61 A 25/2022– 55

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Hájka, Ph.D., a soudkyň Mgr. Heleny Nutilové a JUDr. Terezy Kučerové, ve věci žalobce: X, IČO X se sídlem X zastoupen advokátkou Mgr. Kristýnou Coufalovou se sídlem Olomoucká 1292/17a, 618 00 Brno proti žalovanému: Generální ředitelství cel se sídlem Budějovická 7, 140 96 Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 8. 2022, sp. zn. 27315–2/2019–520000–12, čj. 39700–2/2022–900000–311 takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Celní úřad pro Jihočeský kraj (dále jen „správní orgán prvního stupně“) rozhodnutím ze dne 3. 9. 2021, sp. zn. 27315–2/2019–520000–12, čj. 34118–5/2021–520000–12, uznal žalobce vinným * ze spáchání trvajícího přestupku podle § 123 odst. 1 písm. b) zákona č. 186/2016 Sb., o hazardních hrách, ve znění účinném do 30. 6. 2018, kterého se dopustil tím, že ve shora uvedené provozovně „Restaurace U Lva” na adrese Budějovická 471/23, 397 01 Písek, v době od 20. 2. 2016 do 14. 6. 2018 provozoval v rozporu s § 7 odst. 2 písm. b) zákona o hazardních hrách prostřednictvím čtyř technických zařízení typu Diamond level hazardní hru, ke které nebylo uděleno povolení, * ze spáchání trvajícího přestupku podle § 123 odst. 1 písm. b) zákona o hazardních hrách, ve znění účinném do 31.12.2019, kterého se dopustil tím, že ve shora označené provozovně v době od 1. 5. 2019 do 5. 9. 2019 v rozporu s § 7 odst. 2 písm. b) zákona o hazardních hrách ve znění účinném do 31. 12. 2019, provozoval prostřednictvím čtyř technických zařízení typu Pegasus hazardní hru, ke které nebylo uděleno povolení, a * ze spáchání přestupku podle § 123 odst. 1 písm. b) zákona o hazardních hrách, ve znění účinném do 31. 12. 2019, kterého se dopustil tím, že ve shora označené provozovně od 16. 12. 2019 do 18. 12. 2019 v rozporu s § 7 odst. 2 písm. b) zákona o hazardních hrách, ve znění účinném do 31. 12. 2019, provozoval prostřednictvím tří technických zařízení typu Pegasus hazardní hru, ke které nebylo uděleno povolení.

2. Správní orgán prvního stupně za uvedené sbíhající se přestupky žalobci uložil dle § 123 odst. 7 písm. a) zákona o hazardních hrách a s přihlédnutím k ustanovení § 35 písm. b), § 41 odst. 1 a § 46 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, úhrnný správní trest pokuty ve výši 550 000 Kč a povinnost náhrady nákladů řízení ve výši 1 000 Kč.

3. Dne 22. 9. 2021 podal žalobce blanketní odvolání s tím, že toto odvolání bude do 15 dnů doplněno. Usnesením ze dne 23. 9. 2021 (doručeným dne 29. 9. 2021) jej správní orgán prvního stupně vyzval k doplnění odvolání, k čemuž mu stanovil desetidenní lhůtu. Žalobce ve stanovené lhůtě odvolání nedoplnil.

4. Žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím odvolání zamítl a rozhodnutí správního orgánu prvního stupně potvrdil.

II. Shrnutí žaloby

5. Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce dne 28. 10. 2022 žalobu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích.

6. Žalobce považuje napadené rozhodnutí za nezákonné a nepřezkoumatelné, neboť bylo vydáno na základě skutečností, které jsou v rozporu s platnými právními předpisy, ustálenou judikaturou a mezinárodními smlouvami. Vydáním napadeného rozhodnutí došlo k porušení žalobcových základních práv garantovaných Ústavou a Listinou základních práv a svobod.

7. Žalovaný nesprávně posoudil žalobcovo postavení, neboť žalobce pouze pronajímal nemovitost třetí osobě. Jeho jednání nenaplňuje znaky vytýkaného přestupkového jednání [tj. § 5, § 123 odst. 1 písm. b) a § 7 odst. 2 písm. b) zákona o hazardních hrách]. Žalobce upozornil na smluvní vztah založený mezi ním jakožto pronajímatelem a společnostmi, kterým provozovnu umožnil užívat coby nájemcům. Nájemní smlouvy jsou součástí spisového materiálu správních orgánů. Nájemné, které žalobce obdržel, zohlednil v daňových přiznáních k dani z příjmu fyzických osob. Činnost žalobce spočívající v uzavření nájemní smlouvy nemůže být hodnocena jako provozování hazardní hry. Pro závěry uvedené v napadeném rozhodnutí nesvědčí relevantní důkazy, což vypovídá o nesprávném posouzení věci. Zejména nebylo prokázáno, že žalobce vytýkané jednání prováděl spolu se společnostmi DP&K – CZQ, s. r. o., a Development Trade, s. r. o., kterým provozovnu pronajímal. Nelze akceptovat odůvodnění, že žalobce spáchal vytýkané jednání tím, že přenechal nájemcům do užívání nemovitost, zajistil přísun elektrické energie a svým jednáním umožnil přístup k herním zařízením vykazujícím prvky hazardní hry. Žalobce je přesvědčen, že pouze vykonával činnosti plynoucí z pozice pronajímatele a vlastníka nemovitosti. Z provedeného dokazování neplyne, že by žalobcova činnost coby pronajímatele byla soustavná, resp. že by se vyznačovala takovým jednáním, bez kterého by samotný provoz herních zařízení jen v režii třetího subjektu nebyl možný. Žalobce pouze zajišťoval služby, k nimž byl povinen z titulu nájemní smlouvy a nebyl zainteresován na hospodářském výsledku nájemců.

8. K uvedenému žalobce navrhl výslech svědka Radka Masného, zástupce společnosti DP&K – CZQ v rozhodném období, který se může relevantně vyjádřit k podmínkám uzavření nájemní smlouvy mezi žalobcem a uvedenou společností. Za důkaz žalobce dále označil list vlastnictví č. 4914, k. ú. Písek, uzavřené nájemní smlouvy a žalobcova daňová přiznání k dani z příjmu fyzických osob.

9. Žalobce dále uvádí, že v rámci výkonu podnikatelské činnosti vždy jednal v dobré víře, stejně tak i v posuzované věci, což dokládá i jeho přístup, kdy poskytl příslušným orgánům maximální součinnost. Žalobce netušil, že technická zařízení vykazují znaky hazardních her; v opačném případě by nesouhlasil s jejich umístění do provozovny. Žalobce byl v dobré víře, že pouze pronajímá prostory, z nichž mu plyne zisk ve formě nájmu. Žalobce je dále přesvědčen, že vynaložil veškeré možné úsilí a byl dostatečně obezřetný při výkonu své podnikatelské činnosti, v níž nelze spatřovat znaky provozování hazardní hry. V souvislosti s uzavřením předmětných nájemních smluv prokázal žalobce jakožto podnikatel dostatečnou obezřetnost, neboť měl k dispozici znalecký posudek (předložen ve správním řízení) hodnotící charakter technických zařízení umístěných v žalobcově provozovně. Tento posudek žalobce označil jako důkaz.

10. Žalobcovým jednáním nedošlo k naplnění materiální stránky přestupků, které jsou mu kladeny za vinu, neboť neměl v úmyslu podporovat nezákonné provozování hazardu.

11. Uloženou pokutu považuje za zjevně nepřiměřenou a likvidační. Žalovaný neprovedl dostatečné posouzení žalobcových osobních a majetkových poměrů, rovněž chybně vyhodnotil míru společenské škodlivosti žalobcova jednání. V posuzované věci nedošlo objektivně ani k ohrožení právem chráněných zájmů, proto je uložení pokuty přesahující výši pokut za zavrženíhodné úmyslné přestupkové jednání zjevně nepřiměřené. Žalovaný zohlednil okolnosti přitěžující, nikoli polehčující, nepřihlédl k osobě žalobce, který je bezúhonný.

12. V posuzované věci jsou dány důvody pro upuštění od potrestání, neboť již samotné projednání je s ohledem na osobu žalobce a přestupek, který je mu kladen za vinu, naprosto dostačující; případně jsou zde důvody pro významné snížení uloženého trestu (pokuty) pro jeho zjevnou nepřiměřenost. Žalobce je starobní důchodce, jeho měsíční starobní důchod činí 22 188 Kč. Uložená pokuta tak činí 24násobek pravidelného žalobcova příjmu.

13. Žalobce dále uvedl, že podniká jako fyzická osoba. Žalobcovy úspory jsou zřejmé z předkládaných výpisů, přičemž nedosahujících částky, kterou má nyní uhradit. Z předkládaných výpisů je rovněž zřejmé, že kromě plateb pro domácnost (zálohy energií, vodné, jídlo, pohonné hmoty atp.) hradí žalobce každý měsíc splátky půjček. Žalobce dále na základě rozhodnutí soudu splácí dluh vůči bývalé manželce. Na první splátku si musel prostředky půjčit od kamaráda (vklad na účet č. XA dne 15. 8. 2022 a následná platba pro S.J. ze dne 19. 8. 2022).

14. Žalobce označil dodatečné platební výměry, které mu byly doručeny a jimiž mu bylo uloženo uhradit doměřenou daň a penále. Tato rozhodnutí sice nenabyla právní moci z důvodu odvolání, nicméně lze s ohledem na dosavadní praxi Specializovaného finančního úřadu očekávat, že o nich bude rozhodnuto tak, jak již tomu je ve dvou předchozích případech (viz přílohy k žalobě), kdy doměřenou daň žalobce již uhradil (viz doložené výpisy z účtů). S ohledem na výše uvedené je jednoznačné, že uložená pokuta má pro žalobce likvidační charakter.

15. K důkazu žalobce předložil potvrzení o výši starobního důchodu, daňové přiznání za rok 2021, ze kterého lze seznat základ daně ve výši 22 548 Kč, a výpisy z bankovních účtů.

16. K tomu žalobce dále odkázal na nález Ústavního soudu ze dne 13. 8. 2002, sp. zn. Pl. ÚS 3/02, č. 405/2002 Sb.) a usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 4. 2010, čj. 1 As 9/2008–133, č. 2092/2010 Sb. NSS. Dle žalobce je uložená pokuta schopna zapříčinit zúžení veškeré žalobcovy podnikatelské činnosti na splácení uložené pokuty a ohrozit výkon jeho podnikatelské činnosti do budoucna, přičemž není jisté, že výnosy z této podnikatelské činnosti postačí na uhrazení uložené pokuty. S ohledem na uvedené se žalobce domnívá, že napadeným rozhodnutím byla porušena zásada rovnosti a proporcionality.

17. Žalobce navrhl, aby krajský soud rozhodnutí žalovaného i správního orgánu prvního stupně zrušil.

III. Shrnutí vyjádření žalovaného

18. Žalovaný ve vyjádření k žalobě primárně odkázal na žalobou napadené rozhodnutí, neboť žalobce nereflektuje jeho podrobné odůvodnění ani obsah správního spisu.

19. K uplatněným námitkám ve stručnosti uvedl, že nově uvedené žalobcovo tvrzení, že v posuzované věci byl toliko v pozici pronajímatele, nikoli provozovatele hazardní hry, neodpovídá zjištěním správních orgánů, která žalobce ani nezpochybňuje. Žalobce pronajal pouze část vnitřních prostor své vlastní provozovny, kde nadále vykonával podnikatelskou činnost. Prostory nebyly nikterak odděleny a provoz technických zařízení byl možný pouze současně s provozem žalobcovy provozovny. Žalobcovi zaměstnanci technická zařízení zapínali, vypláceli hráčům výhry a poskytovali jim rady ohledně obsluhy technických zařízení. Žalobce byl rovněž na provozu předmětných technických zařízení finančně zainteresován, neboť výše příjmů z nájemného odpovídala 35 % celkového výnosu technických zařízení. Není pravdou, že je žalobce trestán za uzavření nájemní smlouvy; správní orgány podrobně popsaly žalobcovo jednání, kterým naplnil znaky provozování hazardních her ve smyslu § 5 zákona o hazardních hrách. Žalovaný se vymezuje rovněž proti žalobcovu tvrzení, že jednal v dobré víře, neboť z jeho jednání je zřejmá rezignace na plnění zákonných povinností v oblasti hazardních her. Žalobce pokračoval v protiprávní činnosti i poté, co byla v jeho provozovně nepovolená technická zařízení opakovaně zadržena, tudíž i nadále pobíral příjmy plynoucí z jejich provozu.

20. Co se týče namítané nepřiměřenosti sankce a z ní plynoucího likvidačního účinku, v průběhu správního řízení žalobce proti výši sankce nikterak nebrojil, nereagoval ani na výzvu správního orgánu prvního stupně k doložení osobních a majetkových poměrů. Žalovaný proto nepovažuje ani tuto námitku za důvodnou s tím, že její výše byla podrobně odůvodněna a odpovídá praxi i okolnostem daného případu.

21. Dle žalovaného proběhlo řízení před správními orgány v souladu s právními předpisy, žalobce nebyl nikterak zkrácen na svých právech, a proto navrhl, aby soud žalobu zamítl.

IV. Průběh jednání před krajským soudem

22. Žalobce i jeho zástupkyně se z účasti na jednání konaného dne 15. 11. 2023 omluvili s tím, že souhlasili s projednáním věci v jejich nepřítomnosti. Žalovaný setrval na svém procesním stanovisku i shora uvedené argumentaci.

23. Jelikož žalobce ani jeho zástupkyně nebyli jednání přítomni, krajský soud si nemohl při samotném jednání v součinnosti s nimi ujasnit vznesené důkazní návrhy. Jako důkazní návrhy proto posoudil pouze ty, které takto žalobce v žalobě výslovně označil (na rozdíl od listin, které uvedl pouze coby přílohy a nevznesl u nich tedy příslušný procesní návrh), neboť krajský soud není oprávněn dotvářet za žalobce jeho (výslovně neprojevenou) vůli.

24. Krajský soud usnesením zamítl důkazní návrhy rozhodnutími žalovaného a správního orgánu prvního stupně, nájemními smlouvami se společnostmi DP&K – CZQ a Development Trade a znaleckým posudkem, neboť všechny tyto listiny jsou již obsaženy ve správním spisu. Stejně tak pro nadbytečnost zamítl důkazní návrh listem vlastnictví (směřoval k prokázání nesporné skutečnosti), výslech svědka R. Masného (skutkový stav věci byl ve vztahu k naplnění skutkové podstaty přestupku zjištěn dostatečně již ve správním řízení). Jako spekulativní zamítl krajský soud důkazní návrh rozhodnutími Odvolacího finančního ředitelství a Specializovaného finančního úřadu (strana 5 žaloby), na jejichž základě žalobce dovozoval, že mu v budoucnosti bude pravomocně doměřena daňová povinnost. Důkazní návrh označený jako „daňová přiznání žalobce k dani z příjmu fyzických osob“ na straně 3 žaloby vyhodnotil krajský soud jako neurčitý, neboť žalobce neuvedl, o jaká zdaňovací období by se mělo jednat.

25. Krajský soud provedl důkaz oznámením o výši starobního důchodu ze dne 29. 8. 2022, dle něhož žalobci od září roku 2022 náleží důchod ve výši 22 188 Kč měsíčně, a dále daňovým přiznáním k dani z příjmu fyzických osob za rok 2021 a výpisy z bankovních účtů žalobce (všechny tyto listiny tvořily přílohy žaloby). Relevantní skutková zjištění z těchto důkazů plynoucích jsou uvedená níže.

26. Žalovaný žádné důkazní návrhy nevznesl.

V. Právní hodnocení krajského soudu

27. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.).

28. Žaloba není důvodná.

29. Žalobcovy námitky lze v podstatě shrnout do dvou skupin. Žalobce jednak zpochybňuje, zda vůbec naplnil znaky vytýkaného přestupkového jednání, neboť se považuje pouze za pronajímatele nemovitosti (resp. části provozovny) nikoli provozovatele hazardní hry s tím, že jednal v dobré víře. Dále se pak zcela zásadně vymezuje proti výši uložené sankce (pokuty), kterou považuje za nepřiměřenou a likvidační.

30. Žalobce namítá porušeních svých základních práv garantovaných mu Ústavou a Listinou základních práv a svobod. Toto však činí zcela obecně a v podstatě se ani nejedná o řádně formulovaný žalobní bod (srov. rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 12. 2005, čj. 2 Azs 92/2005–58, č. 835/2006 Sb. NSS, a usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 3. 2018, čj. 10 Azs 65/2017–72). Krajský soud v intencích žalobcem zvolené obecnosti konstatuje, že takovou vadu napadeného rozhodnutí neshledal.

31. Žalobce dále tvrdí, že napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě skutečností, které jsou v rozporu s platnými právními předpisy, ustálenou judikaturou a mezinárodními smlouvami. V tomto ohledu musí soud se žalobcem souhlasit – správní orgány opravdu zjistily skutečnosti odporující právní úpravě, a právě proto žalobce shledaly vinným ze spáchání přestupku a uložily mu sankci. Obecně namítaný rozpor s ustálenou judikaturou či mezinárodními smlouvami (žalobcem blíže nespecifikováno) krajský soud neshledal. Správní orgány naopak opřely svá rozhodnutí o aktuální judikatorní závěry Nejvyššího správního soudu a Ústavního soudu.

32. Ke konkrétněji formulovaným námitkám uvádí krajský soud následující. V.A K námitce nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí 33. Krajský soud se nejprve zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti, jejíž důvodnost by sama o sobě byla důvodem pro zrušení žalobou napadeného rozhodnutí; této námitce krajský soud nepřisvědčil.

34. V otázce požadavků na kvalitu odůvodnění správního rozhodnutí lze poukázat například na rozsudek ze dne 16. 6. 2006, čj. 4 As 58/2005–65, v němž Nejvyšší správní soud konstatoval, že z rozhodnutí správního orgánu musí být mimo jiné patrno, „proč správní orgán považuje námitky účastníka za liché, mylné, nebo vyvrácené, které skutečnosti vzal za podklad svého rozhodnutí, proč považuje skutečnosti předestírané účastníkem za nerozhodné, nesprávné, nebo jinými řádně provedenými důkazy vyvrácené, podle které právní normy rozhodl, jakými úvahami se řídil při hodnocení důkazů“. Jinými slovy z rozhodnutí správního orgánu musí plynout, jaký skutkový stav vzal správní orgán za rozhodný, jak uvážil o pro věc podstatných skutečnostech, resp. jakým způsobem rozhodné skutečnosti posoudil. Povinnost odůvodnit rozhodnutí však z druhé strany nemůže být chápána tak, že vyžaduje podrobnou odpověď na každý argument účastníků řízení (srov. obdobně například nález Ústavního soudu ze dne 27. 3. 2012, sp. zn. IV. ÚS 3441/11). Rozhodnutí správních orgánů obou stupňů tvoří z hlediska soudního přezkumu jeden celek a není proto vyloučeno, aby případné mezery odůvodnění tato rozhodnutí vzájemně zaplňovala (srov. například rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 10. 2014, čj. 6 As 161/2013–25).

35. Žalobce formuloval námitku nepřezkoumatelnosti zcela obecně. K jejímu vypořádání proto i krajský soud přistoupil v téže rovině obecnosti. Žalobce považuje rozhodnutí žalovaného za nezákonné, a tudíž nepřezkoumatelné, neboť bylo dle žalobce vydáno na základě skutečností, které jsou v rozporu s platnými právními předpisy, ustálenou judikaturou a mezinárodními smlouvami. Jak se jeví z textu žaloby, žalobce považuje nepřezkoumatelnost za důsledek současně namítané nezákonnosti napadeného rozhodnutí. Zároveň neuvádí, z jakých konkrétních důvodů trpí napadené rozhodnutí touto vytýkanou vadou. Krajský soud v tomto ohledu předně podotýká, že nepřezkoumatelnost principiálně není důsledkem případné nezákonnosti správního rozhodnutí. V případě nepřezkoumatelného rozhodnutí totiž není možné jeho zákonnost vůbec posoudit. Pouhý nesouhlas žalobce s posouzením věci nepřezkoumatelnost rozhodnutí správních orgánů nezakládá. V.B K námitce nenaplnění skutkové podstaty přestupku 36. Žalobce je přesvědčen, že se nedopustil vytýkaného přestupkového jednání, neboť nebyl provozovatelem hazardní hry, ale toliko pronajímatelem nemovitosti (provozovny, resp. její části), v níž byla umístěna technická zařízení. Napadené rozhodnutí proto považuje za nezákonné. Krajský soud se s uvedenou námitkou neztotožnil.

37. Dle § 5 zákona o hazardních hrách, „[p]rovozováním hazardní hry se rozumí vykonávání činností spočívajících v uskutečňování hazardní hry se záměrem dosažení zisku, zejména příjem sázek a vkladů do hazardní hry, výplata výhry, další činnosti organizačního, finančního a technického charakteru související s uvedením hazardní hry do provozu a se zajištěním vlastního provozu, jakož i činnosti potřebné pro ukončení a vypořádání hazardní hry“. Dle § 7 odst. 2 písm. b) zákona o hazardních hrách, „[z]akazuje se provozovat hazardní hru, […] ke které nebylo uděleno povolení, nebo která nebyla řádně ohlášena podle tohoto zákona“. Dle § 123 odst. 1 písm. b) téhož zákona, „[p]rávnická nebo podnikající fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že […] v rozporu s § 7 odst. 2 provozuje hazardní hru“.

38. Jak vyplývá ze spisového materiálu, v žalobcově provozovně byla umístěna shora označená technická zařízení naplňující znaky hazardní hry ve smyslu § 3 odst. 1 zákona o hazardních hrách, což bylo doloženo zejména kontrolními nákupy a audiovizuálními záznamy zachycujícími průběh hry. Uvedená zařízení mohou být hráčem užívána totožným způsobem jako běžná válcová herní zařízení, jejichž provoz může být umožněn pouze na základě povolení dle zákona o hazardních hrách (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 11. 2021, čj. 4 As 120/2021–75, a ze dne 1. 4. 2022, čj. 1 As 335/2021–67). Jak ve svém rozhodnutí uvedl žalovaný (str. 5), uvedená technická zařízení umožňují generovat výhru bez ohledu na znalosti a dovednosti hráče.

39. Pojem provozování hazardní hry je zakotven ve shora citovaném § 5 zákona o hazardních hrách. Odůvodněním prvostupňového rozhodnutí citovaná důvodová zpráva k tomuto ustanovení upozorňuje, že se nemusí (na rozdíl od podnikání) jednat o činnost soustavnou, potažmo legální, resp. že pod pojem hazardní hry je zahrnuta rovněž činnost s realizací hazardní hry související. Zákonná úprava tudíž dopadá i na osoby fakticky se podílející na provozu hazardních her, jak tomu je v právě posuzované věci. Nad rámec uvedeného krajský soud podotýká, že žalobce se trvajícího přestupku dopustil částečně v době účinnosti zákona č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách o loteriích (dále jen „zákon o loteriích“). Správní orgány však postavily najisto (a žalobce to ani nerozporuje), že rovněž v době účinnosti tohoto zákona bylo možno považovat provozování shora označených technických zařízení za provozování loterií a jiných podobných her, resp. že toto jednání je nezákonné.

40. Jak vyplývá ze spisového materiálu, žalobce se dopustil přestupku § 123 odst. 1 písm. b) zákona o hazardních hrách, když ve shora označené provozovně bez povolení ve výše uvedených dnech umístil a provozoval celkem 11 technických zařízení ve formě technické hry definované § 42 odst. 1 zákona o hazardních hrách.

41. Žalobce namítá, že se nemohl dopustit vytýkaného přestupkového jednání, neboť pouze pronajímal nemovitost (část provozovny), kde byla umístěna technická zařízení, jiné osobě. Tuto argumentaci považuje soud za lichou z několika důvodů.

42. V prvé řadě byl žalobce provozovatelem shora označené provozovny, kde byla rovněž provozována hostinská činnost, což plyne ze spisového materiálu a žalobce tuto skutečnost ani nerozporoval.

43. V uvedené provozovně byla umístěna rovněž technická zařízení (viz smlouva o nájmu ze dne 20. 2. 2016, č. 2016/CFAJ, uzavřená mezi žalobcem a společností DP&K–CZQ na dobu neurčitou s účinností ode dne uzavření smlouvy a dále smlouva o nájmu prostor sloužících k podnikání ze dne 29. 3. 2019, č. VDS/2019/00192 uzavřená mezi žalobcem a společností Development Trade s účinností ode dne uzavření smlouvy). Dle těchto smluv o nájmu se výše nájemného přímo odvíjela od výnosu z technických zařízení (35 % z celkového výnosu).

44. Žalobce tedy byl, v rozporu s tím, co sám uvádí, přímo finančně zainteresován na výnosu z provozovaných technických zařízení. Coby pronajímatel byl smlouvou o nájmu rovněž zavázán k vymezeným povinnostem, tj. běžné zevní údržbě technických zařízení a zachování řádného technického stavu pevných elektrorozvodů v provozovně. Dále zjevně zajišťoval přístup do elektrické sítě pro provoz technických zařízení, ačkoli tato otázka není smlouvou zvlášť řešena, stejně ani otázka nákladů na elektrickou energii pro provoz těchto zařízení.

45. Žalobce sám potvrdil, že tyto náklady (včetně nákladů na internetové připojení) hradil (viz záznam o kontrolním úkonu ze dne 14. 6. 2018, čj. 68401–2/2018–520000–61). Žalobce rovněž uvedl, že zajišťuje finanční hotovost na výplaty výher z technických zařízení, od kterých vlastní výplatní i servisní klíče. Dále se ze spisového materiálu podává, že žalobcovi zaměstnanci technická zařízení na základě žalobcova pokynu obsluhovali (zapínaní a vypínání, vyplácení výher apod., viz záznamy o podaném vysvětlení ze dne 14. 6. 2018, čj. 68401–3/2018–520000–61, a ze dne 5. 9. 2019, čj. 104445–4/2019–520000–61). Z uvedeného je patrný nejen žalobcův profit založený na frekvenci užívání technických zařízení hráči, ale též skutečnost, že tato zařízení fakticky udržoval v chodu tím, že zajišťoval a hradil náklady na elektrickou energii a internetové připojení, dal pokyn svým zaměstnancům k jejich zapínání a vypínání, k výplatě výher (byť třeba do určité výše) a k „vynulování“ příslušných záznamů na technických zařízení pomocí klíčů.

46. Z toho je patrno, že bez žalobcovy zcela zásadní součinnosti by tato zařízení nemohla být používána, resp. veškerá tato součinnost směřovala ke generování žalobcova zisku. Z uvedeného plyne, jak správní orgány správně vyhodnotily, že žalobce tato zařízení fakticky provozoval ve smyslu § 5 zákona o hazardních hrách, jelikož soustavně zajišťoval činnosti, které s přímou realizací hazardní hry neodmyslitelně souvisejí a měl zájem na výši výnosu z technických zařízení. Sám rovněž umožnil umístění technických zařízení do provozovny a zajišťoval jejich faktické fungování. Bez této žalobcovy součinnosti by k provozování hazardní hry bez povolení vůbec nemohlo dojít.

47. Judikatura Nejvyššího správního soudu (srov. rozsudek ze dne 23. 3. 2012, čj. 1 Afs 22/2012–53, č. 2629/2012 Sb. NSS, a ze dne 20. 2. 2015, čj. 5 Afs 13/2013–30) potvrdila, že provozovatelem hazardní hry je i ten, kdo umožňuje přístup k technickým zařízením a zajišťuje jejich provoz, byť není jejich vlastníkem.

48. K pojmu „provozování hazardní hry“ se Nejvyšší správní soud vyjádřil rovněž v rozsudku ze dne 22. 11. 2018, čj. 1 As 207/2018–32, č. 3855/2019 Sb. NSS, jehož závěr shrnul v následující právní větě: „[k]aždý, kdo svým jednáním naplní znaky provozování či organizování loterie dle § 4 odst. 3 zákona o loteriích (lhostejno, zda jde o vlastníka technických zařízení, osobu, která bude mít zařízení v nájmu, či jakoukoli třetí osobu), aniž by šlo o povolené loterie, dopustí se jednání naplňujícího skutkovou podstatu správního deliktu provozování či organizování nepovolené loterie, tomboly nebo jiné podobné hry podle § 48 odst. 1 písm. c) zákona o loteriích. Z hlediska naplnění této skutkové podstaty není podstatné, kdo měl povinnost obstarat povolení k provozování loterie“.

49. V tehdy posuzované věci přitom stěžovatelka (stejně jako žalobce v nyní posuzované věci) „vědomě a aktivně vytvářela podmínky pro to, aby technická zařízení mohla být umístěna a provozována v jejích provozovnách, zajišťovala zevní údržbu technických zařízení a její zaměstnanci prováděli výplatu výher a vybírání finančních prostředků ze zařízení. Podstatné pak je, že stěžovatelka měla též přímý finanční zájem na řádném a efektivním provozu technických zařízení, neboť nájemné bylo stanoveno jako procento z výnosu ze zařízení. Soud tedy nemá pochyb o tom, že stěžovatelka vykonávala služby související se zajištěním provozu technických zařízení. Bez stěžovatelčina aktivního jednání by nebylo fungování technických zařízení vůbec možné“. Nejvyšší správní soud zdůraznil, že „skutková podstata správního deliktu dle § 48 odst. 1 písm. c) zákona o loteriích nepracuje s pojmem provozovatel (tedy není zúžena pouze na osoby, které disponují oprávněním, resp. mají disponovat oprávněním), ale pracuje s širším pojmem ‚provozování‘. Byť mají oba termíny stejný slovní základ, provozovatel je zákonem definován jako osoba disponující povolením, zatímco provozování zákon vymezuje šířeji, nezávisle na získaném povolení (srov. § 4 odst. 3 zákona o loteriích). Výklad zastávaný stěžovatelkou, že za daný správní delikt je možno postihnout pouze provozovatele v ‚právním smyslu‘, tedy osobu, která disponuje povolením, by ve svém důsledku vedl ke zcela absurdnímu závěru, že v případě, kdy potřebné povolení nebude mít nikdo, nebude možno nikoho za provozování nepovolených loterií potrestat, neboť zde neexistuje provozovatel ve smyslu § 1 odst. 7 zákona o loteriích“. Tyto závěry považuje krajský soud za aplikovatelné i v kontextu zákona o hazardních hrách.

50. S ohledem na výše řečené je zjevné, že žalovaný nepochybil, když žalobce učinil odpovědným za popsané přestupkové jednání. Existence nájemní smlouvy za daného skutkového stavu žalobce nezprošťuje odpovědnosti za vytýkané jednání, jak správní orgány popsaly a přesvědčivě odůvodnily. To, že žalobce zohlednil nájemné v daňových přiznáních k dani z příjmu fyzických osob, je s ohledem na uvedené zcela irelevantní. Žalobce své jednání bagatelizuje, když se staví do pozice pouhého pronajímatele nemovitosti (části provozovny) při vědomí, že profitoval ze zisku z technických zařízení a participoval na jejich fungování.

51. Soud nepřijal ani žalobcovu námitku, že při výkonu podnikatelské činnosti jednal v dobré víře. Odpovědnost za uvedený přestupek je odpovědností absolutní, tedy bez ohledu na zavinění; zákon o hazardních hrách nepřipouští žádný liberační důvod. Žalobce tedy odpovídá za následek a zkoumá se naplnění znaků skutkové podstaty (jednání, následek, příčinná souvislost), nikoli otázka zavinění. Žalobce se nemůže vyvinit tím, že správním orgánům poskytl součinnost, jak uvádí. Žalobce si musel být vědom existence právní úpravy zakazující provozovat hazardní hry bez povolení, a přesto jej nerespektoval. O tom svědčí skutečnost, že žalobce v protiprávní činnosti pokračoval i poté, co byla v jeho provozovně nepovolená technická zařízení opakovaně zadržena. Žalobce tak upřednostnil finanční profit plynoucí mu z nelegálního provozování hazardních her před respektováním zákonné regulace této oblasti podnikání. Neobstojí proto jeho tvrzení, že neměl v úmyslu podporovat nezákonné provozování hazardu, potažmo že měl k dispozici znalecký posudek, a to z týchž důvodů. V.C K námitce nepřiměřenosti a likvidační výše uložené sankce 52. Krajský soud nepřisvědčil ani námitce nepřiměřené (až likvidační) výše uložené sankce.

53. Dle § 123 odst. 1 písm. b) zákona o hazardních hrách se právnická nebo podnikající fyzická osoba dopustí přestupku tím, že v rozporu s § 7 odst. 2 téhož zákona (tj. mimo jiné bez příslušného povolení) provozuje hazardní hru. Dle § 123 odst. 7 písm. a) zákona o hazardních hrách je přitom za tento přestupek možno uložit pokutu do výše 50 000 000 Kč.

54. Krajský soud považuje za nutné nejprve předestřít, že stanovení konkrétní výše pokuty se odehrává v rovině správního uvážení. Nejvyšší správní soud k tomu například v rozsudku ze dne 3. 4. 2012, čj. 1 Afs 1/2012–36, č. 2671/2012 Sb. NSS, shrnul, že „[z] judikatury Nejvyššího správního soudu přitom vyplývá, že při posuzování zákonnosti uložené sankce správní soud k žalobní námitce přezkoumá, zda správní orgán při stanovení výše sankce zohlednil všechna zákonem stanovená kritéria, zda jeho úvahy o výši pokuty jsou racionální, ucelené, koherentní a v souladu se zásadami logiky, zda správní orgán nevybočil z mezí správního uvážení nebo jej nezneužil, ale rovněž, zda uložená pokuta není likvidační [srov. např. usnesení rozšířeného senátu ze dne 20. 4. 2010, č. j. 1 As 9/2008 – 133, publikované pod č. 2092/2010 Sb. NSS, www.nssoud.cz, nebo nálezy Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 3/02 ze dne 13. 8. 2002 (N 105/27 SbNU 177; 405/2002 Sb.), nebo sp. zn. Pl. ÚS 38/02 ze dne 9. 3. 2004 (N 36/32 SbNU 345; 299/2004 Sb.); oba dostupné na http://nalus.usoud.cz]. Při hodnocení zákonnosti uložené sankce správními soudy není dán soudu prostor pro změnu a nahrazení správního uvážení uvážením soudním, tedy ani prostor pro hodnocení prosté přiměřenosti uložené sankce. Přiměřenost by při posuzování zákonnosti uložené sankce měla význam jedině tehdy, pokud by se správní orgán dopustil některé výše popsané nezákonnosti, v jejímž důsledku by výše uložené sankce neobstála, a byla by takříkajíc nepřiměřená okolnostem projednávaného případu. Používání výrazu ‚přiměřenost uložené pokuty‘ v této souvislosti je však do jisté míry nepřesné, neboť soudní řád správní umožňuje správnímu soudu zohlednit hledisko přiměřenosti jen v rámci posuzování individualizace trestu, tj. v situaci, kdy je správní soud podle § 78 odst. 2 s. ř. s. na návrh žalobce nadán pravomocí nahradit správní uvážení a výši uložené sankce moderovat a zároveň je správním orgánem uložená sankce zjevně nepřiměřená. Ani v takovém případě ale pro zásah do správního uvážení soudem nepostačí běžná nepřiměřenost, ale je nutné, aby nepřiměřenost dosáhla kvalitativně vyšší míry a byla zjevně nepřiměřená.“ Ve světle těchto judikatorních závěrů přistoupil krajský soud k posouzení nynějšího případu.

55. Zákon o hazardních hrách umožňuje za shora popsaný přestupek uložit pokutu až 50 000 000 Kč. Výší sazby zákonodárce zohlednil společenskou škodlivost uvedeného protiprávního jednání. V posuzované věci správní orgány důkladně odůvodnily výši uložené pokuty (550 000 Kč), a to na strany 38–41 prvostupňového rozhodnutí, resp. na strany 7–9 napadeného rozhodnutí, přičemž vzaly do úvahy všechny rozhodné aspekty. Je zjevné, že správní orgán prvního stupně uložil žalobci sankci při spodní hranici zákonné výměry.

56. Co se týče namítaného nedostatečného posouzení žalobcových osobních a majetkových poměrů, z prvostupňového rozhodnutí plyne, že správní orgán žalobcovu ekonomickou situaci zohlednil a zaobíral se jí velmi podrobně.

57. Je třeba zdůraznit, že správní orgán prvního stupně přípisem ze dne 24. 3. 2021 žalobce informoval o provádění důkazů mimo jednání, k čemuž zároveň uvedl, že „[s] ohledem na ustanovení § 50 odst. 3 správního řádu, kde je správnímu orgánu uložena povinnost zjistit všechny rozhodné okolnosti svědčící ve prospěch i v neprospěch toho, komu má být povinnost uložena a s přihlédnutím k ustanovení § 36 správního řádu, má účastník řízení možnost tvrdit a prokazovat mj. své osobní a majetkové poměry, a to v souvislosti s posouzením likvidačního charakteru správního trestu. Může tedy správnímu orgánu sdělit skutečnosti a předložit doklady, ze kterých by bylo možné zjistit jeho osobní a majetkové poměry.“ Totéž sdělení pak obsahuje též usnesení správního orgánu prvního stupně ze dne 20. 5. 2021, čj. 34118–4/2021–520000–12. Žalobce v tomto ohledu nikterak nereagoval.

58. Správní orgán prvního stupně tak vycházel z podkladů, které si opatřil vlastní činností. Zjistil z nich, že žalobce vlastní obytný přívěs továrního typu DETHLEFFS a dvě motorová vozidla (tov. zn. Mercedes a Citroën), žalobce coby fyzická osoba pak vlastní dva motocykly (Suzuki, Qingqi), dvě motorová vozidla tov. zn. Mercedes a čtyři motorová vozidla tov. zn. Citroën, Opel, Peugeot, Volkswagen, dva přívěsy vlastní výroby a dva pozemky, jejichž součástí je stavba (v k.ú. XA o výměře 1324 m, zapsáno na listu vlastnictví č. XA; v k. ú. XB o výměře 577 m, zapsáno na listu vlastnictví č. XB). Rovněž u finančního úřadu ověřil žalobcovy příjmy za zdaňovací období let 2016–2019 ve výši 3 184 546 Kč, 2 871 281 Kč, 2 914 148 Kč a 3 342 190 Kč).

59. Správní orgán prvního stupně tedy vycházel ze skutečností zjištěných v průběhu správního řízení. Vzal rovněž v potaz, že uložená sankce musí do jisté míry představovat citelný zásah do majetkové sféry, aby naplnila svůj účel. Zdůraznil, že žalobcovy příjmy plynoucí mu z nelegálního provozování technických zařízení pocházejí fakticky z vysoce společensky škodlivé nelegální činnosti. Prvostupňový správní orgán vzal v potaz také ekonomické důsledky omezujících opatření realizovaných v souvislosti s proběhnuvší epidemií koronaviru SARS CoV–2. S odkazem na judikaturu Nejvyššího správního soudu, potažmo Ústavního soudu, označil horní hranici zákonné sazby pokuty za spáchaný přestupek (50 000 000 Kč) a dodal, že jím stanovená sankce (550 000 Kč) se stále nachází při spodní hranici zákonného rozmezí.

60. Stejně tak není pravdou, že by správní orgány mylně hodnotily míru společenské škodlivosti žalobcova jednání, které žalobce zjevně bagatelizuje. Správní orgán prvního stupně v odůvodnění rozhodnutí přesvědčivě vyložil úvahy ohledně významu zákonem chráněného zájmu i způsobu, jakým žalobce svým jednáním do tohoto zájmu škodlivě zasáhl. Poukázal mimo jiné na škodlivé finanční a morální dopady nelegálního provozování hazardu, a to jak na společnost, tak i na jednotlivce.

61. Stát nutně usiluje o kontrolu podnikání v této oblasti, neboť se jedná o prostor, který na sebe váže velké množství finančních prostředků i společensky negativních jevů od vzniku závislosti až po legalizaci výnosů z trestné činnosti. Škodlivý následek přestupků spatřují správní orgány konkrétně v tom, že žalobce provozováním nelegální hry umožňoval hraní těchto her mimo dozor státních orgánů, aniž by musel plnil stanovené podmínky pro provozovatele těchto her. V důsledku toho se mohly hry účastnit osoby, kterým by to jinak nebylo umožněno, což nese negativní dopad na tyto osoby i společnost jako celek. S uvedeným se krajský soud ztotožnil stejně jako s tím, že popsané jednání může být i zdrojem nelegálních příjmů s dopadem na státní rozpočet a vytváří nerovné podmínky v této oblasti podnikání.

62. Škodlivost následku u spáchání předmětného přestupku je tedy vysoká. Jak správní orgán prvního stupně dále předestřel, žalobce spáchal tyto přestupky aktivní činností, umožnil umístění technických zařízení a zajišťoval činnosti a služby, bez kterých by nemohla fungovat. V případě dvou ze tří přestupků tak činil dlouhodobě, tj. více než dva roky, resp. více než 4 měsíce. V uvedeném jednání pokračoval i poté, co mu správní orgán prvního stupně shora označená technická zařízení opakovaně zadržel. Žalobce navíc profitoval z výnosu z těchto technických zařízení.

63. Správní orgán prvního stupně jako okolnost přitěžující správně vyhodnotil rovněž skutečnost, že žalobce podniká mj. v pohostinství, tj. v oblasti, která je rovněž regulována mnoha předpisy (např. ve vztahu k mladistvým), tudíž musel předpokládat, že oblast hazardních her rovněž podléhá přísné regulaci, toto však ignoroval.

64. Správní orgán prvního stupně dále vzal v potaz, že provozovna, v níž byla technická zařízení umístěna, se nachází v blízkosti škol a úřadů, což ji činilo snadno dostupnou pro tu část obyvatelstva, která je nejvíce ohrožena negativními jevy s provozováním her spojenými (děti a mládež). Nebyly–li v posuzované věci shledány polehčující okolnosti (ani krajskému soudu není jasné, o jaké okolnosti by se mohlo jednat), stěží lze správním orgánům vytýkat, že takové okolnosti nezohlednily při ukládání sankce. Krajskému soudu rovněž není zřejmé, jak by mohla být postupem správních orgánů v řízení porušena zásada rovnosti a proporcionality, jak se domnívá žalobce, aniž by uvedené blíže specifikoval.

65. S ohledem na zjištěné žalobcovy majetkové poměry a škodlivost přestupkového jednání nelze přitakat žalobcem namítané nepřiměřenosti uložené sankce.

66. V této souvislosti krajský soud poukazuje na shora citované usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu čj. 1 As 9/2008–133, dle něhož „[s]právní orgán vychází při zjišťování osobních a majetkových poměrů z údajů doložených samotným účastníkem řízení, případně z těch, které vyplynuly z dosavadního průběhu správního řízení či které si opatří samostatně bez součinnosti s účastníkem řízení. Nelze–li takto získat přesné informace, je správní orgán oprávněn stanovit je v nezbytném rozsahu odhadem.“ K tomu rozšířený senát mimo jiné dodal, že „[b]ude tedy záležet především na účastníku řízení, zda projeví svůj zájem na tom, aby uložená pokuta pro něj neměla likvidační důsledky, tím, že správnímu orgánu poskytne základní údaje o svých osobních a majetkových poměrech a tyto také věrohodným způsobem doloží či umožní správnímu orgánu, aby ověřil jejich pravdivost“. Uvedené závěry rozšířeného senátu se následně staly součástí dnes již konstantní judikatury, která na ně hojně odkazuje (z recentních rozhodnutí srov. například rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 11. 2020, čj. 7 Afs 23/2020–22, a ze dne 11. 11. 2020, čj. 4 Ads 124/2020–42). Jinými slovy, byl to primárně žalobce, kdo měl v průběhu správního řízení vyvinout procesní aktivitu směřující k předložení příslušných tvrzení a relevantních podkladů. V průběhu správního řízení jej k tomu správní orgán prvního stupně opakovaně vyzval. Žalobce však v daném ohledu zůstal pasivní. V nyní podané žalobě se žalobce staví do pozice prostého příjemce starobního důchodu nemajícího dostatečné prostředky na uhrazení sankce. Ze shora popsaných zjištění správních orgánů týkajících se žalobcovy majetkové situace je ovšem patrno, že se takové tvrzení nezakládá na pravdě.

67. Co se týče namítaného likvidačního účinku sankce, rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v návaznosti na judikaturu Ústavního soudu v usnesení čj. 1 As 9/2008–133 dále dovodil, že za likvidační je třeba považovat takovou sankci, „která je nepřiměřená osobním a majetkovým poměrům pachatele deliktu do té míry, že je způsobilá mu sama o sobě přivodit platební neschopnost či ho donutit ukončit podnikatelskou činnost, nebo se v důsledku takové pokuty může stát na dlouhou dobu v podstatě jediným smyslem jeho podnikatelské činnosti splácení této pokuty a zároveň je zde reálné riziko, že se pachatel, případně i jeho rodina (jde–li o podnikající fyzickou osobu) na základě této pokuty dostanou do existenčních potíží.“ 68. V tomto ohledu je ovšem nutno opětovně zdůraznit, že břemeno tvrzení i břemeno důkazní stran likvidačního účinku pokuty tíží primárně samotného přestupce, tj. žalobce, který je v průběhu správního řízení neunesl, když zůstal k výzvě správního orgánu na doložení relevantních podkladů pasivní. Shora uvedené žalobcovy příjmy a jeho majetková situace tak, jak ji zjistil správní orgán, se nejeví tak bezútěšnou, jak se snaží žalobce naznačit. Žalobcovy příjmy v rozmezí let 2016–2019 téměř dosahovaly či přesahovaly hranici 3 000 000 Kč (dále správní orgán zjistil existenci značného movitého i nemovitého majetku). Žalobce selektivně vybírá, z jakého úhlu soudu svoji finanční situaci předestře.

69. Krajský soud nezpochybňuje, že žalobce je poživatelem starobního důchodu, nicméně zjevně v letech, kdy se dopouštěl přestupkového jednání, disponoval mnohem vyššími příjmy a dalším majetkem, o kterém se sám v žalobě nezmiňuje. Žalobce soudu předložil daňové přiznání k dani z příjmů fyzických osob za rok 2021 a další listiny (výpisy ze žalobcových účtů). Ani ty však o likvidačním účinku uložené sankce nesvědčí. Pokud jde o daňové přiznání za rok 2021, pak žalobce zcela pomíjí příjmy z provozování pohostinství uvedené v příloze č. 1 (771 202 Kč) a příjmy z provozu elektrárny uvedené v příloze č. 2 (256 510 Kč). Vůči těmto příjmům žalobce samozřejmě uplatnil i určité náklady, avšak ze samotného daňového přiznání není zřejmá jejich skladba a ani to, zda se jednalo o náklady, které žalobce vynaložit nezbytně musel (jinými slovy, zda výsledek hospodaření vynaloženými náklady účelově nesnížil). Výpisy ze žalobcových bankovních účtů pak nemohou poskytnout ucelený obrázek o žalobcově majetkové situaci (není z nich z povahy věci patrné, jaké finanční prostředky měl žalobce v hotovosti, a zároveň není možné ani spolehlivě uzavřít, že žalobce neměl i další účet či účty, o nichž krajský soud neinformoval – například spořící účty). Nadto většina z těchto výpisů se týká období po vydání žalobou napadeného rozhodnutí. Rovněž nelze zohlednit žalobcem zmiňované nepravomocné dodatečné platební výměry, resp. výsledek v řízení o odvolání podaném žalobcem u Specializovaného finančního úřadu.

VI. Závěr a náklady řízení

70. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

71. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením před soudem vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené nad rámec běžné úřední činnosti. Z toho důvodu mu krajský soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení

I. Vymezení věci II. Shrnutí žaloby III. Shrnutí vyjádření žalovaného IV. Průběh jednání před krajským soudem V. Právní hodnocení krajského soudu V.A K námitce nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí V.B K námitce nenaplnění skutkové podstaty přestupku V.C K námitce nepřiměřenosti a likvidační výše uložené sankce VI. Závěr a náklady řízení