61 A 14/2021 – 102

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Hájka, Ph.D., a soudců Mgr. Heleny Nutilové a Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka, ve věci žalobkyně: X bytem X zastoupené advokátem Mgr. Vítem Tokarským se sídlem 28. října 1001/3, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Krajský úřad Kraje Vysočina se sídlem Žižkova 1882/57, 587 33 Jihlava za účasti: I) EG.D., a. s., IČO 28085400 se sídlem Lidická 1873/36, 602 00 Brno II) CETIN, a. s., IČO 04084063 se sídlem Českomoravská 2510/19, 190 00 Praha 9 III) Obec Rynárec, IČO 00515817 se sídlem Rynárec 24, 394 01 Rynárec IV) Ing. Xbytem X v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 2. 2021, sp. zn. OUP 443/2020–DI–6, čj. KUJI 9889/2021, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

IV. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Městský úřad Pelhřimov, odbor výstavby, jako stavební úřad (dále jen „stavební úřad“) rozhodnutím ze dne 2. 9. 2020, čj. OV/902/2020–8, povolil osobě zúčastněné na řízení IV) stavbu s názvem „Novostavba rodinného domu o jedné bytové jednotce včetně napojení na inženýrské sítě (přípojka vodovodní, splaškové kanalizace, dešťové kanalizace a vedení NN), krytého parkovacího stání, kryté terasy, retenční nádrže na dešťovou vodu, vsakovacího objektu, zpevněných ploch, terénních úprav a oplocení na pozemku pozemková parcela parcelní číslo XA (orná půda) v katastrálním území X“.

2. Proti tomuto rozhodnutí žalobkyně a její manžel M. K. prostřednictvím společného právního zástupce odvolání. Žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím odvolání zamítl a rozhodnutí stavebního úřadu potvrdil.

II. Shrnutí žalobních námitek

3. Proti tomuto rozhodnutí podali žalobkyně a její manžel M. K. dne 1. 4. 2021 u Krajského soudu v Českých Budějovicích žalobu. Krajský soud usnesením ze dne 30. 4. 2021, čj. 61 A 14/2021–86, které nabylo právní moci dne 3. 5. 2021, vzal zpětvzetí žaloby M. K. na vědomí.

4. Žalobkyně předně namítala, že povolením stavby byla překročena maximální míra zastavěnosti pozemku dle územního plánu obce Rynárec, protože ten ji stanoví maximálně na 35 % plochy pozemku a v případě stavby má dojít k zastavěnosti v 39,1 %. Žalovaný v rozhodnutí převzal údaj o zastavěnosti ze závazného stanoviska nadřízeného dotčeného orgánu v rozsahu 30,88 %, který k němu nesprávně dospěl tím, že mezi zpevněné plochy nezapočítal zpevnění svahu o ploše 65 m vegetačními tvárnicemi. Stalo se tak s odůvodněním, že se nejedná o zpevněnou plochu ve smyslu § 6 odst. 5 zákona č. 338/1991 Sb., o dani z nemovitých věcí. V tomto zákoně se však nejedná o zákonnou definici pojmu zpevněná plocha, ale o legislativní zkratku pro účely tohoto zákona. Její účel je odlišný od účelu pojmu použitého ve stavebním řízení, a proto ji nelze zde použít, pojem zastavěná plocha je třeba vykládat v souladu s jeho účelem.

5. Žalobkyně dále nesouhlasila se závěry uvedenými v potvrzujícím závazném stanovisku, že svah zpevněný vegetačními tvárnicemi není zpevněnou plochou, jelikož bude vykazovat vlastnosti spíše ozeleněného svahu než vlastnosti zastavěné a zpevněné plochy. Tento závěr je v rozporu s tím, jak je v praxi běžně užití tvárnic z hlediska zastavěnosti hodnoceno, žalovaný jej navíc převzal, aniž by sám tuto otázku posoudil. Protože projekt nestanoví žádné požadavky na podobu opěrné zdi, není podložena základní premisa žalovaného, že bude umožňovat vsakování vody. Při posuzování charakteru plochy se nelze omezit jen na zkoumání ozelenění, naopak je nutno přihlédnout k tomu, že její podstatou je funkčnost spočívající ve zpevnění původního povrchu, zde bránící přirozenému pohybu svahu. Žalobkyně též odkazuje na územní plány obcí, v nichž jsou vegetační tvárnice za zpevněné plochy označeny.

6. Žalobkyně rovněž namítala porušení územního plánu obce Rynárec tím, že stavba bude podstatně převyšovat výšku okolních domů. Územní plán uvádí, že „výška zástavby přizemní, eventuelně 2. NP nebo zvýšené přízemí a obyvatelné podkroví […], nebude jiná než výška zástavby rodinných domů v přímém sousedství.“ Z toto žalobkyně dovodila, že jsou–li obě sousední budovy postavené na stejné výškové úrovni nízké bungalovy, pak mezi nimi nelze postavit dům o polovinu vyšší. Dvoupatrové domy v okolí jsou vždy šetrně zasazeny do okolí, což stavba též nerespektuje. Žalovaný v této souvislosti odkazuje na výšku staveb, které se nenacházejí v přímém sousedství, ale na zcela opačné straně lokality v jiné výškové terase a více než 100 m od zamýšlené stavby, případně jsou citlivě zasazeny do svahu. Zamýšlený dům by domy v bezprostředním sousedství převyšoval o nejméně 2,5 m.

7. S odkazem na rozsudky Krajského soudu v Plzni ze dne 27. 2. 2014, čj. 30 A 57/2012–84, a Městského soudu v Praze ze dne 4. 12. 2013, čj. 5 A 241/2011–69, č. 3018/2014 Sb. NSS, a ze dne 23. 7. 2012, čj. 10 A 70/2012–41, žalobkyně dále namítala, že žalovaný byl povinen zkoumat, zda se krajský úřad potvrzující závazné stanovisko vypořádal se všemi námitkami a jeho rozhodnutí je dostatečně a srozumitelně odůvodněné. Protože se tak zcela zjevně nestalo při posouzení splnění podmínky maximální zastavěnosti, posouzení povahy opěrné zdi a výškové regulace, což žalovaný nezohlednil a závazné stanovisko nepřezkoumal, je jeho rozhodnutí nezákonné. Své rozhodnutí navíc vydal předčasně, neboť neučinil–li jiné kroky k nápravě nezákonného stanoviska, měl vyčkat vyřízení námitek žalobkyně, které byly postoupeny Ministerstvu pro místní rozvoj.

8. Žalobkyně dále nesouhlasila se závěrem žalovaného, že námitku podjatosti úřední osoby není možné uplatnit až v odvolání proti rozhodnutí, a proto byla podána opožděně. S odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 3. 2004, čj. 7 A 192/2000–76, konstatovala, že žalovaný byl povinen o této námitce rozhodnout, a to dříve, než vydal rozhodnutí ve věci samé. Jelikož o ní nerozhodl a ani v odůvodnění rozhodnutí se s ní dostatečně nevypořádal, zatížil řízení podstatnou procesní vadou, která má vliv na zákonnost jeho rozhodnutí.

9. Žalobkyně navrhla, aby krajský soud rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

10. Žalobkyně též soudu navrhla, aby žalobě přiznal odkladný účinek. Soud tento její návrh zamítl usnesením z 10. 5. 2021, čj. 61 A 14/2021–89, které nabylo právní moci dne 11. 5. 2021.

III. Vyjádření žalovaného a osob zúčastněných na řízení

11. Žalovaný ve svém vyjádření ze dne 28. 4. 2021 k námitce nesprávného posouzení charakteru zpevnění svahu odkázal na výkres „Situace celková koordinační“, v němž je jednoznačně vymezeno svahování terénu – zpevnění svahu vegetačními tvárnicemi s výsadbou okrasné zeleně. Skutečnost, že se nejedná o stavbu opěrné zdi, vyplývá i z textové části projektové dokumentace, kde je rovněž uvedeno svahování terénu. Žalovaný je toho názoru, že svah opatřený vegetačními tvárnicemi s výsadbou okrasné zeleně nenaplňuje funkci opěrné zdi, a proto na ně nelze takto nahlížet. Funkcí vegetačních tvárnic je zabránění rozplavení svahu a umožnění výsadby zeleně, nikoli zachycení zemních tlaků.

12. Pokud žalobkyně ohledně výpočtu rozsahu zpevněné plochy odkazovala na územně plánovací regulaci jiných obcí, žalovaný s odkazem na § 43 odst. 3 stavebního zákona považoval za nezákonné a nepřípustné, aby výklad územního plánu obce Rynárec byl prováděn s ohledem na ně. Žalovaný též odkázal na územní plán města Blatná, v němž jsou naopak zatravňovací a vegetační tvárnice započítány do plochy zeleně, když rozhodujícím kritériem je možnost vsakování vod. Územní plán obce Rynárec neobsahuje podrobnější definici toho, co je považováno za zpevněnou plochu pro účel výpočtu zastavěnosti. Z hlediska cílů regulace území bude mít svah opatřený vegetačními tvárnicemi s výsadbou okrasné zeleně spíše vlastnosti ozeleněného svahu než vlastnosti zastavěné či zpevněné plochy.

13. K námitce týkající se výšky stavby žalovaný s odkazem na žalobkyní citované ustanovení územního plánu dovozuje, že pod pojmem výška zástavby se rozumí podlažnost zástavby. Z toho vyplývá, že výška zástavby nesmí být jiná, než přízemní, eventuálně 2 NP nebo zvýšené přízemí. Územní plán přitom nenastavuje žádné postupy, jak přípustnou výšku konstruovat. Dům v přímém sousedství č. p. X, tj. dům žalobkyně, se vůči záměru uplatňuje jako dvoupodlažní, přičemž stavba je rovněž dvoupodlažní dům.

14. K otázce přezkumu závazného stanoviska žalovaný uvedl, že žalobkyní namítané rozhodnutí Městského soudu v Praze na toto řízení nedopadá, neboť závazné stanovisko nadřízeného správního orgánu se argumenty odvolatele dostatečně zabývalo. Nebylo proto třeba žádat jeho doplnění nebo vyčkávat na vyřízení podnětu k přezkumu. Ministerstvo pro místní rozvoj se podnětem žalobkyně zabývalo, a dle sdělení ze dne 7. 4. 2021, čj. MMR–17444/2021–81, neshledalo důvody pro zahájení přezkumného řízení. V závěru konstatovalo, že záměr je z hlediska souladu s politikou územního rozvoje a územně plánovací dokumentací a z hlediska uplatňování cílů a úkolů územního plánování přípustný.

15. K tvrzení, že dostatečně nevypořádal námitku podjatosti pracovníka stavebního úřadu, žalovaný poukázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 9. 2021 (správně 2014), čj. 3 As 130/2013–56. Z něho dovodil, že ve vztahu k námitce podjatosti podané až v odvolání byl povinen přezkoumat zákonnost rozhodnutí a řízení, které mu předcházelo, přičemž těmto svým povinnostem dostál.

16. Žalovaný navrhl, aby krajský soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

17. Z osob zúčastněných na řízení se ve věci samé vyjádřili stavebník a obec Rynárec. Obec toliko stručně uvedla, že žalobu považuje za vykonstruovanou a veškeré námitky žalobkyně za irelevantní. Stavba nijak nevybočuje svým tvarem ani rozměry z ostatních domů již stojících v dané lokalitě a rozhodně nemůže narušovat soukromí žalobkyně.

18. Stavebník ve svém vyjádření označil žalobu za účelovou a diskriminační vůči jeho osobě, vedenou snahou komplikovat mu výstavbu rodinného domu. Od chvíle, kdy oba původní žalobci požádali o souhlas se stavbou domu, jsou z jejich strany činěny kroky komplikující stavební řízení neustálým vznášením námitek a podáváním opravných prostředků. Všechny námitky považuje stavebník za neopodstatněné, jím předložená projektová dokumentace byla řádně a odborně posouzena. I on proto navrhl, aby krajský soud žalobu zamítl.

IV. Shrnutí repliky žalobkyně

19. Dne 22. 3. 2022, tj. jeden den před nařízeným jednáním, žalobkyně krajskému soudu zaslala repliku k vyjádření žalovaného.

20. Žalobkyně uvedla, že dle výkresové části projektu stavby „Situace celková koordinační“ je funkcí posuzovaných betonových tvárnic o rozloze celkem 65 m2 zpevnění svahu. Plochu vegetačních dlaždic je proto třeba započítat do plochy zastavěnosti pozemku, která tak zjevně překračuje podmínku maximální zastavěnosti stanovenou v územním plánu obce Rynárec. Povaha vegetačních tvárnic jako zpevněné plochy se nepochybně nemění s ohledem na místní podmínky jednotlivých územních plánů, nýbrž vždy závisí na funkci těchto dlaždic. Pokud vícero územních plánů vypracovaných různými zpracovateli napříč celou republikou a napříč velikostmi obcí vymezuje vegetační tvárnice jako zpevněnou plochu, evidentně se jedná o interpretační zvyklost – úzus, od kterého je možno se odchýlit jen výslovnou odlišnou úpravou. Jelikož územní plán obce Rynárec odchylnou úpravu neobsahuje, je nutno posuzovat betonové tvárnice v souladu s prokázanou zvyklostí.

21. Tvrzení žalovaného, že skutečná výška stavby je dle územního plánu irelevantní a že významný je jen počet podlaží, je dle názoru žalobkyně ve zjevném rozporu se samotným zněním územního plánu i s účelem stanovení této podmínky. Daná lokalita je svažitá a domy jsou na svahu umístěny podél horizontálně vedoucích cest jdoucích po vrstevnici. Dům žalobkyně je umístěn v ulici o úroveň výše, srovnává se tedy s domy ve své ulici, zatímco plánovaný stavební záměr je nutno srovnávat se sousedními domy č. p. X a č. p. X, které jsou bungalovy.

22. V rozporu s žalovaným žalobkyně vyjádřila přesvědčení, že citovaný rozsudek Městského soudu v Praze čj. 5 A 241/2011–69 je na věc aplikovatelný. Týká se situace, kdy odvolací správní orgán závazné stanovisko nadřízeného orgánu bez bližšího odůvodnění přezval za podklad svého rozhodnutí, ačkoli toto stanovisko neobsahovalo dostatečné vypořádání veškerých námitek odvolatele. K tomu došlo i v nynějším případě. Ani způsob vyřízení podnětu k zahájení přezkumného řízení ze strany Ministerstva pro místní rozvoj nezbavuje žalovaného povinnosti přezkoumat závazné stanovisko, což žalovaný neučinil. Ze samotného sdělení je navíc patrné, že ministerstvo při přezkumu potvrzujícího závazného stanoviska nehodnotilo obsah stanoviska, nýbrž zohlednilo jeho „dodatečné odůvodnění“ obsažené ve vyjádření nadřízeného orgánu k podnětu žalobkyně ze dne 2. 2. 2021. Ministerstvo tudíž dle názoru žalobkyně překročilo rámec přezkumu závazného stanoviska a k jeho sdělení v nynější věci vůbec nemělo být přihlíženo.

23. V napadeném rozhodnutí žalovaný jednoznačně uvedl, že námitku podjatosti uplatněnou žalobkyní v odvolání považuje za nepřípustnou pro její opožděnost, neboť dle jeho názoru lze podjatost namítat toliko do vydání rozhodnutí ve věci samé. Je proto zcela zřejmé, že při přezkumu zákonnosti řízení předcházejícímu vydání rozhodnutí správního orgánu prvého stupně nevěnoval podjatosti prvostupňového správního orgánu žádnou pozornost. Z tohoto důvodu není přiléhavý odkaz žalovaného na rozsudek Nejvyššího správního soudu čj. 3 As 130/2013–56, neboť z jeho odůvodnění se podává, že příslušný správní orgán v odůvodnění svého rozhodnutí žádný neobjektivní postup úřední osoby neshledal.

V. Podstatný obsah správního spisu

24. Stavebník podal dne 16. 7. 2020 stavebnímu úřadu žádost o vydání společného povolení ke shora uvedené stavbě. Stavební úřad 21. 7. 2020 vydal oznámení o zahájení společného územního a stavebního řízení, do něhož samostatně vznesli námitky žalobkyně i její manžel. Již v nich namítali mimo jiné rozsah zastavěnosti pozemku a výšku stavby. Rozhodnutím ze dne 2. 9. 2020, čj. OV/902/2020–8, stavební úřad stavbu povolil. Své rozhodnutí podrobně odůvodnil (včetně odůvodní závazných stanovisek). Současně v něm podrobně vypořádal jednotlivé vznesené námitky.

25. Proti tomuto povolení podali žalobkyně a její manžel dne 22. 9. 2020 odvolání, v němž vznesli námitku vyloučení Bc. J. H. s odůvodněním, že jeho rozhodnutí bylo zjevně vedeno snahou stavbu přes rozpor s územním plánem za každou cenu povolit. Věcně uplatnili především námitky totožné s žalobními.

26. Krajský úřad Kraje Vysočina, Odbor územního plánování a stavebního řádu, závazným stanoviskem ze dne 5. 1. 2021, sp. zn. OUP 7/2021–2, čj. KUJI 110652/2020, potvrdil závazné stanovisko Městského úřadu Pelhřimov, odboru výstavby, ze dne 22. 6. 2020, čj. OŽP/987/2020–2, k záměru stavby. V něm shledal závěry městského úřadu částečně nedostatečně odůvodněné (výška stavby) a částečně nepřesné (zastavěnost pozemku), ale poté, co učinil vlastní závěry, shledal záměr přípustným i z hlediska souladu s územním plánem.

27. Žalobou napadeným rozhodnutím žalovaný potvrdil rozhodnutí stavebního úřadu a podané odvolání zamítl. Zohlednil přitom mimo jiné právě výše uvedené závazné stanovisko.

VI. Průběh jednání

28. Jednání konaného dne 23. 3. 2022 se zúčastnil pouze zástupce žalobkyně. Žalovaný se z účasti na jednání omluvil a souhlasil s projednáním věci bez své přítomnosti. Zástupce žalobkyně setrval na svém procesním stanovisku a shora uvedené argumentaci.

29. K dotazu soudu uvedl, že netrvá na provedení důkazu listinami uvedenými na stranách 3 a 4 žaloby, které jsou již součástí správního spisu. Setrval naopak na důkazním návrhu územními plány v žalobě označených obcí, fotografiemi lokality, geometrického zachycení stavby a provedením místního šetření. Tyto důkazní návrhy krajský soud usnesením zamítl, a to dílem pro nadbytečnost a dílem pro irelevanci. Skutkový stav věci je dostatečně zachycen již ve správním spisu, a nebylo proto třeba provádět důkaz další fotodokumentací, geometrickými nákresy či místním šetřením. Územní plány žalobkyní označených obcí pak nejsou pro posouzení věci rozhodné, neboť klíčová je pouze úprava obsažená v územním plánu obce Rynárec, neboť právě s touto úpravou má být stavební záměr dle žalobkyně údajně v rozporu.

30. Krajský soud při jednání provedl důkaz stranou 17 územního plánu obce Rynárec, z níž jsou patrny následující podmínky prostorového uspořádání včetně podmínek ochrany krajinného rázu na plochách bydlení v rodinných domech (BI): „výška zástavby přízemní, eventuelně 2. NP nebo zvýšené přízemí a obyvatelné podkroví (možnost podsklepení), nebude jiná než výška zástavby rodinných domů v přímém sousedství, % zastavitelnosti pozemku – do 35 % velikosti pozemku (včetně zpevněných ploch); maximální velikost parcely pro výstavbu rodinného domu je 1200 m2.“ 31. Dále krajský soud pro úplnost provedl důkaz sdělení Ministerstva pro místní rozvoj ze dne 7. 4. 2021 (založeno ve spisu žalovaného na č. l. 11), tj. po vydání žalobou napadeného rozhodnutí, podle něhož ministerstvo neshledalo důvody k zahájení přezkumného řízení výše uvedeného závazného stanoviska ze dne 5. 1. 2021.

VII. Právní hodnocení krajského soudu

32. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.).

33. Žaloba není důvodná. VII.A K námitce nerozhodnutí o námitce podjatosti oprávněné úřední osoby 34. Námitka, dle níž měl žalovaný nejprve rozhodnout o podané námitce podjatosti oprávněné úřední osoby, je nedůvodná.

35. Žalobkyně poukazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu čj. 7 A 192/2000–76, dle jehož právní věty platí, že „[v]znesení námitky podjatosti způsobuje, že v řízení o věci samé nesmí být pracovníkem správního orgánu, proti němuž byla námitka podjatosti vznesena, činěny žádné úkony, vyjma úkonů neodkladných. Má–li mít procesní rozhodnutí o tom, zda je pracovník správního orgánu vyloučen, smysl, musí předcházet rozhodnutí o věci samé. Je–li tedy námitka podjatosti vznesena, je pracovník, jemuž jinak projednání a rozhodnutí ve věci přísluší, povinen vyčkat až do rozhodnutí o vznesené námitce. Rozhodovat o této námitce dodatečně zákon neumožňuje.“ Uvedený rozsudek ovšem reagoval na jinou procesní situaci, kdy odvolací správní orgán zrušil rozhodnutí prvostupňové, aniž by současné posoudil důvodnost v odvolání vznesené námitky podjatosti, a proto ve věci dále postupoval pracovník, o jehož možné podjatosti nebylo rozhodnuto. O takovou situaci se však zde nejedná.

36. V relativně nedávném rozsudku z 28. 1. 2021, čj. 2 As 30/2019–40, Nejvyšší správní soud konstatoval, že „vydání rozhodnutí ve věci samé dříve, než bude posouzena námitka podjatosti, představuje vadu řízení. Tato vada však může mít vliv na zákonnost rozhodnutí pouze tehdy, pokud daná námitka měla skutečně vyvolat postup dle § 14 odst. 3 (dříve odst. 2) správního řádu (tedy byla formulována jako námitka podjatosti úředních osob, byla alespoň rámcově odůvodněná a její důvody nebyly zjevně nesrozumitelné či nesmyslné; srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 10. 2018, č. j. 6 As 75/2018 – 83) bez ohledu na to, jak by o ní uvažoval správní orgán. Závěr o důvodnosti, srozumitelnosti či smysluplnosti je oprávněn učinit i soud při přezkumu konečného správního rozhodnutí.“ 37. Žalovaný se s námitkou podjatosti vznesenou v odvolání věcně výslovně nevypořádal, neboť konstatoval, že byla podána opožděně. V návaznosti na výše uvedené je ovšem podstatné, že námitka byla odůvodněna výhradně tvrzením, že Bc. H. rozhodl zjevně nesprávně, a proto musel být veden snahou rozhodnout v zájmu stavebníka.

38. Nejvyšší správní soud v rozsudku 4. 9. 2014, čj. 3 As 130/2013–56, konstatoval, že „pokud účastník řízení vznese námitku podjatosti teprve v odvolání, zabývá se jí odvolací orgán v tom smyslu, zda správní řízení netrpělo vadou spočívající v tom, že věc projednala a rozhodla podjatá úřední osoba.“ Krajský soud dospěl k závěru, že ačkoli se žalovaný v nyní projednávané věci k namítané podjatosti úřední osoby výslovně nevyjádřil, nemohlo mít toto pochybení vliv na zákonnost jeho rozhodnutí. Z odůvodnění rozhodnutí je totiž zřejmé, že žalovaný v prvoinstančním řízení neshledal neobjektivní postup úřední osoby, zřetelné porušování práv žalobkyně či prokazatelně účelové jednání směřující k jednostrannému rozhodnutí, tedy důvody podjatosti namítané odvolateli. Nesouhlas žalobkyně s meritorním posouzením věci důvody podjatosti nezakládá. VII.B K námitkám týkajícím se přezkoumání závazného stanoviska 39. Ze stejných důvodů, tj. z důvodu nesouhlasu s věcnými závěry ohledně jednotlivých námitek, žalobkyně namítla, že závazné stanovisko Krajského úřadu Kraje Vysočina je zjevně nesprávné a nedostatečně odůvodněné, a proto si žalovaný měl vyžádat jeho doplnění, popř. vyčkat postupu ministerstva, jemuž postoupil podnět k zahájení přezkumného řízení. Těmto námitkám krajský soud nepřisvědčil.

40. Krajský soud dospěl k závěru, že úvahy krajského úřadu, vyhodnocení podkladů a z nich plynoucí závěry jsou dostatečně odborně rozvedeny, nevyplývají z nich zjevné pochybnosti o správnosti či zákonnosti a jsou přezkoumatelně a srozumitelně odůvodněné. K obdobným závěrům dospělo (po vydání napadeného rozhodnutí) i ministerstvo. Ani žalobkyně nijak nezpochybňuje skutečnost, že žalovaný byl stanoviskem vázán. Krajský soud nadto ani neshledal, že by dotčený orgán vypořádal žalobčiny námitky nesprávně či nedostatečně (viz dále). Žalobčina polemika stran možného (ne)přihlédnutí ke stanovisku ministerstva je tak již zcela nadbytečná. VII.C K námitkám nesouladu stavebního záměru s územním plánem 41. Nedůvodné jsou též námitky, dle nich stavební záměr neodpovídá územnímu plánu obce Rynárec.

42. Krajský soud se nejprve zabýval otázkou, zda stavbou bude dodržena podmínka územního plánu, podle níž maximální rozsah zastavitelnosti pozemku činí 35 % (včetně zpevněných ploch). Rozhodující v této souvislosti je, zda se výměra svahu upraveného pomocí vegetačních tvárnic započítává do zpevněné plochy ve smyslu územního plánu. Mezi účastníky přitom není sporu o tom, že územní plán obce Rynárec pojem zpevněná plocha neupravuje a neupravuje jej ani stavební zákon. Jedinou zákonnou definici obsahuje § 6 odst. 5 zákona č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitých věcí, podle něhož se zpevněnou plochou pozemku „v tomto zákoně rozumí pozemek nebo jeho část v m2 evidovaný v katastru nemovitostí s druhem pozemku ostatní plocha nebo zastavěná plocha a nádvoří, jehož povrch je zpevněn stavbou podle stavebního zákona bez svislé nosné konstrukce, včetně plochy vlečky, bazénem nebo nádrží, pokud nejsou zdanitelnou stavbou.“ 43. Ačkoli lze s žalobkyní souhlasit v tom, že tuto definici nelze považovat za závaznou v kontextu zákona sledujícího jiný účel než zákon o dani z nemovitých věcí, není důvod ji současně a priori odmítat. Stále totiž platí obecná zásada jednotnosti a bezrozpornosti právního řádu, dle které shodné pojmy by měly být v právním řádu zásadně vykládány shodně. Závazné stanovisko ze dne 5. 1. 2021 se navíc nespokojilo jen s konstatováním, že uvedené definici svah opatřený vegetačními tvárnicemi neodpovídá, ale na tuto definici navázalo a dalo ji do kontextu s územním plánem, jeho účelem a obsahem. Na zkoumání účelu užití tvárnic ostatně odkazovala i sama žalobkyně.

44. Žalobkyně poukazovala na územní plány obcí, které vegetační (příp. zatravňovací) tvárnice do zpevněných ploch pro účely zastavitelnosti území započítávají buď zcela anebo jednou polovinou. Žalovaný poukázal na územní plán města, kde je jejich započítávání výslovně vyloučeno. Již z toho je zřejmé, že v rovině územního plánování není dán jednotný a obecně přijímaný závazný závěr, který by bylo nutno respektovat. Z pohledu krajského soudu ovšem obsah odlišných územních plánů není pro posouzení nynější věci rozhodující (nebylo proto třeba v této souvislosti ani provádět dokazování). Pokud územní plán obce Rynárec rovněž výslovnou úpravu nemá, považoval krajský soud za zcela logické a správné, jestliže se správní orgány řídily účelem, k němuž má použití vegetačních tvárnic v daném případě směřovat.

45. Jak z projektové dokumentace, její textové části i z podrobného odůvodnění závazného stanoviska shodně vyplynulo, že účelem užití vegetačních tvárnic není výstavba zdi, ale modelace (zpevnění) svahu, v místech, kde první nadzemní podlaží stavby bude včleněno pod úroveň okolního terénu. Není důvod pochybovat o tom, že není zájmem stavebníka vytvořit si výhled do betonové zdi, ale naopak regulovat svah tak, aby jej mohl osadit zelení a usnadnit vsakování dešťové vody, která by jinak mohla neregulovaně stékat přímo k domu. Ostatně již výměra 65 m logicky vylučuje, že by se mohlo jednat o opěrnou zeď v žalobkyní namítaném smyslu.

46. Účelem regulace rozsahu zpevněných ploch (jak je podrobně rozveden v závazném stanovisku nadřízeného správního orgánu) je ovlivnění charakteru území z hlediska místního klimatu v sídlech, tj. sledování podílu zeleně vůči zastavěným plochám. Dalším podstatným aspektem je vliv na vsakování dešťových vod. Krajský soud v této souvislosti zcela souhlasí se závěry správních orgánů, které dovodily, že svah opatřený vegetačními tvárnicemi a výsadbou okrasné zeleně není zpevněnou plochou ve smyslu územního plánu obce Rynárec a nemá být započítáván do zastavěnosti pozemku.

47. Pokud jde o námitku výšky stavby odporující územnímu plánu, ani tu krajský soud neshledal důvodnou. Žalobkyně totiž vykládá podmínku, že výška stavby „nebude jiná než výška zástavby rodinných domů v přímém sousedství“ nepřípustně a nelogicky zúženě, což doplňuje pravidlem výpočtu přípustné výšky, které v územním plánu obsaženo není. Užití slova „zástavby“ totiž zcela jednoznačně směřuje k tomu, že územní plán nemá na mysli pouze bezprostředně sousedící domy, ale okolní zástavbu rodinných domů jako celku v dané lokalitě.

48. Krajský soud proto shledal zcela logickým, zákonným i srozumitelným závěr vyslovený v závazném stanovisku, podle něhož je pro posouzení splnění výškové regulace stanovené územním plánem rozhodné porovnání podlažnosti záměru s podlažností rodinných domů v jeho přímém sousedství, tj. i dvoupodlažním (sic!) domem žalobkyně (nikoli pouze jednopodlažními bungalovy, na něž poukazuje žalobkyně). Způsob uspořádání dle územního plánu přípustného druhého nadzemního podlaží a začlenění domu do terénu není územním plánem omezeno. Pokud žalovaný odkazoval mj. na dům vzdálený od stavby dle žalobkyně nejméně 100 m, pak i ten je zcela jednoznačně součástí zástavby rodinných domů v přímém sousedství, neboť se jedná o stejnou lokalitu novostaveb. Pravidla regulace územním plánem nemohou být vykládána u jednotlivých staveb rozdílně jen podle toho, zda se jedná o ulici výše nebo níže v téže lokalitě. Ani co navrhované výšky tak stavba územnímu plánu obce Rynárec neodporuje.

VIII. Závěr a náklady řízení

49. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

50. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. Žalobkyně neměla v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením před soudem vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené nad rámec běžné úřední činnosti. Z toho důvodu mu krajský soud náhradu nákladů řízení nepřiznal. Osoby zúčastněné na řízení nemají na náhradu nákladů řízení právo, neboť jim krajský soud neuložil žádnou povinnost (§ 60 odst. 5 s. ř. s.).

Poučení

I. Vymezení věci II. Shrnutí žalobních námitek III. Vyjádření žalovaného a osob zúčastněných na řízení IV. Shrnutí repliky žalobkyně V. Podstatný obsah správního spisu VI. Průběh jednání VII. Právní hodnocení krajského soudu VII.A K námitce nerozhodnutí o námitce podjatosti oprávněné úřední osoby VII.B K námitkám týkajícím se přezkoumání závazného stanoviska VII.C K námitkám nesouladu stavebního záměru s územním plánem VIII. Závěr a náklady řízení