61 A 28/2024–86

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Hájka, Ph.D., a soudců Mgr. Heleny Nutilové a Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka, ve věci žalobkyně: Kaufland Česká republika v.o.s., IČO: 25110161 sídlem Bělohorská 2428/203, 169 00 Praha 6 proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje sídlem U Zimního stadionu 1952/2, 370 76 České Budějovice za účasti: I) Ing. arch. J. B., narozený dne X bytem Panská X zastoupen advokátem Mgr. Ondřejem Trnkou, LL.M. sídlem nám. Přemysla Otakara II. 123/36, 370 01 Č. Budějovice II) CETIN, a. s., IČO 04084063 sídlem Českomoravská 2510/19, 190 00 Praha 9 III) EG.D, s.r.o., IČO 21055050 sídlem Lidická 1873/36, 602 00 Brno IV) Povodí Vltavy, státní podnik, IČO 70889953 sídlem Holečkova 3178/8, 150 00 Praha 5 V) Teplárna České Budějovice, a.s., IČO 60826835 sídlem Novohradská 398/32, 370 01 České Budějovice o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 8. 2024, sp. zn. OREG/135018/2023/joch, čj. KUJCK 96794/2024, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 8. 2024, sp. zn. OREG/135018/2023/joch, čj. KUJCK 96794/2024, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 3 000 Kč do 30 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Magistrát města České Budějovice, stavební úřad (dále jen „stavební úřad“) rozhodnutím ze dne 15. 9. 2023, sp. zn. SU/3817/2020 St, čj. SU/3817/2020–41, ve společném územním a stavebním řízení schválil stavební záměr na stavbu „Obchodní objekt X“, X, na pozemcích parc. č. XA, XB, XC, XD, XE, XF, XG, XH, XI a XJ, všechny v k. ú. X (dále jen „stavba“). Učinil tak k žádosti společnosti 4.SAXES, s.r.o., IČO 62502492, se sídlem Hroznová 46/17, 370 01 České Budějovice, ze dne 7. 3. 2020, která dne 18. 10. 2022 oznámila, že na základě dohody o zrušení závazku a postoupení je novým stavebníkem Ing. arch. Jaroslav Bucek (dále jen „stavebník“). Stavebník je vlastníkem shora uvedených pozemků stavby, vyjma níže uvedených pozemků žalobkyně.

2. Stavba je dle určení jejího prostorového řešení přízemní montovanou stavbou obchodního centra, která obsahuje 4 obchodní jednotky. Objekt je navržen jako montovaný železobetonový skelet založený na patkách s obvodovými prefabrikovanými základovými trámy. V severní části řešeného území má být zpevněná plocha obsahující asfaltové komunikace, parkovací stání a chodníkové trasy pro pěší, přičemž větev A komunikace se šířkou 6 m bude napojená na stávající účelovou komunikaci s asfaltovým povrchem. Po obou stranách komunikace jsou navržena kolmá parkovací stání v počtu 36. Větev B komunikace je napojena kolmo na větev A, přičemž má sloužit pro zásobování objektu.

3. Žalobkyně je vlastníkem sousedících pozemků parc. č. XK (všechny v tomto rozhodnutí uvedené pozemky se nacházejí v k. ú. X), jehož součástí je stavba pro obchod č. p. X (obchodní dům Kaufland), parc. č. XF a XG, na kterých se nachází parkoviště obchodního domu Kaufland (dále jen „parkoviště Kaufland“), kdy tyto jsou stavbou dotčeny, a dále parc. č. XL, XM, XN a XO v bezprostředním okolí parkoviště a obchodního domu Kaufland.

4. Proti rozhodnutí stavebního úřadu podala žalobkyně odvolání, které žalovaný žalobou napadeným rozhodnutím podle § 90 odst. 5 správního řádu zamítl a rozhodnutí stavebního úřadu potvrdil.

II. Stručný obsah žaloby

5. Žalobkyně rozhodnutí žalovaného napadla včasnou žalobou podanou u Krajského soudu v Českých Budějovicích dne 18. 9. 2024.

6. Napadené rozhodnutí považuje za nezákonné z důvodu, že byla zkrácena na svých účastnických právech v rámci stavebního řízení, zejména na právu mít možnost předvídat postupy a rozhodnutí správních orgánů, na právu moci rozhodnutí správního orgánu řádně a úplně přezkoumat, brojit proti postupu správních orgánů, a rovněž na právu na nestranné rozhodování o jejích právech na základě přesně a úplně zjištěného skutkového stavu věci.

7. Namítla, že stavebník ve stavebním řízení nedoložil podklady potřebné pro rozhodnutí ve věci. V prvé řadě dle žalobkyně stavba nenaplňuje podmínky § 20 odst. 4 vyhlášky č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území (dále jen „vyhláška č. 501/2006 Sb.“), neboť není napojena na kapacitně vyhovující veřejně přístupnou pozemní komunikaci. V této souvislosti uvedla, že ze stanoviska Magistrátu města České Budějovice, odboru dopravy a silničního hospodářství, ze dne 7. 2. 2023, čj. ODSH/1693/2022–2, plyne, že parkoviště Kaufland, na které se stavba napojuje, je veřejně přístupnou účelovou komunikací s omezeným přístupem. Omezenost přístupu parkoviště vyplývá z kolaudačního rozhodnutí, jež umožňuje se na parkovišti pohybovat pouze s osobními vozidly o maximální přípustné hmotnosti 3,5 t. Provoz zásobovacích vozidel na parkovišti nebo jeho části proto není možný. Ani v minulosti parkoviště nebo jeho část nesloužilo jako veřejně přístupná účelová komunikace pro provoz vozidel těžších než 3,5 t. Zásobování obchodního domu a průjezd zásobovacích vozidel probíhá přes jinou komunikaci.

8. Žalovaný se přitom nevypořádal s odvolacími námitkami žalobkyně, dle kterých v důsledku stávající povinnosti vyplývající z dopravního značení na parkovišti, zejména povinnosti přikázaného směru od vjezdu na parkoviště Kaufland směrem k obchodnímu domu, a dále ve směru dopravního značení na pozemek stavby parc. č. XE, bude výjezd z uvedeného pozemku stavby velmi přetížen. Na parkovišti Kaufland v době provozní doby obchodního domu dochází k vysoké koncentraci osob zákazníků, nelze proto vyloučit úplné zastavení dopravy po parkovišti či dopravní zácpy u výjezdu z parkoviště, bude–li pozemek parc. č. XE na pozemek parkoviště připojen. Žalobkyně je přitom toho názoru, že právě riziko vzniku dopravní zácpy (přetížení dopravy) u výjezdu z pozemku stavby parc. č. XE na přilehlý kruhový objezd (pozemek parc. č. XP) je jedním z důvodů, proč nebylo možné provést napojení uvedeného pozemku stavby přímo na tento kruhový objezd. Vedle toho žalovaný nevypořádal ani námitku, dle které u výjezdu z parkoviště nelze současně povolit vjezd i výjezd pro vozidla.

9. Dále žalobkyně namítla, že stavebník k žádosti nepřipojil její souhlas s umístěním a provedením stavebního záměru dle § 184a odst. 2 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon). Nedisponuje tedy souhlasem žalobkyně s provedením záměru na pozemcích parc. č. XF a parc. č. XG v jejím vlastnictví.

10. Žalobkyně nesouhlasí s názorem žalovaného, dle kterého stavebník nebyl povinen dokládat uvedený souhlas, neboť v LV č. X pro k. ú. X jsou vedle vlastnických práv žalobkyně zapsána též věcná břemena ve prospěch stavebníkových pozemků k povinnému pozemku žalobkyně parc. č. XG, konkrétně věcné břemeno opravňující k umístění sítí technické infrastruktury i věcné břemeno chůze a jízdy. K tomu žalobkyně namítla, že smlouvou o zřízení věcných břemen ze dne 6. 11. 2002 bylo sjednáno věcné břemeno průjezdu a průchodu v libovolném směru pouze po části pozemku parc č. XG, nikoliv však pro celý tento pozemek. Napojení stavby v tomto místě ve směru na kruhový objezd a na ulici Na dlouhé louce je přitom v přikázaném směru „VÝJEZD“ a není tedy možné, aby byl u tohoto napojení zřízen vjezd i výjezd.

11. Pod sjednané právo průchodu a průjezdu současně dle žalobkyně nespadá právo vést zde zásobování a právo pravidelného průjezdu nákladními vozy. Takové využití by představovalo omezení vlastnického práva žalobkyně nad míru existující služebnosti, které by nebyla povinna strpět. Z tohoto důvodu došlo na základě kolaudačního souhlasu vydaného Magistrátem města České Budějovice na parkovišti k instalaci závorového systému, který omezuje vjezd vozidel s výšku přesahující 2,75 m. Vedle toho podotkla, že parkoviště bylo v roce 1998 zkolaudováno pro provoz vozidel s maximální nosností (pozn. soudu: dle kontextu žaloby je zřejmé, že žalobkyně měla na mysli hmotností) do 3,5 t. Přestože je tedy dle stanoviska dopravního úřadu parkoviště veřejně přístupnou účelovou komunikací, žalovaný zcela opomněl, že je zde umožněn pouze provoz vozidel nepřesahujících uvedenou hmotnost, kdy takové omezení zásobovací vozidla nenaplňují.

12. Závěrem žalobkyně namítla, že žalovaný se řádně nevypořádal s veškerými jejími odvolacími námitkami a jeho rozhodnutí je proto nepřezkoumatelné.

13. Žalobkyně navrhla, aby soud provedl důkaz správním spisem a k žalobě přiloženými listinami – kolaudačním souhlasem s užíváním stavby podzemního kabelového vedení a komunikačního vedení závorového systému ze dne 11. 1. 2019 a kolaudačním rozhodnutím o povolení užívání stavby obchodního centra Kaufland ze dne 17. 11. 1998.

14. Žalobkyně navrhla, aby krajský soud rozhodnutí žalovaného zrušil.

15. Součástí žaloby byl též návrh na přiznání odkladného účinku žalobě, o kterém krajský soud rozhodl usnesením ze dne 23. 10. 2024, čj. 61 A 28/2024–47, tak, že žalobě odkladný účinek nepřiznal.

III. Shrnutí vyjádření žalovaného

16. Žalovaný v prvé řadě uvedl, že napadené rozhodnutí považuje za přezkoumatelné. Podotkl, že dle ustálené judikatury správních soudů není úkolem správního orgánu vyjádřit se ke všem dílčím námitkám účastníka, ale vypořádat se s obsahem a smyslem argumentace, zvlášť pokud správní orgán postaví proti námitkám účastníka vlastní ucelenou argumentaci, vedle níž námitka neobstojí, což stavební úřad i žalovaný v dané věci učinili. Odvolací námitky žalobkyně přitom byly co do své podstaty obdobné námitkám, které vznášela v průběhu společného řízení v rámci ústních jednání konaných dne 26. 10. 2021 a dne 28. 3. 2023, resp. byly z převážné části co do své podstaty totožné s obsahem vyjádření žalobkyně k podkladům rozhodnutí ze dne 20. 7. 2023.

17. Stavební úřad opřel závěry o přípustnosti záměru ve vztahu k námitkám žalobkyně týkajícím se dopravního řešení, resp. nevyhovujícího dopravního napojení záměru a omezeného přístupu do obchodního centra Kaufland, o souhlasné závazné stanovisko a stanoviska dotčených orgánů na úseku dopravy a na úseku bezpečnosti a plynulosti provozu, konkrétně Magistrátu města České Budějovice, odboru dopravy a silničního hospodářství ze dne 22. 10. 2019, ze dne 7. 2. 2023 a ze dne 21. 6. 2023, a dále dopravního inspektorátu Policie ČR ze dne 3. 9. 2019. Z kolaudačního rozhodnutí ze dne 17. 11. 1998 či z kolaudačního rozhodnutí ze dne 22. 6. 2020, která se týkají staveb žalobkyně, žalobkyní tvrzená omezení nevyplývají.

18. Za důvodnou žalovaný nepovažuje ani námitku absence souhlasu žalobkyně s provedením záměru na pozemcích parc. č. XF a XG. Na LV č. X pro k. ú. X je ve prospěch pozemků parc. č. XA, XD, XE a XH proveden zápis věcného břemene umožňujícího umístění sítí technické infrastruktury i věcné břemeno chůze a jízdy. Oprávnění věcného břemene chůze a jízdy je zapsáno samostatně pro uvedené pozemky s povinností k pozemku parc. č. XG a zvlášť pro pozemek parc. č. XQ s povinností k pozemku parc. č. XF. Věcná břemena byla vložena na základě smluv uzavřených v minulosti mezi stavebníkem a právními předchůdci žalobkyně. Souhlas podle § 184a stavebního zákona se proto dle žalovaného nevyžaduje.

19. Žalovaný navrhl, aby krajský soud žalobu zamítl.

IV. Shrnutí vyjádření stavebníka

20. Stavebník ve svém vyjádření ze dne 21. 11. 2024 uvedl, že podanou žalobu považuje za nedůvodnou, naopak napadené rozhodnutí za zákonné a správné, resp. řízení předcházející jeho vydání za bezvadné.

21. Námitku nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí (bod VI. žaloby) a námitky zkrácení práv žalobkyně v rámci správního řízení (bod III. žaloby), žalobkyně dle stavebníka vůbec nijak nespecifikuje. Proto s přihlédnutím ke koncentrační zásadě navrhuje, aby se těmito žalobními body pro jejich obecnost a neurčitost krajský soud dále nezabýval.

22. Stavebník dále nastínil rozsah a obsah věcných břemen vyplývající ze smluv o zřízení věcného břemene ze dne 6. 11. 2002 (k pozemku parc. č. XG) a ze dne 20. 1. 2003 (k pozemku parc. č. XF), uzavřených mezi stavebníkem a dřívějším vlastníkem pozemků žalobkyně (zmíněné smlouvy stavebník k vyjádření přiložil a navrhl jimi provést důkaz). Ve vztahu k přístupu k záměru stavebník uvedl, že parkoviště je po celé svojí ploše veřejně přístupnou účelovou komunikací, byť s omezeným přístupem. Osoby jdoucí či jedoucí ke stavbě nebo od ní tedy nepotřebují žádné zvláštní svolení od žalobkyně ke vstupu na něj. Rozsah věcných břemen je tedy relevantní v zásadě jen pro rozsah stavební činnosti stavebníka, tedy pro stavební úpravu přístupu z parkoviště ke stavbě. Tento rozsah stavba nepřekračuje a žalobkyně to ani netvrdí.

23. Samotný rozsah a obsah věcných břemen pak stavebník považuje za soukromoprávní otázku. V prvé řadě poukázal na skutečnost, že žalobkyně byla při stavbě parkoviště a stanovování dopravních pravidel na něm povinna dbát práv a oprávněných zájmů stavebníka, kdy tato povinnost jí výslovně plynula z ujednání obsažených ve shora uvedených smlouvách o zřízení věcného břemene. Pokud žalobkyně při stavebních úpravách na své povinnosti vůči stavebníkovi nebrala zřetel, jednala protiprávně. Za klíčovou však stavebník považuje skutečnost, že stavební úřad výzvou ze dne 31. 3. 2023 odkázal žalobkyni jakožto podatele námitky ohledně rozsahu věcných břemen na příslušný soud a řízení za tímto účelem přerušil. Žalobkyně se ovšem na příslušný soud ve stanovené lhůtě neobrátila a stavební úřad si proto o námitce učinil úsudek sám. Stran správnosti postupu stavebního úřadu stavebník odkázal na závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 4. 2008, čj. 9 As 61/2007–52. Dle stavebníka pak není v pravomoci správního soudu otázku rozsahu a obsahu věcných břemen řešit.

24. Stavebník se vyjádřil též k potřebě souhlasu žalobkyně dle § 184a stavebního zákona. Ten je dle jeho názoru vyžadován toliko k provedení (uskutečnění) stavby, nevyžaduje se však v případě zajištění přístupu ke stavbě. Aby bylo možné se touto námitkou vůbec zabývat, musela by rozporovat právo stavebníka provést stavbu, žalobkyně však v žalobě dává nezbytnost souhlasu do souvislosti výhradně se zajištěním přístupu k ní. Dle stavebníka by se tedy krajský soud tímto žalobním bodem neměl zabývat, neboť je zcela zjevně nedůvodný, když se žalobkyně mýlí v důvodech, pro které je potřeba souhlas dle uvedeného ustanovení stavebního zákona udělovat. Stavebník dodal, že ve vztahu k žalobkyni plyne právo stavbu uskutečnit z věcných břemen váznoucích na pozemcích parkoviště, resp. shora uvedených smluv o jejich zřízení. Ujednáním ve smlouvě o zřízení věcného břemene ze dne 6. 11. 2002 se žalobkyně mj. zavázala souhlasy potřebně k realizaci staveb oprávněnému z věcného břemene (stavebníkovi) vydat.

25. Tvrzení žalobkyně o zákazu vjezdu vozidel o hmotnosti nad 3,5 t na parkoviště považuje stavebník za nepravdivé, neboť u vjezdu na parkoviště není osazena taková zákazová dopravní značka, z kolaudačního rozhodnutí a kolaudačního souhlasu předloženého žalobkyní takové omezení nevyplývá, z informací poskytnutých stavebníkovi k jeho žádosti o poskytnutí informací ohledně omezení vjezdu vozidel na parkoviště Kaufland dle hmotnosti či týkající se zásobování (stavebník navrhl důkaz výzvou k úhradě nákladů za poskytnutí informace) dle stavebníka nevyplynulo omezení vjezdu vozidel s hmotností nad 3,5 t či vozidel pro zásobování na parkoviště, a ze stanoviska silničního správního úřadu ze dne 21. 6. 2023 se výslovně podává, že žádné dopravní značení omezující tonáž před vjezdem na parkoviště není stanoveno. Bez ohledu na tyto důvody stavebník uvedl, že ke stavbě přes parkoviště Kaufland vozidla s hmotností nad 3,5 t jezdit nemají, resp. napadené rozhodnutí ani stavební dokumentace nic takového nepředpokládá. Uvedený žalobní bod považuje za irelevantní již z důvodu, že žalobkyně sama ani netvrdí, že by dle napadeného rozhodnutí na parkoviště Kaufland měla taková vozidla vjíždět. Ve fázi provádění stavby je napojení staveniště napadeným rozhodnutím schváleno stávajícím sjezdem přímo z ulice Pasovská a stavební technika tak nebude přes uvedené parkoviště jezdit. Stavba zahrnuje čtyři prodejny, přičemž dokumentace stavby výslovně uvádí, že skladovací plochy prodejen budou zcela minimální, a předpokládá se umístění veškerého zboží přímo v prodejnách. Zásobování se předpokládá malými dodávkami do hmotnosti 3,5 t.

26. Dle stavebníka je pak obsahem věcných břemen i vedení zásobování. Ze smluv o zřízení věcných břemen neplyne žádné omezení okruhu osob, kterým je žalobkyně povinna přes své parkoviště přístup ke stavbě umožnit. V každé ze smluv se pak výslovně počítá s tím, že chodit a jezdit přes parkoviště budou kromě zaměstnanců a zákazníků též dodavatelé.

27. Konečně se stavebník vyjádřil také k dopravní situaci v místě. V prvé řadě uvedl, že žalobní bod v této souvislosti zpochybňuje výhradně splnění podmínky dle § 20 odst. 4 vyhlášky č. 501/2006 Sb. Žalobkyně však nezpochybnila hodnocení dopravní situace provedené příslušnými správními orgány, které by tak nemělo být předmětem soudního přezkumu. Stavebník dále uvedl, že stavba i parkoviště Kaufland se nacházejí de facto v centru krajského města, v místě, kde je zájem zákazníků o služby poskytované žalobkyní a v budoucnu též v předmětné stavbě značný. V takovém místě lze tedy očekávat vytížení dopravní infrastruktury. Stavba přitom obsahuje 38 parkovacích míst, přičemž parkoviště jich obsahuje 384. Záměr svojí kapacitou představuje méně než 10 % současné kapacity parkoviště. Lze předpokládat, že v důsledku stavby se zvýší doprava v místě v řádu několika jednotek procent. Stávající dopravní infrastruktura kapacitně vyhovuje i takto zvýšené dopravě. Dále stavebník poukázal na skutečnost, že současné stavební a dopravní uspořádání parkoviště je výsledkem činnosti žalobkyně, která byla zavázána ujednáními smluv o zřízení věcných břemen dbát oprávněných zájmů stavebníka. Záměr stavebníka (již od 90. let) v místě vybudovat obchodní prostory byl žalobkyni po celou dobu znám. Realizace parkoviště v podobě nevyhovující daným ujednáním jde výhradně k její tíži. Dopravní stránku stavby kladně posoudily i příslušné dotčené orgány v rámci svých stanovisek, jejichž obsah žalobkyně nerozporuje. Stavebník dodal, že předmětem § 20 odst. 4 vyhlášky 501/2006 Sb. jsou požadavky na vymezování stavebního pozemku. Napadené rozhodnutí však stavební pozemek nevymezuje. Pozemky stavby byly již v minulosti stavebně využity, byla na nich umístěna a provozována stavba tržnice, tedy stavba sloužící stejnému účelu a stejně dopravně napojená jako nyní posuzovaná stavba. Pozemky stavby tedy již byly v minulosti dopravě napojeny v totožném místě. Je proto na místě je ve smyslu uvedené vyhlášky uvažovat jako stavební, když dopravní připojení je i fyzicky na místě samém stále zrealizováno.

28. Stavebník navrhl, aby krajský soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

V. Právní hodnocení krajského soudu

29. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.). Ve věci rozhodl bez jednání postupem podle § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s., za současného splnění podmínek dle § 51 odst. 1 s. ř. s.

30. Žaloba je důvodná.

31. Krajský soud předesílá, že nepovažoval za nutné provádět ve věci jakékoli dokazování. Z listinných důkazů navržených žalobkyní – kolaudačního souhlasu s užíváním stavby podzemního kabelového vedení a komunikačního vedení závorového systému ze dne 11. 1. 2019 a kolaudačního rozhodnutí o povolení užívání stavby obchodního centra Kaufland ze dne 17. 11. 1998, nemohou vyplynout žádné skutečnosti podstatné pro zjištění skutkového stavu. Stejné platí pro stavebníkem navržený důkaz výzvou Magistrátu města České Budějovice ze dne 21. 4. 2023, čj. KP–PO/294/2023, k úhradě nákladů za poskytnutí informací. Ostatní listinné důkazy navržené stavebníkem, tj. smlouvy o zřízení věcných břemen ze dne 6. 11. 2002 a ze dne 20. 1. 2003, či situační výkres „příprava území“, č. C.5, jsou součástí správního spisu, kterým se dokazování zpravidla neprovádí (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 1. 2009, čj. 9 Afs 8/2008–117, č. 2383/2011 Sb. NSS). V.A K námitce nepřezkoumatelnosti 32. Krajský soud se nejprve zabýval namítanou nepřezkoumatelností ve vztahu k vytčeným žalobním bodům, neboť důvodnost této námitky by sama o sobě byla důvodem pro zrušení žalobou napadeného rozhodnutí; tato námitka je důvodná.

33. V otázce požadavků na kvalitu odůvodnění správního rozhodnutí lze poukázat například na rozsudek ze dne 16. 6. 2006, čj. 4 As 58/2005–65, v němž Nejvyšší správní soud konstatoval, že z rozhodnutí správního orgánu musí být mimo jiné patrno, „proč správní orgán považuje námitky účastníka za liché, mylné, nebo vyvrácené, které skutečnosti vzal za podklad svého rozhodnutí, proč považuje skutečnosti předestírané účastníkem za nerozhodné, nesprávné, nebo jinými řádně provedenými důkazy vyvrácené, podle které právní normy rozhodl, jakými úvahami se řídil při hodnocení důkazů“. Jinými slovy z rozhodnutí správního orgánu musí plynout, jaký skutkový stav vzal správní orgán za rozhodný, jak uvážil o pro věc podstatných skutečnostech, resp. jakým způsobem rozhodné skutečnosti posoudil. Povinnost odůvodnit rozhodnutí však z druhé strany nemůže být chápána tak, že vyžaduje podrobnou odpověď na každý argument účastníků řízení (srov. obdobně například nález Ústavního soudu ze dne 27. 3. 2012, sp. zn. IV. ÚS 3441/11). Rozhodnutí správních orgánů obou stupňů tvoří z hlediska soudního přezkumu jeden celek a není proto vyloučeno, aby případné mezery odůvodnění tato rozhodnutí vzájemně zaplňovala (srov. například rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 10. 2014, čj. 6 As 161/2013–25).

34. Žalobní bod, dle kterého žalovaný řádně nevypořádal veškeré odvolací námitky žalobkyně, čímž učinil své rozhodnutí nepřezkoumatelným (bod VI. žaloby), žalobkyně ponechala ve zcela obecné rovině. Jako konkrétní námitku nepřezkoumatelnosti krajský soud vyhodnotil argumentaci obsaženou v bodě IV. žaloby, kde žalobkyně uvedla, že žalovaný nevypořádal její odvolací námitky, konkrétně námitku možného přetížení dopravy u výjezdu z pozemku stavby na parkoviště Kaufland, hrozícího v důsledku stávající povinnosti vyplývající z dopravního značení na parkovišti Kaufland, s tím související námitku rizika úplného zastavení dopravy po parkovišti Kaufland či dopravní zácpy u výjezdu z něj z důvodu vysoké koncentrace zákazníků v provozní době obchodního centra, a námitku, dle které není možné současně povolit vjezd i výjezd vozidel na pozemku parc. č. XG u výjezdu z parkoviště Kaufland.

35. Krajský soud se dále zabýval tím, v jaké podobě a kdy uvedené námitky žalobkyně uplatnila v rámci správního řízení.

36. Krajský soud nepřehlédl, že popsané námitky žalobkyně poprvé uplatnila teprve v rámci vyjádření k podkladům pro rozhodnutí ze dne 19. 7. 2023 (stavebnímu úřadu doručeno dne 20. 7. 2023). Ve věci přitom proběhlo ústní jednání konané dne 26. 10. 2021, při kterém žalobkyně uplatnila námitky proti dopravnímu řešení stavby, tyto však měly podobu spíše zcela obecného nesouhlasu s navrhovaným řešením. Původní rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 28. 1. 2022, čj. SU/3817/2020–16, žalobkyně napadla odvoláním, ve kterém shora popsané námitky rovněž nezmínila. Toto rozhodnutí žalovaný zrušil a věc vrátil stavebnímu úřadu k novému projednání. V rámci ústního jednání konaného dne 28. 3. 2023 žalobkyně uplatnila námitky ohledně věcných břemen váznoucích na jejím pozemku a nemožnosti vjezdu vozidel nad povolenou hmotnost, na možné přetížení dopravy však nepoukazovala ani zde. Teprve k výzvě stavebního úřadu k seznámení s podklady rozhodnutí ze dne 29. 6. 2023 žalobkyně učinila shora uvedené vyjádření, kde na riziko přetížení dopravy upozornila. V odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí pak namítla, že se těmito námitkami stavební úřad nezabýval.

37. Pro posouzení věci je tedy podstatné, do jaké míry na uplatněné námitky dopadá zákonná koncentrace řízení.

38. Dle § 94m odst. 1 věty první a druhé stavebního zákona „[s]tavební úřad oznámí účastníkům řízení a dotčeným orgánům zahájení řízení nejméně 15 dnů před ústním jednáním, které spojí s ohledáním na místě, je–li to účelné. Zároveň upozorní dotčené orgány a účastníky řízení, že závazná stanoviska a námitky mohou uplatnit nejpozději při ústním jednání, jinak že k nim nebude přihlédnuto.“ Účastníci společného řízení tedy jsou oprávněni uplatňovat námitky nejpozději při ústním jednání. O tom stavební úřad účastníky řízení poučil v oznámení o pokračování společného řízení a pozvání k ústnímu jednání ze dne 20. 9. 2021 i v obdobném oznámení v rámci nového projednání ze dne 23. 2. 2023.

39. K tomu lze poukázat například na rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 18. 2. 2021, čj. 30 A 15/2019–107, č. 4194/2021 Sb. NSS, resp. jeho právní větu I., dle které „[k]oncentrace řízení (zde podle § 112 odst. 2 a § 114 odst. 2 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, a podle § 82 odst. 4 správního řádu) se neuplatní, jestliže účastník řízení nemohl své námitky vznést dříve z objektivních důvodů nebo jestliže se jeho námitky týkají veřejného zájmu, jehož ochranu je správní orgán povinen zajistit z úřední povinnosti.“ 40. Krajský soud proto zvažoval, zda se shora uvedené námitky dotýkají veřejného zájmu, který by umožňoval prolomit koncentraci řízení zakotvenou v § 94m odst. 1 stavebního zákona. Dospěl přitom k závěru, že tomu tak je, neboť souvisí se samotnými cíli rozhodování v území a naplněním konkrétních obecných požadavků na využití území.

41. Krajský soud v rozsudku ze dne 24. 11. 2021, čj. 63 A 2/2021–83, dovodil, „že smyslem územního řízení je posouzení stavebního záměru z hlediska jeho zasazení do území a jeho uzpůsobení veřejným zájmům v území. […] Stavební úřad je optikou veřejného zájmu povinen posoudit, zda je záměr žadatele v souladu s požadavky na veřejnou dopravní a technickou infrastrukturu z hlediska možného napojení stavebního záměru na tuto infrastrukturu [§ 90 odst. 1 písm. b) stavebního zákona]. […] Stavební úřad by se tak jinými slovy měl v řízení o umístění stavby zabývat tím, zda je kapacita dopravní infrastruktury v dotčené oblasti dostatečná a zda je schopna pojmout další provoz plynoucí z nové výstavby.“ Tento závěr lze aplikovat i v nynější věci.

42. Námitky související s přetížením dopravy v místě napojení stavby na parkoviště Kaufland, resp. s napojením stavby na kapacitně nevyhovující veřejně přístupnou pozemní komunikaci, považuje krajský soud za přípustné, neboť se vztahují k veřejnému zájmu na souladu stavby s požadavky na veřejnou dopravní infrastrukturu.

43. Krajský soud se proto dále zabýval tím, zda uvedené námitky správní orgány v napadeném rozhodnutí řádně vypořádaly. Namítané skutečnosti byly ostatně povinni prověřit z úřední povinnosti, neboť se týkají veřejného zájmu.

44. Stavební úřad se na stranách 11 a 12 prvostupňového rozhodnutí zabýval souladem stavby s § 20 odst. 4 vyhlášky č. 501/2006 Sb. Dospěl přitom k závěru, že stavba požadavky uvedeného ustanovení splňuje, neboť komunikace zpřístupňující pozemek stavby je veřejně přístupnou účelovou komunikací s omezeným přístupem. Tento svůj závěr odůvodnil tím, že dle platné judikatury (rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 11. 2022, čj. 7 As 169/2022–36), jsou podmínky daného ustanovení vyhlášky naplněny i tehdy, pokud využitá účelová komunikace je napojena na veřejnou místní komunikaci, jako je tomu v případě stavby. Dále odkázal na stanovisko silničního správního úřadu ze dne 7. 2. 2023, dle kterého je parkoviště veřejně přístupnou účelovou komunikací s omezeným přístupem. Současně s odkazem na archivní písemnosti vážící se ke stavebnímu záměru prodejních stánků – tržnice a rychlé občerstvení, který se v minulosti nacházel na pozemcích stavby, vyšel z toho, že pozemky stavby byly dopravně napojeny již v minulosti v totožném místě, tudíž ve smyslu uvedené vyhlášky jsou považovány za pozemky stavební. Zohlednil rovněž, že dopravní připojení je na místě samém i fyzicky stále zrealizováno, či že při připojení na dopravní infrastrukturu se připojuje sousední nemovitost, nikoliv stavba, a není tedy podstatné, že stavba tržnice již neexistuje. Ve vztahu k námitkám žalobkyně ohledně přetížení dopravy v případě napojení stavby na parkoviště Kaufland však z výše uvedeného ničeho neplyne.

45. Námitkami, které žalobkyně uplatnila v písemném vyjádření k podkladům rozhodnutí ze dne 19. 7. 2023, se stavební úřad zabýval na stranách 18 a 19 prvostupňového rozhodnutí. Zde nejprve hodnotil námitky stran (ne)možnosti zajištění zásobování stavby přes parkoviště. Dále zde zopakoval shora uvedené závěry ohledně souladu stavby s § 20 odst. 4 vyhlášky č. 501/2006 Sb. Námitkami žalobkyně ohledně přetížení dopravy se však ani zde nezabýval.

46. Na straně 15 prvostupňového rozhodnutí stavební úřad citoval námitky uplatněné žalobkyní při ústních jednáních konaných dne 26. 10. 2021 a 28. 3. 2023, jejichž obsahem byl obecný nesouhlas žalobkyně s dopravním řešením stavby, požadavek na předložení nového návrhu se samostatným sjezdem ke stavbě, požadavek na zajištění přednosti zákazníků vyjíždějících od obchodního centra žalobkyně před zákazníky retailového centra či námitky stran skutečnosti, že sjednaná věcná břemena neopravňují k zásobování stavby.

47. Uvedené námitky stavební úřad v zásadě vypořádal odkazem na kladné závazné stanovisko Magistrátu města České Budějovice, odboru dopravy a silničního hospodářství, ze dne 22. 10. 2019, jeho další stanoviska ze dne 7. 2. 2023 a ze dne 21. 6. 2023, a stanovisko dopravního inspektorátu Policie ČR ze dne 3. 9. 2019, jehož připomínky a doporučení byly do projektové dokumentace zapracovány. Dále se stavební úřad zabýval zatížením pozemku parc. č. XG věcnými břemeny, kdy s ohledem na jejich existenci neshledal nutnost souhlasu žalobkyně s realizací záměru na pozemku v jejím vlastnictví ve smyslu § 184a stavebního zákona. Mimo jiné zde též uvedl, že z „projednávané projektové dokumentace lze seznat návrh trvalého svislého dopravního značení (P4+C2b) při výjezdu ven z navrženého záměru. Požadavek Kaufland Česká republika v.o.s. z tohoto pohledu splněn.“ Z kontextu odůvodnění prvostupňového rozhodnutí plyne, že v této části stavební úřad reagoval na požadavek žalobkyně na zajištění přednosti zákazníků vyjíždějících od obchodního centra Kaufland před zákazníky nově navrhovaného obchodního centra. Ani v tomto případě se tedy nejedná o vypořádání námitky, dle které není možné současně povolit vjezd i výjezd vozidel na pozemku parc. č. XG u výjezdu z parkoviště Kaufland, neboť zde stavební úřad pouze poukazuje na skutečnost, že v tomto místě bude při výjezdu zákazníků navrhovaného obchodního centra dopravními značkami zajištěna přednost zákazníků obchodního centra Kaufland.

48. Na základě shora uvedeného krajský soud konstatuje, že rozhodnutí stavebního úřadu vypořádání předmětných námitek žalobkyně souvisejících se zvýšenou dopravní zátěží neobsahuje. Tuto skutečnost mohl zhojit žalovaný ve svém rozhodnutí, neboť prvostupňové rozhodnutí a rozhodnutí odvolacího orgánu o něm se považují za jeden celek.

49. Popsané námitky však nevypořádal ani žalovaný. Lze shrnout, že postup stavebního úřadu a obsah prvostupňového rozhodnutí žalovaný vyhodnotil jako souladný se zákonem. Posouzení odvolacích námitek žalobkyně žalovaný vyhradil strany 8 a 9 napadeného rozhodnutí. Pokud jde o namítanou absenci souhlasu žalobkyně dle § 184a stavebního zákona, s touto se dle žalovaného stavební úřad správně vypořádal poukazem na sjednaná věcná břemena váznoucí na pozemku parc. č. XG, jejichž existence dle žalovaného vylučuje povinnost souhlas žalobkyně doložit. Přisvědčil rovněž vypořádání námitky absence napojení stavby na kapacitně vyhovující veřejně přístupnou účelovou komunikaci. Konkrétně konstatoval, že „[p]ozemky, na nichž je navrhován stavební záměr, jsou přes pozemky parc. č. XF a parc. č. XG napojeny na kapacitně vyhovující veřejnou pozemní komunikaci, přičemž v LV č. X pro katastrální území X je pozemek parc. č. XF zapsán druh pozemku ostatní plocha, způsob využití manipulační plocha a pro pozemek parc. č. XG zapsán druh pozemku ostatní plocha, způsob využití ostatní komunikace.“ Úvahy stran žalobkyní namítaného přetížení dopravy v místě napojení stavby na parkoviště Kaufland, nemožnosti v místě napojení koncipovat jak vjezd, tak i výjezd stavby, a ostatně ani důvody, proč veřejnou pozemní komunikaci, na kterou se stavba přes pozemky žalobkyně napojuje, považuje za kapacitně vyhovující, žalovaný v napadeném rozhodnutí neuvedl.

50. Lze dodat, že zhodnocení dopadů stavby na dopravní situaci v místě výjezdu z parkoviště Kaufland, či posouzení napojení stavby na přilehlou pozemní komunikaci z hlediska její kapacity, neobsahují ani správními orgány odkazovaná stanoviska dotčených orgánů (závazné stanovisko Magistrátu města České Budějovice, odboru dopravy a silničního hospodářství, ze dne 22. 10. 2019, jeho další stanoviska ze dne 7. 2. 2023 a ze dne 21. 6. 2023, ani stanovisko dopravního inspektorátu Policie ČR ze dne 3. 9. 2019).

51. Krajský soud nepřehlédl vyjádření stavebníka stran toho, že stavba i parkoviště Kaufland se nacházejí v centru krajského města, kde lze očekávat vyšší vytížení dopravní infrastruktury, stavba kapacitou svých parkovacích stání představuje méně než 10 % současné kapacity parkoviště Kaufland, lze tedy předpokládat nárust dopravy v místě v řádu několika jednotek procent, přičemž stávající dopravní infrastruktura kapacitně vyhovuje i takto zvýšené dopravě, či že realizace parkoviště v podobě nevyhovující dřívějším smluvním ujednáním mezi žalobkyní a stavebníkem jde výhradně k tíži žalobkyně. Je však nutno konstatovat, že právě obdobnými úvahami se k námitce žalobkyně měl zabývat stavební úřad, resp. žalovaný ve svém rozhodnutí. Nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí v tomto ohledu nemůže zhojit vyjádření stavebníka v rámci navazujícího soudního řízení, které má již pouze přezkumnou povahu. Poukazuje–li stavebník na to, že žalobkyně nezpochybnila hodnocení dopravní situace provedené příslušnými správními orgány, lze uvést, že žádné takové hodnocení, případně odkaz na něj, z obsahu napadeného rozhodnutí neplyne a žalobkyně jej tudíž ani svými námitkami napadat nemohla.

52. Na základě shora uvedených důvodů krajský soud konstatuje, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, a to v rozsahu vypořádání námitek žalobkyně ohledně přetížení dopravy u výjezdu z pozemku stavby na parkoviště Kaufland, s tímto přetížením souvisejícího rizika úplného zastavení dopravy po parkovišti Kaufland či vzniku dopravní zácpy u výjezdu z něj, a dále ohledně (ne)možnosti zřídit na pozemku parc. č. XG u výjezdu z parkoviště Kaufland současně vjezd i výjezd pro vozidla. S ohledem na uvedenou vadu řízení se krajský soud nemohl v rozsahu žalobních námitek dále zabývat posouzením, zda stavba splňuje podmínky § 20 odst. 4 vyhlášky č. 501/2006 Sb., tedy zda je napojena na kapacitě vyhovující veřejně přístupnou pozemní komunikaci. V.B K absenci souhlasu žalobkyně dle § 184a stavebního zákona 53. Shora dovozená nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí nevylučuje možnost zabývat se námitkou absence souhlasu žalobkyně s umístěním a provedením záměru na jejích pozemcích dle § 184a stavebního zákona. Tuto námitku krajský soud neshledal důvodnou.

54. Dle § 184a odst. 1 stavebního zákona platí, že „[n]ení–li žadatel vlastníkem pozemku nebo stavby a není–li oprávněn ze služebnosti nebo z práva stavby požadovaný stavební záměr nebo opatření uskutečnit, dokládá souhlas vlastníka pozemku nebo stavby. Není–li žadatel o povolení změny dokončené stavby jejím vlastníkem, dokládá souhlas vlastníka stavby. K žádosti o povolení změny dokončené stavby v bytovém spoluvlastnictví vlastník jednotky dokládá souhlas společenství vlastníků, nebo správce, pokud společenství vlastníků nevzniklo.“ 55. Z dikce citovaného ustanovení plyne, že není–li žadatel vlastníkem pozemku, na němž stavební záměr hodlá realizovat, nebo není–li oprávněn ze služebnosti požadovaný záměr uskutečnit na cizím pozemku, je povinen doložit souhlas vlastníka dotčeného pozemku s realizací záměru.

56. Posuzovaná stavba má být napojena na veřejnou pozemní komunikaci přes pozemky parc. č. XF a XG, jejichž vlastníkem je žalobkyně. Ze smlouvy o zřízení věcného břemene ze dne 6. 11. 2002 krajský soud zjistil, že pozemek parc. č. XG je zatížen ve prospěch panujících pozemků (pozemky stavby parc. č. XD, XE, XA a č. XH) mimo jiné věcným břemenem spočívajícím v povinnosti vlastníka pozemku strpět průjezd a průchod po části tohoto pozemku v libovolném směru, a to v rozsahu určeném geometrickým plánem ze dne 18. 1. 2000, č. 2102–147/1999 [čl. II. odst. 1. písm. d) smlouvy]. Ze smlouvy o zřízení věcného břemene uzavřené dne 20. 1. 2003 pak plyne, že pozemek parc. č. XF je zatížen ve prospěch pozemku parc. XE mimo jiné věcným břemenem spočívajícím v povinnosti vlastníka pozemku strpět průjezd a průchod po celém pozemku v libovolném směru [čl. II. odst. 1. písm. b) smlouvy].

57. Žalobkyně nesouhlasí se závěrem žalovaného, dle kterého stavebník nebyl s ohledem existenci shora popsaných věcných břemen povinen dokládat souhlas žalobkyně dle § 184a stavebního zákona s realizací záměru na pozemcích parc. č. XF a XG. Závěr žalovaného rozporuje s tím, že věcné břemeno průjezdu a průchodu bylo ve vztahu pozemku parc. č. XG sjednáno pouze pro část vymezenou v geometrickém plánu, nikoliv pro celý tomto pozemek, přičemž předpokládané místo napojení stavby na veřejnou pozemní komunikaci nemůže sloužit současně jako vjezd i výjezd.

58. Námitkou žalobkyně cílí na skutečnost, že při současném uspořádání dopravy na parkovišti Kaufland, kdy vjezd na parkoviště se nachází v jeho severozápadní části a výjezd z něj v jeho severovýchodní části (přilehlé k pozemku stavby), přičemž věcné břemeno průjezdu a průchodu bylo smlouvou ze dne 6. 11. 2002 sjednáno pouze pro část pozemku parc. č. XG, na které se nachází výjezd z parkoviště, je zřejmé, že v důsledku stávající povinnosti přikázaného směru jízdy od vjezdu na parkoviště směrem k obchodnímu domu Kaufland, a dále ve směru dopravního značení k výjezdu, se budou vozidla zákazníků plánovaného obchodního centra pohybovat po části parkoviště, pro kterou věcné břemeno zřízeno nebylo.

59. Správní orgány ve svých rozhodnutích vycházely ze závěru Magistrátu města České Budějovice, odboru dopravy a silničního hospodářství, uvedeného ve stanovisku ze dne 7. 2. 2023, dle kterého je parkoviště Kaufland po celé své ploše veřejně přístupnou účelovou komunikací s omezeným přístupem. Žalobkyně uvedený závěr v žalobě žádným způsobem nerozporuje a lze z něho tedy vycházet. Je přitom zřejmé, že je–li parkoviště svou povahou veřejně přístupnou komunikací, mohou jej po celé jeho ploše využít mimo jiné i zákazníci plánovaného obchodního centra za účelem dopravení se ke vjezdu na pozemek stavby, tedy i po částech pozemku parkoviště, který není zatížen shora popsaným věcným břemenem. Skutečnost, že věcné břemeno průjezdu a průchodu bylo sjednáno pouze pro oblast místa napojení stavby, nemá na možnost veřejnosti pohybovat se po parkovišti Kaufland žádný vliv.

60. Úvahami žalobkyně ohledně omezení vjezdu vozidel, jejichž hmotnost přesahuje 3,5 t, se krajský soud podrobněji nezabýval, neboť z ničeho neplyne, že by za účelem dopravního napojení pozemku bylo nutné takových vozidel užít, resp. krajský soud neshledal souvislost mezi tímto omezením a dopravním napojením stavby. Případné zásobování plánovaného obchodního centra může být zajištěno i vozidly splňujícími dané omezení, která mohou s ohledem na veřejnou přístupnost po parkovišti Kaufland volně projíždět. Ve vztahu k námitce stran toho, zda pod věcné břemeno průchodu a průjezdu lze řadit též právo vést po zatíženém pozemku zásobování, krajský soud konstatuje, že otázky obsahu věcných břemen a případného omezení vlastnického práva nad míru sjednaného věcného břemene představují otázky soukromoprávní povahy, které není soud v rámci správního soudnictví oprávněn posoudit (srov. § 2 s. ř. s.).

61. Krajský soud s ohledem na shora uvedené uzavírá, že v projednávané věci je stavebník oprávněn z věcného břemene (služebnosti) v takovém rozsahu, že za účelem uskutečnění stavby a jejího dopravního napojení nebyl povinen doložit souhlas žalobkyně dle § 184a stavebního zákona s realizací stavby na jejích pozemcích.

VI. Závěr a náklady řízení

62. Pro konstatované vady krajský soud rozhodnutí žalovaného zrušil [§ 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s.] a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení (§ 78 odst. 4 s. ř. s.).

63. Žalovaný je v dalším řízení právním názorem krajského soudu vázán (§ 78 odst. 5 s. ř. s.). V dalším řízení zejména vypořádá námitky žalobkyně ohledně možného přetížení dopravy v místě výjezdu z pozemku stavby na parkoviště Kaufland, s tímto přetížením souvisejícího rizika úplného zastavení dopravy po parkovišti Kaufland či vzniku dopravní zácpy u výjezdu z něj, včetně námitky stran možnosti zřídit na pozemku parc. č. XG u výjezdu z parkoviště Kaufland současně vjezd i výjezd pro vozidla. Teprve poté bude moci přistoupit k hodnocení, zda je navrhovaná stavba v souladu s požadavky § 20 odst. 4 vyhlášky č. 501/2006 Sb. dopravně napojena na kapacitně vyhovující veřejně přístupnou pozemní komunikaci, kdy svůj závěr o tom řádně odůvodní.

64. O náhradě nákladů řízení krajský soud rozhodl dle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s., podle kterého nestanoví–li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu důvodně vynaložených nákladů řízení před soudem proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl.

65. Pokud jde o procesně úspěšnou žalobkyni, v jejím případě jsou náklady řízení představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 3 000 Kč. Tuto částku je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

66. Žalovaný, který neměl v soudním řízení úspěch, nemá na náhradu nákladů řízení právo.

67. Osoby zúčastněné na řízení nemají na náhradu nákladů řízení právo, neboť jim nevznikly žádné náklady spojené s plněním povinnosti, kterou jim uložil soud (§ 60 odst. 5 s. ř. s.).

Poučení

I. Vymezení věci II. Stručný obsah žaloby III. Shrnutí vyjádření žalovaného IV. Shrnutí vyjádření stavebníka V. Právní hodnocení krajského soudu V.A K námitce nepřezkoumatelnosti V.B K absenci souhlasu žalobkyně dle § 184a stavebního zákona VI. Závěr a náklady řízení