61 A 24/2023– 113

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Hájka, Ph.D., a soudců Mgr. Heleny Nutilové a Mgr. et. Mgr. Bc. Petra Jiříka, ve věci žalobkyně: BOHEMIA BIKE, a. s., IČO 63910756 sídlem Pujmanové 1753/10a, 140 00 Praha 4 zastoupená advokátem Mgr. Lukášem Kučerou sídlem Lipenská 869/17, 370 01 České Budějovice proti žalované: Česká obchodní inspekce, ústřední inspektorát sídlem Gorazdova 1969/24, 120 00 Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 7. 1. 2021, sp. zn. ČOI 107675/19/2000, čj. ČOI 2959/21/O100/2000/Sy/Št, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Česká obchodní inspekce, inspektorát Jihočeského a Vysočiny (dále jen „správní orgán prvního stupně“ či „prvoinstanční orgán“) ze dne 10. 8. 2020, sp. zn. 107675/19/2000 SŘ 0409/20, čj. ČOI 104165/20/2000/Ži, shledala žalobkyni vinnou z přestupků: a) podle § 54 odst. 4 písm. a) zákona č. 90/2016 Sb., o posuzování shody stanovených výrobků při jejich dodávání na trh (dále jen „zákon o posuzování shody“), kterého se dopustila tím, že jako dovozce stanovených výrobků nezajistila, aby výrobky jí dodávané na trh splňovaly stanovené požadavky, jelikož porušila povinnost stanovenou v § 8 odst. 2 písm. a) bodu 4 a 5 a v § 8 odst. 4 zákona o posuzování shody, neboť v období od 1. 1. 2017 do 2. 10. 2019 ve své provozovně na adrese Okružní 697 v Českých Budějovicích (dále jen „provozovna“) u výrobků nabíjecí adaptér Li–ion Baterry Charger model SSLC126V42 (dále jen „nabíjecí adaptér“) v ceně 1 000 Kč/ks v celkovém počtu 1 286 kusů před jejich uvedením na trh nezajistila, aby výrobce uvedl na výrobcích své identifikační a kontaktní údaje a v případě jednoho výrobku uvedeného na trh dne 2. 10. 2019 nezajistila, aby k výrobku byly přiloženy jasné a srozumitelné instrukce a bezpečnostní informace v českém jazyce, tudíž uváděla na trh výrobky určené k posuzování shody bez toho, že by ověřila, zda jsou výrobky v souladu se stanovenými požadavky podrobněji specifikovanými v nařízení vlády č. 117/2016 Sb., o posuzování shody výrobků z hlediska elektromagnetické kompatibility při jejich dodávání na trh (dále jen „nařízení vlády č. 117/2016 Sb.“), neboť uvedené výrobky nevyhovovaly požadavkům ustanovení § 7 odst. 1 až 3 nařízení vlády č. 117/2016 Sb. a v souladu s požadavky specifikovanými v nařízení vlády č. 118/2016 Sb., o posuzování shody elektrických zařízení určených pro používání v určitých mezích napětí při jejich dodávání na trh (dále jen „nařízení vlády č. 118/2016 Sb.“), neboť uvedené výrobky nevyhovovaly požadavkům § 6 odst. 1 až 3 tohoto nařízení; b) podle § 54 odst. 3 písm. a) zákona o posuzování shody, kterého se dopustila tím, že jako dovozce stanovených výrobků nezajistila, aby výrobky jí dodávané na trh splňovaly stanovené požadavky, čímž porušila povinnost stanovenou v § 8 odst. 2 písm. a) bodu 2 a 3 zákona o posuzování shody, neboť v období od 1. 1. 2017 do 2. 10. 2019 ve své provozovně uvedla na trh celkem počtu 1 286 kusů nabíjecích adaptérů za cenu 1 000 Kč/ks, aniž by před jejich uvedením na trh zajistila, aby výrobky byly opatřeny označením CE a k výrobkům bylo přiloženo prohlášení o shodě vydané výrobcem, tudíž uváděla na trh výrobky určené k posuzování shody bez toho, že by ověřila, zda jsou výrobky v souladu se stanovenými požadavky podrobněji specifikovanými v nařízení vlády č. 117/2016 Sb., uvedený výrobek nevyhovoval požadavkům § 7 odst. 1 tohoto nařízení vlády a požadavkům § 6 odst. 1 nařízení vlády č. 118/2016 Sb.; c) podle § 19a odst. 3 písm. a) zákona č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů (dále jen „zákona o technických požadavcích na výrobky“), kterého se dopustila tím, že porušila povinnost dle § 13 odst. 1 a 2 zákona o technických požadavcích na výrobky, neboť v období od 1. 1. 2017 do 2. 10. 2019 ve své provozovně uvedla v postavení dovozce na trh celkem 1 286 kusů nabíjecích adaptérů za cenu 1 000 Kč/ks, které nesplňovaly požadavky uvedeného zákona v provedení nařízení vlády č. 481/2012 Sb., o omezení používání některých nebezpečných látek v elektrických a elektronických zařízeních (dále jen „nařízení vlády č. 481/2012 Sb.“), kdy se jedná o stanovené výrobky, a to elektrozařízení, jelikož nezajistila, aby výrobky byly opatřeny označením CE, k uvedeným výrobkům bylo přiloženo EU prohlášení o shodě vydané jejich výrobcem, výrobky byly opatřeny kontaktními údaji výrobce a identifikací dovozce s jeho kontaktními údaji, čímž tyto výrobky nevyhovovaly požadavkům § 8 odst. 1 písm. c), d), f) a odst. 2 nařízení vlády č. 481/2012 Sb.; d) podle § 19a odst. 3 písm. b) zákona o technických požadavcích na výrobky, kterého se dopustila tím, že porušila povinnost dle § 13 odst. 1 a 2 zákona o technických požadavcích na výrobky, neboť v období od 1. 1. 2017 do 5. 11. 2019 ve své provozovně uvedla v postavení výrobce na trh čtyři druhy elektrokol, a to skládací elektrokolo Leader Fox Harlan 20“ v počtu 47 kusů, elektrokolo Leader Fox Induktora 28“ v počtu 28 ks, trekingové elektrokolo Denver Gent v počtu 140 ks, elektrokolo Leader Fox E–bike Awalon Lady 29“ v počtu 236 ks, které nesplňovaly požadavky uvedeného zákona v provedení nařízení vlády č. 481/2012 Sb., kdy se jedná o stanovené výrobky, a to elektrozařízení a dále v provedení nařízení vlády č. 176/2008 Sb., o technických požadavcích na strojní zařízení (dále jen „nařízení vlády č. 176/2008 Sb.“), jedná se o stanovené výrobky, a to strojní zařízení, neboť uváděla na trh stanovené výrobky v rozporu s § 4 odst. 3 písm. c) nařízení vlády č. 176/2008 Sb. a přílohy č. 2 části 1 oddílu A, jelikož ES prohlášení o shodě neobsahovalo následující údaje: údaje o výrobci a identifikaci dvou strojních zařízení a to kol typu Harlan a Awalon Lady v případě prohlášení vydaného dne 1. 1. 2016, větu s prohlášením, že strojní zařízení splňuje všechna příslušná ustanovení předpisu Evropské unie, konkrétně Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/42/ES o strojních zařízeních a o změně směrnice 95/16/ES (dále jen „směrnice 2006/42/ES“) v případě prohlášení ze dne 4. 12. 2018 v rozporu s § 4 odst. 3 písm. b) nařízení vlády č. 176/2008 a přílohy č. 1 bodu 1.7.3. písm. a) a f) tohoto nařízení vlády, jelikož strojní zařízení nebylo označeno adresou výrobce a rokem výroby, v rozporu s § 4 odst. 3 písm. a) nařízení vlády č. 176/2008 Sb. nezajistila kompletní technickou dokumentaci na jednotlivá strojní zařízení, dále v rozporu s nařízením vlády č. 481/2012 Sb. k uvedeným výrobkům nevypracovala EU prohlášení o shodě podle § 12 tohoto nařízení vlády, nezajistila kompletní technickou dokumentaci k elektrozařízení a neuvedla na elektrozařízení kontaktní údaje o výrobci, čímž tyto výrobky nevyhovovaly požadavkům § 5 odst. 1 až 3 a § 6 odst. 1 tohoto nařízení vlády; e) podle § 54 odst. 3 písm. b) zákona o posuzování shody, kterého se dopustila tím, že jako výrobce stanovených výrobků nezajistila, aby výrobky jí uváděné na trh splňovaly stanovené požadavky, jelikož porušila povinnost stanovenou v § 6 odst. 1 až 3 zákona o posuzování shody, když v období od 1. 1. 2017 do 5. 11. 2019 ve své provozovně uvedla na trh čtyři druhy elektrokol, a to skládací elektrokolo Leader Fox Harlan 20“ v počtu 47 kusů, elektrokolo Leader Fox Induktora 28“ v počtu 28 ks, trekingové elektrokolo Denver Gent v počtu 140 ks, elektrokolo Leader Fox E–bike Awalon Lady 29“ v počtu 236 ks, aniž před jejich uvedením na trh zajistila vypracování EU prohlášení o shodě podle § 12 nařízení vlády č. 117/2016 Sb., kompletní technickou dokumentaci k výše uvedeným výrobkům a na výrobcích uvedení kontaktních údajů o výrobci, tudíž uváděla na trh výrobek určený k posuzování shody bez toho, že by ověřila, zda je výrobek v souladu se stanovenými požadavky podrobněji specifikovanými v nařízení vlády č. 117/2016 Sb., kdy uvedené výrobky nevyhovovaly požadavkům ustanovení § 5 odst. 1 a 6 tohoto nařízení vlády; f) podle § 24 odst. 1 písm. a) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, kterého se dopustila tím, že jako prodávající v rozporu se zákazem užívání nekalých obchodních praktik dle § 4 odst. 4 zákona o ochraně spotřebitele jednala způsobem naplňujícím znaky klamavého konání ve smyslu § 5 odst. 1 uvedeného zákona, neboť dne 21. 8. 2019 ve své provozovně poskytla EU prohlášení o shodě vydané dne 10. 10. 2010, jakož i univerzální návod k používání jízdního kola obsahující toto EU prohlášení o shodě, kde nepravdivě informovala spotřebitele o shodě jízdních kol Leader Fox druhů městská, MTB, Cross cestovní a tříkolek s normou ČSN EN ISO 4210–2, ačkoli se o stanovený výrobek nejedná a aniž by prokázala posouzení shody uvedených výrobků s předmětnou normou.

2. Za tyto přestupky správní orgán prvního stupně žalobkyni uložil úhrnnou pokutu ve výši 400 000 Kč a povinnost nahradit náklady řízení paušální částkou ve výši 1 000 Kč.

3. Žalovaná žalobou napadeným rozhodnutím žalobkynino odvolání zamítla a rozhodnutí správního orgánu prvního stupně potvrdila.

II. Shrnutí žaloby

4. Proti rozhodnutí žalované podala žalobkyně dne 29. 1. 2021 žalobu k Městskému soudu v Praze, který ji usnesením ze dne 16. 5. 2023, čj. 15 A 5/2021–60, postoupil místně příslušnému Krajskému soudu v Českých Budějovicích. II.A Námitky týkající se nabíjecích adaptérů 5. Žalobkyně předně brojila proti závěrům napadeného rozhodnutí ve vztahu k přestupkům specifikovaným v odstavci 1 písm. a) až c) tohoto rozsudku (uvedení na trh 1 286 kusů nabíjecích adaptérů). Ke všem těmto námitkám konstatovala, že žalovaná, jakož i prvoinstanční orgán, se s odvolacími námitkami nevypořádaly a žádné dokazování v tomto směru neprovedly. Postup žalované, jakož i správního orgánu prvního stupně, shledala v rozporu s § 2 odst. 3, § 3, § 50 odst. 1, § 50 odst. 3 a § 68 odst. 3 správního řádu.

6. V první žalobní námitce uvedla, že podkladem pro závěr žalované byl kontrolní nákup jednoho kusu nabíjecího adaptéru. Dle žalobkyně se jednalo o exces zaměstnance ve smyslu § 21 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „přestupkový zákon“), neboť kontrolujícím inspektorům nabídl nabíjecí adaptér, i když nebyl určen pro prodej (byl určen pro interní potřeby); k uvedenému poukázala na výpověď svědka pana V. Zaměstnanec žalobkyně byl k prodeji nabíjecího adaptéru fakticky vyprovokován kontrolujícím inspektorem, který postupoval v rozporu s § 8 písm. b) a § 9 písm. a) a b) zákona č. 255/2012 Sb., o kontrole (dále jen „kontrolní řád“), neboť zaměstnance žalobkyně nutil k prodeji neprodejného zboží. Žalobkyně je přesvědčena, že se nejednalo o kontrolní nákup za účelem zjištění stavu věci, nýbrž o kontrolní nákup za účelem uložení sankce.

7. Žalobkyně dále uvedla, že není dovozcem nabíjecích adaptérů dle § 3 písm. f) zákona o posuzování shody, nýbrž jejich výrobcem. Nabíjecí adaptéry neprodává samostatně, nechává si je vyrábět u společnosti Well Sincere Enterprise Limited jako komponenty k elektrokolům, které vyrábí, resp. jejich jednotlivé komponenty si nechává vyrábět a prodává je pod svým jménem. K uvedenému odkázala na fakturu k nabíjecím adaptérům, z níž vyplývá, že se jedná o vyúčtování dodání jednotlivých částí kol a nikoli samostatného zboží pro dovoz a prodej v České republice. Výrobu si dle potřeby zadává v Číně s tím, že specifikaci výrobku si určuje sama. Uvedené podložila odkazem na obchodní dokumentaci a svůj internetový obchod, kde žádné nabíjecí adaptéry k prodeji nenabízela a nenabízí. Závěrem pak odmítla argumentaci, že by nabíjecí adaptéry jako dovozce v počtu 1286 kusů uvedla na trh.

8. K otázce absence označení CE uvedla, že toto neměl pouze jeden výrobek prodaný zaměstnancem žalobkyně, prohlášení o shodě bylo žalobkyní správnímu orgánu doloženo. Namítla, že v řízení nebylo nijak prokázáno, že by žalobkyně uvedla na trh 1 286 kusů nabíjecích adaptérů bez označení CE a bez prohlášení o shodě jako jejich dovozce. Nabíjecí adaptéry jsou součástí výrobků elektrokol, která standardně všechna označení CE a další požadované údaje a informace mají buď přímo na výrobku, nebo v dokumentaci k výrobku. V daném případě nebylo označení CE na nabíjecím adaptéru, který sloužil na prodejně pro interní účely a nebyl určen pro prodej; v jiných případech ke všem nabíjecím adaptérům standardně označení CE připojuje. Žalobkyně doložila vzorový návod k použití elektrokola Leader Fox, kde byl uveden i návod k nabíjecímu adaptéru a údaje o žalobkyni jako výrobci mimo jiné i nabíjecího adaptéru jako součásti k elektrokolu.

9. Žalobkyně se rovněž ohradila proti zjištěním, že absence označení CE vyplývá i ze zjištění Českého telekomunikačního úřadu (dále jen „ČTÚ“); v tomto případě se mohlo jednat nanejvýše o otázku vad některých kusů nabíjecích adaptérů k elektrokolům, která však nebyla předmětem řízení.

10. Pokud jde o otázku, že některé nabíjecí adaptéry nebyly označeny označením CE, uvedla, že s časovým odstupem a při velkém množství dodávaných elektrokol nemohla sdělit, jak k pochybení došlo. Připustila, že na daných nabíječkách nemusela být omylem nalepena nálepka s označením CE, kdy nálepka s označením CE u těchto kusů nabíječek se mohla ztratit při balení příslušenství ke kolům a jejich odesílání prodejci nebo při přebalování u prodejce, či i při užívání kol, resp. nabíječek spotřebitelem. Zopakovala, že z uvedených skutečností nelze dovodit závěr, že by žalobkyně jako dovozce uvedla na trh 1 286 kusů nabíječek bez označení CE a bez prohlášení o shodě. II.B Námitky týkající se nezajištění kompletní technické dokumentace k uváděným elektrokolům a chybějící zákonem stanovené náležitostí u prohlášení o shodě 11. Žalobkyně brojila taktéž proti závěrům napadeného rozhodnutí ve vztahu k přestupkům specifikovaným v odstavci 1 písm. d) a e) tohoto rozsudku (nezajištění kompletní technické dokumentace k uváděným elektrokolům a chybějící zákonem stanovené náležitostí u prohlášení o shodě).

12. Žalobkyně odmítla závěr, že technická dokumentace neobsahovala výsledky zkoušek jednotlivých strojních zařízení, veškeré technické zprávy a výsledky zkoušek a výkresy strojního zařízení. Namítla, že předložila k vyráběným elektrokolům rozsáhlou technickou dokumentaci (zejména různé zprávy o provedených testech a zkouškách u všech komponentů vyráběných elektrokol, včetně certifikátů renomovaných zkušebních subjektů a výkresy kol a dále prohlášení o shodě), ze které jednoznačně vyplývá dodržení veškerých stanovených postupů, resp. veškerých zkoušek a postupů dle normy ČSN EN 15194, což je pro posouzení shody postačující. Nesouhlasila rovněž s tím, že nedoložila dodržení stanovených postupů při posuzování shody stanovených výrobků.

13. V argumentaci žalované naopak spatřuje znak libovůle, neboť výkladem žalované při posuzování náležitostí technické dokumentace dle nařízení vlády č. 176/2008 Sb. lze dojít k závěru, že technická dokumentace žalobkyně vždy neodpovídá v nějakém směru představám žalované. Takový postup je z hlediska ochrany veřejných subjektivních práv za zcela nepřijatelný.

14. K absentujícím náležitostem předkládaných prohlášení o shodě žalobkyně uvedla, že správní orgán by měl každý případ posuzovat podle jeho konkrétních okolností. V daném případě bylo žalobkyni vytýkáno, že neuvedla v prohlášeních o shodě určité údaje, které jsou však v různé podobě a v různých formách uváděny v různých dokumentech, návodech, obalech, které jsou spotřebitelům zpřístupněny a v dokumentaci k výrobkům obsaženy. S ohledem na konkrétní okolnosti však absence těchto údajů nemůže vést k pochybnostem o tom, zda byla u výrobku posouzena jeho shoda v souladu s právními předpisy. Uloženou pokutu v řádu 100 000 Kč za absenci takových údajů považuje za zcela nepřiměřenou; k uvedenému odkázala na materiální korektiv společenské škodlivosti zakotvený v § 5 přestupkového zákona.

15. Pokud je žalobkyni vytýkáno, že na některých jí prodávaných elektrokolech nebyly při kontrole uvedeny kontaktní údaje o žalobkyni jako výrobci, namítla, že je nutné dovodit, že pokud je právním předpisem umožněno uvést údaje o výrobci na obalu a přiloženém dokladu, výrobce v přiložených dokladech uvádí údaje ještě ve větším než právním předpisem požadovaném rozsahu a současně na samotném výrobku uvede základní údaje, pak takové jednání nelze považovat za přestupek. Ozřejmila, že štítky s kompletní adresou provozovny na kola nebyly nalepeny omylem z důvodu, že se jednalo o tzv. montáž vzorků před výrobou. I pokud by bylo odhlédnuto od námitek žalobkyně (nejde o jednání v rozporu s § 5 nařízení vlády č. 117/2016 Sb., v platném znění), pak takové námitky žalobkyně rozhodně irelevantní nejsou, k čemuž žalobkyně poukázala na ustanovení o skutkovém omylu (§ 16 přestupkového zákona) a ustanovení o zproštění odpovědnosti právnické osoby za přestupek (§ 21 přestupkového zákona). Současně konstatovala, že žalovaná se nevypořádala se všemi odvolacími námitkami a napadené rozhodnutí shledává v rozporu s § 3 a § 68 odst. 3 správního řádu. II.C Námitka týkající se informování o shodě jízdních kol s normou ČSN EN ISO 4210–2 16. Závěrem žalobkyně brojila také proti závěrům napadeného rozhodnutí ve vztahu k výroku specifikovaného v odstavci 2 písm. f) tohoto rozsudku (informování o shodě jízdních kol žalobkyně s normou ČSN EN ISO 4210–2).

17. Postup, jakož i závěr žalované, shledala v rozporu s § 68 odst. 2, § 3 a § 50 odst. 3 správního řádu, neboť žalovaná se s níže uvedenými skutečnostmi a námitkami v napadeném rozhodnutí řádně nevypořádala. Odmítla závěr, že v průběhu kontroly nedoložila žádné dokumenty prokazující shodu s uvedenou normou a zkušební certifikáty ze dne 20. 1. 2020 doložila až v průběhu správního řízení. Uvedla, že není pravdou, že by již v průběhu kontroly nepředkládala dokumentaci ke shodě jí vyráběných jízdních kol s normou ČSN EN ISO 4210–2. V průběhu kontroly předložila kontrolujícím inspektorům doklady o zkouškách rámů kol, které platí jak pro elektrokola, tak pro jízdní kola, a dokládají provedení postupů pro soulad s normou ČSN EN ISO 4210–2. Dále doložila certifikáty k jednotlivým modelům. V případě uvedených jízdních kol byla oprávněna sama provést posouzení shody s danou normou v rámci tzv. modulu interního řízení výroby. Namítla, že zákon nestanovuje koncentrační lhůtu v tom smyslu, že by určité důkazy mohly být předloženy pouze v průběhu kontroly, a nikoliv až v navazujícím správním řízení o přestupku. Poznamenala, že je letitým prodejcem jízdních kol, kdy testování a posuzování shody jí vyráběných kol s normou ČSN EN ISO 4210–2 provádí dlouhodobě. Datum vydání certifikátu shledala jako nepodstatné, neboť je zřejmé, že posouzení shody s normou ČSN EN ISO 4210–2 formou tzv. modulu interního řízení výroby provádí. II.D Navrhovaný petit 18. Žalobkyně navrhla, aby krajský soud rozhodnutí žalované, jakož i správního orgánu prvního stupně, zrušil.

III. Shrnutí vyjádření žalované

19. Žalovaná se ve vyjádření k žalobě k otázce uvedení na trh 1 286 kusů nabíjecích adaptérů uvedla, že jsou sice převážně prodávány jako součást elektrokol, ale současně jsou samostatným výrobkem. Nabíjecí adaptér je stanoveným výrobkem podle zákona o posuzování shody a podle zákona o technických požadavcích na výrobky a musí splňovat požadavky stanovené v nařízení vlády č. 481/2012 Sb., č. 117/2016 Sb., a č. 118/2016 Sb. Oproti tomu elektrokola jako stanovené výrobky ve smyslu výše uvedených zákonů musí splňovat požadavky stanovené v nařízení vlády č. 481/2012 Sb., č. 176/2008 Sb., a č. 117/2016 Sb. Uvedla, že kontrolní nákup simuloval běžný nákup spotřebitele a ohradila se proti tvrzením spočívajícím v donucení zaměstnance žalobkyně k prodeji výrobku.

20. Z dokumentů předložených žalobkyní jednoznačně vyplývá, že je dovozcem nabíjecích adaptérů, přičemž k uvedenému odkázala na nabývací doklad č. W1518–332 ze dne 31. 1. 2018. Vzhledem k tomu, že nabíjecí adaptér je samostatným výrobkem k posuzování shody, musí být opatřen označením CE a musí k němu být vydáno prohlášení o shodě. Podotkla, že chybějící označení CE je odpovědností objektivní, nelze tedy namítat, že na některé nabíječce nebyla omylem nalepena nálepka s označením CE, kdy posouzení shody u elektrokola jako celku nepostačuje.

21. K přestupkům týkajícím se nezajištění technické dokumentace a prohlášení o shodě k elektrokolům odkázala na obsah napadeného, jakož i prvostupňového rozhodnutí, kde je uvedeno, které náležitosti žalobkyně ve vztahu k prohlášení o shodě a ve vztahu k technické dokumentaci nesplnila. Odmítla argumentaci, že požadované údaje byly uvedeny v návodech a jiných dokumentech pro spotřebitele, a tím nedošlo k porušení právních předpisů.

22. Skutečnost, že technická dokumentace neobsahovala veškeré náležitosti potom znamená, že žalobkyně nedodržela stanovený postup posouzení shody u vyráběných elektrokol. V důsledku protiprávního jednání žalobkyně tak mohlo dojít u uživatelů prodávaných elektrokol k majetkové i nemajetkové újmě z důvodu možného nesplnění základních požadavků na bezpečnost výrobku a z tohoto důvodu nejde o absenci marginálních údajů.

23. Rovněž odmítla námitky vztahující se ke skutkovému omylu a naplnění liberačních důvodů; k pochybením pak uvedla, že chyběla kontaktní adresa výrobce a rok výroby.

24. K poslednímu vytýkanému přestupku uvedla, že dne 21. 8. 2019 žalobkyně při kontrole správního orgánu I. stupně nepravdivě informovala spotřebitele o shodě jízdních kol Leader Fox druhů městská, MTB, Cross cestovní a tříkolek s normou ČSN EN ISO 4210–2. Nesouhlasila s tím, že není podstatné datum vydání certifikátu, jestliže se žalobkyně klamavé praktiky dopustila tím, že při provedené kontrole neměla k dispozici dokumentaci prokazující shodu prodávaných kol s technickou normou. Spotřebiteli byla tedy dne 21. 8. 2019 podána nepravdivá informace, když žalobkyně shodu s předmětnou normou nijak nemohla prokázat.

25. Závěrem uvedla, že napadené rozhodnutí bylo vydáno v souladu s právními předpisy, je přezkoumatelné a uloženou pokutu považuje za přiměřenou závažnosti spáchaných přestupků.

26. Žalovaná navrhla, aby krajský soud žalobu zamítl.

IV. První rozsudek krajského soudu a zrušující rozsudek Nejvyššího správního soudu

27. Krajský soud rozhodnutí žalované rozsudkem ze dne 28. 8. 2024, čj. 61 A 24/2023–72, zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. Krajský soud většině žalobních námitek nepřisvědčil, avšak důvodnou shledal námitku, týkající se informování o shodě jízdních kol s normou ČSN EN ISO 4210–2, v souvislosti s níž správní orgány dovodily porušení zákazu užívání nekalých obchodních praktik. Použití takovýchto praktik krajský soud nepovažoval za prokázané bez důvodných pochybností. Krajský soud uvedl, že „správní orgán prvního stupně a žalovaná nehodnotily řádně žalobkyní předložené důkazy (test reporty a zkušební certifikáty), a není tak postaveno na jisto, že se žalobkyně vytýkaným postupem dopustila klamavého jednání podle § 4 odst. 4 zákona o ochraně spotřebitele. Jinak řečeno, pokud správní orgány hodnotily předložené test reporty a zkušební certifikáty jako důkazy předložené opožděně, dopustily se nezákonnosti, neboť přestupkové řízení není ovládáno koncentrační zásadou. Povinností správního orgánu je zjistit skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti (§ 3 správního řádu).“ 28. S tímto hodnocením se neztotožnil Nejvyšší správní soud, který rozsudkem ze dne 28. 7. 2025, čj. 1 As 215/2024–35, rozsudek zdejšího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že žalovaná „považovala za věcně nesprávnou (nepravdivou) informaci již to, že žalobkyně má k okamžiku poskytnutí EU prohlášení k dispozici nezbytnou technickou dokumentaci k prokázání shody. Certifikáty vydané až dne 20. 1. 2020 tak nepovažovala za opožděné (jak se mylně domníval krajský soud), ale za dodatečně doložené, které však nemohou vyvrátit kontrolní zjištění o tom, že žalobkyně deklarovala shodu výrobků s normou ČSN, přestože tuto shodu nebylo možné ke dni provedení kontroly z žádných relevantních podkladů (technické dokumentace) prokázat.“ Nejednalo se tedy o aplikaci koncentrace řízení.

29. Nejvyšší správní soud se dále zabýval povahou žalobkyní předložených dokladů, přičemž odlišoval mezi tím, zda se jednalo o doklady dodatečně předložené nebo doklady dodatečně vytvořené. Test reporty, které se vztahují výhradně k rámům kol, jsou datovány do období předcházejícímu kontrolovanému období, avšak „jde pouze o dokumenty svědčící o testování části výrobků, o jejichž shodě s normou ČSN žalobkyně v době kontrolního úkonu informovala. Samy o sobě tudíž nemají potenciál prokázat, že výrobek jako celek (zde jízdní kolo) byl v daný okamžik souladný s danou normou.“ 30. Nejvyšší správní soud se proto dále zabýval později předloženými zkušebními certifikáty: „Jelikož kontrola v provozovně žalobkyně byla zahájena již dne 21. 8. 2019, je zjevné, že zkušební certifikáty ze dne 20. 1. 2020 ověřující shodu výrobků s normou ČSN byly vydány až po provedení kontrolního úkonu, při kterém mělo podle správních orgánů dojít k předložení technické dokumentace k prokázání shody s normou. Přesto ale žalobkyně údaj o shodě s normou ČSN uváděla již při úkonu dne 21. 8. 2019. V danou chvíli však žalobkyně nemohla vzhledem k neexistenci zkušebních certifikátů z žádných podkladů dovodit, že je výrobek skutečně ve shodě s normou ČSN. Tyto certifikáty prokazující shodu byly vydány až o zhruba pět měsíců později. Z této časové posloupnosti je patrné, že žalobkyně v okamžiku provedení kontrolního úkonu neměla k dispozici dostatečnou technickou dokumentaci k prokázání shody výrobků s normou ČSN, neboť výše uvedené test reporty, které mohla mít v danou dobu k dispozici, samy tuto shodu kvůli svému zaměření pouze na rámy kol neprokazují. […] V případě zkušebních certifikátů vydaných dne 20. 1. 2020 tedy jde z hlediska výše uvedeného členění o případ dodatečně vytvořených podkladů, jejichž obsah však nemůže ovlivnit závěry stěžovatelky ke skutkovému stavu ukotvenému ke dni relevantního kontrolního úkonu, resp. pro období od 21. 8. 2019 do 19. 1. 2020. Pro toto období tedy žalobkyně ve správním řízení žádným předloženým důkazem nevyvrátila kontrolní zjištění o tom, že deklarovala shodu výrobků s normou ČSN, přestože tuto shodu nebylo možné ke dni 21. 8. 2019 z žádných relevantních podkladů (technické dokumentace) dovodit.“ V. Průběh jednání 31. Účastníci řízení při jednání konaném dne 28. 8. 2024 setrvali na svých procesních stanoviscích i shora uvedené argumentaci. Žalovaná nad rámec uvedeného konkretizovala, v čem žalobkyně nevyhověla příslušným normám při zpracování technické dokumentace elektrokol. Žalovaná k důkazu předložila řadu listin, které se však již z velké části nacházejí ve správním spisu. Krajský soud tyto důkazní námitky zamítl pro nadbytečnost, neboť skutkový stav věci je ve správním spisu již dostatečně zachycen.

32. Při jednání konaném dne 19. 11. 2025 setrvali na již dříve uplatněné argumentaci.

33. Žalobkyně vyjádřila nesouhlas s tím, že by její výrobky v době kontroly nebyly v souladu s normou ČSN EN ISO 4210–2, a tedy že by klamala spotřebitele. Žalobkyně navrhla provést důkaz komunikací s Evropskou asociací výrobců jízdních kol, dle které žalobkyně nemusí provádět testy na celá kola. Soulad s uvedenou normou žalobkyně deklarovala prohlášením o shodě a předložila také test reporty k jednotlivým částem jízdních kol vyhotovené specializovanými subjekty ještě před provedením kontroly, ačkoli to nebylo její zákonnou povinností. Skutečnost, že žalobkyně dále předložila certifikáty k celým kolům vyhotovené po uskutečnění kontroly, neznamená, že by v té době nesplňovala požadavky uvedené normy. Navrhla provést důkaz též odborným vyjádřením či znaleckým posudkem, které by měly prokázat soulad s příslušnou technickou normou. Žalobkyně zdůraznila, že v tomto ohledu bylo povinností správních orgánů dostatečně zjistit skutkový stav věci.

34. Žalovaná uvedla, že žalobkyně vydala k běžným jízdním kolům prohlášení o shodě, ačkoli se nejedná o stanovené výrobky, což samo o sobě představuje nepravdivou informaci. Dále žalobkyně deklarovala jejich shodu s normou ČSN EN ISO 4210–2, avšak ke dni kontroly nepředložila žádnou technickou dokumentaci. Později přeložila pouze test reporty na části kol. Jako výrobce však měla povinnost posoudit celý výrobek. Zkušební certifikáty žalobkyně vyhotovila až po provedení kontroly. Žalovaná navrhla provést důkaz normou ČSN EN ISO 4210–2.

35. Návrhy na doplnění dokazování krajský soud zamítl pro nadbytečnost, resp. irelevanci. Podstata věci spočívá v tom, co žalobkyně deklarovala a jakou technickou dokumentaci měla žalobkyně k dispozici ke dni kontroly. Reálná shoda s normou ČSN EN ISO 4210–2 není pro posouzení věci podstatná.

VI. Právní hodnocení krajského soudu

36. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.).

37. Žaloba není důvodná. VI.A K námitkám nepřezkoumatelnosti 38. Krajský soud se nejprve zabýval námitkami nepřezkoumatelnosti, jejichž důvodnost by sama o sobě byla důvodem pro zrušení žalobou napadeného rozhodnutí. Těmto námitkám nepřisvědčil.

39. V otázce požadavků na kvalitu odůvodnění správního rozhodnutí lze poukázat například na rozsudek ze dne 16. 6. 2006, čj. 4 As 58/2005–65, v němž Nejvyšší správní soud konstatoval, že z rozhodnutí správního orgánu musí být mimo jiné patrno, „proč správní orgán považuje námitky účastníka za liché, mylné, nebo vyvrácené, které skutečnosti vzal za podklad svého rozhodnutí, proč považuje skutečnosti předestírané účastníkem za nerozhodné, nesprávné, nebo jinými řádně provedenými důkazy vyvrácené, podle které právní normy rozhodl, jakými úvahami se řídil při hodnocení důkazů“. Jinými slovy z rozhodnutí správního orgánu musí plynout, jaký skutkový stav vzal správní orgán za rozhodný, jak uvážil o pro věc podstatných skutečnostech, resp. jakým způsobem rozhodné skutečnosti posoudil. Povinnost odůvodnit rozhodnutí však z druhé strany nemůže být chápána tak, že vyžaduje podrobnou odpověď na každý argument účastníků řízení (srov. obdobně například nález Ústavního soudu ze dne 27. 3. 2012, sp. zn. IV. ÚS 3441/11). Rozhodnutí správních orgánů obou stupňů tvoří z hlediska soudního přezkumu jeden celek a není proto vyloučeno, aby případné mezery odůvodnění tato rozhodnutí vzájemně zaplňovala (srov. například rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 10. 2014, čj. 6 As 161/2013–25).

40. Krajský soud v této souvislosti uvádí, že žalobkyně ponechala námitky nepřezkoumatelnosti pouze v obecné rovině s tím, že se žalovaná údajně nevypořádala s jejími odvolacími námitkami. Krajský soud proto ve stejné míře obecnosti uvádí, že žalovaná v žalobou napadeném rozhodnutí nejprve shrnula podstatu posuzovaných přestupků a odvolacích námitek, s nimiž se řádně vypořádala na stranách 5 až 9 svého rozhodnutí. VI.B K námitkám týkajícím se nabíjecích adaptérů 41. Krajský soud se dále zabýval námitkami týkajícími se nabíjecích adaptérů, resp. pochybení, která žalovaná v souvislosti s nimi u žalobkyně shledala. Tyto námitky nejsou důvodné.

42. Žalobkyně předně zpochybňovala, že by na trh uváděla nabíjecí adaptér jako samostatný výrobek. S tímto tvrzením se krajský soud neztotožnil.

43. Z obsahu spisového materiálu plyne, že při kontrole dne 2. 10. 2019 byl do kontrolního nákupu zakoupen nabíjecí adaptér v ceně 1 000 Kč, který byl samostatně prodán žalobkyní, jak vyplývá i z faktury č. 11721208. Žalobkyně k výrobku poskytla nabývací doklad č. W1518–332 ze dne 31. 1. 2018, ze kterého vyplývá, že zakoupila 1 286 kusů těchto adaptérů od společnosti WELL SINCERE ENTERPRISE LIMITED, RM 804, Sino centre, 582–592 Nathan road, KLN, Hong Kong, přičemž na zakoupeném výrobku bylo uvedeno jméno výrobce SANS ELECTRONIC Co., LTD, a tato společnost je také uváděna v technické dokumentaci k nabíjecímu adaptéru. Podle sdělení prodávajícího se jednalo o poslední kus výrobku ze skladu. V protokolu o výslechu svědka konaném dne 26. 5. 2020 svědek Vaclík, který byl za žalobkyni přítomen kontrole, označil prodaný nabíjecí adaptér za výrobek, který byl určen pro interní účely žalobkyně.

44. Námitce excesu zaměstnance žalobkyně soud nepřisvědčil, rovněž neshledal důvodné ani namítané pochybení správního orgánu v postupu v rozporu s § 8 písm. b) a § 9 písm. a) a b) kontrolního řádu. Z obsahu úředního záznamu ze dne 2. 10. 2019 plyne, že téhož dne byl proveden kontrolní nákup nabíjecího adaptéru. Výrobek byl zabalen v papírové krabici spolu s připojovacími kabely a návodem k užití v anglickém jazyce a dle sdělení prodejce se jednalo o poslední výrobek ze skladu. Po provedení kontrolního nákupu inspektoři předložili zaměstnanci žalobkyně služební průkazy a výrobek byl vrácen zpět do prodeje. Soud k tomuto odkazuje na fakturu č. 11721208, vystavenou ke kontrolnímu nákupu, kdy žalobkyně vybrala předmět zdanitelného plnění M/79/19/5 CHARGER v hodnotě 1 000 Kč. Pokud by žalobkyně neprodávala předmětný výrobek nikdy samostatně, ale pouze jako „součást“ elektrokola, dozajista by ve svém systému nemohla mít nabíjecí adaptér jednotkově naceněn a takto jej i prodat. Rovněž je třeba konstatovat, že žalobkyně je, s výjimkou zjevně excesivního jednání zaměstnance, plně odpovědna za chování a jednání svých zaměstnanců. Soud v postupu zaměstnance však zjevně excesivní jednání neshledal, a proto této námitce nepřisvědčil. Dlužno podotknout, že žalobkyně proti shora učiněným závěrům nijak nebrojila, ač jí byl úřední záznam ze dne 2. 10. 2019 řádně doručen dne 8. 10. 2019, rovněž ani nebrojila písemnými a zdůvodněnými námitkami proti kontrolním zjištěním v protokolu o kontrole ze dne 22. 1. 2020, který byl žalobkyni řádně doručen dne 23. 1. 2020.

45. Ze spisového materiálu též neplyne, že by zaměstnanec žalobkyně byl k prodeji výrobku přinucen, resp. slovy žalobkyně vyprovokován. K tomuto žalobkyně nic bližšího nedodala a zůstala pouze v této obecné rovině tvrzení. Skutečnost, že zaměstnanec žalobkyně prodal tvrzeným omylem jeden kus nabíjecího adaptéru určený pro účely testování (interní potřeby žalobkyně), nenaplňuje liberační důvody pro zproštění odpovědnosti žalobkyně za přestupek. Tvrzenou ochotu prodejce spotřebitelům (inspektorům) vyhovět, nelze pojímat jako nátlak a porušení § 8 a 9 kontrolního řádu. Dle sdělení prodávajícího (zaměstnance žalobkyně) se jednalo o poslední kus ze skladu, který byl po odsouhlasení ceny vrácen zpět do prodeje.

46. Co se týče výpovědi svědka pana V., soud konstatuje, že dle jeho výpovědi nabíjecí adaptér nebyl na skladě, avšak inspektorům byl nabídnut nabíjecí adaptér určený pro interní účely, nicméně již nerozporoval, že tento produkt byl po stornovaném kontrolním nákupu vrácen zpět do prodeje. Pouhé konstatování žalobkyně o chybném postupu jejího zaměstnance za spáchaný přestupek nenaplňuje liberační důvody podle § 21 přestupkového zákona a nelze jej posoudit jako zjevný exces.

47. Krajský soud dále konstatuje, že žalobkyně své tvrzení, že je výrobcem nabíjecího adaptéru, neprokázala. Na zakoupeném kusu výrobku bylo uvedeno jméno výrobce SANS ELECTRONIC Co., LTD, tato společnost je také uváděna v technické dokumentaci k nabíjecímu adaptéru. Na tom nemění nic ani skutečnost, že si žalobkyně zakoupila 1 286 kusů těchto adaptérů od společnosti WELL SINCERE ENTERPRISE LIMITED. Nabíjecí adaptér Li–ion Baterry Charger byl dne 2. 10. 2019 prokazatelně samostatně prodán zaměstnancem žalobkyně. Nabíjecí adaptér je sice určen pro použití u elektrokol prodávaných žalobkyní, zároveň se však jedná o samostatný výrobek a takto byl také inspektorům v rámci kontrolního nákupu dne 2. 10. 2019 prodán. Žalobkyně tedy je ve vztahu k nabíjecímu adaptéru dovozcem ve smyslu § 3 písm. f) zákona o posuzování shody a § 2 písm. e) zákona o technických požadavcích na výrobky, neboť jej dovezla ze třetí země do Evropské unie a uvedla jej na trh.

48. Odkaz žalobkyně na § 3 písm. f) nařízení vlády č. 481/2012 Sb. je rovněž neopodstatněný, neboť v takovémto případě by žalobkyně byla považována za výrobce nabíjecího adaptéru, pokud by si elektrozařízení vyráběla nebo si jej nechávala navrhnout nebo vyrobit a uváděla by jej na trh pod vlastním jménem nebo ochrannou známkou. Jak už bylo shora uvedeno, na výrobku bylo uvedeno jméno výrobce SANS ELECTRONIC Co., LTD, včetně jejího loga, tato společnost byla také uváděna v technické dokumentaci k nabíjecímu adaptéru. Jméno žalobkyně či její ochranná známka na výrobku chyběla. Veškerou technickou dokumentaci k nabíjecím adaptérům nechal provést vlastník licence – společnost Wuxi SANS ELECTRONIC Co., LTD. Soud dále k argumentaci žalobkyně podotýká, že nabíjecí adaptér není součástí výrobku elektrokola, o čemž svědčí i to, že zaměstnanec žalobkyně v rámci kontrolního nákupu prodal nabíjecí adaptér samostatně, nadto je nabíjecí adaptér samostatným příslušenstvím k elektrokolu nikoliv jeho součástí.

49. Jednou z podmínek pro uvedení stanovených výrobků na trh je posouzení shody, kterému se povinně podrobují pouze ty výrobky, u nichž to stanoví právní předpis. Ustanovení § 12 odst. 3 zákona o technických požadavcích na výrobky určuje, že vláda ve svých nařízeních upraví pro jednotlivé skupiny stanovených výrobků, podmínky pro jejich uvádění na trh, popřípadě do provozu, nebo pro jejich opakované použití, a postupy a úkony, které musí být při posuzování shody splněny. Nabíjecí adaptéry jsou na základě § 1 nařízení vlády č. 117/2016 Sb., a § 1 nařízení vlády č. 118/2016 Sb., výrobkem určeným k posuzování shody ve smyslu § 4 zákona o posuzování shody a na základě § 2 odst. 1 nařízení vlády č. 481/2012 Sb. jsou stanoveným výrobkem ve smyslu § 12 odst. 1 písm. a) zákona o technických požadavcích na výrobky.

50. Z § 15 odst. 2 zákona o posuzování shody, § 13 odst. 1 nařízení vlády č. 117/2016 sb., § 12 nařízení vlády č. 118/2016 Sb., a § 14 odst. 2 nařízení vlády č. 481/2012 Sb. plyne, že označení CE musí být umístěno na výrobku viditelně a nesmazatelně, pokud to není možné, musí být označení CE umístěno na obalu a v přiložených dokladech. Pokud jde o zakoupený nabíjecí adaptér, ten vzhledem k jeho rozměrům bylo možné označit označením CE, požadované označení však neobsahoval na svém povrchu a označení nebylo uvedeno ani na obalu a v přiložených dokumentech výrobku. K námitce žalobkyně, že nebyl označen pouze nabíjecí adaptér prodaný dne 2. 10. 2019 inspektorům, soud konstatuje, že absence označení CE vyplývá i ze zjištění ČTÚ, na který se obrátil spotřebitel ve věci rušení radiového příjmu nabíjecím adaptérem zakoupeným s elektrokolem Leader Fox a toto podání bylo postoupeno správnímu orgánu prvního stupně z důvodu absence označení CE. Z uvedeného lze jednoznačně vyvodit závěr, že chybějící označení CE nebylo pouze excesem u jediného výrobku prodaného žalobkyní v rámci kontrolního nákupu dne 2. 10. 2019, nýbrž k tomuto pochybení došlo minimálně u tří těchto výrobků (jeden nabíjecí adaptér zakoupený v kontrolním nákupu a dva shodné nabíjecí adaptéry zdokumentované v podnětu spotřebitele). Rovněž tak námitka možné ztráty označení u uvedených nabíjecích adaptéru je bezpředmětná, neboť výrobek musí být opatřen označením CE tak, aby nedošlo k jeho smazání. Jelikož minimálně tři výrobky toto označení neobsahovaly, nebyly dodrženy požadavky kladené na žalobkyni ze strany právních předpisů, a žalobkyně se proto ve vztahu k těmto výrobkům prokazatelně dopustila porušení shora uvedených norem.

51. Povinnost vypracovat EU prohlášení o shodě stíhá výrobce. Po prokázání shody je výrobce povinen v případech stanovených nařízením vlády vypracovat EU prohlášení o shodě (§ 6 odst. 2 zákona o posuzování shody) a ke stanovenému výrobku musí být přiloženo ES prohlášení o shodě (§ 13 odst. 1 a 2 zákona o technických požadavcích na výrobky v provedení nařízení vlády č. 481/2012 Sb.). Výrobce tedy před uvedením elektrozařízení na trh vypracuje EU prohlášení o shodě a připojí označení CE. Žalobkyně ve správním řízení doložila EU prohlášení o shodě ze dne 1. 1. 2019, které vydala sama. Žalobkyně však, jak už bylo shora uvedeno, byla v pozici dovozce nikoli výrobce, přičemž dovozce není oprávněn vydávat prohlášení o shodě místo výrobce. Nabíjecí adaptér byl uváděn na trh pod jménem a ochrannou známkou společnosti SANS ELECTRONIC Co., LTD., přičemž kontaktní údaje výrobce a údaje o dovozci (žalobkyni) na tomto výrobku absentovaly. Vzhledem k tomu, že tato povinnost nebyla ze strany výrobce splněna (povinnost zajistit, aby k výrobku bylo přiloženo EU prohlášení o shodě vypracované výrobcem) a žalobkyně jako dovozce stanovených výrobků nezajistila, aby výrobky jí dodávané na trh splňovaly stanovené požadavky, dopustila se shora specifikovaných přestupků. VI.C K námitkám týkajícím se nezajištění kompletní technické dokumentace k uváděným elektrokolům a chybějící zákonem stanovené náležitostí u prohlášení o shodě 52. Krajský soud nepřisvědčil ani námitkám týkajícím se nezajištění kompletní technické dokumentace k uváděným elektrokolům a chybějící zákonem stanovené náležitostí u prohlášení o shodě.

53. K tomu krajský soud předně uvádí, že elektrokola, která byla předmětem kontroly (skládací elektrokolo Leader Fox Harlan 20“, elektrokolo Leader Fox E–bike Awalon Lady 29“, elektrokolo Leader Fox Induktora 28“ a trekingové elektrokolo Denver Gent), jsou stanovenými výrobky podle zákona o posuzování shody a zákona o technických požadavcích na výrobky (elektrozařízení a strojní zařízení) a současně musí splňovat požadavky stanovené v nařízení vlády č. 481/2012 Sb., č. 176/2008 Sb., a č. 117/2016 Sb.

54. Technická dokumentace prokazuje, že výrobce dodržel při posuzování shody stanovené postupy a výrobek je tedy v souladu s příslušnými požadavky. Jinými slovy, technická dokumentace ke stanoveným výrobkům musí obsahovat veškeré náležitosti v souladu s příslušnými právními předpisy, přičemž je nutné dodat, že tyto požadavky jsou stanoveny z důvodu ochrany uživatelů těchto výrobků, neboť se jedná o výrobky, které mohou ohrozit život, zdraví, majetek nebo životní prostředí nebo jiný veřejný zájem. Předložená technická dokumentace ke shora uvedeným elektrokolům (4 druhy) nesplňovala všechny požadavky.

55. Podle nařízení vlády č. 176/2008 Sb., nesplňovala: celkový popis strojního zařízení, celkový výkres strojního zařízení a schémata ovládacích obvodů a příslušné popisy a vysvětlivky nezbytné pro pochopení provozu strojního zařízení, výsledky zkoušek jednotlivých strojních zařízení, seznam základních požadavků na ochranu zdraví a bezpečnosti, popis ochranných opatření, základní požadavky na ochranu zdraví a bezpečnosti zahrnuté v normách a veškeré technické zprávy s výsledky zkoušek.

56. Podle nařízení vlády č. 481/2012 Sb. a č. 117/2016 Sb., pak nesplňovala: celkový popis přístroje a dále ve vztahu k jednotlivým přístrojům koncepční návrh a výrobní výkresy, popisy a vysvětlivky, výsledky konstrukčních výpočtů a protokoly o zkouškách (splněno pouze ve vztahu k součástem).

57. Pokud žalobkyně předložila certifikáty na jednotlivé komponenty výrobku, nedostála své zákonné povinnosti, neboť nepředložila kompletní stanovenou technickou dokumentaci na kompletní výrobek (elektrokolo).

58. Pokud jde o námitky ohledně kontaktních údajů výrobce, je nutné tyto údaje uvést přímo na výrobku a pouze pokud to není možné, je možné uvést tyto údaje na obalu nebo v přiloženém dokladu. Žalobkyní prodávaná elektrokola byla opatřena štítky s požadovanými údaji, avšak bez uvedení její kontaktní adresy a roku výroby. Soud nepřisvědčil ani argumentaci žalobkyně, že štítky bez kontaktních údajů byly nalepeny omylem, jelikož se jednalo o tzv. montáž vzorků před výrobou. V řízení bylo prokázáno, že nabízená elektrokola (Leader Fox – Harlan, Leader Fox – Induktora, Denver Gent a Leader Fox – Awalon Lady) byla vystavena v provozovně s označením ceny, kdy tak lze mít důvodně za to, že byla určena k nabídce spotřebiteli. Pokud žalobkyně namítá, že tyto výrobky nebyly určeny k prodeji, měla vyvinout veškeré možné úsilí, aby bylo (spotřebiteli) naprosto zjevné, že tyto kusy k prodeji nabízeny nejsou.

59. Námitku, že kompletní údaje o výrobci byly uváděny v dokumentaci přiložené k výrobkům, soud shledal rovněž za nedůvodnou. Kontaktní adresa výrobce (žalobkyně) může být z výrobku přesunuta pouze v případech, kdy není možné tyto údaje na výrobku uvést (srov. § 5 odst. 6 nařízení vlády č. 117/2016 Sb., a § 6 odst. 1 nařízení vlády č. 481/2012 Sb.). Těmi je třeba rozumět nedostatečnou velikost či povahu výrobku. Povaha výrobku ani jeho rozměry však umístění štítku se všemi požadovanými údaji nevylučovaly. Důkazem toho je i skutečnost, že žalobkyně zaslala správnímu orgánu prvního stupně dne 9. 1. 2020 opravené štítky s kontaktní adresou.

60. Soud též neshledal, že by v daném případě bylo naplněno ustanovení § 16 přestupkového zákona o skutkovém omylu, neboť se i tak jedná o protiprávní jednání, za které je žalobkyně objektivně odpovědná. Žalobkyně neprokázala, že vynaložila veškeré úsilí, které bylo možno požadovat, aby přestupku zabránila. Pouhé konstatování chybovosti jejích zaměstnanců nenaplňuje liberační důvody podle § 21 přestupkového zákona. I tuto námitku soud shledal neopodstatněnou. Nad rámec uvedeného je nucen připomenout, že pokud se žalobkyně ze své vlastní iniciativy rozhodla prodávat kola a elektrokola, pak bylo a je i její odpovědností, aby zajistila prodej těchto výrobků pro spotřebitele v souladu se zákony. Postup či opatření, která k tomu zvolí, je čistě na ní. V silách žalobkyně bezpochyby bylo vyčlenit některé zaměstnance, aby dohlíželi na to, aby všechny výrobky byly správně označeny, případně mohla přijmout opatření, které by případné nedostatky před uvedením produktů na trh odhalila.

61. Pokud jde o námitku zpochybňující naplnění materiální stránky daného přestupku, ani tu krajský soud neshledal důvodnou. Judikatura Nejvyššího správního soudu opakovaně dovodila, že jednání, jehož formální znaky jsou označeny zákonem za přestupek, naplňuje v běžně se vyskytujících případech materiální znak přestupku, neboť porušuje či ohrožuje určitý zájem společnosti (např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 12. 2009, čj. 5 As 104/2008–45, č. 2011/2010 Sb. NSS, ve vztahu k novému zákonu o přestupcích též rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 10. 2020, čj. 9 As 173/2020–32, body 57–58). Krajský soud neshledal, že by v posuzované věci byly dány natolik výjimečné okolnosti, které by naplnění materiální stránky přestupku znemožňovaly.

62. Posouzení shody elektrokol bylo provedeno dle normy ČSN EN 15194:2017, která byla uvedena v EU prohlášení o shodě ze dne 4. 12. 2018, ze dne 1. 1. 2016 (součást návodu) a ze dne 1. 1. 2019. Nařízení vlády č. 176/2008 Sb. požaduje, aby k výrobku bylo vypracováno ES prohlášení o shodě se stanovenými náležitostmi a nařízení vlády č. 481/2012 Sb. a č. 117/2016 Sb. naopak požadují, aby k výrobku bylo vypracováno EU prohlášení o shodě se stanovenými náležitostmi.

63. EU prohlášení o shodě ze dne 1. 1. 2016 nesplňovalo následující náležitosti podle nařízení vlády č. 176/2008 Sb.: údaje o výrobci a identifikaci strojního zařízení v případě kol Harlan a Awalon Lady. Dále toto prohlášení o shodě nesplňovalo následující náležitosti podle nařízení vlády č. 481/2012 Sb. a č. 117/2016 Sb.: model výrobku v případě kol Harlan a Awalon Lady, jméno a adresa výrobce a větu – toto prohlášení se vydává na výhradní odpovědnost výrobce.

64. EU prohlášení o shodě ze dne 4. 12. 2018 neobsahovalo následující náležitosti podle nařízení vlády č. 176/2008 Sb.: větu s prohlášením, že strojní zařízení splňuje všechna ustanovení předmětného předpisu Evropské unie, dále nesplňovalo náležitosti podle nařízení vlády č. 481/2012 Sb. a č. 117/2016 Sb.: větu – toto prohlášení se vydává na výhradní odpovědnost výrobce a dále výše uvedený předmět prohlášení je ve shodě s příslušnými harmonizačními předpisy Evropské unie.

65. EU prohlášení o shodě ze dne 1. 1. 2019 nesplňovalo následující náležitosti podle nařízení vlády č. 481/2012 Sb. a č. 117/2016 Sb.: větu – toto prohlášení se vydává na výhradní odpovědnost výrobce a dále: výše uvedený předmět prohlášení je ve shodě s příslušnými harmonizačními předpisy Evropské unie (chybí směrnice EP a Rady 2011/65/EU ze dne 8. 6. 2011 o omezení používání některých nebezpečných látek v elektrických a elektronických zařízeních – transponována v nařízení vlády č. 481/2012 Sb.).

66. Pakliže absentuje některý z povinných údajů v prohlášení o shodě (viz výše), může dojít k pochybnostem ohledně toho, zda byla u výrobku posouzena jeho shoda v souladu s příslušnými právními předpisy. Jinak řečeno, skutečnost, že technická dokumentace neobsahovala veškeré náležitosti, znamená, že žalobkyně nedodržela stanovený postup posouzení shody u vyráběných elektrokol. Prohlášení o shodě je dokument, kterým žalobkyně potvrzuje, že provedla stanovený postup posouzení shody a výrobek splňuje požadavky právních předpisů. Vzhledem k tomu, že je právní úprava technických požadavků na výrobky na úrovni EU harmonizovaná, má prohlášení o shodě stanovenou jednotnou formu. Z tohoto důvodu pak nelze argumentovat skutečností, že požadované údaje byly uvedeny v návodech a jiných dokumentech pro spotřebitele, ačkoliv stanovená forma nebyla ze strany žalobkyně dodržena.

67. Krajský soud rovněž konstatuje, že vytýkaným pochybením se správní orgán prvního stupně podrobně zabýval na straně 12 až 25 svého rozhodnutí, kde podrobně popsal, jakých konkrétních pochybení se žalobkyně svým jednáním dopustila. Naproti tomu žalobkyně svou námitku blíže nerozvedla tak, aby bylo zřejmé, jaký konkrétní závěr žalované zpochybňuje a z jakých důvodů. VI.D K námitce týkající se informování o shodě jízdních kol s normou ČSN EN ISO 4210–2 68. Důvodná není ani námitka týkající se informování o shodě jízdních kol s normou ČSN EN ISO 4210–2, v souvislosti s níž správní orgány dovodily porušení zákazu užívání nekalých obchodních praktik.

69. Dle správního orgánu prvního stupně žalobkyně neprokázala posouzení shody uvedených výrobků s normou ČSN EN ISO 4210–2. V EU prohlášení o shodě ze dne 10. 10. 2010 vystaveném obecně pro kola „LEADER FOX MĚSTSKÁ, MTB, CROSS CESTOVNÍ A TŘÍKOLKY“ deklarovala shodu s technickou normou ČSN EN ISO 4210–2, nicméně jízdní kola na rozdíl od elektrokol nejsou stanovenými výrobky (EU prohlášení o shodě se k nim tudíž nevydává) a zároveň nebyla prokázána shoda s touto normou, neboť obviněná nebyla schopna v průběhu kontroly doložit certifikáty prokazující shodu s výše uvedenou normou. Správní orgán prvního stupně žalobkyni vyzval dne 24. 9. 2019 k vyjádření, zda k vydanému EU prohlášení o shodě na výrobek dle normy ČSN EN ISO 4210–2 vlastní písemnou dokumentaci (certifikáty nebo test reporty) prokazující shodu výrobku s příslušnou normou, případně vyjádření, na základě jakých dokumentů bylo vydáno EU prohlášení o shodě na výrobek. V případě existujících certifikátů byla vyzvána k jejich doložení. Žalobkyně po ukončené kontrole dne 12. 2. 2020 zaslala prvoinstančnímu orgánu zkušební test reporty k rámům kol a dne 8. 6. 2020 zkušební certifikáty.

70. Pro posouzení uvedené námitky je podstatný závazný právní názor Nejvyššího správního soudu uvedený ve zrušujícím rozsudku čj. 1 As 215/2024–35. Dle tohoto rozsudku „[s]právní orgány […] považovaly za věcně nesprávnou (nepravdivou) informaci již to, že žalobkyně vydáním EU prohlášení tvrdí, že má k dispozici nezbytnou technickou dokumentaci k prokázání shody (že je prokázáno posouzení shody výrobků s normou ČSN).“ Nahlédnuto touto optikou je tedy zřejmé, že se o klamavou praktiku jedná, neboť žalobkyně vydáním EU prohlášení o shodě potvrzovala existenci nezbytné technické dokumentace, kterou však v té době nedisponovala, resp. tato v potřebném rozsahu neexistovala.

71. Nejvyšší správní soud dále vyhodnotil žalobkyní předložené test repoty vyhotovené před samotnou kontrolou (2. 2. 2018, 3. 2. 2018, 4. 2. 2018, 2.–6. 5. 2019, 12., 13. a 14. 6. 2018, 19.–23. 7. 2019, 7.–12. 8. 2019, 18.–22. 7. 2019, 3.–7. 8. 2019 a 20.–25. 7. 2019) jako nedostatečné, neboť se týkaly pouze „testování části výrobků“. Dle Nejvyššího správního soudu „[s]amy o sobě tudíž nemají potenciál prokázat, že výrobek jako celek (zde jízdní kolo) byl v daný okamžik souladný s danou normou.“ 72. Ve vztahu ke zkušebním certifikátům ze dne 20. 1. 2020 pak Nejvyšší správní soud uvedl, že se jedná o doklady dodatečně vytvořené, „jejichž obsah však nemůže ovlivnit závěry stěžovatelky ke skutkovému stavu ukotvenému ke dni relevantního kontrolního úkonu, resp. pro období od 21. 8. 2019 do 19. 1. 2020. Pro toto období tedy žalobkyně ve správním řízení žádným předloženým důkazem nevyvrátila kontrolní zjištění o tom, že deklarovala shodu výrobků s normou ČSN, přestože tuto shodu nebylo možné ke dni 21. 8. 2019 z žádných relevantních podkladů (technické dokumentace) dovodit.“ 73. Za této situace nelze dospět k závěru, že by správní orgány žalobkyní předložené důkazy nesprávně hodnotily. Žalobkyně v době provedené kontroly dne 21. 8. 2019 nedisponovala dokumentací, která by shodu s uvedenou normou dokládala. VI.E K námitce nepřiměřené výše uložené pokuty 74. Krajský soud nepřisvědčil ani námitce nepřiměřené výše uložené pokuty. Žalobkyně ponechala tuto námitku pouze ve zcela obecné rovině, čemuž odpovídá i obecnost jejího vypořádání.

75. Krajský soud považuje za nutné nejprve zdůraznit, že stanovení konkrétní výše pokuty se odehrává v rovině správního uvážení. Nejvyšší správní soud k tomu například v rozsudku ze dne 3. 4. 2012, čj. 1 Afs 1/2012–36, č. 2671/2012 Sb. NSS, shrnul, že „[z] judikatury Nejvyššího správního soudu přitom vyplývá, že při posuzování zákonnosti uložené sankce správní soud k žalobní námitce přezkoumá, zda správní orgán při stanovení výše sankce zohlednil všechna zákonem stanovená kritéria, zda jeho úvahy o výši pokuty jsou racionální, ucelené, koherentní a v souladu se zásadami logiky, zda správní orgán nevybočil z mezí správního uvážení nebo jej nezneužil, ale rovněž, zda uložená pokuta není likvidační [srov. např. usnesení rozšířeného senátu ze dne 20. 4. 2010, č. j. 1 As 9/2008 – 133, publikované pod č. 2092/2010 Sb. NSS, www.nssoud.cz, nebo nálezy Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 3/02 ze dne 13. 8. 2002 (N 105/27 SbNU 177; 405/2002 Sb.), nebo sp. zn. Pl. ÚS 38/02 ze dne 9. 3. 2004 (N 36/32 SbNU 345; 299/2004 Sb.); oba dostupné na http://nalus.usoud.cz]. Při hodnocení zákonnosti uložené sankce správními soudy není dán soudu prostor pro změnu a nahrazení správního uvážení uvážením soudním, tedy ani prostor pro hodnocení prosté přiměřenosti uložené sankce. Přiměřenost by při posuzování zákonnosti uložené sankce měla význam jedině tehdy, pokud by se správní orgán dopustil některé výše popsané nezákonnosti, v jejímž důsledku by výše uložené sankce neobstála, a byla by takříkajíc nepřiměřená okolnostem projednávaného případu. Používání výrazu ‚přiměřenost uložené pokuty‘ v této souvislosti je však do jisté míry nepřesné, neboť soudní řád správní umožňuje správnímu soudu zohlednit hledisko přiměřenosti jen v rámci posuzování individualizace trestu, tj. v situaci, kdy je správní soud podle § 78 odst. 2 s. ř. s. na návrh žalobce nadán pravomocí nahradit správní uvážení a výši uložené sankce moderovat a zároveň je správním orgánem uložená sankce zjevně nepřiměřená. Ani v takovém případě ale pro zásah do správního uvážení soudem nepostačí běžná nepřiměřenost, ale je nutné, aby nepřiměřenost dosáhla kvalitativně vyšší míry a byla zjevně nepřiměřená.“ 76. Správní orgán prvního stupně se odůvodněním výše uložené pokuty zabýval na stranách 27 a 28 svého rozhodnutí. Posuzoval přitom povahu žalobkyniny činnosti, závažnost přestupkového jednání a dospěl taktéž k závěru, že žalobkyni přitěžuje, že spáchala celkem šest přestupků a v minulosti již byla za protiprávní jednání na úseku ochrany práv spotřebitele trestána. Polehčující okolnosti neshledal. Další kritéria dle § 37 až § 40 přestupkového zákona nepovažoval za relevantní. Správní orgán prvního stupně poukázal na typovou závažnost posuzovaného přestupkového jednání, přičemž za nejpřísněji trestaný přestupek bylo možné uložit pokutu až 50 000 000 Kč [§ 19a odst. 6 písm. a) zákona o technických požadavcích na výrobky nebo totožně § 54 odst. 5 písm. a) zákona o posuzování shody]. Uložená pokuta ve výši 400 000 Kč představuje pouze 0,8 % této částky.

77. Tyto úvahy dále rozhojnila žalovaná na stranách 9 až 11 svého rozhodnutí. Zohlednila tak navíc nejen množství výrobků uvedených na trh v rozporu s právními předpisy (451 elektrokol a 1286 nabíjecích adaptérů), ale i majetkovou situaci žalobkyně, která v roce 2019 dosáhla čistého obratu 395 969 000 Kč (pokuta ve výši 400 000 Kč ji tedy nemůže přivodit existenční potíže). Žalovaná se zabývala i možnými dopady pandemie nemoci Covid–19, která však snížení pokuty dle jejího mínění neopodstatňovala – poptávka po jízdních kolech byla v té době spíše vyšší.

78. Při chybějící konkrétní žalobní argumentaci nemá sám krajský soud takovémuto posouzení ve smyslu shora nastíněných kritérií co vytknout. Z ničeho neplyne, že by uložená pokuta vybočovala ze zásad správního trestání, popřípadě že by pro žalobkyni měla být likvidační.

VII. Závěr a náklady řízení

79. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

80. O náhradě nákladů řízení krajský soud rozhodl dle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s., podle kterého nestanoví–li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu důvodně vynaložených nákladů řízení před soudem proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl.

81. Žalobkyně nebyla ve věci úspěšná, a nemá proto právo na náhradu nákladů řízení. V případě procesně úspěšné žalované nevyšlo najevo, že by vynaložila náklady nad rámec své běžné činnosti, a při jednání žádné náklady řízení ani neuplatnila, proto jí soud náhradu nákladů nepřiznal.

Poučení

I. Vymezení věci II. Shrnutí žaloby II.A Námitky týkající se nabíjecích adaptérů II.B Námitky týkající se nezajištění kompletní technické dokumentace k uváděným elektrokolům a chybějící zákonem stanovené náležitostí u prohlášení o shodě II.C Námitka týkající se informování o shodě jízdních kol s normou ČSN EN ISO 4210–2 II.D Navrhovaný petit III. Shrnutí vyjádření žalované IV. První rozsudek krajského soudu a zrušující rozsudek Nejvyššího správního soudu V. Průběh jednání VI. Právní hodnocení krajského soudu VI.A K námitkám nepřezkoumatelnosti VI.B K námitkám týkajícím se nabíjecích adaptérů VI.C K námitkám týkajícím se nezajištění kompletní technické dokumentace k uváděným elektrokolům a chybějící zákonem stanovené náležitostí u prohlášení o shodě VI.D K námitce týkající se informování o shodě jízdních kol s normou ČSN EN ISO 4210–2 VI.E K námitce nepřiměřené výše uložené pokuty VII. Závěr a náklady řízení