60 Co 259/2021-315

Rubrum

Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně, rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Rezka a soudců JUDr. Ladislava Pavlíčka a JUDr. Karla Šabaty, PhD., ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] pro zaplacení 203.422,28 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu ve Zlíně ze dne 6. 10. 2021, č. j. 39 C 16/2019-291, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady odvolacího řízení v částce 23.086,80 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaného.

Odůvodnění

1. Rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně ze dne 6. 10. 2021, č. j. 39 C 16/2019-291, bylo rozhodnuto, že žaloba, kterou se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 203.422,28 Kč, se zamítá (výrok I.), žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 58.797,50 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaného (výrok II.).

2. Své rozhodnutí odůvodnil soud I. stupně v podstatných částech tím, že uplatněný nárok nevychází z dohody mezi účastníky řízení, neboť žalovaný trvale odmítá dohodu o úhradě předmětných služeb i jejich potřebnost či jakoukoliv využitelnost. Ze skutkových tvrzení nelze dovodit vznik nároku žalobce na plnění z titulu odpovědnosti za škodu. Žalobce plněním služeb, které jsou předmětem žaloby, neplnil žádnou zákonnou či prevenční povinnost vůči majetku žalovaného, neboť to v daném [anonymizováno] nevyžadovaly okolnosti případu či zvyklosti soukromého života (§ 2900 občanského zákoníku). V soukromém právu platí zásada zákazu vměšování se do záležitostí jiných osob a žalovaný dal žalobci najevo, že o předmětná plnění nemá zájem a nevyužívá je. Žalobcem tvrzená hrozba vzniku škod každému z vlastníků pozemků a budov je zjevně neopodstatněnou domněnkou žalobce. Na základě žalobcem tvrzených skutečností žalovaný nezískal na úkor žalobce žádný majetkový prospěch a nedostalo se mu žádné přidané hodnoty. Žalobce plnil žalovanému nevyžádané služby, kterými se žalovanému nedostávalo žádné přidané hodnoty, a v jeho majetkové sféře se tyto služby nijak neprojevily, a nebyl tak naplněn jeden z podstatných znaků bezdůvodného obohacení, a to nezmenšení majetkového stavu žalovaného, ač by se tak za běžných okolností stalo. Ke strážní službě, osvětlení a oplocení uzavřel soud I. stupně, že ze strany žalobce šlo o plnění nevyžádané služby, proto nárok žalobce není důvodný. Žalovanému se z ostrahy prováděné bezpečnostní agenturou fakticky nedostává žádné přidané hodnoty, získaný prospěch na jeho straně je proto s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem toliko zdánlivý, třetí osobou poskytovaná ostraha jejího majetku se v její majetkové sféře žádným způsobem neprojevuje, tedy objektivně není naplněn jeden z podstatných znaků plnění bez právního důvodu, a sice že majetkový stav žalovaného se nezmenšil, ač by se tak za běžných okolností stalo. Úhrada osvětlení a oplocení měla být zahrnuta v nároku na strážní službu, přičemž žalobce přes poučení podle § 118a odst. 1,3 o. s. ř. neunesl břemeno tvrzení, na jakých parcelách se osvětlení nachází, co konkrétně osvětluje a na základě jakých skutečností žalobkyně osvětlení hradí a komu. Navíc jde o plnění za nevyžádané služby, za které žalobci nepřísluší náhrada. Pokud jde o opravu komunikací, zpevněných ploch, jejich údržbu v zimním období a úklid sněhu uzavřel soud I. stupně, že vlastníkem komunikací a zpevněných ploch není žalovaný. O povinnosti zajišťovat údržbu, opravy, sjízdnost uzavřela žalovaná dohodu s [titul]. [jméno] [příjmení]. Nároky z takové smlouvy nemohou být uplatňovány po žalovaném, protože nebyl účastníkem dohody mezi žalobcem a [titul]. [jméno] [příjmení]. Navíc provedením prací se obohatil vlastník věcí, na kterých byly opravy, údržba prováděny, ne žalovaný. K sečení trávy uvedl soud I. stupně, že sečením trávy se majetkový stav žalovaného nezmenšil, ač by se tak za běžných okolností stalo. Žalovaný si sečení nepřeje. Pokud žalobkyně na svých pozemcích a v souvislosti s tím i na pozemcích jiných vlastníků v daném areálu seče trávu, jde u žalované pouze o vedlejší efekt, o pozitivní externalitu, kterou je možné definovat jako dopad chování jednoho subjektu na blahobyt jiného subjektu, nezakládající vztah z bezdůvodného obohacení. Zákon brání tzv. vnucenému obohacení. Pokud jde o práce energetika – elektro, roční revize elektro, elektroinstalační práce, využití trafostanice, údržbu kabelového vedení, tak vlastníkem předmětných zařízení není žalovaný a žalovaný není ani účastníkem dohody mezi žalobcem a [titul]. [jméno] [příjmení] (příp. dalšími osobami) o povinnosti zajišťovat údržbu, opravy a revize zařízení. Nároky z takové dohody nemohou být uplatňovány po žalovaném, protože není účastníkem takové dohody s žalobcem. Plněním se navíc zhodnocovala věc ve vlastnictví [titul]. [jméno] [příjmení], příp. dalších osob. K odvozu komunálního odpadu žalobce neunesl své břemeno tvrzení ohledně druhu a možností odpadu a kdy a kde se tak stalo. Navíc by šlo o plnění nevyžádané služby. Takové plnění by bylo možné hodnotit jako vnucené obohacení, jehož náhradu zákon nepřipouští. Proto byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. a plně úspěšnému žalovanému byla přiznána náhrada nákladů po žalobci.

3. Proti tomuto rozsudku podal odvolání žalobce. Toto odvolání směřuje proti oběma výrokům odvoláním napadeného rozsudku. Své odvolání odůvodnil tím, že soud I. stupně neumožnil žalobci doplnit tvrzení a důkazy na výzvu ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., neboť poučení bylo dáno při jednání, nicméně žádosti zástupce žalobce o poskytnutí přiměřené lhůty nebylo vyhověno. Žalovaný využíval hodnot zajištěných žalobcem, za toto využívání neplatil a odmítl se podílet na úhradě. Část služeb si žalovaný u žalobce objednal. Občanský zákoník upravuje výslovný zákaz obohacovat se bez legitimního důvodu na úkor jiných osob. Ke strážní službě, osvětlení a oplocení odvolatel uvedl, že strážní službu využívá i žalovaný. Ostraha se totiž týká všech vlastníků nemovitostí v areálu, takovým vlastníkem je i žalovaný. Náklady nese pouze žalobce. Žalovaný má zvýšenu bezpečnost svého majetku. Žalovaný využíval možnosti vypůjčení klíčů od ostrahy při zapomenutí klíčů. Využíváním služeb strážní služby vzniká žalovanému bezdůvodné obohacení, neboť bez spravedlivého důvodu využívá hodnot, za které odmítá platit. Pokud by si službu zajistil sám žalovaný, tak by se to projevilo v majetkových poměrech žalovaného. Přidaná hodnota je ve zvýšení hodnoty majetku ostrahou. Dodavatelem elektrické energie je E.ON. Žalobce na základě žádosti žalované a jejich právních předchůdců zajistil dovedení kabelového vedení k těmto budovám a udržuje elektrické rozvody. Tím umožňuje žalované odběr elektrické energie. Z právních předpisů vyplývá povinnost zajistit revize elektrických zařízení. Žalovaný se obohatil. Povinnosti si žalovaný sám neplnil. Elektrická soustava je ve vlastnictví třetího subjektu a žalovaný s třetím subjektem žádný smluvní vztah nemá. K opravě a údržbě komunikací, úklidu sněhu, sečení trávy uvedl odvolatel, že komunikace v areálu využívá i žalovaný, čímž se hodnota komunikací znehodnotila, a to k újmě žalobce, který komunikace v areálu opravil. Jde o protiprávní bezplatné užívání cizí hodnoty. K bezdůvodnému obohacení došlo také péčí o vegetaci kolem cest a odklízením sněhu. K odvozu komunálního odpadu odvolatel uvedl, že žalovaný odpad vhazoval do kontejnerů a obohacoval se. Došlo k nesnížení pasiv. Jednání žalobce vede ke zvýšení aktiv žalovaného a dochází k nezmenšení pasiv žalovaného. Je nepřípustné těžit ze svého nepoctivého a protiprávního činu. Soud I. stupně neprovedl navržené důkazy, zejména navržený znalecký posudek, ohledání místa, svědecké výpovědi. Navrhl, aby rozhodnutí soudu I. stupně bylo zrušeno a věc vrácena k dalšímu řízení.

4. K podanému odvolání se písemně vyjádřil žalovaný tak, že se ztotožňuje s rozhodnutím soudu I. stupně. K požadavku na úhradu části nákladů vynaložených na strážní službu žalovaný uvedl, že žalovaný po žalobci nepožadoval výkon strážní služby, nedošlo k uzavření žádné smlouvy. Žalovaný uvedl, že mu ani není známo, že by probíhala ostraha objektu. Údajná evidence osob vstupujících do areálu se ztratila. Ohledně osvětlení a oplocení žalobce neunesl břemeno tvrzení, že se oplocení nachází na pozemku žalovaného. Žalovaný nikdy nepožadoval, aby žalobce prováděl jakékoliv opravy nebo údržbu oplocení. Pokud se týká osvětlení, není jasné o jaké osvětlení se jedná, protože na pozemku žalovaného se žádné osvětlení nenachází. Přípojka, která vede od trafostanice k objektu žalovaného je vlastnictvím žalovaného a žalovaný odběr elektřiny řádně hradil. Žalovanému nikdy nebylo sděleno, že by na přípojce žalobce provedl jakékoliv revize. Ohledně opravy a údržby komunikací, úklidu sněhu, sečení trávy, není žalobce aktivně legitimován vymáhat bezdůvodné obohacení, které mohlo případně vzniknout vlastníku zpevněných ploch a pozemků, protože pokud žalobce vynaložil prostředky na opravu komunikací, prováděl úklid sněhu a sečení trávy, činil tak ve prospěch vlastníka. Budova žalovaného slouží jako silo a proto žalovanému nevzniká žádný komunální odpad a nevyužívá služeb žalobce v odvozu komunálního odpadu. Navrhl, aby byl potvrzen rozsudek soudu I. stupně.

5. Odvolací soud zjistil, že odvolání bylo podáno žalobcem, tj. osobou oprávněnou k podání odvolání a odvolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné. Odvolání obsahuje zákonem předvídané odvolací důvody. Z podnětu podaného odvolání proto odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek a řízení jeho vydání předcházející. Odvolací soud dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.

6. Z podané žaloby je zřejmé, že žalobce neopírá svůj nárok o konkrétní ustanovení smlouvy nebo dohody, která by byla mezi stranami uzavřena, přičemž žalobce v podané žalobě výslovně tvrdí, že dohody nebylo dosaženo ani následně.

7. Z formulace nároků v samotné žalobě je zřejmé, že tyto nároky nenaplňují znaky odpovědnosti za škodu. Žalobce své nároky v podané žalobě formuloval tak, že žalobci poskytnutím plnění, které využil také žalovaný, vznikly náklady, tedy újma a že požaduje, aby mu žalovaný část z těchto nákladů zaplatil.

8. Bezdůvodné obohacení zabezpečuje, aby ten, kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatil, toto obohacení vydal. Institut bezdůvodného obohacení tak vede ke znovunastolení narušené majetkové rovnováhy. Podle ustanovení o bezdůvodném obohacení se vztahy dvou stran posuzují zpravidla teprve tehdy, pokud je nelze podřadit jinému (zvláštnímu) právnímu režimu, tedy především plnění na základě smlouvy či úpravě náhrady škody.

9. Přestože je ke vzniku bezdůvodného obohacení nezbytná též újma ochuzeného, na rozdíl od náhrady škody je při stanovení výše bezdůvodného obohacení rozhodující prospěch získaný obohaceným na úkor ochuzeného a nikoliv újma, jíž ochuzený utrpěl. Těmito judikatorními pravidly se však žalobce při formulaci svých nároků dostatečně neřídil (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 3. 2012, sp. zn. 28 Cdo 896/2011, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 9. 2015, sp. zn. 28 Cdo 1315/2015).

10. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

11. Podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něhož bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

12. Předpokladem odpovědnosti za získané bezdůvodné obohacení není protiprávní jednání obohaceného ani jeho zavinění, nýbrž objektivně vzniklý stav obohacení, k němuž došlo způsobem, který právní řád neuznává.

13. Aktivní věcná legitimace k uplatnění práva na vydání bezdůvodného obohacení svědčí subjektu, na jehož úkor bylo bezdůvodné obohacení získáno. Pasivně legitimovaným subjektem k vydání bezdůvodného obohacení je ten, kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatil. Je jím ten, jehož majetek se na úkor jiného neoprávněně zvětšil, popřípadě, u něhož nedošlo ke zmenšení majetku, které mělo po právu nastat. O obohacení jde tehdy, jestliže se plněním dostalo majetkové hodnoty tomu, komu bylo plněno, takže v jeho majetku se to projevilo buď zvýšením jeho aktiv, nebo snížením jeho pasiv (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. září 2009, sp. zn. 30 Cdo 4514/2007, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. listopadu 2010, sp. zn. 30 Cdo 2262/2009).

14. Ke strážní službě včetně oplocení, osvětlení.

15. Soud I. stupně dospěl k jednoznačnému skutkovému závěru, že žalovaný nevyužíval služeb ostrahy areálu.

16. Soud I. stupně správně uzavřel, že ze strany žalobce jde o požadavek na náhradu za nevyžádanou službu.

17. Službu ostrahy celého areálu poskytuje žalobci třetí osoba na základě smlouvy (dohody), kterou s třetí osobou uzavřel žalobce, jež také za tuto službu provádí úhradu. Žalobce se domáhá poměrné výše této úhrady po žalovaném, který ale odmítá za tuto službu platit. Svůj postoj odůvodňuje tím, že si službu neobjednal, jde o nevyžádané plnění, a ostrahu takto zabezpečovanou žalobcem, má pro sebe za nepotřebnou.

18. Odvolací soud se ztotožnil se soudem I. stupně, že ve specifických skutkových okolnostech daného případu je klíčové, že žalovanému se z ostrahy prováděné bezpečnostní agenturou fakticky nedostává žádné přidané hodnoty, získaný prospěch na jeho straně je proto s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem toliko zdánlivý, třetí osobou poskytovaná ostraha se v majetkové sféře žalovaného žádným způsobem neprojevuje, tedy objektivně není naplněn jeden z podstatných znaků bezdůvodného obohacení, a sice že majetkový stav žalovaného se nezmenšil, ač by se tak za běžných okolností stalo. Za běžných okolností by totiž žalovaný za dodatečnou službu v podobě ostrahy objektu bezpečnostní agenturou neplatil a ani platit nemusel, neboť žalovaný objektivně nemá povinnost zajišťovat ostrahu svých nemovitostí takovým způsobem za pomoci bezpečnostní agentury. Žalobce pokládá v konkrétním případě oplocení za součást ostrahy areálu. Povinnost žalovaného zajistit ostrahu objektu ve svém vlastnictví z ničeho nevyplývá (nejde ani o porušení tzv. prevenční povinnosti). Bezpečnostní opatření, kterými disponuje, považuje žalovaný za dostatečné a nepřeje si je rozšiřovat.

19. Je totiž zcela na vůli vlastníka, zda a jakým způsobem bude chránit svůj majetek, pakliže tím nezasahuje do vlastnického práva jiného, tedy zda k tomu využije služeb bezpečnostní agentury, elektronické signalizace, pouhých mechanických prostředků anebo zda nebude svůj majetek chránit či střežit vůbec.

20. Soud I. stupně také důvodně uzavřel, že na tom nic nemění ani pokud přístup do objektu žalovaného je možný výlučně přes vrátnici žalobce. Žalobce vlastní také část nemovitostí v daném průmyslovém a skladovacím objektu. Pokud kontrolou procházejí i osoby vstupující do objektu žalovaného, jde pouze o vedlejší efekt vyplývající se smlouvy o ostraze majetku uzavřené žalobcem. Tento vedlejší efekt lze chápat jako pozitivní externalitu, kterou je možné definovat jako dopad chování jednoho subjektu na blahobyt jiného subjektu, nezakládající vztah z bezdůvodného obohacení. Nelze tedy dovodit, že by žalovanému vznikal majetkový prospěch na úkor žalobce, který je povinen mu vydat.

21. Soud I. stupně správně vycházel z právního názoru vysloveného Nejvyšším soudem ČR v rozsudku ze dne 20. října 2015, sp. zn. 28 Cdo 4897/2014, ve kterém se dovolací soud zabýval otázkou, zda bezdůvodným obohacením je vzniklé plnění, které poskytuje žalobce žalovanému na základě závazkového vztahu s jinou osobou, jestliže v důsledku takového závazkového vztahu získává prospěch i žalovaný, a to v podobě ostrahy majetku poskytovaného touto jinou osobou.

22. Nad rámec uvedeného správně poukázal soud I. stupně na ustanovení § 3001 odst. 2 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., ze kterého vyplývá, že získal-li obohacený předmět obohacení bez svého svolení, a nelze-li jej dobře vydat, není povinen k náhradě, ledaže by tím vznikl stav zjevně odporující dobrým mravům. Toto pravidlo má zabránit vydání bezdůvodného obohacení vzniklému za situace, kdy obohacený si žádné zhodnocení neobjednal a vůbec o ně ani nestál. Obvykle se jedná o případy, kdy bezdůvodné obohacení spočívá ve výkonech.

23. Ve shodě se soudem I. stupně odvolací soud nezjistil stav zjevně odporující dobrým mravům, neboť nebyla učiněna taková skutková zjištění soudem I. stupně, která by odůvodňovala aplikaci takového korektivu.

24. Žalobce požadoval z tohoto důvodu zaplacení 8,81% z částek 618.320 Kč a 684.000 Kč. Z tohoto důvodu je rozhodnutí soudu I. stupně o zamítnutí nároku žalobce co do 114.734,39 Kč ve výroku věcně správné.

25. Se soudem I. stupně bylo zapotřebí souhlasit i v tom, že nárok na náhradu za osvětlení a oplocení je podle tvrzení samotného žalobce zahrnut v nároku na úhradu strážní služby. K venkovnímu osvětlení a oplocení bylo zjištěno z tvrzení žalobce na č. l. 177, že strážní služba kontroluje celistvost oplocení kolem areálu. Z kupní smlouvy na č. l. 266 bylo zjištěno, že vlastníkem oplocení a venkovního osvětlení není žalobce, ale [obec] [obec], který je získal do svého vlastnictví kupní smlouvou. [obec] [obec] není účastníkem tohoto řízení. Žalobce i přes poučení soudem I. stupně podle § 118a odst. 3 o. s. ř. neunesl břemeno tvrzení ohledně druhu osvětlení, na jakých parcelách se nachází, co osvětluje, na základě jakých skutečností žalobce osvětlení hradí a komu. Soud I. stupně v té souvislosti přiléhavě uvedl, že je povinností žalobce uvést rozhodující skutková tvrzení v žalobě a nespoléhat na to, že soud sám zjistí potřebné skutečnosti. Soud není povinen sám domýšlet a dotvářet tvrzení žalobce a sám zjišťovat skutečnosti plynoucí z předložených listin. S nesplněním takové povinnosti je nezbytné spojit odpovědnost žalobce v podobě neúspěchu. Soud I. stupně přiléhavě uzavřel, že i v případě splnění povinnosti tvrzení, by bylo nutno na dané aplikovat obdobné právní závěry uvedené shora ohledně nevyžádané služby, tedy uplatněný nárok žalobcem není důvodný.

26. K opravě komunikací, zpevněných ploch, k jejich údržbě a k úklidu sněhu.

27. Žalobce tvrdil v podání z [datum] (na č. l. 80 p. v. spisu) a dále také v podání z [datum] (č. l. 222 p. v.) že komunikace a zpevněné plochy, v předmětném areálu, jsou samostatnou stavbou a jsou ve vlastnictví [titul]. [jméno] [příjmení]. 28. [titul] [obec] [obec] není účastníkem tohoto řízení.

29. V podání z [datum] (srov. odpověď 7.c/) žalobce tvrdil, že mezi [titul]. [jméno] [příjmení] a žalobcem byla uzavřena dohoda. Obsahem této dohody je, že [titul]. [obec] [obec] umožnil žalobci bezplatně užívat dané komunikace a zpevněné plochy s tím, že za to žalobce zajistí jejich správu, údržbu a sjízdnost.

30. Ze samotných tvrzení žalobce tedy vyplývá, že zajišťování údržby, oprav a sjízdnosti se děje ze strany žalobce na základě smlouvy (dohody) s [titul]. [jméno] [příjmení]. Na základě žalobcem tvrzené dohody s [titul]. [jméno] [příjmení] je žalobce povinen takovou údržbu, opravy a sjízdnost zajišťovat.

31. Soud I. stupně proto důvodně uzavřel, že na podkladě samotných tvrzení žalobce vyplývá, že vlastníkem předmětných komunikací a zpevněných ploch není žalovaný. Žalovaný není ani účastníkem smlouvy mezi žalobcem a [titul] [jméno] [příjmení] o povinnosti zajišťovat údržbu, opravy a sjízdnost.

32. Smlouva strany zavazuje. Smlouva působí zásadně jen vůči stranám. Princip smluvní autonomie vyžaduje, aby ke změně v právním postavení třetí osoby (která není účastníkem smlouvy) došlo výlučně za jejího souhlasu. Vůči jiným osobám než smluvním stranám může smlouva působit jen v případech stanovených zákonem (srov. § 1759 o. z.).

33. Jelikož již z tvrzení samotného žalobce vyplývá, že opravy, údržba a zajištění sjízdnosti, je vykonávána na základě smlouvy, která zavazuje žalobce a [titul]. [jméno] [příjmení], tak taková smlouva nemá účinky vůči žalovanému, který nebyl jejím účastníkem. Nároky z takové smlouvy nemohou být po žalovaném uplatňovány.

34. Nad rámec uvedeného je zapotřebí uvést, že takovými pracemi je zhodnocována věc ve vlastnictví [titul]. [jméno] [příjmení].

35. Soud I. stupně proto důvodně uvedl, že prokázání takových tvrzení žalobce by vedlo pouze k možnému závěru, že žalobce činí dané opravy a údržbu podle smlouvy se třetí osobou, jako svou smluvní povinnost. Pokud by takovou údržbu a opravy věcí [titul]. [jméno] [příjmení] prováděné žalobcem bylo možno případně právně kvalifikovat jako bezdůvodné obohacení, pak se provedením takových prací obohatil vlastník věcí, na kterých byly opravy a údržba prováděny, přičemž podle tvrzení žalobce tímto vlastníkem není žalovaný, ale jiná osoba.

36. I v případě prokázání tvrzení žalobce by tak žalobce vůči žalovanému nemohl být úspěšný.

37. Žalobce požadoval z tohoto důvodu 8,81% z částky 356.363 Kč za opravu předmětných komunikací a 8,81% z částky 382.050 Kč za úklid sněhu (tj. součet částky 361.800 Kč za úklid sněhu uskutečněný zaměstnanci žalobce a částky 20.250 Kč za úklid sněhu [jméno] [příjmení]). Z tohoto důvodu je rozhodnutí soudu I. stupně o zamítnutí nároku žalobce co do částek 31.395,58 Kč a [číslo], 605 Kč, ve výroku věcně správné.

38. K odvozu komunálního odpadu.

39. Soud I. stupně do protokolu o jednání dne [datum] udělil žalobci konkrétní poučení ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., aby žalobce doplnil tvrzení a důkazní návrhy k prokázání rozsahu, množství odpadu, jehož odvoz měl žalobce žalovanému zajistit, kdy a kde se tak stalo. Odvolací soud současně poučil žalobce, že v případě procesní pasivity neunese žalobce břemeno tvrzení a břemeno důkazní.

40. Žalobce svá tvrzení nedoplnil, ani své důkazní návrhy.

41. Z podání žalobce z [datum] (č. l. 220) vyplynulo - bez upřesnění konkrétního času, místa, množství - že žalovaný dával do kontejneru komunální odpad.

42. Žalobce musí tvrdit a prokazovat skutečnosti, které jeho právo navozují. Účastníci musí skutečnosti ve svůj prospěch prokázat se„ spolehlivou“, tedy naprostou jistotou.

43. Žalobce v tomto konkrétním případě ohledně svého nároku - náklady na odvoz komunálního nároku - nesplnil svou povinnost tvrdit skutečnosti, které jeho právo zakládají.

44. Povinností žalobce je totiž uvést rozhodující skutková tvrzení v žalobě a nespoléhat se na to, že soud případně sám zjistí potřebné skutečnosti (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 6. 2003, sp. zn. 29 Odo 830/2002, a ze dne 9. 7. 2003, sp. zn. 29 Odo 215/2003).

45. Soud není povinen sám domýšlet a dotvářet vlastní tvrzení žalobce, a sám zjišťovat skutečnosti plynoucí z předložených listin (srov. přiměřeně usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 9. 5. 2018, sp. zn. 32 Cdo 1148/2018).

46. K procesnímu postupu soudu I. stupně je zapotřebí uvést, že již usnesením ze dne 10. května 2021, č. j. 39 C 16/2019-217, písemně vyzval soud I. stupně žalobce, aby doplnil neúplná skutková tvrzení a předložil skutková tvrzení, m. j. jaký odpad, kdy a kde žalobce žalovanému odstranil a v jakém rozsahu. Žalovanému byla stanovena lhůta k doplnění tvrzení a důkazních návrhů v délce 15 dnů od doručení usnesení, přičemž toto usnesení soudu I. stupně bylo žalobci doručeno k rukám jeho právního zástupce [datum].

47. Žalobci bylo následně dáno poučení soudem I. stupně při jednání dne [datum], podle ustanovení § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., přičemž žalobce byl soudem I. stupně navíc řádně poučen o následcích v případě, že poučení soudu I. stupně nevyhoví.

48. Poučovací povinnost podle § 118a o. s. ř. je poučením, které dává soud při jednání přítomnému účastníku. Při jednání dne [datum] byl osobně přítomen právní zástupce žalobce.

49. Jestliže právní zástupce žalobce byl v písemném usnesení soudu I. stupně poučen o tom, že skutková tvrzení žalobce k odstranění odpadu jsou neúplná a jestliže byl vyzván k tomu, v jakém směru má doplnit svá tvrzení a důkazní návrhy a svá tvrzení nedoplnil, jak soud I. stupně požadoval, tj. neuvedl ani množství či specifikaci odpadu, ani bližší časové údaje, bylo předvídatelným, že soud I. stupně přistoupí k poučení podle § 118a o. s. ř.

50. Takový postup soudu I. stupně byl předvídatelný a za takových okolností nepředstavuje nevyhovění žádosti právního zástupce žalobce o poskytnutí lhůty k doplnění tvrzení a důkazních návrhů v uvedeném směru porušení práv účastníka řízení. Žalobce totiž věděl nejméně od [datum] (od doručení shora uvedeného písemného usnesení soudu I. stupně), že učinil neúplná skutková tvrzení a že tedy v uvedeném směru neunáší ani břemeno tvrzení a důkazní, přesto tento nedostatek neodstranil.

51. K uvedenému je zapotřebí uvést, že ani v podaném odvolání neuvedl žalobce jakékoliv konkrétní tvrzení jaký odpad, kdy a kde žalobce žalovanému odstranil a v jakém rozsahu, přestože věděl, že neúplnost jeho tvrzení vedla k zamítnutí této části nároku žalobce.

52. Bez uvedení alespoň množství, tj. rozsahu odpadu, nejsou dána tvrzení, která by bylo možno dokazovat v řízení. Povinnost tvrzení žalobcem tak nebyla splněna.

53. Žalobce požadoval z tohoto důvodu 8,81% z částky 37.200 Kč. Z tohoto důvodu je rozhodnutí soudu I. stupně, pokud jde o zamítnutí nároku žalobce co do částky 3.277,32 Kč věcně správné.

54. Se soudem I. stupně je zapotřebí souhlasit, že i v případě konkretizace tvrzení žalobce a jejich prokázání, by bylo zapotřebí aplikovat ustanovení § 301 odst. 2 občanského zákoníku. Žalovaný si totiž žádný odvoz odpadu neobjednal a ani o žádný odvoz odpadu nestál. Stav zjevně odporující dobrým mravů nebyl zjištěn. Povinnost k náhradě není dána v případě, že obohacený získal předmět bezdůvodného obohacení bez svého svolení.

55. K sečení trávy.

56. Odvolací soud se ve specifických skutkových okolnostech daného případu ztotožnil se závěrem soudu I. stupně, že žalovanému se ze sečení trávy fakticky nedostává žádné přidané hodnoty. Získaný prospěch na jeho straně je proto s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem toliko zdánlivý. Sečení trávy se v majetkové sféře žalovaného žádným způsobem neprojevuje. Není naplněn jeden z podstatných znaků bezdůvodného obohacení, a sice že majetkový stav žalovaného se nezmenšil, ač by se tak za běžných okolností stalo.

57. Žalovaný si sečení trávy žalobcem nepřeje.

58. Je na vůli vlastníka, zda a jakým způsobem zajistí údržbu či úpravu svého trávníku.

59. Přiléhavý je také závěr soudu I. stupně, že pokud na svých pozemcích, či na pozemcích jiných vlastníků v daném areálu seče žalobce trávu, jde u žalovaného pouze o vedlejší efekt, o pozitivní externalitu, kterou je možné definovat jako dopad chování jednoho subjektu na blahobyt jiného subjektu, nezakládající vztah z bezdůvodného obohacení. Nelze tedy dovodit, že by žalovanému vznikal majetkový prospěch na úkor žalobce, který je mu povinen vydat.

60. Soud I. stupně také správně zdůraznil, že pokud žalobce na základě dohod s jinými osobami seče trávu, nemohou být nároky z takových dohod po žalovaném uplatňovány, protože žalobce nebyl účastníkem takových dohod.

61. Právní úprava brání tzv. vnucenému bezdůvodného obohacení.

62. Z ustanovení § 3001 odst. 2 o. z. vyplývá, že získal-li obohacený předmět obohacení bez svého svolení, a nelze-li jej dobře vydat, není povinen k náhradě, ledaže by tím vznikl stav zjevně odporující dobrým mravům.

63. Náhrada se neposkytuje v případě, že k nabytí bezdůvodného obohacení došlo bez svolení obohaceného. Toto pravidlo má zabránit vydání bezdůvodného obohacení vzniklému za situace, kdy obohacený si žádné zhodnocení neobjednal a vůbec o ně ani nestál. Obvykle se jedná o případy, kdy bezdůvodné obohacení spočívá ve výkonech.

64. V tomto konkrétním případě odvolací soud ve shodě se soudem I. stupně nezjišťuje stav zjevně odporující dobrým mravům, neboť nebyla učiněna taková skutková zjištění, která by odůvodňovala aplikaci takového korektivu.

65. Z těchto důvodů soud I. stupně správně označil tento nárok žalobce, který požaduje z tohoto důvodu po žalovaném 8,81% z částky 7.000 Kč, tj. zaplacení částky 616,70 Kč za nedůvodný.

66. Proto i v této části bylo rozhodnutí soudu I. stupně potvrzeno jako ve výroku věcně správné (§ 219 o. s. ř.), byť z těch důvodů, které odvolací soud uvedl.

67. K práci energetika - elektro, k ročním revizím elektro, k elektroinstalačním pracem, k využití trafostanice a k údržbě kabelového vedení.

68. Z podání žalobce z [datum] vyplynulo, že elektrorozvody, včetně technologických zařízení pro transformaci elektrické energie jsou věci ve vlastnictví [titul]. [jméno] [příjmení].

69. Žalobce tvrdí, že na základě dohody s [titul]. [jméno] [příjmení] může žalobce bezplatně užívat tyto elektrorozvody a technologická zařízení, přičemž je smluvní povinností žalobce za to zajistit jejich údržbu a revize (č. l. 220 p. v.).

70. Ze samotných tvrzení žalobce tedy vyplývá, že zajišťování údržby, oprav se děje ze strany žalobce na základě smlouvy (dohody) s [titul]. [jméno] [příjmení]. Na základě žalobcem tvrzené dohody s [titul]. [jméno] [příjmení] je žalobce povinen takovou údržbu a revize zajišťovat.

71. Na podkladě tvrzení samotného žalobce vyplývá, že vlastníkem zařízení, na kterém jsou prováděny elektroinstalační, revizní práce a údržba není žalovaný. Žalovaný není ani účastníkem smlouvy mezi žalobcem a [titul]. [jméno] [příjmení] o povinnosti zajišťovat údržbu, opravy a revize.

72. Smlouva strany zavazuje. Soud I. stupně správně zdůraznil, že smlouva působí zásadně jen vůči stranám. Princip smluvní autonomie vyžaduje, aby ke změně v právním postavení třetí osoby (která není účastníkem smlouvy) došlo výlučně za jejího souhlasu.

73. Vůči jiným osobám než smluvním stranám může smlouva působit jen v případech stanovených zákonem (srov. § 1759 o. z.).

74. Jelikož z tvrzení samotného žalobce vyplývá, že opravy, údržba, práce a revize jsou vykonávány na základě smlouvy, která zavazuje žalobce a [titul]. [jméno] [příjmení], tak taková smlouva nemá účinky vůči žalovanému, který nebyl jejím účastníkem. Nároky z takové smlouvy nemohou být po žalovaném uplatňovány.

75. Nad rámec uvedeného soud I. stupně správně zdůraznil, že takovými pracemi je zhodnocována věc ve vlastnictví [titul]. [jméno] [příjmení].

76. Prokázání těchto tvrzení žalobce by tak vedlo pouze k možnému závěru, že žalobce činí dané opravy a údržbu podle smlouvy se třetí osobou, jako svou smluvní povinnost. Pokud by takovou údržbu a opravy věcí [titul]. [jméno] [příjmení] prováděné žalobcem i bylo možno kvalifikovat jako bezdůvodné obohacení, pak se provedením takových prací obohatil vlastník věcí, na kterých byly opravy a údržba prováděny. Tímto vlastníkem není žalovaný, ale jiná osoba, což tvrdí samotný žalobce.

77. Proto nárok žalobce vůči žalovanému není důvodný.

78. Žalobce požadoval z tohoto důvodu 8,81% z 120.000 Kč tj. 10.572 Kč za prováděné revize a 8,81% z částky 8,81% z 104.060 Kč tj. [číslo], 686 Kč za ostatní elektroinstalační práce. Z tohoto důvodu je rozhodnutí soudu I. stupně o zamítnutí i tohoto dílčího nároku žalobce (tj. co do částky celkem [číslo], 686 Kč) ve výroku věcně správné.

79. K odvolací námitce ohledně nevyhovění žádosti právního zástupce žalobce při jednání dne [datum] o poskytnutí lhůty k doplnění tvrzení, je zapotřebí uvést, že při jednání před soudem I. stupně dne [datum] poučil soud I. stupně žalobce podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., aby doplnil skutková tvrzení ke konkrétně označeným skutkovým okolnostem a označil důkazy k prokázání svých tvrzení. Žalobce byl poučen soudem I. stupně, že v případě nesplnění této výzvy, neunese břemeno tvrzení, ani důkazní. Poučení bylo soudem I. stupně učiněno dostatečně určitě.

80. Poučovací povinnost podle § 118a o. s. ř. je poučením, které dává soud při jednání přítomnému účastníku. Při jednání dne [datum] byl osobně přítomen právní zástupce žalobce.

81. Pokud žalobce k určité okolnosti neuplatnil žalobce tvrzení, pak bylo předvídatelným, že žalobce bude soudem I. stupně poučován o své procesní povinnosti.

82. Takový postup soudu I. stupně byl předvídatelný a za takových okolností nepředstavuje nevyhovění žádosti právního zástupce žalobce přítomného u jednání o poskytnutí lhůty k doplnění tvrzení a důkazních návrhů v řízení, které trvalo v té době déle než 2 roky, porušení práv účastníka řízení.

83. Soud I. stupně přiléhavě uzavřel, že ustanovení § 118a i § 118b o. s. ř. nepředpokládá poskytnutí nějaké lhůty k doplnění tvrzení či důkazů, naopak předpokládá, že se tak stane bezprostředně v průběhu jednání, ve kterém bylo takové poučení poskytnuto. To platí zejména za situace, kdy žalobce byl o nutnosti doplnit svá tvrzení poučena i písemně, a to v podobě usnesení Okresního soudu ve [obec], č. j. 39 C 16/2019-217 ze dne 10. 5. 2021 84. K odvolací námitce ohledně neprovedení všech žalobcem navržených důkazů je zapotřebí uvést následující.

85. Podle ustanovení § 120 odst. 1 o. s. ř. jsou účastníci povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Soud rozhoduje, které z navrhovaných důkazů provede.

86. Z citovaného ustanovení vyplývá, že soud není povinen provést všechny účastníky navržené důkazy, nýbrž je oprávněn (a povinen) v každé fázi řízení vážit, které důkazy vzhledem k uplatněnému nároku či tvrzením jednotlivých účastníků je třeba provést. Je tedy oprávněn posoudit důkazní návrhy a rozhodnout o tom, které z těchto důkazů provede, a současně i rozhodnout, že neprovede ty z nich, jimiž mají být prokazovány skutečnosti, které jsou pro posouzení uplatněného nároku nevýznamné nebo které již byly prokázány (rozhodná skutečnost již v dosavadním řízení byla bez důvodných pochybností ověřena nebo vyvrácena) jinými důkazy (srov. například usnesení bývalého Nejvyššího soudu ČSR ze dne 31. 1. 1972, sp. zn. 6 Co 344/71, publikované ve [příjmení] stanovisek IV., s. [číslo], nálezy Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 150/93, ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 56/95 a ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 733/01 nebo odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2019, sp. zn. 33 Cdo 1898/2018).

87. Soud I. stupně odůvodnil neprovedení žalobcem navržených důkazů tím, že jimi mají být prokazovány skutečnosti, která jsou pro posouzení uplatněného nároku nevýznamná.

88. Důkazní návrhy žalobce byly zamítnuty jako nedůvodné. Ohledně zamítnutí těchto jednotlivých důkazních návrhů bylo vyhlášeno usnesení soudem I. stupně při jednání dne [datum] (č. l. 289 p. v.), jež je obsahem protokolu o jednání před soudem. Na toto usnesení odvolací soud odkazuje. Dále soud I. stupně v odůvodnění svého rozhodnutí vysvětlil důvody neprovedení žalobcem navržených důkazů (srov. bod 7 odůvodnění rozsudku soudu I. stupně). Odvolací soud se ztotožnil se soudem I. stupně v tom, že jimi měly být prokazovány skutečnosti, které jsou pro posouzení uplatněného nároku nevýznamné. S ohledem na tvrzení žalobce totiž zjištěný skutkový stav umožňuje, aby o věci bylo rozhodnuto.

89. Za těchto okolností bylo rozhodnutí soudu I. stupně podle § 219 o. s. ř. potvrzeno jako věcně správné, včetně rozhodnutí o náhradě nákladů řízení, které vycházelo z ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř.

90. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaný byl v odvolacím řízení plně procesně úspěšný. Přísluší mu proto náhrada nákladů odvolacího řízení. K účelně vynaloženým nákladů žalovaného v odvolacím řízení náleží náhrada právního zastoupení, konkrétně odměna právního zástupce žalovaného ve výši po 9.140 Kč podle § 7 bod 6 vyhl. č. 177/1996 Sb., za každý ze dvou úkonů právní služby, a to za písemné vyjádření k odvolání (§ 11 odst. 1 písm. k/ vyhl. č. 177/1996 Sb.) a za účast u jednání odvolacího soudu (§ 11 odst. 1 písm. g/ vyhl. č. 177/1996 Sb.). Dále náhrada hotových výdajů za 2 úkony právní služby po 300 Kč podle § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. a náhrada za ztrátu času stráveného na cestě k odvolacímu soudu a zpět, tj. 2 započaté půlhodiny po 100 Kč podle § 14 vyhl. č. 177/1996 Sb., a náhrada za DPH ve výši 21% podle § 137 odst. 3 o. s. ř. Celkovou částku nákladů odvolacího řízení ve výši 23.086,80 Kč je žalobce povinen zaplatit k rukám zástupce žalovaného s odkazem na ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. ve lhůtě určené podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když nebyly zjištěny důvody pro její prodloužení. Ve zbytku se žalobce práva na náhradu nákladů odvolacího řízení vzdal.