60 CO 30/2022 - 171

Rubrum

Krajský soud v Brně, pobočka ve [obec], rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Rezka a soudců JUDr. Ladislava Pavlíčka a JUDr. Karla Šabaty, PhD., ve věci žalobkyň: a) [jméno] [příjmení], narozená dne [datum] bytem [adresa] b) [jméno] [příjmení], narozená dne [datum] bytem [adresa] obě zastoupené advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený advokátkou Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o určení neexistence zástavního práva o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Kroměříži ze dne 20. 10. 2021, č. j. 6 C 32/2021-79 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se mění tak, že žaloba, kterou se žalobkyně a) a žalobkyně b) domáhaly, aby soud určil, že pozemek parc. č. st. [anonymizováno], jehož součástí je stavba č. e. [anonymizováno] – stavba pro rodinnou rekreaci a pozemek parc. [číslo] vše v [katastrální uzemí], [územní celek], zapsané na [list vlastnictví] u Katastrálního úřadu pro Zlínský kraj, [stát. instituce], nejsou zatíženy zástavním právem smluvním zřízeným zástavní smlouvou ze dne [datum] k zajištění pohledávky ve výši 389.322,60 Kč, se zamítá.

II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení před soudy obou stupňů nepřiznává.

Odůvodnění

1. Rozsudkem Okresního soudu v Kroměříži ze dne 20. 10. 2021, č. j. 6 C 32/2021-79, bylo rozhodnuto, že se určuje se, že pozemek parc. č. st. [anonymizováno], jehož součástí je stavba č. e. [anonymizováno] – stavba pro rodinnou rekreaci a pozemek parc. č. st. [číslo] vše v [katastrální uzemí], [územní celek], zapsané na [list vlastnictví] u Katastrálního úřadu pro Zlínský kraj, [stát. instituce], nejsou zatížené zástavním právem smluvním zřízeným zástavní smlouvou ze dne [datum] k zajištění pohledávky ve výši 389.322,60 Kč (výrok I.), žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni a) a žalobkyni b) společně a nerozdílně náhradu nákladů řízení v částce 35.607 Kč k rukám advokáta Mgr. [jméno] [příjmení], se sídlem [adresa], a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok II.).

2. Své rozhodnutí odůvodnil soud I. stupně v podstatných částech tím, že žalobkyně jsou podílovými spoluvlastnicemi pozemku parc. č. st. [anonymizováno], jehož součástí je stavba č. e. [anonymizováno] – stavba pro rodinnou rekreaci a pozemku parc. č. st. [číslo], vše v [katastrální uzemí], [územní celek], zapsané na [list vlastnictví] u Katastrálního úřadu pro Zlínský kraj, [stát. instituce]. K nemovitostem je v katastru nemovitostí zapsáno smluvní zástavní právo k zajištění pohledávky ve výši 389.322,60 Kč, a to podle smlouvy o zřízení zástavního práva k nemovitostem reg. [číslo] 1992 a smlouvy o úvěru reg. [číslo] S/92 ze dne 10. 7. 1992. Z obsahu zástavní smlouvy je nepochybné, že zástavní právo zřízené zástavní smlouvou zajišťuje pohledávku [právnická osoba], vyplývající ze smlouvy o úvěru ze dne 13. 7. 1992 reg. [číslo] S/92, a to až do výše 389.322,60 Kč Zástavní smlouva a smlouva o úvěru na sebe navazují. Postoupení pohledávky ze smlouvy o úvěru nebylo prokázáno. Žalovaný je ve sporu legitimován v souladu s § 14 zákona o konkursu a vyrovnání, neboť prohlášením konkurzu na majetek [právnická osoba] v likvidaci došlo k přechodu oprávnění nakládat s majetkem na správce. Předmětná pohledávka patřila v den prohlášení konkurzu, tj. [datum] [příjmení] [jméno] a jako taková byla ze zákona součástí majetkové podstaty. Naléhavý právní zájem je dán potřebou odstranit nesoulad skutečného stavu se stavem zapsaným v katastru nemovitostí, tím i nutností odstranění nejistoty v právním postavení žalobkyň a), b), coby vlastníků zastavených nemovitostí. Zástavní právo je právem, které podléhá promlčení. Promlčecí doba zástavního práva je tříletá a běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé, tj. ode dne, kdy vzniklo právo na uspokojení zajištěné pohledávky ze zástavy. [ulice] splatnost úvěru byla úvěrovou smlouvou stanovena na [datum], dne [datum] tedy věřiteli vzniklo právo na uspokojení zajištěné pohledávky ze zástavy. Od tohoto data tudíž započala běžet tříletá promlčecí doba, která marně uplynula dne [datum]. Soud I. stupně dospěl k závěru o promlčení zástavního práva. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř.

3. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný odvolání. V podstatných částech svého odvolání uvedl, že postoupení pohledávky bylo prokázáno souhlasným prohlášením o změně zástavního věřitele z [datum] a žádostí o provedení změny v osobě zástavního věřitele z [datum]. Žalovaný nemá k dispozici smlouvu o postoupení pohledávky. K postoupení pohledávky došlo před prohlášením konkursu na majetek úpadce. Žalovaný proto není pasivně věcně legitimován. Od roku 1998 není znám osud této pohledávky. Není vyloučeno, že byla prodloužena její splatnost. Nelze učinit závěr, že pohledávka byla splatná [datum]. Pokud by byla úvěrová pohledávka sepsána do konkursní podstaty, k promlčení zástavního práva by nedošlo. Proto odvolatel navrhl, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu I. stupně tak, že se žaloba zamítá a aby žalovanému byla přiznána náhrada nákladů řízení před soudy obou stupňů.

4. K podanému odvolání se písemně vyjádřily žalobkyně a) a b) tak, že ve věci pasivní legitimace odkazují na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2021, sp. zn. 21 Cdo 1921/2009, podle kterého ve sporu o určení neexistence zástavního práva, ve kterém je pasivně legitimován původní zástavní věřitel, se správce konkursní podstaty stává účastníkem řízení na místo úpadce. Postoupení pohledávky nebylo oznámeno žalobkyním. Navíc nedošlo k záznamu o změně zástavního práva v katastru nemovitostí. Zástavní právo zapsané v katastru nemovitostí je věcné právo. Rozhodný je stav zápisu v katastru nemovitostí. Pokud by k uzavření smlouvy o postoupení pohledávky došlo, toto by nebylo platné a účinné vůči žalobkyním. Odkazují na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2013, sp. zn. 21 Cdo 3810/2012 a usnesení Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. IV. ÚS 3523/13. Námitka promlčení zástavního práva je důvodná. Je dán naléhavý právní zájem na určení neexistence zástavního práva. Námitka údajného postoupení pohledávek je vůči žalobkyním neúčinná. Nerozhodná je námitka absence zahrnutí pohledávky do majetkové podstaty. Žalobkyně navrhly, aby napadený rozsudek byl potvrzen a aby jim byla přiznána náhrada nákladů odvolacího řízení.

5. Odvolací soud dospěl k závěru, že se jedná o odvolání podané včas, osobou oprávněnou k podání odvolání a odvolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné. Z podnětu podaného odvolání tedy odvolací soud přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně a řízení jeho vydání předcházející.

6. Ze skutkových zjištění soudu I. stupně vyplynulo následující: 1) Dne [datum] uzavřeli žalobkyně a), b) jako zástavci se zástavním věřitelem [právnická osoba] smlouvu o zřízení zástavního práva k nemovitostem, registrační [číslo] 1992, kterou zajistili úvěr ve výši 389.322,60 Kč poskytnutý [právnická osoba] podle smlouvy o úvěru reg. [číslo] S/92 ze dne 10. 7. 1992, přičemž předmětem zástavního práva jsou nemovitosti rekreační chata č. p [částka s příslušenstvím], parcela [číslo] parcela [číslo] které jsou zapsány na [list vlastnictví] v k. ú. [obec]. Zástavci prohlásili a doložili, že jsou vlastníky těchto nemovitostí. Ve smlouvě o zřízení zástavního práva k nemovitostem je v čl. IV. odst. 2 uvedeno, že tato smlouva je nedílnou součástí smlouvy o úvěru ohledně úvěru, který zástavní smlouva zajišťuje. Zástavní právo bylo zapsáno do katastru nemovitostí. 2) Dne [datum] uzavřela [právnická osoba] jako věřitel s dlužnicí [jméno] [příjmení] smlouvu o úvěru v celkové výši 1.100.000 Kč, s tím, že klient je povinen splatit úvěr ve sjednaných termínech s konečnou splatností úvěru [datum]. Úvěr je zajištěn mj. smlouvou o zřízení zástavního práva reg. [číslo] ze dne [datum], přičemž doklad o zajištění úvěru tvoří nedílnou součást úvěru. 3) Na majetek [právnická osoba] v likvidaci byl usnesením Krajského obchodního soudu v [obec] ze dne 8. prosince 1999, sp. zn. 14 K 31/99 prohlášen konkurs a ustanoven konkursní správce. Účinky konkursu nastaly [datum]. 4) Žalobkyně a), b) jsou spoluvlastníky pozemku parcela č. St. [anonymizováno] o výměře 39 m2, druh pozemku zastavěná plocha a nádvoří, součástí je stavba: [obec], č. [anonymizováno], rod. rek., stavba stojí na pozemku p. č. St. [anonymizováno], pozemku parcela [číslo] o výměře 359 m2, druh pozemku trvalý travní porost, způsob ochrany zemědělský půdní fond, vše zapsáno u Katastrálního úřadu pro Zlínský kraj, [stát. instituce], na listu vlastnictví 302, pro obec a k. ú. [obec]. Každá z žalobkyň vlastní id. předmětných nemovitostí. 5) Na nemovitostech zapsaných u Katastrálního úřadu pro Zlínský kraj, [stát. instituce], na listu vlastnictví 302, pro obec a k. ú. [obec] je v katastru nemovitostí zapsáno zástavní právo smluvní podle smlouvy o zřízení zástavního práva k nemovitostem registrační [číslo] 1992 a smlouvy o úvěru reg. [číslo] S/92 ze dne 10. 7. 1992, úvěr ve výši 389.322,60 Kč, registrace byla provedena [datum].

7. Žalovaný v průběhu řízení namítl, že pohledávka, která byla zajištěna zástavním právem, byla postoupena [právnická osoba] smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] [právnická osoba] a namítl promlčení práva domáhat se určení, že nemovité věci nejsou zatížené zástavním právem.

8. Soud I. stupně nepřisvědčil námitce žalovaného, že pohledávka, která byla předmětem zajištění, byla postoupena jiné společnosti.

9. Pro řešení pasivní věcné legitimace žalovaného je s odkazem na námitku žalovaného zapotřebí zjistit, kdo je t. č. zástavním věřitelem, přičemž v tomto směru není rozhodné, kdo je jako zástavní věřitel zapsán v katastru nemovitostí.

10. Vzhledem k žalovaným tvrzené smlouvě o postoupení pohledávky z [datum], je pro posouzení toho, zda došlo k platnému postoupení pohledávky zajištění zástavním právem podstatné prokázání, zda smlouva o postoupení pohledávky byla uzavřena a s jakým obsahem a zda se tak stalo písemnou formou, neboť podle § 40 odst. 1 obč. zák., nebyl-li právní úkon učiněn ve formě, kterou vyžaduje zákon je neplatný.

11. Jelikož soud I. stupně založil své rozhodnutí na neunesení důkazního břemene žalovaným o tvrzeném postoupení pohledávky, neboť tvrzení žalovaného zůstalo sporným, byl povinen přistoupit k poučení podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. K takovému poučení však soud I. stupně nepřistoupil.

12. Za těchto okolností odvolací soud přistoupil k poučení žalovanému podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., aby žalovaný doplnil tvrzení a důkazní návrhy k prokázání, zda smlouva o postoupení pohledávky byla skutečně [datum] uzavřena, jaký byl obsah této smlouvy a zda se tak stalo písemně. Žalovaný byl současně poučen, že v případě pasivity, nebude prokázáno jeho tvrzení o postoupení pohledávky zajištěné zástavním právem.

13. Na dané poučení reagoval žalovaný tak, že předložil odvolacímu soudu ke svému podání z [datum], Smlouvu o postoupení pohledávky ze dne [datum], mezi [příjmení] x [právnická osoba] a [anonymizována dvě slova], s tím, že se tuto smlouvu podařilo dohledat Okresnímu soudu v Opavě v řízení v jiné věci, a to u katastrálního úřadu.

14. Odvolací soud provedl dokazování čtením smlouvy o postoupení pohledávek podle § 524 a násl. o.z. ze dne [datum], která byla uzavřena mezi [právnická osoba] a jakožto postupitelem a [právnická osoba] se sídlem v Londýně jako postupníkem a přílohou [číslo] k této smlouvě. Z této smlouvy o postoupení pohledávek odvolací soud zjistil, že původně obligační a zástavní věřitel [právnická osoba] nyní v likvidaci, postoupil předmětnou pohledávku k datu uzavření postupní smlouvy, tj. k datu [datum], [právnická osoba], identifikační [číslo] se sídlem [adresa], [příjmení], N22 5 BN, která je nyní zapsaná v katastru nemovitostí jako zástavní věřitel. Odvolací soud z uvedených listin zjistil, že postupovaná pohledávka byla spolu s dalšími postupovanými pohledávkami uvedena v příloze [číslo] postupní smlouvy.

15. Odvolací soud dospěl při hodnocení těchto listinných důkazů k závěru, že postupovaná pohledávka je v příloze [číslo] ke smlouvě o postoupení pohledávky uvedena dostatečně určitě ve smyslu ustanovení § 524 odst. 1 obč. zák. označením obligační dlužnice, byť s uvedením jejího jména bez diakritiky, avšak současně s uvedením jejího rodného čísla a IČO, jakožto údaji odpovídajícími záhlaví smlouvy o úvěru, bez ohledu na to, že v rámci údaje o zajišťovacích institutech nebylo přesně specifikováno jako zajištění – zástava poskytnutá třetí osobou - stejně jako další zajištění sjednané v úvěrové smlouvě. Na platnost postoupení pohledávky pak nemá vliv ani nesplnění povinnosti oznámit postoupení pohledávky zástavnímu dlužníkovi ve smyslu ustanovení § 528 odst. 1 obč. zák.

16. Předložení uvedené smlouvy o postoupení pohledávky není v rozporu s principem koncentrace řízení a ustanovením § 205a o. s. ř. Z ustanovení § 205a písm. d) o. s. ř. vyplývá, že skutečnosti nebo důkazy, které nebyly uplatněny před soudem prvního stupně, jsou u odvolání proti rozsudku odvolacím důvodem tehdy, jestliže jimi má být splněna důkazní povinnost, a to za předpokladu, že pro nesplnění některé z uvedených povinností neměl odvolatel ve věci úspěch a že odvolatel nebyl řádně poučen podle § 118 odst. 1 až 3 o. s. ř.

17. Vzhledem k tomu, že odvolatel nebyl řádně poučen soudem I. stupně podle § 118a odst. 3 o. s. ř., aby prokázal své tvrzení, které uplatňoval od počátku řízení, že došlo k postoupení předmětné pohledávky, ačkoliv soud I. stupně uzavřel, že toto své tvrzení žalovaný neprokázal, bylo přípustné shora naznačené doplnění dokazování.

18. Podle § 3028 odst. 1 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti.

19. Podle § 3028 odst. 3 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., není-li dále stanoveno jinak, řídí se právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy.

20. S odkazem na právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 8. 2016, sp. zn. 21 Cdo 3918/2015, projednávanou věc je třeba i v současné době vzhledem k tomu, že zástavní smlouva byla uzavřena [datum], posuzovat podle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen obč. zák.).

21. Podle ustanovení § 152 obč. zák. zástavní právo slouží k zajištění pohledávky pro případ, že dluh, který jí odpovídá, nebude včas splněn s tím, že v tomto případě lze dosáhnout uspokojení z výtěžku zpeněžení zástavy.

22. Podle ustanovení [ustanovení pr. předpisu] zástavní právo vzniká na základě písemné smlouvy (§ 552) nebo rozhodnutí soudu o schválení dohody o vypořádání dědictví.

23. Podle ustanovení § 157 odst. 1 obč. zák. zástavní právo k nemovitým věcem a k bytům nebo nebytovým prostorům ve vlastnictví podle zvláštního právního předpisu vzniká vkladem do katastru nemovitostí, nestanoví-li zákon jinak.

24. Zástavní právo slouží - jak se uvádí v ustanovení § 152 obč. zák. k zajištění pohledávky pro případ, že dluh, který jí odpovídá, nebude včas splněn s tím, že v tomto případě lze dosáhnout uspokojení z výtěžku zpeněžení zástavy.

25. Po právní stránce učinil odvolací soud následující závěry.

26. Soud I. stupně se správně zabýval naléhavým právním zájmem na požadovaném určení. Pokud stav zápisu v katastru nemovitostí neodpovídá skutečnému stavu a nelze jej změnit jiným způsobem než rozhodnutím soudu, je naléhavý právní zájem na požadovaném určení dán.

27. V této konkrétní věci je dán naléhavý právní zájem žalobců na požadovaném určení, neboť žalobci jsou vlastníky předmětných nemovitostí a domáhají se odstranění nesouladu mezi skutečným a zapsaným stavem v katastru nemovitostí, který podle jejich tvrzení nastal, a domáhají se odstranění nejistoty v jejich právním postavení vlastníků.

28. Pokud jde o věcnou legitimaci ve sporu o určení, že na věci nevázne zástavní právo, tato věcná legitimace podle judikatury vyšších soudů náleží tomu, kdo je účasten posuzovaného právního vztahu, jímž je zástavní věřitel a zástavní dlužník. Je-li zástavním dlužníkem požadováno určení, že nemovitost není zatížena zástavním právem, je pasivně legitimován zástavní věřitel, bez ohledu na to, že je v katastru nemovitostí zástavní právo vyznačeno ve prospěch někoho jiného (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 4. 2002, sp. zn. 21 Cdo 679/2001 a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2011, sp. zn. 21 Cdo 1921/2009).

29. Pokud se týká věcné legitimace účastníků, žalobci jako vlastníci sporných nemovitostí, kteří se domáhají výmazu zástavního práva na těchto váznoucího, jsou ve věci aktivně věcně legitimováni.

30. Odvolací soud dospěl k závěru, že ve věci není dána pasivní věcná legitimace žalovaného, neboť tento není zástavním věřitelem. Odvolací soud dospěl k závěru, že došlo k platnému postoupení pohledávky, která je zajištěna sporným zástavním právem. S postoupenou pohledávkou přešlo i zástavní právo jako zajišťovací institut.

31. Ve shodě se soudem I. stupně odvolací soud uzavřel, že posuzované zástavní právo bylo platně založeno předmětnou zástavní smlouvou a poté v souladu s ustanovením § 157 odst. 1 obč. zák. vloženo do katastru nemovitostí, tedy platně vzniklo.

32. Shodně jako soud I. stupně považoval také odvolací soud předmětnou zástavní smlouvu za platně sjednanou, neboť pohledávka, k jejímuž zajištění bylo zástavní právo zřízeno, je v obligatorně písemné smlouvě ve smyslu ustanovení [ustanovení pr. předpisu], platného v době uzavření této smlouvy, označena dostatečně určitě, stejně jako věc použitá jako zástava, tj. pozemek parcela [číslo] pozemek parcela [číslo] zapsané na listu vlastnictví [číslo] v [katastrální uzemí], vše t. č. vedeno u Katastrálního úřadu pro Zlínský kraj, [stát. instituce]. Zajištěná pohledávka pak byla v předmětné zástavní smlouvě identifikována zcela nezaměnitelným způsobem jako pohledávka ze smlouvy o úvěru registrační [číslo] S/92 ze dne 10. 7. 1992 ve výši 389.322,60 Kč poskytnuté společností [právnická osoba] To, že v zástavní smlouvě absentuje údaj o obligačním dlužníkovi, je z hlediska určitosti označení zajištěné pohledávky nerozhodné. Není žádných pochyb o tom, že obě smluvní strany, tedy i zástavce věděly, k zajištění jaké pohledávky zástavního věřitele a k jaké nemovitosti se zástavní právo zřizuje. Ke vzniku zástavní smlouvy je třeba, aby její účastníci v ní určili (jako její tzv. podstatné náležitosti) předmět zástavního práva (zástavu) a pohledávku, kterou zástavní právo zajišťuje.

33. Soudu I. stupně je třeba přisvědčit, že s odkazem na ustanovení § 37 odst. 3 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. právní úkon není neplatný pro chyby v psaní a počtech, je-li jeho význam nepochybný. Pokud zástavní smlouva uvádí, že zajišťuje pohledávku ze smlouvy o úvěru s uvedením správného registračního čísla, ale s uvedením data smlouvy o úvěru z [datum], ač správně jde o smlouvu o úvěru z [datum], lze toto kvalifikovat jako chybu v psaní tak, že to nepůsobí neplatnost zástavní smlouvy, neboť mj. z registračního čísla úvěrové smlouvy uvedené v zástavní smlouvě a dalších údajů, včetně správného věřitele úvěru a částky, která nepřesahuje výši úvěru smluveného v úvěrové smlouvě, lze dovodit, že jinak je význam zástavní smlouvy nepochybný.

34. Okolnost, že smlouva o úvěru (k zajištění pohledávky ze smlouvy o úvěru měla sloužit zástava) byla uzavřena až po uzavření zástavní smlouvy, nemá zásadní vliv na vznik zástavního práva. Zástavní právo je ovšem vztahem akcesorickým a jeho faktický vznik je podmíněn faktickým vznikem pohledávky (srov. přiměřeně nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1148/07, ze dne [datum]).

35. Na podkladě doplnění dokazování pak odvolací soud zjistil, že posuzované zástavní právo podle ustanovení § 524 odst. 2 obč. zák. platně přešlo na [právnická osoba] jako na oprávněného zástavního věřitele.

36. K námitce žalobců ohledně promlčení výkonu zástavního práva pak odvolací soud dodává, že judikatura Nejvyššího soudu připouští, že žalobu na určení, že na věci nevázne zástavní právo, je možno založit i na námitce promlčení výkonu tohoto práva (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 6. 2014, sp. zn. 21 Cdo 810/2013). I v takovém případě však žaloba musí směřovat vůči faktickému držiteli práva ze zástavy, tj. zástavnímu věřiteli, jímž, jak shora uvedeno, žalovaný není.

37. Neprokázané oznámení o postoupení pohledávky není podmínkou platnosti a účinnosti samotného postoupení. Pokud došlo k postoupení pohledávky, spolu s níž přešlo i zástavní právo tuto zajišťující, žalovaný není ve věci pasivně věcně legitimován.

38. Pasivní věcnou legitimaci žalovaného nelze založit na tvrzení, že jeho nástupce v závazkovém právním vztahu zajištěném zástavním právem již neexistuje.

39. Součástí žalobních tvrzení byla námitka, že zajištěná pohledávka nikdy nevznikla.

40. Jak plyne z ustanovení § 152 obč. zák. zástavní právo zajišťuje pohledávku věřitele, nikoliv závazek (dluh) dlužníka.

41. Zástavní právo je právem akcesorickým. Vyplývá z toho, že zástavní právo platně vznikne na základě platné zástavní smlouvy, jen jestliže platně vznikla také pohledávka, k jejímuž zajištění má sloužit. Jestliže pohledávka, pro kterou bylo zástavní právo zřízeno, ve skutečnosti platně nevznikla, není tu zástavní právo, i kdyby samotná zástavní smlouva byla bezvadná. Neexistuje-li tedy pohledávka, která má být zajištěna zástavním právem, není to důvodem neplatnosti zástavní smlouvy, tato okolnost má za následek, že podle zástavní smlouvy (i pokud by bylo vloženo zástavní právo do katastru nemovitostí), zástavní právo nevznikne.

42. Za těchto okolností odvolací soud vyzval žalovaného, který tvrdí pozitivní skutečnost, že pohledávka vznikla (ale byla postoupena jinému subjektu) s poučením podle § 118a odst. 3 o. s. ř., aby prokázal vznik pohledávky zajištěné zástavním právem. Žalovaný byl současně poučen, že v případě pasivity nebude prokázán vznik pohledávky, která je podle tvrzení žalovaného zajištěna zástavním právem.

43. Na dané poučení reagoval žalovaný podáním z [datum], k němuž připojil návrhy důkazů prokazující vznik pohledávky zajištěné zástavním právem.

44. Z podání žalovaného vyplynulo, že [jméno] [příjmení] čerpala úvěr ve výši 1.100.000 Kč, který jí poskytla [právnická osoba] dne [datum] z úvěrového účtu [číslo]. Žalovaný jako důkaz o čerpání úvěru předložil výpis z účtu [číslo] ze dne [datum] a příkaz k úhradě. [jméno] [příjmení] řádně nesplácela úvěr, proto [právnická osoba] dopisem z [datum], odstoupila od úvěrové smlouvy a vyzvala ji k plnění. O povinnosti [jméno] [příjmení] zaplatit dlužnou částku z úvěru bylo rozhodnuto platebním rozkazem Krajského obchodního soudu v [obec] ze dne [datum], sp. zn. Ro 297.

45. Odvolací soud proto doplnil dokazování o čtení žalovaným navržených listin.

46. Z výpisu z účtu [číslo] z [datum] a příkazu k úhradě splatného z [datum] bylo zjištěno, že na účet [jméno] [příjmení] byla poukázána částka 1.100.000 Kč.

47. Ze zápisu a dokladu z [datum] bylo zjištěno, že na úvěr byla uhrazena částka 100.000 Kč.

48. Z dopisu z [datum] adresovaného [právnická osoba] [jméno] [příjmení] vyplynulo, že [právnická osoba] odstoupila podle § 506 obchodního zákoníku od uzavřené smlouvy o úvěru a požádala [jméno] [příjmení] o úhradu dlužné částky i s úroky do [datum].

49. Z výzev z [datum], [datum], [datum] bylo zjištěno, že [právnická osoba] činila tato podání z důvodu, že dlužnice [jméno] [příjmení] neplnila podmínky úvěrové smlouvy a nereagovala na výzvu [právnická osoba], aby vrátila dlužnou částku. Proto byly obě žalobkyně jako zástavní dlužnice vyzvány k úhradě dlužné částky ze smlouvy o úvěru.

50. Ze stavu pohledávky ke dni [datum] vyplynulo, že dlužná částka [jméno] [příjmení] činila 1.665.119 Kč.

51. Z platebního rozkazu Krajského obchodního soudu v [obec] ze dne 30. 4. 1998, č. j. 6 Ro 297/98 vyplynulo, že [jméno] [příjmení] bylo uloženo, aby zaplatila [právnická osoba] částku 1.665.119,89 Kč s příslušenstvím a nahradila náklady řízení.

52. Na základě takto doplněného dokazování odvolací soud dospěl k závěru, že není důvodná námitka žalobkyň a), b), že nevznikla pohledávka zajištěná zástavou. Bylo prokázáno, že obligační dlužnice [jméno] [příjmení] úvěr čerpala a úvěr nesplatila.

53. Předložení uvedených listin není v rozporu s principem koncentrace řízení a s ustanovením § 205a o. s. ř. I v tomto směru odvolací soud uvádí, že z ustanovení § 205 písm. d) o. s. ř. vyplývá, že skutečnosti nebo důkazy, které nebyly uplatněny před soudem prvního stupně, jsou u odvolání proti rozsudku odvolacím důvodem tehdy, jestliže jimi má být splněna důkazní povinnost, a to za předpokladu, že pro nesplnění některé z uvedených povinností neměl odvolatel ve věci úspěch a že odvolatel nebyl řádně poučen podle § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř.

54. Vzhledem k tomu, že žalovaný nebyl řádně poučen soudem I. stupně podle § 118a odst. 3 o. s. ř., aby prokázal své tvrzení o vzniku předmětné pohledávky, bylo přípustné, aby takové poučení učinil žalovanému odvolací soud a bylo přípustné shora naznačené doplnění dokazování.

55. Za těchto okolností byl podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změněn rozsudek soudu I. stupně tak, že žaloba, kterou se žalobkyně a), žalobkyně b) domáhali, aby soud určil, že pozemek parc. č. st. [anonymizováno], jehož součástí je stavba č. e. [anonymizováno] – stavba pro rodinnou rekreaci a pozemek parc. [číslo] vše v [katastrální uzemí], [územní celek] [anonymizována dvě slova], zapsané na [list vlastnictví] u Katastrálního úřadu pro Zlínský kraj, [stát. instituce], nejsou zatíženy zástavním právem smluvním zřízeným zástavní smlouvou ze dne [datum] k zajištění pohledávky ve výši 389.322,60 Kč, byla zamítnuta.

56. Žalovaný není pasivně věcně legitimován.

57. V řízení byl procesně úspěšný žalovaný, kterému přísluší náhrada nákladů řízení (§ 142 odst. 1, § 224 odst. 1, 2 o. s. ř.).

58. Odvolací soud však zjistil okolnosti případu, které odůvodňují nepřiznání nákladů řízení žalovanému.

59. Žalobkyním nebylo oznámeno postoupení pohledávky zajištěné zástavním právem. Smlouvu o postoupení pohledávky neměl původně k dispozici ani samotný žalovaný, který ještě v podaném odvolání proti rozsudku soudu I. stupně výslovně původně uváděl, že ji nemá k dispozici. Postupníkem je společnost registrovaná ve Spojeném království [příjmení] [jméno] a Severního Irska. Žalovaný tvrdí, že postupník zanikl a že ani jemu není znám právní nástupce postupníka. Zástavní právo bylo zřízeno na podkladě smlouvy z roku 1992 a v roce 1992 bylo registrováno, přičemž nemovitosti žalobkyň a), b) jsou zatíženy zástavním právem déle než 30 let. Zástavní právo nebylo vykonáno v promlčecí době. Podaná žaloba byla založena mj. na námitce promlčení výkonu zástavního práva, přičemž takto podaná žaloba nepředstavuje ze strany žalobkyň svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování práva. Žalobkyně a), b) jsou starobní důchodkyně, žalovaný je správcem konkursní podstaty banky.

60. Z ustanovení § 150 o. s. ř. vyplývá, že jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat.

61. Ustanovení § 150 o. s. ř. představuje moderační (zmírňovací) nákladové právo soudu, které je výjimkou ze zásady procesní úspěšnosti i ze zásady zavinění a soud je využije v těch případech, kdy by důsledná aplikace např. ustanovení § 146 odst. 2 o. s. ř. vedla k nepřiměřeným tvrdostem.

62. Účastník, v jehož neprospěch má soud v úmyslu mírnější rozhodnutí o náhradě nákladů řízení vydat, musí mít možnost se předem vyjádřit v duchu fair procesu (srov. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 814/08).

63. Proto odvolací soud umožnil žalovanému se vyjádřit k záměru nepřiznat mu náhradu nákladů řízení. Žalovaný se tímto nesouhlasil, bez bližšího odůvodnění.

64. S přihlédnutím k okolnostem případu, popsaným výše, s přihlédnutí k tomu, že žalobkyně jsou fyzické osoby a starobní důchodkyně, zatímco žalovaný je správce konkursní podstaty banky v konkursu, s přihlédnutím ke skutkové a právní složitosti tohoto případu, dospěl odvolací soud k závěru, že je namístě uplatnit moderační právo soudu a aplikovat ustanovení § 150 o. s. ř.

Poučení