb. úřadem je příslušný úřad, došlo-li ke škodě v odvětví státní správy, jež náleží do jeho působnosti.

18. Podle § 15 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. domáhat se náhrady škody může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

19. Podle § 31 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení náhradu nákladů řízení může poškozený uplatnit jen tehdy, jestliže neměl možnost učinit tak v průběhu řízení na základě procesních předpisů, anebo jestliže mu náhrada nákladů takto již nebyla přiznána. Podle odstavce 3 náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení. Zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně. Podle odstavce 4 poškozený nemá právo na náhradu nákladů zastoupení, které vznikly v souvislosti s projednáváním uplatněného nároku u příslušného úřadu.

20. Podle § 31a odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 tohoto ustanovení zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

21. Ze skutkových zjištění soudu I. stupně vyplynulo následující: 1) Usnesením Policie ČR, Krajského ředitelství policie Zlínského kraje, Územního odboru [obec], oddělení obecné kriminality, ze dne 13. 3. 2018, č. j. KRPZ-245-65/TČ-2018-151171-BER, bylo podle § 160 odst. 1 trestního řádu zahájeno trestní stíhání [jméno] [příjmení] pro zvlášť závažný zločin znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a) trestního zákoníku, kterého se měl dopustit dne [datum]. 2) Proti tomuto usnesení podal obviněný [jméno] [příjmení] stížnost. 3) Usnesením státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v [obec] ze dne 13. 4. 2018, č. j. ZT 63/2018-7, byla podaná stížnost podle § 148 odst. 1 písm. c/ trestního řádu zamítnuta jako nedůvodná. 4) V průběhu trestního stíhání byl obviněný [jméno] [příjmení] právně zastupován advokátem JUDr. [jméno] [příjmení], jakožto svým obhájcem. 5) V průběhu trestního stíhání nechal obviněný zpracovat [datum] znalecký posudek znalcem [příjmení] [jméno] [příjmení], Ph.D., z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a sexuologie. 6) V průběhu trestního stíhání nechal obviněný zpracovat zprávu o výsledku provedeného šetření soukromým detektivem [jméno] [příjmení] z [datum]. 7) V průběhu trestního stíhání konaného před trestním soudem obhajoba obviněného předložila soudu zprávu o výsledku provedeného šetření [jméno] [příjmení] a znalecký posudek MUDr. [jméno] [příjmení], Ph.D. Před soudem byl čten znalecký posudek znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] a byl proveden listinný důkaz zprávou [jméno] [příjmení]. 8) Rozsudkem Krajského soudu v Brně, pobočky ve [obec], ze dne 21. 5. 2019, č. j. 61 T 4/2019-479, který nabyl právní moci [datum], byl obžalovaný podle § 226 písm. b) trestního řádu zproštěn podané obžaloby, neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem. 9) Podáním z [datum] žalobce vyzval Ministerstvo spravedlnosti ČR, aby mu nahradilo újmu, kterou utrpěl nezákonným trestním stíháním, a to mj. náklady znaleckého posudku MUDr. [jméno] [příjmení], Ph.D. a náklady na vyhotovení zprávy [jméno] [příjmení]. 10) Ke dni [datum] nebyla žádná částka žalobci uhrazena a v uvedený den podal žalobce žalobu v této věci k Okresnímu soudu v Uherském Hradišti.

22. Žalobce podal žalobu o zaplacení [číslo], 86 Kč s 10% úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení. V souvislosti s úhradou části svého nároku žalobce v průběhu řízení omezil částečně svůj nárok. Řízení bylo částečně zastaveno v souladu s částečným zpětvzetím návrhu učiněným podáním z č. l. 69 spisu usnesením soudu I. stupně ze dne 23. 4. 2020, č. j. 6 C 31/2020-89, s právní mocí k [datum], co do částky 115.782,86 Kč.

23. V dané věci byl uplatněn žalobcem nárok na náhradu majetkové škody a nemajetkové újmy v souvislosti s nezákonným trestním stíháním.

24. Z právního názoru vyjádřeného v nálezu Ústavního soudu ČR sp. zn. IV. ÚS 2287/18 ze dne [datum] vyplynulo, že nárok na náhradu újmy způsobené zahájením trestního stíhání nemá výslovný základ v zákoně č. 82/1998 Sb., nýbrž byl v minulosti dotvořen judikaturou obecných soudů a Ústavního soudu ČR.

25. Je ustálenou soudní praxí, že podle zákona č. 82/1998 Sb. odpovídá stát i za škodu způsobenou zahájením (vedením) trestního stíhání, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozhodnutím trestního soudu; protože zákon tento nárok výslovně neupravuje, vychází se z analogického výkladu úpravy nejbližší, a to z úpravy odpovědnosti za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím, za něž je považováno rozhodnutí, jímž se trestní stíhání zahajuje. Neposuzuje se správnost postupu orgánů činných v trestním řízení při zahájení trestního stíhání, rozhodující je výsledek trestního stíhání (srov. právní názor v rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 1156/2020, ze dne 13. 9. 2021). Ten, jenž byl zproštěn obžaloby, má zásadně právo na náhradu škody způsobené usnesením o zahájení trestního stíhání. V případě zahájení trestní stíhání, které nebylo skončeno pravomocným odsuzujícím rozsudkem je totiž za nezákonné rozhodnutí považováno rozhodnutí o zahájení trestního stíhání. Nárok na náhradu škody způsobené usnesením o zahájení trestního stíhání, je nárokem na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím (srov. právní názor v rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 1487/2001 ze dne 31. 3. 2003).

26. Nebýt vlastního trestního stíhání, nebyl by žalobce podroben povinnosti snášet jednotlivé procesní úkony. Na jedné straně je povinností orgánů činných v trestním řízení vyšetřovat a stíhat trestnou činnost, na druhou stranu se stát nemůže zbavit odpovědnosti za postup těchto orgánů, ukáží-li se jejich předpoklady jako mylné a nesprávné. V podmínkách materiálního právního státu musí existoval garance, že v případě prokázání, že trestnou činnost nespáchal, se dostane jednotlivci odškodnění za veškeré úkony, kterým byl ze strany státu neoprávněně podroben.

27. Obviněný se bránil stížností proti usnesení o zahájení trestního stíhání. Obviněnému však náleží vůči státu nárok na náhradu škody způsobené trestním stíháním, i když nepodal stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání, ledaže by tu v konkrétním případě byly dány důvody hodné zvláštního zřetele pro nepřiznání náhrady škody.

28. Zákon [číslo] Sb. upravuje objektivní odpovědnost státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím.

29. Základní předpoklady vzniku odpovědnosti státu za nezákonné rozhodnutí jsou: nezákonné pravomocné rozhodnutí, vznik škody, příčinná souvislost mezi nezákonným pravomocným rozhodnutím a vznikem škody.

30. Soud není v řízení o odpovědnosti státu za škodu oprávněn sám posuzovat zákonnost rozhodnutí vydaného v jiném řízení a není oprávněn sám posuzovat, zda ke zrušení nebo změně došlo právem či nikoliv. Nezákonností se rozumí jak nesprávné právní posouzení hmotněprávních otázek, tak procesní pochybení, pokud mělo vliv na správnost rozhodnutí.

31. Pokud jde o předpoklady pro vznik odpovědnosti státu za škodu, tyto jsou v posuzovaném případě naplněny.

32. Soud I. stupně se předmětnou věcí z pohledu shora uvedených ustanovení zabýval, z provedeného dokazování vyvodil odpovídající skutková zjištění, z nichž dospěl ke správnému právnímu závěru, že žalobci vznikl nárok vůči žalovanému na náhradu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím podle zákona č. 82/1998 Sb.

33. Odůvodnění rozhodnutí soudu I. stupně je ve vztahu k dovození základů odpovědnosti státu za škodu správné a přiléhavé a odvolací soud na ně pro stručnost odkazuje.

34. Soud I. stupně především správně dovodil, že jde o nezákonnost usnesení o zahájení trestního stíhání, tj. usnesením Policie ČR, Krajského ředitelství policie Zlínského kraje, Územního odboru [obec], oddělení obecné kriminality, ze dne 13. 3. 2018, č. j. KRPZ-245-65/TČ-2018-151171-BER.

35. Soud I. stupně také správně dovodil, že v důsledku tohoto nezákonného rozhodnutí vznikla žalobci škoda.

36. Soud I. stupně také správně dovodil příčinnou souvislost mezi nezákonným rozhodnutím a vznikem újmy žalobci.

37. Žalobce v procesním postavení obžalovaného byl pravomocně zproštěn podané obžaloby.

38. Nárok žalobce byl řádně uplatněn nejprve u žalovaného, jak zákon č. 82/1998 Sb. předpokládá, avšak tímto postupem nebyl nárok žalobce zcela uspokojen. Žalobce se proto důvodně obrátil na soud.

39. K jednotlivým odvolacím námitkám je zapotřebí uvést následující:

40. Pokud jde vymezení doby, odkdy byl přiznán úrok z prodlení, je zapotřebí uvést, že z ustanovení § 1970 o.z. vyplývá, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel požadovat úrok z prodlení, výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li si strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Z ustanovení § 1968 o.z. vyplývá, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

41. Žalobce uplatnil svůj nárok na náhradu újmy u žalovaného dne [datum]. Šestiměsíční lhůta k uspokojení nároku žalobce ve smyslu shora citovaného ustanovení § 15 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. uplynula dne [datum]. Jelikož žalovaný nárok žalobce neuspokojil, byl žalovaný od [datum] v prodlení.

42. Proto soud I. stupně důvodně přiznal žalobci úrok z prodlení od [datum].

43. Z výpisu účtu zástupce žalobce z [datum] vyplynulo, že dne [datum] bylo připsáno žalobci na účet jeho právního zástupce plnění poskytnuté žalovaným v částce 114.006,58 Kč.

44. Za těchto okolností bylo namístě přiznat žalobci nárok na úrok z prodlení z částky 114.006,58 Kč od [datum] do [datum], když částka 114.006,58 Kč představuje část původně žalované částky jistiny, která byla žalobci žalovaným uhrazena v průběhu řízení a ohledně níž bylo pro částečné zpětvzetí návrhu řízení částečně zastaveno. Dále bylo namístě přiznat žalobci nárok na úrok z prodlení ze zbývající důvodně žalované částky nároku žalobce ve výši 27.617,64 Kč od [datum] do zaplacení. [příjmení] 27.617,64 Kč představuje část z původně žalované jistiny, která nebyla žalovaným uspokojena, avšak byla přiznána žalobci soudem.

45. Proto bylo také namístě zamítnout nárok na úrok z prodlení z částky 60.622,75 Kč, neboť tato část původně žalované jistiny nebyla uspokojena žalovaným, avšak nárok na tuto částku jistiny nebyl žalobci soudem přiznán.

46. Podle § 1908 odst. 1 o.z. splněním dluhu závazek zaniká. Podle § 1908 odst. 2 o.z. dlužník musí dluh splnit na svůj náklad a nebezpečí řádně a včas.

47. Podle § 1957 odst. 1 o.z., plní-li dlužník peněžitý dluh prostřednictvím poskytovatele platebních služeb, je dluh splněn připsáním peněžní částky na účet poskytovatele platebních služeb věřitele.

48. Za těchto okolností není podstatné, jak tvrdí odvolatel, kdy odvolatel jako dlužník peněžní prostředky odeslal prostřednictvím poskytovatele platebních služeb žalobci, ale je podstatné, kdy byla připsána peněžní částka na účet poskytovatele platebních služeb žalobce.

49. Z provedeného dokazování vyplývá, že tímto dnem byl den [datum]. Proto odvolací soud přiznal žalobci nárok na úrok z prodlení z částky 114.006,58 Kč pouze do dne [datum] a v tomto směru změnil rozhodnutí soudu I. stupně.

50. Pokud jde o nárok žalobce na přiznání náhrady za náklady, které vynaložil jakožto obviněný a posléze obžalovaný v procesu dokazování v průběhu trestního stíhání, je zapotřebí uvést, že obviněný (obžalovaný) v trestním řízení má právo obstarávat a předkládat vlastní důkazy.

51. Podle § 92 odst. 3 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení (trestní řád), obviněnému musí být dána možnost se k obvinění podrobně vyjádřit, zejména souvisle vylíčit skutečnosti, které jsou předmětem obvinění, uvést okolnosti, které obvinění zeslabují nebo vyvracejí, a nabídnout o nich důkazy.

52. Z ustanovení § 110a trestního řádu vyplývá, že zákon počítá se znaleckým posudkem předloženým stranou.

53. S obstaráním a předložením důkazů jsou spojeny náklady.

54. Tyto náklady jsou vynakládány s cílem dosáhnout zrušení nezákonného rozhodnutí, resp. s cílem, aby trestní stíhání neskončilo pravomocným odsuzujícím rozhodnutím trestního soudu.

55. S odkazem na ustanovení § 31 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. právo na náhradu škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí.

56. Pokud jde o náhradu škody za náklady na vyhotovení znaleckého posudku znalce [příjmení] [jméno] [příjmení], Ph.D., pak judikatura vyšších soudů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 5. 2017, sp. zn. 30 Cdo 3414/2016) dospěla i v případě nákladů na znalecký posudek předložený účastníkem řízení (§ 110a trestního řádu) k závěru, že takové náklady lze považovat za účelné pouze v rozsahu částky, kterou by, být v pozici zadavatele znaleckého posudku, uhradil stát na základě procesního předpisu, tedy stanovených nikoliv na základě dohody, ale podle § 139 o. s. ř. ve spojení se zákonem č. 36/1967 Sb. a vyhlášky č. 37/1967 Sb. (s ohledem na datum vyhotovení znaleckého posudku znalce [příjmení] [jméno] [příjmení], Ph.D.) s přihlédnutím ke kritériím pro zvýšení či snížení stanovené částky. Uvedený závěr je odůvodněn požadavkem účelnosti vynaložených nákladů, který není namístě vykládat úspěchem strany v řízení, nýbrž tím, že znalecký posudek byl vůbec v řízení procesně použit jako důkazní prostředek a že jeho závěry se staly součástí zjištěného skutkového stavu a že odměna za něj účastníkem vynaložená je přiměřená odměně, která by byla soudy znalci přiznána.

57. Znalecký posudek znalce [příjmení] [jméno] [příjmení], Ph.D. byl čten v průběhu trestního stíhání před trestním soudem, tedy proveden jako důkaz.

58. Tento znalecký posudek znalce [příjmení] [jméno] [příjmení], Ph.D. byl vyhotoven [datum]. Soud I. stupně proto nepochybil, pokud při určení výše částky, kterou by v pozici zadavatele znaleckého posudku uhradil stát, postupoval podle zákona č. 36/1967 Sb. a vyhlášky č. 37/1967 Sb. Soud I. stupně zjistil, že uvedený znalec nebyl plátcem daně z přidané hodnoty.

59. Soud I. stupně se také důvodně zabýval tím, jaké činnosti a v jakém rozsahu byly znalcem účelně vynaloženy k vypracování znaleckého posudku.

60. Z dokladu na č. l. 108 spisu soud I. stupně zjistil, že znalec za účelem přípravy, vyšetření a vypracování posudku potřeboval 40 hodin. Toto znalec blíže nekonkretizoval tak, aby bylo patrno, jakou část z uvedeného množství hodin si vyžádala vlastní odborná znalecké činnost a jakou administrativní činnost.

61. Soud I. stupně proto za účelem posouzení, zda rozsah 40 hodin je přiměřený, vyžádal zprávy znalců ze stejného znaleckého oboru a specializace k tomu, jaký je předpokládaný rozsah takového znaleckého posudku. S přihlédnutím k odpovědím znalců dospěl soud I. stupně k závěru, že znalcem [příjmení] [jméno] [příjmení], Ph.D., uvedený rozsah 40 hodin je rozsahem přiměřeným. V tomto směru odkazuje odvolací soud na odůvodnění provedené soudem I. stupně. Soud I. stupně dále za účelem posouzení, zda rozsah 40 hodin práce je přiměřený rovněž zohlednil, že v rámci předmětného trestního stíhání byla orgány činnými v trestním řízení přibrána ke zpracování znaleckého posudku znalkyně z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, specializace sexuologie MUDr. [jméno] [příjmení] (č.l. 291 připojeného trestního spisu). Z vyúčtování znalečného na č. l. 307 trestního spisu soud I. stupně zjistil, že studium spisu, příprava posudku a jeho koncipování si vyžádalo u znalkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] 33 hodin a administrativní úkony 2 hodiny. Soud I. stupně k tomu uzavřel, že i s ohledem na uvedené zjištění je rozsah práce uvedený znalcem [příjmení] [jméno] [příjmení], Ph.D., rozsahem přiměřeným. K tomu soud I. stupně uvedl, že tím, že se znalec [příjmení] [jméno] [příjmení] [jméno] zabýval také znaleckým posudkem, který nechali zpracovat orgány činné v trestním řízení, je odůvodněným, aby počet hodin zpracování znaleckého posudku MUDr. [jméno] [příjmení] [jméno] byl mírně vyšší oproti počtu hodin, které si vyžádal znalecký posudek MUDr. [jméno] [příjmení]. Soud I. stupně pak zohlednil, že jestliže si z celkového počtu hodin v případě MUDr. [jméno] [příjmení] vyžádaly 2 hodiny pro administrativní činnost, pak není důvodu, aby tomu bylo jinak v případě znalce [příjmení] [jméno] [příjmení], Ph.D. a při výpočtu vycházel z toho, že účelně vynaložený čas znalce [příjmení] [jméno] [příjmení], Ph.D., na vypracování znaleckého posudku činí 38 hodin odborné znalecké činnosti a 2 hodiny administrativních úkonů. V tomto směru i ve věci vlastního výpočtu částky, kterou by v pozici zadavatele znaleckého posudku uhradil stát odkazuje odvolací soud na odůvodnění provedené soudem I. stupně, s nímž se ztotožňuje.

62. Pokud jde o odvolací námitky v uvedeném směru tyto nejsou přiléhavé. Odvolatel v zásadě namítá, že při absenci tvrzení, přes poučení podle § 118a o. s. ř, soud I. stupně žalobci nárok přiznal za použití ustanovení § 120 odst. 2 o. s. ř. K tomu je zapotřebí uvést, že odvolatel přehlíží, že ve věci jsou dána tvrzení žalobce o rozsahu práce znalce [příjmení] [jméno] [příjmení], Ph.D., vyplývající z doplnění skutkových tvrzení žalobcem na č. l. 100-101, ve spojení s k němu připojenou zprávou znalce na č. l. 108 spisu, kdy z uvedeného vyplývá tvrzení o rozsahu 40 hodin odborné znalecké práce znalce [příjmení] [jméno] [příjmení], Ph.D. na daném posudku. Doplňující tvrzení v uvedeném směru jsou žalobcem činěna na č. l.

177. Na usnesení výzvu danou podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. soudem I. stupně na č. l. 213 p.v. pak žalobce reagoval písemným podáním na č. l. 216 spisu. Pokud soud oslovil znalce ve stejném znaleckém oboru a specializaci, nebylo to za účelem zjištění počtu hodin, které na tomto posudku znalec [příjmení] [jméno] [příjmení], Ph.D. strávil, ale za účelem opatření si skutkových zjištění pro právní závěr o jiné otázce, a to konkrétně o posouzení přiměřenosti takto tvrzeného rozsahu hodin odborné znalecké činnosti pro zpracování znaleckého posudku (tvrzení jsou na č. l. 100, 101, 108), tedy o posouzení, zda takto tvrzený počet hodin je rozsahem přiměřeným. Pokud soud I. stupně z připojeného spisu trestního řízení (jde o důkaz z obsahu spisu - ze znaleckého posudku znalce ve stejném oboru i odvětví a ohledně zkoumání stejné osoby) zjistil, že z celkového rozsahu počtu hodin pro zpracování znaleckého posudku je třeba dvou hodin administrativních činností a na základě toho vedl právní úvahu, na podkladě níž ještě dále fakticky ponížil částku, k jejíž náhradě je žalovaný povinen, pak nejde o posouzení zjevně nespravedlivé či nesprávné, navíc je ve prospěch samotného odvolatele.

63. Soud I. stupně tedy důvodně uzavřel, že v rámci náhrady škody za vyhotovení soukromého znaleckého posudku znalce [příjmení] [jméno] [příjmení], Ph.D., pro účely trestního řízení náleží 13.700 Kč, která sestává z účtovaných 38 hodin odborné činnosti po 350 Kč a dvou hodin administrativní činnosti po 200 Kč.

64. Pokud jde o nárok žalobce na náhradu škody za vynaložené náklady na doplnění dokazování v trestním řízení zprávou detektivní služby [jméno] [příjmení], pak ustanovení § 31 zákona č. 82/1998 Sb., hovoří o nákladech řízení, které poškozený účelně vynaložil na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí. Co konkrétně náklady řízení představují zákon neuvádí a je nutno vyjít z toho, jak jsou nahlíženy v jednotlivých procesních předpisech. V trestním řízení nese náklady nutné k provedení trestního řízení stát. Stát však nenese vlastní náklady obviněného. Náklady jsou charakterizovány obdobně jako v občanském soudním řízení. V této věci jde tak o náklady důkazu. Žalobce má právo na jejich náhradu v případě, že byly účelně vynaloženy na zrušení nezákonného rozhodnutí a v případě jejich přiměřenosti.

65. Z ustanovení § 31 zákona č. 82/1998 Sb. tedy vyplývá, že součástí škody, za kterou stát v režimu daného zákona odpovídá, jsou i ty náklady řízení, jež musel poškozený vynaložit k odstranění nezákonného rozhodnutí a jejichž náhrada nebyla možná v rámci procesních předpisů ovládajících řízení, v němž došlo k vydání nezákonného rozhodnutí nebo k nesprávnému úřednímu postupu. Smyslem této úpravy je umožnit náhradu těchto nákladů, jejichž vynaložení by jinak nebylo v příčinné souvislosti s vydáním nezákonného rozhodnutí nebo nesprávným úředním postupem.

66. V tomto konkrétním případě soud I. stupně přiléhavě uzavřel, že ustanovení § 31 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. je třeba vykládat podle smyslu právní úpravy, jejímž cílem je nahradit nezákonným rozhodnutím dotčené osobě veškeré náklady, které musela vynaložit, aby nezákonné rozhodnutí a jeho účinky byly odklizeny.

67. Právní základ takto uplatněného nároku je tedy dán.

68. Soud I. stupně s odkazem na § 2955 o.z., § 136 o. s. ř., z veřejně dostupných zdrojů zjistil, že částka, kterou si soukromí detektivové účtují za hodinu své práce, se pohybuje v rozmezí od 200 Kč za hodinu do 1.000 Kč za hodinu a dále zjistil, že [ulice] komora detektivních služeb uvádí jako běžnou sazbu pro zjišťování informací a důkazů pro soudní a správní kauzy částku 550 Kč za hodinu a k tomu vedlejší náklady. Soud I. stupně proto dospěl k závěru, že částka 550 Kč za hodinu práce je odpovídající náročnosti vykonané práce, a její výše zajišťuje, aby se žalobci dostalo spravedlivé náhrady a zároveň, aby žalovaný hradil žalobci pouze to, co bylo účelně vynaloženo. Pokud jde o částku za cestovné, zde soud I. stupně považoval za účelnou částku podle vyhlášky č. 333/2018 Sb. S těmito závěry se odvolací soud ztotožnil a v této části odkazuje na odůvodnění provedené soudem I. stupně.

69. Soud I. stupně dále vzal v úvahu, že předpokladem pro přiznání náhrady škody je účelnost vynaložených nákladů. V té souvislosti soud I. stupně rozlišil, které úkony vykonané [jméno] [příjmení] jsou účelné a které nikoliv. V této části se odvolací soud rovněž plně ztotožnil se soudem I. stupně a nemá důvod na jeho závěrech cokoliv měnit.

70. Odvolatel namítá proti tomu, že soud I. stupně přiznal náhradu škody ve výši 550 Kč za hodinu také za náhradu za ztrátu času na cestě do místa, kde má dojít ke zjišťování informací a důkazů, tedy k vlastní detektivní činnosti, a to vedle cestovních náhrad. Odvolatel tvrdí, že za přiměřenou považuje náhradu za ztrátu času ve výši 100 Kč za každou započatou půlhodinu obdobně jak tato náhrada náleží advokátům podle § 14 advokátního tarifu.

71. Konečně pak odvolatel napadá počet ujetých kilometrů [jméno] [příjmení], za které přísluší žalobci náhrada.

72. V té souvislosti se odvolací soud ztotožnil s argumentací odvolatele. [příjmení] [jméno] [příjmení] pouze jel do místa, kde měl vykonávat činnost, tak v čase této jízdy nevykonával vlastní detektivní činnost. Odvolací soud v té souvislosti vzal v úvahu, že v rámci justičních profesí (advokát, tlumočník a překladatel, znalec) stávající účinné právní předpisy rozlišují mezi výší odměny za vlastní činnosti a výší náhrady za ztrátu času na cestě do místa, kde má dojít k vlastní odborné činnosti. I když činnost detektivní služby nepatří mezi justiční profese, není namístě takto nepřistupovat také k odměnám a náhradám za činnost detektivní služby. V té souvislosti odvolací soud zjistil, že podle § 14 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., činí náhrada za promeškaný čas 100 Kč za každou započatou půlhodinu. Tj. náhrada za promeškaný čas v rozsahu 1 hodiny činí u advokátů 200 Kč. Zatímco zrušená vyhláška č. 37/1967 Sb. předpokládala v ustanovení § 28 odst. 1 písm. b) pouze náhradu doby strávené na cestě k jednání před státním orgánem, tak nově platná a účinná vyhláška č. 507/2020 Sb. v ustanovení § 17 odst. 2, a vyhláška č. 504/2020 Sb. v § 15 odst. 1,2 již zakotvují právo na náhradu za promeškaný čas, a to ve výši 50 Kč za každou čtvrthodinu, tj. 200 Kč za hodinu.

73. S přihlédnutím ke shora uvedenému dospěl odvolací soud k právnímu závěru, že je namístě přiznat náhradu za ztrátu času stráveného na cestě do místa, kde má dojít k vlastní detektivní činnosti, ve výši 200 Kč za hodinu. Jestliže soud I. stupně dospěl k odpovídajícímu závěru o účelných úkonech [jméno] [příjmení] a účelných cestách, odůvodněným je také nárok na ztrátu času v rozsahu 6 hodin. Za ztrátu času na cestách tak náleží [jméno] [příjmení] náhrada ve výši 1.200 Kč a nikoliv 3.300 Kč, jak mu byla přiznána odvoláním napadeným rozsudkem.

74. V té souvislosti odvolací soud doplňuje, že soud I. stupně postupoval dostatečně pečlivě. Nejen, že opatřil listinné materiály o činnosti [jméno] [příjmení], ale rovněž jmenovaného vyslechl.

75. Soud I. stupně se výpočtem ujetých kilometrů zabýval v odůvodnění svého rozhodnutí na dvou místech, jednak v odstavcích [číslo], jednak v odstavci 47 odůvodnění, přičemž odvolatel napadá nesoulad odůvodnění na těchto dvou místech.

76. Odvolací soud vzal v úvahu odůvodnění rozsudku soudu I. stupně, skutková zjištění soudu I. stupně učiněná na podkladě výpovědi svědka [jméno] [příjmení] a listinných materiálů o jeho činnosti a na základě posouzení soudu I. stupně o účelně vykonaných cestách učinil následující závěry o počtu ujetých kilometrů: 1) Cesta z [obec] do [obec] a zpět, což [jméno] [příjmení] vyčíslil na 90 ujetých km, přičemž soud I. stupně z dostupných map určil délku trasy na 96 km. Odvolací soud s odkazem na [webová adresa] zjistil, že silniční vzdálenost mezi Hodonínem a Uherským Hradištěm činí 43,7 km jedním směrem, tj. odpovídajících je 87 km účelně ujeté vzdálenosti (zaokrouhleno na celé km). 2) Cesta z [obec] do [obec] a zpět a projíždění zájmových míst v Uherském Brodě, což [jméno] [příjmení] vyčíslil na 94 km, z toho 90 km za cestu do [obec] a 4 km jízdy po [obec], přičemž soud I. stupně z dostupných map určil délku trasy na 112 km. Odvolací soud zjistil s odkazem na [webová adresa], že silniční vzdálenost mezi Hodonínem a [příjmení] [příjmení] činí 54,5 km jedním směrem, v Uherském Brodě ujeto 4 km, tj. celkem ujeta účelně vzdálenost 113 km. 3) Cesta z [obec] do [obec] (bydliště poškozené) a dále za účelem sledování poškozené do [obec] (kde poškozená pracovala), toto vyčíslil [jméno] [příjmení] ve svém vyúčtování na 150 km, přičemž soud I. stupně z dostupných map určil délku trasy na 164 km. Odvolací soud s odkazem na [webová adresa] zjistil, že silniční vzdálenost mezi Hodonínem a [příjmení] [příjmení] činí 54,5 km jedním směrem, a silniční vzdálenost mezi [příjmení] [příjmení] a Zlínem činí 28,9 po silnici 490 jedním směrem, tj. odpovídající je účelně ujetá vzdálenost s přihlédnutím ke sledování poškozené 167 km (zaokrouhleno na celé km). 4) Cesta z [obec] do [obec] a zpět, což vyčíslil [jméno] [příjmení] na 130 km, přičemž soud I. stupně na základě dostupných map určil délku trasy na 112 km (v bodě 47 svého odůvodnění soud I. stupně chybou v psaní zjevně tuto trasu označil chybně jako trasu z [obec] do [obec], ačkoliv mělo být správně uvedeno, že šlo o trasu z [obec] z [obec] tj. shodně jako u bodu druhého). Odvolací soud zjistil s odkazem na [webová adresa], že silniční vzdálenost mezi Hodonínem a [příjmení] [příjmení] činí 54,5 km jedním směrem, tj. celkem byla účelně ujeta vzdálenost 109 km. 5) Cesta z [obec] do [obec] a zpět, což [jméno] [příjmení] vyčíslil na 90 km, přičemž vlivem písařské chyby vysvětlené shora pod bodem 4) soud I. stupně neuvedl, jakou délku trasy u této cesty určil. Odvolací soud s odkazem na [webová adresa] zjistil, že silniční vzdálenost mezi Hodonínem a Uherským Hradištěm činí 43,7 km jedním směrem, tj. odpovídajících je 87 km ujeté vzdálenosti (zaokrouhleno na celé km).

77. Z uvedeného vyplývá, že náhrada škody v podobě cestovného je namístě ze součtu odůvodněných ujetých vzdáleností v celkovém součtu 563 ujetých kilometrů. Soud I. stupně správně uvedl, že za účelně vynaloženou částku cestovného je možné považovat částku podle vyhlášky č. 333/2018 Sb. [jméno] [příjmení] si tak mohl účtovat pouze částku 3.367,64 Kč za 563 ujetých km (33,60 Kč za litr paliva podle vyhlášky č. 333/2018 Sb. při průměrné spotřebě 5,6 l [číslo] km a 4,10 Kč/km za amortizaci vozidla).

78. Ve zbytku se odvolací soud ztotožnil v otázce náhrady škody za opatření zprávy pro účely trestního řízení detektivní službou s odůvodněním soudu I. stupně, na které pro stručnost odkazuje. Správně tedy soud I. stupně dovodil, že výše náhrady škody je představována odměnou ve výši 550 Kč za hodinu detektivní práce, přičemž bylo účelně vykonáno 17 hodin detektivní práce, odměna tedy činí celkem 9.350 Kč.

79. Odvolací soud dospěl pak shora k závěru o důvodnosti náhrady za ztrátu času ve výši 1.200 Kč a náhrady cestovného ve výši 3.367,64 Kč.

80. Celková výše náhrady škody za výdaje spojené s opatřením zprávy detektivní službou [jméno] [příjmení] tak činí 13.917,64 Kč.

81. K právní argumentaci soudu I. stupně doplňuje odvolací soud, že občanský zákoník zakotvuje vznik dluhu jakožto zvláštní případ skutečné škody. Poškozený se tudíž může domáhat náhrady za vznik dluhu bez ohledu na to, zda vzniklý dluh splnil či v budoucnu splní. Nadále se tedy neuplatní judikatura k občanskému zákoníku č. 40/1964 Sb. (srov. [obec], J., Výtisk, M., [příjmení], V. a kol. občanský zákoníku. Komentář.

1. Vydání. Praha: C.H. Beck, 2017, s. [číslo]). Poškozený má tedy obecně právo požadovat peněžitou náhradu ve výši odpovídající vzniklému dluhu.

82. Za těchto okolností odvolací soud potvrdil rozsudek soudu I. stupně v napadené části výroku I., kterou bylo rozhodnuto, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci 27.617,64 Kč s 10% ročním úrokem z prodlení z částky 27.617,64 Kč od [datum] do zaplacení, s 10% ročním úrokem z prodlení z částky 114.006,58 Kč od [datum] do [datum], do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 219 o. s. ř).

83. Dále odvolací soud rozsudek soudu I. stupně ve výroku I. v části, kterou bylo rozhodnuto o žalobě, co do částky 2.225,61 Kč s 10% ročním úrokem z prodlení z částky 2.225,61 Kč od [datum] do zaplacení a co do 10% ročního úroku z prodlení z částky 114.006,58 Kč od [datum] do [datum], změnil tak, že v této části se žaloba zamítá (§ 220 odst. 1 písm. b/ o. s. ř.).

84. O náhradě nákladů řízení před soudy obou rozhodl odvolací soud podle ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř., § 224 odst. 1, 2 o. s. ř. Podle ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř., i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na úvaze soudu. Rozhodnutí o výši plnění záviselo v konkrétním případě na úvaze soudu. Výše přisouzeného plnění byla v konkrétním případě závislá na úvaze soudu, neboť hmotné právo, z něhož plyne nárok žalobce, je založeno relativně neurčitou právní normou, která soudu ukládá, aby konkrétní výši nároku sám stanovil. Tak je tomu nejen v případě nemajetkové újmy, ale rovněž u nároku na náhradu za náklady detektivní služby, kde výše přisouzeného plnění závisela na stanovení obvyklé ceny daných služeb a rovněž v případě náhrady za znalecký posudek, kde výše přisouzeného plnění závisela na stanovení rozsahu částky, kterou by, být v pozici zadavatele znaleckého posudku, uhradil stát na základě procesního předpisu. Proto přísluší žalobci náhrada účelně vynaložených nákladů řízení v plné výši.

85. Z právního názoru vysloveného v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 9. 2016, sp. zn. 25 Cdo 3974/2015, vyplynulo, že základem pro určení výše odměny advokáta pro účely náhrady nákladů řízení podle § 142 odst. 3 o. s. ř. není částka požadovaná žalobou, nýbrž až částka přisouzená.

86. Z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3378/2013, vyplývá, že v případech zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným výkonem veřejné moci je ohledně tarifní hodnoty zapotřebí aplikovat § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb.

87. Povaha žaloby v daném případě svědčila tomu, že bylo uplatněno více nároků žalobcem v jednom řízení. Za těchto okolností při určení výše tarifní hodnoty bylo třeba vycházet ze součtu tarifních hodnot uplatněných věcí.

88. K náhradě nákladů řízení je zapotřebí uvést, že předběžné projednání nároku na náhradu škody u příslušného ústředního orgánu má neformální povahu a nepředpokládá se, že by při něm poškozený musel být právně zastoupen. Proto mu zákon neumožňuje, aby v rámci náhrady nákladů řízení uplatnil náklady zastoupení, pokud je přesto ve fázi projednání nároku podle § 14 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., vynaložil.

89. K účelně vynaloženým nákladům žalobce náleží: -) zaplacený soudní poplatek v částce 2.000 Kč -) náklady zastoupení advokátem 1) z tarifní hodnoty 141.624,22 Kč (součet výše přisouzeného plnění ve výši 27.617,64 Kč a částky 114.006,58 Kč uhrazené na žalované nároky žalobcem v průběhu řízení, přičemž součástí částky 114.006,58 Kč je také částka 50.000 Kč za nemajetkovou újmu). Výše odměny právního zástupce žalobce činí podle § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., 6.780 Kč za: - převzetí a příprava zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. - návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. ze dne [datum]. 2) Z tarifní hodnoty 115.782,86 Kč (částka, o kterou byla žaloba částečně vzata zpět, neboť úkon právní služby má důsledky ve vztahu k částce, o kterou je žaloba vzata zpět). Výše odměny právního zástupce žalobce činí podle § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. 5.740 Kč za: - částečné zpětvzetí dle § 11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. ze dne [datum] 3) Z tarifní hodnoty 27.617,64 Kč (výše přisouzeného plnění). Výše odměny činí podle § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., po 2.220 Kč, za: - účast u jednání soudu podle § 11 odst. 1 písm. g) vyhlášky č. 177/1996 Sb. dne [datum] - písemné podání podle § 11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. ze dne [datum], - účast u jednání soudu podle § 11 odst. 1 písm. g) vyhlášky č. 177/1996 Sb. dne [datum] - vyjádření k odvolání podle § 11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb. ze dne [datum], - písemné podání podle § 11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ze dne [datum], - účast u jednání soudu podle § 11 odst. 1 písm. g) vyhlášky č. 177/1996 Sb. dne [datum], - písemné podání podle § 11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. ze dne [datum], - účast u jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) vyhlášky č. 177/1996 Sb. dne [datum], - účast u jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) vyhlášky č. 177/1996 Sb. dne [datum], - účast u jednání soudu podle § 11 odst. 1 písm. g) vyhlášky č. 177/19896 Sb. dne [datum], - vyjádření k odvolání podle § 11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb. ze dne [datum]. Celková výše odměny tak činí 43.720 Kč.

90. Žalobci dále náleží náhrada hotových výdajů právního zástupce žalobce po 300 Kč za každý z 14-ti úkonů právní služby podle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., tj. 4.200 Kč. K účelně vynaloženým nákladům dále náleží náhrada za DPH ve výši 21 % podle § 137 odst. 3 o. s. ř. z částky 47.920 Kč.

91. Částku účelně vynaložených nákladů v celkové výši 59.983,20 Kč uložil odvolací soud žalované zaplatit k rukám zástupce žalobce s odkazem na ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. Lhůtu k plnění určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když nezjistil důvody pro její prodloužení.