61 A 11/2022–87

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Hájka, Ph.D., a soudců Mgr. Heleny Nutilové a Mgr. Miroslava Jurmana ve věci žalobkyně: X, narozená dne X bytem X zastoupené advokátem Mgr. Jiřím Maříkem se sídlem Gregorova 2585, 397 01 Písek proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje se sídlem U Zimního stadionu 1952/2, 370 76 České Budějovice za účasti: EG.D, a. s., IČO 28085400 se sídlem Lidická 1873/36, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 2. 2022, sp. zn. OREG/110948/2021/stko, čj. KUJCK 24146/2022, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 2. 2022, sp. zn. OREG/110948/2021/stko, čj. KUJCK 24146/2022, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 21 600 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce.

III. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žádostí ze dne 16. 11. 2020 požadovala společnost E.ON Distribuce, a. s. (právní předchůdkyně osoby zúčastněné na řízení – tj. vyvlastnitele), zahájení vyvlastňovacího řízení ve vztahu k pozemku parc. č. XA (ovocný sad) v k. ú. XA ve vlastnictví žalobkyně a O. K. (každý s podílem 1/2). Důvodem byla plánovaná výstavba části distribuční soustavy (podpěrný bod vysokého napětí a venkovní vedení vysokého napětí včetně všech součástí a příslušenství). Městský úřad Písek (dále též „vyvlastňovací úřad“) výrokem I. rozhodnutí ze dne 9. 8. 2021, sp. zn. výst/568642654/0/2020/Ja, čj. MUPI/2021/28581, omezil ve prospěch vyvlastnitele vlastnické právo vyvlastňovaných v rozsahu geometrického plánu č. XA za účelem vybudování stavby s názvem „1030006995 – p. S., 10 RD – VN, TS, NN“ umístěné rozhodnutím Městského úřadu Písek ze dne 30. 5. 2017, čj. výst/336634264/0/2016/Bi–16/ÚŘUS/Rozh. Výrokem II. vyvlastňovací úřad stanovil lhůtu pro zahájení účelu vyvlastnění v délce dvou let a výrokem III. stanovil náhradu za vyvlastnění ve výši 5 540 Kč.

2. Odvolání žalobkyně žalovaný žalobou napadeným rozhodnutím zamítl a rozhodnutí vyvlastňovacího úřadu potvrdil.

II. Shrnutí žaloby

3. Proti rozhodnutí žalovaného podala žalobkyně dne 21. 4. 2022 žalobu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích.

4. Žalobkyně namítla, že ve vyvlastňovacím řízení nebylo prokázáno naplnění účelu vyvlastnění podle zvláštního právního předpisu. Veřejný zájem na vedení sítě energetické infrastruktury a zřízení věcného břemene v trase, ve které byla (bez konzultace s vyvlastňovanou) na žádost vyvlastnitele umístěna stavba „1030006995 – p. S., 10 RD –VN, TS, NN“, v žádném případě nepřevažuje nad zachováním vlastnického práva žalobkyně.

5. Jediným argumentem vyvlastňovacího úřadu pro existenci veřejného zájmu je odkaz na ustanovení § 25 odst. 10 písm. a) zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), přičemž odvolací správní orgán pak tento závěr odůvodňuje obdobně, neboť dle něj je v případě stavby v režimu energetického zákona veřejný zájem přítomen vždy.

6. Dle žalobkyně je naprosto nepřípustné a v rozporu s judikaturou Ústavního soudu, aby byl veřejný zájem prokázán pouze na základě existence právního předpisu. Pokud správní orgány konstatovaly existenci veřejného zájmu na základě pouhé existence právního předpisu, nenaplnily tím požadavek nutnosti aplikace správního uvážení na konkrétní jednotlivý případ. K tomu žalobkyně poukázala na nález Ústavního soudu ze dne 28. 6. 2005, sp. zn. Pl. ÚS 24/04 (populárně známý jako věc Jezy na Labi). Citovala též z literatury zabývající se pojmem obecný zájem (F. A. Hayek, Právo, zákonodárství a svoboda. Praha: ACADEMIA, 1991; Svatava Havelková, Veřejný zájem. Ochrana přírody 3/2008. Dostupné na: http://www.casopis.ochranaprirody.cz/pravo–v–ochrane–prirody/verejny–zajem/).

7. Existence veřejného zájmu musí být prokázána na základě správního uvážení. Správní orgán musí popsat, z jakého důvodu je veřejný zájem přítomen, na základě, jakých skutkových okolností je u konkrétní jednotlivé stavby veřejný zájem posuzován. To však v nynější věci správní orgány nesplnily. Jejich rozhodnutí jsou proto nezákonná a nepřezkoumatelná.

8. Stavba projednávaná ve vyvlastňovacím řízení není v žádném případě stavbou ve veřejném zájmu. Má být totiž realizována na základě žádosti soukromé osoby – pana J. S.. Ten měl zájem vybudovat distribuční soustavu elektrické energie pro 10 rodinných domů, které jsou v územním plánu obce Dobev zahrnuty v zastavitelném území obce, a to na pozemku parc. č. XB v k. ú. XA (aktuálně ve vlastnictví Bc. J.M.). Jedná se o projekt jediného investora, který se pokouší své pozemky zhodnotit a zpeněžit. To však nemůže jít k tíži jiného soukromého vlastníka a znehodnocení jeho pozemků, a to navíc bez proporcionálního správního uvážení nad kolizí zájmu žalobkyně a vyvlastnitele.

9. Existenci veřejného zájmu neodůvodňuje ani to, že umístění stavby bylo projednáno v rámci územního řízení. To by znamenalo, že v případě, kdy, již bylo vydáno územní rozhodnutí, je vždy odůvodněn účel vyvlastnění a je dán veřejný zájem. Vyvlastňovací řízení by pak bylo pouze formální povahy.

10. Na podporu své argumentace žalobkyně obsáhle citovala z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 10. 2020, čj. 6 As 171/2020–66, č. 4118/2021 Sb. NSS.

11. Žalobkyně v územním i vyvlastňovacím řízení upozorňovala na to, že stavbu je možné vést jiným a vhodnějším způsobem. Takto navržené řešení nezasahuje do práv vlastníků pozemků, které jsou územním plánem obce Dobev určené k zastavění (přímo s nimi nesousedí), a zasahuje do pozemků, které jsou územním plánem obce situovány v nezastavitelném území obce. K závěru vyvlastňovacího úřadu, že takto navržená stavba energetické infrastruktury rozděluje dotčené pozemky v jejich polovině, což by dotčené vlastníky nepřiměřeně zatížilo, žalobkyně uvedla, že se jednalo o plán (zákres do katastrální mapy) a návrh řešení. Žalobkyně není projektant distribučních soustavy, ani si nečiní takové ambice. To však nelze klást k její tíži.

12. Žalobkyně dále uvedla, že nepovažuje za aplikovatelné závěry obsažené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 11. 2021, čj. 10 As 365/2021–94. Žalovaný ve svém rozhodnutí uvedl, že žalobkyně stran alternativní trasy vedení uplatnila pouze laické tvrzení. Žalobkyně uvedla zcela jasný návrh alternativního vedení této trasy, který řádně odůvodnila. Nyní projednávaná věc je skutkově obdobná jako věci, které Nejvyšší správní soud řešil ve shora citovaném rozsudku čj. 6 As 171/2020–66 a rozsudku ze dne 17. 6. 2021, čj. 7 As 70/2021–29.

13. Správní orgány se žádným způsobem navrženou trasou nezabývaly, nehodnotily jí, neuvedly, z jakého důvodu tato trasa není možná či vhodná, což je v rozporu s požadavkem přezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí a v rozporu s citovaným rozsudkem Nejvyššího správního soudu čj. 7 As 70/2021–29.

14. Žalobkyně navrhla, aby krajský soud rozhodnutí žalovaného i vyvlastňovacího úřadu zrušil.

III. Shrnutí vyjádření žalovaného

15. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že setrvává na důvodech uvedených v žalobou napadeném rozhodnutí s tím, že žalobní námitky jsou v podstatě totožné s námitkami odvolacími.

16. K otázkám účelu vyvlastnění a existence veřejného zájmu se žalovaný vyjádřil na stranách 5 a 6 svého rozhodnutí, které proto není nepřezkoumatelné. Žalobkyně se pouze neztotožňuje se způsobem, jakým žalovaný tyto otázky posoudil. Žalobkyně se mylně domnívá, že ve vyvlastňovacím řízení byl posuzován veřejný zájem na „developerském projektu“.

17. Otázkou žalobkyní navrhované alternativní trasy distribuční sítě se žalovaný zabýval na stranách 7 a 8 svého rozhodnutí. Pouhý laický návrh žalobkyně v této souvislosti není dostatečný.

18. Žalovaný navrhl, aby krajský soud žalobu zamítl.

IV. Shrnutí vyjádření osoby zúčastněné na řízení

19. Osoba zúčastněná na řízení (dále též jen „vyvlastnitel“) ve svém vyjádření uvedla, že žalobkyně nesprávně vykládá pojem veřejný zájem. Ten není naplněn jen tehdy, kdy z distribuční soustavy čerpají elektřinu všichni nebo podstatná část odběratelů, nýbrž se vztahuje i na jednotlivé části distribuční soustavy (přípojky a další zařízení distribuční soustavy). Dle § 2 odst. 2 energetického zákona), je totiž nutné distribuční soustavu vnímat jako celek.

20. K výkladu pojmu veřejný pořádek vyvlastnitel odkázal na nález Ústavního soudu ze dne 27. 5. 1998, sp. zn. Pl. ÚS 34/97, č. 152/1998 Sb., a ze dne 25. 1. 2005, sp. zn. III. ÚS 455/03, judikaturu prvorepublikového Nejvyššího správního soudu a komentářovou literaturu (Vedral, J. Správní řád: komentář. 2. vydání. Praha: Ivana Hexnerová – Bova Polygon, 2012, s. 100).

21. Veřejný zájem na zřizování staveb přenosové a distribuční soustavy, tedy veřejný zájem na dosažení účelu vyvlastnění, je dán na základě § 3 odst. 2 energetického zákona. Pro zřízení a provozování tam uvedených staveb lze odejmout nebo omezit vlastnické právo k pozemku nebo ke stavbě podle jiného právního předpisu, tj. zákona č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě (zákon o vyvlastnění).

22. Tento obecně energetickým zákonem definovaný veřejný zájem je spatřován zejména v povinnostech vyvlastnitele jako provozovatele distribuční soustavy plnit své závazky vyplývající z energetického zákona a zajistit bezpečnost, spolehlivost a kvalitu dodávky elektrické energie. Elektrická energie má povahu veřejného statku (byť zpoplatněného), který je s ohledem na běžné standardy vyžadován pro uvedení většiny staveb do užívání. Je zcela irelevantní, kolika konkrétním odběratelům má daná předmětná stavba sloužit. Zájem vlastníka na zachování jeho vlastnictví není absolutní.

23. Při rozhodování o zajištění dodávek elektřiny je provozovatel povinen posoudit dostatečné zajištění a vhodnost zajištění dodávek elektřiny v dané oblasti a na základě svých vyhodnocení pak jen on je oprávněn rozhodnout o rozšíření distribuční sítě v dané lokalitě. Musí přitom hodnotit řadu hledisek, zejména ekonomických, technologických i právních. Takové rozhodnutí proto nemůže učinit nikdo jiný a jediným kritériem nejsou a nemohou být námitky na uložení staveb mimo již zastavěné území.

24. Pokud žalobkyně směřuje své námitky proti umístění stavby na svém pozemku, měla své námitky primárně uplatňovat v územním řízení. Vyvlastňovací řízení by nemělo být vedeno k určení trasy stavby, v řízení by se mělo zkoumat pouze splnění předpokladů pro vyvlastnění. Žalobkyně sama v žalobě připouští, že není projektant distribučních sítí a o dané oblasti nemá žádné znalosti. Přesto se domnívá, že k jinému (zamítavému rozhodnutí o vyvlastnění) měl postačit náčrtek v mapě, který jako přílohu vyvlastnění poskytla.

25. Znalost konkrétní trasy vedení je předpokladem pro vymezení rozsahu vyvlastnění (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 8. 2017, čj. 8 As 187/2016–51), což je logické, protože následné zpochybňování rozhodnutí o trase stavby v územním řízení by pak postrádalo jakýkoli smysl a stalo by se nekonečným.

26. Shora citovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu čj. 6 As 171/2020–66 sice nevylučuje posouzení alternativy nebo varianty řešení, tyto alternativy však musí být vhodnější. Musí tedy postihovat méně subjektů a při stejných nákladech a musí být technicky proveditelné. Nemůže se tedy jednat o jakékoli řešení. Žalobkyní uváděný návrh neobsahoval žádné zdůvodnění – ani odborné ani laické. Požadavek žalobkyně na posouzení a vyhodnocení alternativní trasy vedení bez jakékoli specifikace přesahuje hranice vyvlastňovacího řízení (viz shora citovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu čj. 10 As 365/2021–94).

27. Vyvlastnitel považuje žalobu za nedůvodnou. Krajský soud by ji proto měl zamítnout.

V. První rozsudek krajského soud a zrušující rozsudek Nejvyššího správního soudu

28. Krajský soud žalobu rozsudkem ze dne 7. 6. 2023, čj. 61 A 11/2022–50, zamítl. S jeho závěry se však neztotožnil Nejvyšší správní soud, který citovaný rozsudek rozsudkem ze dne 29. 11. 2023, čj. 7 As 177/2023–29, zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

29. Nejvyšší správní soud konstatoval, že se krajský soud řádně „nezabýval námitkami žalobkyně, ve kterých zpochybňovala naplnění zákonných podmínek pro omezení vlastnického práva. V tomto ohledu stěžovatelka zejména akcentovala, že nebyly náležitě vypořádány námitky poukazující na absenci vyvažování mezi jejími zájmy a zájmy osoby, kvůli které se vyvlastňuje (zájem soukromého investora, který připravuje developerskou výstavbu).“ Dále připomněl ústavní limity institutu vyvlastnění a poukázal zejména na to, že „[n]utnost náležitého poměřování veřejného zájmu se zájmy vyvlastňovaného akcentuje i recentní judikatura Ústavního soudu (srov. např. nález ze dne 30. 8. 2022, sp. zn. IV. ÚS 2763/21).“ 30. Nejvyšší správní soud se neztotožnil se závěrem krajského soudu, dle něhož žalobkyně svůj soukromý zájem blíže nekonkretizovala: „Dle názoru kasačního soudu stěžovatelka svou žalobní argumentaci dostatečně konkretizovala. Stěžovatelka v žalobě a návazně na nařízeném ústním jednání (s ohledem na výše provedené shrnutí skutkového stavu) souhrnně dovozovala pochybení správních orgánů, které pouze konstatovaly existenci veřejného zájmu, aniž by provedly jeho proporcionální poměření s dotčením práv vyvlastňovaného (stěžovatelky). Zdůraznila, že veřejný zájem v žádném případě nepřevažuje nad jejím zájmem. Pouhým odkazem na existenci právního předpisu o povinnostech provozovatele distribuční soustavy se nelze vypořádat s otázkou veřejného zájmu v konkrétním případě. Dle názoru stěžovatelky nelze výstavbu 10 rodinných domů považovat za projekt, který je zájmem podstatné části společnosti a směřuje k obecnému blahu, tedy za projekt realizovaný ve veřejném zájmu. Předmětný projekt je zájmem pouze jediného investora, který se snaží své pozemky zhodnotit a zpeněžit, což ale nemůže jít k tíži jiného soukromého vlastníka (stěžovatelky). Uvedená stavba tak nemůže být realizována ve veřejném zájmu, neboť není budována ve prospěch všech nebo podstatné části společnosti, ale pouze ve prospěch jednotlivce. Podle stěžovatelky tak proti sobě de facto nestojí veřejný zájem na vybudování distribuční soustavy a soukromé vlastnictví vyvlastňované, nýbrž dva soukromé zájmy, a v takovém případě pak nejsou splněny podmínky pro vyvlastnění vyplývající ze znění zákona. Poukázala i na absenci náležitého odůvodnění v rozhodnutích správních orgánů.“ 31. Krajský soud se dle Nejvyššího správního soudu dále nedostatečně zabýval i dalšími námitkami. Nejvyšší správní soud taktéž uvedl, že usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2012, sp. zn. 22 Cdo 3138/2010, který aplikoval krajský soud, na posuzovanou věc nedopadá, neboť se jednalo o posouzení vyvlastnění za účelem stavby silnice první třídy (nikoliv za účelem stavby rodinných domů realizovaných fyzickou osobou).

32. Dle Nejvyššího správního soudu taktéž „ze spisu nevyplývá, že by rodinné domy již stály, či že výstavba distribuční soustavy byla nezbytná pro zajištění dodávek elektrické energie pro větší oblast, např. pro celý region, přičemž případné nevybudování by podstatně zasáhlo do standardu stávajících životních podmínek tamějších obyvatel (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 8. 2021, č. j. 2 As 317/2020–41).“ VI. Vyjádření osoby zúčastněné na řízení po vydání rozsudku Nejvyššího správního soudu 33. Osoba zúčastněná na řízení coby vyvlastnitel ve svém vyjádření navazujícím na rozsudek Nejvyššího správního soudu nejprve znovu poukázala na dikci § 25 odst. 3 energetického zákona s tím, že distribuční soustava je provozována ve veřejném zájmu jako celek. Je proto nerozhodné, zda má zamýšlená stavba sloužit jen určitému počtu žadatelů o připojení nebo všem, což ani není s ohledem na charakter distribuční soustavy možné. Zájem vlastníka na zachování jeho vlastnictví nemůže být absolutní a lze jej prolomit. Realizace předmětné stavby souvisí se zvýšením technických nároků na dostatečnou a garantovanou distribuci elektřiny v dané oblasti.

34. Žalobkyně svůj zájem na nedotknutelnosti nemovitosti nijak nekonkretizovala, a to ani v kasační stížnosti. Žalobkynin pozemek je evidován jako ovocný sad. Podle snímků z map žalobkyně pozemek nevyužívá dle evidovaného charakteru, ale roste na něm tráva. Žalobkyně nikdy netvrdila, že má úmysl nemovitost použít k jinému účelu. Charakter využití přitom byl při zadávání stavby rozhodujícím kritériem, protože se trasou vyhýbá zastavitelným pozemkům. Vyvlastnitel tedy přihlížel k územnímu plánu i skutečnému využívání nemovitostí. Vedení bude umístěno na tento pozemek šetrně při hranici pozemku. Stavba se dotkne 24 vlastníků nemovitostí a všichni až na žalobkyni již smlouvu o věcném břemeni uzavřeli. Varianta navržená vyvlastnitelem je technicky podložená a zdůvodněná, odpovídá potřebám obce i územnímu plánu. Pozemek žalobkyně bude i po realizaci stavby využívat dosavadním způsobem.

35. Dle vyvlastnitele jsou splněny podmínky pro vyvlastnění dle čl. 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod.

36. Co se týče žalobkyní navrhované jiné trasy, ta by vedla dle územního plánu přes zastavitelné území, což je méně vhodné než návrh vyvlastnitele. V posuzované věci právě znalost konkrétní trasy, v níž má být vedení zřízeno, byla předpokladem vymezení, v jakém rozsahu má dojít k vyvlastnění. Posouzení alternativní trasy není podmínkou vyvlastnění. Podle zákona musí být zajištěn soulad s cíli a úkony územního plánování, což v tomto případě prokazuje územní rozhodnutí.

37. Vyvlastnitel setrval na svém procesním stanovisku a navrhl, aby krajský soud žalobu zamítl.

VII. Právní hodnocení krajského soudu

38. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.). Krajský soud ve věci rozhodl bez jednání dle § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s.

39. Žaloba je důvodná.

40. Krajský soud při opětovném posouzení důvodnosti žaloby vycházel ze závazného právního názoru Nejvyššího správního soudu. Ten shledal původní rozsudek krajského soudu nepřezkoumatelným, neboť se řádně nevypořádal s námitkou neprovedení poměřování soukromého a veřejného zájmu, ani námitkou související s možnou alternativní trasou stavby. Za této situace nelze než dospět k závěru, že nepřezkoumatelná jsou v nynější věci též obě rozhodnutí správních orgánů. Jejich odůvodnění totiž nejsou v daném ohledu nikterak podrobnější. Ani správní orgány tak nehodnotily otázku poměřování veřejného a soukromého zájmu v souvislosti s plánovanou výstavbou rodinných domů a otázku možné alternativní trasy stavby tak, jak požaduje Nejvyšší správní soud. Jak přitom Nejvyšší správní soud dovodil již například v rozsudku ze dne 13. 6. 2007, čj. 5 Afs 115/2006–91, přezkoumá–li soud rozhodnutí, které pro absenci odůvodnění nebylo k přezkoumání vůbec způsobilé, zatíží vadou nepřezkoumatelnosti rovněž své rozhodnutí.

41. Krajský soud se tedy nachází v obdobné situaci jako Nejvyšší správní soud, který ve svém zrušovacím rozsudku uvedl, že se nemohl kasačními námitkami věcně zabývat, neboť by „rozhodoval v jediné instanci o základu sporu, což mu nepřísluší“. Ani krajský soud nemůže být tím, kdo se uplatněnými námitkami (v Nejvyšším správním soudem požadovaném rozsahu) zabývá poprvé. Žalobní námitky jsou totiž takřka totožné s těmi, které žalobkyně uplatnila již v odvolání.

VIII. Závěr a náklady řízení

42. Pro konstatovanou vadu krajský soud rozhodnutí žalovaného zrušil [§ 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s.] a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení (§ 78 odst. 4 s. ř. s.). Žalovaný je v dalším řízení právním názorem krajského soudu vázán (§ 78 odst. 5 s. ř. s.).

43. O náhradě nákladů řízení krajský soud rozhodl dle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s., podle kterého nestanoví–li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu důvodně vynaložených nákladů řízení před soudem proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl.

44. Pokud jde o procesně úspěšnou žalobkyni, v jejím případě jsou náklady řízení představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 3 000 Kč za žalobu a 5 000 Kč za kasační stížnost a odměnou advokáta za zastupování v řízení o žalobě ve výši 4 × 3 100 Kč za dva úkony právní služby (převzetí a příprava věci, sepsání žaloby, účast na jednání a sepsání kasační stížnosti) dle § 7 bodu 5., § 9 odst. 4 písm. d) a § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), a paušální náhradou hotových výdajů 4 × 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, celkem tedy 21 600 Kč. Tuto částku je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce.

45. Žalovaný, který neměl v soudním řízení úspěch, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení.

46. Osoba zúčastněná na řízení nemá na náhradu nákladů řízení právo, neboť jí nevznikly žádné náklady spojené s plněním povinnosti, kterou jí uložil soud (§ 60 odst. 5 s. ř. s.).

Poučení

I. Vymezení věci II. Shrnutí žaloby III. Shrnutí vyjádření žalovaného IV. Shrnutí vyjádření osoby zúčastněné na řízení V. První rozsudek krajského soud a zrušující rozsudek Nejvyššího správního soudu VI. Vyjádření osoby zúčastněné na řízení po vydání rozsudku Nejvyššího správního soudu VII. Právní hodnocení krajského soudu VIII. Závěr a náklady řízení