61 A 13/2021–48

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Hájka, Ph.D., a soudců Mgr. Heleny Nutilové a Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka, ve věci žalobců: a) M. B., narozený dne b) E. Š., narozená dne oba bytem oba zastoupeni advokátem JUDr. Josefem Šťastným se sídlem Ševčíkova 38, 341 01 Horažďovice proti žalovanému: Zeměměřický a katastrální inspektorát v Českých Budějovicích se sídlem Lidická 11, 370 86 České Budějovice za účasti: V. B., nar. bytem zastoupen advokátem JUDr. Janem Kerbachem se sídlem Spotřebitelská 483, 155 31 Praha 5 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 1. 2021, čj. ZKI CB–O–29/631/2020–4, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobci nemají právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

IV. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Osoba zúčastněná na řízení podala dne 17. 1. 2020 u Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, katastrální pracoviště Strakonice (dále jen „katastrální úřad“), návrh na opravu údaje katastru nemovitostí v katastrálním území X. Katastrální úřad vydal ve věci dne 24. 3. 2020 oznámení o opravě chyby v údajích katastru čj. OR–53/2020–307–22, protože návrh shledal důvodným ve smyslu § 36 zákona č. 256/1993 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon). Katastrální úřad opravil chybné zobrazení vlastnických hranic mezi parcelou č. XA a parcelou č. XB v k. ú. X a dále z úřední povinnosti opravil zobrazení hranice mezi stavební parcelou č. XA a stavební parcelou č. XB v k. ú.

X. Změna evidované hranice pozemků je na následujícím nákresu zobrazena červeně: [obrázek anonymizován]

2. Podáním doručeným katastrálnímu úřadu dne 6. 4. 2020 vyslovili žalobci s provedenou opravou nesouhlas, pročež katastrální úřad zahájil ve věci správní řízení. Žalobci namítali, že oprava byla provedena bez jejich vědomí (podpisu) pouze na základě tvrzení osoby zúčastněné na řízení, která se domáhá zbourání jimi čerstvě postaveného plotu. Vlastníkům pozemků při obnově operátu novým mapováním byla řádně zaslána pozvánka, osoba zúčastněná na řízení tak musela být účastna a se zjišťováním průběhu hranic musela souhlasit. Osoba zúčastněná na řízení nepředložila žádný nabývací titul nebo listinu, která by svědčila ve prospěch jejího vlastnického práva k rozporované části pozemku.

3. Dne 14. 9. 2020 vydal katastrální úřad rozhodnutí čj. OR–53/2020–307–36, následně doplněné opravným usnesením ze dne 24. 9. 2020, čj. OR/20–53/2020–307–37. Tímto rozhodnutím katastrální úřad nevyhověl nesouhlasu žalobců s provedením opravy chybného údaje katastru, neboť byl opraven chybný údaj katastru nemovitostí způsobený zřejmým omylem při obnově katastrálního operátu ve smyslu ustanovení § 36 katastrálního zákona (odst. 1 výroku). I nadále bude v katastrálním operátu vlastnická hranice mezi pozemkovou parcelou č. XA a pozemkovou parcelou č. XB evidována jako spojnice bodů č. 686247–005970001, č. 686247–005970003, č. 686247–005970002 a č. 686247–005970004 a mezi stavební parcelou č. XA a stavební parcelou č. XB bude vlastnická hranice evidována jako spojnice bodů č. 686247–003360106, č. 686247–003360105 a č. 686247–003360162 (odst. 2 výroku).

4. V odůvodnění katastrální úřad podrobně popsal vývoj evidence dotčených pozemků a obsah podkladů katastru nemovitostí. S odkazem na § 36 katastrálního zákona, § 44 prováděcí vyhlášky č. 357/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální vyhláška), a bod 13 návodu pro správu katastru nemovitostí čj. ČÚZK–03030/2016–22 uzavřel, že v dané věci byly dohledány důkazy, které dokládají, že při zjišťování průběhu hranic v rámci obnovy operátu novým mapováním nebyl respektován dosavadní obsah katastrálního operátu. Dle původních zeměměřických činností, zápisů v pozemkové knize a výsledků kompletní evidence nemovitostí bylo nesporně zjištěno, že opravou hranice mezi stavební parcelou č. XA a stavební parcelou č. XB a zpřesněním hranice mezi parcelou č. XA a parcelou č. XB při obnově operátu novým mapováním došlo ke změně právních vztahů k citovaným nemovitostem, přestože ve sbírkách katastru není uložena žádná listina, která by takovou změnu opodstatňovala.

5. Žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím odvolání žalobců zamítl a rozhodnutí katastrálního úřadu potvrdil. Rozhodnutí bylo právnímu zástupci žalobců doručeno 29. 1. 2021.

II. Shrnutí žaloby

6. Proti tomuto rozhodnutí podali žalobci dne 28. 3. 2021 žalobu u Krajského soudu v Českých Budějovicích.

7. Žalobci nejprve stručně shrnuli procesní vývoj věci, odkázali na judikaturu Nejvyššího správního soudu a namítali, že v tomto případě není dán důvod pro opravu chyb v katastrálním operátu, neboť osoba zúčastněná na řízení nepředložila jakýkoli nabývací titul, popř. listinu, ze které by byla patrná údajná chybnost zákresu hranic či která by jakkoliv svědčila ve prospěch jejího vlastnického práva; taková listina dle nich není ani ve sbírce listin. Rovněž namítali, že katastrální úřad nemůže přistoupit k opravě chyby, která je nejasná nebo sporná, přičemž v daném případě není dána existence omylu, natož zřejmého.

8. Napadená rozhodnutí dle názoru žalobců vybočují z mezí institutu opravy chyb, odstranění nepřesností a zřejmých omylů. Titulu osoby zúčastněné na řízení poskytla vyšší právní sílu než titulu žalobců, jimž původní majitel pozemků parc. č. st. XA a XA J. Š. potvrdil, že plot mezi pozemky parc. č. XA a XB byl vždy v tom rozsahu, v jakém se nachází v současné době. Totéž potvrdila žalobcům předcházející vlastnice pozemků I. Z.. Žalobci dále poukázali na geometrický plán z roku 1961 a též na skutečnost, že 6. 10. 2008 proběhlo v k. ú. X zjišťování průběhu hranic v terénu, kde byli přítomni manželé Z., J. H. a M. B.. V roce 2010 došlo k odsouhlasení hranic na místě samém a měla být přítomna i osoba zúčastněná na řízení, u hranic pozemků bylo vycházeno z umístění stávajících plotů.

9. Žalobci navrhli, aby krajský soud rozhodnutí žalovaného i katastrálního úřadu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

III. Shrnutí vyjádření žalovaného a vyjádření osoby zúčastněné na řízení

10. Žalovaný ve vyjádření k žalobě ze dne 28. 6. 2021 uvedl, že osoba zúčastněná na řízení nemá povinnost předkládat jakýkoli nabývací titul nebo listinu, která svědčí ve prospěch jejího vlastnického práva, protože ta je v dokumentaci uložena. Zpochybňovaná hranice byla zaměřena dne 20. 3. 1961 a výsledné geometrické určení bylo zaneseno do operátu jednotné evidence půdy pod položkou č. 5 v roce 1963 dle geometrického plánu ze dne 30. 3. 1961, č. 21–09/209V–920/61. Dle něho jeho zřejmé, že parcela č. XB byla určena tak, aby byl zachován přístup do uličky mezi stavební parcelou č. XA a stavební parcelou č. XB. Geometrické určení dle tohoto plánu bylo předmětem zákresu v katastrální mapě až do obnovy katastrálního operátu. V tomto řízení bylo vycházeno výlučně z listin, které již předmětem evidence byly.

11. Pokud jde o (ne)existenci zřejmého omylu, žalovaný setrval na svém stanovisku, že katastrální operát se po obnově dostal do významného rozporu s listinami založenými ve sbírce listin, neboť vyšetřený stav při novém mapování byl v rozporu s katastrální mapou i původním výsledkem zeměměřické činnosti ve smyslu § 2 odst. 1 písm. g) katastrální vyhlášky, a proto se jedná o chybu vzniklou zřejmým omylem při obnově operátu. Žalobci uváděná tvrzení předchozích vlastníků o průběhu předmětné hranice mohou být relevantní v řízení před civilními soudy, správní orgány však musely dbát souladu zobrazení hranic parcel s listinami uloženými v dokumentaci. Katastrální úřad nemůže při mapování nebo opravě chyby zohledňovat změny vlastnického práva nepodložené listinami.

12. Osoba zúčastněná na řízení se v řízení před krajským soudem ve věci nijak nevyjádřila.

IV. Průběh jednání

13. Účastníci řízení v průběhu jednání konaného dne 23. 2. 2022 setrvali na svých procesních stanoviscích a shora vyložené argumentaci. Osoba zúčastněná na řízení, ani její zástupce se jednání bez omluvy nezúčastnili. Žalobci nad rámec uvedeného poukázali na mapové podklady z let 1966 a 1990, vůči nimž měly správní orgány dle jejich názoru porovnávat stav údajů katastru nemovitostí před provedením opravy. Žalobci vyjádřili přesvědčení, že z uvedených podkladů je taktéž patrno, že řešení celé otázky je příliš komplikované, než aby bylo možné využít institutu opravy chyby v katastrálním operátu. Jakkoli se jedná o argumentaci striktně vzato zcela novou, krajský soud ji posoudil jako rozhojnění námitky, dle níž v posuzované věci nebylo možné institut opravy chyby v katastrálním operátu aplikovat.

14. Žalobci vznesli důkazní návrh řadou mapových podkladů a nákresů sporného území, které však – s výjimkou katastrální mapy znázorňující stav před provedením opravy – nejsou obsaženy ve sbírce listin katastru nemovitostí (opak žalobci ostatně ani netvrdili). Krajský soud proto usnesením tyto důkazní návrhy zamítl, neboť z povahy věci nemohly posloužit k posouzení otázky, zda správní orgány správně provedly opravu katastrálního operátu na základě písemností, které ve sbírce listin katastru nemovitostí obsaženy jsou. Nebylo pak zapotřebí provádět dokazování ani uvedenou katastrální mapou, neboť evidovaný stav před provedením opravy chyby je z obsahu spisu jednoznačně zřejmý a mezi účastníky řízení přitom není ani sporný. Jiné důkazní návrhy účastníci řízení nevznesly.

V. Právní hodnocení krajského soudu

15. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.).

16. Žaloba není důvodná.

17. Podstatou sporu zde bylo, zda se jedná o nápravu zřejmého omylu v případě, kdy katastrální úřad dává do souladu geometrické a polohové určení dotčených nemovitostí s obsahem listin evidovaných v katastru, které jsou v rozporu se (skutečným) stavem vyšetřeným při novém mapování.

18. Podle § 36 odst. 1 katastrálního zákona „[n]a písemný návrh vlastníka nebo jiného oprávněného nebo i bez návrhu opraví katastrální úřad chybné údaje katastru, které vznikly a) zřejmým omylem při vedení a obnově katastru, b) nepřesností při podrobném měření, zobrazení předmětu měření v katastrální mapě a při výpočtu výměr parcel, pokud byly překročeny mezní odchylky stanovené prováděcím právním předpisem.“ 19. Podle § 44 odst. 2 katastrální vyhlášky „[c]hybné údaje katastru, které vznikly zřejmým omylem při vedení a obnově katastru, a to geometrické a polohové určení, číslo parcely, údaj o právu, upozornění, druh pozemku, způsob ochrany nemovitosti, způsob využití nemovitosti, údaj o budově včetně údaje o její dočasnosti, údaj o jednotce, cenový údaj a údaj pro daňové účely katastrální úřad opraví na základě původního výsledku zeměměřické činnosti nebo listiny, která byla podkladem pro zápis tohoto údaje do katastru, a v případě chyby vzniklé zřejmým omylem při obnově katastrálního operátu i na základě výsledků zjišťování hranic.“ 20. Na relevantní judikaturu Nejvyššího správního soudu odkazovali správní orgány i žalobci. Řízení o opravě chyb v katastrálním operátu slouží k uvedení údajů katastru do souladu s listinami založenými ve sbírce listin. Opravou má být pouze dosaženo souladu mezi evidovanými a skutečnými údaji. Oprava chyby nemůže zakládat, měnit či rušit vlastnická a jiná věcná práva k nemovitostem. Provedením opravy zápisu se tak skutečný právní vztah k nemovitosti nemění; ten lze změnit jen na základě příslušné listiny (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 6. 2008, čj. 1 As 46/2008–134; závěry dřívější judikatury, které se váží k předchozí právní úpravě lze v daném ohledu obdobně vztáhnout i na katastrální zákon). Výčet chyb katastru, které lze opravit postupem podle § 36 katastrálního zákona, je taxativní a neumožňuje dané ustanovení aplikovat na jiné nedostatky, které nejsou v zákoně uvedeny. Pokud by katastrální úřady provedly tímto způsobem i jiné korekce údajů katastru, vybočily by z ústavního požadavku čl. 2 Listiny základních práv a svobod, dle které lze veřejnou moc uplatňovat jen v případech, mezích a způsoby, které stanoví zákon (srov. zejména rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 5. 2008, čj. 9 As 78/2007–118, a ze dne 27. 11. 2012, čj. 2 As 144/2011–47). Dle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 4. 2013, čj. 7 As 131/2012–32, č. 2902/2013 Sb. NSS, katastrální úřad posuzuje toliko soulad zakreslení hranice v katastrální mapě s podklady, které má k dispozici. Stáří podkladů, s nimiž není zakreslení hranice v souladu, přitom nehraje roli.

21. Katastrální úřad je tudíž oprávněn opravit pouze takové údaje v katastru, které jsou chybné v důsledku zřejmého omylu. Neurčitý pojem zřejmý omyl obsažený aktuálně v § 36 odst. 1 písm. a) katastrálního zákona je přitom „třeba vykládat vždy v souvislosti s konkrétním případem. Obecně sem lze zařadit jak omyl týkající se skutkových okolností (error facti – zejména případy chyb v psaní a počítání, jako zápis jiných údajů, zápis údajů neobsažených v podkladové listině či např. i opomenutí zapsat údaj v podkladové listině obsažený), tak omyl právní (error iuris – např. zápis právního vztahu, který právní řád nezná, či zápis skutečnosti na základě listiny, která nesplňuje požadavky stanovené katastrálním zákonem). Omyl je přitom charakteristický vždy tím, že je v něm obsažen lidský činitel. Jako omyl proto nelze posuzovat objektivní skutečnosti způsobující nesoulad katastru se skutečným stavem“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 1. 2008, čj. 1 As 40/2007–103, č. 2098/2010 Sb. NSS).

22. Katastrální úřad může v řízení o opravě chyby katastru činit jen základní a jednoduché právní úvahy vycházející z obsahu jím zkoumaných listin a nemůže řešit sporné právní otázky (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 5. 2016, čj. 6 As 166/2015–27). Nejvyšší správní soud v této souvislosti dále uvádí, že „[p]okud subjekt namítá existenci chyby, která je nejasná nebo sporná, může se ochrany svých práv domoci především u civilních soudů, například cestou žaloby na určení existence jím tvrzeného práva [§ 80 písm. c) o. s. ř.]. Závěr o tom, že tvrzená chyba v údajích evidovaných v katastru nemovitostí není zřejmým omylem, tedy sám o sobě nemůže být považován za odmítnutí spravedlnosti. Subjekt dotčený touto chybou má vždy otevřenu cestu, jak se u soudu domoci věcného přezkumu toho, zda mu dané právo svědčí či nikoliv. Je přitom na něm, aby správně vyhodnotil, pro který procesní postup jsou splněny zákonné podmínky“ (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 3. 2013, čj. 7 As 187/2012–31).

23. V rozsudku ze dne 11. 7. 2009, čj. 7 As 71/2008 – 48, Nejvyšší správní soud shledal, že „[o]prava katastrálního operátu se provádí v důsledku zřejmého omylu či nepřesnosti při měření při překročení mezních odchylek stanovených právním předpisem. Ust. § 8 odst. 1 písm. a) katastrálního zákona je nutno vykládat v tom smyslu, že se jedná o zřejmý omyl, kdy při zobrazení hranic pozemků v katastrální mapě dojde k tomu, že zakreslení v katastrální mapě není ve shodě s podklady pro zakreslení hranice. Katastrální úřad proto při posuzování toho, zda jsou zobrazení ve shodě s podklady, posuzuje pouze to, zda je takové zobrazení ve shodě s vlastnickými právy do té míry, že posuzuje zakreslení hranic v katastrální mapě s ohledem na obsah listin, které má k dispozici. Také v případě vytyčení hranic v terénu pracovník, který toto provádí, vychází ze stávajících údajů měřické dokumentace a pokud takové podklady nejsou k dispozici, tak vytyčení vychází ze zobrazení v katastrální mapě. Pokud dojde k vytyčení hranice v souladu s nezpochybnitelnými a správnými údaji v katastru a takto v terénu vytyčená hranice neodpovídá skutečně reálně v průběhu desítek let zaužívané hranici pozemků mezi vlastníky (např. plot), nelze tuto situaci řešit opravou katastrálního operátu. ‚Posunout‘ vytyčenou a v katastru vyznačenou hranici do polohy, v jaké ve skutečnosti probíhá, je možno jen v případě existence a doložení příslušných právních titulů katastrálnímu úřadu, které by k takovému novému vytyčení a novému zakreslení do katastrální mapy opravňovaly (dohoda vlastníků, soudní rozhodnutí civilního soudu). Pokud však dojde k vyznačení (a dle údajů v katastru k následnému vytyčení) hranice v důsledku zřejmého omylu, tedy dojde k rozporu zakreslení s obsahem podkladových listin, je na místě řízení ve věci opravy ve smyslu § 8 katastrálního zákona. K věci je dále nutné poznamenat, že i průměrně obezřetný vlastník není schopen rozpoznat ze zakreslení v katastrální mapě přesný průběh této hranice v terénu a může proto dojít k situaci, že užívá i část sousedního pozemku. Pokud však po vytyčení této hranice v terénu zjistí, že zaužívaná hranice probíhá jinak než hranice zakreslená v katastru, má možnost v této situaci zvolit několik postupů. Mimo soukromoprávní dohody mezi vlastníky sousedících pozemků a určovací žaloby může vlastník v případě, že má pochybnosti o správnosti údajů v katastru, o něž se vytyčení opíralo, využít institutu opravy zřejmých omylů ve smyslu § 8 katastrálního zákona a obrátit se na katastrální úřad se žádostí o opravu“.

24. Taktéž například v rozsudku ze dne 13. 4. 2017, čj. 10 As 307/2016–38, Nejvyšší správní soud zopakoval názor, že „[z] konstantní rozhodovací praxe NSS vyplývá, že k opravě chyby v katastru dle § 36 odst. 1 písm. a) katastrálního zákona může katastrální úřad přistoupit jen tehdy, pokud byla hranice mezi pozemky zakreslena v katastru v důsledku zřejmého omylu pracovníka katastru v rozporu s podkladovými listinami, které má k dispozici. O omyl zřejmý se jedná pouze v případě, že je chyba v katastru naprosto evidentní. Chyby v katastru, k jejichž zjištění se katastrální úřad neobejde bez podrobného zkoumání právní a skutkové stránky případu, nejsou způsobeny zřejmým omylem. Vedle toho pouhý nesoulad mezi hranicí v katastru evidovanou a v terénu skutečně užívanou není důvodem pro opravu údajů zapsaných v katastru.“ 25. V posuzovaném případě dospěl krajský soud v souladu s výše citovanou ustálenou judikaturou k závěru, že katastrální úřad opravil zřejmou chybu, tj. postupoval v souladu s § 36 katastrálního zákona a prováděcími předpisy.

26. Pokud žalobci namítali, že opravou chyby nelze založit ani pozbýt vlastnické právo k nemovitosti, pak jim sice lze v obecné rovině přisvědčit, ale v daném případě k ničemu takovému nedošlo. Osoba zúčastněná na řízení skutečně žádnou novou listinu nepředložila, a proto správní orgány žádnou novou listinu ani neposuzovaly. To by ostatně neodpovídalo režimu opravy chyby v katastru. Správní orgány podrobně popsaly jimi evidované podklady a skutečnosti, které z nich vyplývají, včetně toho, kde a kdy se stala chyba. Z obsahu správního spisu vyplývá, že naopak v průběhu nového mapování (při obnově operátu) došlo k vyznačení hranic v rozporu se stavem odpovídajícím listinám evidovaným katastrem nemovitostí. Správní orgány tudíž nijak neposuzovaly váhu právních titulů žalobců oproti osobě zúčastněné, ale pouze obsah listinných podkladů a jejich soulad se stavem po novém mapování.

27. O zřejmý omyl ve smyslu § 36 katastrálního zákona se zde jedná, protože existoval zřejmý rozpor zejména s geometrickým plánem z roku 1961, v němž je napojení na tzv. uličku zřejmé. Z hlediska faktického (skutečného) stavu omyl zřejmý není a dotčení vlastníci, kteří byli přítomni nového mapování, pravděpodobně z faktického stavu vycházeli, čímž došlo k nesprávnému zaměření hranic. To však nic nemění na tom, že z hlediska listinných podkladů katastru nemovitostí je omyl zřejmý, neboť právě novým mapováním došlo k evidenčním změnám v právních vztazích, aniž by k tomu existoval jakýkoli listinný podklad. Krajský soud zde opětovně poukazuje zejména na výše citované závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu čj. 7 As 131/2012–32.

28. V řízení nebylo postaveno na jisto, že by mapové podklady z let 1966 a 1990, na které žalobci při jednání poukázali a které ve svém rozhodnutí reprodukoval i katastrální úřad, byly takové kvality a takového původu, aby mohly představovat podklad pro evidenci stavu v katastru nemovitostí. S ohledem na měřítko těchto map nelze jednoznačně uzavřít dokonce ani to, že by byly v rozporu s geometrickým plánem z roku 1961. Z důvodu velmi drobného vyobrazení na nich sporná ulička není a nemůže být vůbec patrná. Naopak je z nich však patrno, že sporná hranice netvoří pouze rovnou linii, ale stejně jako geometrický plán z roku 1961 formou „výklenku“ kopíruje umístění dřívější stavby dřevníku v blízkosti stavebních parcel č. XA a č. XB. Není nadto ani zřejmé, jakým způsobem a za jakým účelem tyto mapové podklady vznikly, a proč by tedy měly mít z pohledu evidenčního vyšší váhu než uvedený geometrický plán, který je nesporně vyústěním výsledků původní zeměměřičské činnosti v daném území ve smyslu § 2 odst. 1 písm. g) katastrální vyhlášky. Právě geometrický plán přitom představuje „technický podklad pro vyhotovování listin, na základě kterých má dojít ke změnám v souboru geodetických informací a v souboru popisných informací“ [§ 2 písm. j) katastrálního zákona].

29. Pokud jde o přítomnost osob u nového mapování, tam žalobci nemají pravdu, když tvrdí, že zjišťování průběhu hranic v terénu byli přítomni mimo jiné M. B. a V. B.. Z obsahu správního spisu, zejm. soupisu nemovitostí č. 336 je zřejmé, že za nepřítomné V. B. a M. B. (u ní uvedena poznámka o úmrtí) podali vysvětlení vlastníci sousedních nemovitostí a zástupci obce. Správní orgány to ve svých rozhodnutích opakovaně uváděly. K tomu je třeba doplnit, že ani odsouhlasení průběhu hranic při novém mapování, jemuž by byli přítomni všichni dotčení vlastníci (což se zde nestalo), nepředstavuje zákonný podklad pro změnu vlastnických hranic.

30. Správní orgány tudíž správně konstatovaly, že případný výslech bývalých vlastníků dotčených nemovitostí může být relevantní v řízení před civilními soudy. Jak ostatně uvádějí sami žalobci, je to právě soud, kdo svým rozhodnutím může případně rozsah vlastnického práva na návrh některého vlastníků dotčených nemovitostí upravit, shledá–li pro to splněné zákonné předpoklady.

VI. Závěr a náklady řízení

31. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

32. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. Žalobci neměli v řízení úspěch, a proto nemají právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením před soudem vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené nad rámec běžné úřední činnosti. Z toho důvodu mu krajský soud náhradu nákladů řízení nepřiznal. Osoba zúčastněná na řízení nemá na náhradu nákladů řízení právo, neboť jí krajský soud neuložil žádnou povinnost (§ 60 odst. 5 s. ř. s.).

Poučení

I. Vymezení věci [obrázek anonymizován] II. Shrnutí žaloby III. Shrnutí vyjádření žalovaného a vyjádření osoby zúčastněné na řízení IV. Průběh jednání V. Právní hodnocení krajského soudu VI. Závěr a náklady řízení