61 A 21/2021–52

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Hájka, Ph.D., a soudců Mgr. Heleny Nutilové a JUDr. Marie Trnkové, ve věci žalobce: M. S., narozený dne bytem zastoupeného advokátkou Mgr. Radanou Vítovcovou se sídlem Pod Tržním náměstím 612/6, 390 01 Tábor proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje se sídlem U Zimního stadionu 1952/2, 370 76 České Budějovice o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 3. 2021, sp. zn. OREG/16545/2021/peca, čj. KUJCK 36989/2021, takto:

Výrok

I. Žaloba se v části, v níž žalobce brojí proti výši náhrady za vyvlastnění, odmítá.

II. Ve zbytku se žaloba zamítá.

III. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Ředitelství silnic a dálnic (dále jen „vyvlastnitel“) podalo dne 24. 6. 2020 žádost o vydání rozhodnutí ve věci vyvlastnění vlastnického práva k části pozemků ve vlastnictví žalobce.

2. Rozhodnutím ze dne 30. 12. 2020, čj. výst/315424377/0/2020/Ja–13/OBEC/Rozh, Městský úřad Písek (dále jen „správní orgán prvního stupně“) výrokem I. podle § 24 odst. 3 písm. a) bodu 3 zákona č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě (zákon o vyvlastnění), ve znění do 31. 12. 2020 (dále jen „zákon o vyvlastnění“), a podle § 17 odst. 2 odst. 2 písm. b) zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, odňal žalobci vlastnické právo v rozsahu podílu k pozemkům parc. č. XA, XB, XC, XD a XE, v katastrálním území X, obec X (dále jen „vyvlastňované pozemky“). Toto vlastnické právo převedl na vyvlastnitele za účelem plnohodnotného provozování komunikace I/29, jejíž část je na těchto pozemcích umístěna. Výrokem II. podle § 24 odst. 4 písm. a) zákona o vyvlastnění stanovil žalobci náhradu ve výši 42 300 Kč.

3. Odvolání žalobce žalovaný zamítl v záhlaví označeným rozhodnutím a rozhodnutí správního orgánu prvního stupně potvrdil.

II. Shrnutí žaloby

4. Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce dne 26. 5. 2021 žalobu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích.

5. Žalobce úvodem žaloby mimo jiné uvedl, že napadá rozhodnutí správních orgánů obou stupňů ve všech jejich výrocích. Dále žalobce obsáhle shrnul průběh dosavadního správního řízení.

6. Žalobce namítl, že pro vyvlastnění pozemků nebyly splněny podmínky. Zejména poukázal na absenci nezbytnosti vyvlastnění. Popsal, že vyvlastněné pozemky se nacházejí v sousedství silnice I/29. Ta na nich není umístěna, ani nejsou její součástí. Poukázal na to, že silnice I/29 v její aktuální podobě není umístěna legálně a o její legalizaci se v minulosti nikdo ani nepokusil. Při prvotní výstavbě komunikace se žalobcem nikdo nejednal, neboť se stavba komunikace jeho pozemků netýkala. O pozdějším rozšíření a úpravách komunikace s ním ovšem také nikdo nejednal, přestože komunikace vedla až k hranici jeho pozemků. Z toho dovozuje nelegalitu silnice a domnívá se, že prostřednictvím vyvlastnění se vyvlastnitel snaží pouze legalizovat černou stavbu. Činí tak i přesto, že na vyvlastněné pozemky dotčená komunikace nezasahuje. Neexistuje žádný nový stavební záměr, který by odůvodňoval nynější násilné vyvlastnění pozemků. Vyvlastnitel jako důvod své žádosti uvedl pouze plnohodnotné užívání komunikace I/29, nicméně plnohodnotnému užívání před vyvlastněním nikdo nebránil.

7. Dále poukázal na to, že vyvlastnitel nevyvinul dostatečné úsilí k tomu, aby bylo dosaženo dohody před zahájením vyvlastňovacího řízení. S ohledem na to správní orgány postupovaly nezákonně, neboť nebyly splněny podmínky pro vyvlastňovací řízení.

8. Napadené rozhodnutí také považuje za zmatečné, neurčité a nepřezkoumatelné, neboť ani jeden ze správních orgánů se nevypořádal s námitkami žalobce uplatňovanými v průběhu řízení.

9. Žalobce také považuje přiznanou náhradu za vyvlastnění za nepřiměřeně nízkou. Náhrada nebyla stanovena jedinou možnou metodou spravedlivého stanovení náhrady, tj. srovnáním s cenou obvyklou srovnatelných nemovitostí. Napadené rozhodnutí je proto nezákonné.

10. Žalobce spatřuje nezákonnost napadeného rozhodnutí v tom, že za vyvlastnitele jednala osoba, která k tomu nebyla oprávněna. Správní orgány s ní neměly jednat a neměly přihlížet k jejím podáním, která žalobce z uvedeného důvodu označil jako neurčitá.

11. Žalobce taktéž uplatnil další námitku, kterou nazval „další vady správního řízení“. V rámci ní poukázal na nesprávné doručování oznámení o zahájení vyvlastňovacího řízení. Mělo mu být doručeno do vlastních rukou, k tomu však nikdy během celého řízení nedošlo.

12. Žalobce navrhl, aby krajský soud rozhodnutí žalovaného, jakož i správního orgánu prvního stupně zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.

III. Shrnutí vyjádření žalovaného

13. Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že své rozhodnutí považuje za zákonné a žalobcem uplatněné námitky za nedůvodné. Podmínky pro vyvlastnění byly splněné. K námitce nepřiměřené náhrady za vyvlastnění uvedl, že její výši mají projednávat soudy v civilním řízení, nikoliv soudy v soudním řízení správním, a proto je tato námitka irelevantní. Neztotožnil se ani s dalšími námitkami. V podrobnostech odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí.

IV. Podstatný obsah správního spisu

14. Dne 24. 6. 2020 byla správnímu orgánu prvního stupně doručena žádost vyvlastnitele o vydání rozhodnutí o vyvlastnění pozemků žalobce dle § 17 odst. 2 písm. b) zákona o pozemních komunikacích. Jako účel vyvlastnění uvedl, že pozemky jsou zastavěny veřejně prospěšnou stavbou silnice I/29 a vyvlastnitel je tedy potřebuje k zabezpečení výkonu svojí činnosti.

15. Součástí žádosti jsou i výpisy z katastru nemovitostí datované ke dni 17. 6. 2020, z nichž plyne, že všechny vyvlastněné pozemky měl žalobce ve spoluvlastnictví s panem J. S. (každému z nich náležela podílu).

16. Součástí správního spisu je žádost ze dne 13. 2. 2020 adresovaná žalobci, v níž vyvlastnitel žádá o majetkové vypořádání pozemků. Vyvlastnitel žalobci nabídl odkup jeho spoluvlastnického podílu (tj. jeho podílu) pro zajištění již existující veřejně prospěšné stavby silnice I/29. Na základě znaleckého posudku ze dne 11. 2. 2020 mu nabídl částku 42 300 Kč. Součástí žádosti je doručenka, podle níž si žalobce písemnost vyzvedl dne 5. 3. 2020.

17. Totožnou žádost vyvlastnitel žalobci opětovně zaslal dne 27. 5. 2020. Dle kopie doručenky si žalobce písemnost vyzvedl dne 29. 5. 2020.

18. Součástí správního spisu je též znalecký posudek ze dne 11. 2. 2020, č. 568–005/2020, o ceně zjištěné a ceně obvyklé vyvlastněných pozemků dle platné vyhlášky ministerstva vnitra, který vypracoval pan Miloslav Sukdol. Dle znaleckého posudku jsou všechny vyvlastněné pozemky vedené jako ostatní plocha – silnice. Jsou v podílovém spoluvlastnictví žalobce a pana J. S.. Na pozemcích se skutečně nachází silnice I/29. Znalec je oceňoval dle jejich skutečného využití. Celkem mají pozemku výměru 846 m2 a jejich cena obvyklá zjištěná porovnávací metodou je dle znaleckého posudku 84 600 Kč (za poloviční podíl tedy 42 300 Kč).

19. Správní orgán prvního stupně vydal oznámení – uvědomění o zahájení vyvlastňovacího řízení dne 8. 7. 2020, čj. výst/315424377/0/2020/Ja–2/OBEC/Ozná. Doručoval jej vedle vyvlastnitele též žalobci, jemuž byla dle doručenky zásilka připravena k vyzvednutí dne 10. 7. 2020 a vložena do schránky dne 23. 7. 2020.

20. Součástí správního spisu je oznámení o převzetí právního zastoupení žalobce jeho zástupkyní ze dne 3. 9. 2020. V něm je uvedeno, že žalobce se o řízení dozvěděl náhodou a žádná zásilka mu dosud nebyla řádně doručena. Správní orgán prvního stupně zástupkyni žalobce písemností ze dne 15. 9. 2020 spravil o dosavadním průběhu řízení a o všech žalobci dosud zaslaných písemnostech.

21. Součástí správního spisu je znalecký posudek ze dne 24. 9. 2020, č. 12127–1905/2020, vypracovaný společností XP invest, s. r. o., která byla k vypracování znaleckého posudku ustanovena usnesením správního orgánu prvního stupně ze dne 13. 8. 2020, čj. výst/315424377/0/2020/Ja–4/OBEC–Přer. Z posudku plyne, že pro oceňování pozemků nebylo možné použít metodu tržního porovnání, protože podobné specifické nemovitosti nejsou běžně samostatně obchodovatelné. V katastru nemovitostí znalec nalezl v širším okolí oceňované pozemky, většinou ve funkčním celku se stavbami, převáděné spolu s podíly na pozemcích přístupových komunikací a okolních veřejných prostranství pod jednou kupní cenou. V daném čase a místě nebylo možné nalézt srovnatelné nemovitosti v požadovaném rozsahu a s dostatečnou vypovídací schopností, aby bylo možné srovnání provést. Odhadní cena byla spočtena na 84 600 Kč, tedy za poloviční podíl na cenu 42 300 Kč.

22. Dne 11. 12. 2020 podal žalobce námitky proti vyvlastnění. Jejich obsah je obdobný jako výše popsaná žaloba.

23. Součástí správního spisu je protokol o ústním jednání konaném dne 14. 12. 2020, kterého se účastnil žalobce, jeho zástupkyně a Ing. M. T. jednající za vyvlastnitele.

24. Dne 30. 12. 2020 vydal správní orgán prvního stupně rozhodnutí o vyvlastnění.

25. Dne 18. 1. 2021 podal žalobce odvolání proti rozhodnutí. V odvolání uváděné námitky jsou takřka totožné s výše uvedeným obsahem žaloby. Krajský soud tedy nepovažuje za nutné je zde blíže rozvádět.

V. Průběh jednání

26. Žalovaný se k jednání konanému dne 26. 9. 2022 bez omluvy nedostavil. Žalobce setrval na svém procesním stanovisku. Účastníci řízení nevnesli žádné důkazní návrhy.

VI. Právní hodnocení krajského soudu

27. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.).

28. Z části krajský soud žalobu odmítl a ve zbytku ji shledal nedůvodnou.

29. K samotnému textu žaloby krajský soud nejprve poznamenává, že uplatněné žalobní body jsou v podstatě pouze okopírované pasáže z žalobcova odvolání (i v žalobě pak hovoří dokonce i o nutnosti „bránit svá práva podáním tohoto odvolání“). Žalobce se ani nesnaží o jakoukoli polemiku se závěry žalovaného, nýbrž pouze dokola opakuje stále totéž. Jelikož se krajský soud s posouzením věci ze strany žalovaného ztotožnil, pak by za této situace v podstatě postačovalo na odůvodnění jeho rozhodnutí z větší části pouze odkázat. Přesto však dále připojuje podrobnější odůvodnění. VI.A Podmínky řízení 30. Krajský soud se nejprve zabýval splněním podmínek řízení. Dospěl přitom k závěru, že v části žaloby týkající se stanovení náhrady za vyvlastnění naplněny nejsou.

31. Žalobce žalobou podanou podle § 65 s. ř. s. zcela výslovně napadá rozhodnutí žalovaného i správního orgánu prvního stupně v celém rozsahu, tj. ve všech jejich výrocích. Výslovně pak v žalobě uplatňuje též argumentaci týkající se stanovení náhrady za vyvlastnění. Touto otázkou se však krajský soud není oprávněn v nynějším řízení zabývat. Jedná se totiž o otázku soukromého práva, která nespadá do pravomoci správních soudů.

32. Zvláštní senát k tomu v usnesení ze dne 8. 3. 2012, čj. Konf 67/2011–8, č. 2663/2012 Sb. NSS, konstatoval, že „[z] důvodu nedostatečné zákonné úpravy proto dojde k rozštěpení příslušnosti v rámci jednoho rozhodnutí, protože ve věci zřízení věcného břemene podle § 17 odst. 2 zákona o pozemních komunikacích, tedy o zákonnosti vlastního expropriačního aktu budou rozhodovat soudy ve správním soudnictví, o výši náhrady naopak soudy v občanském soudním řízení podle části páté o. s. ř.“ Tento závěr lze bez dalšího vztáhnout i na nyní posuzovanou věc. Totéž ostatně plyne přímo z dikce § 28 odst. 1 zákona o vyvlastnění, podle něhož „[v]ýrok podle § 24 odst. 3 lze přezkoumat v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu. Výrok podle § 24 odst. 4 lze projednat v občanském soudním řízení; příslušný v prvním stupni je krajský soud.“ 33. Jakkoli je výrok žalobou napadeného rozhodnutí v této souvislosti z formálního pohledu nedělitelný (žalovaný zamítl celé odvolání a celé rozhodnutí správního orgánu prvního stupně potvrdil), nelze přehlédnout, že žaloba nejen formálně, ale zejména obsahově směřuje i proti té jeho části, která se zabývá stanovením výše náhrady za vyvlastnění. S ohledem na shora popsanou duální povahu soudního přezkumu vyvlastnění proto krajský soud výrokem I. podle § 46 odst. 2 s. ř. s. žalobu v této části odmítl. VI.B Nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí 34. Krajský soud se nejprve zabýval žalobcem namítanými vadami rozhodnutí, které by vedly ke zrušení napadeného rozhodnutí bez dalšího. Této námitce nepřisvědčil.

35. Žalobce v žalobě označil napadené rozhodnutí za zmatečné a neurčité. Tyto vady dovozoval z údajného nevypořádání námitek, které uplatnil v průběhu řízení. Blíže však svou argumentaci v tomto kontextu nerozvedl. Krajský soud tedy podobně stroze uvádí, že napadené rozhodnutí není ani zmatečné ani neurčité. Rozhodnutí lze považovat za zmatečné typicky tehdy, pokud vůbec nemělo být vydáno. Tak tomu v tomto případě není. Rozhodoval o něm totiž příslušný orgán v rozsahu své pravomoci. Co se týče neurčitosti napadeného rozhodnutí, ani v tomto smyslu žalobce blíže nerozvinul svou argumentaci. Nicméně krajský soud napadené rozhodnutí za neurčité nepovažuje. Je z něj totiž na první pohled zřejmé, o čem rozhodoval a na základě jakých důvodů. Vymezenému předmětu řízení pak odpovídá jak výrok, tak i odůvodnění.

36. K namítané nepřezkoumatelnosti, kterou žalobce spatřuje v tom, že se ani jeden ze správních orgánů nevypořádal s jeho námitkami uplatňovanými v průběhu řízení, lze uvést následující.

37. V otázce požadavků na kvalitu odůvodnění správního rozhodnutí lze poukázat například na rozsudek ze dne 16. 6. 2006, čj. 4 As 58/2005–65, v němž Nejvyšší správní soud konstatoval, že z rozhodnutí správního orgánu musí být mimo jiné patrno, „proč správní orgán považuje námitky účastníka za liché, mylné, nebo vyvrácené, které skutečnosti vzal za podklad svého rozhodnutí, proč považuje skutečnosti předestírané účastníkem za nerozhodné, nesprávné, nebo jinými řádně provedenými důkazy vyvrácené, podle které právní normy rozhodl, jakými úvahami se řídil při hodnocení důkazů“. Jinými slovy z rozhodnutí správního orgánu musí plynout, jaký skutkový stav vzal správní orgán za rozhodný, jak uvážil o pro věc podstatných skutečnostech, resp. jakým způsobem rozhodné skutečnosti posoudil. Povinnost odůvodnit rozhodnutí však z druhé strany nemůže být chápána tak, že vyžaduje podrobnou odpověď na každý argument účastníků řízení (srov. obdobně například nález Ústavního soudu ze dne 27. 3. 2012, sp. zn. IV. ÚS 3441/11). Rozhodnutí správních orgánů obou stupňů tvoří z hlediska soudního přezkumu jeden celek a není proto vyloučeno, aby případné mezery odůvodnění tato rozhodnutí vzájemně zaplňovala (srov. například rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 10. 2014, čj. 6 As 161/2013–25).

38. Žalobce konkrétně uvedl, že žalovaný se nevypořádal s jeho námitkou týkající se neexistence konstrukčního prvku silnice na vyvlastňovaných pozemcích. S tím se ovšem krajský soud nemohl ztotožnit. Správní orgány totiž oba uvedly, že přestože silnice není přímo na vyvlastněných pozemcích, jsou tyto pozemky její součástí. Jde totiž o příkopy okolo silnice, které jsou její součástí dle § 12 odst. 1 písm. c) zákona o pozemních komunikacích. Stejně tak oba správní orgány uvedly, že pozemky je potřeba vyvlastnit pro řádné užívání silnice (žalovaný konkrétně na str. 6 napadeného rozhodnutí a správní orgán prvního stupně na str. 7 svého rozhodnutí). Proto námitce žalobce nelze přisvědčit. Správní orgány se totiž těmito otázkami zabýval a uvedl, z čeho vyšel a své úvahy, které jej vedly k uvedeným závěrům.

39. Co se týče dalších „nevypořádaných“ námitek, lze uvést následující. Žalobce podal v rámci vyvlastňovacího řízení námitky několikrát. Učinil tak písemně do spisu, ústně na ústním jednání a následně v rámci odvolání. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí. Nahlédl též do rozhodnutí správního orgánu prvního stupně, neboť rozhodnutí správních orgánů obou stupňů tvoří z hlediska soudního přezkumu jeden celek. Nicméně žádné mezery v odůvodnění a nevypořádané námitky krajský soud neshledal. Z napadeného rozhodnutí (ale i z rozhodnutí správního orgánu prvního stupně) je zcela zřetelný průběh řízení, úvahy o podmínkách vyvlastnění, o jaké normy se oba správní orgány opírají a z jakých důvodů učinily své závěry. Tím, zda problematiku posoudil v souladu se zákonem se krajský soud zabývá níže. VI.C Splnění podmínek k vyvlastnění 40. Nedůvodné jsou též námitky týkající se nesplnění podmínek vyvlastnění. VI.C.1 K jednání před vyvlastňovacím řízením 41. Krajský soud se nejprve zabýval tvrzenou absencí jednání před zahájením vyvlastňovacího řízení; této námitce nepřisvědčil.

42. Dle § 5 odst. 1 věty první zákona o vyvlastnění platí, že „[v]yvlastnění je přípustné, pokud se vyvlastniteli nepodařilo ve lhůtě 90 dnů uzavřít smlouvu o získání práv k pozemku nebo ke stavbě potřebných pro uskutečnění účelu vyvlastnění stanoveného zákonem.“ 43. V této souvislosti lze ve shodě se správními orgány odkázat na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 10. 2014, čj. 7 As 174/2014–44, č. 3188/2015 Sb. NSS, dle něhož pro splnění uvedené podmínky „nemůže jít pouze o formální snahu o uzavření dohody spočívající v tom, že vyvlastnitel toliko zašle vyvlastňovanému návrh na uzavření kupní smlouvy a na jeho případné alternativní požadavky (jako např. na uzavření směnné smlouvy) nikterak nereaguje či reaguje zástupnými důvody, které svědčí spíše o neochotě vyjít vyvlastňovanému vstříc. Jestliže ten vysloví reálné požadavky umožňující dosažení kompromisního řešení, může být po vyvlastniteli legitimně požadováno, aby s vyvlastňovaným skutečně (nikoliv pouze formálně) o takovém řešení jednal. V opačném případě nelze považovat podmínku dle ust. § 5 odst. 1 zákona o vyvlastnění za splněnou. Ovšem zásadně platí, že míra aktivity vyžadované po vyvlastniteli se mimo jiné odvíjí od aktivity vyvlastňovaného a od toho, zda jeho požadavky svědčí o jeho skutečném zájmu předejít rozhodnutí o vyvlastnění uzavřením dohody“ (důraz doplněn).

44. Pro posouzení věci považuje krajský soud za rozhodnou skutečnost, že vyvlastnitel se pokusil žalobce kontaktovat, a to dokonce dvakrát. Poprvé žádostí ze dne 13. 2. 2020 (kterou si žalobce vyzvedl dne 5. 3. 2020) a následně žádostí ze dne 27. 5. 2020 (kterou si žalobce vyzvedl dne 29. 5. 2020). Na žádný z návrhů žalobce vůbec nereagoval, což oba správní orgány ve svých rozhodnutím uvedly. Žalobce to ostatně v žádném ze svých podání nepopřel.

45. Z uvedeného jednoznačně plyne, že vyvlastnitel se s žalobcem pokusil komunikovat. Na druhou stranu je pak třeba, aby nějakou aktivitu vyvinul i žalobce. Pakliže tak neučiní, nedá vyvlastniteli ani možnost s ním jakkoliv jednat. Žalobce v nyní projednávané věci návrhy vyvlastnitele zcela ignoroval a žádnou aktivitu před vyvlastňovacím řízení nevyvinul. V takové situaci vyvlastnitel neměl jinou možnost, než se obrátit na správní orgán prvního stupně s žádostí o vyvlastnění. VI.C.2 K nezbytnosti vyvlastnění 46. Žalobce v žalobě také uvedl, že vyvlastnění nepovažuje za nezbytné. Uvedl, že silnice není součástí jeho pozemků, nýbrž je pouze na jejich hranici. Nejsou potřebné pro žádný nový projekt a vyvlastnění je pouhou snahou o legalizaci dřívější černé stavby. Ani tyto námitky nejsou důvodné.

47. Podle § 17 odst. 2 písm. b) zákona o pozemních komunikacích platí, že pokud byla silnice zřízena na cizím pozemku, lze podle zvláštního právního předpisu odejmout nebo omezit vlastnické právo k němu. Tímto zvláštním právním předpisem je zákon o vyvlastnění, podle jehož § 24 odst. 3 správní orgány postupovaly.

48. Žalobce namítl, že neexistuje nový stavební záměr, za jehož účelem by pozemky bylo potřeba vyvlastnit. Nový stavební záměr ovšem není podmínkou vyvlastňovacího řízení. Z výše citovaného § 17 odst. 2 písm. b) zákona o pozemních komunikacích plyne, že je možné vyvlastnit pozemek, na kterém se již silnice nachází. A právě o takový případ jde v nyní projednávané věci.

49. Co se týče žalobcovy další námitky, že silnice nezasahuje na jeho pozemky, není jejich součástí, ale pouze se nachází na jejich hranici, pak ani s tou se krajský soud neztotožnil.

50. Podle § 12 odst. 1 písm. c) zákona o pozemních komunikacích jsou součástmi dálnice, silnice a místní komunikace „tunely, galérie, opěrné, zárubní, obkladní a parapetní zdi, tarasy, násypy a svahy, dělicí pásy, příkopy a ostatní povrchová odvodňovací zařízení, silniční pomocné pozemky“ (důraz doplněn).

51. Z výše citovaného § 12 odst. 1 písm. c) zákona o pozemních komunikacích tedy plyne, že vyvlastněné pozemky, resp. příkopy na nich umístěné, jsou součástí silnice I. třídy I/29. Silnice totiž není pouze její asfaltový povrch, ale je k ní třeba i další příslušenství či součásti (stanoveny v § 11 až § 13 zákona o pozemních komunikacích). Tyto součásti tvoří se silnicí funkční celek. Tedy bez nich je silnice třeba i sjízdná (tedy lze ji užívat), ale například jejich vlastnictví v rukou odlišné osoby může komplikovat péči o ni.

52. Ze správního spisu plyne, že vyvlastněné pozemky jsou svou povahou tenké pásy země okolo předmětné silnice. Z fotografií, které jsou součástí správního spisu (především znaleckých posudků), plyne, že se jedná o příkopy, které jsou v bezprostřední blízkosti silnice – to ostatně uvádí i žalobce. V tomto smyslu byla i odůvodněna žádost vyvlastnitele o vyvlastnění. Ten žádal o vyvlastnění za účelem plnohodnotného provozování komunikace, jejíž součást se nachází na vyvlastňovaných pozemcích.

53. V daném ohledu správní orgány poskytly žalobci smysluplné (a plně přezkoumatelné) odůvodnění svých rozhodnutí. Poměrně obsáhle popsaly, že komunikace je veřejně prospěšná a rozvedly své úvahy o vyvlastnění (včetně jeho nezbytnosti).

54. Silnice je veřejně prospěšná stavba (§ 17 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích). Jedná se o stěžejní tah mezi Plzní a Jihlavou a dále mezi Strakonicemi, Klatovy a Domažlicemi. Dle žalovaného veřejný zájem na této stavbě převáží nad zájmem žalobce o zachování svého vlastnického práva. Při posuzování tohoto „poměřování“ mezi veřejným zájmem a vlastnickým právem je třeba přihlédnout i k tomu, že vyvlastňované pozemky jsou pro žalobce k jakékoliv činnosti v podstatě nepoužitelné, a to právě s ohledem na jejich podobu (úzké pruhy země kolem silnice – příkopy).

55. Vyvlastnitel má naproti tomu povinnost vykonávat správu silnice včetně jejích součástí (§ 9 odst. 3 věta první zákona o pozemních komunikacích). Skutečnost, že žalobce v tomto vyvlastniteli doposud nebránil, na posouzení věci nic nemění. Má–li vyvlastnitel plnohodnotně dostát uvedené povinnosti, která zahrnuje zejména „pravidelné a mimořádné prohlídky, údržbu a opravy“, pak k výkonu takové činnosti potřebuje příslušný právní titul. K tomu by za jiných okolností mohlo postačovat pouhé zřízení věcného břemene, avšak žalovaný k tomu správně ve svém rozhodnutí uvedl, že v takovém případě by žalobci zůstalo jen tzv. holé vlastnictví. Nelze totiž přehlédnout, že vyvlastňované pozemky jen stěží mohou mít jiné využití než sloužit právě coby součást přilehlé silnice. Bylo proto nezbytné vyvlastnění ve formě odejmutí vlastnického práva.

56. Žalobce taktéž namítl, že vyvlastnění je pouhou snahou o legalizaci černé stavby.

57. K tomu krajský soud uvádí, že pokud by se jednalo o černou stavbu, mohl proti ní žalobce brojit různými právními prostředky. Ze správního spisu neplyne, že by se žalobce proti stavbě silnice kdy bránil, a ani on sám nic takového netvrdí. Správní orgány k případnému nelegálnímu postupu v době stavby silnice přiléhavě uvedly, že není v jejich pravomoci se nyní (ve zcela nesouvisejícím řízení) touto otázkou zabývat. Takovou možností ovšem v nynějším řízení neoplývá ani krajský soud. VI.D Absence oprávnění zástupce vyvlastnitele 58. Žalobce taktéž namítl, že podání osoby, která jednala za vyvlastnitele, měly správní orgány považovat za neurčitá. Tato osoba totiž k jednání za vyvlastnitele nebyla oprávněna. Tomu krajský soud nepřisvědčil.

59. Součástí správního spisu je pověření ze dne 1. 4. 2015 vydané generálním ředitelem vyvlastnitele, který pro zastupování vyvlastnitele pověřil Ing. V. H., ředitelku správy České Budějovice. V tomto pověření je uvedeno, že Ing. V. H. může pověřit další zaměstnance k tomu, aby jednali jménem vyvlastnitele. Dále je součástí spisu pověření ze dne 7. 12. 2020 Ing. V. H., kterým pověřila Ing. M. T. k zastupování vyvlastnitele. Ta se dle protokolu účastnila dne 14. 12. 2020 ústního jednání, k čemuž byla oprávněna.

60. Jediné další úkony vyvlastnitele dle obsahu spisu představují samotná žádost o vyvlastnění a dále stručné vyjádření k podanému odvolání ze dne 27. 1. 2021. Na obou těchto podáních je uvedeno, že věc vyřizuje Ing. M. T., přestože je formálně podepsal pan T. V., vedoucí provozního úseku.

61. Přílohou uvedené žádosti je však též listina označená jako „Návrh na vydání rozhodnutí o vyvlastnění pozemků dle § 17 odst. 2 písm. b) zák. č. 13/1997 Sb., v rámci dodatečného vypořádání staveb“. Právě tato listina pak na rozdíl od „žádosti“ obsahuje veškeré náležitosti dle § 18 odst. 2 zákona o vyvlastnění, přičemž ji podepsala Ing. V. H. (viz pověření ze dne 1. 4. 2015, které je přílohou žádosti); přes formální označení právě tento dokument představuje žádost ve smyslu § 18 uvedeného zákona. Z toho tedy vyplývá, že žádost/návrh podala za vyvlastnitele osoba k tomu oprávněná.

62. Pokud jde o vyjádření k odvolání, pak toto podání skutečně podepsala osoba, jejíž pověření se ve správním spisu nenachází. Z ničeho však neplyne, že by uvedené vyjádření mělo jakýkoli vliv na výsledek řízení, tím spíše na zákonnost rozhodnutí správních orgánů. Obsahem tohoto podání je totiž jen velmi stručné zopakování skutečností, které vyvlastnitel již uvedl v samotné žádosti o vyvlastnění. VI.E Nesprávné doručování žalobci 63. Žalobce poukázal také na „další vady“ napadeného rozhodnutí. Konkrétně však v této souvislosti uvedl pouze to, že mu nebylo řádně doručováno v průběhu řízení. Ani této žalobní argumentaci krajský soud nepřisvědčil.

64. Dle § 19 odst. 2 zákona o vyvlastnění je uvědomění o zahájení vyvlastňovacího řízení třeba doručit do vlastních rukou (citované ustanovení přitom neuvádí, že by přílohou uvědomění měla být též žádost o vyvlastnění s přílohami, jak se patrně domnívá žalobce). I v této situaci ovšem platí, že pokud poskytovatel poštovních služeb adresáta – fyzickou osobu – nezastihne a nelze doručit ani prostřednictvím zmocněné osoby dle § 20 odst. 2 správního řádu, pak písemnost dle § 23 odst. 1 správního řádu uloží. Další postup pak stanoví § 23 odst. 4 správního řádu, dle něhož se adresát „vyzve vložením oznámení o neúspěšném doručení písemnosti do domovní schránky nebo na jiné vhodné místo, aby si uloženou písemnost ve lhůtě 10 dnů vyzvedl; současně se mu sdělí, kde, odkdy a v kterou denní dobu si lze písemnost vyzvednout. Je–li to možné a nevyloučil–li to správní orgán, písemnost se po uplynutí 10 dnů vloží do domovní schránky nebo na jiné vhodné místo; jinak se vrátí správnímu orgánu, který ji vyhotovil.“ 65. Z doručenky založené ve správním spisu plyne, že poštovní doručovatelka žalobce nezastihla, a proto mu dne 10. 7. 2020 zanechala výzvu k vyzvednutí zásilky včetně příslušného poučení. Správní orgán prvního stupně přitom zvolil možnost, aby poskytovatel poštovní přepravy po skončení úložní doby vhodil písemnost žalobci do schránky, k čemuž došlo 23. 7. 2020.

66. Takový postup považuje krajský soud za zcela v souladu se shora uvedenou zákonnou úpravou. Skutečnost, že správní orgán prvního stupně umožnil poskytovateli poštovních služeb zásilku po uplynutí 10 dnů vhodit žalobci do schránky, nadto umožnila, aby se žalobce přes svou pasivitu o zahájení řízení dozvěděl.

67. Nicméně, i kdyby krajský soud shledal způsob doručení uvědomění o zahájení vyvlastňovacího řízení vadným, nemělo by to v nynějším případě na zákonnost rozhodnutí správních orgánů vliv. Nelze totiž přehlédnout, že žalobce následně v řízení aktivně vystupoval, a z ničeho není zřejmé, jak by mohl být na svých právech případně zkrácen. Žalobce k tomu nic konkrétního neuvedl.

VII. Závěr a náklady řízení

68. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žalobu je třeba částečně odmítnout dle § 46 odst. 2 s. ř. s. (viz část VI.A tohoto rozsudku). Ve zbytku žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

69. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením před soudem vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené nad rámec běžné úřední činnosti. Z toho důvodu mu krajský soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení

I. Vymezení věci II. Shrnutí žaloby III. Shrnutí vyjádření žalovaného IV. Podstatný obsah správního spisu V. Průběh jednání VI. Právní hodnocení krajského soudu VI.A Podmínky řízení VI.B Nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí VI.C Splnění podmínek k vyvlastnění VI.C.1 K jednání před vyvlastňovacím řízením VI.C.2 K nezbytnosti vyvlastnění VI.D Absence oprávnění zástupce vyvlastnitele VI.E Nesprávné doručování žalobci VII. Závěr a náklady řízení