61 A 23/2023–30

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Hájka, Ph.D., a soudkyň Mgr. Heleny Nutilové a JUDr. Terezy Kučerové, ve věci žalobkyně: J.M., narozena dne X bytem X zastoupena advokátem Mgr. Josefem Kameníkem se sídlem Palackého 1299/25, 586 01 Jihlava proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje se sídlem U Zimního stadionu 1952/2, 370 76 České Budějovice o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 4. 2023, sp. zn. OZZL 33232/2023/jokl SS, čj. KUJCK 46168/2023, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Městský úřad Jindřichův Hradec (dále jen „správní orgán prvního stupně“) shledal žalobkyni rozhodnutím ze dne 3. 2. 2023, sp. zn. OŽP/5922/23, čj. OŽP/8722/23/KM, vinnou ze spáchání přestupků dle § 27a odst. 1 písm. b) zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání. Tohoto přestupku se dle správního orgánu prvního stupně dopustila žalobkyně z nedbalosti tím, že a) jako chovatelka chovala v době do 22. 11. 2021 psy plemene jorkširský teriér na adrese P. 152, 378 02 S. n. N., v počtu 53 kusů, zejména rozmnožovala psy v nevhodných podmínkách nebo tak, aby si sami nebo navzájem způsobovali utrpení [§ 4 odst. 1 písm. l) zákona na ochranu zvířat proti týrání] a tím, že 2) tyto psy chovala tak, že na ně dlouhodobě bezdůvodně působily nepřiměřené stresové vlivy biologické, fyzikální nebo chemické povahy [§ 4 odst. 1 písm. k) zákona na ochranu zvířat proti týrání]. Za tento přestupek správní orgán prvního stupně uložil žalobkyni pokutu ve výši 48 000 Kč a povinnost uhradit náklady řízení v paušální výši 1 000 Kč. Ve věci rozhodoval opakovaně poté, co žalovaný jeho předchozí dvě rozhodnutí zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

2. Žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím zrušil rozhodnutí správního orgánu prvního stupně ze dne 3. 2. 2023 ve vztahu k přestupku uvedenému pod bodem a) a v tomto rozsahu řízení zastavil. Ve vztahu k přestupku uvedenému pod bodem b) žalovaný změnil rozhodnutí správního orgánu prvního stupně tak, že žalobkyně „chovala v době do 22. 11. 2021 psy tak, že na ně dlouhodobě bezdůvodně působily nepřiměřené stresové vlivy ve smyslu ustanovení § 4 odst. 1 písm. k) zákona na ochranu zvířat proti týrání („Za týrání se považuje, vyvolávat bezdůvodně nepřiměřené působení stresových vlivů biologické, fyzikální nebo chemické povahy.“) a tím se dopustila přestupku podle ustanovení § 27a odst. 1 písm. b) zákona na ochranu zvířat proti týrání. Porušení ustanovení § 4 odst. 1 písm. k) zákona na ochranu zvířat proti týrání v tomto případě spočívalo v dlouhodobém výskytu vnitřních i vnějších parazitů (ušní svrab, giardie, kokcidie), onemocnění dutiny ústní a vysokou koncentrací zvířat v daném prostoru. Přestupek dle ustanovení § 27a odst. 1 písm. b) zákona na ochranu zvířat proti týrání byl spáchán z nedbalosti (§ 15 odst. 3 písm. a) zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů).“ Uloženou pokutu žalovaný snížil na 25 000 Kč.

II. Shrnutí žaloby

3. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně dne 13. 6. 2023 žalobu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích.

4. Žalobkyně uvedla, že trest byl v rámci správního řízení vymezen za období do 22. 11. 2021, tedy za dobu před vlastní hospitalizací žalobkyně v nemocnici z důvodu mozkové příhody. Závěry správního orgánu žalobkyně odmítá. Žalobkyně chovala psy v domě, kde sama bydlí, takže s nimi byla 24 hodin denně. Žalobkyně uvedla, že všichni psi byli do doby její hospitalizace v pořádku a v čistém, větraném prostředí, pravidelně několikrát za den venčení na zahradě. Dále podrobně popsala podmínky chovu (v jakém prostředí byli psi chováni) rozvedla též způsob, jakým způsobem pečovala o zdraví chovaných psů.

5. K mrtvým psům žalobkyně uvedla, že „byli pokousaní z toho důvodu, že hárající feny byly oddělené v ohrádce v patře, ale byly venčené, dole co zbyly fenky, ty nebyly ještě prohárané a psi se u toho, který ji nakryje, pokousali, to se stalo z 8.12. na 9.12.2021“. Někteří psi byli hubení nikoli z důvodu nedostatku potravy, ale proto, že v době hárání špatně nebo někteří vůbec nežrali. Žalobkyně připustila pouze zanedbání péče o zuby. Ušní svrab pravidelně léčila přípravkem Advocate, který nakaženým psům v případě potřeby aplikovala. Nádory mléčných žláz v době před rozhodným obdobím měla pouze jedna fena a ta byla sledována (doklad od veterinárního lékaře žalobkyně doložila). K zánětu mléčných žláz u ostatních fen došlo v době žalobkyniny hospitalizace či v útulku, kde jsou umístěné. Diagnózu luxace pately žalobkyně odmítla s tím, že podle ní žádný pes nekulhal. Fena operovaná v útulku měla pohmožděnou nohu při odběru. Ke zjištěným giardiím a onemocnění očí žalobkyně uvedla, že se jedná o bakterie z nepořádku. Psi byli zavření v domě 3 týdny a žalobkyně se o ně v době hospitalizace nemohla starat.

6. Žalobkyně opakovaně zdůraznila, veškeré zjištěné nedostatky jsou důsledkem její neplánované a náhlé hospitalizace z důvodu mozkové příhody. Ještě v září roku 2021 bylo vše v pořádku, což potvrzují i vyslechnutí svědci A., B. a K.. Nedává přitom žádný smysl, aby žalobkyně začala svůj chov zanedbávat náhle až od září 2021 do 22. 11. 2021.

7. Pokud žalobkyně svůj chov provozovala jako podnikatelskou činnost, bylo v jejím nejvyšším zájmu, aby chov probíhal bezproblémově. Z recenzí od zákazníků řízení vyplynulo, že se vždy o psy starala řádně, její zákazníci byli spokojení a k zakoupeným psům neměli žádné výhrady.

8. Správní orgány hodnotily veškeré důkazy účelově a zásadně v její neprospěch. Z provedených důkazů není bez důvodných pochybností možné učinit závěr, že v daném případě šlo o týrání zvířat. Svědecké výpovědi tento závěr vylučují. Správní orgán vycházel pouze ze zprávy Krajské veterinární správy Státní veterinární správy pro Jihočeský kraj (dále jen „krajská veterinární správa“), která však není samostatným rozhodnutím a nelze se tudíž proti ní samostatně bránit. Závěry učiněné v této zprávě jsou nepřezkoumatelné a není možné se o ně opírat. Za této situace je dle žalobkyně třeba postupovat v souladu se zásadou in dubio pro reo, tedy v pochybnostech ve prospěch obviněné.

9. Jelikož žalobkyně vyjma opravných prostředků nemá možnost se odbornému stanovisku krajské veterinární správy bránit, oslovila znalce z oboru veterinární lékařství za účelem vypracování znaleckého posudku s tím, že avizovaný termín zpracování je přelom září a října roku 2023. Dále uvedla, že následně znalecký posudek předloží soudu a navrhuje provést jím důkaz. Vedle toho žalobkyně navrhla provést důkaz též jejím výslechem a správním spisem.

10. Žalobkyně navrhla, aby krajský soud rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

III. Shrnutí vyjádření žalovaného

11. Žalovaný ve vyjádření k žalobě připomněl, že žalobkyně nebyla uznána vinnou z přestupku spočívajícího v jednání rozporném s § 4 odst. 1 písm. l) zákona na ochranu zvířat proti týrání, tj. že by psy chovala v nevhodných podmínkách nebo tak, aby si sama nebo vzájemně způsobovala utrpení. Žalovaný proto nerozumí tomu, proč žalobkyně přesto v žalobě podmínky chovu popisuje. V souvislosti s pokousáním psů a úhynem psů v prosinci roku 2021 se žalobkyní žádné přestupkové řízení správní orgány nevedly.

12. K námitce účelového hodnocení důkazů žalovaný uvedl, že řízení v části zastavil právě proto, že správní orgán prvního stupně vytýkané přestupkové jednání v této části neprokázal.

13. Vyjádření krajské veterinární správy je závazné pouze při posuzování otázky, zda určité jednání je týrání zvířat či nikoli. Žalovaný vycházel i z dalších podkladů (právě na jejich základě řízení v části zastavil). Dle žalovaného je však zřejmé, že zdravotní potíže psů jsou dlouhodobého charakteru a nevznikly až po hospitalizaci žalobkyně. Zanedbání péče vyjádření krajské veterinární správy jednoznačně potvrzuje. Žalovaný upozornil, že odborné otázky týkající se stavu zvířat a podmínek chovu nepřísluší krajskému soudu hodnotit (k tomu poukázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 12. 2020, čj. 10 As 306/2018–68).

14. Žalovaný uvedl, že pokud jde o odborné vyjádření krajské veterinární zprávy (potvrzené též Ústřední veterinární správou) nelze jej zrušit pro nesprávnost na základě znaleckého posudku. Posouzení, zda se jedná o týrání zvířat, přísluší pouze veterinárnímu lékaři krajské veterinární správy, který splňuje příslušné kvalifikační požadavky. K tomu žalovaný poukázal na § 53d zákona č. 166/1999 Sb., o veterinární péči (veterinární zákon).

15. K podpoře svých tvrzení žalovaný navrhl provést důkaz výslechem pracovníků krajské veterinární správy, kteří nynější věc posuzovali.

16. Žalovaný navrhl, aby krajský soud žalobu zamítl.

IV. Průběh jednání

17. Účastníci řízení při jednání konaném dne 10. 7. 2024 setrvali na svých procesních stanoviscích i shora popsané argumentaci.

18. K dotazu soudu žalobkyně uvedla, že trvá na důkazním návrhu jejím účastnickým výslechem a dále navrhuje, aby krajský soud nechal vyhotovit znalecký posudek z oboru veterinárního lékařství. Žalovaný naopak uvedl, že na svém důkazním návrhu nadále netrvá. Krajský soud usnesením zamítl důkazní návrhy žalobkyně pro nadbytečnost, neboť skutkový stav věci je již dostatečně zachycen ve správním spisu (viz dále). Účastnický výslech je nadto pouze podpůrným důkazním prostředkem, přičemž žalobkyně měla prostor vylíčit svůj pohled na věc již v samotné žalobě, což ostatně také učinila.

19. Krajský soud pro úplnost uvádí, že dne 8. 7. 2024 obdržel návrh žalobkynina zástupce na odročení jednání nařízeného na den 10. 7. 2024 v 10:00, a to z důvodu kolize s jednáním u Okresního soudu v Náchodě téhož dne v 9:

30. Tomuto návrhu nevyhověl pro opožděnost.

20. V této souvislosti lze odkázat například na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 1. 2020, čj. 9 As 184/2018–33, dle něhož „je nutné trvat na bezodkladnosti omluvy, tedy, aby byla sdělena ihned poté, co vznikne překážka bránící v účasti na jednání (viz rozsudky NSS ze dne 21. 6. 2013, č. j. 6 As 25/2013 – 23, ze dne 27. 1. 2015, č. j. 6 As 215/2014 – 25, a ze dne 10. 10. 2012, č. j. 1 As 116/2012 – 25)“ (důraz doplněn). Předvolání k jednání u krajského soudu bylo zástupci žalobkyně dle doručenky založené ve spisu doručeno dne 12. 6. 2024. Předvolání k jednání u Okresního soudu v Náchodě je datováno dnem 15. 5. 2024. Z toho plyne, že i v nejzazším případě, kdy by okresní soud doručil zástupci žalobce předvolání do datové schránky tzv. fikcí (uplynutím desátého dne od dodání datové zprávy), musel zástupce o kolizi jednání vědět nejpozději dne 12. 6. 2024, kdy mu předvolání doručil krajský soud. Přesto zástupce žalobkyně s podáním návrhu na odročení jednání vyčkával téměř měsíc, kdy jej zaslal pouhé dva dny před nařízeným jednáním. Za této situace krajský soud nemohl návrh hodnotit jako včasný (a tedy řádně uplatněný), přestože by jinak kolize s dříve nařízeným jednáním obecně vzato coby důvod pro odročení postačovala.

V. Právní hodnocení krajského soudu

21. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.).

22. Žaloba není důvodná.

23. Krajský soud úvodem poznamenává, že v nynější věci je spornou otázkou to, zda se žalobkyně dopustila týrání zvířat tím, že psy chovala tak, že na ně dlouhodobě bezdůvodně působily nepřiměřené stresové vlivy biologické, fyzikální nebo chemické povahy [§ 4 odst. 1 písm. k) zákona na ochranu zvířat proti týrání], a to konkrétně v podobě zanedbání zdravotního stavu chovaných psů. Žalobkyně v tomto ohledu argumentuje – stručně řečeno – tím, že ke vzniku shora popsaných zdravotních potíží psů muselo dojít v době od 22. 11. 2021, kdy byla žalobkyně hospitalizována v nemocnici kvůli mozkové příhodě (co se chovaných psů týče, žalobkyně připustila pouze zanedbání péče o zuby).

24. Žalobní argumentace směřující k ostatním podmínkám chovu či skutkům, jichž se posuzované přestupkové jednání netýká (pokousání a úhyn psů v prosinci roku 2021) je tak zcela mimoběžná, a krajský soud se jí proto již dále nezabýval. V.A K námitce nepřezkoumatelnosti 25. Krajský soud nejprve posuzoval námitku nepřezkoumatelnosti, jejíž důvodnost by sama o sobě byla důvodem pro zrušení žalobou napadeného rozhodnutí. Této námitce soud nepřisvědčil.

26. V otázce požadavků na kvalitu odůvodnění správního rozhodnutí lze poukázat například na rozsudek ze dne 16. 6. 2006, čj. 4 As 58/2005–65, v němž Nejvyšší správní soud konstatoval že z rozhodnutí správního orgánu musí být mimo jiné patrno, „proč správní orgán považuje námitky účastníka za liché, mylné, nebo vyvrácené, které skutečnosti vzal za podklad svého rozhodnutí, proč považuje skutečnosti předestírané účastníkem za nerozhodné, nesprávné, nebo jinými řádně provedenými důkazy vyvrácené, podle které právní normy rozhodl, jakými úvahami se řídil při hodnocení důkazů“. Jinými slovy z rozhodnutí správního orgánu musí plynout, jaký skutkový stav vzal správní orgán za rozhodný, jak uvážil o pro věc podstatných skutečnostech, resp. jakým způsobem rozhodné skutečnosti posoudil. Povinnost odůvodnit rozhodnutí však z druhé strany nemůže být chápána tak, že vyžaduje podrobnou odpověď na každý argument účastníků řízení (srov. obdobně například nález Ústavního soudu ze dne 27. 3. 2012, sp. zn. IV. ÚS 3441/11). Rozhodnutí správních orgánů obou stupňů tvoří z hlediska soudního přezkumu jeden celek a není proto vyloučeno, aby případné mezery odůvodnění tato rozhodnutí vzájemně zaplňovala (srov. například rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 10. 2014, čj. 6 As 161/2013–25).

27. Žalobkyně námitku nepřezkoumatelnosti zdůvodňuje tím, že nepřezkoumatelné je již odborné vyjádření krajské veterinární správy. Ta k věci podávala své odborné vyjádření opakovaně. Krajský soud k tomu poznamenává, že odůvodnění závazného stanoviska dle § 149 správního řádu (za nějž lze nepochybně považovat i odborné vyjádření krajské veterinární správy) by mělo alespoň v základních parametrech odpovídat požadavkům na odůvodnění meritorního rozhodnutí dle § 68 odst. 3 téhož zákona (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 1. 2019, čj. 1 As 375/2018–26).

28. V prvotním odborném vyjádření připojeném k podnětu k projednání přestupku ze dne 6. 12. 2021 se krajská veterinární správa věnovala v podstatě pouze podmínkám chovu. Pro posouzení nynějšího případu (ve shora vymezeném rozsahu) tak nepřináší nic podstatného.

29. V doplnění odborného vyjádření ze dne 16. 2. 2022 se však již podrobněji vyjádřila i ke zdravotnímu stavu chovaných psů. Krajská veterinární správa uvedla, že u 21 psů byl při příjmu do útulku zjištěn zubní kámen a paradentóza. Dále uvedla, že z předložených veterinárních zpráv plyne, že nebyl důkladně sledován zdravotní stav psů a docházelo k zanedbání některých jejich zdravotních problémů. Konkrétně v tomto ohledu krajská veterinární správa zmínila předně giardiózu a svrab, popsala povahu těchto onemocnění (včetně způsobu jejich přenosu, popř. životního cyklu) a na základě toho dospěla k závěru, že tyto nakažlivé choroby se musely v chovu vyskytovat dlouhodobě. Dále uvedla, že „[v]eterinární nálezy z klinických vyšetření chovaných zvířat potvrzují dlouhodobě nedostatečnou péči o zvířata (onemocnění dutiny ústní, přerostlé drápy, novotvary, staré zranění, luxace pately)“.

30. Uvedená odborná vyjádření následně potvrdila i Ústřední veterinární správa Státní veterinární správy (dále jen „ústřední veterinární správa“) potvrzením ze dne 4. 5. 2022, v němž mimo jiné uvedla, že „[v]šechny nalezené zdravotní obtíže nevznikají ze dne na den, ale zpravidla se jedná o dlouhodobě přetrvávající zdravotní problémy, které postupně gradují (cysty mazových žláz, nádory na mléčné žláze, paradentóza, parazitální onemocnění)“. Ústřední veterinární správa uzavřela, že „[z] odborného lékařského hlediska lze jednoznačně vyloučit, že nalezená onemocnění vznikla až po hospitalizaci chovatelky, tedy v období od 22. 11. 2021 – 3. 12. 2021, kdy proběhla kontrola, respektive 9. 12. 2021, kdy byli psi vyšetřeni při příjmu do útulku.“ Totožné závěry jsou obsaženy též v potvrzení odborného vyjádření ze dne 24. 8. 2022, v němž ústřední veterinární správa dále konkretizovala, že giardióza byla zjištěna u 37 psů a svrab u 33 psů. U čtyřech psů byl nalezen othematom.

31. Jakkoli si lze vždy představit odůvodnění podrobnější a košatější, krajský soud na uvedených závěrech nic nepřezkoumatelného neshledal. Nutno podotknout, že dlouhodobost některých shora uvedených zdravotních obtíží je zcela zřejmá i naprostému laikovi (zejména onemocnění dutiny ústní) a podrobnější odůvodnění v podstatě ani nevyžaduje. V.B K námitkám nesprávně zjištěného skutkového stavu věci 32. Nedůvodné jsou též námitky nesprávně zjištěného skutkového stavu věci. Těmi žalobkyně zpochybňuje správnost odborných stanovisek krajské a ústřední veterinární správy.

33. Krajský soud předesílá, že skutková zjištění správních orgánů i Státní veterinární správy mají ve správním spisu dostatečnou oporu. Zdravotní stav jednotlivých psů v době jejich odebrání v prosinci 2021 zachycuje především jejich soupis (č. l. 4), na něj navázaná foto a videodokumentace na DVD (č. l. 42) a veterinární zprávy pořízené při umístění psů do jednotlivých útulků (č. l. 57). Žalobkyně ostatně samotnou existenci tam uvedených zdravotních obtíží u jednotlivých psů nezpochybňuje. V návaznosti na uvedené jsou pak pro posouzení věci klíčová odborná vyjádření krajské a ústřední veterinární správy.

34. Dle § 4 odst. 1 písm. k) zákona na ochranu zvířat proti týrání se za týrání zvířat považuje „vyvolávat bezdůvodně nepřiměřené působení stresových vlivů biologické, fyzikální nebo chemické povahy“.

35. Dle § 24a zákona o ochraně zvířat proti týrání platí, že „[o]becní úřad obce s rozšířenou působností si vyžádá v řízení o přestupku odborné vyjádření krajské veterinární správy, které je pro toto řízení závazné. Je–li řízení zahájeno z podnětu krajské veterinární správy a součástí podnětu je i odborné vyjádření, další odborné vyjádření se nevyžaduje.“ 36. Krajský soud znovu připomíná, že toto odborné vyjádření nepochybně představuje svou povahou závazné stanovisko ve smyslu § 149 správního řádu (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 1. 2019, čj. 1 As 375/2018–26).

37. Dle § 75 odst. 2 věty druhé s. ř. s. platí, že „[b]yl–li závazným podkladem přezkoumávaného rozhodnutí jiný úkon správního orgánu, přezkoumá soud k žalobní námitce také jeho zákonnost, není–li jím sám vázán a neumožňuje–li tento zákon žalobci napadnout takový úkon samostatnou žalobou ve správním soudnictví“ (důraz doplněn).

38. Nejvyšší správní soud k tomu například v rozsudku ze dne 17. 3. 2017, čj. 2 As 230/2016–65, uvedl, že „postupuje–li obecně krajský soud dle § 75 odst. 2 věty druhé s. ř. s., má přezkoumat jiný úkon správního orgánu pouze v mezích žalobcem uplatněných žalobních bodů. Dle tohoto ustanovení rovněž platí, že soud přezkoumá zákonnost subsumovaného právního aktu a nepřezkoumává tedy jeho věcnou správnost, což by ostatně bylo například v případech přezkumu závazných stanovisek dotčených orgánů státní správy z odborného hlediska neproveditelné bez dalšího znaleckého zkoumání závazného stanoviska“ (důraz doplněn).

39. Jak již krajský soud shora uvedl, dotčené orgány ve svých odborných vyjádřeních dostatečně popsaly dlouhodobě neutěšený zdravotní stav žalobkyniných psů, který předcházel žalobkynině hospitalizaci dne 22. 11. 2021.

40. Žalobkyně v nynější věci napadá v podstatě pouze správnost odborných vyjádření a nikoli jejich zákonnost.

41. Krajský soud tak v podstatě nad rámec nutného uvádí, že žalobkyně v této souvislosti předestřela svůj popis toho, jakým způsobem o psy pečovala a poukázala na provedené výslechy svědků (popřípadě recenze jejích zákazníků). Ty však již pro jejich laickou povahu nemohou poskytnout informace způsobilé zpochybnit odborné závěry veterinárních lékařů Státní veterinární zprávy.

42. Svědecké výpovědi, jichž se žalobkyně dovolává, nadto ani nevypovídají nic o stavu konkrétních psů v období žalobkyniny hospitalizace nebo době bezprostředně předcházející. Svědek K. pouze uvedl, že v srpnu roku 2021 viděl přímo pouze psa, kterého kupoval (včetně jeho matky a otce). Zbytek psů viděl pouze přes okno a jen na základě toho uvedl, že nezaznamenal, že by psi byli týraní. Podobně obecná je i výpověď svědkyně B., která si od žalobkyně koupila psa v roce 2016 a žalobkyni navštívila v září roku 2021, přičemž si žádného zanedbání nevšimla. Obdobně obecná je též výpověď svědkyně A., která měla žalobkyni navštívit taktéž v září roku 2021 a nepřišlo jí, že by mělo docházet k nějakému týrání psů. Z těchto výpovědí žádným způsobem neplyne, že by svědci zdravotní stav psů jakkoli blíže zkoumali. I kdyby tak krajský soud odhlédl od jejich neodbornosti, nemají jejich svědecké výpovědi pro posouzení shora vymezeného přestupku žádný význam.

43. Žalobkyně dále předložila ve správním řízení 16 daňových dokladů na léky či veterinární vyšetření jednotlivých psů a 5 lékařských zpráv z let 2017 až 2021, nicméně ty s ohledem na datum vzniku i rozsah plnění v žádném případě nemohou osvědčit náležitou péči o zdraví 53 zvířat, které žalobkyně chovala ke dni zahájení kontroly dne 3. 12. 2021. Pro názornost lze uvést, že za rok 2021 (tedy období z hlediska vymezení přestupku nejvíce relevantní) žalobkyně předložila pouze fakturu za veterinární vyšetření ze dne 3. 3. 2021 na 2 797 Kč, platební výměr za veterinární činnost ze dne 6. 9. 2021 na 213 Kč a fakturu za léky ze dne 4. 10. 2021 na 1 589 Kč, tj. celkem částku 4 599 Kč, která odpovídá průměrné částce 86,8 Kč (sic!) na jednoho psa za rok 2021.

VI. Závěr a náklady řízení

44. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

45. O náhradě nákladů řízení krajský soud rozhodl dle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s., podle kterého nestanoví–li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu důvodně vynaložených nákladů řízení před soudem proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl.

46. Žalobkyně nebyla ve věci úspěšná, a nemá proto právo na náhradu nákladů řízení. V případě procesně úspěšného žalovaného nevyšlo najevo, že by vynaložil náklady nad rámec své běžné činnosti, proto mu soud náhradu nákladů nepřiznal.

Poučení

I. Vymezení věci II. Shrnutí žaloby III. Shrnutí vyjádření žalovaného IV. Průběh jednání V. Právní hodnocení krajského soudu V.A K námitce nepřezkoumatelnosti V.B K námitkám nesprávně zjištěného skutkového stavu věci VI. Závěr a náklady řízení