61 A 15/2022 – 29

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Hájka, Ph.D., a soudců Mgr. Heleny Nutilové a Mgr. Miroslava Jurmana ve věci žalobce: X, narozený dne X trvale bytem X zastoupený advokátem JUDr. Petrem Bauerem se sídlem Jinonická 804/80, 158 00 Praha 5 proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje se sídlem U Zimního stadionu 1952/2, 370 76 České Budějovice o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 6. 2022, sp. zn. OPZU–správ. 76158/2022/zdkr1 SO2, čj. KUJCK–81846/2022, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů.

III. Žalovanému se náhrada nákladů nepřiznává.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Dne 20. 10. 2020 MUDr. K., lékařka neurologického oddělení Nemocnice České Budějovice, zaslala Městskému úřadu Trhové Sviny (dále jen „správní orgán prvního stupně“) informaci, podle níž žalobce není schopen řídit osobní automobily (důvodem mělo být, že trpí epilepsií).

2. Správní orgán prvního stupně na základě toho dne 23. 10. 2020 zahájil řízení o odnětí řidičského oprávnění z důvodu zdravotní nezpůsobilosti podle § 46 odst. 1 písm. a) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (dále jen „zákon o silničním provozu“).

3. Současně žalobci nařídil, aby se ve lhůtě 365 dnů ode dne převzetí oznámení podrobil přezkoumání zdravotní způsobilosti k řízení motorových vozidel. Byl také poučen, že nepodrobí–li se přezkoumání zdravotní způsobilosti, bude ve smyslu § 96 odst. 5 zákona o silničním provozu považován za nezpůsobilého a bude vydáno rozhodnutí o odnětí řidičského oprávnění dle § 94 odst. 1 písm. a) zákona o silničním provozu. Žalobce si oznámení převzal dne 5. 11. 2020.

4. Ve stanovené lhůtě žalobce žádný lékařský posudek (ani jiné podání) nepředložil. Správní orgán prvního stupně proto rozhodnutím ze dne 8. 11. 2021 odňal žalobci řidičské oprávnění § 94 odst. 1 písm. a) zákona o silničním provozu. Odvolání proti tomuto rozhodnutí žalobce nepodal.

5. Dne 19. 5. 2022 žalobce požádal o obnovu řízení. Uvedl, že disponuje zprávou Nemocnice Na Homolce, podle které není nezpůsobilý řídit motorová vozidla a správní orgán prvního stupně vyšel z nesprávného skutkového stavu. Jedná se o propouštěcí zprávu neurologického oddělení Nemocnice Na Homolce, kde byl hospitalizován od 27. 4. 2022 do 4. 5. 2022. Ze zprávy plyne, že vzhledem k popisu incidentu, který se žalobci přihodil v srpnu 2020, bylo podezření na epilepsii zcela adekvátní, nicméně žalobce epilepsií s vysokou pravděpodobností netrpěl a netrpí. Je tedy způsobilý řídit motorová vozidla.

6. Rozhodnutím ze dne 6. 6. 2022, sp. zn. DOP/3332/20/Kra, čj. MUTS/15043/22/Kra, správní orgán prvního stupně žádost žalobce o obnovu řízení zamítl.

7. Napadeným rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání žalobce proti rozhodnutí správního orgánu prvního stupně a toto rozhodnutí potvrdil.

II. Shrnutí žaloby

8. Proti rozhodnutí žalované podal žalobce dne 4. 7. 2022 žalobu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích.

9. Spolu s tím požádal o přednostní projednání žaloby. Uvedl, že z je proti němu vedeno trestní řízení u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 2 T 58/2022. Žalobce je v něm viněn z trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí. Svým jednáním totiž nerespektoval (dle jeho názoru nelegální) rozhodnutí o odnětí řidičského oprávnění. Jedinou cestou, jak ukončit toto trestní řízení je obnovení původního řízení o odnětí řidičského oprávnění a zrušení nezákonného rozhodnutí, které z něj vzešlo. Až pak by mohl být zproštěn viny a zajisté by se předešlo případnému uložení zákazu činnosti (řízení), což by pro něj mělo velmi negativní důsledky v osobním a pracovním životě.

10. K samotné žalobní argumentaci pak uvedl, že napadené rozhodnutí žalovaného považuje za nezákonné a nesprávné, stejně jako rozhodnutí správního orgánu prvního stupně.

11. Předně zdůraznil, že důkaz, na základě kterého mu bylo odňato řidičské oprávnění, se ukázal být nepravdivý. To považuje za důvod pro obnovu řízení. V rámci žádosti o obnovu doložil, že tvrzenou epilepsií netrpí a nikdy netrpěl.

12. Nepravdivostí původního důkazu (lékařské zprávy MUDr. K.) se žalovaný v napadeném rozhodnutí nikterak nezabýval. V podstatě ani neuvedl, zda lékařskou zprávu MUDr. K. považuje za pravdivou. K porovnání původního důkazu a nové zprávy z Nemocnice Na Homolce vůbec nedošlo. Žalovaný se vyjadřoval výhradně k prvnímu důvodu pro obnovu řízení dle § 100 odst. 1 písm. a) správního řádu a opomněl tak důvod pro povolení obnovy řízení spočívající v tom, že se „se provedené důkazy ukázaly nepravdivými“.

13. Faktický zdravotní stav žalobce ve vztahu ke způsobilosti řídit motorová vozidla je právě onou neznámou skutečností, jež existovala v době původního rozhodnutí. Žalobce zkrátka v době odejmutí řidičského oprávnění byl způsobilý řídit motorová vozidla. Což ovšem nemohl vědět bez vysoce odborného (až znaleckého) zkoumání v Nemocnici Na Homolce. Podotkl, že toto zkoumání lékařka českobudějovické nemocnice učinila od stolu za několik minut bez řádného posouzení. Stejně tak od stolu bylo vydáno i rozhodnutí o odnětí řidičského oprávnění. Tyto důvody mohou zcela jistě odůvodnit jiné řešení klíčové otázky – odnětí řidičského oprávnění. A to žalobce považuje za jediný aspekt, který měly správní orgány vzít v potaz při posuzování jeho žádosti o obnovu řízení.

14. Postup správních orgánů žalobce označil za aroganci moci typickou pro české úřady. Ty totiž nepochopily, že jsou zde pro občany, nikoliv občané pro ně. Správní orgány mu kladou k tíži, že se dříve nepodrobil šikanóznímu lékařskému posouzení svého stavu, a to, že nepodal odvolání proti rozhodnutí o odnětí řidičského oprávnění. Takovou argumentaci považuje za nepřípustnou.

15. Rozhodování správních orgánů také označil za projev přepjatého formalismu, který ve své judikatuře opakovaně kritizuje Ústavní soud. Odkázal na nálezy Ústavního soudu ze dne 2. 6. 2010, sp. zn. I. ÚS 2232/07 a ze dne 29. 9. 2004, sp. zn. III. ÚS 188/04, podle nichž mají správní orgány vždy zkoumat účel zákona, nikoliv zarytě trvat výhradně na jeho textu. Žalobce zdůraznil, že jediným účelem ustanovení zákona o silničním provozu o odnětí řidičského oprávnění je důvodná ochrana před osobami, které skutečně nejsou způsobilé řídit motorová vozidla, nikoli šikana zdravých lidí.

16. Správní orgány tedy v napadeném rozhodnutí „odůvodňují neodůvodnitelné“, přičemž se nevypořádaly s uplatněnými námitkami, což je ovšem jejich zákonná povinnost (v tomto kontextu odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 6. 2006, čj. 4 As 58/2005–65).

17. Závěrem zdůraznil, že správní orgány trvají na rozhodnutí o odnětí řidičského oprávnění, které je založeno na skutkových závěrech zcela rozporných s realitou. Takové nezákonné rozhodnutí nelze zhojit nějakou nepovinnou aktivitou (uložením povinnosti podrobit se lékařskému vyšetření). Situace totiž nevznikla jakýmkoliv pochybením žalobce, ale výhradně nesprávným a nezákonným původním rozhodnutím o odnětí řidičského oprávnění.

18. Žalobce navrhl, aby krajský soud zrušil napadené rozhodnutí a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Případně aby zrušil i rozhodnutí správního orgánu prvního stupně.

III. Shrnutí vyjádření žalovaného

19. Žalovaný ve vyjádření nejprve zdůraznil, že přezkum zdravotní způsobilosti je určen k ochraně veřejného zájmu na zdraví osob v rámci bezpečnosti silničního provozu. Proto byla do zákona zavedena ohlašovací povinnost lékařů. Hlášení lékaře je však toliko podnět, nikoliv důkaz v řízení o odnětí řidičského oprávnění. Proto správní orgán prvního stupně žalobci uložil, aby si do 365 dnů (od doručení oznámení o zahájení řízení) obstaral lékařský posudek. Žalobce tak neučinil a posudek nepředložil. Měl tedy možnost závěry o zdravotním stavu vyvrátit, ale on této možnosti nevyužil. S ohledem na to, že nesplnil povinnosti dle § 96 odst. 4 o silničním provozu, bylo možné na něj nahlížet ve smyslu § 96 odst. 5 téhož zákona jako na osobu zdravotně nezpůsobilou k řízení. Správní orgán prvního stupně tedy postupoval zcela v souladu se zákonnou úpravou a dle zjištěného stavu věcí. Původní lékařskou zprávu (MUDr. K.), podle níž trpí epilepsií a zprávu z Nemocnice Na Homolce tedy neporovnával, neboť v rámci řízení o odnětí řidičského oprávnění nebyla známa. Byla totiž vyhotovena až dne 4. 5. 2022.

20. Svůj postup spočívající v nevyhovění návrhu na obnovu považuje za zcela souladný se zákonem. Svým postupem totiž nezkrátil žalobce na právech.

21. Žalovaný se ztotožnil se správním orgánem prvního stupně v tom, že žalobce neuplatnil žádné nové skutečnosti nebo důkazy, které existovaly v době původního rozhodnutí a on je dříve nemohl uplatnit. V době rozhodování o odnětí řidičského oprávnění existovala pouze lékařská zpráva MUDr. K. a žalobce si další důkazy i přes výzvu a poučení o následcích nesplnění této výzvy neopatřil. Přezkoumávat pravdivost a správnost lékařských posudků správním orgánům nepřísluší. Zároveň nemohl vyjít z jiného důkazu, a to vinou žalobce, který se nepodrobil lékařskému posouzení. Bylo na žalobci, aby vyvrátil svou nezpůsobilost.

22. S ohledem na to, že podmínky k povolení obnovy považuje nadále za nesplněné, žalovaný navrhl, aby krajský soud žalobu zamítl.

IV. Replika žalobce

23. Dle žalobce žalovaný svým vyjádřením pouze potvrdil svůj přepjatý formalismus.

24. Z vyjádření žalovaného plyne, že jediný klíčový důkaz při rozhodování o odnětí řidičského oprávnění pro něj byl lékařský posudek MUDr. K.. Hned vzápětí uvedl, že řidičské oprávnění bylo odebráno kvůli epilepsii. Žalobce nicméně doložil, že nikdy epilepsií netrpěl a netrpí. Z toho tedy plyne, že onen klíčový důkaz, o který žalovaný (resp. správní orgán prvního stupně) opřel své závěry, byl nesprávný a nepravdivý.

25. Co se týče tvrzení, že bylo na žalobci, aby vyvrátil svou nezpůsobilost k řízení, žalobce vyjádřil pochybnosti, a to s ohledem na povahu řízení o odnětí řidičského oprávnění. Domnívá se, že takto by břemeno důkazní bylo nastaveno v situaci, že by se jednalo o řízení na žádost (či trestní nebo přestupkové), ale rozhodně nikoliv v řízení zahájeném ex offo. V řízení z moci úřední má skutečnosti prokazovat a vyvracet výhradně příslušný správní orgán. Pokud to nedokáže, žádné řízení nemá probíhat. Občan tohoto státu nemá být svévolně šikanován a nucen k jakýmkoliv krokům a s tím spojeným nákladům. Zájmy občana mají být naopak chráněny a šetřeny, ne pošlapávány.

26. Dále setrval na dříve uvedené argumentaci.

V. Procesní postup krajského soudu

27. Krajský soud přistoupil k přednostnímu projednání dle § 56 odst. 1 s. ř. s. Výše uvedené důvody pro přednostní projednání považuje za relevantní. S ohledem na probíhající trestní řízení soud totiž považuje za vhodné, aby o této žalobě bylo rozhodnuto co nejdříve.

VI. Právní hodnocení krajského soudu

28. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.). Ve věci rozhodl bez jednání postupem podle § 51 s. ř. s.

29. Žaloba není důvodná. VI.A Obecně k podmínkám povolení obnovy řízení 30. Žalobce brojí proti rozhodnutí o nepovolení obnovy řízení, resp. zamítnutí odvolání proti němu. Předmětem tohoto řízení je tedy výhradně posouzení rozhodnutí o odvolání proti nepovolení obnovy.

31. Žalobce přitom vychází z toho, že rozhodným je pouze faktický stav v době vydání původního rozhodnutí (zde o odnětí řidičského oprávnění). Pakliže se ukáže, že původní skutkový stav byl odlišný, musí být bez dalšího povolena obnova daného řízení. Tak tomu ovšem není.

32. S ohledem na okolnosti nynější věci přichází v úvahu pouze obnova řízení dle § 100 odst. 1 písm. a) správního řádu, podle něhož platí, že pravomocně skončené řízení se na žádost účastníka obnoví, jestliže „vyšly najevo dříve neznámé skutečnosti nebo důkazy, které existovaly v době původního řízení a které účastník, jemuž jsou ku prospěchu, nemohl v původním řízení uplatnit, anebo se provedené důkazy ukázaly nepravdivými[…] a pokud tyto skutečnosti, důkazy nebo rozhodnutí mohou odůvodňovat jiné řešení otázky, jež byla předmětem rozhodování a pokud tyto skutečnosti, důkazy nebo rozhodnutí mohou odůvodňovat jiné řešení otázky, jež byla předmětem rozhodování.“ 33. Obnova řízení je obecně vzato určena pro napravení skutkových nesprávností (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 5. 2010, čj. 6 As 39/2009–74, č. 2144/2010 Sb. NSS). Pro povolení obnovy řízení však musejí být splněny tři podmínky: 1) musejí být uplatněny dříve neznámé skutečnosti nebo důkazy, které existovaly v době původního řízení, 2) účastník, jemuž jsou ku prospěchu, je nemohl v původním řízení uplatnit a 3) tyto důkazy a skutečnosti mohou odůvodňovat jiné řešení otázky, jež byla předmětem rozhodování. Tyto podmínky musejí být splněny kumulativně – tedy pokud není splněna byť jen jedna z nich, správní orgán žádost o povolení obnovy bez dalšího zamítne (srov. například rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 4. 2010, čj. 2 As 22/2009–83).

34. Vymezené podmínky se přitom vztahují i na důvod obnovy řízení spočívající v tom, že „se provedené důkazy ukázaly nepravdivými“. Nejvyšší správní soud k tomu v rozsudku ze dne 2. 12. 2021, čj. 4 As 135/2021–50, uvedl, že „[v]yloučení možnosti domáhat se obnovy řízení v případě účastníka, jenž mohl skutečnosti uvedené v žádosti o obnovu uplatnit již v odvolacím řízení a neučinil tak, se proto vztahuje na všechny důvody uvedené v tomto ustanovení, a to včetně nepravdivosti důkazů provedených v původním řízení. Důvodem této úpravy je nepochybně zabránění obstrukčnímu jednání a zbytečnému protahování již projednané a rozhodnutí věci. Pokud totiž účastník mohl důvod obnovy uplatnit již v odvolacím řízení, aniž mu v tom cokoliv bránilo, není v takovém případě žádoucí zásah do pravomocně skončeného rozhodnutí.“ Jakkoli Nejvyšší správní soud uvedené vyslovil ve vztahu k § 100 odst. 2 správního řádu, lze tento závěr vztáhnout na aplikaci § 100 odst. 1 písm. a) správního řádu obecně. Pokud se totiž platí vůči účastníku, který důvody pro obnovu řízení mohl uplatnit v odvolacím řízení, tím spíše musí platit v situaci, kdy takové důvody mohl účastník uplatnit již v řízení v první instanci. VI.B K jednotlivým podmínkám obnovy řízení 35. Krajský soud předesílá, že prvou a třetí podmínku považuje za splněné. Z průběhu řízení je zřejmé, že žalobce nyní disponuje novou skutečností, která existovala již v průběhu původního řízení (přestože důkaz o ní v podobě propouštěcí zprávy z Nemocnice Na Homolce vznikl až po skončení správního řízení), a tato skutečnost může odůvodňovat jiné řešení otázky, která byla předmětem rozhodování.

36. Pro posouzení věci je však klíčové, že žalobce nesplnil podmínku druhou. Žalobce totiž nyní nepředložil důkaz či skutečnost, které bez své viny nemohl uplatnit v původním řízení.

37. Žalobci je možné přisvědčit do té míry, že řízení o odnětí řidičského oprávnění je řízením zahájeným z moci úřední (ex offo) dle § 46 odst. 1 správního řádu. Správní orgán prvního stupně to ostatně sám uvedl v oznámení o zahájení řízení. Tato povaha řízení však žalobce nezbavuje povinnosti spolupracovat se správním orgánem a plnit uložené povinnosti. V tomto případě měl žalobce povinnost podrobit se přezkoumání jeho zdravotního stavu. Žalobce ovšem zůstal zcela nečinný, na což správně správní orgány upozornily.

38. Podle § 96 odst. 3 zákona o silničním provozu platí, že „[p]říslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností v rámci řízení o podmínění, omezení nebo odnětí řidičského oprávnění nařídí držiteli řidičského oprávnění, aby se ve stanovené lhůtě podrobil přezkoumání zdravotní způsobilosti podle odstavce 2, vyjdou–li najevo skutečnosti důvodně nasvědčující tomu, že držitel řidičského oprávnění je zdravotně způsobilý k řízení motorových vozidel s podmínkou nebo zdravotně nezpůsobilý k řízení motorových vozidel“ (důraz doplněn).

39. Podle odst. 4 téhož ustanovení je „[d]ržitel řidičského oprávnění povinen podrobit se přezkoumání zdravotní způsobilosti ve stanovené lhůtě. Nemůže–li se držitel řidičského oprávnění ze závažného důvodu podrobit přezkoumání zdravotní způsobilosti ve stanovené lhůtě, oznámí tuto skutečnost neprodleně příslušnému obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností, který mu stanoví lhůtu náhradní“ (důraz doplněn).

40. Nevyhovění takto stanovené povinnosti bez závažného důvodu má pak za následek, že se držitel řidičského oprávnění považuje „za zdravotně nezpůsobilého k řízení motorových vozidel“ (§ 96 odst. 5 zákona o silničním provozu).

41. Povinnost k podrobení se lékařskému posouzení, kterou správní orgán prvního stupně žalobci uložil, tedy nebyla projevem jeho libovůle či dokonce zvůle, jak žalobce uvádí. Jednalo se pouze o postup stanovený zákonem. Žalobce byl proto povinen opatřit si důkaz o svém zdravotním stavu, ale neučinil tak. Svou vlastní neochotou či liknavostí (jiné zdůvodnění žalobce nenabídl) k opatření jiných důkazů pak dostal správní orgán prvního stupně do situace, v níž nemohl rozhodnout jinak, než žalobci řidičské oprávnění odejmout. Disponoval totiž pouze informací, podle níž je žalobce nezpůsobilý řídit, což vedlo k zahájení správního řízení. Nadto i z propouštěcí zprávy z Nemocnice Na Homolce vyplývá, že prvotní lékařské posouzení MUDr. K. nebylo iracionální, ale naopak s ohledem na penzum informací, ze kterých vycházela, se jeví jako opodstatněné. Za dané situace tedy správní orgán prvního stupně jednoznačně sledoval smysl a účel zákona o silničním provozu a chránil veřejný zájem na bezpečnosti provozu.

42. Správní orgán prvního stupně stanovil žalobci na doložení relevantních podkladů lhůtu 365 dnů. Jedná se přitom o lhůtu poměrně dlouhou, neboť zákon umožňuje její stanovení v délce pouhých 15 dnů (§ 96 odst. 6 zákona o silničním provozu). S ohledem na skutkové okolnosti věci ovšem krajský soud tuto lhůtu považuje za zcela adekvátní ukládané povinnosti. Lze během ní totiž podstoupit i delší odborné vyšetření, na jehož nutnost poukazoval i sám žalobce.

43. Zároveň nelze přehlédnout, že žalobce nepodal odvolání proti rozhodnutí ze dne 8. 11. 2021, jímž mu správní orgán prvního stupně odňal řidičského oprávnění. Přitom i v rámci odvolacího řízení by žalobce mohl uplatnit tytéž skutečnosti, kterými nyní svůj požadavek na obnovu řízení zdůvodňuje, pokud by se ukázalo, že je skutečně nemohl z nějakého důvodu uplatnit dříve (§ 82 odst. 4 správního řádu).

44. Pro uvedené není druhá podmínka pro povolení obnovy splněna. Neuplatnění nově tvrzených skutečností a předkládaného důkazu je totiž výhradně důsledkem žalobcova vlastního jednání. Žalobce zcela jednoznačně měl možnost předložit potřebné důkazy již v řízení před správním orgánem prvního stupně, ale případně i v řízení odvolacím, pokud by odvolání vůbec podal. Neuvedl přitom žádný důvod, pro který se zůstal v řízení o odnětí řidičského oprávnění nečinný. Jelikož žalobce ve stanovené lhůtě nesplnil uloženou povinnost, aniž své jednání relevantně zdůvodnil, jedná se výhradně o jeho rozhodnutí, a musí proto nést i jeho důsledky.

45. Nesplnění uvedené podmínky přitom znemožňuje i aplikaci druhého důvodu pro obnovu řízení dle § 100 odst. 1 písm. a) správního řádu, tedy že „se provedené důkazy ukázaly nepravdivými“ (viz shora citovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu čj. 4 As 135/2021–50). Správní orgány proto nepochybily, pokud se tímto důvodem nezabývaly výslovně.

46. Žalobce se nesprávně patrně domnívá, že teleologickým výkladem lze dosáhnout jakési neplatnosti nehodících se podmínek povolení obnovy řízení. Stejně tak se zřejmě domnívá, že jediným rozhodným hlediskem je, že nové okolnosti mohou odůvodňovat jiné posouzení. Tak tomu ovšem není. Úkolem žalovaného v této fázi řízení pak bylo pouze posouzení toho, zda jsou zároveň splněny všechny stanovené podmínky pro povolení obnovy.

47. Pakliže žalobce argumentuje smyslem a účelem zákona, krajský soud k tomu podotýká, že tato argumentace pomíjí smysl a účel institutu obnovy řízení jako takového. Tím totiž zajisté není poskytnout účastníkovi řízení možnost dohánět chybějící aktivitu v původním řízení.

48. Za této situace pak nebylo na místě porovnávat původní zprávu MUDr. K. a nově obdrženou zprávu z Nemocnice Na Homolce, v čemž žalobce také spatřuje nesprávnost rozhodnutí správních orgánů. K tomu by bylo možné přistoupit až v případě, pokud by byla povolena obnova řízení, k čemuž ovšem nedošlo.

49. Z popsaného průběhu správního řízení, ale i z podané žaloby je zřejmý žalobcův odpor k podobě platné právní úpravy. Její dodržování nazývá „přehnaným formalismem“ a zákonný postup správních orgánů považuje za „šikanózní“. Je ovšem třeba rozlišovat mezi nemístným formalismem, který skutečně opakovaně kritizuje Ústavní soud, a prostým respektem k pravidlům. Také je třeba zdůraznit, že podoba zákonné úpravy není v rukou správních orgánů a stejně tak není ani v rukou soudu. Jedná se totiž výhradně o roli zákonodárce.

VII. Závěr a náklady řízení

50. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji dle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

51. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobce nebyl ve věci úspěšný, a nemá proto právo na náhradu nákladů řízení. V případě procesně úspěšného žalovaného nevyšlo najevo, že by vynaložil náklady nad rámec své běžné činnosti, proto mu soud náhradu nákladů nepřiznal.

Poučení

I. Vymezení věci II. Shrnutí žaloby III. Shrnutí vyjádření žalovaného IV. Replika žalobce V. Procesní postup krajského soudu VI. Právní hodnocení krajského soudu VI.A Obecně k podmínkám povolení obnovy řízení VI.B K jednotlivým podmínkám obnovy řízení VII. Závěr a náklady řízení