60 Co 192/2025 - 142

Rubrum

Krajský soud v Brně - pobočka ve Zlíně, rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Rezka a soudců JUDr. Karla Šabaty, PhD., a JUDr. Petra Coufalíka, Ph.D., ve věci žalobce: [Jméno žalobce A], narozený dne [Datum narození žalobce A] bytem [Adresa žalobce A] adresa pro doručování: [Adresa žalobce B] zastoupený advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] proti žalované: [Jméno žalované], IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] o sdělení informací o použití osobních nákladů ve výši [Anonymizováno] [Anonymizováno]. Kč za rok 2022 a žádosti o předložení úplné účetní závěrky za rok 2022 o odvolání žalobce proti rozsudku [Anonymizováno] ze dne [Anonymizováno], č. j. [Anonymizováno], takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se v odvoláním napadených výrocích II., III. potvrzuje.

II. Žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady odvolacího řízení v částce 7.471,30 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaného.

Odůvodnění

1. Rozsudkem Okresního soudu v Uherském [adresa] ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno], bylo rozhodnuto, že řízení se v rozsahu požadavku žalobce, kterým se domáhá stanovení povinnosti žalované předložit mu úplnou účetní závěrku za rok 2022, zastavuje (výrok I.), žaloba, kterou se žalobce vůči žalovanému domáhá sdělení, komu, kolik a za co, byly vyplaceny v roce 2022 osobní náklady ve výši 956 000 Kč, se zamítá (výrok II.), žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů tohoto řízení částku 19 502,64 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované [Jméno advokáta] (výrok III.).

2. Své rozhodnutí odůvodnil soud I. stupně v podstatných částech tím, že v průběhu jednání soudu dne [datum] vzal žalobce podanou žalobu zpět, a to v rozsahu nároku, jímž se domáhal stanovení povinnosti žalovanému předložit mu úplnou účetní závěrku za rok 2022. Žalovaný vyjádřil s částečným zpětvzetím žaloby výslovný souhlas. S odkazem na ustanovení § 96 odst. 1, 2 o. s. ř. soud I. stupně řízení o tomto nároku žalobce zastavil. Žalobce se dále domáhal sdělení informací o použití osobních nákladů ve výši [Anonymizováno]. Kč. Soud I. stupně dospěl k závěru, že žalobci nárok na požadované informace nesvědčí. Ustanovení § 251 o. z. opravňuje člena spolku k účasti na zasedání členské schůze a uplatnění práva na informace, tj. práva požadovat informace k záležitostem spolku. Bylo prokázáno, že členství žalobce v žalovaném dnem [datum] zaniklo. V důsledku toho pozbyl žalobce právo dožadovat se informací vůči spolku. Pozbyl svou věcnou aktivní legitimaci. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s dikcí § 146 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalovanému, jako zcela úspěšnému účastníku, nárok na náhradu nákladů.

3. Proti tomuto rozsudku podal odvolání žalobce. Toto odvolání směřuje proti výroku II., III. napadeného rozsudku. V podstatných částech svého odvolání uvedl, že v minulosti nesouhlasil se zvýšením členského příspěvku a s nárůstem mzdových nákladů a částky osobní spotřeby žalovaného. Na jeho dopisy nebylo řádně reagováno a věc s ním nebyla řádně projednána výborem a kontrolní komisí. Byl vyloučen z žalovaného. Zvýšení mezd žalovaného zjistil nahlédnutím do obchodního rejstříku. Žalovaný nepostupoval podle stanov. Kvůli výši členského příspěvku přestoupili hráči do jiného spolku. Podle jeho názoru je pro zachování aktivní věcné legitimace podstatné, že byl členem žalovaného v době podání žaloby. Tvrdí, že žalovaný požadoval v roce 2023 vyšší členský příspěvek, než požaduje nyní a pokud by věděl, že žalovaný požaduje členský příspěvek ve výši, jak nyní, tak by žalobu nepodal. Nebylo mu vysvětleno, proč za žalovaného nejednal výbor a kontrolní komise, proč žalovaný neumožnil projednat zvýšení členského příspěvku, proč nebyl zvolen jako delegát na členskou schůzi [datum]. Bývalé vedení Sokola zpronevěřilo [Anonymizováno]. Kč. Navrhl, aby napadený rozsudek byl změněn a jeho nároku bylo vyhověno. Pro případ, že bude potvrzeno rozhodnutí soudu I. stupně, navrhl, aby žádnému z účastníků nebyla přiznána náhrada nákladů řízení. [právnická osoba] podanému odvolání se písemně vyjádřil žalovaný. V podstatných částech svého vyjádření uvedl, že se ztotožňuje s rozsudkem soudu I. stupně. Ustanovení § 251 o. s. ř. zakládá právo člena na informace, aby se mohl kvalifikovaně rozhodnout, jak bude na schůzi hlasovat. Mezi účastníky není sporu, že členství žalobce zaniklo k [datum]. Ze stanov žalovaného neplyne, že každý člen má právo na všechny informace. Žalovaný se snažil žalobci i v průběhu řízení poskytnout informace o fungování a struktuře rozpočtu a poskytl rozpis osobních výdajů za rok 2022. Pokud jde o náklady na příměstské tábory, tak tyto byly hrazeny z účastnických poplatků a byly pro žalovaného ziskové. Žalobce však informace ignoruje a svévolně pokračuje v řízení. Hlavním cílem žalobce je dosáhnout zrušení či snížení členských příspěvků žalovaného. Uvedené je v pravomoci výboru a bylo projednáno a schváleno třemi valnými hromadami. Není proto naplněno kritérium testu proporcionality, neboť poskytnutí žalobcem požadovaných informací neumožňuje dosáhnout žalobcem sledovaného cíle. Navrhl, aby byl rozsudek soudu I. stupně potvrzen a žalovanému přiznána náhrada nákladů odvolacího řízení.

5. Krajský soud v Brně - pobočka ve [adresa], jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou (§ 201 o. s. ř.), že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 a contrario o. s. ř.) a že bylo podáno včas (§ 204 o. s. ř.), v souladu s § 212 a § 212a o. s. ř. přezkoumal napadené rozhodnutí soudu I. stupně i řízení, které mu předcházelo, a poté dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

6. Výrok I. rozsudku soudu I. stupně nebyl napaden odvoláním a samostatně nabyl právní moci. Nebyl předmětem odvolacího přezkumu ze strany odvolacího soudu.

7. Předmětem odvolacího řízení byly výroky II., III. napadeného rozsudku.

8. Žalobce i žalovaný před odvolacím soudem shodně tvrdili, že žalobce přestal být členem žalovaného k [datum] s tím, že toto je mezi nimi nesporné.

9. Žalobce se žalobou podanou dne [datum] u Okresního soudu v [Anonymizováno] [adresa] domáhal m.j. , aby mu žalovaný sdělil komu, kolik a za co vyplatil v roce [Anonymizováno] v rámci osobních nákladů v celkové výši [Anonymizováno] Kč.

10. Podle § 251 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“) každý člen je oprávněn účastnit se zasedání a požadovat i dostat na něm vysvětlení záležitostí spolku, vztahuje-li se požadované vysvětlení k předmětu zasedání členské schůze. Požaduje-li člen na zasedání sdělení o skutečnostech, které zákon uveřejnit zakazuje nebo jejichž prozrazení by spolku způsobilo vážnou újmu, nelze mu je poskytnout.

11. Občanský zákoník č. 89/2012 Sb. („o. z.“), rozšířil možnosti soudní ingerence (zásahu státu) do činnosti spolku. Členu spolku se nabízí též žaloba směřující k poskytnutí vysvětlení o záležitostech spolku projednávaných na členské schůzi (§ 251 o. z.).

12. Nárok uplatněný žalobcem lze kvalifikovat jako žalobu směřující k poskytnutí vysvětlení o záležitostech spolku projednávaných na členské schůzi. Tento nárok lze podřadit pod ustanovení § 251 o. z. Konkrétně žalobou uplatněný nárok směřuje k poskytnutí a bližšímu odůvodnění informací o výši položky osobních nákladů za rok [Anonymizováno].

13. Občanský zákoník zakládá právo člena na informace. Účelem je poskytnutí informací, které člen potřebuje, aby se mohl kvalifikovaně rozhodnout, jak bude na členské schůzi hlasovat.

14. Poskytnutá informace musí být určitá, srozumitelná a dávat dostatečný obraz o skutečnosti, na kterou se člen dotazuje. Informaci poskytne statutární orgán spolku, popřípadě jiný orgán, pokud předmět dotazu spadá do jeho působnosti. V případě nečinnosti statutárního orgánu se člen může domáhat splnění povinnosti poskytnout informace proti spolku žalobou na plnění.

15. Odepření informace je přípustné v případech, ve kterých poskytnutí informací zakazuje zákon (například lékařské tajemství), nebo by informace způsobila spolku vážnou újmu (například obchodní tajemství). Příslušný orgán spolku by měl odepření informace přiměřeně odůvodnit. Rozhodnutí o neposkytnutí informace je rozhodnutí orgánu spolku, proti kterému se lze soudně bránit (žalobou podle § 258 o. z.), popřípadě se lze domáhat přiměřeného zadostiučinění.

16. Podle článku 13.3 [jméno FO] obce sokolské všechny orgány [jméno FO] obce sokolské na všech organizačních stupních rozhodují usnesením, o kterém se pořizuje zápis.

17. Žalobce požádal v žádosti z [datum] žalovaného m.j. o sdělení kdy, komu a jaká částka byla zaplacena žalovaným v rámci osobních nákladů v roce [Anonymizováno].

18. O této žádosti však nebylo žalovaným rozhodnuto usnesením ve smyslu článku 13.3 [jméno FO].

19. Na žádost žalobce bylo reagováno m.j. dopisem Kontrolní komise žalovaného z [datum]. Statutární orgán žalovaného (starosta) pak reagoval na předžalobní upomínku žalobce dopisem z [datum]. Usnesení ve smyslu článku 13.3 [jméno FO] vydáno nebylo.

20. Žádosti žalobce o informace tak nebylo žalovaným v rozsahu požadavku žalobce vyhověno.

21. Uvedené lze kvalifikovat jako nečinnost statutárního orgánu. V případě této nečinnosti se člen může domáhat splnění povinnosti poskytnout informace proti žalovanému žalobou na plnění. Tuto žalobu projednává ve sporném řízení okresní soud, nespadá-li věc podle stanov do působnosti rozhodčí komise.

22. Má-li mít člen spolku právo se kvalifikovaně rozhodnout, jak bude na členské schůzi hlasovat (srov. § 251, § 252 odst. 1 o. z.), musí mít přístup k relevantním informacím. K tomuto účelu slouží právo člena na informace o záležitostech spolku upravené v § 251 o. z.

23. Právo účastnit se zasedání členské schůze (valné hromady) a hlasovat na členské schůzi (valné hromadě) přitom plyne z účasti na spolku a náleží toliko členům spolku.

24. Zanikne-li členu spolku členství ve spolku podle § 237, § 238 o. z., přestává být osoba členem spolku.

25. Spolu se zánikem členství ve spolku pak členu spolku zaniká (mimo jiné) i právo účastnit se zasedání členské schůze (valné hromady) a právo hlasovat na členské schůzi (valné hromadě) podle § 252 o. z. a tedy i právo na informace podle § 251 o. z. Jinak řečeno spolu se zánikem členství ztrácí bývalý člen i práva spojená s členstvím ve spolku.

26. Na uvedeném závěru pak nic nemění – a odvolatel se mýlí, dovozuje-li opak – ani skutečnost, že člen před zánikem svého členství požádal o poskytnutí určitých informací či o umožnění nahlédnout do určitých dokladů spolku. Není-li již členem, nemůže se nadále účastnit zasedání členské schůze (valné hromady), nemůže hlasovat na členské schůzi (valné hromadě) a nemůže požadovat a dostat vysvětlení záležitostí spolku (§ 251 o. z.) a není tudíž ani věcný důvod, aby mu byly poskytovány informace o záležitostech spolku či umožněno nahlížet do dokladů spolku.

27. Uvedený závěr bývalému členu spolku nebrání – má-li za to, že mu spolek či zástupci spolku způsobili škodu – označit potřebné důkazy v případných soudních řízeních. Listiny, které nemá v dispozici a které jsou v držení společnosti, si soud od spolku vyžádá (k tomu srovnej ustanovení § 129 odst. 2 o. s. ř.).

28. Odvolací soud tudíž uzavírá, že zanikne-li členu účast ve spolku, zaniká mu i právo účastnit se členské schůze (valné hromady) a dostat na ni vysvětlení záležitostí spolku podle § 251 o. z. a tudíž i právo na poskytnutí informací o záležitostech spolku (jakož i právo nahlížet do dokladů spolku). Zbývá dodat, že pro posouzení aktivní věcné legitimace je rozhodující stav v době vyhlášení rozhodnutí (srov. § 154 odst. 1 a § 167 odst. 2 o. s. ř. a např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu z [datum], sp. zn. 29 Cdo 4722/2009; srov. k tomu dále např. rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněná pod čísly 27/2000 a 25/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Proto nepostačí, že aktivní legitimace žalobce byla dána na samotném počátku řízení.

29. V uvedeném směru jsou proto závěry rozsudku soudu I. stupně odůvodněné.

30. Pokud jde o zánik členství žalobce v žalovaném, tak žalobce tvrdil, že jeho členství zaniklo k [datum] (srov. č. l. 108 p. v., č. l. 100), a to z důvodu neuhrazení členských příspěvků. Žalovaný tvrdil, že členství žalobce zaniklo z důvodu neuhrazení členských příspěvků k [datum] (č. l. 100, 105).

31. Před odvolacím soudem žalobce i žalovaný do protokolu shodně žalobce i žalovaný tvrdili, že žalovaný přestal být členem žalovaného k [datum].

32. Podle § 238 o. z., neurčí-li stanovy jinak, zanikne členství, pokud člen nezaplatí členský příspěvek ani v přiměřené lhůtě určené spolkem dodatečně ve výzvě k zaplacení, ačkoliv byl na tento následek ve výzvě upozorněn.

33. Podle čl. 4., 4.8 věta druhá [jméno FO] obce sokolské účinných od [datum] založené ve sbírce listin výbor jednoty vyškrtne člena jednoty nejpozději do 30. 4. příslušného roku, pokud nezaplatil členský spolkový příspěvek za daný rok, a to ani po upozornění člena s dostatečnou lhůtou k jeho uhrazení.

34. Žalovaný reagoval na poučení dané mu ze strany soudu I. stupně podle § 118a odst. 1,3 o. s. ř. ohledně zániku členství žalobce v žalovaném tak, že z opatrnosti zaslal žalobci dopisem z [datum], který byl doručen žalovanému [datum], výzvu k úhradě členských příspěvků s poučením, že pokud do 10 dnů částku členského příspěvku neuhradí, bude vyškrtnut z členů žalovaného s odkazem na [jméno FO].

35. Mezi účastníky je nesporným, že žalovaný ani na tuto výzvu danou mu v dopise z [datum] nereagoval a členské příspěvky doposud neuhradil (srov. shodná tvrzení na č.l. 109 p.v.).

36. Za těchto okolností je přiléhavý právní závěr soudu I. stupně v tom, že t.č. není již dáno členství žalobce v žalovaném. Ostatně ani žalovaný tento právní závěr soudu I. stupně, že není t. č. členem žalovaného, nezpochybňuje.

37. Ze všech těchto důvodů je rozhodnutí soudu I. stupně ve výroku II. věcně správné.

38. Odvolací soud se nad rámec uvedeného zabýval věcí též z pohledu testu proporcionality. Poměřoval právo na ochranu soukromí a s právem na informační sebeurčení s právem na informace, při zohlednění konkrétních okolností případu. Vzal v úvahu článek 17 odst. 4 Listiny základních práv a svobod, z níž vyplývá právo na informace, které není neomezené a které stojí v kolizi s ochranou osobnosti (srov. čl. 10 Listiny základních práv a svobod) a s právem na informační sebeurčení (srov. čl. 10 odst. 3 Listiny základních práv a svobod).

39. Odvolací soud zejména vzal v úvahu, že rozsah práva na informace je omezen jen na ty informace, které jsou relevantní pro ochranu oprávněných zájmů bývalého člena žalovaného. To znamená, že se nejedná o neomezený přístup ke všem informacím o spolku, ale pouze k těm, které se ho přímo dotýkají.

40. V této konkrétní věci nebyl žalobou uplatněn nárok na neplatnost vyloučení (§ 242 o. z.). V této věci nebyl podán ani návrh na neplatnost rozhodnutí spolkového orgánu pro jeho rozpor se zákonem nebo stanovami (§ 258 o. z.). V této konkrétní věci nebyl uplatněn ani nárok na náhradu škody, na přiměřené zadostiučinění za porušení povinností člena (§ 261 o. z.).

41. Žalobu, podanou proti spolku, která postrádá oporu v hmotném právu, soud zamítne. Princip spolkové autonomie velí soudu nezasahovat do činnosti spolků jiným způsobem, než výslovně dovoluje zákon (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 28 Cdo 2948/2006). Judikatorně bylo dovozeno, že soud zamítne žalobu, která těmto pravidlům nevyhovuje.

42. Test proporcionality Ústavní soud v nálezu Pl. ÚS 4/94 popsal tak, že první podmínkou je vzájemné poměřování a druhou požadavek šetření podstaty a smyslu omezovaného základního práva, resp. svobody.

43. Základní právo či svobodu lze omezit pouze v zájmu jiného základního práva či svobody. V případě závěru o opodstatněnosti priority jednoho ze dvou v kolizi stojících základních práv, je nutnou podmínkou konečného rozhodnutí rovněž využití všech možností minimalizace zásahu do druhého z nich. Tento závěr lze odvodit i z ustanovení čl. 4 odst. 4 Listiny základních práv a svobod, a sice v tom smyslu, že základních práv a svobod musí být šetřeno nejenom při používání ustanovení o mezích základních práv a svobod, nýbrž analogicky rovněž v případě jejich vzájemné kolize.

44. Vzájemné poměřování spočívá v kritériích: - prvním kritériem je kritérium vhodnosti, tj. zda institut, omezující určité základní právo, umožňuje dosáhnout sledovaný cíl (ochranu jiného základního práva) - druhým kritériem poměřování základních práv a svobod je kritérium potřebnosti, (porovnání daného institutu využívaného žalobcem s jinými opatřeními, umožňujícími dosáhnout stejného cíle, avšak nedotýkajícími se základních práv a svobod) - třetím kritériem je porovnání závažnosti obou v kolizi stojících základních práv (včetně hodnotových argumentů). Součástí porovnávání závažnosti v kolizi stojících základních práv je rovněž zvažování využití právních institutů, minimalizujících argumenty podložený zásah do jednoho z nich.

45. Žalobce usiluje zvrátit rozhodnutí o zvýšení příspěvků členů v žalovaném. Tyto příspěvky byly v žalovaném zvýšeny v roce 2023. Již za rok 2023 žalovaný nezaplatil příspěvek, neboť nesouhlasil s jeho výší. Avšak žalobce nenapadl žalobou vlastní rozhodnutí orgánu spolku o stanovení členského příspěvku. Z ustanovení § 259 o. z. přitom vyplývá, že právo dovolat se neplatnosti rozhodnutí zaniká do tří měsíců ode dne, kdy se navrhovatel o rozhodnutí dozvěděl, nebo mohl dozvědět, nejpozději do jednoho roku od přijetí rozhodnutí. Za těchto okolností je zřejmé, že od rozhodnutí o zvýšení členského příspěvku v žalovaném v roce 2023 uplynula do současnosti již doba delší než jeden rok. Byla tedy zmeškána hmotněprávní lhůta, která má prekluzivní charakter (§ 654 o. z.). Na běh lhůty nemá vliv, zda byl žalobce o právu podat žalobu podle § 258 o. z. spolkem poučen (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 3 Cdon 1177/96, publikovaný pod R 47/1999 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). V této souvislosti odvolací soud vycházel z tvrzení samotného žalobce, který sám tvrdil, že členský příspěvek ve zvýšené míře byl po členech i po jeho osobě žádán ve zvýšené výši již v roce 2023 tehdy přijatým rozhodnutím.

46. Tedy poskytnutí požadovaných informací již t.č. nemůže vést ke zvrácení rozhodnutí o výši členských příspěvků z roku 2023, neboť zde není naplněno kritérium vhodnosti ani potřebnosti požadovaných informací a není naplněna již ani první podmínka spočívající ve vzájemném poměřování (testu proporcionality) s přihlédnutím ke shora uvedenému.

47. Proto i z tohoto důvodu není nárok žalobce důvodný.

48. Pokud jde o listinu žalovaného označenou jako [Anonymizováno] (srov. č.l. 107, dále č.l. 108 p.v., č.l. 109 a v přílohové obálce), tak přes obsah této listiny žalobce setrval na podané žalobě a nadále se po žalovaném domáhá uspokojení svého žalobního nároku, čímž zjevně nepovažuje svůj žalobní požadavek za splněný. Pokud by listina označená jako osobní náklady za rok 2022 představovala splnění nároku žalobce uplatněného žalobou, kterého se žalobce domáhá v řízení, tak soud vychází z ustanovení § 154 odst. 1 o. s. ř., tedy ze stavu v době vyhlášení jeho rozsudku. Setrvání žalobce na žalobě za situace, kdy žalobní nárok žalobce byl žalovaným uspokojen, vede k zamítnutí žaloby. To, zda předmětná listina představuje splnění nároku žalobce, soud I. stupně nezkoumal z důvodu procesní ekonomie, neboť dospěl k závěru, že nárok žalobce není po právu z jiných věcných důvodů tak, jak jsou vysvětleny shora.

49. Ze všech těchto důvodů byl rozsudek soudu I. stupně ve výrocích II. a III. potvrzen, jako ve výroku věcně správný (§ 219 o. s. ř.), a to včetně výroku o náhradě nákladů řízení před soudem I. stupně. Pokud jde o odůvodnění výroku o náhradě nákladů řízení odkazuje odvolací soud na odůvodnění provedené soudem I. stupně s nímž se v celém rozsahu ztotožňuje.

50. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaný byl v odvolacím řízení plně procesně úspěšný a náleží mu náhrada nákladů odvolacího řízení. K účelně vynaloženým nákladům žalovaného v odvolacím řízení náleží náhrada nákladů právního zastoupení spočívající v odměně za tyto účelně vykonané úkony právní služby: - vyjádření k odvolání (§ 11 odst. 1 písm. k/ vyhlášky č. 177/1996 Sb.) – 1 úkon - účast u jednání odvolacího soudu (§ 11 odst. 1 písm. g/ vyhlášky č. 177/1996 Sb.)- 1 úkon. Výše odměny vycházející z tarifní hodnoty 30.000 Kč (§ 9 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), činí 2.300 Kč za každý z úkonů právní služby. Celková výše odměny tak činí 4.600 Kč. Právnímu zástupci náleží za každý z úkonů právní služby náhrada hotových výdajů, a to ve výši po 450 Kč (§ 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb.). Celková výše náhrady hotových výdajů činí 900 Kč. Dále náleží právnímu zástupci žalovaného náhrada za ztrátu času stráveného na cestě k jednání k odvolacímu soudu a zpět. Právní zástupce žalovaného strávil na cestě k jednání ze sídla advokátní kanceláře k odvolacímu soudu a zpět, celkem 4 započaté půlhodiny. Za každou započatou půlhodinu náleží právnímu zástupci žalobce 150 Kč (§ 14 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.). Celková výše náhrady za ztrátu času činí 600 Kč. Konečně náleží právnímu zástupci žalobce náhrada cestovních výdajů za cestu osobních automobilem zn. [jméno FO] [jméno FO], r.z. 1BM 0483, s kombinovanou spotřebou 4,6 litru motorové nafty/100 km. Celkem ujeto 185,4 km. Cena motorové nafty podle vyhlášky č. 475/2024 Sb. činí 34,70 Kč za 1 litr (§ 4 písm. c/vyhlášky č. 475/2024 Sb.) a základní sazba náhrady činí 5,80 Kč za 1 km (§ 1 písm. b/ vyhlášky č. 475/2024 Sb.). Výše náhrady cestovného tak činí celkem 1.371,30 Kč. Celková výše nákladů žalovaného v odvolacím řízení tak činí 7.471,30 Kč. Tuto částku je žalovaný povinen zaplatit k rukám zástupce žalovaného s odkazem na ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. Lhůta k plnění byla určena podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když nebyl zjištěn důvod pro její prodloužení.

51. Nad rámec uvedeného se odvolací soud zabýval tím, zda jsou zde důvody pro aplikaci ustanovení § 150 o. s. ř. Podle § 150 o. s. ř., jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nebo odmítne-li se účastník bez vážného důvodu zúčastnit prvního setkání s mediátorem nařízeného soudem, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat.

52. Ustanovení § 150 o. s. ř. představuje moderační (zmírňovací) nákladové právo soudu, které je výjimkou ze zásady úspěchu ve věci i ze zásady zavinění a soud je využije v těch případech, kdy by důsledná aplikace např. ustanovení § 142 o. s. ř. vedla k nepřiměřeným tvrdostem.

53. Moderační právo je mimořádný procesní institut a nesmí být nadužíván. Významné z hlediska § 150 o. s. ř. jsou rovněž okolnosti, které vedly k soudnímu uplatnění nároku, postoj účastníků v průběhu řízení a jiné skutečnosti (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 28 Cdo 2130/2016, usnesení sp. zn. 23 Cdo 2941/2013, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 28 Cdo 1151/2015). Vzhledem k tomu, že dotčené ustanovení je v podstatě výjimkou z obecné zásady úspěchu ve věci, jež ovládá rozhodování o náhradě nákladů civilního sporného řízení, je třeba je vykládat restriktivně a jeho aplikaci zakládat na pečlivém posouzení všech rozhodných hledisek (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 29 Cdo 2438/2013, uveřejněné pod číslem 2/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 26 Cdo 4079/2014). Výjimečnost použití moderačního práva a obezřetný přístup k jeho uplatňování, jímž nesmí být zasaženo do práva účastníka na spravedlivé řízení podle č. 36 odst. 1 Listiny základních práva svobod, akcentuje ve své judikatuře též Ústavní soud (srov. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 4677/12, uveřejněný pod č. 73/2013 ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu). Uvedené zmírňovací právo soudu je třeba vykládat nejen ve vztahu k účastníkovi, v jehož prospěch soud rozhoduje, ale zároveň i ve vztahu k ostatním, zejména k tomu, který by jinak měl za normálního běhu událostí právo na náhradu nákladů řízení. Soud musí zkoumat všechny okolnosti konkrétní věci, osobní, majetkové, sociální, zdravotní a další poměry na straně všech účastníků, jakož i ty, které vedly k uplatnění nároku, postoje účastníků a jejich chování v průběhu řízení, pravidla morálky a ekvity. Tyto okolnosti musí být objektivní, to znamená vzniklé bez přičinění účastníků. Důvody pro uplatnění moderačního práva musí být posouzeny ad hoc v každé konkrétní věci a širších souvislostech.

54. Odvolací soud vzal v úvahu, že samotný žalobce netvrdí žádné skutečnosti například o vážné nemoci, netvrdí například nutnost vynaložení peněz na léčbu nezbytnou pro ochranu zdraví, netvrdí t.č. ani jinak neuspokojení akutních svých potřeb, což jsou zásadní skutečnosti pro použití § 150 o. s. ř.

55. Soud je povinen v každému řízení zvážit, zda účelu řízení lépe než zásah do nákladové povinnosti použitím ustanovením § 150 o. s. ř. nesvědčí rozdělení nákladů řízení do splátek nebo stanovení delší lhůty k plnění, pokud tímto postupem procesně neúspěšný účastník bude schopen dostát své povinnosti nahradit náklady řízení a nebude přitom ohrožen exekucí. Odvolací soud vzal v úvahu i výši povinností k náhradě nákladů řízení oprávněného.

56. Ze všech těchto důvodů odvolací soud dospěl k závěru, že z obsahu spisu nevyplývají důvody hodné zvláštního zřetele, pro aplikaci ustanovení podle § 150 o. s. ř.

Poučení