61 A 21/2024– 135

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Hájka, Ph.D., a soudců Mgr. Heleny Nutilové a Mgr. et. Mgr. Bc. Petra Jiříka, ve věci žalobkyně: P. Š., narozena dne bytem zastoupená advokátkou JUDr. Evou Dundáčkovou sídlem Žižkova 708, 261 01 Příbram proti žalovanému: rektor Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích sídlem Branišovská 1645/31a, 370 05 České Budějovice zastoupený advokátem Mgr. Jiřím Fialou sídlem Kovářská 1253/4, 301 00 Plzeň o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 4. 2024, čj. JU/01/08815/24, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 4. 2024, čj. JU/01/08815/24, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 22 342,99 Kč do 30 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám její zástupkyně.

III. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalobkyně je studentkou kombinované formy navazujícího magisterského programu Etika v sociální práci na Teologické fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Studium jí bylo ukončeno rozhodnutím děkana ze dne 9. 12. 2022 z důvodu nesložení státní závěrečné zkoušky ani v opravném termínu. Žalobkyně totiž ani opakovaně neobhájila svoji diplomovou práci na téma Důchodový systém v České republice a jeho etické aspekty. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně odvolání, které žalovaný rozhodnutím ze dne 13. 3. 2023 zamítl.

2. Následně žalobkyně podala žalobu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích, který rozsudkem ze dne 16. 8. 2023, čj. 51 A 14/2023–59, rozhodnutí žalovaného i rozhodnutí o ukončení studia zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Důvodem byly vady vedení spisového materiálu a vady odůvodnění obou správních rozhodnutí. Z tohoto rozsudku mimo jiné plyne, že námitkami týkajícími se obhajoby diplomové práce se lze zabývat v samostatném řízení na žádost studenta, a nikoli v řízení o ukončení studia.

3. Děkan teologické fakulty jako takovouto žádost vyhodnotil žalobkynino podání označené jako „Podnět k přezkoumání hodnocení písemné části Státní závěrečné zkoušky“ ze dne 15. 9. 2022 (podané dne 21. 9. 2022). Této žádosti nevyhověl rozhodnutím ze dne 20. 12. 2023, čj. S/FTE/23/00002551.

4. Žalobkynino odvolání žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím zamítl a rozhodnutí děkana potvrdil.

II. Shrnutí žaloby a jejího doplnění

5. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně dne 14. 7. 2024 žalobu u Krajského soudu v Českých Budějovicích.

6. Žalobkyně podrobně shrnula dosavadní průběh řízení a poukázala na své dobré studijní výsledky. Uvedla, že se při úpravě diplomové práce k opakované obhajobě řídila doporučením vedoucího práce. Ten posléze ve svém posudku uvedl, že se práce v některých oblastech zlepšila. Naopak oponent diplomové práce v posudku uvedl, že přepracovaná práce je ještě horší.

7. Žalobkyně uvedla, že trpí úzkostným blokem z písemného projevu, což doložila lékařskými zprávami P.Ž. a G. H. N.. Jihočeská univerzita přitom disponuje Centrem podpory studentů se specifickými potřebami, které žalobkyni doporučilo ústní formu zkoušení, pokud to povaha předmětu umožňuje.

8. Průběh obhajoby neodpovídal Metodické pomůcce ke zpracování závěrečných prací na Jihočeské Univerzitě v Českých Budějovicích (dále jen „metodická pomůcka“), neboť žalobkyni nebylo umožněno plné představení diplomové práce, tj. řešeného problému, způsobu myšlení a závěrů. Žalobkyně se dle doporučení vedoucího práce zaměřila na otázku pobírání důchodu příslušníky StB. Byla však přerušena a dokonce upozorněna, že jde o překvapivé odbočení od tématu a že se má jednat o obhajobu předložené práce. Následně oponent diplomové práce žalobkyni vytkl základní metodologické nedostatky diplomové práce, aniž by ze záznamu o průběhu obhajoby vyplývalo, o jaké se jedná.

9. Komise nebrala žádný ohled na žalobkynin statut studenta se specifickými potřebami vztahujícími se právě k písemnému projevu. Žalobkyně poukázala na skutečnost, že průběh obhajoby byl zřejmě významně ovlivněný osobou oponenta, který byl předsedou komise a také vedoucím příslušné katedry.

10. Žalobkyně namítla, že zápis o průběhu zkoušky, i po doplnění na základě závazného pokynu soudu, je zcela nepřezkoumatelný. V zápisu nejsou uvedeny otázky členů komise a vyhodnocení odpovědí diplomantky na tyto otázky, ani formulářový posudek diplomové práce, který je běžným nástrojem přezkoumatelného hodnocení diplomové práce na jiných fakultách univerzity, obsahující hodnotící kritéria jako volba tématu, cíl práce a jeho naplnění, struktura práce, práce s literaturou, vybavení práce, přínosy diplomové práce, uplatnění diplomové práce, formální stránka, jazyková stránka, kontrola plagiátorství a další. V zápisu o státní závěrečné zkoušce chybí celková klasifikace, klasifikace obhajoby neodpovídá žádnému ze stupňů uvedených v čl. 27 odst. 3 studijního a zkušebního řádu Jihočeské univerzity (dále jen „studijní a zkušební řád“).

11. Žalobkyně namítla, že dle zápisu: „Absolventka nabývá podle zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách, vysokoškolské vzdělání ve studijním programu : N0923A240004 _ Etika v sociální práci.“ Žalovaný tento výrok svým rozhodnutím zpochybňuje, což zakládá zmatečnost řízení.

12. Dále žalobkyně tvrdí, že v řízení nedošlo ke skutečnému přezkumu, neboť napadené rozhodnutí pouze opakuje stanovisko prvoinstančního orgánu bez vlastní správní úvahy ohledně postavení žalobkyně coby studentky se specifickými potřebami a tvrzené ne/závaznosti metodické pomůcky.

13. Proces obhajoby diplomové práce je přitom upraven zejména studijním a zkušebním řádem Jihočeské univerzity, který nemůže mít pouze doporučující charakter. K tomu žalobkyně odkázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 3. 2012, čj. 8 As 43/2011–56. Dle žalobkyně nemůže obstát argumentace žalovaného, že fakulta žádný podrobný zkušení řád nevydala, a proto se podle něj nemusí/nemůže řídit.

14. Nepřezkoumatelnost způsobuje též absence podstatných listin a nedostatek jejich náležitostí (podpisy pod posudky).

15. Z vypořádání námitek je patrno, že členové komise neměli možnost během obhajoby nahlédnout do listinné podoby diplomové práce. O tom, zda měli možnost se kdykoli v průběhu státních závěrečných zkoušek vůbec s obsahem diplomové práce (nahrané do IS/STAG) seznámit, lze dle žalobkyně pochybovat. Je tedy pravděpodobné, že členové komise při svém rozhodování vycházeli pouze z posudků vedoucího práce a oponenta.

16. K obsahu e–mailové korespondence s vedoucím práce rozhodnutí žalovaného obsahuje strohé sdělení, že s jejím obsahem se žalovaný nemohl seznámit, neboť mu není dostupná. Žalobkyně však tuto e–mailovou korespondenci přikládala opakovaně ke svým podáním. Pokud se žalovaný nemohl s korespondencí přesto seznámit, protože nesprávně nebyla učiněna součástí spisu, pak mohl a měl vyzvat účastnici řízení, aby příslušné listiny založila do spisu.

17. Rozhodnutí děkana ze dne 20. 12. 2023 podle žalobkyně neobsahuje náležitosti rozhodnutí dle § 68 správního řádu a představuje nicotný právní akt. Žalobkyně rovněž namítá, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Není z něj patrné, jaké skutečnosti žalovaný považoval za prokázané a jakými úvahami se řídil. Napadené rozhodnutí opakuje bez hlubší správní úvahy stanovisko děkana ve věci postavení žalobkyně coby studentky se specifickými potřebami a rovněž ohledně tvrzené nezávaznosti metodické pomůcky. Nedostatečné je též vypořádání námitek ohledně podmínek při jednotlivých částech státní závěrečné zkoušky (neuskutečnění vypsaného semináře; nedostupnost vedoucího diplomové práce ke konzultacím; dehonestující hodnocení oponenta diplomové práce; kumulace dominantního postavení oponenta při obhajobě diplomové práce; nedostatek prostoru pro prezentaci diplomové práce a jejích závěrů; nepřihlédnutí k prokazatelným specifickým obtížím diplomantky při písemném projevu; lpění na tvrzených formálních nedostatcích diplomové práce; posouzení záměru prezentovat doporučené aktuální otázky úpravy důchodového zabezpečení bývalých nomenklaturních představitelů StB jako „odklonu od tématu“).

18. Žalobkyně dále poukázala na judikaturu, dle které je přípustný soudní přezkum státní závěrečné zkoušky (rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 12. 2009, čj. 9 As 1/2009–141, a ze dne 17. 1. 2013, čj. 7 As 165/2012–22).

19. Žalobkyně navrhla provést důkaz správním spisem (případně výpisem ze spisu), studijním a zkušebním řádem, metodickou pomůckou, návrhem opatření pro zabezpečení studia studenta se specifickými potřebami, lékařskými zprávami o zdravotním stavu žalobkyně, e–mailovou korespondencí s vedoucím diplomové práce, e–mailovou korespondencí s prorektorem pro studium, znaleckým posudkem pro posouzení písemné části státní závěrečné zkoušky.

20. Žalobkyně navrhla, aby krajský soud rozhodnutí žalovaného, jakož i rozhodnutí správního orgánu prvního stupně zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

21. V doplnění žaloby ze dne 24. 7. 2024 žalobkyně dále namítla, že fakulta vůbec nepořizuje protokol o hlasování (tajné hlasování o výsledku státní závěrečné zkoušky).

III. Shrnutí vyjádření žalovaného

22. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě uvedl, že žalobkyně nebyla v magisterském studiu evidována u Centra podpory studentů se specifickými potřebami, a proto nebylo povinností fakulty přihlížet k jejím obtížím. Argumentace žalobkyně byla podle žalovaného vyčerpávajícím způsobem vypořádána v rozhodnutí děkana (část „Ad III Podnětu“) a rektora (část „Ad bod IX. Odvolání“).

23. Žalobkyně tvrdí, že metodická pomůcka je závazná, žalovaný však zdůrazňuje, že závazné jsou pouze pokyny vycházející z vnitřních předpisů fakulty a univerzity. V otázce hodnocení a průběhu obhajoby je metodická pomůcka nezávazná a ponechává komisi volnost. Pokud žalobkyně tvrdí porušení povinnosti, musí odkázat na konkrétní právní či vnitřní předpis, nikoliv na metodickou pomůcku.

24. Žalovaný odmítá tvrzení, že obhajoba dne 26. 5. 2022 nebyla hodnocena. Podle zápisu o státní závěrečné zkoušce byla klasifikována jako „neprospěla“. Nesprávné použití tohoto termínu místo „nevyhověla“ podle studijního a zkušebního řádu žalovaného nemá vliv na platnost výsledku obhajoby a jeho přezkoumatelnost. Žalovaný rovněž odmítá tvrzení, že komise neměla k dispozici listinnou podobu práce, a uvádí, že členové komise měli výtisky i elektronickou verzi v IS/STAG.

25. Z odůvodnění rozhodnutí žalovaného nevyplývá, že by žalovaný neměl k dispozici e–mailovou komunikaci mezi žalobkyní a vedoucím diplomové práce. Tato komunikace je součástí správního spisu.

26. Žalovaný nesouhlasí s tvrzením žalobkyně, že rozhodnutí rektora stanoví, že fakulty nemusí vydávat zkušební řády ani dodržovat jednotný postup při hodnocení státních závěrečných zkoušek. Podle odůvodnění rozhodnutí rektora mají fakulty možnost přijmout vlastní vnitřní předpisy pro úpravu obhajob či kritérií hodnocení, avšak povinnost dodržovat právní předpisy a vnitřní předpisy žalovaného, zejména studijní a zkušební řád, zůstává zachována. Žalovaný tvrdí, že při obhajobě diplomové práce žalobkyně nedošlo k porušení těchto předpisů.

27. K námitce žalobkyně ohledně protokolu z obhajoby ze dne 2. 9. 2022 žalovaný uvádí, že faktický průběh obhajoby nelze přezkoumávat ve správním soudnictví, což nepodporuje ani žalobkyní citovaná judikatura. Dostupné podklady neprokazují porušení právních či vnitřních předpisů, které by mohlo zpochybnit hodnocení obhajoby.

28. Další námitka žalobkyně se týká předtištěné formulace v zápisu o státní závěrečné zkoušce, podle níž absolventka nabývá vysokoškolské vzdělání. Žalovaný uvádí, že text měl být přeškrtnut, ale jeho přítomnost neznamená, že žalobkyně vzdělání získala, ani nejde o výrok rozhodnutí.

29. K ostatním tvrzením žalobkyně, například ohledně podpisů bez uvedení jmen, nezaznamenání otázek a odpovědí či absence formulářového posudku, žalovaný odkazuje na odůvodnění rozhodnutí děkana a své rozhodnutí, která tato tvrzení vypořádávají.

30. Žalovaný odmítá tvrzení žalobkyně, že napadené rozhodnutí nevypořádalo její námitky ohledně nesprávného postupu při přípravě na státní závěrečnou zkoušku a při jejím průběhu. Uvádí, že všechny námitky byly vypořádány, a dokládá to odkazy na příslušné části napadeného rozhodnutí: neuskutečnění vypsaného semináře – Ad bod VIII. Odvolání nedostupnost vedoucího diplomové práce ke konzultacím – Ad bod VIII. Odvolání dehonestující hodnocení oponenta diplomové práce – Ad bod VI. Odvolání kumulace dominantního postavení oponenta při obhajobě – Ad bod VI. Odvolání nedostatek prostoru pro prezentaci práce – Ad bod IX. Odvolání nepřihlédnutí ke specifickým obtížím při písemném projevu – Ad bod IX. Odvolání lpění na formálních nedostatcích práce – Ad bod VII. Odvolání posouzení záměru prezentovat otázky důchodového zabezpečení bývalých představitelů StB jako „odklon od tématu“ – Ad bod VII. Odvolání.

31. Žalobkynin návrh, aby soud „zhojil nedostatky přezkumu“ a nařídil znalecký posudek k diplomové práci, žalovaný označuje za rozporný s ustálenou judikaturou správních soudů. Ty opakovaně zdůrazňují, že soudy nemohou hodnotit obsah závěrečných prací ani průběh obhajoby, a to ani prostřednictvím znaleckých posudků. Přezkum se omezuje na dodržení procesních a formálních pravidel, nikoli na výsledek zkoušky. Student má právo na „řádný proces“, nikoli na konkrétní výsledek.

32. Žalovaný považuje žalobkyniny odkazy na judikaturu za nepřiléhavé a argumentaci za účelovou. Sama odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 12. 2009, čj. 9 As 1/2009–141, podle něhož „řádný proces“ zajišťuje rovné zacházení a ochranu práv všech studentů, zatímco hodnocení znalostí náleží výlučně zkušební komisi. Žalovaný dále cituje rozsudek ze dne 29. 10. 2020, čj. 1 As 111/2020–38, který zdůrazňuje, že účelem revize hodnocení je náprava hrubých nedostatků, nikoliv detailní přezkum obsahu zkoušky či práce.

33. Žalovaný navrhl, aby krajský soud žalobu zamítl.

IV. Shrnutí dalších vyjádření účastníků

34. Ve vyjádření doručeném krajskému soudu elektronicky dne 12. 9. 2024 (a v listinné podobě téhož znění dne 18. 9. 2024) žalobkyně namítla neexistenci řádně vedeného správního spisu na teologické fakultě. Tvrdí, že původně byly ve spise pouze dvě listiny týkající se průběhu obhajoby diplomové práce („Průběh obhajoby diplomové práce“ ze dne 26. 5. 2022 a „Průběh obhajoby diplomové práce: Oprava“ ze dne 2. 9. 2022), přičemž další dokumenty byly vytvořeny dodatečně a antedatovány. Podle žalobkyně manipulovala se zápisem o státní závěrečné zkoušce pracovnice studijního oddělení P. J., která patrně podepsala devět podpisů jednou rukou. Protokol o hlasování se na fakultě nepořizuje, posudky nejsou podepsány a některé obsahují neautorizované opravy. Z žalobou napadeného rozhodnutí plyne, že paní J. nebyla oprávněnou úřední osobou. Žalobkyně dále uvádí, že univerzita po zásahu soudu vytvořila spis ex post, a navrhuje porovnání elektronické verze spisu s tištěným přehledem včetně autentizačních údajů.

35. Žalobkyně dále kritizuje absenci hodnotících kritérií, závazných pokynů a vnitřních předpisů pro obhajoby. Tím došlo k porušení žalobkynina práva na spravedlivý proces. Vzhledem k neexistenci přezkoumatelného systému hodnocení žalobkyně znovu navrhuje ustanovení soudního znalce k posouzení opravené diplomové práce, případně ad hoc odborníka.

36. Ve vyjádření ze dne 1. 10. 2024 žalovaný uvedl, že většinu námitek již děkan a žalovaný vypořádali v odůvodnění svých rozhodnutí. Podle žalovaného žalobkyně tato odůvodnění ignoruje a opakovaně předkládá tvrzení bez důkazní opory.

37. Žalovaný odmítá tvrzení, že listiny v osobním spise žalobkyně byly vytvořeny dodatečně a antedatovány. Každá listina vznikla k datu uvedenému na dokumentu. Pokud žalobkyně tvrdí opak, měla by to prokázat, což dosud neučinila.

38. K námitkám ohledně P. J. žalovaný uvádí, že tato zaměstnankyně ukončila pracovní poměr na teologické fakultě z vlastní iniciativy a bez souvislosti s případem. Následně nastoupila na pedagogickou fakultu. Žalovaný nezaznamenal žádné porušení povinností při vyřizování záležitostí žalobkyně.

39. Ve vztahu k zápisu o státní závěrečné zkoušce žalovaný odkázal na část svého rozhodnutí označenou jako „Ad bod V. Odvolání“, kde je popsán postup zakládání zápisů. Odmítá tvrzení o nepravosti podpisů členů zkušební komise.

40. Děkan teologické fakulty obstaral e–mailová potvrzení signatářů, což žalovaný považuje za dostatečný důkaz. Pokud žalobkyně zpochybňuje pravost podpisů, měla by předložit důkazy. Žalovaný vysvětluje i rozdíl mezi počtem podpisů na listině (devět) a počtem potvrzených podpisů (osm) tak, že žalobkyně žádala identifikaci pouze osmi podpisů.

41. K opravě v posudku vedoucího diplomové práce Ing. Jaroslava Šetka, Ph.D., žalovaný uvádí, že šlo o odstranění zřejmé nesprávnosti v uvedení oboru studia, bez vlivu na hodnocení práce. Námitku žalobkyně ohledně textu „Celkový výsledek studia“ v zápisu o státní závěrečné zkoušce žalovaný označuje za bezpředmětnou, protože text je předtištěný a měl být přeškrtnut po neúspěšné obhajobě.

42. Žalovaný odmítá tvrzení, že pracovnice studijního oddělení mohla zapisovat podstatné údaje bez kontroly, a popírá jakoukoliv neoprávněnou manipulaci se zápisem. Zdůrazňuje, že domněnka žalobkyně, že pouze úřední osoby dle § 15 odst. 2 správního řádu mohou nakládat s listinami, je nesprávná.

43. Konečně žalovaný kategoricky odmítá tvrzení, že spisová dokumentace vznikla dodatečně po zásahu soudu. Listiny byly vytvořeny řádně a v souladu s právními a vnitřními předpisy; na popud soudu žalovaný pouze shromáždil všechny relevantní dokumenty.

44. Žalovaný zopakoval, že soudní přezkum se týká pouze dodržení procesních pravidel, nikoliv hodnocení znalostí studenta, což odpovídá dlouhodobé praxi správních soudů. Žalovaný je přesvědčen, že k porušení procesních či formálních pravidel nedošlo.

45. Ve vyjádření doručeném krajskému soudu elektronicky dne 10. 10. 2024 (a v listinné podobě téhož znění dne 15. 10. 2024) žalobkyně poznamenala, že dle tvrzení žalovaného paní J. rozvázala pracovní poměr dohodou z pozice vedoucí studijního oddělení, aby vzápětí nastoupila na referentské místo na pedagogické fakultě. Nechtěla tedy vykonávat funkci vedoucí a raději nastoupila jako řadový pracovník.

46. Žalobkyně navrhla provést důkazy 1) znaleckým posudkem znalce v oboru „Grafologie, specializace odvětví Psychologie oboru Školství a kultura“ za účelem ověření pravosti podpisů členů zkušebních komisí a jejích předsedů; 2) znaleckým posudkem znalce z oboru „Kybernetika, specializace odvětví Elektronika a IT elektrotechnika“ za účelem ověření řádného vedení spisu a že listiny založené ve spisu nebyly antedatovány; 3) znaleckým posudkem znalce z oboru „Právo sociálního zabezpečení, specializace odvětví důchodový systém“ za účelem posouzení, zda žalobkynina diplomová práce po opravě splňuje kvalifikační požadavky uvedené ve vnitřním předpisu univerzity.

47. Žalovaný ve vyjádření ze dne 29. 10. 2024 uvedl, že žalobkyně naznačuje, že přesun paní J. z teologické fakulty na pedagogickou fakultu žalovaného souvisel s její kauzou. Žalovaný označuje toto tvrzení za nekonkrétní a bezdůvodné.

48. Žalobkyně zpochybňuje podpisy členů zkušební komise a tvrdí, že byly provedeny „v jeden okamžik, jednou propisovací tužkou a jednou rukou“. Navrhuje znalecký posudek z oboru grafologie. Žalovaný odmítl návrh na provedení důkazu znaleckým posudkem na ověření pravosti podpisů, jelikož ta není sporná – každý člen komise potvrdil svůj podpis e–mailem. Pouhým nahlédnutím do listiny lze podle žalovaného zjistit, že tvrzení žalobkyně nemá faktický základ. Žalovaný doplnil, že případný posudek by spadal do oboru písmoznalectví, nikoli grafologie.

49. Krajský soud by dle žalovaného neměl vyhovět ani důkaznímu návrhu z oboru kybernetiky. Žalovaný uvádí, že žádný dokument nebyl antedatován, všechny vznikly v uvedených dnech. Spis byl soudu předložen v elektronické podobě, přičemž část dokumentů byla od počátku elektronická a část byla převedena z listinné podoby naskenováním.

50. Žalobkyně navrhuje přizvat znalce z oboru práva sociálního zabezpečení nebo odborníka k posouzení, zda její opravená diplomová práce splňuje kvalifikační požadavky vnitřních předpisů žalovaného. Žalovaný tento návrh odmítá s odkazem na dlouhodobou rozhodovací praxi Nejvyššího správního soudu, podle níž soudní přezkum zahrnuje pouze dodržení procesních a formálních pravidel, nikoli hodnocení vědomostí či kvality práce.

51. Ve vyjádření doručeném krajskému soudu elektronicky dne 11. 11. 2024 (a v listinné podobě téhož znění dne 14. 11. 2024) žalobkyně přiznává chybu v označení znaleckého návrhu, kdy místo grafologa měla uvést znalce z oboru expertízy písma, odvětví forenzní analýzy rukopisu, specializace identifikace pisatele podpisu a rukopisu. Zdůrazňuje, že znalecký úkol zůstává stejný.

52. Žalobkyně uvedla, že provedení tří znaleckých posudků je nezbytné. V opačném případě hrozí opakované vydávání vadných správních rozhodnutí, což by vedlo k nekonečným soudním sporům.

53. Aby bylo zachováno žalobkynino právo na spravedlivý proces a její legitimní očekávání, je zapotřebí, aby hodnocení státní závěrečné zkoušky diplomantky probíhalo přezkoumatelným způsobem. Dále potom je zapotřebí, aby bylo postaveno najisto, zda skutečný výsledek hodnocení diplomantky při obhajobě je tentýž, který je založen ve správním spise.

54. Podle žalobkyně žalovaný považuje za výhodu, že nemá stanovena závazná a přezkoumatelná kritéria hodnocení, což žalobkyně označuje za projev libovůle. Uvádí, že pokud by žalobkyně napadala ústní zkoušku či obhajobu bez zvukového záznamu, byla by v důkazní nouzi, přičemž připouští, že soudní přezkum ústních zkoušek je podle judikatury zpravidla neúspěšný. Odlišná situace je však u písemných zkoušek a obhajob, kde existují posudky, protokoly a samotná práce, proto žalobkyně navrhuje znalecké přezkoumání diplomové práce.

55. Další námitky směřují k absenci systému zajišťujícího shodu údajů ve správním spise s průběhem obhajoby, neexistenci protokolu o tajném hlasování komise a nedostatečnému zabezpečení dat v systému STAG. Žalobkyně znovu poukazuje na nesrovnalosti ve vedení spisu, včetně předkládání různých verzí soudu a podezřelého způsobu doplňování spisového přehledu, což má prověřit znalec z oboru kybernetiky.

56. Cílem žalobkyně je dosažení přezkoumatelného rozhodnutí, což vyžaduje přezkoumatelnost všech částí rozhodovacího procesu. Nepřezkoumatelnost byť jediné části by podle ní dopadla na celé rozhodnutí. Nelze uměle oddělovat přezkoumatelnost hodnocení diplomové práce na jedné straně, od dodržení procesních či formálních pravidel na straně druhé. Přezkum toliko druhého jmenovaného by nebyl dostatečný, pokud by žalovaný hodnotil vědomosti, dovednosti a schopnosti diplomantky u obhajoby naprosto libovolně.

57. Žalovaný ve vyjádření ze dne 22. 11. 2024 uvedl, že nepovažuje za účelné dále rozvíjet polemiku ohledně návrhů žalobkyně na zpracování znaleckých posudků a setrvává na stanovisku, že těmto důkazním návrhům nelze vyhovět. Podstatná část žalobkyniny reakce se týká obvinění z účelového měnění spisu a spisového přehledu. Žalovaný vysvětluje, že dokumenty týkající se studia jsou zakládány do složky studenta na teologické fakultě. V předchozím řízení (sp. zn. 51 A 14/2023) byly soudu nejprve předloženy skeny dokumentů považovaných za relevantní, následně na výzvu soudu kompletní spis. Žalovaný odmítá tvrzení, že by některé listiny byly dodatečně vytvářeny či antedatovány. K námitkám proti spisovému přehledu žalovaný uvádí, že tento byl vytvořen ad hoc pro účely soudního řízení, aby zjednodušil orientaci ve spisu. Ruční doplňování položek se týká dokumentů vzniklých po jeho vytvoření.

58. Ve vyjádření doručeném krajskému soudu ze dne 13. 12. 2024 žalobkyně uvedla, že žalovaný odmítá připustit manipulaci se správním spisem a kritizuje jeho postup, který podle žalobkyně odporuje povinnostem vyplývajícím ze správního řádu a vyhlášky o spisové službě. Žalovaný vytvořil nový spisový přehled pouze pro účely soudního řízení, aniž by doložil originál původního přehledu. Žalobkyně zdůrazňuje, že správní orgán nesmí svévolně zakládat nové spisy a neprůkazně likvidovat části původního spisu. Požaduje, aby žalovaný předložil soudu původní verzi spisového přehledu a vysvětlil, proč nepokračoval v původním přehledu, ale vytvořil zcela nový. Podle žalobkyně se žalovaný svými vyjádřeními zaplétá do nepravd, avšak má právo uvádět jakákoliv tvrzení na svou obhajobu.

V. Průběh jednání

59. Žalovaný se z účasti na jednání konaném dne 10. 12. 2025 omluvil a souhlasil s projednáním věci v nepřítomnosti své i jeho advokáta. Žalobkyně setrvala na svém procesním stanovisku a shora uvedené argumentaci. Na dotaz soudu připustila, že některé žalobní body jsou opožděné (viz níže).

60. Krajský soud provedl důkaz správním spisem a dále studijním a zkušebním řádem a metodickou pomůckou.

61. Žalobkyně upřesnila, že nadále požaduje provést důkaz pouze listinou označenou jako „Průběh studia“ zachycující žalobkyniny studijní výsledky, při jednání předloženými lékařskými zprávami, znaleckým posudkem k posouzení opravené diplomové práce, výslechem žalobkyně, výslechem vedoucího diplomové práce a samotnou diplomovou prací. K dotazu soudu uvedla, že jiné důkazní návrhy nevznáší.

62. Krajský soud provedl důkaz lékařskými zprávami psychiatričky G.H.N. ze dne 4. 4. 2023 a 20. 2. 2024 (lékařská zpráva P. Ž. ze dne 14. 3. 2018 je již obsažena ve správním spisu), dle nichž žalobkyně trpí specifickou fóbií, která se projevuje úzkostným blokem z písemného projevu. Lékařka doporučuje ověřování znalostí ústní formou a v případě zkoušek, které se skládají z ústní a písemné části, je vhodné poskytnout žalobkyni alespoň dvojnásobek času k ústnímu projevu.

63. Zbylé důkazní návrhy soud zamítl pro nadbytečnost, popřípadě irelevanci. Dosavadní výsledky žalobkynina studia nejsou pro posouzení věci jakkoli významné (obdobná listina je ostatně již součástí správního spisu). S ohledem na rozsah soudního přezkumu (viz níže) nebylo zapotřebí zadávat zpracování znaleckého posudku ani provádět důkaz žalobkyninou diplomovou prací. Výslech žalobkyně i vedoucího diplomové práce považuje krajský soud za nadbytečné, neboť skutkový stav věci je již dostatečně zachycen ve správním spisu a již provedenými důkazy.

VI. Právní hodnocení krajského soudu

64. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.).

65. Žaloba je důvodná.

66. Krajský soud předně poznamenává, že ačkoli žalobkyně jako žalovanou označila Jihočeskou univerzitu v Českých Budějovicích, žalobou napadené rozhodnutí vydal její rektor podle § 68 odst. 4 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách). Jelikož v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu vymezuje žalovaný správní orgán přímo § 69 s. ř. s., krajský soud žalobkyni ke změně označení žalovaného nevyzýval a nadále jako s žalovaným jednal právě s rektorem (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 10. 2004, čj. 5 Afs 16/2003–56, č. 534/2005 Sb. NSS).

67. Krajský soud se následně zabýval včasností uplatněných žalobních bodů, neboť nové žalobní body je možné doplňovat pouze ve lhůtě pro podání žaloby (§ 71 odst. 2 s. ř. s.). Žalobkyni bylo žalobou napadeného rozhodnutí dle jejího tvrzení i žalovaným předložené doručenky doručeno dne 14. 5. 2024. Konec dvouměsíční lhůty pro podání žaloby (§ 72 odst. 1 s. ř. s.) tedy připadl na pondělí 15. 7. 2024 (§ 40 odst. 3 s. ř. s.). Žalobní body nově uplatněné po tomto datu jsou tedy opožděné. Jedná se konkrétně o následující námitky: Námitka týkající se nepořizování protokolu o hlasování komise. Námitky týkající se neoprávněné manipulace se správním spisem (antedatování listin, neoprávněné zásahy do spisu). Námitky týkající se pravosti podpisů na záznamu o průběhu obhajoby. Námitka, dle které referentka studijního oddělení nebyla oprávněnou úřední osobou.

68. Ve vztahu k těmto námitkám samotná žaloba nic konkrétního neobsahuje (totéž platí o podání ze dne 15. 7. 2024, jímž žalobkyně pouze doložila listiny ze správního spisu). Krajský soud se jimi tedy s ohledem na jejich opožděnost nemohl zabývat. VI.A Základní východiska 69. Dále je zapotřebí připomenout základní východiska soudního přezkumu státní závěrečné zkoušky, jejíž součástí je i obhajoba závěrečné kvalifikační práce. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 17. 12. 2009, čj. 9 As 1/2009–141, dovodil, že „[s] konáním každé zkoušky přitom není spojeno pouze její ohodnocení, ale zákon s konáním zkoušky spojuje také subjektivní veřejné právo studenta na to, aby daná zkouška proběhla za podmínek stanovených studijním programem nebo studijním a zkušebním řádem [§ 62 odst. 1 písm. d)], přičemž tomuto právu studenta odpovídá povinnost vysoké školy stanovené podmínky dodržet. V tomto kontextu lze v kontrole jejich dodržení spatřovat výkon státní správy. Jinými slovy veřejná vysoká škola, resp. její orgán rozhodující ve věci dodržení podmínek stanovených studijním programem nebo studijním a zkušebním řádem pro konání státní zkoušky je vykonavatelem veřejné správy, která na něho byla přenesena právě prostřednictvím akreditace daného studijního programu a registrace vnitřních předpisů, včetně studijního a zkušebního řádu.“ 70. Podle Nejvyššího správního soudu „student při konání státní zkoušky nemá právo na ‚výsledek‘, ale na ‚řádný proces‘ s ní související, který je primárně určován podmínkami danými studijním programem, resp. studijním a zkušebním řádem [§ 62 odst. 1 písm. d) zákona o vysokých školách]. ‚Řádný proces‘ garantuje rovnou ochranu práv a rovné zacházení se všemi studenty za obecným způsobem stanovených podmínek.“ K tomu dále Nejvyšší správní soud dodal, že „[p]rincip přezkumu (státních) zkoušek na vysoké škole nespočívá a ani spočívat nemůže v přezkumu vědomostí uplatněných studentem při výkonu zkoušky a přezkumu tomu odpovídajícího ohodnocení ze strany zkoušejícího, nýbrž v přezkumu zákonnosti těch postupů, které lze ve smyslu shora uvedeného podřadit pod výkon státní správy.“ 71. V této souvislosti lze dále poukázat například na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 9. 2022, čj. 3 As 219/2020–60, dle něhož „(i) student vysoké školy může požádat orgán vysoké školy o přezkum dodržení stanovených podmínek jím absolvované zkoušky, (ii) orgán fakulty při vyřízení této žádosti vystupuje jako orgán veřejné správy při výkonu veřejné správy a o této žádosti vydává rozhodnutí, (iii) toto rozhodnutí je soudně přezkoumatelné v řízení vedeném dle § 65 a násl. s. ř. s., přičemž (iv) soudní přezkum se omezuje pouze na dodržení zákonem a vnitřními předpisy vysoké školy stanoveného postupu zkoušky.“ 72. Z uvedeného je patrno, že správní soudy nemohou posuzovat věcnou správnost postupu a hodnocení zkoušejících, popřípadě zkušebních komisí. Jedná se ve své podstatě o projev soudní zdrženlivosti vůči zásahům do samosprávy a akademické svobody vysokých škol. Jsou to totiž pouze vysoké školy, kdo mohou přiznávat akademický titul (§ 2 odst. 9 zákona o vysokých školách), a tedy i posuzovat splnění příslušných podmínek pro řádné ukončení studia. Správní soudy nemohou tuto jejich pravomoc fakticky nahrazovat tím, že by namísto k tomu povolaných akademických pracovníků hodnotily znalosti a dovednosti studentů potažmo kvalitu jejich kvalifikačních prací. Přezkumu tak podléhají pouze ty postupy, které lze podřadit pod výkon veřejné správy. Z tohoto pohledu je nepodstatné, zda se jedná o přezkum ústní zkoušky či obhajoby kvalifikační práce.

73. Podstatné je také to, že „přezkum věcné správnosti hodnocení zkušební komise je vyloučen nejen v řízení před soudem, ale i ve správním řízení, jelikož ani správní orgány nejsou oprávněny hodnotit vědomosti studenta uplatněné u zkoušky, to […] náleží pouze zkušební komisi“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 9. 2024, čj. 3 As 254/2023–31).

74. O následné ústavní stížnosti rozhodl Ústavní soud usnesením ze dne 27. 11. 2024, sp. zn. II. ÚS 3146/24, v němž konstatoval, že „chybějící institut přezkumu věcné správnosti zkoušky na vysoké škole je výrazem vůle zákonodárce vymezit konkrétní rozsah práva na vzdělání (k čemuž je podle Listiny oprávněn)“. Jakkoli uvedené vyslovil v souvislosti s přezkumem soudním, lze tento závěr vztáhnout i na předcházející správní řízení.

75. Tomu pak odpovídá i dikce čl. 27 odst. 12 studijního a zkušebního řádu: „Státní závěrečná zkouška je přezkoumatelná pouze po stránce procesní, nikoli po stránce obsahové nebo po stránce adekvátnosti hodnocení výkonu studenta. Klasifikace zkoušky je výsledkem hodnocení studenta, které náleží pouze zkušební komisi a nepodléhá dalšímu přezkumu.“ 76. K uvedenému je zapotřebí doplnit, že důkazní břemeno ohledně nesprávného průběhu zkoušky leží na studentovi, který se jejího přezkumu domáhá. Správní orgány naopak musí předložit podklady zaznamenávající postup při obhajobě, popřípadě další dokumentaci, z níž vycházely (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 3. 2019, čj. 6 As 251/2018–42). VI.B K podobě správního spisu 77. Jakkoli krajský soud vyhodnotil námitku týkající se neoprávněné manipulace se správním spisem jako opožděnou, považuje přesto za vhodné v obecnosti uvést, že předložený spis žádné závažné vady nevykazuje. Spis je opatřen spisovým přehledem a jednotlivé listiny jsou označeny pořadovým číslem. Žalovaný zaslal krajskému soudu spis v elektronické podobě. V té jej patrně i vedl, což umožňuje § 63 odst. 3 zákona č. 499/2004 Sb., o archivnictví a spisové službě a o změně některých zákonů.

78. Krajský soud nepřehlédl, že správní spis kombinuje listiny týkající se nynějšího řízení a řízení o ukončení studia, což striktně vzato neodpovídá dikci § 17 odst. 1 správního řádu, dle něhož mimo jiné platí, že „[v] každé věci se zakládá spis. Každý spis musí být označen spisovou značkou.“ Správní orgány tak vedly jakýsi sběrný spis ve vztahu ke konkrétnímu účastníkovi řízení a nikoli ke konkrétní věci, tedy samostatnému správnímu řízení. O tom vypovídá i přidělená spisová značka „X, která dle zápisu o státní závěrečné zkoušce odpovídá žalobkynině osobnímu číslu studenta. Tato skutečnost však nemůže mít za následek nezákonnost žalobou napadeného rozhodnutí, potažmo rozhodnutí děkana. Ostatně nemůže ani nijak zasáhnout do žalobkyniných veřejných subjektivních práv. VI.C K námitce nicotnosti rozhodnutí děkana 79. Krajský soud se dále zabýval námitkou nicotnosti rozhodnutí děkana, neboť toto posouzení z povahy věci musí předcházet posuzování zákonnosti rozhodnutí správních orgánů. Tato námitka není důvodná.

80. Žalobkyně námitku nicotnosti ponechává ve zcela obecné rovině, neboť tento svůj závěr opírá pouze o „nedostatek náležitostí rozhodnutí ve smyslu ust. § 68 správního řádu a zmatečnost postupu, který mu předcházel“. Krajský soud proto ve stejné míře obecnosti uvádí, že vyslovení nicotnosti rozhodnutí správního orgánu je vyhrazeno pouze těm nejvážnějším vadám.

81. Nejvyšší správní soud k tomu již v rozsudku rozšířeného senátu ze dne 22. 7. 2005, čj. 6 A 76/2001–96, č. 793/2006 Sb. NSS, konstatoval, že „[v]ady, které způsobují nicotnost, jsou např. absolutní nedostatek pravomoci, absolutní nepříslušnost rozhodujícího správního orgánu (nikoliv však pouhý nedostatek funkční příslušnosti), zásadní nedostatky projevu vůle vykonavatele veřejné správy (absolutní nedostatek formy, neurčitost, nesmyslnost), požadavek plnění, které je trestné nebo absolutně nemožné, uložení povinnosti nebo založení práva něčemu, co v právním smyslu vůbec neexistuje (co není osobou v právním slova smyslu), nedostatek právního podkladu k vydání rozhodnutí (např. uložení povinnosti podle již zrušeného předpisu).“ Žalobkyně žádné takovéto vady nebo vady podobné intenzity nenamítá a neshledal je ani krajský soud z úřední povinnosti. VI.D K námitkám nepřezkoumatelnosti 82. Nedůvodné jsou též námitky nepřezkoumatelnosti rozhodnutí žalovaného.

83. V otázce požadavků na kvalitu odůvodnění správního rozhodnutí lze poukázat například na rozsudek ze dne 16. 6. 2006, čj. 4 As 58/2005–65, v němž Nejvyšší správní soud konstatoval, že z rozhodnutí správního orgánu musí být mimo jiné patrno, „proč správní orgán považuje námitky účastníka za liché, mylné, nebo vyvrácené, které skutečnosti vzal za podklad svého rozhodnutí, proč považuje skutečnosti předestírané účastníkem za nerozhodné, nesprávné, nebo jinými řádně provedenými důkazy vyvrácené, podle které právní normy rozhodl, jakými úvahami se řídil při hodnocení důkazů“. Jinými slovy z rozhodnutí správního orgánu musí plynout, jaký skutkový stav vzal správní orgán za rozhodný, jak uvážil o pro věc podstatných skutečnostech, resp. jakým způsobem rozhodné skutečnosti posoudil. Povinnost odůvodnit rozhodnutí však z druhé strany nemůže být chápána tak, že vyžaduje podrobnou odpověď na každý argument účastníků řízení (srov. obdobně například nález Ústavního soudu ze dne 27. 3. 2012, sp. zn. IV. ÚS 3441/11). Rozhodnutí správních orgánů obou stupňů tvoří z hlediska soudního přezkumu jeden celek a není proto vyloučeno, aby případné mezery odůvodnění tato rozhodnutí vzájemně zaplňovala (srov. například rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 10. 2014, čj. 6 As 161/2013–25).

84. Je třeba také připomenout, že nepřezkoumatelnost není projevem nenaplněné představy stěžovatele, jakým způsobem nebo jak podrobně měl správní orgán své rozhodnutí odůvodnit, ale vadou, která soudu brání přezkoumat jeho rozhodnutí pro nemožnost zjistit v něm jeho obsah nebo důvody, pro které bylo vydáno (srov. například rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 2. 2017, čj. 3 Azs 69/2016–24, či ze dne 27. 9. 2017, čj. 4 As 146/2017–35).

85. Žalobkyně v žalobě uvedla, že se žalovaný nevypořádal s námitkami, v nichž dle žaloby namítala „neuskutečnění vypsaného semináře; nedostupnost vedoucího diplomové práce ke konzultacím; dehonestující hodnocení oponenta diplomové práce; kumulace dominantního postavení oponenta při obhajobě diplomové práce; nedostatek prostoru pro prezentaci diplomové práce a jejích závěrů; nepřihlédnutí k prokazatelným specifickým obtížím diplomantky při písemném projevu; lpění na tvrzených formálních nedostatcích diplomové práce; posouzení záměru prezentovat doporučené aktuální otázky úpravy důchodového zabezpečení bývalých nomenklaturních představitelů Státní bezpečnosti jako ‚odklonu od tématu‘“.

86. Žalovaný ve vyjádření k žalobě ke každé z těchto námitek identifikoval příslušnou část odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí, která se k nim vztahuje (viz odstavec 30 tohoto rozsudku). Krajský soud tyto odkazy prověřil a dospěl k závěru, že příslušné pasáže rozhodnutí žalovaného obsahují ke každé z uvedených námitek leckdy stručnou, avšak zcela přezkoumatelnou úvahu, která zcela odpovídá shora nastíněným kritériím.

87. Jako námitku nepřezkoumatelnosti vyhodnotil krajský soud též argumentaci, dle které napadené rozhodnutí pouze opakuje stanovisko prvoinstančního orgánu bez vlastní správní úvahy ohledně postavení žalobkyně coby studentky se specifickými potřebami a tvrzené ne/závaznosti metodické pomůcky. Samotná skutečnost, že se žalovaný ztotožnil se závěry děkana, ovšem nepřezkoumatelnost žalobou napadeného rozhodnutí nezakládá.

88. Namítaná absence podstatných listin ve spisu (z kontextu žalobní argumentace lze dovodit, že žalobkyně má na mysli diplomovou práci) a nedostatek jejich náležitostí (podpisy pod posudky) nejsou ze své podstaty námitkami nepřezkoumatelnosti, jak se žalobkyně patrně domnívá, ale souvisí se zjišťováním skutkového stavu věci. VI.E K námitce „zmatečnosti řízení“ 89. Krajský soud nepřisvědčil ani námitkám „zmatečnosti řízení“.

90. Z žaloby neplyne, co konkrétně žalobkyně uvedeným pojmem míní. Soudní řád správní zmiňuje pojem zmatečnost řízení pouze coby jeden z důvodů pro podání kasační stížnosti. Dle § 103 odst. 1 písm. c) s. ř. s. tak zmatečnost řízení může spočívat „v tom, že chyběly podmínky řízení, ve věci rozhodoval vyloučený soudce nebo byl soud nesprávně obsazen, popřípadě bylo rozhodnuto v neprospěch účastníka v důsledku trestného činu soudce“. Citované ustanovení tak dopadá výhradně na řízení před krajským soudem. Správní řád ani zákon o vysokých školách pojem zmatečnost řízení neznají vůbec.

91. Žalobkyně uvedenou námitku spojuje s tím, že správní orgány dle jejího názoru popírají „výrokovou část“ zápisu o státní závěrečné zkoušce. Jedná se tedy fakticky o námitku nesprávného hodnocení důkazů, kterou se krajský soud bude zabývat samostatně níže. VI.F K námitkám nedostatečně zjištěného skutkového stavu a nesprávného hodnocení důkazů 92. Krajský soud naopak přisvědčil některým námitkám týkajícím se nedostatečně zjištěného skutkového stavu a nesprávného hodnocení důkazů.

93. Jak již krajský soud shora uvedl, jsou to správní orgány, které musí doložit podklady zaznamenávající postup při obhajobě, což je projevem povinnosti zjistit skutkový stav věci bez důvodných pochybností (§ 3 správního řádu). V případě obhajoby kvalifikační práce jsou takovými podklady primárně zápis o státní závěrečné zkoušce, posudek vedoucího práce a posudek či posudky oponentů.

94. Krajský soud si je vědom určitých praktických limitů podrobnosti zápisu o státní závěrečné zkoušce, který zkušební komise vyhotovuje v průběhu porady. Lze tak připustit určitou stručnost až heslovitost, přičemž zápis je samozřejmě možné propojit s odkazy na zpracované posudky. Tyto podklady však vždy musí ve svém souhrnu dostatečně zaznamenávat skutečný průběh obhajoby, jakož i důvody, které zkušební komisi vedly k výslednému hodnocení. Jedině tak lze zajistit, aby výsledek obhajoby nebyl výrazem prosté libovůle. Řádné odůvodnění je zcela neodmyslitelně součástí řádného procesu ve smyslu shora citované judikatury Nejvyššího správního soudu. To platí tím spíše, pokud student u zkoušky či obhajoby neuspěje. Právě tehdy totiž může nejspíše vyvstat potřeba průběh takovéto zkoušky či obhajoby řádně zdokumentovat pro potřeby správního, potažmo soudního řízení.

95. Pro posouzení věci je podstatný zápis zachycující obhajobu opravené verze diplomové práce ze dne 2. 9. 2022, který uvádí následující: „Studentka představila svou DP, poukázala na několik aspektů tématu. Poté ale překvapivě odbočila od tématu a mluvila o problému pobírání důchodu příslušníky STB, mimo jiné, což považuje za morálně špatné. Byla upozorněna, že jde o obhajobu předložené práce. Oponent následně požádal studentku, aby se vyjádřila k nelogické struktuře DP. Studentka odpověděla, že má problémy s písemným projevem – a je schopná dané téma a problematiku ústně prezentovat. Poté došlo k diskusi mezi oponentem a členy komise, členové komise se snažili vysvětlit studentce, že je třeba se soustředit na (v oponentem vypracovaném posudku analyzované) základní metodologické nedostatky DP. Studentka se obhajovala tak, že na své obtíže s psaným projevem (a že to může doložit). Nebyla celkově schopná adekvátně reagovat na věcné námitky. Komise se shodla na kvalifikaci.“ V kolonce „Klasifikace“ je uvedeno: „Neprospěla“.

96. Z uvedeného je patrno, že důvodem neúspěchu obhajoby byly metodologické nedostatky diplomové práce uvedené v oponentním posudku. Tyto nedostatky však zápis nikterak nekonkretizuje, neboť hovoří pouze o „nelogické struktuře“. Proto je nutné zaměřit se dále na obsah samotného oponentního posudku.

97. Posudek oponenta ze dne 13. 8. 2022 k přepracované verzi diplomové práce uvádí: „Diplomová práce na téma ‚Důchodový systém v České republice a jeho etické aspekty‘ je pojednána na 63 stranách formátu A4 včetně abstraktu. Je nutné podotknout, že jde o přepracovaný text původní práce, která pro svoji nekvalitu neprošla obhajobou. O to zarážející je skutečnost, že tento přepracovaný text je ještě horší než text původní. Autorka si nevzala k srdci výhrady oponentů (chaotický úvod, nepatřičná struktura, chybějící metodika, odborně a stylisticky nekvalitní text). Předkládaná práce dokladuje, že studentka není schopna odborného zpracování tématu na úrovni VŠ studia. Předložená práce postrádá jasnou strukturu a metodu zpracování. Název práce, její text a abstrakt nejsou kompatibilní. Studentka volně asociuje myšlenky, či je přebírá od jiných autorů, míchá je neopodstatněně dohromady, aniž by si byla vědoma jejich nesourodosti a oborové různosti. V textu se objevují osobní proklamace či domněnky, které nemají v odborné práci místo (např. na str. 6: ‚Jsem optimistka, a proto věřím, že brzy nastane zase růst‘). Velkým nedostatkem práce je práce s literaturou. Na stranách 9 až 11 autorka odkazuje na můj text, který vůbec nepochopila a tím neskutečně překroutila jeho obsah. Prezentuje jeho chaotický výběr, který postrádá jakýkoliv význam vzhledem k autorčině tématu. Mně i jiným autorům připisuje závěry, které jsme nevyslovili. Na druhé straně je v práci řada textů, které nejsou opatřeny žádným odkazem, i když je z nich zřejmé, že nejsou autorčiným textem. Výše uvedené nedostatky jsou tak zásadního charakteru, že přepracovaný text nelze doporučit k obhajobě. Zásadní otázkou je, nakolik autorka svůj text konzultovala s vedoucím práce. Musím, bohužel, opět navrhnout hodnocení (nedostatečně).“ 98. Oponentní posudek zmiňuje určité metodologické nedostatky diplomové práce („chaotický úvod, nepatřičná struktura, chybějící metodika, odborně a stylisticky nekvalitní text“), avšak téměř nijak je konkrétně nepropojuje s jejím textem. Oponent neuvedl, proč dle jeho názoru název práce, její text a abstrakt nejsou kompatibilní. Oponentovi zcela zjevně vadí žalobkynina práce s jeho vlastním textem a texty jiných autorů, ale neuvádí, v čem a jak je žalobkyně měla desinterpretovat. Stejně tak není zřejmé, co oponent dovozuje na základě svého tvrzení, že žalobkyně některé části textu neopatřila žádným odkazem, ačkoli dle jeho názoru nebyla jejich autorkou. Pro úplnost krajský soud poznamenává, že oponentní posudek k původní verzi diplomové práce je ještě stručnější a nadto jej nelze bez dalšího vztáhnout k práci přepracované.

99. Jelikož zápis o státní závěrečné zkoušce na takto obecně vymezené výhrady oponenta pouze odkazuje, přičemž ani nespecifikuje, které z nich vedly k neúspěchu obhajoby, pak z těchto podkladů nelze seznat konkrétní důvody výsledného hodnocení.

100. Zápis nadto nikterak nevysvětluje, proč komise hodnotila jako překvapivé odbočení od tématu, pokud „mluvila o problému pobírání důchodu příslušníky STB“. Ve správním spisu je založen e–mail ze dne 25. 3. 2022, v němž vedoucí diplomové práce v odpovědi žalobkyni uvádí: „Pročetl jsem, je třeba zásadně a důsledně rozpracovat etické aspekty, dosud jsou pouze povrchně. Zaměřit se především na etickou dimenzi věkové hranice pro odchod do důchodu, problémy se zvýhodněním důsledkem vyšších příjmů významných představitelů komunistické nomenklatury (aktuálně návrhy ministra Jurečky), rovněž také výše důchodu podle počtu vychovaných dětí apod.“ (důraz doplněn). Není proto zřejmé, v čem zkušební komise (překvapivé) odbočení od tématu vlastně spatřovala, pokud se žalobkyně po obecném představení práce zaměřila na jeden z aktuálních aspektů daného tématu.

101. Shora uvedené vede krajský soud k závěru, že pokud správní orgány obou stupňů takovéto podklady akceptovaly jako dostatečné, nedostály své povinnosti řádně zjistit skutkový stav věci.

102. Jako nedůvodné krajský soud naopak vyhodnotil námitky směřující proti některým dalším nedostatkům zápisu o státní závěrečné zkoušce. V zápisu je skutečně zachovaný (nepřeškrtnutý) předtištěný text, dle něhož „Absolventka nabývá podle zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách, vysokoškolské vzdělání ve studijním programu : N0923A240004 _ Etika v sociální práci.“ Žalobkyně taktéž správně poukázala na skutečnost, že kolonka „Celkový výsledek státní závěrečné zkoušky“ zůstala prázdná a obhajoba diplomové práce je hodnocena jako „Neprospěla“, ačkoli tato formulace neodpovídá studijnímu a zkušebnímu řádu, který zná pouze známky „výborně” (1), „velmi dobře” (2), „dobře” (3) a „nevyhověl/-a” (4). Všechna tato pochybení jsou však pouze formální, neboť ze zápisu o státní závěrečné zkoušce je jinak zcela zřejmé, že žalobkyně u obhajoby diplomové práce neuspěla. O tom svědčí již samotný popis průběhu obhajoby. Z toho je patrno, že žalobkyně nesložila všechny části státní závěrečné zkoušky ve smyslu § 46 odst. 3 zákona o vysokých školách a čl. 27 odst. 1 studijního a zkušebního řádu. Zápis o státní závěrečné zkoušce není správním rozhodnutím, a nemá proto žádnou výrokovou část, která jediná by byla způsobilá založit právo nebo povinnost. Jeho obsah je tak potřeba hodnotit jako celek.

103. Krajský soud taktéž nepřisvědčil námitce, dle které zápis neobsahuje otázky členů komise a vyhodnocení odpovědí diplomantky na tyto otázky. Dle zápisu oponent vyzval žalobkyni, aby se vyjádřila ke struktuře své práce. Na to žalobkyně dle zápisu odpověděla, že má problémy s písemným projevem. Žalobkyně ani netvrdí, co konkrétně podle jejího názoru v této souvislosti v zápisu chybí (jaké další otázky jí komise kladla).

104. Nedůvodné jsou též námitky absence podstatných listin ve spisu (z kontextu žalobní argumentace lze dovodit, že žalobkyně má na mysli, že ve spisu není založena diplomová práce) a nedostatek jejich náležitostí (podpisy pod posudky).

105. Skutečnost, že správní spis neobsahuje výtisk žalobkyniny diplomové práce není vada, která by měla na posouzení věci vliv. Jak plyne ze shora uvedeného, předmětem posouzení ve správním řízení nemohlo být hodnocení zkušební komise, tedy ani to, jakým způsobem hodnotila žalobkyninu diplomovou práci. Za této situace nebylo zapotřebí tuto práci do spisu zakládat.

106. Posudky k diplomové práci pak sice skutečně neobsahují vlastnoruční podpisy jejich autorů, avšak z ničeho neplyne, že by v posuzované věci vůbec vznikla jakákoli pochybnost o jejich pravosti. To žalobkyně ani netvrdí. Ostatně pro výsledek obhajoby byl zcela zřejmě klíčový posudek oponenta, který byl samotné obhajobě přítomen. VI.G K námitce závaznosti metodické pomůcky 107. Nedůvodné jsou též námitky týkající se průběhu obhajoby.

108. Žalobkyně namítla, že neměla dostatečný prostor k představení své práce, přičemž se dovolává obsahu metodické pomůcky, která popisuje průběh obhajoby závěrečné kvalifikační práce. Ta však žádný závazný průběh obhajoby neobsahuje. V části 5.4 metodická pomůcka pouze popisuje „obvyklý“ průběh obhajoby. Z toho je zřejmé, že se v jednotlivých případech může i dle tohoto dokumentu (bez ohledu na jeho závaznost) lišit. To platí tím spíše tehdy, pokud se jedná o obhajobu opakovanou, neboť v takovém případě již do značné míry navazuje na závěr předchozího neúspěšného pokusu.

109. Žalobkyně je toho názoru, že by teologická fakulta měla přijmout podrobnější zkušební řád, popřípadě používat formulářový posudek kvalifikačních prací. Neuvedla však, z čeho by taková povinnost pro fakultu měla vyplývat. Shora citovaná judikatura Nejvyššího správního soudu skutečně dovodila, že studentovi svědčí subjektivní veřejné právo na to, aby zkouška proběhla za podmínek stanovených studijním programem nebo studijním a zkušebním řádem, ale konkrétní nároky na obsah takového řádu neklade.

110. Co se týká samotného průběhu obhajoby, žalobkyně neuvedla žádné konkrétní ustanovení zákona o vysokých školách nebo studijního a zkušebního řádu, které měla zkušební komise porušit.

111. Námitka, dle které komise neměla k dispozici diplomovou práci, je zcela spekulativní. Pokud byla diplomová práce nahraná do univerzitního systému IS/STAG, lze naopak předpokládat, že možnost seznámit se s ní měli. VI.H K námitce týkající se žalobkynina zdravotního omezení 112. Nedůvodná je konečně též námitka týkající se žalobkynina zdravotního omezení.

113. Ve správním spisu je založený výpis z evidence studentů se specifickými potřebami ze dne 27. 6. 2023, z něhož plyne, že žalobkyně „byla na vlastní žádost evidována v Centru podpory studentů se specifickými potřebami jako studentka se specifickými potřebami v době svého bakalářského studia na Zdravotně sociální fakultě JU pod osobním číslem S15341, a to od letního semestru akademického roku 2017/18 do 12. 9. 2019, kdy ukončila studium. Po tuto dobu využívala indikovaná podpůrná opatření. Po zapsání na navazující magisterské studium na Teologické fakultě v akademickém roce 2020/21 ani v jeho průběhu o evidenci v našem centru nezažádala a podpůrná opatření jí tak nebyla indikována ani poskytnuta.“ 114. Krajský soud žalobkynino zdravotní omezení v podobě specifické fóbie z písemného projevu (doložené lékařskými zprávami) nezpochybňuje. Pokud však žalobkyně z vlastní vůle v rámci svého magisterského studia nevyužívala možných podpůrných opatření, přičemž opak ani netvrdí, pak se jich nemůže domáhat až v souvislosti s obhajobou diplomové práce. Ostatně z žaloby není zřejmé, jak konkrétně měla zkušební komise dle žalobkyně v tomto ohledu vlastně postupovat.

115. Pro úplnost krajský soud poznamenává, že žalobkyně v průběhu správního řízení předložila návrh centra pro podporu studentů se specifickými potřebami ze dne 17. 1. 2019, dle kterého „[v] souladu s doporučením odborného lékaře je vhodné nahradit písemnou formu zakončení předmětu (zkouška, zápočet) ústním zkoušením, dovoluje–li to charakter předmětu. Výše uvedená opatření se vztahují pouze k organizaci a formě studia a ukončování předmětů a při jejich aplikaci by nemělo dojít ke snížení kvalitativní úrovně studia, tedy zmírnění požadavků, změně charakteristiky hodnocení či omezení množství studijních povinností. Při realizaci opatření je možné využít konzultace či pomoci ze strany centra.“ 116. I kdyby se uvedené opatření vztahovalo i na dobu žalobkynina magisterského studia, zpracování diplomové práce svým charakterem samozřejmě neumožňuje oprostit se od jejího písemného vyhotovení. Stejně tak by zkušební komise ani nemohla v této souvislosti slevit z požadavků na kvalitu diplomové práce.

VII. Závěr a náklady řízení

117. Pro konstatovanou vadu krajský soud rozhodnutí žalovaného zrušil (§ 78 odst. 1 s. ř. s.) a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení (§ 78 odst. 4 s. ř. s.). Žalovaný je v dalším řízení právním názorem krajského soudu vázán (§ 78 odst. 5 s. ř. s.).

118. Jelikož krajský soud shledal, že správní orgány nedostatečně zjistily skutkový stav věci tak, aby bylo možné spolehlivě uzavřít, že průběh obhajoby naplňoval požadavky „řádného procesu“, musí se žalovaný v dalším řízení zaměřit na odstranění této vady. Nebude–li to objektivně možné (zejména s ohledem na značný časový odstup od samotné obhajoby) musí žalovaný zjednat nápravu, která může mít i podobu opakování obhajoby.

119. O náhradě nákladů řízení krajský soud rozhodl dle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s., podle kterého nestanoví–li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu důvodně vynaložených nákladů řízení před soudem proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl.

120. Pokud jde o procesně úspěšnou žalobkyni, v jejím případě jsou náklady řízení následující: 3 000 Kč za soudní poplatek za žalobu, 2 × 3 100 Kč za dva úkony právní služby (převzetí a příprava věci a sepsání žaloby) dle § 7 bodu 5., § 9 odst. 4 písm. d) a § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění do 31. 12. 2024, 2 × 300 Kč coby paušální náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, ve znění do 31. 12. 2024, 1 × 4 620 Kč za jeden úkon právní služby (účast na jednání před soudem) dle § 7 bodu 5., § 9 odst. 5 a § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu, ve znění od 1. 1. 2025, 1 × 450 Kč coby paušální náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, ve znění od 1. 1. 2025, 1 617 Kč coby náhrada cestovních výdajů advokátky za cestu z Příbrami do Českých Budějovic a zpět, 6 × 150 Kč coby náhrada za zmeškaný čas dle § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 advokátního tarifu, ve znění od 1. 1. 2025, DPH ve výši 3 021,27 Kč, 1 934,72 Kč coby ušlý výdělek žalobkyně.

121. Celkové žalobkyniny náklady tedy činí částku 22 342,99 Kč, kterou je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám její zástupkyně.

122. Krajský soud nepřiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení za doplnění žaloby ze dne 24. 7. 2024 obsahující pouze opožděnou žalobní námitku a dále za veškerá následná žalobkyniny podání, která žalobkyně sepsala sama (nejednalo se tedy o úkon právní služby advokátky) a taktéž obsahovala opožděné žalobní body.

123. Žalovaný, který neměl v soudním řízení úspěch, nemá na náhradu nákladů řízení právo.

Poučení

I. Vymezení věci II. Shrnutí žaloby a jejího doplnění III. Shrnutí vyjádření žalovaného IV. Shrnutí dalších vyjádření účastníků V. Průběh jednání VI. Právní hodnocení krajského soudu VI.A Základní východiska VI.B K podobě správního spisu VI.C K námitce nicotnosti rozhodnutí děkana VI.D K námitkám nepřezkoumatelnosti VI.E K námitce „zmatečnosti řízení“ VI.F K námitkám nedostatečně zjištěného skutkového stavu a nesprávného hodnocení důkazů VI.G K námitce závaznosti metodické pomůcky VI.H K námitce týkající se žalobkynina zdravotního omezení VII. Závěr a náklady řízení